GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO VNITŘNÍ POLITIKY TEMATICKÁ SEKCE C: OBČANSKÁ PRÁVA A ÚSTAVNÍ ZÁLEŽITOSTI PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI Haagská úmluva ze dne 13. ledna 2000 o mezinárodní ochraně dospělých osob ZPRÁVA PE 462.496 CS
Tento dokument si vyžádal Výbor Evropského parlamentu pro právní záležitosti. AUTOR Philippe Lortie Haagská konference o mezinárodním právu soukromém Scheveningseweg 6 2517 KT Haag Nizozemsko ODPOVĚDNÁ ADMINISTRÁTORKA Vesna NAGLIČ Tematická sekce C: Občanská práva a ústavní záležitosti Evropský parlament B-1047 Brusel E-mail: vesna.naglic@europarl.europa.eu JAZYKOVÁ ZNĚNÍ Originál: EN Překlady: BG/ES/CS/DA/DE/ET/EL/FR/IT/LV/LT/HU/MT/NL/PL/PT/RO/SK/SL/FI/SV O VYDAVATELI Chcete-li se obrátit na tematickou sekci nebo si objednat její pravidelný měsíčník, pište na adresu: poldep-citizens@europarl.europa.eu Evropský parlament, rukopis dokončen v listopadu 2012. Evropská unie, 2012. Tento dokument je k dispozici na internetu na této adrese: http://www.europarl.europa.eu/studies PROHLÁŠENÍ O VYLOUČENÍ ODPOVĚDNOSTI Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory autora a nemusí nutně představovat oficiální postoj Evropského parlamentu. Rozmnožování a překlady pro nekomerční účely jsou povoleny, pokud je uveden zdroj a vydavatel je předem upozorněn a obdrží kopii. 2
Haagská úmluva ze dne 13. ledna 2000 o mezinárodní ochraně dospělých osob SHRNUTÍ Cíl: Vyzvat státy, aby se připojily k Haagské úmluvě o ochraně dospělých osob z roku 2000 Evropské státy, které tak dosud neučinily, jsou vyzývány, aby se připojily k Haagské úmluvě ze dne 13. ledna 2000 o mezinárodní ochraně dospělých osob. Úmluvu o ochraně dospělých osob z roku 2000 již podepsaly či ratifikovaly nebo k ní přistoupily tyto evropské státy: Česká republika, Estonsko, Finsko, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Řecko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Švýcarsko. Cílem úmluvy vyjednané na konci minulého století bylo naplnit potřeby mobilního obyvatelstva 21. století a reagovat na demografické změny, k nimž dochází v Evropě i v mnoha zemích na celém světě. Souvislosti Okolnosti vedoucí k přijetí úmluvy V důsledku stárnutí světové populace ve spojení s větší mezinárodní mobilitou vznikla potřeba lepší mezinárodní ochrany zranitelných dospělých osob prostřednictvím právní regulace a mezinárodní spolupráce. Rostoucí délku života v mnoha zemích doprovází odpovídající zvyšující se výskyt onemocnění doprovázejících stáří. Jelikož se mezinárodní cestování stává stále snazším, mnoho lidí se při dosažení důchodového věku rozhodne strávit poslední část svého života v zahraničí. Mezinárodní právo soukromé stále častěji řeší případy, které se týkají například správy či prodeje majetku osob, které mají omezenou schopnost se o sebe postarat. Jestliže si dospělá osoba sama předem zajistí svou ochranu na dobu, kdy už nebude schopna se starat o své vlastní záležitosti, například jmenuje-li svého zástupce, je důležité, aby takováto ujednání byla respektována i v zahraničí. Vyvstávají otázky ohledně toho, jaké právo se uplatní, kdo může dospělou osobu zastupovat a s jakými pravomocemi. Za těchto okolností je třeba, aby existovala jasná pravidla týkající se orgánů, které jsou příslušné k přijímání nezbytných opatření na ochranu dané dospělé osoby či jejího majetku. Haagská úmluva ze dne 13. ledna 2000 o mezinárodní ochraně dospělých osob řadu těchto otázek řeší tím, že stanoví pravidla pro pravomoci orgánů, použitelné právo a uznávání a prosazování ochranných opatření na mezinárodní úrovni. Úmluva rovněž zavádí mechanismus spolupráce mezi orgány států, jež jsou jejími smluvními stranami. Kromě toho úmluva zahrnuje některé důležité cíle Úmluvy OSN ze dne 13. prosince 2006 o právech osob se zdravotním postižením (New York), jež vstoupila v platnost dne 3. května 2008, zejména pak jejího článku 12 o rovnosti před zákonem a článku 32 o mezinárodní spolupráci. Úmluva o ochraně dospělých osob z roku 2000 Úmluva se svou strukturou podobá Haagské úmluvě ze dne 19. října 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech 3
Tematická sekce C: Občanská práva a ústavní záležitosti rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí 1, byla však uzpůsobena tak, aby vyhovovala zvláštním potřebám zranitelných dospělých osob. Úmluva se vztahuje na ochranu dospělých osob, které z důvodu postižení nebo omezení svých schopností nejsou schopny prosazovat své zájmy, v mezinárodních situacích 2. Jako dospělá je zde definována osoba, která dosáhla věku 18 let. Úmluva však zahrnuje rovněž ochranná opatření přijatá ve vztahu k dospělé osobě, jež v době přijetí opatření ještě věku 18 let nedosáhla 3. Článek 3 podrobně uvádí druhy ochranných opatření, jimž se úmluva věnuje, nesnaží se však být vyčerpávající. Opatření zahrnují mimo jiné vymezení nezpůsobilosti, zavedení ochranného režimu pro dospělou osobu a určení a funkce osoby, která dotyčnou dospělou osobu zastupuje nebo nese odpovědnost za její majetek. Úmluva stanoví jednotná pravidla, jež určují, ve které zemi jsou orgány příslušné k přijetí nezbytných ochranných opatření. Úmluva přiznává pravomoci v první řadě orgánům v místě obvyklého bydliště dospělé osoby 4, uznány jsou však i pravomoci orgánů státu, jehož je tato dospělá osoba státním příslušníkem, byť jako vedlejší 5. Pravomoci jsou přiznány také orgánům státu, v němž se nachází majetek dospělé osoby, a to k přijímání opatření, jež se týkají ochrany tohoto majetku 6, a státu, na jehož území je přítomna dospělá osoba 7 nebo majetek v jejím vlastnictví 8, a to k přijímání mimořádných opatření 9 nebo dočasných opatření s omezeným územním dopadem za účelem ochrany dotyčné osoby 10. Pokud je to v zájmu dospělé osoby, mohou státy s primární příslušností požádat o přijetí ochranných opatření orgány určitých dalších států 11, což přináší větší pružnost. Obecně vzato při výkonu pravomocí v rámci úmluvy uplatňují státy, jež jsou jejími smluvními stranami, své vlastní právní předpisy 12. Výjimka z obecného pravidla pro použitelné právo se týká pravomocí k zastupování. Jestliže dospělá osoba přijala předběžná ujednání týkající se péče o ni nebo jejího zastupování v případě nezpůsobilosti, je třeba vyřešit otázku platnosti těchto ujednání v nové zemi bydliště. Podle úmluvy může dospělá osoba určit, jaké právo se uplatní v případě existence, rozsahu, úpravy a zániku pravomocí vykonávaných osobou, jež danou dospělou osobu zastupuje 13. Dospělá osoba může určit právní předpisy: a) státu, jehož je dospělá osoba státním příslušníkem; b) státu dřívějšího obvyklého bydliště; nebo c) státu, v němž se nachází majetek dospělé osoby 14. Tímto způsobem úmluva umožňuje uznávání plné moci a podobných institutů ze strany států, jež jsou jejími smluvními stranami, jestliže v těchto státech obdobný institut neexistuje. To dospělé osobě poskytuje jistotu, že ujednání, která v minulosti přijala za účelem správy svých záležitostí, budou respektována ostatními státy, jež jsou smluvními stranami úmluvy. Úmluva stanoví, že ochranná opatření týkající se dospělé osoby nebo jejího majetku přijatá v jednom ze států, jež jsou smluvními stranami úmluvy, budou uznána prostřednictvím zajišťovacích opatření ve všech ostatních státech, které jsou smluvními stranami úmluvy. Existují pouze omezené důvody k tomu, aby bylo toto uznání zamítnuto 15. Úmluva rovněž uvádí, jak tato opatření vymáhat. 1 Ke dni 1. ledna 2013 bude úmluva z roku 1996 platná ve všech členských státech Evropské unie s výjimkou Belgie a Itálie. 2 Článek 1. 3 Článek 2. 4 Článek 5. 5 Viz článek 7 a vysvětlující zpráva, autor P. Lagarde. 6 Článek 9 a vysvětlující zpráva. 7 Články 10 a 11 a vysvětlující zpráva. 8 Článek 10 a vysvětlující zpráva. 9 Tamtéž. 10 Článek 11 a vysvětlující zpráva. 11 Článek 8. 12 Článek 13. 13 Článek 15. 14 Tamtéž. 15 Článek 22. 4
Haagská úmluva ze dne 13. ledna 2000 o mezinárodní ochraně dospělých osob Podobně jako řada dalších haagských úmluv z nedávné doby obsahuje i Úmluva o ochraně dospělých osob z roku 2000 ustanovení ohledně spolupráce mezi státy, jejichž cílem je ochrana nezpůsobilých dospělých osob. Systém spolupráce, která je pružná a umožňuje využití stávajících kanálů, zahrnuje mimo jiné výměnu informací, usnadnění dohody ve sporných případech a vyhledání nezvěstných dospělých osob. Státy, jež jsou smluvními stranami úmluvy, musí k výkonu povinností stanovených úmluvou určit ústřední orgán 16, a to v první řadě co se týče zprostředkování účinné komunikace mezi státy a vzájemné pomoci. 16 Článek 28. 5