MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě PRAHA - SPECIFIKA PARKOVÉHO NÁMĚSTÍ Bakalářská práce Zpracovala Pavlína Hlavačková Vedoucí bakalářské práce: Ing. Lucie Poláčková Lednice 2008
Prohlášení o autorství Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma PRAHA SPECIFIKA PARKOVÉHO NÁMĚSTÍ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne 18.7.2008 Podpis autora bakalářské práce.. 2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Lucii Poláčkové za cenné rady, poskytnuté konzultace a správné nasměrování při řešení závěrečné práce. 3
OBSAH 1. ÚVOD... 6 2. CÍL.7 3. URBANISTICKÝ VÝVOJ PRAHY...8 3.1 POČÁTKY PRAŽSKÝCH MĚST..8 3.2 PRAHA KARLA IV 9 3.3 POZDNÍ GOTIKA, RENESANCE, BAROKO..9 3.4 PRAHA POČÁTKU NOVÉ DOBY.10 3.5 PRAHA DVACÁTÉHO STOLETÍ...11 4. PROBLEMATIKA PARKOVÉHO NÁMĚSTÍ.13 4.1 DEFINICE PARKU 13 4.2 DEFINICE NÁMĚSTÍ 14 4.3 DEFINICE PARKOVÉHO NÁMĚSTÍ..14 5. TYPICKÉ PŘÍKLADY PARKOVÉHO NÁMĚSTÍ V PRAZE 15 5.1 KARLOVO NÁMĚSTÍ...15 5.1.1 Základní údaje... 15 5.1.2 Historie.....15 5.1.3 Popis...17 5.1.4 Současnost...19 5.2 NÁMĚSTÍ MÍRU...20 5.2.1 Základní údaje...20 5.2.2 Historie...20 5.2.3 Popis...22 5.2.4 Současnost...23 5.3 NÁMĚSTÍ JIŘÍHO Z PODĚBRAD...24 5.3.1 Základní údaje...24 5.3.2 Historie...24 5.3.3 Popis...25 5.3.4 Současnost...26 4
5.4 NÁMĚSTÍ SVATOPLUKA ČECHA... 27 5.4.1 Základní údaje...27 5.4.2 Historie...27 5.4.3 Popis...28 5.4.4 Současnost...29 5.5 KARLÍNSKÉ NÁMĚSTÍ...30 5.5.1 Základní údaje...30 5.5.2 Historie...30 5.5.3 Popis...30 5.5.4 Současnost...31 5.6 LYČKOVO NÁMĚSTÍ...32 5.6.1 Základní údaje...32 5.6.2 Historie...32 5.6.3 Popis...32 5.6.4 Současnost...33 6. PRAŽSKÁ PARKOVÁ NÁMĚSTÍ....34 7. SPECIFIKA PARKOVÉHO NÁMĚSTÍ...36 8. ZÁVĚR...37 9. SOUHRN, RESUME... 38 10. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...39 11. SEZNAM VYOBRAZENÍ...40 12. OBRAZOVÉ PŘÍLOHY...41 5
1. ÚVOD Ve své bakalářské práci jsem se zabývala parkovým náměstím, specifickým prostranstvím, které pozoruhodně spojuje dva poněkud odlišné typy veřejných městských prostorů, parku a náměstí. Městský park jako kousek lesa a přírody v urbanizovaném prostředí města a náměstí jako architektonické řešení veřejného prostranství. Když uvažujeme každý prostor zvlášť, určitě bychom našli mnoho rozdílů a kontrastů a jen málo společného. Pokud ale zauvažujeme, že spojíme tyto tak odlišné charaktery, dostaneme ne něco, co se tříští a ničí navzájem, ale něco, co pospolu dosáhne větší dokonalosti než kdyby zůstal jen každý sám. Kontrasty vzniklé při splynutí parku a náměstí, se dají přirovnat ke kontrastu mezi čistou přírodou a stavbou architektury, jiskří mezi sebou, jsou tak rozdílné, ale jejich spojení je něčím tak nenuceným, až si žádné kontrasty a rozdíly ani neuvědomíme. Parkové náměstí staví právě na takových rozdílech, přičemž tak obohacuje veřejný prostor o mnoho funkcí a charakteristik, které s sebou park a náměstí přinášejí. V úvodu práce jsem se soustředila na urbanistický vývoj Prahy po jednotlivých etapách a snažila se pochopit vývoj jednotlivých pražských obcí. Pokusila jsem se nalézt klasickou definici parkového náměstí a stručně vysvětlit, co se za tímto spojením slov vlastně skrývá. Hlavní část je určena konkrétním pražským parkovým náměstím. Vybrala jsem šest klasických příkladů parkových náměstí, která splňovala standart, podle kterého jsem tato místa volila. Všechna jsou náměstí a všechna na svém území nesou park s rozsáhlejšími dřevinnými i květinovými výsadbami, většina z nich vlastní na svém území i kostel či chrám, a tak je ještě podtržen charakter náměstí uprostřed rozsáhlejších parkových úprav. Každému jednotlivému náměstí věnuji tolik času a posléze i stránek ve své závěrečné práci, abych pochopila jeho vznik a postupný vývoj až do podoby dnešní a snažila se objevit časové i významové souvislosti při vzniku jednotlivých parkových náměstí, abych vzápětí došla k závěru, kde asi nejdůležitější roli při vzniku a vývoji parkových náměstí hrálo 19. století, jeho průmyslový rozvoj na straně jedné a romantický návrat k přírodě na straně druhé. 6
2. CÍL Cílem mé bakalářské práce bylo vystihnout charakteristiky, které odlišují parkové náměstí od ostatních urbánních prostorů, tato specifika dokumentovat na vybraných příkladech typických parkových náměstí v Praze. Mým prvním úkolem bylo shromáždit a prostudovat literaturu zaměřenou na problematiku veřejného městského prostoru a urbanistický vývoj Prahy a získat tak přehled o městském prostoru a jeho historických proměnách v Praze. Další bod se týkal zamyšlení se nad problematikou parkového náměstí a nalezení definice, která by tento městský veřejný prostor vystihovala. Specifika parkového náměstí jsem dokumentovala na vybraných příkladech, zaměřila se na okolnosti jejich vzniku a historické proměny až do dnešních dnů, tuto kapitolu jsem dokumentovala historickým obrazovým materiálem a fotodokumentací. Závěrečný cíl se týkal shrnutí získaných poznatků, kde jsem zhodnotila význam jednotlivých zkoumaných veřejných prostorů pro život města v minulosti i dnes a způsob, jakým přispívá parkové náměstí do celkové škály různých typů veřejných městských prostranství. 7
3. URBANISTICKÝ VÝVOJ PRAHY 3.1 POČÁTKY PRAŽSKÝCH MĚST Praha byla od 9. století sídlo vládnoucího Přemyslovského knížecího rodu a stala se v samých počátcích českého státu přirozeným střediskem postupně sjednocovaných Čech. Zaujala bohatě modelovaný terén Pražské kotliny na březích řeky Vltavy a využívala centrální polohy v rámci celé země. Pražský hrad se stal centrem správy přemyslovského českého území a záhy i hlavním správním střediskem celé země a státu. Od roku 875 začaly vznikat na Pražském hradě první stavby - Bořivojův kostel Panny Marie, kostel sv. Jiří, kostel sv. Víta, při němž bylo roku 973 založeno pražské biskupství. Dalšími stavbami této doby byly kláštery, druhým nejstarším z nich po svatojiřském na Pražském hradě je benediktinský klášter v Břevnově, založený roku 993 sv. Vojtěchem. Na protější straně řeky mezitím od konce 10. století rostl na významu Vyšehrad. Ve 2. polovině 11. století byla starší rotunda na Pražském hradě nahrazena novou bazilikou sv. Víta se dvěma chóry a věžemi. V téže době Vyšehrad dočasně převýšil význam Pražského hradu, vznikla zde kapitula s kostelem sv. Petra, románský hradní palác, kostel sv. Vavřince a rotunda sv. Martina, ta je dochována dodnes. Kolem nejstarší Prahy, Pražského hradu a Vyšehradu se začala rozvíjet síť menších osad s románskými farními kostelíky, již v této době existovalo kostelů v celé pražské aglomeraci přes 40. Kolem roku 1170 byl nahrazen starý vltavský most z roku 935 novým Juditiným, nejstarším dochovaným kamenným mostem v Čechách. Staré Město pražské bylo v té době již půdorysně poměrně stabilizované, po roce 1232 se ke Starému městu připojilo pravidelně řešené tzv. Havelské město s věžovými domy, které bylo vzápětí pojato do nových staroměstských hradeb. Do konce 13. století se pak většina okolních osad koncentrovala do prostoru opevněného Starého Města, a začaly zde vznikat další kostely a kláštery. Protiváhou Starého Města se na levém břehu Vltavy stalo podhradní Menší Město pražské (dnešní Malá Strana), založené již roku 1257 Přemyslem Otakarem II. na místě staršího osídlení. Při založení Malé Strany do ní byly pojaty některé starší levobřežní osady, a tak pravidelně založenou částí je především obdélné Malostranské náměstí, jenž zaujímá téměř osminu celého hradbami vymezeného území. 8
Roku 1321 byly založeny Hradčany ve vyvýšené poloze v předpolí Pražského hradu a roku 1375 byly rozšířeny o území zvané Pohořelec, Nový Svět a Úvoz [1,2]. 3.2 PRAHA KARLA IV. Definitivní půdorysnou strukturu, po mnoho století pak neměněnou, získala Praha v době vlády Karla IV. (1346-78), který ji učinil centrem největší evropské říše. Tehdy byla na Pražském hradě založena katedrála sv. Víta, dosavadní biskupství bylo roku 1344 povýšeno na arcibiskupství, roku 1348 vznikla dnešní Karlova univerzita, poté započala stavba nového (Karlova) mostu. Karel IV. rozšířil Prahu o Nové Město pražského, které vytvořilo prstenec kolem Starého Města od Vltavy pod Vyšehradem k Vltavě na Poříčí a pohltilo i všechny starší osady na tomto území. Celé území bylo komponováno ze tří vzájemně propojených městských sektorů. Jako hlavní byl považován sektor, jehož osou je spojnice k Vyšehradu dnešní Spálená a Vyšehradská ulice, na ní bylo vytyčeno největší tržiště Forum Magnum, dnešní Karlovo náměstí. Kolmo na tržiště vedly dvě nejširší (skoro 30 metrů široké) ulice celého Nového Města Ječná a Žitná. Osou druhého sektoru byl skoro tři čtvrtiny kilometru dlouhý Koňský trh (dnešní Václavské náměstí) se sítí na něj kolmých ulic, které vymezovaly další větší městské bloky. Osu třetího sektoru tvoří Hybernská ulice, probíhající mimo již dříve vyrostlé trojúhelníkové tržiště, dnešní Senovážné náměstí. Několik starších románských kostelů doplnily nové gotické chrámy sv. Ambrože, sv. Jindřicha, Panny Marie Sněžné, sv. Štěpána, sv. Apolináře a sv. Kateřiny, Panny Marie na Trávníčku, Emauzy a Karlov. Karel IV. Se zasadil také o proměnu tehdy zpustlého Vyšehradu v mohutně opevněný gotický hrad s kapitulním kostelem. Rozšířené pražské souměstí bylo nově zajištěno i na levém břehu stavbou tzv. hladové zdi po úbočí Petřína, díky čemuž se rozšířila Malá Strana o území Újezda. Zvětšeny byly i Hradčany. Praha se proměnila v třetí největší město tehdejší Evropy po Římě a Londýně a přední vývojové ohnisko evropské gotiky [1,2]. (Přílohy 1-2) 3.3 POZDNÍ GOTIKA, RENESANCE, BAROKO Další vývoj Prahy se až do konce 18. století omezoval na proměny městských dominant a architektonický vývoj zástavby. Urbanistická struktura města se neměnila. Za vlády Vladislava II. Jagellonského, v poslední třetině 15. století, se do popředí dostává pozdně gotická architektonická fáze vývoje architektury. V té době se na město 9
proměnil také Vyšehrad. Svědectvím úrovně pražské pozdní gotiky je dodnes např. Vladislavský sál Pražského hradu či přestavba Novoměstské radnice [2]. Renesance se dočkala svého plného rozvinutí po nástupu Habsburků na český trůn. Praha v této době přestávala být městem, které podstatně ovlivňovalo politiku celého království, a stávala se jen občas využívanou vladařskou rezidencí. V době renesance vzniká Královský letohrádek, letohrádek Hvězda, Lobkovický a Martinický palác na Hradčanském náměstí, přestavba Pražského hradu a oprava jeho opevnění [1]. Další velkou kapitolu uměleckého vývoje přineslo vrcholné baroko. Devastace města po třicetileté válce usnadnila prosazení nových raně barokních palácových a klášterních komplexů do středověké struktury města. Mimořádně rozsáhlý palácový komplex si na Malé Straně na přelomu 20. a 30. let 17. století nechal vybudovat Albrecht z Valdštejna, na staroměstské straně to pak byl areál klementinské koleje jezuitů. Další jezuitské koleje vyrostly po válce i na Novém Městě a na Malé Straně. V té době se zejména Malá Strana a Hradčany začaly proměňovat v palácová města, čímž vyvrcholil proces, který začal již v renesanci. Mezi přední pražské památky raného baroku patří jezuitský kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí na Novém Městě (1665-71) od Carla Luraga. Ve 2. polovině 17. století se staví pevná bastionová opevnění, jejichž citadelou se stal Vyšehrad. Velkou vlnu stavební aktivity vyvolal velký požár Starého a Nového Města v roce 1589, kdy bylo zničeno asi 800 domů. Od přelomu 17. a 18. století nastala doba všeobecné stavební konjunktury a celá Praha se proměnila v evropsky ojedinělé barokní město, jeho středověká malebnost a nepravidelnost však byla zachována. Praha získala mnoho nových dominant věží a kupolí kostelů, novou architektonickou tvář získala většina ulic, v nichž převládly plasticky bohaté fasády. Město obohatila i řada sochařských děl. Jako významné pražské stavby vrcholného baroku stojí za zmínku např. loreta na Loretánském náměstí na Hradčanech, Lobkovický palác ve Vlašské ulici na Malé Straně, kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě či staroměstský kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí [1,2]. (Příloha 3) 3.4 PRAHA POČÁTKU NOVÉ DOBY Roku 1784 došlo ke spojení Starého Města, Nového Města, Malé Strany a Hradčan v jedinou obec. V 1. polovině 19. století zesílila urbanizace pražské předměstské zóny, nejvýznamnějším urbanistickým počinem se stalo roku 1817 10
založení průmyslového předměstí Karlína, jehož šachovnicový půdorys byl dotvořen až ve 2. polovině 19. století. Nově formovaným předměstím se stal i Smíchov. Ve vnitřní Praze bylo výraznou změnou zrušení staroměstských hradeb, na jejichž místě vznikl nový bulvár, nynější Národní třída a Příkopy. Roku 1866 byl zrušen pevnostní statut Prahy a v letech 1874 76 byla velká část bastionových opevnění zbořena. Přibližně po polovině 19. století nastal také bouřlivý stavební růst okolních obcí, formovaný průmyslovým rozvojem. Praha, žijící ve stínu Vídně, se v poslední čtvrtině 19. století začala proměňovat budováním monumentálních novorenesančních architektur, deklarujících sebevědomí českého národního a politického života: Národní divadlo, Národní muzeum, Rudolfinum, Uměleckoprůmyslové muzeum aj. Vedle toho se silně uplatňovala puristická novogotika při dostavbě katedrály sv. Víta a úpravě dalších. Přetváření Prahy v moderní velkoměsto vyvrcholilo pražskou asanací kolem roku 1900, jíž padlo za oběť téměř celé Židovské Město a část Starého Města. Na konci 19. století se v předměstské zóně intenzivně rozvíjí novodobá výstavba, nejčastěji ve formě pravoúhle komponovaných bloků činžovních domů. Zde leželo těžiště urbanistického vývoje Prahy kolem přelomu 19. a 20. století a některé z nových celků dosáhly vynikajících urbanistických i architektonických kvalit. Přes územní souvislost zůstávala tato předměstí samostatnými obcemi a většina z nich se domohla městského statutu: roku 1879 Královské Vinohrady, 1881 Žižkov, 1903 Karlín a Smíchov. Především Karlín a Smíchov byly výrazně průmyslovými obcemi. Souběžně s přestavbou a regulací průmyslových předměstí krystalizuje v Praze 19. století městský park jakožto prototyp ovlivněný romantismem a anglickým krajinářským parkem. Nejprve se městské parky zakládaly na místech bývalého opevnění, poté i na dalších plochách zachráněných městem před naprostým zastavěním. Na městské parky byla přeměňována i starší zahradní teritoria nebo lesnaté plochy a specifickým fenoménem se staly parky budované na náměstích [2, 3]. (Přílohy 4-9) 3.5 PRAHA DVACÁTÉHO STOLETÍ Další důležitou složkou pražského uměleckého vývoje se v první čtvrtině 20. století stala secese ovlivněná přírodními motivy. Zcela ojedinělý přínos světové architektuře představoval český kubismus. Dne 28. října 1918 se Praha stala hlavním městem nově vzniklé Československé republiky. Roku 1922 byla vytvořena Velká 11
Praha připojením okolních obcí. Do roku 1930 vzrostl počet domů na tomto území na 32 477 a počet obyvatel na 848 823. Také ve 20. a 30. letech 20. století pak pokračoval neobyčejně prudký, převážně však koncepční růst Prahy. V architektuře převažoval konstruktivismus a funkcionalismus, uplatňovaly se však i postsecesní tendence a jako pokus o československý národní" sloh tzv. rondokubismus. Vznikla řada státních budov a dalších veřejných staveb, vyrostlo několik nových kostelů, především nově vzniklé Církve československé husitské, po obvodu dosavadního města se rozvíjely nové městské čtvrti. Praha až na výjimky (zaniklé nové křídlo Staroměstské radnice, Emauzy) unikla válečným škodám 2. světové války, urbanistický rozvoj města byl ale poté až do 60. let výrazně pomalejší. Roku 1960 bylo provedeno nové rozdělení města na 10 obvodů (Praha 1 až 10), které s určitými změnami existují dodnes.v letech 1968 a 1974 došlo k velké integraci okolních obcí, které se tak staly součástí Prahy. To umožnilo rozsáhlé výstavby panelových sídlišť, která v 60.-80. letech vytvořily zvláště severně, jihovýchodně a jihozápadně od Prahy urbanisticky i architektonicky velmi problémový prstenec. Nejdříve vznikalo Severní Město, v 70. letech Jižní Město, v 80. letech Jihozápadní Město. Socialistická panelová výstavba zasáhla nejvíce do dělnického Žižkova a Vysočan. Zcela nedostatečně byl budován komunikační systém, přesto však došlo stavbou tzv. severojižní magistrály k rozetnutí města na dvě části. Od roku 1967 započaly stavby dálnic, tou první byla dálnice do Brna. Po roce 1989 se charakter stavebního vývoje města podstatně změnil. Výstavba dalších sídlišť byla zastavena. Po obvodu města, často za jeho hranicemi, vyrůstaly nové vilové kolonie. Ve vlastním městě nejčastěji vznikaly administrativní a obchodní novostavby, v některých případech však v kontextu historické zástavby značně problematické. Na přelomu 20. a 21. století začala rozsáhlá přestavba Smíchova. Od roku 1971 je území historických pražských měst (Staré Město, Josefov, Nové Město, Vyšehrad, Malá Strana, Hradčany) Pražskou památkovou rezervací (od roku 1981 s ochranným pásmem), která se roku 1992 stala součástí seznamu světového kulturního dědictví UNESCO [2]. (Přílohy 10-12) 12
4. PROBLEMATIKA PARKOVÉHO NÁMĚSTÍ Definovat parkové náměstí se ukázalo být věcí ne zcela jednoduchou. Abych do této problematiky začala vidět dobře, snažila jsem se v různých odborných publikacích nalézt souvislosti týkající se přímo parkového náměstí a zároveň jsem se snažila objevit jeho definici. Avšak nenalezla jsem ani jediný dostupný zdroj, který by parkové náměstí bral jako ustálené odborné spojení a popisoval jeho definici nebo dokonce uváděl parkové náměstí jako samostatnou část v urbanistické či zahradní a krajinářské architektuře. Nezbylo mi tedy nic jiného než se zabývat definicí parku a definicí náměstí každou zvlášť. Poté je skloubit dohromady a vytvořit vlastní definici popisující parkové náměstí. 4.1 DEFINICE PARKU Park, původně ohrazené místo, zejména obora pro zvěř. V užším slova smyslu velká zahrada v anglickém slohu. V dnešní době zvou se parkem zejména volně přístupné sady v městech, obyčejně neohrazené, někdy i každá velká zahrada založená buď v anglickém nebo moderním slohu. Nerozhoduje již, zda se v parku pěstují i rostliny ušlechtilé nebo zda se zachovává původní anglický sloh [4]. Park je pěstěná zahrada, sad s okrasnými stromy a květinami sloužící k rekreaci a zlepšení městského klimatu, původně výsek přírody vzniklý z lovecké obory, zprvu neohrazený, později rozlehlá zahrada architektonicky utvářená a oplocením uzavřená (soukromý park) nebo otevřená (park veřejný). Architektonická úprava parku vycházela ze slohotvorných směrnic a architektonických názorů své doby [5]. Park je část města nebo krajiny, ve které se nachází udržovaná zeleň. Park často obklopuje některé významnější budovy, např. zámky. Údržba parku je typicky financována městem nebo městskou částí, na jejímž území se park nachází, nebo majitelem přilehlé budovy. Funkce parku je estetická a relaxační, lidé se do parku chodí procházet nebo jen posedět, děti si v parcích hrávají. Typický park obsahuje stromy, cesty a záhony s květinami. Často obsahuje i vodní plochy, jako jezero nebo potok. Může obsahovat i různé dekorativní stavby, jako například sochy nebo fontány [6]. 13
Park je pěstěná zahrada, sad, původně zámecký, nyní zpravidla veřejný, určený k osvěžení a zlepšení městského klimatu [7]. 4.2 DEFINICE NÁMĚSTÍ Architektonicky utvářené prostranství ve městě, původně tržní plocha středověkého města, společenský a reprezentativní prostor městského organismu. Náměstí vznikala se založením měst. Kolonizační města mají čtvercová nebo podélná náměstí, města ulicového typu, založená při komunikacích, mají náměstí podélná, města při vidlicově se sbíhajících cestách náměstí téměř trojúhelníková a města vzniklá při opevněném sídle mají podélná náměstí obtáčející se kolem sídla. Renesanční a barokní města, řešená na pravidelných půdorysech, měla jedno nebo více pravoúhlých nebo kruhových náměstí [5]. Náměstí označuje volný veřejný prostor, nebo prostranství (např. městský park) ve městě, tvořené zejména přilehlými domy. V jejich centru je většinou fontána, studna, monument nebo socha. Mezi architektonicky nejvýznamnější náměstí v České republice můžeme také zařadit, kromě níže zmíněných i Masarykovo náměstí v Novém Jičíně, které má společně s náměstím v Českých Budějovicích, po celém obvodu středověké podloubí, které pokračuje i do většiny postranních uliček, které směřují ven z náměstí [6]. 4.3 DEFINICE PARKOVÉHO NÁMĚSTÍ Na rozdíl od ostatních typů náměstí je parkové náměstí jedinečné svou schopností spojovat vlastnosti charakteristické pro park a vlastnosti typické pro náměstí. Jeho základem je architektonicky utvářený veřejný prostor, na kterém se nachází udržovaná zeleň v takovém množství a uspořádání, které je vlastní parku. Tento prostor v sobě zahrnuje funkce, které vyplývají z úlohy náměstí a současně přebírá účel parku. Parkové náměstí je tedy parkem s možností krátkodobé relaxace a odpočinku v zeleni uprostřed města a je i společenským a reprezentativním městským prostorem pro formální i neformální příležitosti shromažďování obyvatel. V minulosti byl často zakládán kolem chrámů a kostelů, měl funkci tržiště či fóra a byl později parkově upraven a osázen dřevinami, a tak postupně získal charakter parku. 14
5. TYPICKÉ PŘÍKLADY PARKOVÉHO NÁMĚSTÍ V PRAZE 5.1 KARLOVO NÁMĚSTÍ 5.1.1 Základní údaje Karlovo náměstí s veřejným městským parkem z konce 19. století v charakteristickém historizujícím krajinářském a klasicistním pojetí se nachází v centru Nového Města v nadmořské výšce 200-215 m. Celková rozloha činí 80 550 m 2 [3,8a]. 5.1.2 Historie Karlovo náměstí vzniklo při zakládání Nového Města pražského císařem a králem Karlem IV. v roce 1348. Velké tržiště (Forum Magnum) bylo v té době největším náměstím v Evropě. Východní částí náměstí vedla jedna z nejstarších pražských cest, Vyšehradská cesta původně spojující Vyšehrad s Pražským hradem a byla zároveň součástí původní Královské cesty. Na žádost Karla IV. papež Inocenc VI. zřídil v roce 1355 pro Prahu nový církevní svátek, nazvaný Den svátostí, což byl první pátek po neděli Velikonoční. V tento den se ze zvlášť k tomu zřízené dřevěné věže na Karlově náměstí ukazovali lidu svaté ostatky a zároveň i říšské korunovační klenoty. V roce 1382 zde byla pro Den svátostí postavena kaple Božího těla s ojedinělým hvězdicovitě řešeným půdorysem, která byla koncem 18. století v důsledku reforem Josefa II. zbořena. V době Karla IV. vzniká taktéž Novoměstská radnice [1,3,8a]. Od svého vzniku náměstí sloužilo především jako tržiště, obchodovalo se zde s obilím, uhlím, dřívím, rybami, dobytkem a s dalším zbožím. Od 15. století bylo náměstí monopolem obchodu s dobytkem pro celé město Praha a získalo název Dobytčí trh. Okolí náměstí kdysi obklopovalo třináct domků a vězeňský špitál [8a]. V době baroka vzniká na budoucím Karlově náměstí stavba jezuitské koleje, datována v letech 1659-1770, která dnes slouží jako Fakultní nemocnice. V letech 1665-1699 následuje výstavba rozsáhlého kostela na nároží Ječné ulice. Kostel je inspirovaný kostelem Il Gesú a zasvědcen zakladateli svého řádu sv. Ignácovi, jeho architektem se stal Carlo Lurago [1]. 15
Počátkem 19.století se objevují snahy rozlehlý blátivý prostor Dobytčího trhu upravit nebo rozparcelovat. Purkrabí Karel Chotek se zasloužil o zachování náměstí v jeho celistvosti a o první výsadby stromů, nejprve v jižní části náměstí. Postupně bylo náměstí dále upravováno a v polovině 19. století byl Dobytčí trh přejmenován na Karlovo náměstí. V roce 1870 vypracoval Bedřich Wünscher plán veřejného městského parku na celé ploše náměstí. Jeho návrh byl realizován a dokončen v roce 1876. Práce vedl přední český zahradník Josef Fiala. Podle tehdejších plánů byla ve střední části parku umístěna kruhová kašna, která zde stojí dodnes a zbylý prostor byl rozdělen cestami na 16 menších ploch stromů a křovin, na okrajích parku bylo vysazeno několik řad stromů. Podle dochovaného soupisu stromů z roku 1886 jich bylo v celém parku 352 kusů [3,8a]. V roce 1884 pak předložil ředitel pražských zahrad a parků František Thomayer novou alternativu úpravy parku, která byla realizována v letech 1884-1885. Thomayer sjednotil celé náměstí a po jeho obvodu vysadil stromořadí odolných listnáčů. Během doby trvání parku se sice část dřevin vystřídala, ale druhové složení se prakticky nezměnilo. Roku 1970 až 72 byl pořízen soupis stromů a byl zde potvrzen výskyt 79 druhů dřevin. Nejstarším stromem zde, z doby ještě před realizací návrhu Thomayera, byl platan javorolistý (Platanus x acerifolia) a trnovník akát (Robinia psaudoacacia) nedaleko pomníku Elišky Krásnohorské. Tento platan s dutým zakonzervovaným kmenem je zde dodnes a jeho postranní větve stále rostou. Do poloviny minulého století bylo do parku umístěno několik pomníků a soch. Za první světové války zaniklo mnoho porostů. Za druhé světové války vznikly před Novoměstskou radnicí protipožární nádrže a protiletecké kryty. Spojenecký nálet roku 1945 zasáhl Emauzy, Faustův dům, bývalé Novoměstské jezuitské koleje a v jižní části parku na Karlově náměstí první protiletecký kryt. Po válce byl park postupně upravován a na místě vybombardovaných krytů bylo postaveno dětské hřiště. V 60. letech 20. století byly do parku instalovány ještě dvě fontánky a v letech 80. byly vybudovány výstupy z vestibulu metra. V letech 1995-1996 byla zpracována studie a dokumentace pro územní rozhodnutí rehabilitace celého parku, v následujících letech projektová dokumentace jednotlivých etap rehabilitace. V roce 1998 se uskutečnila rehabilitace severní části parku před budovou Novoměstské radnice [3,8a]. Na rohu Vodičkovy ulice a severního průčelí Karlova náměstí stojí Novoměstská radnice, patří k nejvýznamnějším stavbám na Novém Městě pražském, 16
pochází z doby Karla IV. Jeho přáním bylo, aby se Karlovo náměstí stalo nejen významným obchodním střediskem, ale i důstojným protějškem náměstí Staroměstského. To byl také důvod, proč Novoměstská radnice měla vynikat výstavností, což se jí daří dodnes. Na západní straně střední části náměstí se nachází Budovu vysokého učení technického, dříve budova České techniky, kterou roku 1867 postavil architekt V. I. Ullmann. Průčelí budovy je vyzdobeno sochami Práce a Věda od A. Poppa a plastikami géniů od J. V. Myslbeka, které jsou umístěny nad okny druhého poschodí. Sídlem Českého vysokého učení technického je od roku 1868. V jižním cípu Karlova náměstí stojí Faustův dům, původně renesanční stavba z 2. poloviny 16. století, která byla kolem roku 1725 F. M. Kaňkou a poté roku 1769 Antonínem Schmidtem přestavena do dnešní podoby. Dům je dnes součástí Fakultní nemocnice a je veřejnosti nepřístupný [1,8a]. 5.1.3 Popis Park je rozdělen dvěma příčnými, v současné době velmi frekventovanými dopravními tahy na tři části, které spolu úzce souvisí a tvoří jeden kompoziční celek. Hlavní pohledová osa prochází středem parku podélně ve směru sever - jih. V severní části zakončuje osu pomník Vítězslava Hálka s fontánkou z roku 1881 a s budovou Novoměstské radnice v pozadí, do nejjižnější části byl roku 1898 zasazen pomník Benedikta Roezla. V celém prostoru parku se uplatňuje vanovitá modelace terénu, typická pro tvorbu Františka Thomayera. Příčný sklon terénu je stupňovitě vyrovnán, okrajový vyvýšený val je po celé délce osázen keři, které tak vytvářejí kompaktní clonu a izolují vnitřní prostor od obvodových komunikací. Do přírodně krajinářsky komponovaného parku byl ve střední části vložen pravidelný klasicizující parter, původně inspirovaný moravskou lidovou výšivkou. Barevnost ornamentu obstarával bohatý květinový dekor doplněný výsadbou stromkových vavřínů, které však zanikly za 1. světové války. V jižní části parku uplatnil Thomayer svůj charakteristický motiv osmy neboli mašle. V tomto půdorysném útvaru je vytvořen cestní okruh. Umístění kruhových bazénků do místa křížení cestního okruhu v jižní části i v centru střední části parku stanovil již Bedřich Wünscher [3]. 17
Při výsadbě bylo použito málo jehličnatých dřevin, ve větší míře byly naopak použity dřeviny listnaté, a to druhy s větší odolností vůči zasolení a exhalacím, druhy vhodné do městského prostředí jako např. jerlíny japonské (Sophora japonica). Z období realizace Thomayerova plánu pochází většina dnes mohutných jedinců. Kromě již zmíněného Sophora japonica k nim patří zejména javor (Acer saccharinum), dub (Quercus macrocarpa), platan (Platanus hispanica) a katalpa (Catalpa bignonioides). K Thomayerovu základu patřily i naše domácí jilmy habrolisté (Ulmus minor), z nichž většina podlehla v 80. letech 20. století grafióze jilmu, způsobené houbou Ceratocystis ulmi. Obvodovou uzavřenost prostoru docílil Thomayer nejen vanovitou modelací terénu, ale i kompaktním keřovým porostem po obvodu parku. V něm jsou zastoupeny zejména běžné domácí druhy keřů, jako je trojpuk drsný (Deutzia scabra), brslen evropský (Euonymus europaeus), zlatice převislá (Forsythia suspenso), štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), zimolez Purpusův a tatarský (Lonicera x purpusii, L. tatarica), pustoryl věncový (Philadelphus coronarius), meruzalka alpínská (Ribes alpinum), tavolník van Obr.1 - Karlovo náměstí:socha Elišky Krásnohorské. Houtteův (Spiraea x vanhouttei) a pámelník bílý (Symphoricarpos albus). Kromě uvedených pomníků Vítězslava Hálka a Benedikta Roezla byly do parku od jeho založení postupně instalovány další: roku 1910 socha Karoliny Světlé od G. Zouli, roku 1931 socha Elišky Krásnohorské od K. Vobišové (Obr.1) a v roce 1961 pomník J. E. Purkyně od autorů V. Štrunce a O. Kozáka [5,8a]. V 90. letech minulého století byla vypsána veřejná soutěž na návrh obnovy parku Karlova náměstí. Vítězný návrh zpracovali arch. Magdalena Dandová a Jaromír Kosnar. Záměrem rehabilitace parku, bylo zčitelnit původní kompoziční záměr, evokovat atmosféru parku 19. století a zároveň vyjít vstříc potřebám současného provozu, aniž by se porušila výtvarná hodnota jednotně koncipovaného díla. Návrh 18
rehabilitace zahrnoval obnovu všech složek a prvků parku i obvodových chodníků. Snažila se rovněž reagovat na okolnosti plynoucí z exponované polohy parku v centru Prahy, velkého zatížení pěší i automobilovou dopravou, parkováním, trasami inženýrských sítí. V roce 1998 proběhla rehabilitace parku podle návrhu M. Dandové a J. Kosnara, avšak byla realizována pouze první etapa rehabilitace v severní části přiléhající k Novoměstské radnici a zbytek obnovy parku byl pod vlivem veřejného mínění pozastaven [3,9]. 5.1.4 Současnost Karlovo náměstí je dnes největším pražským náměstím. Je to obchodní, společenské a dopravní centrum hlavního města. Své prvenství také zaujímá jako náměstí s největším množstvím plastik. V parku umístěném na Karlově náměstí nachází místní obyvatelé příjemné odpočinkové místo při posezení nebo při procházkách. Náměstí je středem protnuto ulicí Ječnou s tramvajovou tratí. Další tramvajová trať prochází východní stranou náměstí. Když byla zrušena tramvajová trať na Václavském náměstí, které tak bylo proměněno v klidovou zónu, přesunul se hlavní uzel celé pražské tramvajové dopravy právě sem na Karlovo náměstí. Vede tudy nejvíce linek tramvají, které tak spojují většinu města. Park zároveň slouží jako průchozí pro mnoho lidí. Do střední a jižní části parku vyúsťují dva výstupy metra stanice Karlovo náměstí, to výrazně ovlivňuje již tak silnou průchodnost parku a směr pohybu chodců se tak soustřeďuje spíše do diagonály. V červnu 2008 vyhlásila Rada MČ Praha 2 veřejnou ideovou urbanisticko architektonickou soutěž o návrh úprav Karlova náměstí. Účastníci soutěže mají zpracovat komplexní urbanisticko architektonické návrhy řešení Karlova náměstí tak, aby byl využit relaxační a kulturní potenciál tohoto místa a jeho úpravy spolu s revitalizací zeleně oživily celou lokalitu ve prospěch obyvatel a návštěvníků centra hlavního města. Podmínkou je citlivý přístup k lokalitě, nacházející se v území Pražské památkové rezervace pod ochranou UNESCO a prohlášené Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku.soutěžní návrhy budou zároveň sloužit jako podklad pro diskusi o možných přístupech k úpravám tohoto ojedinělého veřejného prostoru [9]. (Přílohy 14 22) 19
5.2 NÁMĚSTÍ MÍRU 5.2.1 Základní údaje Náměstí Míru s novogotickým kostelem sv. Ludmily a centrální křížovou dispozicí s výplní krajinářského charakteru je adresováno do Prahy 2 Královských Vinohrad. Leží v nadmořské výšce 241-248 m a výměra parkově upravené části náměstí činí 1,15 ha [3,8b]. 5.2.2 Historie Náměstí Míru, až do vzniku první republiky zvané Purkyňovo, bylo konstituováno při systematické celkové výstavbě Královských Vinohrad v druhé polovině 19. století, a to při staré silnici vedoucí do Vršovic. Náměstím Míru bylo pojmenováno na paměť definitivního příměří, mezi mocnostmi Dohody a Německem, díky kterému byla 11. listopadu 1918 ukončena 1. světová válka. Na samotné ploše současného náměstí se dříve nacházely Sady Jakuba Wimmera. V souvislosti s parcelací Vinohrad v polovině 19.století a následnou zástavbou domy a stavbou kostela se tvar náměstí zformoval v 70. až 80. letech 19. století. V roce 1903 bylo náměstí již kompletně obestavěno [3]. Roku 1888 byl schválen projekt farního kostela sv. Ludmily od architekta Josefa Mockera (Obr.2). Na místě stavby kostela byly ještě v roce 1884 lány žita, později cirkus a zvěřinec. Slavnost položení základního kamene se uskutečnila 25. 11. 1888. Stavba pokračovala velmi rychle. Roku 1892 navštívil Královské Vinohrady a stavbu chrámu sám císař František Josef I a stavbu to ještě více urychlilo, na chrám totiž přispěla i kabinetní kancelář z Vídně. Kostel je postavený z režných cihel a jeho Obr.2 Náměstí Míru:Kostel sv. Ludmily. věže jsou vysoké 60 m. Tympanon 20
hlavního portálu zdobí reliéf Krista, sv. Václava a sv. Ludmily od J. V. Myslbeka. Nad hlavním portálem je dominantní růžicové okno, v jeho rozích jsou umístěné emblémy čtyř evangelistů od J. Čapka. Štíty hlavní a příční lodi jsou vyzdobeny sochami českých patronů sv. Ludmily od L. Šimka, sv. Cyrila a Metoděje od B. Seelinga, sv. Prokopa od F. Hergesela a sv. Vojtěcha od A. Procházky. Okna kostela byla zhotovena podle návrhů F. Sequense, F. Ženíška, A. Libschera a F. Urbana. Interiér kostela je vyzdoben malbami od J. Jobsta. Slavnost na jeho posvěcení byla stanovena na 8. 10. 1893 [8b]. Původní park byl na náměstí založen podle plánů Josefa Mockera, stavitele kostela sv. Ludmily. Byl menších rozměrů s jednoduchou sadovou úpravou, nejprve pouze před radnicí. V souvislosti s výstavbou kostela v letech 1888-1893, ve snaze po jeho důstojnějším rámci, byl původní park doplněn o severní část. Dle zmínek v tisku se zvětšený park netěšil velké oblibě a spokojenosti obyvatel právě tak jako jeho dřívější první část. Úprava nevyhovovala ani provozně, a proto bylo rozhodnuto zahradní úpravu provést znovu. Rekonstrukci v roce 1911 navrhl i provedl tehdejší ředitel vinohradských sadů Leopold Batěk. Tato úprava zcela změnila vzhled parku a je podobná svým rukopisem i jiným Baťkovým úpravám. Definitivní podobu získal park v letech 1928-1929, po provedení úprav podle návrhu Josefa Kumpána. I přes válečné peripetie (vybudování a rušení protipožární nádrže, zasažení leteckou pumou) má zahradní úprava náměstí tuto dispozici dodnes [3]. V roce 1929 u příležitosti svatováclavského milénia byla fara u sv. Ludmily povýšena na arciděkanství. Zjara roku 1974 byl kostel kvůli stavbě metra uzavřen. Celý kostel byl znovuotevřen až 16.9.1992, kdy byl zároveň posvěcen nový oltář čelem k příchozím. Dodnes je kostel dominantou náměstí i celé Ječné ulice. Náměstí je obestavěno dalšími významnými stavbami, např. budovou radnice z roku 1878, která byla postavena při příležitosti 500. výročí úmrtí Karla IV. Další stavbou je vinohradský Národní dům z let 1893 až 1894 od architekta Antonína Turka. Novorenesanční stavba se stala sídlem četných spolků a korporací Měšťanské besedy, pěveckého spolku Hlahol, Matice školské, Vinohradského Sokola a dalších. Na severní straně náměstí se nachází secesní budova Vinohradského divadla, která byla postavena v letech 1905 až 1909 podle návrhu Aloise Čenského. Bylo po Národním divadle druhým největším v Praze. Průčelí této secesní budovy je zakončeno pylony s plastikami Pravda a Skutečnost od M. Havlíčka z roku 1906. Na západní straně náměstí byla postavena budova školy [8b]. 21
5.2.3 Popis Náměstí má téměř obdélníkový tvar, ve východní části přecházející do lichoběžníku (Obr.3). Dispozice parkové úpravy náměstí je křížová, v centru kříže je umístěn kostel sv. Ludmily se dvěma průčelními věžemi a příčnou lodí, jenž je dominantou východní části náměstí. V nástupním prostoru pod širokým schodištěm kostela je parterově do půloblouku vymezený prostor s volnou ústřední čtvercovou zpevněnou plochou, na kterou navazují víceméně osově souměrné trávníkové plochy se skupinami javorů a šeříků (Acer saccharinum, Syringa vulgaris a Syringa x chinensis). Tyto dřeviny lemují centrální část plochy obohacenou o lavičky. Boční cesty jdou od odstředivě od prostoru před kostelem k protilehlým rohům náměstí. V krajních partiích jsou rozšířeny do oválných odpočívadel a lemovány vzrostlými platany (Platanus x acerifolia). Středová cesta centrálního prostoru je doprovázena letničkovými záhony a předsazena na počátcích cesty z obou stran solitérními exempláři kalin (Viburnum x carlesii). Na parterovou travnatou část ve tvaru půloblouku navazuje obloukovitě vysazený obvodový dřevinný plášť, tvořený keřovým patrem, a pravidelné výsadby Platanus x acerifolia. Na bočních stranách kostela sv. Ludmily jsou v rostlém terénu volně rozmístěny javory (Acer platanoides, A. pseudoplatanus), v úrovni průčelí Obr.3 Náměstí Míru: Situace [3]. kostela rostou po obou stranách dva mohutné buky (Fagus sylvatica). Na jižní ploše od kostela najdeme 22
bronzovou sochu s holubicí od pana Kryštůfka z roku 1978 a na severní straně kamenný pomník pana Opočenského věnovaný bratřím Karlu a Josefu Čapkovi(Obr.4) [3,8b]. Obr.4 Náměstí Míru:Kamenný pomník bratří Čapků. 5.2.4 Současnost Park na Náměstí Míru je veřejností každodenně využíván jako odpočinkový a průchozí prostor, v jihovýchodní části je umístěn jeden z výstupů stanice metra. Díky své spíše průchozí a spojovací funkci nezajišťuje klidné a nerušené místo k relaxaci, lidé se přesto nechávají zlákat půvabem tohoto místa a posedávají na lavičkách, někteří ocení pohled na Kostel sv. Ludmily, jiní přítomnost dřevin a zeleně v centru Vinohrad. V letních měsících pak návštěvníky lákají barevné kombinace každý rok nových letničkových záhonů (Obr.5). Náměstí Míru se každoročně stává dějištěm různých akcí jako jsou jarmarky se stánky, podzimní vinobraní či tradiční vánoční trhy. (Přílohy Obr.5 Náměstí Míru: Letničkové výsadby. 23-28) 23
5.3 NÁMĚSTÍ JIŘÍHO Z PODĚBRAD 5.3.1 Základní údaje Náměstí Jiřího z Poděbrad je druhým parkovým náměstím Královských Vinohrad. Celková plocha parku na náměstí činí 2,3 ha. Nachází se v nadmořské výšce 260-265 m [3]. 5.3.2 Historie Koncem 19. století bývaly Královské Vinohrady obcí s krásnými starými zahradami, byly jedním z mála míst, které si v době velkého tlaku na nové parcelování starších původních zahrad dokázalo uhájit prostory pro místa veřejná i navzdory razantnímu růstu cen pozemků určených pro výstavbu nových domů. Vznikaly tak zejména veřejně přístupné nové zahrady a parky. Na přelomu 19. a 20. století tak v Praze 3 - Královských Vinohradech při parcelaci zahrad vznikl i park na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Tvar náměstí se postupně vymezil okolní zástavbou v letech 1905-1910. Později byl v horní části náměstí obdélníkového tvaru postaven farní kostel Nejsvětějšího Srdce Páně (Obr.6) a tím rázem vznikla dominanta celého prostoru. Obr.6 Náměstí Jiřího z Poděbrad: Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. Kostel projektoval známý slovinský hradní architekt a Masarykův dvorní architekt Josip Plečnik, sám byl hluboce věřící a tak celému objektu dokázal vdechnout spirituální atmosféru. Stavba byla zrealizována v letech 1928-1932 ve své jednodušší podobě, původně měla být výrazně složitější, architektonicky s výrazným vnějším sloupořadím s inspirací v řeckých chrámech. Plečnik zdarma a sám vytvořil tři projekty. Jelikož chyběly peníze na stavbu, dokázal u vybrané varianty snížit předpokládané náklady zhruba na třetinu. Výstavbu financovala tzv. Beptovská nadace, spravující majetek novoměstského radního Karla Leopolda Bepty, který ho daroval na 24
církevní účely. Tyto peníze však nestačily a tak sama farnost pomohla sbírkami, dary i pořádáním loterií. Stavba je úžasná a atypická. Kostel je postaven ve stylu modernistického neoklasicismu, s velkým sálem a širokou věží se šesti zvony, která je zakončena třímetrovou měděnou bání se čtyři metry vysokým křížem a dosahuje konečné výšky 42 metrů. Věž má rozměrné kulaté okno o průměru 7,6 metru, které zároveň plní funkci hodin. Tento kostel v Praze na Vinohradech patří k architektonickým perlám Evropy a je navržen do seznamu UNESCO. Kostel byl nejen dokončen ale i vysvěcen v roce 1932 [3,8c]. Autorem parkové úpravy je pravděpodobně architekt V. Hofman. Na východní straně náměstí bývalo původně tržiště, avšak v 60. letech zde byly vybudovány podzemní garáže. Výrazných, avšak spíše negativních změn, doznal park v souvislosti Obr.7 Náměstí Jiřího z Poděbrad:Fontána s odpočívadlem. se stavbou výdechů klimatizace metra a vlastního výstupu ze stanice metra v 80. letech 20. století. Plošný rozsah travnatých ploch a záhonů ve směru ke Slavíkově ulici, byl rovněž zmenšen v důsledku budování zpevněných ploch pro zastávky městské hromadné dopravy. V jihozápadním cípu náměstí, při vstupu do stanice metra, byla instalována kamenná fontána, návrh z roku 1980 zpracovala Hana Hübschmannová s kolektivem a sochař P. Šedivý (Obr.7). Okolí fontány slouží jako odpočívadlo. Soudobé zahuštěné výsadby v jeho okolí nekorespondují z celkovým charakterem původních parkových úprav [5]. 5.3.3 Popis Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně i přilehlé prostory jsou plně využívány Římskokatolickou církví. Kostel je situován téměř ve středu parku. K zadní části stavby přiléhá soukromá veřejnosti nepřístupná farní zahrada. Vstup do kostela osově navazuje na Mánesovu ulici a reaguje na pravidelný rastr bloků činžovních domů. Obdélníkový 25
tvar náměstí je členěn kolmým vedením cest. Hlavní promenádní i odpočinková cesta lemovaná záhony směřuje v ose východ - západ k průčelí kostela. V opačném směru je tato osa prostorově vedena dále směrem k Hradčanům. Příjezdové cesty ke kostelu byly až do výstavby metra průjezdné, nyní je cesta ve směru od Laubovy ulice zaslepená. Po bocích kostela jsou souběžně s jeho budovou vedené dvě cesty, podél jižní cesty je prostornější komunikace s odpočívadly, usazenými pod korunami stromů. V jižní části parteru je vedena také příčná cesta k rohu náměstí směrem k Sadům Svatopluka Čecha. Na severní straně kostela bylo vybudováno dětské hřiště. Před budovami škol na severní straně náměstí je do travnaté plochy zakomponováno další odpočívadlo. V této části parku se vyskytují převážně lípy (Tilia tomentosa), které vlastně podél celé severní strany náměstí tvoří původně přísně pravidelné, nyní však již lehce prořídlé stromořadí. Z minulých dob se kromě lipového stromořadí a dřevin v severní části dochoval částečně se rozpadající stromový plášť z druhů Acer plalanoides, Cerasus mahaleb, Acer pseudoplatanus a Tilia cordata, a to zejména v jižní části přiléhající k Vinohradské třídě. Náhradní výsadby za uhynulé dřeviny (především rod Ulmus, Crataegus a Sorbus aucuparia) nejsou v současné době ještě funkční [3,8c]. 5.3.4 Současnost Park je přístupný bez omezení, je využíván jako pěší spojnice mezi ulicemi Vinohradskou, Slavíkovou, Lucemburskou a Přemyslovskou do dalších ulic. Park je často využíván i ke krátkodobé relaxaci, cesty směrem ke vchodu do kostela jsou celoročně lemovány lavičkami a v teplých měsících je prostor kolem cest zdoben rabatovými záhony a tak je možnost příjemného posezení ještě umocněna. Modernistický kostel v duchu neoklasicismu dodává náměstí velmi spirituální genius loci. Stromové patro bohužel v současnosti není optimální, nové výsadby ještě nestačily vyrůst a nahradit tak uhynulé stromy. Tento park je poslední dobou známý jako výchozí bod velkých masopustních průvodů. Masky jdou za bujarého veselí Mahlerovými sady, přes Havlíčkovo náměstí až do parku Parukářka, kde průvod končí masopustním programem a ohňostrojem. (Přílohy 29-33) 26
5.4 NÁMĚSTÍ SVATOPLUKA ČECHA 5.4.1 Základní údaje Náměstí s městským parkem z 30. let 20. století komponovaného v návaznosti na stavbu funkcionalistického kostela sv. Václava. Je situováno v Praze 10 - Vršovicích. Park má výměru 1,78 ha a leží v nadmořské výšce 213-226 m. [3]. 5.4.2 Historie Velké oválné náměstí bylo nově vytyčeno v prodloužení hlavní historické třídy Vršovic Moskevské ulice roku 1910. Bylo založeno na pozemku bývalého hřbitova a svůj název si nese od doby svého založení. V letech 1929-1931 ovládla tento prostor monumentální novostavba moderního kostela sv. Václava. Byl postaven v horní třetině náměstí dle projektu architekta Josefa Gočára (Obr.8). Dodnes však nedošlo k úplnému dokončení úprav náměstí, dílem pro nedostatek finančních prostředků, dílem Obr.8 Náměstí Svatopluka Čecha: Situace [3]. 27
pro nejistotu dalších osudů (původní návrh počítal s další budovou za tělesem kostela). Místo navrhovaného okázalého schodiště proti vstupu do kostela bylo realizováno pouze menší dočasné, i to však bylo po válce zrušeno. Nástupem ke kostelu se na počátku 80. let zabýval architekt Pazderka, který předložil několik variant, zřetelně však preferoval řešení se dvěma schodišti a vloženým vodním prvkem. Šlo o pojetí v duchu dřívějších Gočárových úvah, kdy bazén vystupuje do terče v místě křížení cest. Na konci 80. let byla skutečně zbudována dvě paralelní schodiště, avšak s vegetační plochou místo bazénu. Ve svých úvahách se Gočár zabýval i dalšími otázkami jako např. pokračováním diagonálních cest ještě v severní části náměstí. Těmto koncepcím lze mimo naplnění formální části kompozice přiznat i funkční opodstatnění, protože respektují pěší tahy napříč náměstím, k jejich realizaci však již nedošlo [2,3]. 5.4.3 Popis Do obdélníkové plochy náměstí skloněné k jihu, je v horní třetině posazen kostel s výraznou vertikálou zvonice. Ta zcela ovládá prostor náměstí a je patrná v řadě dalších pohledů. Svažitý terén je rozčleněn terasou, po které vede příčná komunikace. Nad ní stojí kostel, takže vertikála věže je ještě zesílena charakterem terénu. Základem půdorysu je systém cest, které se sbíhají k vyústění schodišť překonávajících terasu. Je však zřejmé, že vegetační plocha nemůže zajistit možnou efektivitu původně navrhovaného vodního a záměr gradace kompozičních akcentů zůstává nenaplněn. Mohutných stromů je zde poskrovnu, převážně jsou soustředěny po okrajích náměstí. Kompozičně významné, jak svou texturou a hmotou, tak barvou, jsou skupiny červenolistých buků lesních (Fagus sylvatica 'Atropunicea') a platanů javorolistých (Platanus hispanica) po obou stranách souběhu cest. Božena Pacáková-Hošťálková k tomu uvádí (1999): Významnou úlohu plní postranní kulisová seskupení dřevin, ve kterých se uplatňuje kontrastní kombinace světle zelené barvy listů platanu javorolistého s vínově červenou barvou buku lesního červenolisté formy. Zároveň se užitím červenolisté dřeviny Gočárovi podařilo přenést tmavou červeň, kterou původně uplatnil v presbyteriu kostela, též do exteriéru, kde se díky vitalitě buků dodnes dochovala". Po větší části obvodu náměstí je alej lípy malolisté (Tilia cordata), která pro nynější značnou mezernatost nemůže plnit úlohu obvodové stabilizace parku. Ve spodní části náměstí jsou z ní dochovány pouze fragmenty [3]. 28
5.4.4 Současnost Park je veřejnosti přístupný bez omezení, využíván je ke krátkodobé relaxaci, jako shromažďovací prostor před kostelem a jako pěší spojnice. Intenzivnější parkové úpravy jsou soustředěné v centrální části parku, v okolí Obr. 9 Náměstí Svatopluka Čecha:Výsadby růží podél cest. vchodu do kostela a podél hlavních diagonálních cest. Výraznější barevné výsadby růžových a trvalkových záhonů a stálezelené nízké živé plůtky lemují pěší cesty, které jsou doplněny lavičkami k posezení (Obr.9). Zpevněnou plochu před vstupem do kostela rámují také nádoby s letničkami (Obr.10). Zdravotní stav některých dřevin je mimořádně kritický a stav parku až na centrální prostor není příliš reprezentativní. Většina travnatých ploch je v současnosti ohrazena kovovým pletivem, stromy jsou prakticky jen po obvodu parkového náměstí. Obr. 10 Náměstí Svatopluka Čecha:Výsadby v nádobách. (Přílohy 34-38) 29
5.5 KARLÍNSKÉ NÁMĚSTÍ 5.5.1 Základní údaje Veřejný městský park v charakteristickém historizujícím smíšeném provedení, kompatibilním s dominantou novorománského kostela sv. Cyrila a Metoděje. Park na výměře 1,54 ha s nadmořskou výškou 186 až 187 m se nachází v Karlíně Praze 8 [3]. 5.5.2 Historie Na dobovém vyobrazení předměstí Karlína z roku 1870 se v místě dnešního parku nachází pouze rozlehlá, místy zatravněná rovná plocha, které dominuje kostel sv. Cyrila a Metoděje. Kostel byl postaven jako novorománská trojlodní bazilika s příčnou lodí v letech 1854-63 podle plánů Karla Rössnera a V. I. Ullmanna.. Park vznikl jako první městský park obce Karlína v době prudkého rozvoje průmyslu v 2. polovině 19. století, nacházejícího právě v oblasti Karlína volné plochy. V historických materiálech je vznik parku kladen mezi roky 1861 až 1867 (severní část) a spojován s finanční podporou průmyslníků Danka, Götze a Riedla. Na jižní straně se v té době dokončovala stavba kostela sv. Cyrila a Metoděje. Jižní část parku tak byla, stejně jako plochy z východní a západní strany kostela, upravena až po dokončení stavby. Došlo k tomu teprve v roce Obr.11 Karlínské náměstí od jihozápadu, před 1913 [2]. 1873(Obr.11) [2,3]. 5.5.3 Popis Část parku přiléhající k Sokolovské ulici je volně komponována a uplatňují se v ní rozsáhlé travnaté plochy. Ze Sokolovské ulice je tak krásný průhled přes celý park až ke kostelu, který dominuje celému parku i náměstí. V průhledu na ose sever - jih je umístěna kruhová vodní nádrž s přepadem vody ve dvou rovinách. Tato nádrž se 30