3 OBSAH Úvod... 5 1. Obecný úvod do problematiky muzejního výstavnictví... 7 2. Výstava-metody tvorby námětu, libreta a scénáře... 12 3. Jednotlivé fáze přípravy výstavy... 14 3.1 Tematická fáze... 14 3.2 Plánovací fáze... 14 3.3 Návrhová fáze... 15 3.4 Technická fáze... 15 4. Scénář výstavy TISK... 16 4.1 Návrh řešení... 16 4.2 Texty... 17 4.3 Vitríny... 18 4.4 Osvětlení... 18 4.5 Popisky... 18 4.6 Interaktivní pracoviště... 19 5. Jednotlivé sekce výstavy panely exponáty... 20 5.1 Úvodní panely výstavy... 20 6. Panely a vitríny věnované tiskovým technikám... 24 6.1 Tisk z výšky... 24 6.2 Tisk z hloubky... 32 6.3 Sítotisk... 35 6.4 Tisk z plochy... 39 6.5 Světlotisk... 45 7. Významní Češi... 46 7.1 Alois Senefelder... 46
4 7.2 Jakub Husník... 49 7.3 Karel Klíč... 51 7.4 Kašpar Hermann... 53 8. Papír... 55 8.1 Historie Papíru... 55 8.2 Výroba ručního papíru... 56 8.3 Výroba papírenským strojem... 57 9. Písmo... 65 9.1 Vývoj písma v českých zemích... 65 9.2 Vznik písma... 67 9.3 Vývoj latinky... 71 10. Závěr... 73 11. Resumé... 74 12. Odkazy a poznámky... 76 13. Seznam pramenů a literatury... 78 14. Seznam příloh... 81
5 ÚVOD Jako téma bakalářské práce jsem si vybral zpracování scénáře k výstavě o tisku. Výstava bude zařazena do výstavního plánu Technického muzea v Brně na rok 2010. Problematice tisku a dokončovacího zpracování je v Technickém muzeu v Brně věnována část expozice Ulička řemesel (dílna knihaře a tiskaře). Zde jsou k vidění pouze základní a nejužívanější potřeby tiskařů ve 20. a 30. letech 20. století v městské dílničce. Bylo by vhodné tuto část expozice doplnit výstavou, která by návštěvníkům představila polygrafii podrobněji a zároveň by ukázala, že do tohoto odvětví lidské činnosti se velkou měrou svými světovými vynálezy zapsali i Češi. Výstavy věnující se tisku v brněnském technickém muzeu proběhly v letech 1959 Československý hlubotisk, výstava pořádána k 32. výročí úmrtí Karla Klíče, 1961 Polygrafie důležitý činitel v čs. kulturní revoluci, 1992 Francouzská litografie. Letos uplyne 15 let od poslední výstavy věnující se některé z oblastí tisku. Cílem bakalářské práce je tvorba scénáře výstavy Tisk a navazující realizace výstavy, aby bylo možné prezentovat dynamicky se rozvíjející oblast lidské činnosti jakou je právě polygrafie. První část výstavy by měla návštěvníka seznámit se čtyřmi základními tiskovými technikami a využitím jednotlivých tiskových technik v praxi (od tisku méně náročných tiskovin denní potřeby až po tisky bankovek). V sekci o historii tiskových technik (tisk z výšky, tisk z plochy, sítotisk) bude rozsáhleji představena technika tisku z výšky od Johannese Gutenberga, která bývá označována jako jeden z největších počinů druhého tisíciletí. Jeho význam vystihuje citát: Víc jak zlato změnilo svět olovo. A víc jak
6 olovo z hlavní zbraní ho změnilo olovo ze sazečské kasy. 30. září 1452 je datum, kdy Gutenberg dokončil strojový tisk dvoudílné bible. Knihy se staly dostupnějšími a snížila se pracnost při pořizování opisů. V další části budou představeni významní Češi, kteří se zapsali do dějin polygrafie, podrobněji bude představen Karel Václav Klíč, který tvořil v brněnském fotografickém atelieru Rafael, kde vznikla první heliogravura. Výroba papíru bude prezentována jako samostatná kapitola výstavy, bude představena výroba prvních materiálů pro psaní a tisk, přes ruční papír až po moderní výrobu na papírenském stroji. Kapitola věnovaná písmu nás zavede do povodí řek Eufratu, Tigridu, Nilu a Žluté řeky, prvních vyspělých civilizací, kde se objevuje písmo hieroglyfické, klínové aj. Návštěvníky bude jistě zajímat také zmínka o vzniku a rozšíření latinky.
7 1. OBECNÝ ÚVOD DO PROBLEMATIKY MUZEJNÍHO VÝSTAVNICTVÍ Z. Z. Stránský charakterizuje muzejní výstavnictví takto: Muzejní výstavnictví je specifická vizuální forma komunikace, která se obrací ku společnosti se závažným poselstvím. Jeho vážnost spočívá právě v tom, že operuje převážně s autentickými svědky, kteří nesou svědectví pravdy na rozdíl od převažujících forem, neautentické, virtuální komunikace. Je to právě tento moment, který má závažný emocionální dosah na naše vědomí a hraje nezastupitelnou roli v působení na kulturní vědomí člověka. Jejím výsledkem je vědecko-umělecký obraz tématiky, umožňující dialog člověka s věcmi a tím poznávání spojené s prožíváním v podnětném prostředí, v němž se využívá všech prostředků vědy, umění a techniky k vysoké výchově vzdělávací efektivity. 1) Z výše uvedeného vyplívá, že prezentace v muzeích hraje nezastupitelnou roli v kulturním a vzdělávacím procesu společnosti a zároveň potřebu zprostředkovat hmotný artefakt poznání v dnešním světě počítačů. U problematiky muzejního výstavnictví si musíme definovat dva základní pojmy výstava a expozice. Prvotní rozdíl mezi expozicí a výstavou najdeme v časovém rozpětí trvání, výstava je krátkodobou formou prezentace většinou trvá do dvou let, expozice není časově omezena, ale její trvání se dá omezit dobou 10 let. Expozice je zaměřena jen povrchově, musí návštěvníkům představit a prezentovat celý obor (sdělovací technika), ve výstavě můžeme sáhnout k výběru a představit jen část (výstava telefonů), můžeme tedy podrobněji popsat jen námi vybranou výseč sbírky. Výstavu mohou tvořit předměty z vlastních zdrojů
8 nebo zápůjček od jiných institucí nebo soukromých sběratelů. Výstavnictví můžeme rozdělit na obecné výstavnictví jedná se především o obecné výstavy (veletrhy), kdy firma představuje a předvádí své výrobky, nejsou potřeba žádné zvláštní podmínky pro ochranu vystavovaných předmětů muzejní výstavnictví, využívají se zde poznatky z psychologie, komunikace, pedagogiky, designu, architektury. Má být schopné poskytnout návštěvníkům vzdělání, výchovu a být zdrojem určité relaxace, do hry zde vstupují faktory ochrany sbírkových předmětů, tímto se zabývá preventivní konzervace, jde o zajištění takových podmínek, aby nedocházelo k degradaci vystavovaných nebo v depozitáři uložených předmětů. Faktory, na které musíme brát ohled při realizaci výstavy Osvětlení Světlo se skládá z infračerveného záření, které zvyšuje teplotu a UV záření, způsobující fotochemické reakce. Změny způsobené světlem jsou nevratného rázu a kumulativní. Ideální je, pokud máme možnost výstavní sál odstínit od přímého denního světla a zajistit jen umělé osvětlení (vhodným osvětlením můžeme odstranit UV záření). Jako další ochranu před vlivy světla můžeme do výstavy umístit pohybová čidla, kdy se osvětlení zapíná pouze, pokud je ve výstavě návštěvník. Předměty můžeme podle citlivosti na světlo rozdělit do tří skupin: citlivé na světlo intenzita max. 50 luxů, papír, textil, filmy, foto středně citlivé 51 150 luxů, dřevo, kůže, obrazy málo citlivé - 150 300 luxů, horniny, kovy, porcelán
9 Mezní hodnota pro to, aby byl člověk schopen vnímat barvy, je 30 luxů. Teplota a vlhkost Hodnoty spolu úzce související. Rychlost chemických reakcí stoupá se zvyšující se teplotou. Vlhkost absolutní množství vodní páry skutečně obsažené v jednotkovém objemu vzduchu při dané teplotě. Vlhkost relativní aktuální vlhkost ovzduší (v procentech), při zvýšení teploty vzduchu se relativní vlhkost snižuje. Pro většinu sbírkových předmětů je optimální 55-60% vlhkosti a teplota 15-20 C. Negativní důsledky relativní vlhkosti nad 70% vznik kondenzace vody a u železných materiálů koroze, nízká relativní vlhkost pod 35% způsobuje vysychání dřevěných předmětů, jejich praskání nebo poškození jejich povrchové struktury, výkyvy relativní vlhkosti 5% nebo vyšší mají za následek objemové změny předmětu. Teplotu a vlhkost u většiny výstav udržujeme na přijatelných hodnotách pomocí centrální klimatizace pro celou místnost, u cenných sbírkových předmětů je možno řešit pomocí speciálních vitrin s vlastní klimatizační jednotkou. Prach Poškození předmětu prachem může být přímé, jeho ostrými hranami, nebo nepřímé, díky plísním a bakteriím, které na sebe prach váže. Prvotní ochranou je nestavět muzejní budovy blízko
10 zdrojů znečištění ovzduší. Řešením ve výstavě a expozicích je použití prachotěsných vitrin. U novějších budov také snižování prachových částic pomáhají klimatizační jednotky, vzduch pronikající do budovy je čištěn pomocí filtrů. U výstav z důvodu doby jejich trvání nehrozí napadení biologickými škůdci. Protipožární opatření Ve výstavě je žádoucí používat nehořlavé materiály. Hořlavé materiály je dobré opatřit speciální barvou prodlužující dobu vznícení. U modernějších výstavních sálů jsou čidla citlivá na kouř, která jsou schopna spustit samozhášecí mechanizmy (vodní nebo nověji směs plynů schopná snížit obsah kyslíku ve vzduchu na mez schopnou uhasit požár, ale zároveň zajistit bezproblémový odchod návštěvníků). Transport sbírkových předmětů S transportem exponátů se setkáme téměř u každé výstavy,i když máme vlastní sbírkové předměty, musíme je dovézt z depozitáře, pokud není umístěn v budově muzea. Před transportem je nutné pořídit seznam předmětů s popisem jejich stavu. Následně se zabalí do netečné folie, která by měla tlumit nárazy a uloží se do beden, volná místa se vyplní měkkým materiálem, který předmět dále zafixuje. Nejméně rizikovým počinem je zajištění dovozu specializovanou firmou. Ta má potřebné vybavení, například klimatizované boxy, nedochází tak ke klimatickým šokům a předměty jsou ve stále stejném prostředí. Specifickým příkladem je zápůjčka sbírkového předmětu do zahraničí, povoluje ji Ministerstvo kultury České republiky a vývoz se řídí zákonem 122/2000.
11 Důležitou roli v muzejních expozicích nebo výstavě mají pracovníci, přímo se podílející na osobním kontaktu s návštěvníkem, většinou bývají první, s kým přichází návštěvník do styku. - Dozorce: vždy pouze hlídá, aby nedošlo ke škodám a poskytuje jednoduché základní informace dle definice ICOM.Měl by ovládat cizí jazyk, mít základy sebeobrany a umět poskytnout první pomoc - Průvodce: tlumočí návštěvníkům předem naučený text. Snahou muzea by mělo být přizpůsobit výklad dané skupině návštěvníků. - Lektor: měl by mít základní pedagogické vzdělání, vede specializovaný program pro návštěvníky (pracovní listy, oživení některých exponátů)
12 2. VÝSTAVA - METODY TVORBY NÁMĚTU, LIBRETA A SCÉNÁŘE Výstavou rozumíme krátkodobé zpřístupnění sbírkových předmětů soustředěných do souboru podle výstavní koncepce, trvání výstavy je možno vymezit na dobu dvou let. Výstava má monotematické zaměření, můžeme se podrobněji věnovat jen určitým sbírkovým předmětům dané sbírky. Jednotlivá výstava má svou názorovou a hodnotovou koncepci ovlivňující výběr, prezentaci předmětů. Výstavy se zpravidla otevírají slavnostním zahájením vernisáží, s doprovodným kulturním programem. Oblibu si získaly tzv. derniéry, které jsou rozloučením či tečkou za realizovanou výstavou. I při této příležitosti lze uspořádat kulturní a zábavnou akci. Motto - navozuje základní téma výstavy. Podává základní informaci, o čem výstava bude. Námět - při tvorbě námětu pracujeme s názvem výstavy, jedná se o stručné pojednání o výstavě. Pokud se vztahuje k určitému výročí, mělo by se její konání uskutečnit do tohoto termínu. Musíme znát přibližný počet exponátů a panelů, abychom mohli vycházet z přibližného půdorysného rozsahu. Nechat si vypracovat zprávu od správce depozitáře o zamýšlených exponátech, zda jsou schopny vystavení, případně potřebují-li konzervátorský zásah. Časový harmonogram tvorby výstavy, návaznost tématu výstavy na místní určení (výstava se bude konat ve městě, kde se narodil významný představitel oboru), sestavit realizační tým výstavy. Libreto - poskytuje podrobné informace pro tvůrce grafického řešení. Téma už je rozvinutější a slouží pro základní informace o zpracování architektonické studie a grafického řešení. Obsahuje vybrané exponáty schopné vystavení. U libreta se
13 musíme setkat s prvním návrhem situačního plánku expozice, co a v jakých souvislostech poskytneme návštěvníkům. Musí se objevit první finanční rozvaha výstavy. Scénář vzniká ve spolupráci autora výstavy s autory architektonického a výtvarného řešení. Scénář již musí obsahovat detailní členění expozice podle témat a souborů exponátů, seznam exponátů s pomocným číselným označením, popisem, rozměry a inventárními čísly. Textová část musí obsahovat rozsah a kategorizaci hlavních i průvodních textů a popisek. Dále již musí být jasné všechny navrhované instalační prvky (např. typy a parametry vitrín), grafické ztvárnění a prostorové řešení. Scénář není definitivní podobou výstavy, ale podkladem pro konečnou realizaci projektu. Úpravy, ke kterým došlo v průběhu realizace, je nutné zaznamenat v dodatku ke scénáři pro zdokumentování a případ dalších úprav nebo reinstalaci. 2) Obsahuje také veškeré doprovodné programy pro školy, nebo odbornou veřejnost a jiné cílové skupiny. Před samotným zahájením prací je nutné zajistit výběrové řízení na dodavatele, ať už celé výstavy na klíč nebo na dodavatele dílčích komponentů. V Technickém muzeu v Brně se výběrové řízení provádí u zakázek nad 3000 Kč. Pro tento účel slouží list o předběžné řídící kontrole viz. příloha 1. Při tvorbě scénáře musíme brát v potaz, zda bude výstava realizována samotným muzeem nebo si na realizaci najmeme firmu (autor se poté stává koordinátorem prací). Při realizaci výstavy, která nebude tvořena typizovaným funusem, musí být technický scénář vypracován až do fáze výrobních výkresů nebo nářezových plánů.
14 3. JEDNOTLIVÉ FÁZE PŘÍPRAVY VÝSTAVY 3.1 Tematická fáze Tematická fáza začína s ideou, ktorú podnietilo buď múzeum alebo podnet k nej prišiel zvonku. Túto ideu treba kriticky preveriť, či sa naozaj musí zviditeľniť muzeálnou výstavou alebo, či sa jej sprostredkovanie nemože lepšie uskutočniť iným sposobom. Keď preverenie hovorí za výstavu, mal by sa urobiť hrubý náčrt, ktorý treba podrobne prediskutovať. Može sa totiž stať, že okrem povodcu idey a niekoľkých kolegov, nemá o takúto výstavu nikto záujem. 3) Dalším krokem by mělo být zjištění stavu sbírkových předmětů k tématu výstavy a jejich stav, případně jak velký bude třeba zásah konzervátora (finanční stránka). Po tomto prvotním zjištění můžeme přistoupit k tvorbě návrhu. Ten obsahuje: zdůvodnění- proč zrovna tato výstava, cíl- zde se zaměříme na návštěvníky, co a jak jim chceme výstavou sdělit, přibližný rozsah prostor, finanční náklady, stručnou dataci tzn. alespoň rok konání. 3.2 Plánovací fáze Výsledkem této fáze je námět. Je to důležitý bod další přípravy výstavy, vytyčíme zde konkrétní skutečnosti pro pochopení tématu výstavy. Je možná spolupráce dalších profesí (výstaváři, konzervátoři). Z okolností, které v této fázi známe, už bychom měli být schopní vytvořit název. Hlavním výsledkem plánovací fáze by měla být dějová osnova. Objevují se zde první grafická ztvárnění, případné diorámy. Vyzdvihneme stěžejní předměty výstavy.
15 3.3 Návrhová fáze V této fázi vzniká libreto. Tvoří jej kurátor, texty by měly procházet jazykovou a stylistickou korekturou, první konkrétnější řešení už by mělo mít i grafické zpracování. Součástí libreta je i výstavní protokol, tzn. konečný protokol všech textů náležících do výstavy. Je poplatný grafickému zpracování. Musí zde být jasné vymezení pravomocí, kurátor připravuje texty po odborné a věcné stránce, korektor je odpovědný za stylistické a gramatické úpravy a grafik za vizuální podobu (výslednou podobu může schvalovat nezávislá komise, např. v TMB výtvarnou komisi jmenuje a schvaluje ředitel organizace). Nejsou možné věcné zásahy do textů bez vědomí kurátora výstavy. Může zde proběhnout i tvorba kontrolních náhledových tisků pro lepší posouzení barevnosti, velikosti písma. 3.4 Technická fáze Hlavním a závazným podkladem je scénář výstavy. Obsahuje podrobný popis tematického, prostorového řešení, grafického zpracování. Scénář je přímým podkladem pro všechny práce spojené s výstavou. Doplňuje ho půdorys výstavních prostor, popis jejich umístění, použitý výstavní fundus a doprovodné programy výstavy. Ve vedlejším sledu s přípravou scénáře musíme zajistit i propagaci výstavy, tisk pozvánek, plakátů, informovat média, stanovit datum tiskové konference (musíme si dát pozor, aby na den, případně hodinu tiskové konference k výstavě nepřipadla další významná událost v našem regionu). Slavnostní otevření výstavy může mít vlastní program: krátký koncert, divadelní scénka atd. V průběhu trvání výstavy musíme zajistit pravidelnou údržbu výstavních prostor a je-li to vyžadováno, tak i exponátů.
16 4. SCÉNÁŘ VÝSTAVY TISK 4.1 Návrh řešení Název výstavy TISK, jednoslovný název je vhodnější jednak kvůli grafickému zpracování tiskovin a je snadněji zapamatovatelný a v tomto případě vystihuje hlavní zaměření výstavy. Výstava bude probíhat na ploše cca 200 m 2, ve velkém výstavním sále Technického muzea v Brně, který je umístěn hned za vstupním prostorem muzea,kde se nachází pokladna a expozice Panoráma. Návštěvník má tedy možnost zhlédnout aktuální výstavu ještě před vstupem do expozic a s vybraným tématem se seznámit podrobněji (půdorys vstupních prostor viz příloha 1a). Výstava bude řešena pomocí systému Octanorm. Důvodem pro výběr tohoto fundusu je fakt, že v Technickém muzeu se tento systém používá tzn. snadná dostupnost, žádné další finanční náklady na jiný typ fundusu a nemalým kladem bude i rychlost stavby, snadná přemistitelnost této výstavy, to najde uplatnění zejména pokud o výstavu projeví zájem jiné muzeum, snadná montáž a demontáž na místě. Nevýhodou systému octanorm je jeho starší vzhled, který už dnes nemusí odpovídat současným trendům v muzeích, není zajištěna úplná prachotěsnost. Jako alternativa jiného architektonického řešení je použití jiných typizovaných vitrin a výstavních stěn, např. od firmy Rothstein, výhodou je konfigurace přímo na míru zákazníka, nekonečně mnoho variant řešení, systém osvětlení, vyhovující i nejnáročnějším požadavkům pro vystavené exponáty, prachotěsnost a možnost vytvoření klimatizační jednotky pro každou vitrinu (zajištění nejlepšího klimatu pro každý exponát ve výstavě). Nevýhodou může být horší rozebíratelnost vitrin,
17 tmelení čelní skleněné stěny (zajištění prachotěsnosti) po každé manipulaci s exponátem. Dalším možným způsobem je výstavba pomocí dřevotřískových modulů nebo sádrokartonových desek, výhodou tohoto řešení je především vzhled a nekonečná variabilita řešení (libovolná barevnost a skladba modulů). Toto řešení je ovšem finančně náročnější a při práci vzniká větší prašnost. Architektonické řešení, rozmístění jednotlivých vitrín, volných exponátů, interaktivních pracovišť je uvedeno v příloze (půdorys výstavních prostor viz příloha 1b). Popis k jednotlivým interaktivním pracovištím pro 2. stupeň ZŠ a střední školy je uveden v příloze č 3. Pracoviště budou sloužit k vyzkoušení všem návštěvníkům, princip obsluhy není složitý a za pomoci dozorů expozic jej bude možné obsluhovat a pochopit funkci předváděného exponátu. 4.2 Texty Výstava bude rozčleněna do dvou základních celků. Pro návštěvníky, kteří se nechtějí problematikou zabývat podrobněji, budou dostačující informace zveřejněny na panelech základních (PZ), umístěných kolmo ke směru prohlídky o šířce panelu 500 mm a výška 2075 mm. Texty v rámečcích budou použity na základních panelech, obsahujících stručnější informace, ale v takové míře, aby byly dostatečně schopné, objasnit danou problematiku. Zvídavější najdou podrobnější vysvětlení a schémata na panelech podrobnějších (PP), rovnoběžně rozmístěných ke směru prohlídky o šířce panelu 960 mm výška 2075 mm. Všechny informace najdou návštěvníci i v listovacích rámech. Podtržené tex-
18 ty podávají stručné informace, co který text znamená a co by se měl návštěvník dozvědět. 4.3 Vitríny Vitríny (značení V1 V6) systému Octanorm o půdorysném rozměru 1000x1000 mm. Některé vitríny budou prosklené ze tří stran, na čtvrté straně bude panel s jedním nebo několika výřezy pro nejvýznamnější exponáty, u kterých bude rozsáhlejší popis. Zde se zájemci dozvědí souvislejší a úplnější informace o historii daného exponátu. Žádný z exponátů nevyžaduje speciální podmínky na klimatizaci a osvětlení. Klima bude zajišťovat centrální klimatizace budovy. 4.4 Osvětlení Osvětlení bude řešeno diodovými led světly umístěnými ve stropu vitríny a speciálními světelnými válečky LED diod pro osvětlení spodní police. Ostatní prostory budou nasvíceny centrálními směrovými světly, na volné exponáty budou ze stropních světelných kolejnic nasměrovány bodové zdroje světla. Žádný z exponátů nepotřebuje speciální světelné podmínky. 4.5 Popisky Popisky budou využívat dvou modulů nerezových stojánků pro krátké texty (název, datace, výrobce), bude použita popiska o rozměru čelní stěny 50x100 mm, Pro exponát s konkrétnějším popisem, popiska rozměru 150x75 mm, oba typy budou umístěny ve vitrínách u exponátu nebo na stolcích interaktivních pracovišť.
19 4.6 Interaktivní pracoviště Za pomoci lektora si budou moci návštěvníci vyzkoušet jednodušší tiskové techniky (tisk z výšky S1 a sítotisk S2) a výrobu papíru nabíráním papíroviny do síta (S3). Pracoviště budou zaměřena pro děti od 7 let, vyzkouší si tisk na jednoduchém obtahovacím lisu (např. tisk svého jména na jednoduchém knihtiskovém obtahovacím lisu), pro střední školy bude mít tato názorná ukázka pochopení principu dnes již téměř neznámých řemesel knihtiskaře a sazeče. Návštěvu, by do svých osnov mohla zařadit některá z polygrafických škol v Brně, například Integrovaná střední škola polygrafická, kde studenti uvidí i činnosti, ze kterých vycházejí všechny dnešní moderní techniky tisku a zpracování tiskovin, ale s přechodem na digitalizaci tiskového procesu a zpracování, se učí jen okrajově. Na doprovodném DVD bude zpracován krátký záznam z dílen uměleckých tiskařů, knihařů a zavede diváka do moderních tiskárenských provozů s velkými tiskovými rotačkami pro tisk novin a periodických tiskovin. Cílem výstavy by mělo být srozumitelné vysvětlení tiskových dějů a dokončovacího zpracování tiskovin, které nás každodenně, aniž si to uvědomujeme, obklopují (noviny, oznámení atd.), návštěvník by tedy měl za pomoci obrazových, textových, trojrozměrných exponátů a multimediálních forem prezentace (DVD) proniknout a pochopit základní děje v polygrafickém průmyslu.
20 5. JEDNOTLIVÉ SEKCE VÝSTAVY PANELY A EXPONÁTY 5.1 Úvodní panely výstavy Úvodní panely seznámí návštěvníka s výstavou, o čem pojednává a stručné uvedení do problematiky tisku. Celkem 3 panely značení u1 u3. Na závěr je uveden nezkrácený text do listovacího rámu. Úvodní panel výstavy u1 Nejkrásnější je naše duše, jíž je dáno, myšlením zobrazovat v svém nitru svět i věci veškery. Nejkrásnější je řeč, jejíž pomocí vmalováváme všeliké obrazy své duše v duši druhého. Nejkrásnější je písmo, jímž zachycujeme a natrvalo upevňujeme řeč, samu o sobě prchavou a pomíjející, a jímž jako bychom ji zadržovali, aby trvala. Nejkrásnější jsou knihy, písmem ladně sestavené, jimiž zpodobenou moudrost posíláme lidem, místně či časově vzdáleným, ba dokonce i pozdnímu potomstvu. Nejkrásnějším darem Božím je vynález tiskových liter, jimiž se knihy nesmírně rychle rozmnožují. J. A. Komenský, Opera Didactica Omnia Autor výstavy: Grafické a architektonické řešení: Spolupráce: Realizace: Partneři: Spolupracující instituce:
21 Úvodní panel výstavy u2 Tiskové techniky Způsoby tisku jsou čtyři. Tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy a sítotisk. Nejstarší z nich je tisk z výšky, kdy tisková plocha je vyvýšena nad ostatní části tiskové matrice. Přestože se pro barevné reprodukce v tiskovinách užívá v dnešní době nejvíce ofsetového tisku (letáky, časopisy atd.), z historie známe několik dalších metod, které ač vysoce kvalitní, byly nakonec postupným vývojem a nároky na rychlost a flexibilitu vytlačeny. Každá z těchto technik měla svoje kouzlo a charakter. Dnes se s některými z nich můžeme setkat u řemeslných provozů či v uměleckých ateliérech. Úvodní panel výstavy u3 Historie tiskových technik Počátky tisku různými primitivními způsoby se objevovaly už od nejstarších dob, kdy lidé zdobili oděvy, vydělávané kůže, stany i zbraně pomocí primitivních jednoduchých razítek. Ve 3. tisíciletí před n. l. již staří Asyřané používali vtlačovacích razítek na jednoduché znaky klínového písma. 4) Z Egypta přešla tato písařská pomůcka do Řecka a Říma, kde se razidla zhotovovala ze dřeva, kamene a kovů. Ve starém Římě texty opisovali otroci, takže technika mechanického tisku neměla velkou naději na rozvinutí. Na dálném Východě, Číně, Korei a Japonsku tato technika našla své uplatnění, nazývá se deskotisk. Do Evropy se dostala mnohem později, a vznikla nezávisle na Číně.
22 Tiskové techniky lze dělit dle mechanického použití tlaku na: - klasické techniky, kdy se používá mechanického tlaku. K tisku potřebujeme tiskařskou formu. Tlačová forma sa definuje ako sústava tlačiacich a netlaciacich prvkov (5) - nekonvenční techniky nebo-li digitální, kdy se tlaku nepoužívá. Tyto techniky vznikly po velkém počítačovém rozmachu. Zdokonalenia v oblasti výstupných zariadení počitačiv, pracujúcich na elektrografickom, ink-jetovom a inych princípoch, vytvorili predpoklady pre vznik plnofarebnej digitálnej malonákladovej tlače. (6) V 70. letech 20. století se prosazuje tzv. fotosazba a digitalizace. V dnešní době se stránky knih, časopisů atd. připravují pouze elektronicky. Text úvodní do listovacího rámu Počátky tisku různými primitivními způsoby se objevovaly už od nejstarších dob, kdy si lidé zdobili oděvy, vydělávané kůže, stany i zbraně pomocí jednoduchých razítek. Ve starém Egyptě znali razidla a pečetidla, na kterých byly kromě různých značek kněží a velmožů i celé věty textů zaklínání. Ve 3. tisíciletí před n. l. již staří Asyřané používali vtlačovacích razítek na jednoduché znaky klínového písma. (2) Z Egypta přešla tato písařská pomůcka do Řecka a Říma, kde se razidla zhotovovala ze dřeva, kamene a kovů. Ve starém Římě texty opisovali otroci, takže technika mechanického tisku neměla velkou naději na rozvinutí. Na dálném Východě, Číně, Korei a Japonsku tato technika našla své uplatnění, nazývá se deskotisk. Do Evropy se dostala mnohem později, a vznikla nezávisle na Číně. Novodobé techniky tisku jsou čtyři tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy, sítotisk. Jejich historie a vývoj
23 jsou uvedeny v samostatných kapitolách. Od doby jejich vzniku až do první poloviny 20. století se technika tisku nijak výrazně nezměnila. V 70. letech 20. století se prosazuje tzv. fotosazba a digitalizace. V dnešní době se stránky knih, časopisů atd. připravují pouze elektronicky. Tiskové techniky lze též dělit dle mechanického použití tlaku na: - klasické techniky, kdy se používá mechanického tlaku. K tisku potřebujeme tiskařskou formu. Tlačová forma sa definuje ako sústava tlačiacich a netlaciacich prvkov (5) - nekonvenční techniky nebo-li digitální, kdy se tlaku nepoužívá. Tyto techniky vznikly po velkém počítačovém rozmachu. Zdokonalenia v oblasti výstupných zariadení počitačiv, pracujúcich na elektrografickom, ink-jetovom a inych princípoch, vytvorili predpoklady pre vznik plnofarebnej digitálnej malonákladovej tlače. (6)
24 6. PANELY A VITRINY VĚNOVANÉ TISKOVÝM TECHNIKÁM Následující čtyři panely seznámí podrobněji návštěvníka se základními technikami tisku (tisk z výšky, hlubotisk, sítotisk a tisk z plochy, jejich historií a stručným popisem jejich funkce, využití, historické souvislosti vzniku, jejich zánik nebo začlenění do modernějších tiskových procesů. Textové panely mají přímou návaznost na exponáty ve vitrínách v drtivé většině případů jsou prezentovány předměty přímo popisované na panelech. Kapitolu uzavírají nezkrácené texty do listovacích rámů. 6.1. Tisk z výšky Text základní panel a Historie tisku z výšky Nejstarší technikou je tisk z výšky. Vynález knihtisku byl podmíněn vynálezem papíru v 1. stol. našeho letopočtu. Ve 4. stol. n.l. vznikl v Číně důležitý vynález na cestě ke knihtisku, tzv. deskotisk. Do materiálu bylo vyřezáno a vydlabáno v reliéfu písmo, znaky a jednoduché obrázky. Na vyvýšená místa reliéfu se ručně nanesla barva a na ni byl položen list navlhčeného papíru. 7) Text s obrázky byl vyřezáván do dřevěné desky, kterou se papír orazítkoval. Ještě před vynálezem knihtisku se tiskaři snažili obohatit text různými obrázky nebo tiskli i pouhé obrázky. Používali k tomu techniku zvanou dřevořez. Do povrchu destičky zhotovené ze dřeva se nožem vyřezávaly různé ornamenty, výzdoby, hrací karty, iniciály. Nejstarší zachovaný dřevořez (obrázek sv. Kryštofa) pochází z roku 1423. V polovině 15.
25 stol. vynalezl Johannes Gutenberg knihtisk. Tento vynález je dodnes považován za jeden z nejdůležitějších lidských technologických vynálezů. Victor Hugo označil vynález knihtisku za jednu z největších událostí dějin za matku všech revolucí. 8). Díky knihtisku se zrychlila a zlevnila výroba knih a vznikly tak dobré podmínky pro rozvoj všeobecné vzdělanosti. Kolem roku 1470 byla vytištěna první kniha v českých zemích. V roce 1500 bylo v Evropě asi 250 tiskáren. K zdokonalení ilustrační techniky došlo v 18. století, kdy Angličan Thomas Bewick vynalezl dřevoryt, který umožňoval vyjádřit tónové hodnoty obrazů vhodným odstupňováním šířky čar a jejich hustoty. Nejnamáhavější a nejzdlouhavější bylo ruční sázení stránek. Tento nedostatek odstranil v roce 1886 Ottmal Mergenthaler, který pracoval na několika modelech právě vynalezeného psacího stroje. Tak přišel na myšlenku sázet stránky tak, že by sazeč psal na klávesnici jako u psacího stroje a sázecí stroj by vybíral a sázel příslušná písmena sám. Tak vznikl řádkový sázecí stroj, tzv. Linotype. Princip tisku z výšky Tisk z výšky Barva je pouze na vyvýšených místech tiskové desky (stejně jako u razítka) a barva se z ní přenáší tlakem na papír. Tato technika je nejvíce rozšířena v podobě knihtisku a gumotisku (flexografie). Tisková deska je opatřena vrstvou barvy pouze na vyvýšených místech, jako u razítka, a barva se z ní přenáší tlakem na papír (odtud název tisk z výšky ).
26 Gumotisk Gumotisk (flexografický tisk) - tisk z pružných reliéfních forem. Nové druhy pryže mají mikropórovitý povrch, který dobře přenáší lihové barvy a dobře lne i k hladkým materiálům. Jeho předností je rychlé schnutí barev, dovolující okamžité zpracování potištěné suroviny, možnost potiskovat velmi hlazené a lesklé materiály (PVC). Vitrína 1 Exponát představuje shodnou konstrukci jakou používal Gutenberg a v téměř nezměněné formě se používala dalších 500 let. Exponát 1 Popiska: Litery používané při tisku z výšky a odlévací formičky s obrazem jednotlivých písem. Do matrice z tvrdého kovu se tak odlévalo vždy více naprosto stejných písmen z měkkého, snadno tavitelného kovu olovo. Exponáty 2 6 štočky používané pro tisk obrázků pomocí knihtisku. Ve vitrině budou také tisky z jednotlivých štočků. Exponát 2 Přírůstkové číslo 16/1976 Štoček tiskařský kovový 30. léta 20. století Popiska: Kovový tiskařský štoček s obrazem kovadliny. Štoček sloužil pro reprodukci obrazů tiskem.
27 Exponát 3 Přírůstkové číslo 15/1976 Štoček tiskařský kovový 30. léta 20. století Popiska: Kovový tiskařský štoček s obrazem pojízdného postřikovače umístěného na trakaři Exponát 4 Přírůstkové číslo 17/1976 Štoček tiskařský kovový 30. léta 20. století Popiska: Kovový tiskařský štoček s obrazem ústí ventilátoru s regulací množství Exponát 5 Přírůstkové číslo 9/1976 Štoček tiskařský dřevěný - sada 1. čtvrtina 20. století Popiska: Sada tiskařských štočků s obrazy kovářského nářadí Exponát 6 Přírůstkové číslo 470/1975 Štoček tiskařský 30. léta 20. století Popiska: Kovový tiskařský štoček s obrazem zahradního postřikovače Exponát 7 Přírůstkové číslo 1029/1973 Cyklostyl GESTETNER
28 Popiska: Cyklostyl k rychlému kopírování textů, Výrobce: Gestetner Vitrína 2 Exponát 8 Přímo navazuje na představení nejstarší techniky tisku, interaktivní pracoviště bude představovat přibližně stejný způsob zhotovení tiskoviny (nanesení barvy a její obtisk na papír) jaké použil Guttenberg. Přírůstkové číslo 175/1973 Model Guttenbergova tiskařského lisu Popiska: Model prvního tiskařského lisu Johannese Guttenberga z roku 1440 Volný exponát 1 Přírůstkové číslo: 1102/1973 Kasa tiskařská 1900-1930 Tiskařská kasa je vlastně zásobník na litery, ze kterého vybíral sazeč při tvorbě štočku. Popiska: Tiskařská kasa, litery v ní umístěné používal sazeč k sazbě textového štočku Volný exponát 2 Přírůstkové číslo: 144/1998 Zařízení tiskací DAPAG Výrobce: DAPAG; Výr. číslo: 890 DAPAG Limited, London E.C.I. rok 1943
29 Popiska: Tiskárna může tisknout připravený štoček. Ovládací páka v horní úvrati dvěma válečky nanese na štoček tiskařskou barvu a ve spodní přitiskne štoček proti gumové podložce a zároveň otře ony dva válečky o otočný mosazný terč, na kterém je vrstva zásobní barvy. Štoček lze vyměnit v mezipoloze páky. Volný exponát 3 Přírůstkové číslo: 359/1984 Stroj rozmnožovací ROTO Výrobce: ROTO 1920-1930 Popiska: Stroj na rozmnožování textů a čárových obrázků napsaných a nakreslených na rozmnožovací bláně. Pracuje na principu cyklostylu. Hlavní částí jsou 2 pogumované válce, hnané řetízkovým převodem ručním pohonem (klikou). K válcům je přitlačován barvící váleček menšího průměru, který kromě rotačního pohybu vykonává i přímočarý vratný pohyb. Obstarává nanášení barvy na blánu a otisknutí na papír, Výrobce ROTO, rok 1920 1930 Volný exponát 4 Přírůstkové číslo 685/1973 Přístroj rozmnožovací TEMPOCOP Výrobce: TEMPOCOP VEB Reprotechnik - Leipzig, ND, 1960 Vyvolávací zařízení je součástí rozmnožovacího přístroje TEM- POCOP, který slouží k pořizování fotokopií mokrou cestou kontaktním způsobem. Skládá se z vyvolávací nádoby s vedením na papír a z elektromotoru. Ve vyvolávacím zařízení se vyvolává citlivý papír po osvětlení v osvětlovacím zařízení.
30 Provozní údaje: 220 V, max. rozměr papíru 235 mm Popiska: Vyvolávací zařízení slouží k pořizování fotokopií mokrou cestou kontaktním způsobem, Výrobce: TEMPOCOP, rok 1960 Volný exponát 5 Přírůstkové číslo: 129/1999 Zařízení tiskací pro navštívenky Výrobce: A. Robisch, Salierring 29, Köln rok 1960-1980 Popiska: Etiketovací tiskací stroj se používal pro dotisk předtištěných etiket různého zboží a výrobků. Na dřevěné základové desce je přišroubován rám strojku. Na boku je páka, jejíž vratný pohyb vpřed a vzad uvádí do chodu celý mechanismus. V přední poloze se otřou válečky o mosazný disk, na kterém je zásoba barvy a zároveň se tiskne štoček. Ve druhé poloze vratné páky válečky nanesou barvu na litery štočku, Výrobce: A. Robisch, rok 1960 1980 Interaktivní pracoviště S1 viz příloha 3 Text na panel c, d a do listovacího rámu Nejstarší technikou je tisk z výšky. Vynález knihtisku byl podmíněn vynálezem papíru v 1. stol. našeho letopočtu. Ve 4. stol. n.l. vznikl v Číně důležitý vynález na cestě ke knihtisku, tzv. deskotisk. Do materiálu bylo vyřezáno a vydlabáno v reliéfu písmo, znaky a jednoduché obrázky. Na vyvýšená místa reliéfu se ručně nanesla barva a na ni byl položen list navlhčeného papíru. 7)
31 Kolem roku 1040 byly, opět v Číně, vynalezeny první litery, což byl rozhodující krok k vynálezu knihtisku. První litery se vyráběly z kameniny, což byl materiál velmi nevhodný, později se začali používat i litery dřevěné i kovové desky. V polovině 15. stol. vynalezl německý zlatník, kovolijec a vynálezce Johannes (Henne) Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg knihtisk. Tento vynález je dodnes považován za jeden z nejdůležitějších lidských technologických vynálezů. Victor Hugo označil vynález knihtisku za jednu z největších událostí dějin za matku všech revolucí. 8) Jeho vynález spočívá v opakovaném používání pohyblivých liter. K výrobě liter sloužily matrice. Dále potřeboval tiskařský lis a vhodnou barvu. Pro výrobu matrice jednotlivých písmen užil svých zlatnických zkušeností. 30. září 1452 spatřila světlo světa kniha, která znamenala zlom v dějinách Evropy. V ten den dokončil Gutenberg strojový tisk dvoudílné Bible. Sazeč maje před sebou kasu, naplněnou kovovými literkami, uloženými v přihrádkách, dívá se do rukopisu, postaveného na vidlici tak, aby pohodlně viděl, v levé ruce sázítko, pravou rukou vybírá (z přihrádek) literky a skládá je do sázítka v slova: když naplní sloupec, přenáší je na desku. Jakmile pak je naplněn počet sloupců pro jednu stranu archu, rozdělí je příložkami, ováže je a stáhne železnými rámy, aby se nerozpadly, a tím se podle svého mínění své povinnosti zhostil. J. A. Komenský, Opera Didactica Omnia 9) Zatímco předtím existovalo v celé Evropě několik tisíc vzácných a drahých rukopisů, po vynálezu knihtisku to byly za krátký čas statisíce a milióny knih.
32 Již před vynálezem knihtisku se staří tiskaři snažili obohatit text různými obrázky nebo tiskli i obrázky samostatné. Používali k tomu techniku zvanou dřevořez. Do povrchu destičky zhotovené ze dřeva (řezaného podélně - po letech) se nožem vyřezávaly různé ornamenty, výzdoby, hrací karty, iniciály. Dalo by se říci, že to byl jakýsi dřevěný štoček, u něhož byla netisknoucí místa odstraněna vyřezáváním. Před vynálezem knihtisku se takto tištěné obrázky vlepovaly do ručně psaných knih. Nejstarší zachovaný dřevořez - obrázek sv. Kryštofa pochází z roku 1423. K zdokonalení ilustrační techniky došlo v 18. století, kdy Angličan Thomas Bewick vynalezl dřevoryt. Dřevoryt se od dřevořezu liší tím, že se zhotovuje do tvrdého dřeva a netisknoucí místa se odstraňují rydly. Dřevorytci (xylografové) zhotovovali ručně podle malířských originálů a jiných předloh štočky, z nichž se tisklo. Dřevoryt umožňoval vhodným odstupňováním šířky čar a jejich hustoty vyjádřit tónové hodnoty obrazů. Bylo to čárové podání polotónů (na rozdíl od autotypie, kde polotóny jsou vyjádřeny plošně, různě velkými body). Ke stínování a čárování velkých ploch se používaly rycí strojky. Asi nejznámější jsou dřevoryty použité ve Verneových knihách. Převrat v reprodukčních technikách způsobil vynález autotypie (Jiří Meisenbach roku 1881). Je to fotografický rozklad tónových, stínovaných obrazů hustou černou sítí na skle, která se vkládá do reprodukčních strojů. 6.2 Tisk z hloubky Text základní panel e Historie tisku z hloubky Počátky tisku z hloubky je možné sledovat už u středověkých uměleckých zlatníků, rytců, pasířů, zbrojířů a cizelérů.
33 Prvními mědirytinami byly zřejmě hrací karty. První dochovaná mědirytina má vročení 1446, je anonymní a zobrazuje obraz bičování Krista. V této technice vynikli četní umělci, např. Němec Albrecht Dürer, později Čech Václav Hollar. Nejstarší český mědiryt pochází z roku 1481. První zdařilá reprodukce plynulých tónů fotografie tiskem byla vynálezem Jakuba Husníka z roku 1867 zakládající se na vynálezu světlotisku. Za vynalezení hlubotisku vděčíme českému rodákovi Karlu Klíčovi. Na měděnou desku nanesl tenkou vrstvu asfaltového prachu, kterou lehce nahřál, čímž vznikla na povrhu zrnitá vrstva. Na ni za mokra nanesl fotografický obraz, vykopírovaný na chromované želatině. Želatinovou a asfaltovou vrstvu leptal Karel Klíč až na měď, z které pak tisknul v měditiskovém lisu. Jeho způsob zhotovování tiskových válců a použití stěrače se při tisku uplatňuje dodnes. Princip tisku z hloubky Tisk z hloubky Jde o tisk se zahloubeným obrazem ve čtvercové síti se stěracím nožem. Jednotlivé buňky jsou různě hluboké, a proto přenášejí i různé množství barvy (vznik tónů barev). Pro tvorbu tiskového bodu se používá ofsetového rastru se speciálním točením úhlů mění se hloubka i velikost bodu. Rotační hlubotisk má významnou pozici při vysokonákladovém tisku. Používá se i pro tisk náročných tiskovin např. bankovek a známek. Vitrína 3 Nutno zajistit vyztužení podlahy válec má cca 40 kg. Předměty zápůjčka ISŠ polygrafická
34 Exponát 9 Hlubotiskový válec a ocelový stěrač Popiska: Hlubotiskový válec válec je vlhčen barvou ta je pomocí stěrače stírána z vyvýšených míst a velkým tlakem dochází k přenosu barvy na potiskovaný materiál Exponát 10 Zápůjčka Národní technické muzeum Tisky Karla Klíče Popiska: První tisky, které Karel Klíč uskutečnil v ateliéru Rafael Text na panel f a do listovacího rámu Počátky tisku z hloubky je možné sledovat už u středověkých uměleckých zlatníků, rytců, pasířů, zbrojířů a cizelérů, kteří korigovali a ověřovali výsledky svých ryteckých prací na otiscích do měkké hmoty a na papír. Prvními mědirytinami byly zřejmě hrací karty. První dochovaná mědirytina má vročení 1446, je anonymní a zobrazuje bičování Ježíše Krista. Na Moravě působili již kolem roku 1460 čtyři mědirytci. Od konce 15. století se začalo měditisku používat i pro knižní ilustrace, které musely být do knih vlepovány jako samostatné listy. V 18. století se rytci snažili o věrnější napodobení tónu obrazu nejen jemnými čarami rytin a leptů, ale i rozčleněním obrazu jemnými puntíky. Tento způsob tvoří přechod k některým mechanickým a později fotomechanickým technikám reprodukce. Puntíkovací mědirytiny jsou předchůdcem moderního elektroryteckého a později fotochemického zhotovování tiskových forem v hlubotisku.
35 Za vynalezení hlubotisku vděčíme českému rodákovi Karlu Klíčovi. Na měděnou desku nanesl tenkou vrstvu asfaltového prachu, kterou lehce nahřál, čímž vznikla na povrhu zrnitá vrstva. Na ni za mokra nanesl fotografický obraz, vykopírovaný na chromované želatině. V obraze byl velmi jemný reliéf mezi světly a stíny. Želatinovou a asfaltovou vrstvu leptal Karel Klíč až na měď, z které pak tisknul v měditiskovém lisu. 6.3 Sítotisk Text základní panel g Historie sítotisku Kdo byl konkrétním vynálezcem tohoto způsobu tisku se dnes dá zjišťovat jen velmi obtížně. Každopádně je nanášení barvy prostřednictvím šablon jedním z velmi starých postupů. Jeho vznik úzce souvisí s historií a vývojem šablon. Šablony k potisku, respektive k malování byly používány zejména starověkými národy dálného východu. Podle některých vědců vznikla tato technika v japonské kultuře, podle jiných to byli Číňané, kteří tímto způsobem rozmnožovali jako první výrobky svých lidových umělců. Existují také doklady o tom, že obdobným způsobem nanášeli barevné vzory na své hrnčířské výrobky i Egypťané. Pro psaní veřejných zpráv používali šablony také Římané a později i Karel Veliký. Ve středověku byly prostřednictvím šablon kolorovány hrací karty, zdobeny různé tištěné kresby a texty. Mezníkem ve vývoji sítotisku je britský patent Samuela Simona z Manchesteru, který popisuje způsob tisku protlačováním barvy textilní síťovinou.
36 V Čechách pochází první zprávy o používání sítotisku v textilním průmyslu z let kolem roku 1935. Jako první začaly sítotisk používat Baťovy závody k tisku plakátů ve spolupráci s výtvarníkem J. Krojou, kterému se podařilo vypracovat postup fotochemického přenosu. Největší rozmach zaznamenal sítotisk až po druhé světové válce, díky rozvoji nových materiálů a reprodukčních postupů. Jeho použití se rychle rozšířilo do různých oblastí průmyslu od sklářství, keramiky, přes elektrotechniku a ve velké míře i v oblasti potiskování různých obalů. Princip sítotisku Sítotisk Základem je síto umístěné v sítotiskovém rámu přes, které je pomocí tříče protlačována tisková barva na potiskovaný materiál. Je to rychlá a přesná technika nacházející uplatnění i při tisku v průmyslových odvětvích. Je možné tisknout s ní náročné motivy na obtížně potiskovatelné materiály nebo vytvářet tlusté vrstvy i z velmi hrubozrnných past (především při potisku reklamních předmětů - zapalovače, tužky, atd., ale i billboardy). Dělíme jen na ruční sítotisk, poloautomatické sítotiskové stroje a automatické stroje. Vitrína 4
37 Jedná se o jednoduchou tiskovou techniku. Návštěvníci princip shlédnou a sami vyzkouší na interaktivním pracovišti S2. Vitrína společná s hlubotiskem Expo 11 Zápůjčka ISŠ polygrafická Síťovina na rámu Popiska: Síťovina napnutá na sítotiskovém rámu přes síto je pomocí tříče protlačována tisková barva na potiskovaný materiál Exponát 12 Zápůjčka ISŠ polygrafická Fotochemicky vyrobená šablona pro kopírování na síto Popiska: Negativní film slouží pro přenos fotochemickou cestou na síto motivu na síto Exponát 13 Tříč drěvěný Popiska: Tříč drěvený na protlačování barvy, rok 1960 Exponát 14 Zápůjčka ISŠ polygrafická Tříč hliníkový Popiska: Hliníkový tříč na protlačování barvy, rok 1991 Exponát 15 Zápůjčka ISŠ polygrafická Sada reklamních předmětů potištěných sítotiskem Popiska: Využití sítotisku při potisku reklamních předmětů
38 Interaktivní pracoviště S2 viz příloha 3 Text na panel h a do listovacího rámu Sítotisk je tisk protlačováním pastovité barvy přes šablonu, která je buď zakotvena v mezivláknovém povrchu napjaté textilní, popř. kovové nosné síťoviny, nebo upevněna na jejím povrchu. Na jedné straně je sítotisk náročné umění, kterým tiskař vytváří barevná a jedinečná umělecká díla serigrafie. Z umělců tvořících touto technikou stojí za zmínku Andy Warhol, který se nechal inspirovat zejména plechovkami Campbellovy polévky stejně jako podobou americké herečky Marilyn Monroe, jejichž rozličné varianty na plátno přenášel sítotiskem. Dokonalé zvládnutí této techniky mu umožnilo chrlit v rychlém tempu desítky nových prací, takže jen od srpna do prosince roku 1962 vznikly dva tisíce obrazů! Na druhé straně je sítotisk rychlá a přesná technika nacházející uplatnění i při tisku v průmyslových odvětvích, kterou je možné tisknout náročné motivy na obtížně potiskovatelné materiály nebo vytvářet tlusté vrstvy i z velmi hrubozrných past. Tato technika se používá v textilním průmyslu a především při potisku reklamních předmětů (zapalovače, tužky, atd.). Je ale vhodná i pro velké formáty billboardů, pro tenké pružné materiály jako je papír a plastové fólie nebo pro tlusté, tuhé materiály jako je sklo, kov a dřevo. Moderní podniky s vysokými požadavky na efektivitu a hospodárnost používají sítotisk například pro masovou výrobu plošných spojů, topných článků nebo foliových klávesnic, skel automobilů nebo dokonce těsnění strojních částí, ale také vel-
39 koplošných plakátů a kreditních karet. Sítotisk je ideální pro malé formáty například CD nebo CD-ROM. 6.4 Tisk z plochy Text základní panel ch Historie tisku z plochy Vynález tisku z plochy (respektive kamenotisku neboli litografie) spadá do období přelomu 18. a 19. století. Technická revoluce kladla požadavky na rychlé šíření informací. Velké úsilí bylo kladeno na objevení nových cest a způsobů, jak optimálně rozmnožovat v reálném čase požadované množství tiskovin za minimálních nákladů. Řešení je přisuzováno Aloisu Senefelderovi, vynálezci plošného tisku, tzv. litografie (základ pro ofsetový tisk, který se začal vyvíjet po roce 1880). Roku 1796 vynalezl plošný tisk, tzv. litografii. Tiskovou formu tvoří kamenná deska často se slepuje ze dvou druhů kamenů. Před každým naválením barvou a před tiskem se vždy kámen zvlhčil. Po vybarvení tiskovou barvou následoval přímý tisk na papír. Proces vlhčení, namalování barvou a otisk na papír se ve stroji stále opakoval. Kresba musela být na kameni zrcadlově obrácená, nečitelná, podobně jako tomu je u knihtiskových forem. 10) Nejnamáhavější na kamenotisku bylo ruční sázení stránek. Tento nedostatek odstranil v roce 1886 Ottmal Mergenthaler, který vynalezl řádkový sázecí stroj, tzv. Linotype. O další zdokonalení tisku z plochy se zasloužil Kašpar Hermann. Vymyslel přenosný gumový válec, který přejímá barvu z tiskové formy a otiskuje ji na papír, v roce 1904 navrhl první ofsetový
40 stroj pro knihtisk a vynalezl i stroj pro současný tisk lícní a rubové strany, který se dnes používá při tisku deníků. Princip tisku z plochy Tisk z plochy Přelom 18. a 19. stol. přinesl další významný vynález tiskové techniky kamenotisku (litografie). Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou v jedné rovině. Tisk umožňuje fyzikálně chemický proces, při kterém se používá zvláštní kámen upravený tak, aby na místech, která mají tisknout, přijímal mastnou tiskovou barvu a na všech ostatních ji odpuzoval. Velký zlom do této techniky přinesla fotografie. Těžký tiskový kámen (až několik set kilogramů) byl nahrazen lehkým zinkovým nebo hliníkovým plechem (kovolist), na něž se buď ručně nebo fotomechanicky přenesla kresba. Nejprve přímo a později nepřímo - nejprve na válec opatřený na povrchu pogumovaným plátnem a z něho na papír. Tak vznikl nepřímý přenosný ofsetový tisk. Ofsetová technika je dnes nejpoužívanější tisková technika. Jedná se o složitou tiskovou techniku, její pochopení by nemuselo být zřejmé pomocí exponátů v této části výstavy bude instalován funkční jednobarvový ofsetový stroj. Vitrína 4
41 Exponát 16 Zápůjčka ISŠ polygrafická Pórovitý vápenec používaný pro litografii Popiska: Druh vápence používaný Aloisem Senefeldrem pro první pokusy kamenotisku (litografie) Exponát 17 Zápůjčka ISŠ polygrafická Vyvolaný ofsetový kovolist Popiska: Vyvolaná tisková forma (s viditelným reliéfem budoucího tisku) pro ofsetový tisk tzv. kovolist. Tisk je založen na vzájemném odpuzování mastnoty a vody, tisknoucí místa přijímají mastnou tiskovou barvu místa netisknoucí ji naopak odpuzují (jsou vlhčena vodou). Expo 18 Přírůstkové číslo: 67/1979 Model principu vlhčících a přenosových válců Popiska: Schéma jednobarvové jednotky ofsetového stroje (vlhčící a přenosové válce) Volný exponát 6 Je nutné zajistit el. zásuvku 380 V, stroj bude předváděn v ukázkovém provozu. Přírůstkové číslo: 305/1979 Stroj ofsetový rozmnožovací ROMINOR Výrobce: Adast Adamov Popiska: Maloofsetový tiskový stroj ROMINOR 022, rok 1962, výrobce Adast Adamov
42 Vývoj prvních archových ofsetových strojů začal v Adamově v roce 1953. První stroje Rominor a Zetaprinton jsou již zhotoveny podle návrhů adamovských konstruktérů a vycházely z převzaté dokumentace ze Zbrojovky Brno. Již první typy vyráběných strojů měly úspěch v zahraničí, během prvních deseti let se začaly exportovat z Adamova do více než čtyřiceti zemí světa. Prvními stroji výhradně vlastní konstrukce byly od roku 1957 Romayor a Rominor 022 a 023. Volný exponát 8 Přírůstkové číslo: 598/1990 Přístroj xerografický PYLORYS KS 2 Popiska: Xerox PYLORYS KS 2 První xerografický stroj byl patentován Chesterem Carlsonem v roce 1942 pod názvem elektrická fotografie. Slovo xerografie bylo užito až později, pochází z řeckých slov xero a grafie suché psaní. Text na panel i, j a do listovacího rámu Vynález tisku z plochy (respektive kamenotisku neboli litografie) spadá do období přelomu 18. a 19. století. Doba technické revoluce a potřeba rychlého šíření informací kladla požadavky i na rozvoj a technizaci výrobních postupů zhotovování tiskovin. Knihtisk, vynalezený v polovině 15. století, už nestačil splňovat požadavky doby, zejména ilustrovaného a barevného tisku. Tisk z hloubky (respektive mědirytina) byl zase obecně příliš drahý a pomalý. Velké úsilí bylo tedy kladeno na objevení nových cest a způsobů, jak optimálně rozmnožovat v reálném čase požadované množství tiskovin za minimálních nákladů. Řešením této situace byl vynález tisku z plochy.