Umění starověkého Říma Osobité hodnoty římské antiky a její návaznost na řecké umění Mgr. Pavla Hrdinová Tišnov 2016
Dědictví Etrusků a helénského světa Řím byl založen dle legendy Romulem a Remem roku 753 př. Kr. římské umění je konzervativní a eklektické římská kultura má etruský základ a řeckou nadstavbu Etruskové, původní obyvatelé střední Itálie, byli velmi vyspělým národem s vlastním jazykem, kulturou a uměním, které se vyvíjelo pod vlivem Egypta a Řecka vyráběli krásné šperky, sochy a náhrobky z kolorované terakoty, dokonale ovládli techniku odlévání bronzu postupem času Římané pohltili Etrusky i Řeky a převzali řadu jejich dovedností
Etruské plastiky z 5. stol. př. Kr. socha boha Marta a slavná Kapitolská vlčice
Římané byli velmi technicky nadaní, zdokonalili např. techniku foukání skla. Dokázali přetáhnout přes průsvitnou vrstvu bílou neprůhlednou vrstvu a tu pak vyřezávat jako kamej ze slonoviny (Portlandská váza, zachycující mýtus o Péleovi a Thetidě svou pokročilou technologií převyšuje vše, co kdy byli schopni vyrobit Řekové a je hmatatelným vysvětlením toho, proč si Římané podrobili Řeky a nikoli naopak římské umění však vychází z etruského a řeckého vzdělaní Římané uznávali řeckou kulturní nadvládu, mluvili a psali řecky jakmile Řím Řecko pohltil, začal je obírat o nejlepší artefakty, zejména sochy. Římané pilně kradli a kopírovali, některá díla přežila díky nim v kopiích dodnes
císařský Řím nebyl nikdy tvůrčím uměleckým centrem jako Athény 5. století, byl hlavním městem soudní, výkonné a vojenské moci, městem vyspělé architektury, ale kolébkou jen nemnoha domácích umělců římští mecenáši dávali vždy přednost řeckým pracím před římskými pokud jsou sochy, považované za římské, vysoké kvality, obvykle se ukáže, že jsou řecké (Laokoon) na rozdíl od Řecka šlo Římu spíše o množství a velikost než o kvalitu autoři výtvarných děl neměli v římské společnosti příliš vysoký kredit (na rozdíl od významných spisovatelů!), významní muži se před nimi neskláněli jak bylo zvykem v Řecku (a později v době renesance)
umělci však byli dobře placení, preferovaní byli umělci přicházející z Řecka římští sochaři pracovali často se zlatem a stříbrem (techniku odlévání bronzu převzali od Etrusků, stejně tak pohltili všechny etruské dílny zpracovávající bronz, stříbro i zlato) bronzové sochy císařů byly často zlacené, např. jezdecká socha Marka Aurelia
Reliéf výraz římské moci římské veřejné stavby jsou zdobeny reliéfy, historický reliéf je specifikou římského umění reliéfy propagují vítězství a laskavost císařů, zobrazují moc a úspěchy Říma
Ara pacis oltář míru císaře Augusta postavený r. 13. př. Kr. na Martově poli jako výraz Augustova odpuštění nepřátelům je oslavou římské moci, Augusta a jeho rodiny na jižní straně nalezneme obětní průvod císaře Augusta, jeho blízkých, kněží a úředníků (v.v.) Kvalitně zpracovaný nízký reliéf je začleněn do prostorové hloubky, pracuje se světlem a stínem reliéfy s mytologickými náměty jsou inspirovány Feidovými vlysy v Parhenonu
Obrazy z mytologie Říma alegoricky ukazují prosperitu a mír nastolený Augustem. např. bohyně Tellus, zasobňující úrodnou zem, se dvěma nymfami, symbolizujícími vodu a vzduch (voda vzduch země 3 prvky světa podřízeného římské moci) Aeneas obětující Junoně odkazuje na konec putování, usazení v Itálii, budoucí založení Říma. Augustus přes osobu svého adoptivního otce Caesara potvrzuje svoje příbuzenství s Aeneem a legitimitu své vlády
Ara pacis reliéf Tellus, reliéf Aeneas obětující Junoně
Trajánův sloup vzestupná spirála slávy Mistrovské dílo, rozsahem odpovídající mramorové výzdobě Parthenonu, zachycuje realisticky a do detailů Trajánovo válečné tažení 35m vysoký sloup vztyčený r. 113 po Kr. na počest Trajánova vítězství v Dácii 155 výjevů z tažení, více než 2500 figur, cca 200m reliéfu nízký a středně vysoký reliéf vyniká vysokou kvalitou zpracování realistické zachycení uniforem, obuvi, zbraní, brnění dokonalý příklad politické propagandy, základní myšlenkou bylo pozvednout císaře nad obyčejné smrtelníky první z řady děl, která vzhledem k velikosti, nedostupnosti a umístění nelze detailně zkoumat zblízka, je nutné je obdivovat zdálky (později např. strop Sixtinské kaple etc.) sloup Antonia Pia 160 po Kr., sloup Marka Aurelia 196 po Kr. odklon od realistického zobrazení
Trajánův sloup - celek
Trajánův sloup detaily reliéfu
Vítězné oblouky vítězný oblouk je jeden z mnoha vynálezů, jímž Římané obohatili rejstřík oslavné architektury po celé říši postavili asi 50 oblouků, tři se nacházejí v Římě Titův oblouk dokončen za vlády Domitiana 81 96 n.l., byl postaven na oslavu vítězství nad Židy propracovaná výzdoba zachycuje triumfální průvod císaře a rozvrácení Jeruzaléma Konstantinův oblouk postavený r. 315 vedle Kolosea první umělecká koláž v dějinách Konstantin k jeho výzdobě vykradl monumenty ze 2, století, hlavy císařů Trajána a Hadriána byly nahrazeny hlavou Konstantinovou záměrně archaizovaná stavba, jejíž původní části svědčí o úpadku římského umění scény jsou ztvárněny v sociální perspektivě, postavy jsou velikostně odstupňovány podle důležitosti, klíčové postavy jsou zachyceny čelně odklon od realismu k umění, které vyhovuje politickonáboženskému absolutismu oblouk Septima Severa umělecky méně významný
Konstantinův oblouk, Titův oblouk celek a detail
Římský portrét v římském portrétu republikánské doby lze vysledovat dvojí vliv helénistický a etrusko-italický. Snaha o realismus, ale i idealizaci morálních kvalit. V 1. sto. př. Kr. se zdůrazňují rysy tváře, přísné vrásky strohost a věk jako záruka morálních kvalit, např. portrét tzv. Gaia Maria římský realismus vrcholí v období císařství, portréty vládců jsou často až naturalistické, vystihují povahové rysy či duševní stavy člověka (portréty Caesara, Octaviana Augusta, Marca Aurelia, Caracally)
Caesar, Gaius Marius, Marcus Aurelius, Caracalla
Římské malířství a mozaika fresky, které se dochovaly v Pompejích a Herculaneu, podávají svědectví o bohatství a vkusu majitelů domů zachycují bohaté obyvatele Pompejí (detail zachycující manželskou dvojici svědčí o emancipaci ženy) a mytologické výjevy, je užito iluzivní perspektivy dalším svědectvím o římském malířství jsou portréty na hrobech v Egyptě mozaika byla oblíbenou uměleckou formou mozaika je náročná, trvanlivá, efektní a drahá vhodná zejména pro kulturu lázní a vil některé mozaiky se zachovaly ve výtečném stavu
Fresky z Pompejí, Básnířka, manželský pár, výzdoba vil
Mozaiky
Architektura umění zachycené v betonu Římané vynikali v právu, válce, obraně, dopravě, architektuře byli zdatní vojáci, stavitelé, technici vynalezli umělý stavební materiál beton jemuž vděčíme za velkolepost, monumentalitu a trvanlivost jejich staveb beton se skládá z drobného materiálu spojeného maltou maltu znali už Egypťané, ale Římané začali používat místo písku křemičitý sopečný popel, čímž získali maltu neobyčejné tvrdosti tuhnoucí i pod vodou. Používali ji jako pojidlo tvrdých odštěpků (caementum) z této hmoty (opus caementicum) vznikaly zdi, odlévaly se pilíře, oblouky, klenby zdi se poté pokrývaly štukem nebo obkládaly mramorem
Beton byl pevný a levný, stavěly se z něj silnice, mosty, akvadukty. Stal se symbolem pevnosti a trvanlivosti Říma. Římané tak mohli dodat svým stavbám velikost a pevnost. Pro římskou infrastrukturu byly důležité čtyři věci rychlé cestování, čistá voda, dobrá kanalizace a osobní čistota. Díky betonu stavěli silnice, mosty a tunely a kanalizace a lázně. Původně otevřená římská kanalizace byla uzavřena a r. 33 př. Kr. byl postaven obrovský zaklenutý kanál Cloaca Maxima, dodnes vzor pro městskou kanalizaci na celém světě V Alpách a Apeninách budovali tunely a zpevňovali je betonem
císaři budovali lázně pro veřejnost, často zasazené do zahrad, obklopené hostinci a nevěstinci dokladem technické zdatnosti Římanů jsou Caracallovy lázně v Římě, vybudované v letech 216 230 po Kr. sloužily 300 let byly obrovské, zdobené mramorem, mozaikami a sochami obrovské zaklenuté caldarium oddechový prostor s bazény s horkou vodou, mělo v průměru 40m!
Caracallovy lázně současný stav a rekonstrukce
dochovalo se asi 100 římských mostů, některé slouží dodnes (např. Andělský most v Římě) nejúžasnější a v podstatě netknutý římský akvadukt je tzv. Gardský most v Provence. Je z 1. stol. př.kr., vysoký 50m, dokládá cit Římanů pro krásu užitkových staveb
Koloseum další veskrze užitkovou stavbou byly amfiteátry na březích středozemního moře jich Římané postavili více než sto nejznámějším z nich je římské Koloseum, zbudované v letech 70 80 po Kr. císařem Vespasianem a jeho synem Titem má oválný tvar, 175 x 210 metrů, pojalo asi 100 000 diváků Koloseum bylo v provozu 700 let, jeho statiku narušilo už zemětřesení ve 14. století
Koloseum
Pantheon patří mezi nejzachovalejší římské památky byl užíván jako křesťanský kostel Řekové preferovali rovné linie a oblouky Římany lákaly křivky, elipsy, ovály, kruhy, klenby snažili se obejít bez sloupu a zaklenout rozlehlé prostory Pantheon postavili díky betonu je navržen tak, aby šokoval krytý vchod se sloupy připomíná tradiční chrám, ale za dveřmi se objeví obrovský prostor zaklenutý kopulí, která se zvedá do obrovské výšky a zdánlivě nic ji nedrží celá budova je postavena z betonu, její podstatou je velikost a pevnost
Pantheon
Závěr ve 4. stol. po Kr. učinil císař Konstantin z křesťanství státní náboženství a přesunul centrum říše do města Byzantion Konstantinopole přesun z pohanského Říma do křesťanské Konstantinopole znamenal zásadní změny v námětech a jejich uměleckém zpracování umění se stalo služebníkem křesťanství, klasická tradice humanismu a realismu byla opuštěna ve prospěch umění, které lépe odpovídalo politicko-náboženskému absolutismu dle některých autorů však právě v ravenských raně křesťanských kostelích vrcholí umělecký vývoj římské architektury. Jejich význam pro další vývoj spočívá v uplatnění techniky klenutí a obkladů stěn i kleneb mozaikami. umělecký přínos Římanů lze vidět i v jejich koncepci architektonického prostoru zjednodušený model města Říma byl přenesen do celého římského světa a z jeho odkazu čerpá architektura dodnes
Použitá literatura: Bourbon, Fabio: Starověký Řím. Praha 1996 Frontisi, Claude: Obrazové dějiny umění.praha 2005 Johnson, Paul: Dějiny umění Nový pohled. Praha 2006 Pijoan, José: Dějiny umění 2. Praha 1977 Tušl, Jiří a kol. : Nástin dějin evropského umění 1.Praha 2008