- 70- ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Česká televize, IČ: 00027383, se sídlem Praha 4, Kavčí hory, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalované sp. zn./ident.: 2010/1153/LOJ/ČES ze dne 2.11.2010, t a k t o : I. Pokuta uložená rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání spis. zn./ident.: 2010/1153/LOJ/ČES ze dne 2.11.2010 se snižuje na 10.000 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou dne 22.3.2011 domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání sp. zn./ident.: 2010/1153/LOJ/ČES ze dne 2.11.2010, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 300.000 Kč za porušení čl. IV bod 12 zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, ve spojení se zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť dne 30.9.2010 na programu ČT4 Sport, překročil denní limit reklamy, který na programu ČT1 nesmí přesáhnout 0,75 % denního vysílacího času, na ostatních programech (tedy ČT2, ČT24 a ČT4 Sport) nesmí přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času, což představuje denní limit 432 sekund, o 43 sekund, neboť v sedmi reklamních blocích bylo celkem odvysíláno 475 sekund reklamy.
pokračování 2 Z obsahu správního spisu vyplývá, že je zde založeno upozornění vydané žalobci na porušení ustanovení 50 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. ze dne 1.8.2007, oznámení o zahájení správního řízení pro porušení zákona ze dne 8.10.2010, dále vyjádření žalobce k zahájení řízení ze dne 19.10.2010. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a namítal, že nedošlo k prokázání překročení limitu reklamy a to z toho důvodu, že blok, který byl odvysílán, nenaplňoval znaky reklamy, dále namítal zkrácení svých práv v řízení, když nebyl seznámen s podklady pro rozhodnutí, když ani z rozhodnutí samotného nelze seznat, jaké podklady Rada ke svým závěrům použila. Dále namítal, že není zřejmé, jak žalovaná dospěla k závěru, že došlo ke spáchání deliktu, když vychází jen z faktu, že se žalobce přiznal, když dle jeho názoru samotné přiznání potencionálního pachatele deliktu nestačí. Dále namítal nesrozumitelnost a nezákonnost hodnocení jednotlivých kritérií pro stanovení výše pokuty, které považuje jednak za svévolné, a jednak z nich nevyplývá, proč Rada dospěla právě k takové výši, v jaké pokutu uložila. Pokud jde o otázku upozornění na dřívější porušení zákona namítal, že Radou argumentované v napadeném rozhodnutí není typově shodné s aktuálním projednávaným deliktem, když je nutno přihlédnout k tomu, že podle dřívější úpravy žalobce sčítal celkovou dobu reklam, zatímco dnes má limity stanovené pro každý svůj program samostatně. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 11.4.2011 navrhl žalobu zamítnout s tím, že odkázal na odůvodnění svého žalobou napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 31.5.2011, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto : Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítnul rozsudkem č.j. -31 ze dne 31. května 2011. Tímto rozsudkem současně rozhodl tak, že pokuta uložená rozhodnutí napadeným Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 2.11.2010 se snižuje na 1.000 Kč, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Žalovaná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání tento rozsudek napadla kasační stížností, které Nejvyšší správní soud vyhověl rozsudkem č.j. 7 As 121/2011-58 ze dne 14. června 2012 tak, že výroky II. a III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil zpět Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
pokračování 3 Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku dospěl k závěru, že odůvodnění výroku o snížení uložené pokuty je nedostatečné, a proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Uvedl, přezkoumává-li soud rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle ust. 78 odst. 1 soudního řádu správního, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě ( 78 odst. 2 soudního řádu správního). Citované ustanovení upravuje moderační oprávnění správního soudu, přičemž jeho aplikace je podmíněna návrhem žalobce a dále tím, že nejsou dány důvody pro zrušení napadeného správního rozhodnutí. Oba tyto předpoklady byly v dané věci splněny. Dalším předpokladem pro moderaci stanoveným v ust. 78 odst. 2 soudního řádu správního je, že uložený trest je zjevně nepřiměřený. Otázkou, zda byla v daném případě uložená pokuta zjevně nepřiměřená se Městský soud v Praze nezabýval, resp. to z odůvodnění jeho rozsudku není zřejmé. Neuvedl totiž, proč je pokuta uložená žalovanou zjevně nepřiměřená, a dokonce neuvedl ani to, že pokutu za zjevně nepřiměřenou považuje. Pouze v odůvodnění stroze konstatoval, že pokuta ve výši 300.000 Kč není vzhledem k jiným rozhodnutím žalované úměrná. Rovněž zcela opomenul uvést, na základě jakých kritérií dospěl k jím stanovené výši pokuty. Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí současně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 48/2007-58, podle něhož rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud podle 78 odst. 2 soudního řádu správního, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odst. 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. Soud tedy může upustit od uložení trestu v mezích zákonem dovolených. Podle 50 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. provozovatel televizního vysílání ze zákona nesmí do vysílání zařazovat reklamu a teleshopping s výjimkou reklamy zařazované do vysílání programu v přímém spojení s vysíláním sportovní či kulturní události, je-li vysílání takové reklamy nezbytnou podmínkou k získání práv k televiznímu vysílání sportovní nebo kulturní události. Je-li do vysílání programu provozovatele ze zákona zařazována reklama podle věty prvé, nesmí čas vyhrazený takové reklamě přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času, přičemž v době od 19.00 hodin do 22.00 hodin nesmí překročit 6 minut v průběhu jedné vysílací hodiny. Přímým spojením reklamy s vysíláním sportovní či kulturní události se rozumí zařazení reklamy do programu bezprostředně před vysíláním sportovní či kulturní události, bezprostředně po jejím odvysílání a zařazování do přestávek takové události. Podle čl. IV. odst. 12 zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, čas vyhrazený reklamě v televizním vysílání provozovatele vysílání ze zákona na programu ČT 1 nesmí v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání přesáhnout 0,75 %
pokračování 4 denního vysílacího času. Čas vyhrazený reklamě v televizním vysílání provozovatele vysílání ze zákona na ostatních programech nesmí v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času na každém z těchto programů. Provozovatel vysílání ze zákona může podíl podle předchozích ustanovení zvýšit vysíláním teleshoppingu až na 5 % denního vysílacího času na každém z vysílaných programů. Vysílání reklam a teleshoppingových šotů u provozovatele vysílání ze zákona v době od 19.00 hodin do 22.00 hodin nesmí překročit 6 minut v průběhu jedné vysílací hodiny na každém z vysílaných programů. V inkriminované věci je nesporné, že k prokázání překročení denního limitu reklamy Českou televizí. Provozovatel Česká televize překročil dne 30.9.2010 na programu ČT4 Sport zákonem povolený denní limit reklamy a ve svém vyjádření ze dne 19.10.2010 uvedl, že musí na základě provedených šetření (podklady od Media Master, s.r.o. a Hlášení o vysílání ze dne 30.9.2010) bohužel konstatovat, že povolený denní limit reklamy ve vysílání programu ČT4 Sport dne 30.9.2010 skutečně byl překročen o 43 sekund. V důsledku prokazatelného selhání lidského faktoru (v Provysu byl nedopatřením zadán jiný pokyn namísto pokynu přesun bloku pokyn kopírovat blok) byl reklamní blok 4B01A (Vodafone Promo Taktika 10, Pražská Vodka new 15 a Peugeot 20 ) 45 čistého času odvysílán 2x a denní vysílací limit na ČT4 byl překročen. Žalobce dále uvedl, že celou věc na základě oznámení o zahájení správního řízení Radou okamžitě šetřil a vyvodil patřičné důsledky vůči konkrétním zaměstnancům, kteří byli za pochybení prokazatelně odpovědni. Podle 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši od 5.000 Kč do 2,500.000 Kč uloží Rada provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud nedodrží povinnosti stanovené pro obchodní sdělení a skrytá obchodní sdělení. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí konstatovala, že žalobce se znovu dopustil porušení 59 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., za což již byl sankcionován dne 20.3.2008 rozhodnutím sp. zn. 2008/54/HOL/ČTV, kdy mu byla uložena pokuta ve výši 200.000 Kč. Při rozhodování o výši pokuty se žalovaná řídila těmito skutečnostmi: - program ČT4 Sport je celoplošným digitálně a družicově vysílaným sportovním programem provozovatele vysílání České televize; - účastník řízení patří mezi tři nejúspěšnější provozovatele televizního vysílání v ČR; - odpovědnost účastníka řízení je vůči divácké veřejnosti oproti komerčním subjektům zvýšena s ohledem na způsob financování prostřednictvím tzv. koncesionářských poplatků; - program ČT4 Sport dosáhl v září 2010 podílu sledovanosti v kategorii 15+ 2,33%, byl tedy osmým nejsledovanějším programem, mezi sportovními programy nejsledovanějším; - pokud jde o závažnost věci, účastník řízení byl upozorněn na porušení před spácháním předmětného jiného správního deliktu a k nápravě nedošlo, nicméně Rada vzala v potaz uznání pochybení účastníka řízení a jeho snahu o nápravu; - pokud jde o míru zavinění, konstatovala Rada, že se jedná o zavinění z nedbalosti; - finanční prospěch nebylo lze prokázat, a proto Rada nepřihlížela ke konkrétní výši finančního prospěchu při úvaze o výši sankce.
pokračování 5 Pokud žalobce namítal, že program ČT4 Sport není srovnatelný s programy ČT1, popř. ČT2 a jeho dopad na diváky je výrazně nižší než mají programy uvedené v sp. zn. 2008/54/HOL/ČTV, jímž byla uložena pokuta ve výši 200.000 Kč, musel soud této námitce přisvědčit. V inkriminované věci je nesporné, že pokuta uložená žalovanou Radou je zjevně nepřiměřená. Jestliže rozhodnutím sp. zn. 2008/54/HOL/ČTV byla uložena pokuta ve výši 200.000 Kč pro identický skutek na programu ČT1, je nesporné, že v případě ČT4 Sport byly dány podmínky pro uložení sankce nižší, což koneckonců bylo lze očekávat v důsledku ustálené správní praxe žalované. Žalovaná v odůvodnění výše pokuty uvedla, že program ČT4 Sport dosáhl v září 2010 podílu sledovanosti v kategorii 15+ 2,33%, avšak tuto minimální sledovanost nijak nezohlednila. Žalovaná ohledně závažnosti věci konstatovala, že účastník řízení byl upozorněn na porušení před spácháním předmětného jiného správního deliktu a k nápravě nedošlo, a že Rada vzala v potaz uznání pochybení účastníka řízení a jeho snahu o nápravu. Nicméně tuto skutečnost v rozhodnutí o výši pokuty nijak nezohlednila, naopak uložila podstatně vyšší pokutu než rozhodnutím sp. zn. 2008/54/HOL/ČTV. Žalovaná rovněž konstatovala, že se jedná o zavinění z nedbalosti, nicméně ani tuto skutečnost nijak nezohlednila. Soud jako k polehčující okolnosti přihlédnul zejména k tomu, že provozovatel vysílání ve svém vyjádření k zahájení správního řízení ze dne 19.10.2010 svůj správní delikt, tj. překročení povoleného denního limitu reklamy ve vysílání programu ČT4 Sport dne 30.9.2010, přiznal a tohoto překročení litoval, se přičinil o odstranění škodlivých následků správního deliktu, když celou věc okamžitě šetřil a vyvodil patřičné důsledky vůči konkrétním zaměstnancům, kteří byli za pochybení prokazatelně odpovědni. Koneckonců v napadeném rozhodnutí sama Rada uvedla, že vzala v potaz pochybení účastníka řízení a jeho snahu o nápravu, nicméně tuto skutečnost nakonec nijak do uložené výše pokuty nepromítnula. S ohledem na minimální podíl sledovanost programu ČT4 Sport v září 2010 v kategorii 15+ 2,33%, musel soud rovněž konstatovat, že žalobce svým deliktem způsobil nižší škodu, resp. jiný menší škodlivý následek Rada sama konstatovala, že finanční prospěch nebylo lze prokázat, a proto Rada nepřihlížela ke konkrétní výši finančního prospěchu při úvaze o výši sankce. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že se Rada sice vypořádala se řádně se všemi kritérii stanovenými pro uložení pokuty zákonem, nicméně je nesporné, že pokuta byla uložena ve výši zjevně nepřiměřené. Soud proto s přihlédnutím k jiným rozhodnutí žalované Rady, jakož i jejím hodnocením v žalobou napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že sankci uloženou ve výši 300.000 Kč je nutno snížit,a proto výši uložené pokuty snížil k dolní hranici zákonné sazby, a to na 10.000 Kč (deset tisíc korun českých). Městský soud v Praze byl ve svém rozhodování vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí ( 110 odst. 4 soudního řádu správního), přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu v rozsahu žalobních bodů a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
pokračování 6 Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ust. 60 odst. 1 soudního řádu správního a contrario, neboť žalobce neměl v meritu věci úspěch, když žaloba byla zamítnuta, a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 27. srpna 2012 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kotlanová