Afrika Race: Údolí řeky Draa Autor: Vojtěch Morávek ml., 1. 1. 2013 11:21 Špatná a znečištěná nafta málem znamenala stop hned v první rychlé zkoušce na letošním Africa Race. Takové věci se mohou stát a nelze s nimi moc bojovat. Jedině snad si vozit veškeré palivo sebou. Vezměte v potaz spotřebu vozu v závodním tempu. Mimo písek a dunová pole je průměrná spotřeba zhruba osmdesát litrů a v těžkém terénu se dostává spotřeba i nad sto litrů na sto kilometrů. Při tom dle pravidel musí být závodní vůz schopen ujet osm set kilometrů bez nutnosti čerpat pohonné hmoty. Tyto údaje úplně stačí pro vytvoření představy o tom jak velkou cisternu nafty bychom museli sebou táhnout abychom nebyli odkázáni na místní zdroje. Samozřejmě, nemůžeme si dovolit být úplně na suchu. Není vyjímkou, že na území Západní Sahary nebo v Mauretánii může nafta na čerpací stanici dojít. Vzpomínám na přředminulý rok kdy až na druhé benzínce v řade se nám podařilo natankovat. Právě pro tyto případy a větší jistotu je v asistenčním vozidle umístěna malá nádoba naplněna devíti stry litry pro naléhavé nebo krizové situace. Tyto zásoby byly včera použity jako náplň do vyprázdněných nádrží. Dnes jsou v etapě první větší duny a nic se pro dnešek nemůže podcenit. Důvěra v místní čerpací stanice je silně otřesena. Nicméně jsme na nich dále závislí. Tomáš Tomeček a Vojta Morávek se svoji Tatrou odstartovali ze sedmnáctého místa se ztrátou vice než hodinu na celkové první místo. Dnes je jediný cíl snažit se dotahovat drahocenné vteřiny a se neudělat chybu do Mauretánie, kde jsou celé dunové etapy. My se vydáváme na šest set šedesát dlouhou cestu po silnicích do dalšího bivaku nazvaného Qued Draa.
Je 19:54 a se závodní posádka je ve viditelně dobré naladě. Tomáš Tomeček popisuje etapu jako vcelku rychlou bez výraznějších problému. V krátkém dunovém poli předjeli Elizabeth Jacinto a mnoho dalších zapadlých posádek. Písek byl tvrdý a nebylo těžké po něm jet. Zbytek etapy byl tradičně Marocký, po kamenitých cestách a pláních. Na voze nyní probíhá běžná údržba. To znamená, že Tatra drží a my jedeme dále. Oficiální výsledky v době psaní článku ještě nemám k dispozici
Život v Africe Každý rok jsme do Afriky přivezli větší pytlíky bonbónů. Postupně jsme je s velkým úspěchem rozdávali po cestě dětem. Na letošní ročník jsem si přichystal novinku. Před cestou jsem, ve svém okolí rozhlásil, kam jedu a požádal své známé aby mi z domu přinesli nějakou hračku nebo pastelky, bombony, cokoliv co by se mohli darovat tam, kam mě nohy zanesou. Věřte, nečekal jsem takovou odezvu jaká se mi dostala. Je úžasné co drobná prosba dokáže. Hned druhý den jsem měl připravenu obrovskou tašku plnou plyšových hraček, pastelek, barviček a omalovánek. Dnes jsme jsme měli to potěšení rozdat první z nich. Samozřejmě že nemůžeme udělat radost ani zlomku dětí co cestou potkáváme. Řekli jsme si tedy, že budeme poslouchat své srdce a tam kde budeme cítit silný pocit udělat radost zastavíme a stane se tak. Ono darovat něco se zdá být lehké. Život mě ale před lety ukázal jak je nutné přemýšlet komu, kde a před kým něco dát. Před mnoha lety v Dakaru jsem daroval drobný přívěšek na klíče malému klučinovi co se mu líbil. Ze samé radosti ho hned šel ukázat staršímu kamarádovi a dopadlo to jak jistě tušíte. Klučina dostal pěstí a starší hoch utekl s přívěskem. Místo toho, abych mu udělal radost, jsem byl vlastně strůjcem jeho neštěstí. Lepé by pro něj bylo, kdyby odemne nic nedostal. Nabitá zkušenost se mi vždy vrací, když něco někomu dávám. A stále ji mám na paměti i dnes kdy jsme v Maroku. Projížděli jsme přes hornaté a málo osídlené oblasti mnoho desítek kilometrů od nejbližšího většího osídlení. V jedné ze zatáček jsme viděli malou holčičku stát u silnice. V tu chvíli jsme cítili, že jsme na správném místě ve správný čas. Jen jsme zastavili hned se seběhlo několik dalších dětí. Nevadí. Holčička byla obdarována malým medvídkem a ostatní se začali šťouchat o plyšového slona z mé druhé ruky. Kameraman Honza Husák udělal pár fotek a jsou okolo tohoto článku. Tímto děkuji všem co svým drobným dárkem udělali a ještě udělají někomu na dálku velikou radost. Cesta nás zavede do Mauretánie, která jedna z nejchudších zemí na světe. Tam bude mnoho příležitostí udělat někomu alespoň na chvilku radost z nečekaného. Zajímavá je i příroda okolo nás. Denně najedeme stovky kilometrů z bivaku do bivaku a stále nás nepřestává udivovat měnící se krajina okolo. Maroko je každých dvě stě kilometrů trochu jiné. Svoji cestu jsme začali na severu u středozemního moře. Cestou na jih k Alžíru jsme vystoupali do
výšky jedno kilometru a ocitli se mezi rozlehlými planinami posetými malými kameny. Včera blízko Zagory se krajina mění na zelená palmová údolí řečišť s příkrými skalami okolo. U cest není neobvyklé vidět pasoucí se velbloudy a je cítit blízká Sahara. Ráno cestou z bivaku byly vidět nasypané závěje písku mezi většími kameny. O sedm set kilometrů dále právě projíždíme kopcovitou krajinou porostlou zakrslými stromy. Mezi nimi se občas tyčí osamělá skála z jedné strany zasypaná pískem. Z dálky vypadá jak zkamenělá duna. Zítřejší etapa: Oued Draa Gwirat Larjam (451 km celkem) 343 závodních kilometrů / 103km přejezd do bivaku Po oslavě nového roku čeká na závodníky pohodová první část etapy. Rychlé úseky po písčítých cestách budou střídat kamenité úseky. Na 180km je umístěn kontrolní bod s čerpací stanicí pro motorkáře. Hned poté se charekter trati prudce změní. Cesty vystřídají rozbité úseky s typicky trialovým charakterem. Od 210 kilometru závodníci opět najedou na pevný povrch s mnoha se křižujícími cestami Dojezd do etapy bude znepříjemňovat občasný navátý písek mezi kameny. Silvestr Dnes je poslední den roku. V Maroku je o hodinu méně než u nás doma a už tradičně oslavíme silvestr s Vámi v 23:00 místního času. Hned pak zalezeme do spacáků a půjdeme spát. Na oslavy
bude čas až doma. Rád bych Vám, jménem teamu Livescore, popřál vše nejlepší do nového roku a poděkoval za podporu v tom letošním. Mějte nádherný nový rok. Vojtěch Morávek ml.