OBRANNÁ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA, MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V RÁMCI NATO A EU

OBRANNÁ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA, MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V RÁMCI NATO A EU MINISTERSTVO OBRANY ČR ORGANIZACE SEVEROATLANTICKÉ SMLOUVY (NATO) Organizace Severoatlantické smlouvy sehrává zásadní roli při udržování bezpečnosti v euroatlantické oblasti a pro Českou republiku zůstává stěžejní vojensko-politickou organizací při zajišťování vlastní bezpečnosti. NATO v současnosti prochází zásadní vojensko- -politickou transformací, kterou si vynutil vývoj mezinárodního bezpečnostního prostředí, především existence nových bezpečnostních hrozeb. Aktivity Ministerstva obrany v oblasti obranné a bezpečnostní politiky se ve vztahu k NATO soustředily na plnění závazků ČR vyplývajících z procesu vojenské transformace Aliance, zabezpečení účasti příslušníků AČR v mezinárodních operacích vedených NATO a posilování vztahů NATO s partnerskými zeměmi a regiony. TRANSFORMACE VOJENSKÝCH SCHOPNOSTÍ NATO Významnou událostí roku 2004 byl červnový istanbulský summit NATO, který přinesl řadu nových podnětů důležitých pro další směřování Severoatlantické aliance. Nejvyšší političtí představitelé členských zemí zde potvrdili odhodlání pokračovat v transformaci aliančních vojenských schopností zahájené na pražském summitu v roce 2002. Cílem této transformace je vybavit Alianci vojenskými prostředky a schopnostmi pro zvládání novodobých bezpečnostních hrozeb. Severoatlantická aliance v rámci své vojenské transformace pokračuje v realizaci cílů jedné z klíčových iniciativ tzv. Pražského závazku ke schopnostem (Prague Capabilities Commitment PCC), která se zaměřuje na vybudování či zkvalitnění aliančních schopností v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení (ZHN), velení, spojení a informačních systémů, interoperability nasazených sil a rychlého rozmístění a udržení jednotek v prostoru nasazení. Česká republika přijala celkem 14 závazků, které jsou zaměřeny zejména na oblast obrany proti chemickým, biologickým a jaderným zbraním, oblast pasivních sledovacích systémů a na rozvoj polních zdravotnických zařízení. Zkušenosti mezinárodního společenství se zvládáním novodobých bezpečnostních hrozeb potvrzují, že úspěch při jejich řešení je mnohdy podmíněn včasnou a odpovídající vojenskou intervencí. Aliance proto na pražském summitu představila koncepci sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force NRF), které mají představovat vojenskou entitu schopnou téměř okamžitě zasáhnout v případě vzniku krizových situací. Vytváření NRF pokračuje podle stanoveného harmonogramu, počáteční operační schopnosti NRF byly deklarovány na neformálním zasedání ministrů obrany zemí NATO v Brašově dne 13. října 2004, plných operačních schopností má být dosaženo v říjnu 2006. NRF mají mít celkem 21 000 vojáků, skládají se z prvků pozemních, vzdušných a námořních sil, které 53

ROČENKA 2004 budou schopny nasazení v celém spektru misí NATO. Česká republika se do druhé rotace NRF (16. ledna až 30. června 2004) zapojila četou chemické, biologické a radiační ochrany a do třetí rotace (1. července 2004 až 15. ledna 2005) Mnohonárodním praporem chemické, biologické, radiologické a jaderné ochrany NATO Multinational Chemical, Biological, Radiological and Nuclear Defence Batalion. Aliance reaguje na současné trendy šíření ZHN budováním schopností, které jí umožní adekvátní obranu proti případnému použití těchto zbraní. Česká republika díky svým unikátním kapacitám a schopnostem v této oblasti sehrává významnou roli. 312. mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany NATO vyčleněný pro NRF, v němž v období od 1. prosince 2003 do 31. prosince 2004 působila Česká republika jako vedoucí země (lead nation), dosáhl plných operačních schopností v červnu 2004 a jeho část byla využita pro zajišťování bezpečnosti istanbulského summitu NATO. Jednotky praporu rovněž plnily ochranné úkoly při konání letních olympijských a paralympijských her v Řecku. Česká republika na svém území buduje rovněž Centrum odborné přípravy chemického vojska (odpovídá anglickému termínu Centre of Excellence CoE) zaměřené na problematiku ochrany proti zbraním hromadného ničení. Úkolem CoE je zejména vývoj a zdokonalování výcvikových metod, vývoj a tvorba doktrín a standardů, výcvik specialistů a instruktorů a zvyšování znalostí a dovedností příslušníků Armády České republiky, členských a partnerských států NATO i odborníků z dalších zemí. Centrum zahájilo svou činnost dne 1. dubna 2004, první kurz pro NATO se uskutečnil v září 2004. Plných operačních schopností dosáhne CoE k 1. dubnu 2006. V souvislosti s účastí NATO v mezinárodních operacích je věnována značná pozornost zkvalitnění a zefektivnění procesů generování a využitelnosti spojeneckých sil pro alianční operace. Současný systém generování sil je založen na dobrovolných nabídkách spojenců, přičemž zkušenosti z posledních operací ukazují, že je stále složitější získat kompletní rozsah potřebných sil. Členské země NATO přijaly na summitu v Istanbulu závazek, který předpokládá, že 40 % pozemních sil každé členské země bude využitelných pro alianční operace a 8 % pozemních sil každé členské země bude moci být nasazeno v těchto operacích v jedné rotaci. Alianční orgány a spojenci proto nyní pracují na mechanismech, s jejichž pomocí bude možné dosáhnout vyšší efektivity procesu generování sil a zároveň posoudit efektivitu využívání spojeneckých sil pro alianční operace. Česká republika je v souladu s Vojenskou strategií ČR a s cíli reformy OS ČR připravena tyto závazky v budoucnosti plnit. V souvislosti s potřebou zajistit politický mandát pro alianční operace a vojenskou transformaci je připravována tzv. Souhrnná politická směrnice (Comprehensive Political Guidance CPG), která by měla harmonizovat a zkvalitnit proces aliančního plánování včetně obranného plánování na národních úrovních s důrazem na rozvoj schopností a přispět tak k vyšší využitelnosti národních sil pro alianční operace. CPG by měla poskytnout politické zadání k celkové transformaci Aliance a rozpracovávat Strategickou koncepci NATO v nových bezpečnostních podmínkách. 54

MINISTERSTVO OBRANY ČR OPERACE POD VEDENÍM NATO Prioritní oblastí vojenského působení NATO je v současné době operace v Afghánistánu. Úsilí Aliance se zaměřuje na rozšíření působnosti ISAF (International Security and Assistance Force) cestou vytváření Provinčních rekonstrukčních týmů (Provisional Reconstruction Team PRT), které jsou nástrojem pro budování stability a bezpečnosti v zemi na regionální úrovni. Česká republika se v roce 2004 zapojila do operace ISAF na území Afghánistánu meteorologickým a pyrotechnickým týmem pro zajištění provozu mezinárodního letiště v Kábulu. Do protiteroristické operace Trvalá svoboda, která na území Afghánistánu probíhá pod vedením USA, přispěla ČR v období od března do září 2004 jednotkou speciálních sil. Dlouhodobě je významná role Severoatlantické aliance na Balkáně. Vzhledem k dosažení relativní stability v Bosně a Hercegovině (BaH) rozhodla Aliance misi SFOR, v níž byli na velitelství v Záhřebu a v Sarajevu zastoupeni i příslušníci AČR, k 1. prosinci 2004 oficiálně ukončit. Stabilizační roli NATO v zemi převzala Evropská unie (EUFOR, operace ALTHEA), která využívá prostředků NATO a spolupracuje s Aliancí na základě dohod známých jako Berlín+. Aliance zůstane v zemi zastoupena svým velitelstvím v Sarajevu, které se bude soustřeďovat na pomoc zemi při obranných reformách či boji proti terorismu. Zatímco působení NATO v BaH bylo úspěšně zakončeno, situace v provincii Kosovo zůstává nestabilní. V březnu 2004 zde vypukly nepokoje, které přinutily Alianci přehodnotit původně plánované snížení vojenské přítomnosti. Zapojení do mise KFOR považuje Česká republika v současné době za prioritu při nasazování svých jednotek v zahraničí. Kontingent AČR v KFOR je největší českou jednotkou v zahraničí a vytváří se slovenskými vojáky společný česko-slovenský prapor. Příslušníci AČR působili rovněž ve velitelských strukturách KFOR. Aliance rozhodla, a potvrzují to i závěry summitu v Istanbulu, rozšířit své působení v Iráku. Kromě pokračování podpory velení polského sektoru v Iráku bude přispívat ke stabilizaci země výcvikem iráckých bezpečnostních sil v rámci Výcvikové mise NATO v Iráku (NATO Training Mission in Iraq NTM-I). Členské státy NATO rovněž poskytnou výzbroj a techniku nově vznikajícím iráckým bezpečnostním silám, Česká republika nabídla pro potřeby iráckých ozbrojených sil vojenský materiál. V rámci mnohonárodních sil působil v Iráku v roce 2004 kontingent Vojenské policie, jehož úkolem byl výcvik příslušníků irácké policie, a chirurgický tým zařazený v britské polní nemocnici na základně Shaibah. NOVÍ ČLENOVÉ A NOVÉ VZTAHY Severoatlantická aliance zaznamenala dosud nejrozsáhlejší rozšíření ve své historii, když k ní dne 29. března 2004 oficiálně přistoupilo sedm nových zemí (Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko). Vstupem nových zemí do NATO došlo k významnému zvětšení pásma stability a bezpečnosti v Evropě. Česká republika asistovala novým členským zemím předáváním vlastních zkušeností z procesu přistupování a integrace do NATO. Aliance zůstává otevřená dalším zemím, v přípravě na možné budoucí členství pokračují Albánie, Chorvatsko a bývalá Jugoslávská republika Makedonie. 55

ROČENKA 2004 Aliance pokračuje v budování kvalitativně nových vztahů s partnerskými zemi a novými regiony. Spolupráce se zeměmi zapojenými do programu Partnerství pro mír (Partnership for Peace PfP) se přizpůsobuje aktuální situaci a potřebám a zaměřuje se především na posilování přátelských vztahů a rozvoj interoperability pro účast v operacích vedených NATO. Severoatlantická aliance klade důraz na užší partnerství se zeměmi jižního Kavkazu a Střední Asie, které jsou oblastmi strategického zájmu Aliance mimo jiné i v kontextu boje proti terorismu. NATO nabídlo zemím obou regionů posílení spolupráce. Novým nástrojem přijatým v Istanbulu je Partnerský akční plán pro budování obranných institucí (Partnership Action Plan Defence Institution Building, PAP-DIB). Jeho prostřednictvím by měly být sjednoceny dosud roztříštěné alianční projekty zaměřené na obrannou reformu v partnerských zemích. Ve spolupráci s Ruskem pokračuje Aliance prostřednictvím Rady NATO Rusko (NATO Russia Council NRC), a to především v oblasti boje proti mezinárodnímu terorismu, zvyšování interoperability, krizového řízení, obranné reformy a protiraketové obrany. Vztahy s Ukrajinou fungují prostřednictvím Komise NATO Ukrajina (NATO Ukraine Commission NUC). Spolupráce se zaměřuje především na oblast obranných reforem Ukrajiny. Dosud nízká intenzita a kvalita spolupráce by se mohla zlepšit v důsledku politického vývoje na konci roku 2004. Zemím Středomořského dialogu (Mediterranean Dialogue MeD) NATO nabídlo posílení spolupráce, která se dosud rozvíjela především formou politického dialogu se zaměřením na obranné reformy a koordinaci boje proti terorismu. Česká republika bude v následujících dvou letech (2005 až 2006) plnit v Izraeli úlohu kontaktní ambasády NATO, na které bude působit jeden pracovník Ministerstva obrany ČR. EVROPSKÁ UNIE Vstupem do Evropské unie dne 1. května 2004 získala Česká republika možnost zapojit se do procesu utváření Evropské bezpečnostní a obranné politiky (European Security and Defense Policy ESDP). Přístup ČR k ESDP přitom vychází ze zásady komplementarity jejího rozvoje s NATO, především pak při rozvíjení vojenských schopností EU. Česká republika považuje posílení transatlantické vazby za základní prvek bezpečnostní architektury v euroatlantickém prostoru. ROZVOJ VOJENSKÝCH SCHOPNOSTÍ V RÁMCI EU V roce 2004 došlo k dynamickému rozvoji ESDP, zásadní změny bylo možné zaznamenat především v oblasti evropských vojenských schopností. Evropská unie se podobně jako NATO rozhodla pro vytvoření sil rychlé reakce (EU Rapid Response Force EU RRF), které se staly jádrem nového Základního cíle 2010 56

MINISTERSTVO OBRANY ČR (Headline Goal 2010 HG 2010). Nový HG 2010 byl schválen v červnu 2004 a jeho podstatou je snaha zvýšit vojenské schopnosti tak, aby Evropská unie byla schopna rychle zasáhnout a provést souběžně více operací různého rozsahu a náročnosti. Hybnou silou v realizaci EU RRF se stala skupina tří zemí (Velká Británie, Francie a Německo), která na počátku roku 2004 předložila návrh konceptu bojových uskupení EU (EU Battle Group EU BG), jako jedné z možných podob těchto sil. Za bojové uskupení EU je považováno uskupení na úrovni praporu o počtu zhruba 1500 vojáků, včetně příslušné bojové a logistické podpory a prvků strategické přepravy. V souladu se Smlouvou o EU, Bezpečnostní strategií EU a návrhem Smlouvy o ústavě pro Evropu by bojová uskupení EU měla plnit celé spektrum úkolů zahrnující humanitární a záchranné úkoly, mírové mise a operace bojových sil v krizovém řízení včetně nastolování míru. Bojová uskupení EU mají být schopna rozmístění do 10 dnů od rozhodnutí Rady EU zahájit operaci a v prostoru nasazení se mají udržet po dobu 30 dnů s možností prodloužení lhůty až na 120 dnů. Ačkoli se jedná o velmi náročný úkol, členské země EU byly schopny na konci listopadu roku 2004 deklarovat celkem 13 bojových uskupení, z toho čtyři uskupení byla vyčleněna pro období 2005 až 2006, zbývajících devět pro období po roce 2007. Většina členských zemí EU, včetně ČR, prosazuje pragmatický přístup založený na úzké spolupráci NATO a EU při výstavbě sil rychlé reakce. Budování sil tohoto druhu zvlášť pro NATO a EU by znamenalo vytváření duplicit a nadbytečné vynakládání již tak omezených finančních zdrojů. Z tohoto pohledu je důležité, aby standardy konceptů sil rychlé reakce obou organizací byly v maximální míře harmonizovány. Zapojení České republiky do procesu vytváření bojových uskupení EU vyplývá z Vojenské strategie ČR. K realizaci bojových uskupení EU přistupuje ČR s ohledem na dodržení závazků vůči NATO (zejména NRF) a na probíhající transformaci ozbrojených sil ČR. Především kvůli těmto změnám nebude ČR schopna poskytnout příspěvek do bojových uskupení EU pro počáteční období v letech 2005 až 2006. Pro období po roce 2007 deklaroval ministr obrany ČR na Konferenci k závazkům vojenských schopností, která se uskutečnila v Bruselu v listopadu 2004, záměr vytvořit společné bojové uskupení se SRN a Rakouskem, do něhož Česká republika přispěje jednotkou o síle do 350 vojáků. Zmíněnou jednotku bude ČR schopna vyčlenit od počátku roku 2007. K vytvoření společného bojového uskupení EU byla v polovině roku 2004 zahájena pracovní jednání, v obecné rovině se uvažuje o sestavení plánovaného uskupení pro rok 2009. Pro vytvoření bojového uskupení představuje Německo pro ČR ideálního partnera, a to jak z geopolitického hlediska, tak z hlediska kompatibility vojenských kapacit. Na rozdíl od jiných větších členských států EU se Německo orientuje na vytváření bojových uskupení na mnohonárodním principu, čímž umožňuje zapojení menších zemí, které pro nedostatek sil a prostředků nemohou vytvořit samostatné, čistě národní bojové uskupení. Ačkoli byl v oblasti rozvoje vojenských schopností přijat nový Základní cíl 2010, zdůrazňující úlohu sil rychlé reakce EU, stále se pokračuje na odstranění několika zbývajících nedostatků, které jsou podmínkou absolutního splnění původního Evropského základního 57

ROČENKA 2004 cíle (European Headline Goal EHG) z roku 1999. I v průběhu roku 2004 tak pokračovaly intenzivní práce na odstranění nedostatků ve vojenských schopnostech, a to prostřednictvím osvědčených projektových skupin v rámci Evropského akčního plánu ke kapacitám (European Capability Action Plan ECAP). Česká republika rozšířila svoji účast z původních čtyř projektových skupin na šest a zapojila se do činnosti projektové skupiny k velitelstvím a průzkumu. Nespornou úlohu v celém procesu rozvoje evropských vojenských schopností sehrává nově založená Agentura (též European Defence Agency EDA). Jejím hlavním úkolem je podpořit členské země v jejich úsilí o zlepšení evropských vojenských schopností tak, aby ESDP byla důvěryhodná. K hlavním cílům Agentury patří rozvoj vojenských schopností, spolupráce ve vyzbrojování, posílení evropského zbrojního průmyslu a trhu a rozvoj spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje. Česká republika měla možnost vyslat prostřednictvím Ministerstva obrany do přípravného týmu pro výstavbu Agentury svého zástupce, který se podílel na vypracování výchozích koncepčních dokumentů, a stala se tak jedinou z nových členských zemí EU, která měla v tomto týmu své zastoupení. Mezi vojenské schopnosti neodmyslitelně patří plánovací schopnosti EU, které tvořily v průběhu roku 2004 další téma zásadního významu pro budoucí podobu ESDP. V prosinci 2004 byl schválen rozpracovaný koncept pro vytvoření stálé buňky EU v rámci hlavního evropského aliančního velitelství SHAPE (Supreme Headquarters Allied Powers Europe) a styčného týmu NATO při Vojenském štábu EU. Současně byl také schválen koncept civilně-vojenské buňky, která se tak stává pevným základem pro posílení schopností EU v oblasti plánování a vedení operací krizového řízení. Jejím úkolem je vyhodnocovat situaci a zajišťovat včasnou výstrahu a strategické plánování pro civilně-vojenské operace EU. V určitých případech může buňka vytvořit operační velitelství EU, které však nebude mít charakter stálého velitelství. Počínaje rokem 2003 má EU na základě dohod Berlín+ zajištěn přístup k plánovacím kapacitám a schopnostem NATO. K uskutečnění rozsáhlejších vojenských operací tak může Evropská unie využívat alianční velitelství SHAPE. Zástupce vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě plní roli velitele operace EU a zajišťuje v rámci těchto dohod koordinaci veškerých aktivit. Díky dohodám Berlín+ mohla být dne 2. prosince 2004 zahájena dosud největší vojensko-civilní operace EU operace ALTHEA na území Bosny a Hercegoviny, do které se zapojilo na 7000 vojáků a 500 policistů. Tato operace je dokladem strategické spolupráce NATO/EU v krizovém řízení a efektivně přispívá k upevnění mezinárodní bezpečnostní situace. Základem spolupráce obou organizací je jasná dělba úkolů založená na vzájemné informovanosti a transparentnosti. 58