2 Lexikální jednotka 2.1 Obecné kategorie Pojmy vyjádřené lexikálními jednotkami patří k těmto obecným kategoriím: a) Konkrétní entity (nositelé vlastností a dějů) b) Abstraktní entity c) Individuální entity vyjádřené vlastními jmény Konkrétní entity a) Předměty, věci a jejich fyzické části - tramvaje; brzdy b) Materiály - kaučuk; tuky Abstraktní entity a) Činnosti a události - chlazení; marketing b) Abstraktní entity a vlastnosti věcí, materiálů nebo činností - pružnost; viskozita c) Obory nebo vědní disciplíny - metalurgie; matematika 10
2.2 Tvar lexikální jednotky Substantiva a substantivní spojení Lexikální jednotka má mít pokud možno tvar substantiva nebo substantivního spojení. Rozlišujeme dva druhy těchto spojení: a) adjektivní - fyzikální chemie Náležejí sem také jednoslovné složeniny, které se dají morfologicky rozložit na substantivní základ a modifikátor, jenž má adjektivní funkci. - elektromotory b) s předložkovou vazbou - společnosti s ručením omezeným Adjektiva V českém jazyce lze adjektivum v selekčním jazyce samostatně zařadit pouze v případě, kdy předchází substantivu, jehož význam modifikuje. Z ekonomických důvodů je pak možno odkázat od substantiva k takovému adjektivu, které tvoří první část většího počtu sousloví. - lze odkázat Francie k francouzská, obsahuje-li selekční jazyk větší počet slovních spojení začínajících tímto adjektivem jako francouzská literatura, francouzská vína 11
Adverbia Příslovce se do tezauru samostatně nezařazují. Pouze v případech, kdy uvozují slovní spojení, která mají charakter odborného termínu, lze učinit výjimku. - velmi krátké vlny Verba Slovesa ve tvaru infinitivu nebo přechodníku se do tezauru nezařazují. Činnosti je třeba vyjádřit substantivy, popřípadě slovesnými substantivy. - koroze (nikoliv korodovat); stříhání (nikoliv stříhat) 2.3 Singulár nebo plurál Použití jednotného nebo množného čísla ovlivňují tyto faktory: a) rozdíly mezi postkoordinovanými a prekoordinovanými systémy V prekoordinovaném systému vyjadřují lexikální jednotky vybrané z tezauru téma dokumentu jako celek. Mezi deskriptory jsou vytvořeny vztahy, aby se u složených témat neztrácel přehled o tom, která slova k sobě vzájemně patří a v jakém jsou vzájemném vztahu. První nedostatek odstraní tzv. spoje a druhý role. Pomocí spojů lze při indexování dokumentu nebo dotazu vyjádřit těsnější významový vztah některých deskriptorů navzájem. Užívá se k tomu číselných indexů nebo závorek. - olovo 1, měď 2, trubky 2, pokovování 1 nebo (měď, trubky); (pokovování, olovo) znamená pokovování olověných trubek měděným povlakem Ukazatelé rolí a relátory (modifikátory) deskriptorů jsou prostředky morfologické syntaxe v daném selekčním jazyce. 12
Jejich připojením k základnímu deskriptoru vznikne nový, odvozený deskriptor, zpravidla se zúženým, a tedy přesnějším významem. ukazatelů rolí - A = výchozí surovina B = meziprodukt C = konečný výrobek Deskriptor ocel A znamená ocel jako surovina. relátorů jsou uvedeny v částech Polysémy a homonyma a Singulár nebo plurál. Relátor je nedílnou součástí lexikální jednotky na rozdíl od vysvětlující poznámky (viz Vysvětlující poznámky a definice). V prekoordinovaných systémech může použití singuláru nebo plurálu ovlivnit význam nebo srozumitelnost selekčního obrazu jako celku. V postkoordinovaných systémech jsou lexikální jednotky přiřazovány dokumentům nezávisle na sobě a bez vyznačení vzájemných vztahů. Systém BIBIS, který slouží ke katalogizaci dokumentů, nepodporuje fulltextové vyhledávání. Z toho důvodu by zavedení spojů a rolí vedlo k enormnímu nárůstu deskriptorů. Například již zmiňovaná ocel by musela být do systému zanesena jako ocel A, ocel B, ocel 1, ocel 2. Můj systém deskriptorů je proto postkoordinovaný. b) kulturními faktory V češtině mohou být lexikální jednotky vyjádřeny v singuláru či v plurálu v závislosti na dále uvedených hlediscích. V systémech resp. jazycích, kde je možno použít oba tvary, podoba preferovaného termínu závisí na typu poj- 13
mu, který je lexikální jednotkou vyjádřen (viz Obecné kategorie). Substantiva, která označují konkrétní entity, mohou být dále rozdělena do dvou skupin: a) počitatelná substantiva se vyjadřují plurálem - brzdy; daně b) nepočitatelná podstatná jména, např. látková se vyjadřují singulárem - hlína; voda Jména abstraktních pojmů se vyjadřují singulárem. - Abstraktní entity a jevy: zvuk - Vlastnosti: bezpečnost, jakost, pevnost - Aktivity: balení, plánování, podnikání - Obory: astronomie, fyzika, logika Je-li abstraktní pojem chápán jako třída s více nežli jedním členem, lexikální jednotka označující třídu se uvede v plurálu. - fyzikální vlastnosti; chemické reakce Pokud singulár a plurál lexikální jednotky vyjadřují rozdílné pojmy, uvedou se v tezauru oba tvary. Je-li to nutné, rozdíl se vyjádří relátorem v závorce. - cukr (potravinářský průmysl); cukry (chemie) 14
2.4 Polysémy a homonyma Obojí jsou slova stejně znějící, ale homonyma na rozdíl od polysémů mají odlišný význam. Mezi významy homonym není spojitost a hlásková shoda je náhodná. polysémů - jazyk, může být buď orgánem v ústní dutině (základní význam) nebo souborem vyjadřovacích prostředků (jazyk je orgán mluvení) nebo metaforicky jazyk u boty (tvar) homonym - role, může být buď pole (rolník) nebo svitek (z němčiny) nebo divadelní úloha (z francouzštiny) Objeví-li se takováto stejně znějící slova při indexování, je nutno každé z nich doplnit relátorem v závorce. - řízení (hospodářské); řízení (automobil) 2.5 Vysvětlující poznámky a definice Vysvětlující poznámky a definice se připojí k lexikální jednotce, je-li třeba omezit její význam pro účely daného systému. Jejich smyslem je výslovně vyloučit další možné významy této lexikální jednotky. Není nutno připojovat vysvětlující poznámky nebo definice ke všem lexikálním jednotkám, neboť v tezauru jsou prostřednictvím jeho struktury zachyceny vztahy nadřazenosti a podřazenosti. Ty vyjadřují významový kontext určité lexikální jednotky, což stačí k tomu, aby indexátor nebo uživatel porozuměl smyslu této jednotky v daném tezauru. Deskriptory jsou navíc zařazeny do mikrotezaurů, které upřesňují jejich význam. 15
- tváření VP výrobní proces, při kterém se mění tvar hutního polotovaru působením vnější (přetvárné) síly 16