Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Podobné dokumenty
8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů

Inovace studia molekulární. a buněčné biologie

Karyokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.

BUNĚČNÝ CYKLUS SOMATICKÝCH BUNĚK A JEHO REGULACE

Povinná literatura. Otová B., Mihalová, R.: Základy biologie a genetiky člověka; Karolinum 2015

DUM č. 2 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Mitóza, meióza a buněčný cyklus. Milan Dundr

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika


Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

Rozdíly mezi prokaryotní a eukaryotní buňkou. methanobacterium, halococcus,...

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Mitóza a buněčný cyklus

MEIÓZA. 1. Které fáze z meiotické profáze I jsou znázorněny na obrázcích?

Slovníček genetických pojmů

Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce

Gametogeneze, mitóza a meióza. Prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc.

FERTILIZACE A EMBRYOGENEZE

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

BUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí

Digitální učební materiál

PREPARACE BUNĚK SLINNÝCH ŽLAZ LARVA PAKOMÁRA

Biologie 12, 2017/2018, Ivo Papoušek, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno

Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek

Spermatogeneze saranče stěhovavé (Locusta migratoria)

Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.

Biologie 11, 2014/2015, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE

Gametogenese a fertilizace. Vývoj 142

DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje.

Pohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.

Reprodukce buněk Meióza Smrt buněk

Základy buněčné biologie

CYTOLOGIE 3. týden. Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa. Ústav histologie a embryologie

ROZMNOŽOVÁNÍ BUŇKY příručka pro učitele

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

GENETIKA. dědičnost x proměnlivost

Vliv věku rodičů při početí na zdraví dítěte

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Souhrnný test - genetika

REPRODUKCE BUNĚK BUNĚČNÝ CYKLUS MITÓZA

Přednášející: (abecedně)

GENETICKÁ INFORMACE - U buněčných organismů je genetická informace uložena na CHROMOZOMECH v buněčném jádře - Chromozom je tvořen stočeným vláknem chr

Buňka V. Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

10. oogeneze a spermiogeneze meióza, vznik spermií a vajíček ovulační a menstruační cyklus antikoncepční metody, oplození

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

Buněčný cyklus. When a cell arises, there must be a previous cell, just as animals can only arise from animals and plant from plants.

Buněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze

arise from animals and plant from

Buněčný cyklus a buněčná smrt

Proč je dobré studovat genetické procesy na úrovni buňky? Například proto, že odchylky počtu nebo struktury chromozomů mohou způsobit:

Základy klinické cytogenetiky II

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy Genetiky

Biologie I. 7. přednáška. Základy genetiky

ší šířen CYTOGENETIKA

DUM č. 4 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Buněčný cyklus a buněčná smrt

EMBRYOLOGIE Učebnice pro studenty lékařství a oborů všeobecná sestra a porodní asistentka

REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Genetika - slovníček pojmů

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Buněčná biologie, nádorová transformace, onkogeny a supresorové geny

Klasifikace mutací. Z hlediska lokalizace mutací v genotypu. Genové mutace. Chromozomální mutace. Genomové mutace

Z Buchanan et al. 2000

Buňka. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Univerzita Karlova v Praze. Vyšetřovací metody v lidské cytogenetice

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

- vytvoření speciálních buněk (gamety), vznikají meiózou (redukční dělení) v pohlavních orgánech

EMBRYOLOGIE Učebnice pro studenty lékařství a oborů všeobecná sestra a porodní asistentka

Nondisjunkce v II. meiotickém dělení zygota

II. ročník, zimní semestr 1. týden OPAKOVÁNÍ. Úvod do POPULAČNÍ GENETIKY

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Základy klinické cytogenetiky chromosomy

Základy klinické cytogenetiky I

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

MENDELOVSKÁ DĚDIČNOST

Crossing-over. over. synaptonemální komplex

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Karyotyp člověka. Karyotyp soubor chromozomů v jádře buňky. Význam v genetickém poradenství ke stanovení změn ve struktuře a počtu chromozomů

Sada I 13 preparátů Kat. číslo

CHROMOZOMÁLNÍ ABERACE

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Transkript:

BUNĚČNÝ CYKLUS Buněčné dělení Cykliny a na cyklinech závislé proteinkinázy (Cyclin- Dependent Protein Kinases; Cdk-proteinkinázy) - proteiny, které jsou součástí řídícího systému buněčného cyklu 8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů 7 typů Cdk-proteinkináz - Cdk proteiny vykazují odlišné funkce v závislosti na fázích buněčného cyklu fosforylují seriny a threoniny cílových proteinů Účinnost Cdk-proteinkináz závisí na vytvoření komlexu s cykliny a na vazbě s PCNA (Proliferating Cell Nuclear Antigen) Inhibovány jsou působením inhibitorů proteinkináz - gen RB1 Tumor-supresorový gen Rb1 - aktivní téměř ve všech somatických buňkách; v průběhu buněčného cyklu se střídá fosforylace a defosforylace Rb proteinu Rb protein (prb) - jaderný transkripční faktor, regulace buněčného cyklu, diferenciace, indukce apoptózy Inhibiční usměrňování přechodu z G 1 do S fáze Nefosforylovaný prb je aktivní - váže se s multifunkčními transkripčními faktory rodiny E2F - inhibuje jejich činnost Komplex prb-e2f potlačuje např. transkripci genů kódujících cyklin D a E Neaktivní fosforylovaná forma Rb proteinu - uvolnění vazby s faktory E2F Fosforylace proteinu Rb (inaktivace) je vyvolána Cdk po vzniku komplexu Cdk-cyklin Vznik komplexu Cdk/cyklin závisí na vazbě růstových faktorů k receptorům (specifickým pro danou buňku buněčná signalizace) Tumor-supresorový gen TP53 zastavení buněčného cyklu v kontrolním bodě G 1 Protein p53, jaderný fosfoprotein - transkripční faktor pro několik cílových genů se zásadním významem při regulaci buněčného cyklu Gen BAX (proapoptotický člen rodiny Bcl-2): indukce apoptózy reakce na poškození DNA a různé typy stresu (hypoxie, nedostatekrůstových faktorů atp.) Gen GADD 45 (Growth Arrest and DNA Damage) excizní reparace poškození genetického materiálu CIP1/WAF1 - protein 21 (p21), váže se k cyklin-dependentním proteinkinázám a inhibuje jejich aktivitu jak v G 1 tak G 2 kontrolním bodě. p21 může tlumit replikaci zpomalením postupu replikační vidlice. 1

Interfáze Probíhá metabolismus a tvorba proteinů specifická pro daný typ buňky Replikace DNA (S fáze) Reparace chyb v genomu (kontrolní body G1, G2) G2 fáze - kondenzace DNA vznik mitotického chomosomu Struktura chromosomu Mitóza Chromatin - euchromatin, heterochromatin Kondenzace, dekondenzace Centromera, telomera, chromatida Dělení somatických buněk (2n) Dvě buňky dceřiné (2n) shodná genetická výbava s mateřskou buňkou Fáze: profáze metafáze anafáze telofáze cytokineze Mitóza zajišťuje genetickou identitu dceřiných buněk Profáze Metafáze Kondenzace chromosomů stále patrné jako dlouhé tenké struktury Tvorba mitotického vřeténka mikrotubuly + proteiny Maximální kondenzace chromosomů seřazené v ekvatoriální rovině (v této fázi se chromosomy nejčastěji vyšetřují) Iniciace rozpadu jadérka a jaderného obalu Kinetochor - část chromosomálních centromer se uchytí k mikrotubulům mitotického vřeténka Centrioly se pohybují směrem k pólům buňky 2

Anafáze Telofáze a cytokineze Chromatidy každého chromosomu se rozcházejí k opačným pólům buňky (chromosomy dceřiných buněk) K protilehlým pólům buňky táhne chromatidy achromatické vřeténko Telofáze Dekondenzace chromosomů Začíná se tvořit jaderný obal ohraničující chromosomy Cytokineze Začíná ve chvíli, kdy chromosomy doputují k pólu Tímto procesem se oddělí cytoplazmy dceřiných buněk Sesterské chromatidy (druhá molekula DNA) se dosyntetizuje až v S-fázi Meióza Meióza Vznik gamet (n - haploidní) redukce počtu chromosomů Dvě fáze: meióza I a meióza II Období mezi meiózou I a meiózou II se nazývá interkineze Meióza I heterotypické dělení (odlišné od klasické mitózy): profáze 1. Leptoten 2. Zygoten 3. Pachyten (crossing-over) 4. Diploten 5. Diakineze metafáze anafáze k pólům buňky se rozcházejí chromosomy jednotlivých párů Telofáze Meióza II homeotypické dělení (analogie mitózy) Meióza I profáze I Meióza Profáze I Obecně: začíná se tvořit dělící vřeténko, postupně se začíná rozpadat jaderná membrána a nucleolus, jednotlivé fáze průběhu profáze I: leptoten chromosomy začínají kondenzovat zygoten začínají se párovat homologní chromosomy, vytváří se synaptonemální komplex důležitý pro crossing-over pachyten chromosomy jsou již značně kondenzované a v mikroskopu patrné jako tetrády (4 chromatidy v bivalentu), odehrává se crossingover důležitý krok pro genetickou variabilitu populace diploten zaniká synaptonemální komplex, bivalenty se začínají rozcházet, chiasmata (místa překřížení) drží chromatidy u sebe diakineze maximální kondenzace 3

Meióza I metafáze I Meióza I anafáze I Probíhá disjunkce chromosomy se rozcházejí k opačným pólům buňky vždy jeden z páru Mizí jaderná membrána, homologní chromosomy tvoří chromosomální tetrády a ty se řadí v ekvatoriální rovině Rozchod chromosomů k opačným pólům je náhodný, náhodná kombinace chromosomů maternálního a paternálního původu nondisjunkce proces, kdy dochází k chybám v rozchodu chromosomů nebo chromatid meióza I nesprávný rozchod homologních chomosomů meióza II nesprávný rozchod chromatid může mít za následek například trisomii 21 chromosomu - Downův syndromu (47,XX,+21 nebo 47,XY.+21) a další syndromy: Turnerův sy 45, X0 Klinefelterův sy 47, XXY Patauův sy 47, XX/Y, +13 Edwardsův sy 47, XX/Y, +18 a další Meióza telofáze I a cytokineze Telofáze I 2 haploidní sady chromosomů se seskupují u opačných pólů buňky Meióza II homeotypické dělení Stejné fáze jako v mitóze, ale dělí se haploidní buňka Cytokineze buňka se rozdělí i s cytoplazmou vznikly 2 haploidní buňky a nastává krátká meiotická interfáze při vzniku vajíček a spermií je rozdíl v distribuci cytoplazmy do gamet Důsledky meiózy Redukce počtu chromosomů v gametách Náhodná segregace chromosomů / alel (nové kombinace maternální a paternální genetické výbavy) Crossing-over, nové kombinace alel na homologních chromosomech Gametogeneze Tvorba pohlavních buněk z primordiálních zárodečných buněk Jsou haploidní oproti somatickým 4

Spermatogeneze Spermatogeneze V semenných kanálcích testes od počátku pohlavní dospělosti Spermatogonie 2n primární spermatocyt 2n sekundární spermatocyt 1n spermatida 1n spermie 1n Přibližně 64 dní V jednom ejakulátu přibližně 200 milionů spermií Oogeneze Oogeneze Na rozdíl od spermatogeneze začíná již v prenatální době Oogonie 2n primární oocyt 2n sekundární oocyt 1n + 1 polární tělísko vajíčko + 1 polární tělísko Při narození jsou primární oocyty ve stadiu profáze I (dictyoten) a tak setrvávají až do pohlavní dospělosti Primární oocyty pokračují v meióze I až v pohlavní dospělosti; rozdělí se na sekundární oocyt (1n) s většinou cytoplazmy a organelami a na polární tělísko Meioza II je dokončena pouze v případě oplodnění 5