3. HELÉNISTICKÁ FILOZOFIE - helénismus = období od konce 4. století BC (nástup Alexandra Makedonského) až do: a) dle d jin - do roku 30 BC, kdy byl poslední helénistický stát Egypt ovládnut ímany b) dle filosofie - až do zániku Antiky obecn - 6. století AD, p esn ji 3 letopo ty: 1) 529 - uzav ení všech pohanských škol (i Akademie) výnosem císa e Justiniána 2) 476 - Zánik íše Západo ímské 3) 524 - popraven filosof Böethius - poslední íman - termín helénismus pochází až z 19. století - popisuje rozši ování ecké kultury a vzd lanosti do zemí, které dobyl Alexandr Makedonský, kultura se však uchytila a pokra ovala i po smrti Alexandra - vzniká tak první kosmopolitní kultura na sv t = ecká vzd lanost se stala základem veškeré kultury tehdy známého sv ta - ecko v roce 148 bylo dobyto ímany a jako Achája bylo p ipojeno k ímu, ale kulturn si ekové podmanili ímany - centrem filosofie se stávají: a) Athény - Peripatetická škola, Platónova Akademie b) Alexandrie v Egypt - rozvoj v d, Múseion = chrám múz, knihovna, co m la 700 000 svitk, pozd ji sho ela Archimédes - matematický v dec, fyzik - vymyslel m stu Syrakusy obranný systém a nakonec zabit ímským vojákem, traduje se slavná smrt, kdy byl probodnut poté, co ímskému vojákovi ekl: Nerušte mé kruhy!, poté co mu pošlapal nákresy v písku Eukleides - dílo Základy - nejvýznamn jší dílo až do 19. století jako u ebnice matematiky Aristarchos ze Sámu - myšlenka heliocentrismu, ale zapadla jako naprostý nesmysl, v tšina astronom to zavrhla Ptolemaios - dle n j je Zem st edem vesmíru, je nehybná - tato teorie se jmenuje geocentrismus a byla p ijatá jako obecn platná a pravdivá teorie - helénistická filosofie - zklamání a deziluze proložená pesimismem - zájmem se stává vnit ní sv t lov ka jako jednotlivce - jak být š astný, etika, praktické rady - nevzniká žádný veliký systém, všechno p evzali od Rek a to se ší ilo po sv t až do íma - eklekticismus, synkretismus = z r zných systém se vybírají myšlenky a mísí se, než aby n co vymýšleli nového - odd lování samostatných v dních disciplín: medicína, geografie, matika - pokra ují tradi ní filosofické školy: Akademie a Lykeion=Peripatetická škola - 3 hlavní filosofické systémy: a) stoicismus b) epikureismus c) skepticismus - všechny sm ry p evzali len ní filosofie do 3 ástí od Platónské Akademie:
1) Logika: gnoseologie, gramatika, rétorika, poetika 2) Fyzika: vše o p írod 3) Etika - Etika je nejd ležit jší, je to kostra, svaly a duše filosofie, dává návod, jak získat moudrost a žít 1) STOICISMUS - nejvlivn jší ze všech helénistických systém - vznik ve 4 století p.o.l. a existuje až do 2. století o.l. (trvá cca. 500 let) - název má škola dle sín, která byla sloupová a malovaná, zakoupil to zakladatel sm ru Zenon z Kitia pro své žáky 3 etapy stoicismu: a) Starší stoa - 300-150BC - centrum Athény, kde stoa vzniká, zakladatel Zenon z Kitia, byl nap l orientálec (Féni an), nejprve úsp šný obchodník, ale p i plavb do Athén o vše p išel, poté se za íná v novat filosofii ( Plavba dopadla dob e, p išel jsem o vše ) - kolem roku 300 zakoupil sí pro žáky v Athénách a íkají si stoikové Chrysippos ze Sol - t etí scholarcha ( editel) školy stoik (Zenon byl první) - pracovitá organizátor a systematik, údajn napsal 700 knih - shrnul celou stoickou nauku - Kdyby nebylo Chrysippa, nebylo by stoa. - ze všech knih dochovány pouze zlomky, v tšinou psal o logice b) St ední stoa - 150-0 - p esun centra filosofie na ostrov Rhodos - zmírnili extrémní ráz stoické etiky Panaitios z Rhodu Poseidonios c) Mladší stoa= ímský stoicismus - 1-2.. století AD, kdy cca. roku 200 stoicismus kon í - rozši uje se až do íma, kde se odehrává asi nejvýznamn jší etapa stoicismu, i když byla eklektická, ale vznikají zde nejlepší díla, protože se jediná dochovala, tak jsou nejlepší a hlavn m ly vliv na k es anskou nauku Seneca - ímský filosof, autor tragédie pro p ednes: Faidra - pocházel z Cordóby, politik, otroká a byl velmi bohatý - vychovatel císa e Nerona - byl nucen spáchat sebevraždu, jako mnoho dalších za vlády Nerona, Seneca umírá skoro jako jeden z posledních - všechny jeho práce se vztahují k etice, mravouce - odmítal hromad ní majetku, ale p itom byl nejv tší prachá, íkal, že u í jak se má žít a ne jak sám žije - oproti tomu Machiavelli íká, že se má žít ne dle toho jak se má žít, ale dle toho jak se skute n žije Epiktetos - otrok, kterého pozd ji propustili (stejný osud jako bajka Ezop) - nesepisoval svou filosofii, známá skrze jeho žáky, dílo: Rukov Rozpravy Marcus Aurelius - císa, filosof na tr n - veliký p edstavitel stoicismu, nej. dílo: Hovory k sob - psáno ecky, vzniklo to p ibližn v dob, kdy pobýval na území dnešní Moravy a Slovenska
Stoická filosofie 1) Logika - ada oblastí, rétorika atd., hlavn o poznání 2) Fyzika - pojetí p írody je materialistické - reáln existuje jen to, co je hmotné - sv t prostupuje pneuma = hmotné spojení ohn a vzduchu, je božského p vodu - pneuma je zárove logos = je rozumné, racionální, celý vesmír je vypln n racionalitou, vše co se d je je nutné a ú elné a zákonité - sv t je dle nich uspo ádán nejlepším možným zp sobem - nedokonalosti ve sv t slouží jen k vyššímu dokonalému ú elu 3) Etika - nejd ležit jší úloha, základ u ení - lov k má žít ve shod s p írodou a s rozumem, p irozen - boj proti pud m a vášním - stoický klid - pouze pokud se zbavím všech vášní a afekt, které narušují duševní klid - afekty pouze p edstírají, že majetek, zdraví atd. má n jakou d ležitou hodnotu, ale ve skute nosti je to vše naprosto k ni emu - ideální stav je apatie = osvobození od pud a vášní, nepodléhání afekt m - stoikové rozlišovali pouze 2 v ci: a) ctnost = jediné dobro b) špatnost = jediné zlo - vše co je mimo je lhostejné, není to ani dobré a ani špatné = majetek, zdraví, smrt, nemoc, chudoba - vše je jim lhostejné - tuto lhostejnost zmírnili teprve ve St ední a Mladší stoe = ti tvrdí, že je lepší preferovat hodnoty, které jsou p irozen jší, dávat p ednost zdraví apod. - ideální je mudrc, který je nezávislý na vn jším sv t a který potla il všechny své vášn, omezil je na minimum - v tšina lidí na Zemi dle stoik preferuje špatnost - ada stoik spáchala sebevraždu = svobodný lov k si m že zvolit druh smrti - lepší dobrá smrt než hrozný život (další filosofové dále v historii tvrdí, že i ten nejhorší život je lepší než ta nejlepší smrt) - k es anství p evzalo hlavn rovnost všech lidí na zemi - stoikové také neuznávali otroctví: Ne íkej otrok, íkej lov k - slova nejv tšího otroká e Seneky 2) EPIKUREISMUS Epikuros ze Sámy - p esídlil do Athén, poté sloužil v armád, vyu oval filosofii - 306 BC zakoupil v Athénách d m se zahradou, kde založil filosofickou školu: Epikurova zahrada - íkalo se jim zahradní filosofové - m li tam p istup i ženy a otroci - epikurejství = dnes (21. století) je symbolem pro prostopášného požitká e, obžerství, rozkoš atd. - je to ale zkreslený pohled díky k es an m, kte í z Epikurejc ud lali úplné démony, ve skute nosti byl Epikuros ze Sámy skromný a umírn ný muž, již b hem svého života vyvracel pomluvy na svou osobu - jeho filosofie: 1) Logika - výše hodnotí smyslové poznání než racionální - chyby v poznání vznikají v rozumu, když k poznávanému p edm tu p idáváme své domn nky 2) Fyzika - materialista, vycházel z eckého atomismu - sv t z atomu i prázdno, kam se atomy mohou pohybovat (dle Demokrita z Abdéry), ale Epikuros vyvrací Demokrit v determinismus a zavádí moment náhody a nahodilých odchylek - zd raz oval tím svobodu lidské v le, nic nám není p edem dáno 3) Etika - nejvyšší hodnotou je slast, blaženost, hédoné - definují ji jako stav, kdy se chceme vyhýbat strasti a usilujeme o slast - slast vždy musí být pod ízená rozumu (nap íklad jedno dobré jídlo denn a ne se cpát celý den v kuse dobrotami, až mi bude špatn, to je blbost) - epikureismus je filosofie, která má elit strachu = nejv tší strast, musíme ji odstranit tak, aby život byl p ijatelný, rozeznávají 4 základní strachy:
1) strach z boh = dle Epikura existují, ale vymezuje jim místo mimo tento sv t, takže nemají nic, ím by mohli zasahovat do sv ta, proto nás nemohou odm nit ani ztrestat a proto je lidská v le svobodná a lov k se nemá bát boh 2) strach ze smrti = Když jsme tu my, není tu smrt a když tu je smrt, nejsme tu my = nemáme myslet na smrt, ale žít, když si smrt pro nás p ijde, my už tu nebudeme - další jeho heslo: Žij skryt! - kladl d raz na to, že moudrý lov k se má stranit politiky a ve ejné innosti a má žít v soukromí Titus Lucretius Carus - nejslavn jší p edstavitel ímského epikureismu - autor didaktického eposu, umírá naprosto šílený - autor spisu: O p írod Horatius - básník, který se hlásil k epikureismu a hlásal zlatou st ední cestu 3) SKEPTICISMUS - název z eckého uvažovat, zkoumat, pochybovat o n em - sm r charakterizuje situaci lidí v helénismu a reaguje na adu filosofických systém - rezignují na možnost pravdivého lidského poznání - skepse=pochybnost je po átkem každé filosofie (Descartes, Hegel atd.) - skepticismus=filosofický sm r, který existoval od konce 4 století BC až do 2 století AD - mén významný a rozší ený než ostatní helénistické systémy - 3 fáze skepticismu: 1) Pyrrhon z Ellidy - ve 4. století založil sm r - legendy o život, p vodn malí, ú astník ve výprav Alexandra do Indie - nesepisoval své dílo, jen díky jeho žák m, život op edený legendami - nauka vychází z noetiky, nem žeme poznat podstatu v cí, jen víme, jak se nám jako lidem jeví - m žeme íci 2 výroky o jedné v ci a oba budou pravdivé (to tvrdí již sofisté), ale skeptikové to p evád jí i do etiky, proto je t eba ud lat epoché = zdržet se jakýchkoliv výpov dí o sv t, nic o sv t ne íkat a pokud se zdržíme úsudku v nepoznatelném sv t, tak dosáhneme cíle života = ataraxie = neot esitelný klid, zdrženlivost, lhostejnost 2) St ední akademická skepse - název dle toho, že st ediskem se stala Platónská Akademie a oni zde vymysleli termín: probabilismus = pravd podobný, mírn jší forma skepticismu - není kritérium pravdy, ale v praxi posta í, že je to pravd podobné, vytvo ili asi 4 stupn pravd podobnosti 3) Mladší skepse - auto i vypracovávali tzv. tropy = argument, kterým m li íci, pro je poznání nemožné, ospravedl ovali epoché 4) EKLEKTICISMUS - další mén významný helénistický sm r, obecn jší, týká se hlavn íma - spojování r zných vliv ecké, orientální filosofie do jednoho systému - eklektik = vyb ra, ten kdo vybírá z r zných systém a tvo í nový - p ívrženci: Cicero - ímský e ník, politik, filosof e i proti Catillinovi - stal se tím slavným - dostal se na seznam politických odp rc a byl zavražd n - napsal 58 e í, stylista, ciceronovská latina = doklad dokonalosti jazyka (u nás tuhle latinu napodobovali v období humanismu = renesance) - vycházel ze skepticismu (poznání) a stoicismu (etika) - hlavní význam pro ímskou spole nost - p eložil eckou filosofii a díky tomu to poznali a je také zakladatelem latinské terminologie (p eložil ecké odborné filosofické termíny do latiny)
situace v ím : - v posledním století íma úpadek, rozklad všeho, zánik impéria - krize se projevila i v myšlení tím, že se opouští od racionality a z stávají iracionální prvky - orientální náboženství, mystéria, kulty - otázka Jak žít? se m ní na Jak splynout s božským principem? - po átek st edov ké filosofie v 5 století AD, ale ješt p edtím za íná vznikat k es anská filosofie, myšlenkov, ale už pat í dál, tak se adí až za konec ímského impéria, i když tedy po átky k es anství sahají do antiky, my to budeme brát, jako že už je to st edov k 5) NOVOPLATONISMUS - poslední významný filosofický systém Antiky - je to iracionalistický filosofický sm r, vzniká kolem 3 století AD a trvá až do 6 století, kdy je p eválcován st edov kem - název proto, že pouze v rn vykládají u ení Platona, nic nového nevytvá í - zvláštní vztah m li ke k es anství - hlavní p edstavitel: Plotinos - zakladatel sm ru, narozen v Egypt, poté p sobí v ím, založil školu, na jeho p ednášky chodil i císa s manželkou - cht l založit Platonopolis, obec filosof a založit takový stát dle Platona - Platon byl idealista, Plotinos pohrdal hmotou, proto se v bec nekoupal a m l v edy a nádory po celém t le, vedl také asketický život - dílo: Eneády - m l teocentrické u ení = základem je B h, vše ve sv t vychází z absolutního principu tohén (=B h), vše ve sv te je absolutní, dobré, má to podíl v Bohu - jak m že z jednoho Boha vzniknout tolik v cí? Odpovídá si teorií emanace = vytékat, ší it se; tvrdí, že B h je tak dokonalý, že p etéká p es sv j okraj v r zných úrovních, aniž by n co ze sebe ztrácel (p irovnává to ke Slunci a k paprsk m) - díky emanaci vzniká mnohost a úrovn v cí jsou tzv. hypostaze: 1) absolutní duch (alá Platon a sv t idejí) 2) duše sv ta - tvo ena individuálními dušemi lidí 3) hmota, p íroda - krajní hypostaze, nestojí ani za e, je špatná a zbyte ná - cílem života je pozvednout se z t etí hypostaze (hmota) a splynout s božskou jednotou - B h je nepoznatelný, ale m žeme se k n mu p iblížit tím, že budeme žít v askezi, potla íme t lo - duševním soust ed ním dojdeme ke splynutí s božským principem, sám Plotinos tvrdil, že toho n kolikrát dosáhl Pokra ovatelé Plotina: Porfyrios - komentátor, redaktor myšlenek u itele Plotina, redigoval jeho spisy - autor životopisu Plotina, zapsal v tom jeho myšlenky - vydává komentované spisy Platona a Aristotela - je tím d ležitý pro st edov k Úvod k Aristotelovým kategoriím - zásadní myšlenka, která vedla k rozep ím ve st edov ku - také p edstavitel logiky Iamblichos - syrská škola novoplatonismu - rozší il po et úrovní hypostazí Proklos - zakladatel a p edstavitel athénské školy novoplatonismu - roku 437 se stal hlavním scholarchou Platónské akademie, která kon í svojí innost roku 529 - za jeho vedení pronikl sm r do Akademie
Konec antické filosofie 1) 529 - císa Justinián uzav el ve své ásti ímské íše všechny pohanské školy, mimo jiné i platónskou Akademii, ada u itel odchází do exilu, tím kon í ecká vzd lanost - zakazuje se všechno krom k es anství 2) 524 - poprava Boethia, poslední p edstavitel Antiky a zárove se mu íká i první k es an - Boethius um l dokonale ecky, pocházel ze slavné a urozené rodiny - obvin n neprávem ze spiknutí a roku 524 byl popraven, n kdy se jeho smrt bere jako další mezník konce Antiky - ve v zení sepsal dílo: Út cha z filosofie - rozmlouvá s filosofií - významné, protože tím p edal st edov ku antickou filosofii - p eložil, zkompiloval a okomentoval spisy antických filosof Úvod k úvodu k Aristotelovým kategoriím - tím zapo al slavný spor o univerzálie