Italská renesance Mgr. Pavla Hrdinová Tišnov 2016
Renesance - úvod renesance kulturní epocha vznikající v bohatých městech severní Itálie (Florencie, Milán, Benátky) ve 14. století v 15. a 16. století se šíří do celé Evropy renesance se staví do opozice vůči středověku gotické = barbarské učenci se obrací zpět k antice umělci (malíři, sochaři, architekti) přestávají být bezejmennými řemeslníky a získávají společenskou prestiž rozvoj měst, řemesel, obchodu a vědy přináší důvěru v lidský rozum, nový vztah k životu pozornost umělců se obrací od Boha ke člověku
rozvíjí se národní jazyky, upadá znalost střv. latiny učenci se vrací ke klasické latině a řečtině, studují literaturu, historii a filozofii antiky víra v člověka humanismus (myšlenkový směr) vynález knihtisku - rozvoj vzdělanosti periodizace: quattrocento raná renesance cinquecento vrcholná renesance manýrismus pozdní renesance
středověk x renesance středem umělecké tvorby je Bůh víra, irracionalita geocentrismus rukopisy umělec - anonymní řemeslník učenci studují bibli umění symbolické středem umělecké tvorby je člověk rozum, věda, objevy heliocentrismus knihtisk umělec individualita, osobnost učenci studují antickou lit. umění realistické (perspektiva, zvládnutí anatomie, akty)
Štědří mecenáši umění umělce podporovali obchodníci, bankéři, ale i vojáci, např. úspěšný žoldnéř Federico da Montefeltro proměnil Urbino v ráj malířů, vytvořil zde centrum vzdělanosti a umění, založil skvělou knihovnu a nádherný palác portrét urbinského vévody Federica da M. od Pierra della Francesky, 15.st.
Renesanční architektura středověk x renesance měřítkem staveb je Bůh výška, velikost ohromné prostory snaha vzbudit úžas vertikálnost složitost organická změť lomený oblouk katedrály měřítkem staveb je člověk světlo, elegance krása a funkčnost praktické využití horizontálnost jednoduchost řád, disciplína zaklenutý oblouk paláce, vily
Architektura rané renesance architekti se inspirují antikou, zkoumají starověké památky znovuobjevení klasických textů, spisy Vitruvia Pollia ambiciózní město Florencie se rozhoduje postavit novou katedrálu, soutěž architektů na výstavbu kupole vyhrává Filippo Bruneleschi
Filippo Brunelleschi (1377 1446) stavitel katedrály ve Florencii (1436) inspiroval se římským Pantheonem dvouplášťová konstrukce kupole, nové technické postupy zastřešuje velký prostor bez viditelných opěrných prvků stavitel florentského nalezinece Ospedale degli Innocenti (1424) - lodžie se štíhlými korintskými sloupy a půlkruhovými oblouky vzdušnost, elegance, souměrnost a řád symetrie, opakování prvků, lineárnost první skutečný architekt, vytvořil prototyp krásy a užitečnosti
Brunelleschi - Florentský nalezinec Ospedale degli Innocenti (1424)
Leon Battista Alberti (1404 1472) architerkt a teoretik spis Deset knih o architektuře stavba paláce Rucellaiů ve Florencii horizontální rozvržení stavby inspirace Koloseem a Marcellovým divadlem patra oddělená římsou, pilastry mezi okny opakování, souměrnost, řád
Architektura vrcholné renesance Donato Bramante (1444 1514) těžiště tvorby se přesouvá do Říma autor původní podoby chrámu sv. Petra v Římě stavitel kostelíku Tempietto v Římě (po r. 1502) Tempietto je považován za nejkrásnější malou stavbu světa Bramante zde adaptuje styl pohanského chrámu pro křesťanské účely kruhová kamenná kaple se sloupy a pilastry střídání oken a výklenků, kupole zakončená lucernou šířka pouze 4,5 m, přesto díky dokonalým proporcím působí monumentálně kruhová dispozice symbolizuje Boží dokonalost
Bramante -Tempietto (po r. 1502)
Architektura pozdní renesance Michelangelo Buonarroti (1475 1564) Michelangelo Buonarroti tvůrce interiéru, průčelí a 131m vysoké kupole chrámu sv. Petra v Římě (původní projekt Bramante!) kupoli dokončili až jeho následovníci Vignola a Giacomo della Porta (zaklenuta 1593, Michelangelo zemřel 1564) katedrála vznikala déle než 2 století za působení 32 papežů a desítek architektů (Bramante, Michelangelo, Rafael ) nalezneme v ní styl renesance, baroka i rokoka Michelangelo měl smysl pro detail, často inovoval a porušoval pravidla přestavěl Kapitolské náměstí (velké schodiště, tři monumentální fasády)
Chrám sv. Petra v Římě Michelangelo Bramante G. della Porta
Michelangelo Buonarroti Biblioteca Laurenziana (asi 1524) tvůrce nádherné knihovny ve Florencii Biblioteca Laurenziana velkolepé spojení mramoru, kamene, dřeva mistrovské schodiště sladění barev mramorů, tvar, detaily, dokonalá silueta architektonické prvky užívá jako výzdobu, pro efekt (nepravá okna, sloupy, dveře, trojité schodiště)
Michelangelo Buonarroti schodiště Bibliotheky Laurenziana
Architektura pozdní renesance Andrea Palladio (16.st.) Palladio vytvořil styl, který na několik století ovlivnil Evropu palladiánský klasicismus (17 st. Evropa, 18. st. Amerika) stavby zasazoval do prostředí, do krajiny důraz kladl na krásu a vznešenosti, ale i funkčnost a praktičnost, dokonalou harmonii staveb přísné zákonitosti, jasné členění, široký oblouk tvůrce venkovských vil Villa Rotonda ve Vincenze, čtvercová, zastřešená kupolí, jónské průčelí, vertikální linie kolonád se dokonale propojují s křivkou kupole, vila je krásná a funkční autor díla Čtyři knihy o architektuře
Andrea Palladio Villa Rotonda ve Vincenze (1570)
Michelozzo : Palác Medici - Ricardi ve Florencii počátek 15. století - vliv starořímských mostů a akvaduktů renesanční architekti vraceli do života hlavní prvky antické architektury a přetvářeli je v nový styl přiměřený Itálii 15. a 16. století řadu těchto prvků a principů využívá architektura dodnes
Renesanční sochařství na kráse a dokonalosti renesančních staveb má podíl jejich sochařská výzdoba, budovy a sochy byly myšlenkově i stylově neoddělitelně propojeny hlavní cíl sochařství snaha o přirozené vystižení tvarů lidského těla (Donatellův David je od dob antiky první nahá postava v životní velikosti) znovuobjevení jezdecké sochy (např. Donatello - Gattamelata) sochařství se vymaňuje ze závislosti na archtiktuře, v níž se ocitlo ve středověku za počátek renesance v sochařství se považuje rok 1425, kdy vznikají Gibhertiho dveře baptisteria ve Florencii
středověké sochy x renesanční sochy lidská postava je pojímána jako symbol, archetyp realistické zachycení lidské postavy, akt zvládnutí anatomie využití kontrapostu socha je součást architektury, nestojí samostatně volně stojící sochy jako ve starověku
Lorenzo Ghiberti (1378 1455) Dveře baptisteria ve Florencii (1424, 1453) roku 1402 se stává vítězem soutěže na ztvárnění nových dveří baptisteria sv. Jana ve Florencii (1. dveře Andra Pisano 1330) mistrně zvládl perspektivu a techniku nízkého reliéfu v bronzu na dveřích baptisteria pracoval 20 a 30 let jeho druhé dveře, vrcholné dílo, překřtil Michelangelo na Rajské dveře: dveře hodné vstupu do Ráje.
Lorenzo Ghiberti Soutěžní návrh (1402) Rajské dveře (1453)
Donato di Niccolo Betto Bardi Donatello (1386 1466) geniální umělec, často skandálně originální, popřel dříve stanovené hranice toho, co se v umění má a může, po Donatellovi je umělec omezován jen svými schopnostmi v jeho rozsáhlém díle se patetičnost gotiky střetá s renesanční poetikou, realismem a humanismem pracoval s hlínou, mramorem, dřevem, všemi typy kamene, bronzem, štukem, voskem vymyslel novou metodu nízkého reliéfu rilievo schiacciato stlačený plochý reliéf blízký kresbě, umožňuje členitou kompozici plnou dramatu vymýšlel nové techniky, postupy, inovoval motivy
Donatello David (1440) od dob antiky první bronzový akt v životní velikosti (165 cm) mladý štíhlý jinoch, lehký úsměv, doplňky klobouk, meč, hlava Goliáše, věnec oslava jedince, důvtipu, půvabu a elegance esovitá linie rys gotiky inspirace antikou (snad Spinario?)
Michelangelo Buonarroti (1475 1564) geniální malíř, sochař a architekt, autor pozdní renesance ( za vrcholné umění považoval sochařství) jeho dlouhým životem se vlečou osamělost, prchlivost a spory s papežem o peníze byl velmi výkonný, přesto řadu děl nedokončil dochovalo se přes 500 kreseb, z nichž je zřejmé, že usiloval o dokonalost jeho výsostným materiálem byl mramor, který dokázal přímo oživit jeho sochy jsou většinou zasazeny do architektonického rámce, tedy určeny k prohlížení zepředu
Michelangelovy sochy předjímají barokní cítění výraz tváře, vnitřní napětí, vzedmutá draperie již v 17 letech vytvořil monumentální dílo reliéf Bitva kentaurů, sálající energií (nedokončeno) ve 25 letech dokončil Pietu pro chrám sv. Petra v Římě, nejkrásnější mramorovou sochu, jaká kdy byla vytesána vyniká dokonalou kompozicí i zpracováním spojuje v sobě realismus a idealismus velmi mladé rysy Madony otřásly tradiční ikonografií Kristovo tělo působí až skutečným dojmem pravděpodobně Michelangelovo nejlepší dílo
Michelangelo - Pieta (1500)
pro Florencii vytesal 5,5 m vysokou sochu Davida (1504) mistrně zvládl anatomii zbavil sochu všech doplňků meče, brnění, Goliášovy hlavy David nahání hrůzu (terribilita), zneklidňuje, uvádí v úžas vnitřní napětí je skryto pod zdánlivým klidem
Michelangelo David (detail)
pro Papeže Julia II. buduje hrobku, mezi třemi dokončenými sochami je socha Mojžíše (1515) zachycuje Mojžíš jako proroka a soudce na nádherném trůně v jeho obličeji se zrcadlí hněv a hrdost někteří znalci považují sochu za Michelangelův autoportrét
Michelangelo Mojžíš (detail)
Renesanční malířství architektura i sochařství se učily ze starořímských památek, z antického malířství se nedochovalo téměř nic malířství trvá déle dosažení realistického účinku, musí převést vše ze tří rozměrů do dvou přelom asi 1430 popisuje Alberti ve svém díle Della pittura techniku perspektivy! freskové malířství bylo umění vyžadující pečlivou přípravu (bylo velmi složité opravit chyby), proto florentští umělci studovali a kreslili lidské tělo nové možnosti přináší olejomalba a zavedení plátna možnosti oprav (pentimenti), vetší tvůrčí svoboda, menší důležitost přípravné kresby, plátno je levnější než dřevo
středověk x renesance umělec respektuje tradici překračování konvencí dobovou konvenci, kánon a umělec vychází z reality zavedená schemata objev perspektivy symbolika převažuje nad návrat mimesis - realitou nápodoba přírody zachycení psychiky, emocí fresky, desková malba fresky, desková malba Iluminace nově plátno tempera tempera, olejomalba
Malíři rané renesance Giotto, Masaccio a Uccello průkopníci v používání perspektivy Piero della Francesca (15. st.) fascinován perspektivou obraz Bičování Krista (asi 1445) prostor vymezuje perspektivně vypracovaná architektura, sloupy, architrávy, mozaiková dlažba obraz je komponován ze dvou částí (dva děje, dvě epochy starověk a renesance) postavy klidné a vážné, (snad bratr vévody Federica, osnující spiknutí?) zneklidňující světlo
Piero della Francesca Bičováni Krista (asi 1445)
Sandro Botticelli (1445 1510) nespojité a nevyrovnané dílo ( po smrti Lorenza Velkolepého úpadek) vsadil na plynulost, vlnění, dynamiku (oproti dřívější statičnosti!) inspirace starověkými mýty velké mytologické kompozice, např. Obraz Zrození Venuše (1482) první skutečný ženský akt od starověku alegorie opěvující formální a intelektuální ideály krásu, dokonalost ženského těla, přírodu, harmonii zachycuje dynamický živel vítr vzdouvající moře i Venušiny vlasy
Sandro Botticelli Zrození Venuše (1482)
Primavera (1478) alegorický obraz jaro je personifikováno v postavě Venuše, doprovázené třemi múzami, poslem bohů Merkurem, Zefyrem, Florou a Chloridou, Kupido má zavázané oči každá postava symbolizuje část lásky rozpoutání vášně, smyslnost, šlechetnost erotický motiv Zefyr pronásledující Floru přátelství, světská láska a posvátná láska jsou vyjádřeny propletenými prsty múz lehké, plynulé, harmonické linie, dynamika
Sandro Botticelli Primavera (1478)
Botticelli Primavera - detaily
Malířství vrcholné renesance v 90. letech 15. století dochází k úpadku florentského umění, vedoucího postavení se ujal Řím a ambiciózní, mocní a bohatí papežové vrcholná renesance je vymezen lety 1495 1520 velký rozmach umění, vznikají díla, která navždy ovlivní evropské umění heroickými postavami jsou tři výjimečně nadaní umělci, po krátkou dobu i současníci Leonardo da Vinci (1452 1519) Rafael Santi (1483 1520) Michelangelo Buonarroti (1475 1564)
Raffael Santi ( 1483 1520 ) nejmladší a možná i největší mistr své doby pracovitý, výkonný, trpělivý, skromný vysoká kvalita děl, maloval spolehlivě, pravdivě vždy dokončil to, co slíbil, a nadto včas neusiloval o skryté významy, hrůznost, děs v posledních dílech nová témata a větší hloubka příliš pracoval a nikdy neodpočíval, zemřel příliš mladý jeho předčasná smrt je největší ztrátou v dějinách umění (Johnson) maloval obrazy Madon, portréty, alegorické výjevy, pracoval na katedrále sv. Petra v Římě
vatikánská freska Athénská škola náleží mezi alegorické výjevy oslavuje rozum a lidské vědění střed scény zaujímají Platon ukazující k nebi a Aristoteles ukazující k zemi. kolem nich se symbolicky mísí představitelé starověku a novověku (Sokrates se skupinou žáků, Pythagoras s knihou, Archimedes nebo Euklides s kružítkem, na okraji skupiny stojí sám Raffael Na schodech leží patrně Dionýsos
Raffael Athénská škola
Raffael Sixtinská Madona (1515) mezi obrazy Madon je nejznámější Sixtinská Madona klidná, něžná, vznešená, krásná Marie vystupuje na nebesa, cherubíni jsou pevně spjati se zemí
Michelangelo Buonarroti Strop Sixtinské kaple (1512) Michelangelo podle všeho žárlil na rychlý nástup mladšího Raffaela, proto navrhl papeži Juliovi II. velmi okázalý projekt výzdoby stropu Sixtinské kaple (chtěl se předvést?) obrovský fyzický výkon, 4 roky práce výjevy z Genesis stvoření světa, oživení Adama, první hřích, vyhnání z ráje, potopa mezi lunetami postavy proroků a Sibyl nezapomenutelné výjevy (oživení Adama) působivé rozvržení, dramatické napětí
Michelangelo - Sixtinská kaple - Poslední soud (1541) obrovská freska na oltářní stěně Sixtinské kaple 391 postav až 2,5 m vysokých působí děsivě a varovně Kristus jako soudce má rysy antického Jupitera, po pravici Pannu Marii, gestem ruky proklíná zatracence chybí okolní svět, Michelangela zajímala pouze lidská těla blažení stoupají do nicoty, zatracení se řítí do vakua, výjevy se skládají z pevně propletených lidských těl ve vzduchoprázdnu
Leonardo da Vinci (1452 1519) nadaný univerzální vzdělanec s velmi širokými zájmy zajímal se o lidské tělo, počasí, vlny, zvířata, přírodu, stroje, válečné zbraně, opevnění kreslil létací stroje i fungování svalů, výrazy obličeje i obléhací bašty zachováno 7000 stran poznámek! zabýval se geometrií, hydraulikou, lidskou fyziologií jeho priority nebyly jasné, jeho kariéra je provázena spory kvůli zpožděním, penězům, nedokončeným dílům přežilo pouze 10 obrazů dokončená díla se vyznačují nejvyšší kvalitou a originalitou
hlavní rysy malby: častá kompozice od trojúhelníku, zvládnutí anatomie i perspektivy, psychika výrazu, technika sfumata (měkký, neurčitý polostín, mlžný opar) vymyslel řadu inovací, např. nové kompozice maleb přizpůsobil matematickou perspektivu oku diváka jeho sfumato vedlo k odklonu od ostrých linií, jaké užíval např. Boticcelli, k užívání světlých ploch a šerosvitu měl obrovský vliv na současníky i následovníky, zejména v rozvrhování rozsáhlých maleb (dle vzoru Poslední večeře) a v technice malby (sfumato)
Leonardo da Vinci Poslední večeře (1498) slavná freska v klášteře dominikánů v Miláně Ježíš obklopený 12 apoštoly prozrazuje, že bude zrazen jedním z nich vysoce originální kompozice, živé tváře postav výhled do krajiny, perspektiva, odvážné protisvětlo experimentální technika způsobila brzké poškození malby freska byla nedávno restaurována
olej na dřevě Leonardo da Vinci Dáma s hranostajem (1490) zachytil patrně favoritku Lodovika Mora portrét má v sobě krásu, důstojnost, vznešenost a tajemnost tajemný pohled portrét je označován za nejkrásnější obraz všech dob
Leonardo da Vinci Giocconda (Mona Lisa) 1503 Leonardo pracoval na portrétu nesouvisle řadu let, tvář a ruce jsou nesourodé využívá techniku sfumata závoj atmosféry vyvolává iluzi vzdálenosti mezi dílem a divákem legendou opředený tajemný úsměv
plenění Říma r. 1527 zasadilo vrcholné renesanci závislé na papežském mecenášství velkou ránu papežové museli přeskupit zdroje a bojovat proti reformaci hlavní centrum umění se přesouvá do Benátek benátské malířství reprezentuje především čtveřice malířů: Giorgone, Tintoreto, Veronese a Tizian vrcholem benátského malířství je Tizian, první velký malíř aktů jeho Venuše urbinská zahajuje dlouhou řadu děl na toto téma, vedoucí až k Manetově Olympii
Použitá literatura Debicki a kol. : Dějiny umění. Argo, Praha 2001 Frontisi, Claude : Obrazové dějiny umění. KK, Praha 2005 Johnson, Paul: Dějiny umění: Nový pohled. Academia, Praha 2006 Pijoan, José: Dějiny umění 5, 6. Odeon Praha 1979 Prokop, Vladimír: Kapitoly z dějin výtvarného umění. O.K.Soft, Sokolov 2008