1 ÚVODEM... 6 2 OBECNÉ TRENDY VÝVOJE A POPIS STAVU KULTURY... 6

Obsah: 1 ÚVODEM... 6 2 OBECNÉ TRENDY VÝVOJE A POPIS STAVU KULTURY... 6 2.1 SOUČASNÉ VÝVOJOVÉ TRENDY ROZVOJE KULTURY V EVROPĚ...6 2.1.1 VÝVOJOVÉ TRENDY OVLIVŇUJÍCÍ KULTURU V EVROPĚ... 6 2.1.2 ROZDÍL MEZI ČLENSKÝMI A NEČLENSKÝMI ZEMĚMI EU... 7 2.1.3 VÝVOJOVÉ TRENDY V ČR... 7 2.1.4 ZPŮSOBY VYUŽÍVÁNÍ A PROVÁZÁNÍ KULTURY Z CESTOVNÍM RUCHEM V ZEMÍCH EVROPY... 8 2.1.5 SROVNÁNÍ VÝVOJOVÝCH TRENDŮ, PŘEDPOKLAD DALŠÍHO VÝVOJE... 8 2.1.6 ZÁVĚRY PRO TVORBU KONCEPCE ROZVOJE KULTURY VE ZLÍNSKÉM KRAJI... 9 2.2 NÁSTROJE PRO OVLIVŇOVÁNÍ KULTURY V EVROPSKÝCH ZEMÍCH...9 2.2.1 NÁSTROJE LEGISLATIVNÍ... 9 2.2.2 NÁSTROJE EKONOMICKÉ... 10 2.2.2.1 Zdroje přímé veřejné podpory... 10 2.2.2.2 Zdroje nepřímé veřejné podpory... 10 2.2.2.3 Konkrétní ekonomické nástroje... 11 2.2.3 NÁSTROJE INSTITUCIONÁLNÍ, ŘÍDÍCÍ A METODICKÉ... 14 2.3 ZÁKLADNÍ DATA O STAVU KULTURY V ČR...14 2.3.1 ZÁKLADNÍ DATA O KULTUŘE V ČR A SROVNÁNÍ S VYSPĚLÝMI ZEMĚMI EVROPY... 14 2.3.2 OBECNÁ KULTURNÍ CHARAKTERISTIKA ČR... 18 2.3.3 SOUČASNÝ STAV KULTURNÍ POLITIKY V ČESKÉ REPUBLICE... 18 2.3.3.1 Rozvoj kultury na úrovni státu... 21 2.3.3.2 Rozvoj kultury na komunální a regionální úrovni... 22 2.3.3.2.1 Péče o kulturní památky... 22 2.3.3.2.2 Péče o rozvoj knihoven... 23 2.3.3.2.3 Některé další možné aktivity obcí a měst v oblasti kultury... 24 2.3.4 POPIS KULTURY V ČR V DATECH... 25 2.3.5 FINANČNÍ NÁSTROJE PRO OVLIVŇOVÁNÍ KULTURY V ČR A POZICE ZLÍNSKÉHO KRAJE... 25 2.3.5.1 Popis nástrojů v rámci ČR... 25 2.3.5.1.1 Legislativní nástroje... 25 2.3.5.1.2 Ekonomické nástroje... 25 2.3.5.1.3 Nástroje institucionální a metodické... 27 2.3.5.2 Pozice Zlínského kraje... 30 2.3.5.2.1 Výdaje z rozpočtů krajů a obcí... 31 2.3.6 ZPŮSOBY VYUŽÍVÁNÍ A PROVÁZÁNÍ KULTURY S CESTOVNÍM RUCHEM V ČR... 33 2.3.7 ZPŮSOBY PROVÁZÁNÍ KULTURY SE ŠKOLSTVÍM V ČR... 34 3 KULTURNÍ OBRAZ ZLÍNSKÉHO KRAJE... 35 3.1 OBECNÁ KULTURNÍ CHARAKTERISTIKA A REGIONALIZACE...35 3.1.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ZLÍNSKÉHO KRAJE... 35 3.1.2 OBECNÁ KULTURNÍ CHARAKTERISTIKA A REGIONALIZACE... 36 3.1.2.1 Kulturně-historické podmínky... 36 3.1.2.2 Kulturní regionalizace Zlínského kraje...40 3.1.3 NOSITELÉ KULTURY... 43 3.1.3.1 Domy kultury... 43 3.1.3.2 Spolková činnost...45 Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 1/211

3.1.3.3 Církve... 48 3.1.3.3.1 Poměrné dělení finančních prostředků na činnost církví Zlínského kraje... 50 3.1.3.3.2 Počet chrámů a kostelů v okresech Zlínského kraje... 55 3.1.3.4 Alternativní kultura... 56 3.2 POPIS KULTURY VE ZLÍNSKÉM KRAJI V DATECH...58 3.2.1 MUZEA, GALERIE, ARCHIVY, KNIHOVNY... 58 3.2.1.1 Muzea... 58 3.2.1.2 Galerie... 80 3.2.1.3 Knihovny... 81 3.2.2 UMĚLECKÁ ŘEMESLA A VÝTVARNÉ UMĚNÍ... 87 3.2.3 PROFESIONÁLNÍ DIVADLO, HUDBA, FILM... 88 3.2.3.1 Profesionální divadlo... 88 3.2.3.1.1 Městské divadlo Zlín... 88 3.2.3.1.2 Slovácké divadlo Uherské Hradiště... 91 3.2.3.2 Profesionální hudba... 93 3.2.3.2.1 Filharmonie Bohuslava Martinů... 93 3.2.3.3 Profesionální film... 96 3.2.3.4 Památková péče... 100 3.2.3.4.1 Současný stav památkového fondu...104 3.2.3.5 Neprofesionální kultura... 108 3.2.3.6 Hvězdárny... 113 3.3 NÁSTROJE PRO OVLIVŇOVÁNÍ KULTURY VE ZLÍNSKÉM KRAJI...116 3.3.1 NÁSTROJE LEGISLATIVNÍ... 116 3.3.2 NÁSTROJE EKONOMICKÉ... 118 3.3.2.1 Výdaje veřejných rozpočtů... 118 3.3.2.2 Finanční nástroje Zlínského kraje... 118 3.3.3 INSTITUCIONÁLNÍ NÁSTROJE... 119 3.3.3.1 Orgány krajské samosprávy a správy... 119 3.3.3.2 Vazba na současné strategické dokumenty Zlínského kraje... 120 3.3.3.3 Institucionální zařízení ve Zlínském kraji... 121 3.3.3.4 Místní nositelé kultury ve Zlínském kraji... 122 3.3.4 ZÁVĚR... 122 3.4 ZPŮSOBY VYUŽÍVÁNÍ A PROVÁZÁNÍ KULTURY S CESTOVNÍM RUCHEM VE ZLÍNSKÉM KRAJI 123 3.5 STAV ŠKOLSTVÍ VE ZLÍNSKÉM KRAJI VE VAZBĚ NA KULTURU...124 3.5.1 ŠKOLSTVÍ A KULTURA... 124 3.5.2 UMĚLECKÉ ŠKOLSTVÍ... 125 3.5.2.1 Základní umělecké školy... 125 3.5.2.2 Střední umělecké školy... 126 3.5.2.3 Vyšší odborné školy... 126 3.5.2.4 Vysoké umělecké školství... 127 3.6 KULTURNÍ SPOLUPRÁCE SE SUBJEKTY MIMO KRAJ...129 3.6.1 STRUČNÁ HISTORICKÁ REKAPITULACE... 129 3.6.2 KULTURNÍ SPOLUPRÁCE V ČR... 129 3.6.3 KULTURNÍ SPOLUPRÁCE V ZAHRANIČÍ... 129 3.6.4 VAZBA KULTURNÍCH KONTAKTŮ MIMO KRAJ NA ŠKOLSTVÍ... 131 3.6.5 VAZBA NA CESTOVNÍ RUCH... 131 3.6.6 POROVNÁNÍ S JINÝMI KRAJI... 132 Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 2/211

4 ŠETŘENÍ V TERÉNU...132 4.1 METODIKA PRŮZKUMU...132 4.1.1 PRŮZKUM OBCÍ ZLÍNSKÉHO KRAJE... 132 4.1.2 PRŮZKUM KULTURNÍCH ORGANIZACÍ ZLÍNSKÉHO KRAJE... 133 4.2 VÝSLEDKY ŠETŘENÍ V TERÉNU...133 4.2.1 VÝSLEDKY ŠETŘENÍ V TERÉNU - OBCE... 133 4.2.1.1 Statistické vyhodnocení dotazníků obcí s rozšířenou působností a obcí s pověřeným obecním úřadem ve Zlínském kraji... 133 4.2.1.1.1 Vývoj počtu kulturních subjektů...135 4.2.1.1.2 Kulturní kontakty obcí mimo Zlínský kraj...135 4.2.1.1.3 Umělecké školství ve vazbě na obce...137 4.2.1.1.4 Pravidelně se opakující akce, které obec připravuje a organizuje jako hlavní pořadatel.138 4.2.1.1.5 Publikační činnost...139 4.2.1.1.6 Oblasti směřování podpory ze strany Zlínského kraje podle důležitosti...140 4.2.1.1.7 Oživení, zvýšení cestovního ruchu v návaznosti na rozvoj kultury v obci...140 4.2.1.1.8 Překážky rozvoje kultury v obcích s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem...142 4.2.1.2 Statistické vyhodnocení dotazníků obcí nespadajících do kategorií obcí s rozšířenou působností nebo pověřeným obecním úřadem... 142 4.2.1.2.1 Subjekty evidované na území obce jako kulturní subjekty vyvíjející činnost...143 4.2.1.2.2 Školství...143 4.2.1.2.3 Pravidelně se opakující kulturní akce, které obec připravuje a organizuje jako hlavní pořadatel...143 4.2.1.2.4 Publikační činnost...144 4.2.1.2.5 Priority směřování podpory ze Zlínského kraje...144 4.2.1.2.6 Význam projevů kultury pro oživení, nebo zvýšení cestovního ruchu v obci...144 4.2.1.2.7 Překážky rozvoje kultury v obcích nespadajících do kategorie obcí s rozšířenou působností nebo pověřeným obecním úřadem...145 4.2.2 VÝSLEDKY ŠETŘENÍ V TERÉNU - KULTURNÍ ORGANIZACE... 146 4.2.2.1 Statistické vyhodnocení dotazníků kulturních organizací... 146 4.2.2.1.1 Lidský potenciál...146 4.2.2.1.2 Umělecké školství...147 4.2.2.1.3 Materiální zabezpečení v organizaci...148 4.2.2.1.4 Průměrný počet veřejných aktivit...149 4.2.2.1.5 Kulturní kontakty mimo Zlínský kraj...149 4.2.2.1.6 Pravidelně se opakující akce, které organizace připravuje a organizuje jako hlavní pořadatel...149 4.2.2.1.7 Financování kulturních akcí...150 4.2.2.1.8 Rozpočet kulturních organizací...152 4.2.2.1.9 Publikační činnost...154 4.2.2.1.10 Priority směřování podpory ze Zlínského kraje...154 4.2.2.1.11 Význam projevů kultury pro oživení cestovního ruchu v obci...155 4.2.2.1.12 Překážky rozvoje kultury...156 Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 3/211

Seznam tabulek TAB. Č. 1 - ZÁKLADNÍ ZDROJE FINANČNÍ PODPORY ODVĚTVÍ KULTURY...11 TAB. Č. 2 - PRIORITY KULTURNÍCH POLITIK JEDNOTLIVÝCH ZEMÍ...15 TAB. Č. 3 - HLAVNÍ ZNAKY SYSTÉMU KULTURNÍ SPRÁVY I...15 TAB. Č. 4 - HLAVNÍ ZNAKY SYSTÉMU KULTURNÍ SPRÁVY II...16 TAB. Č. 5 - VÝDAJE CENTRÁLNÍ VLÁDY NA KULTURU...16 TAB. Č. 6 - VÝDAJE STÁTŮ DLE STUPNĚ ŘÍZENÍ...17 TAB. Č. 7 - VÝDAJE VLÁD NA KULTURU ZA ROK 2002...17 TAB. Č. 8 - VÝDAJE VEŘEJNÝCH (ÚZEMNÍCH) ROZPOČTŮ V OBLASTI KULTURY V LETECH 1998 2003 V TIS. KČ...31 TAB. Č. 9 - VÝDAJE VEŘEJNÝCH (ÚZEMNÍCH) ROZPOČTŮ V OBLASTI KULTURY ZA ROKY 1998 AŽ 2003 Z HLEDISKA KRAJŮ V TIS. KČ (PŘEPOČET NA OBYVATELE)...32 TAB. Č. 10 - VÝDAJE VEŘEJNÝCH (ÚZEMNÍCH) ROZPOČTŮ V OBLASTI KULTURY V ROCE 2003 Z HLEDISKA KRAJŮ (PŘEPOČET NA OBYVATELE)...33 TAB. Č. 11 - POČET OBYVATEL A PRŮMĚRNÝ VĚK OBYVATEL VE ZLÍNSKÉM KRAJI...35 TAB. Č. 12 - POČET OBYVATEL A PRŮMĚRNÝ VĚK OBYVATEL V OKRESECH ZLÍNSKÉHO KRAJE...35 TAB. Č. 13 - PŘEHLED REGISTROVANÝCH CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČENSTVÍ VE ZLÍNSKÉM KRAJI...52 TAB. Č. 14 - VAZBA CÍRKVÍ NA ŠKOLSTVÍ...53 TAB. Č. 15 - PŘEHLED DOTACÍ ZLÍNSKÉHO KRAJE DO FONDU KULTURY A FONDU MLÁDEŽE A SPORTU...56 TAB. Č. 16 - POČET VEŘEJNÝCH KNIHOVEN VE ZLÍNSKÉM KRAJI...83 TAB. Č. 17 - ČÍSELNÉ UKAZATELE VEŘEJNÝCH KNIHOVEN ZLÍNSKÉHO KRAJE...84 TAB. Č. 18 - POŘADÍ VEŘEJNÝCH KNIHOVEN V RÁMCI ČR PODLE OKRESŮ (JAKO ÚZEMNÍCH CELKŮ) ROK 2003...86 TAB. Č. 19 - CELKOVÉ PROVOZNÍ NÁKLADY MDZ ZA ROK 2003...88 TAB. Č. 20 - CELKOVÉ PROVOZNÍ NÁKLADY SLOVÁCKÉHO DIVADLA ZA ROK 2003 A 2004 (TIS.KČ)...91 TAB. Č. 21 - CELKOVÉ PROVOZNÍ NÁKLADY FBM ZA ROK 2003...93 TAB. Č. 22 - VYMEZENÍ PAMÁTKOVÉHO FONDU VE ZLÍNSKÉM KRAJI...101 TAB. Č. 23 - FOND KULTURY ZLÍNSKÉHO KRAJE...119 TAB. Č. 24 - OBCE S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ, OBCE S POVĚŘENÝM OBECNÍM ÚŘADEM...133 TAB. Č. 25 - POČET KULTURNÍCH ORGANIZACÍ, VÝŠE JEJICH PODPORY Z VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ, ZAČLENĚNÍ DO KULTURNÍCH SUBREGIONŮ V OBCÍCH S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ A POVĚŘENÝM OBECNÍM ÚŘADEM VE ZLÍNSKÉM KRAJI...134 TAB. Č. 26 - PŘÍRŮSTKY X ÚBYTKY KULTURNÍCH ORGANIZACÍ V OBCÍCH*)...135 TAB. Č. 27 - KULTURNÍ KONTAKTY OBCÍ MIMO ZLÍNSKÝ KRAJ...136 TAB. Č. 28 - VÝZNAMNÉ KULTURNÍ AKCE VE ZLÍNSKÉM KRAJI...138 TAB. Č. 29 - OBLASTI SMĚŘOVÁNÍ PODPORY...140 TAB. Č. 30 - VÝZNAM PROJEVŮ KULTURY PRO OŽIVENÍ, NEBO ZVÝŠENÍ CESTOVNÍHO RUCHU V OBCI...141 TAB. Č. 31 - OBLASTI SMĚŘOVÁNÍ PODPORY ZE ZLÍNSKÉHO KRAJE...144 TAB. Č. 32 - VÝZNAM PROJEVŮ KULTURY PRO OŽIVENÍ, NEBO ZVÝŠENÍ CESTOVNÍHO RUCHU V OBCI...145 TAB. Č. 33 - PŘEHLED NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH AKCÍ POŘÁDANÝCH KULTURNÍMI ORGANIZACEMI...150 TAB. Č. 34 - ZDROJE KRYTÍ AKCÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ - NEPŘÍSPĚVKOVÉ...151 TAB. Č. 35 - ZDROJE KRYTÍ AKCÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ - PŘÍSPĚVKOVÉ...151 TAB. Č. 36 - VÝDAJE V ROZPOČTECH KULTURNÍCH ORGANIZACÍ...152 TAB. Č. 37 - ZDROJE KRYTÍ...153 TAB. Č. 38 - PRIORITY SMĚŘOVÁNÍ PODPORY ZE ZLÍNSKÉHO KRAJE...154 TAB. Č. 39 - VÝZNAM PROJEVŮ KULTURY PRO OŽIVENÍ CESTOVNÍHO RUCHU V OBCI...155 Seznam obrázků OBR. Č. 1 - MAPA OSÍDLENÍ VE ZLÍNSKÉM KRAJI...36 OBR. Č. 2 - KULTURNÍ REGIONALIZACE ZLÍNSKÉHO KRAJE...42 OBR. Č. 3 - PODÍL OBYVATEL S NÁBOŽENSKÝM VYZNÁNÍM V ČESKÉ REPUBLICE...48 Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 4/211

Seznam grafů GRAF Č. 1 - SLOŽENÍ OBYVATEL PODLE NÁBOŽENSKÉHO VYZNÁNÍ V ČR (%)...48 GRAF Č. 2 - SLOŽENÍ OBYVATEL ZLÍNSKÉHO KRAJE PODLE NÁBOŽENSKÉHO VYZNÁNÍ (%)...49 GRAF Č. 3 - POMĚRNÉ DĚLENÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ NA ČINNOST CÍRKVÍ ZLÍNSKÉHO KRAJE (%)...50 GRAF Č. 4 - ZASTOUPENÍ CHRÁMŮ A KOSTELŮ V OKRESECH ZLÍNSKÉHO KRAJE (%)...55 GRAF Č. 5 - STRUKTURA KULTURNÍCH KONTAKTŮ OBCÍ MIMO ZLÍNSKÝ KRAJ (%)...136 GRAF Č. 6 - POČET KULTURNÍCH KONTAKTŮ OBCÍ MIMO ZLÍNSKÝ KRAJ (TUZEMSKÉ I ZAHRANIČNÍ)...137 GRAF Č. 7 - NÁVŠTĚVNOST VYBRANÝCH KULTURNÍCH AKCÍ VE ZLÍNSKÉM KRAJI...139 GRAF Č. 8 - MATERIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ...148 GRAF Č. 9 - ROZLOŽENÍ VEŘEJNÝCH AKTIVIT...149 GRAF Č. 10 - ZDROJE KRYTÍ AKCÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ - NEPŘÍSPĚVKOVÉ...151 GRAF Č. 11 - ZDROJE KRYTÍ AKCÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ PŘÍSPĚVKOVÉ...151 GRAF Č. 12 - STRUKTURA VÝDAJŮ KULT. ORGANIZACÍ V LETECH 2003-2004...152 GRAF Č. 13 - STRUKTURA ZDROJŮ FINANCOVÁNÍ KULTURNÍCH ORGANIZACÍ ZA ROKY 2003-2004...153 Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 5/211

1 Úvodem Různě definovaný a interpretovaný pojem "kultura" můžeme zúženě vyjádřit jako systém historicky tradovaných (konstantních i variabilních) představ a významů, které lidská společenství vyjadřují v symbolických formách. Ozřejmují si tak vysoký i každodenní smysl jsoucna a na tomto základě udržují a rozvíjejí své životní postoje. Pojem zahrnuje kulturní artefakty (jako materiální produkty), sociální regulativy a kulturní vzory (obyčeje, zvyky, morálku, etiku a právní normy) a konečně kulturní ideje (symbolické a kognitivní systémy, k nímž se zpravidla řadí také umění). Pro účely práce, která má (na základě poznání a popisu stávající skutečnosti) stanovit cíle, nástroje a posloupnost strategických kroků vedoucích k optimalizaci podmínek rozvoje kultury na území Zlínského kraje, musíme obsah pojmu z praktických důvodů značně zúžit. Politickými opatřeními z úrovně krajské samosprávy lze dosáhnout pouze zlepšení všeobecné dostupnosti "veřejných služeb" kultury, žádoucí péče o hmotné i nehmotné kulturní dědictví a stimulovat tvorbu nových kulturních hodnot. PhDr. Jaroslav Zapletal 2 Obecné trendy vývoje a popis stavu kultury 2.1 Současné vývojové trendy rozvoje kultury v Evropě Kultura je v Evropě považována za podstatný prvek společenského života. Pro potřeby formulování kulturní politiky je kultura v jednotlivých zemích vymezována velmi individuálně. Ve vývoji jsou postřehnutelné tendence ke stále širšímu vymezení v obecných deklaracích a k určitému stupni zúžení při vymezení pro potřeby konkrétní kulturní politiky. Obecně je přijímán názor Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu UNESCO, který zní: Jako kulturní politiku označujeme cílevědomé působení na podmínky kulturního života a jejich prostřednictvím na samotnou kulturu. 1 Široké vymezení kultury nachází praktický odraz v obsahu kulturně-politických dokumentů i v organizační struktuře ministerstev, případně jiných vládních úřadů zabývajících se kulturou. Jako důvod a motiv nutnosti podporovat kulturu jsou nejčastěji uváděny následující argumenty: kultura má hodnotu sama o sobě a už proto si podporu zaslouží, multiplikace a šíření kulturních statků je v zájmu společnosti a občanů, podporu si tudíž zaslouží také sdružení občanů, která umožňují aktivní účast na kulturním životě, kulturní instituce pak proto, že jsou předpokladem kontinuity kultury i jejího užívání, kultura je jádrem národní identity a jejího uchování, podpora nové tvorby prohlubuje již dosažené, péče o kulturní dědictví je nezbytností, která podněcuje vlastníky k odpovědnému jednání. 2.1.1 Vývojové trendy ovlivňující kulturu v Evropě Od 90. let 20. století lze v celé vyspělé Evropě pozorovat stejné snahy a stejné tendence, kdy si jednotlivé státy uvědomují určitá nebezpečí z možného nevyváženého vztahu mezi internacionalizací kultury a existencí národních kultur. Je lhostejné, zda se jedná o státy s liberalistickou, konzervativní, či sociálně demokratickou vládou, jejichž kulturní politiky byly doposud určovány v závislosti na tom či onom politickém názoru. 1 Krbová, J. Vybrané obory kultury a masmédií. 1. vyd. Praha: VŠE 2002. ISBN 80-245-0287-9, str. 13. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 6/211

Tento současný velmi silný trend vládní podpory domácí kulturní produkce, domácí umělecké produkce a jejího exportu, včetně komerčně orientované produkce je zapříčiněn několika faktory: kulturní expanzí a převahou USA v komerčním umění a snahou překonat tyto vlivy podporou domácího uměleckého průmyslu, ekonomickými vlivy kultury na růst zaměstnanosti, národního důchodu a cestovního ruchu, snahou jednotlivých vlád zasahovat z různých důvodů do umělecké svobody, např. z důvodu ochrany etických a morálních hodnot, proti šíření násilí apod. Tyto vývojové trendy v sobě reflektuje Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva z roku 1992, a následně Amsterdamská smlouva z roku 1998, která zachovává základní postuláty Maastrichtu). Tato smlouva zakotvuje následující postuláty úžeji vázané ke kultuře a kulturní politice členských států EU: přispívat k rozvoji kultury členských států při respektování jejich národní a regionální rozdílnosti, a to s přihlédnutím ke společnému kulturnímu dědictví, povzbuzovat současnou kulturní tvorbu, podporovat kulturní spolupráci na principu osobních kontaktů, cirkulace děl a využití moderních komunikačních technologií, intervenovat ve prospěch lepšího poznání kultury, její difúze a historie evropských národů, uchování a ochrana kulturního dědictví evropského významu, nekomerční kulturní výměny umělecké tvorby, kulturní spolupráce s třetími zeměmi a kompetentními mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy. 2.1.2 Rozdíl mezi členskými a nečlenskými zeměmi EU Pokud bychom měli hledat rozdíly mezi členskými a nečlenskými zeměmi EU, našli bychom je zřejmě v oblasti administrativní a správní. Nečlenské země fungují či fungovaly samostatně, odděleně od nadnárodních struktur. Členské země jsou na jedné straně vystaveny tlaku internacionalizace, na druhé straně se v nich vytvářejí, resp. se již vytvořily silnější regionální administrativní jednotky, což je předpokladem toho, aby kulturní politika členských zemí nebyla konzervativní a hledala optimální vztah mezi neproblémovějšími oblastmi, kterými jsou městské regiony a provincie. Další zřetelnou tendencí v kulturních aktivitách členských zemí je orientace na kulturní výměnu, a to při zachování kulturní identity. Kulturní výměna a spolupráce je orientována především na partnerská města EU. Potřeba spolupráce se projevuje také v institucionalizaci jejich podmínek. Že nemusí jít o proces jednoduchý, potvrzují zkušenosti Rakouska, kde si přistoupení k EU vyžádalo rozsáhlé oběti, mj. i ve státních výdajích na kulturu. 2.1.3 Vývojové trendy v ČR Před rokem 1989 efektivní rozvoj v duchu primárních cílů a funkcí oblasti kultury (a masmédií) byl znemožněn převahou státního monopolu vlastnického, kompetenčního a rozhodovacího, neexistencí pluralitních forem kulturní produkce a uspokojování kulturních potřeb obyvatelstva, strnulostí státního managementu v těchto sférách, upřednostňoval se ideologický a politický význam uspokojování kulturních potřeb, odvětví kultury bylo zařazeno do tzv. nevýrobní sféry, kulturní instituce nebyly motivovány k efektivnějšímu chováni, což vedlo k absolutnímu nezájmu o zlepšení vlastních hospodářských výsledků. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 7/211

Po roce 1989 v důsledku toho, že bývalé ekonomické systémy působící v kultuře byly neadaptabilní na změny ekonomického prostředí, vyplynul pokles výkonnosti, v horším případě úplné zhroucení některých kulturních institucí, v důsledku cenové liberalizace vzrostly neinvestiční výdaje - zvýšení cen nájemného, energie a paliv, nedostatek peněz na obnovy a rekonstrukce kulturních objektů, zvýšil se nedostatek finančních prostředků v kultuře, a to působením některých vnějších vlivů - např. zpřísněním výdajové politiky státního rozpočtu, zavedením odpisovací povinnosti pro příspěvkové organizace, počáteční pokles návštěvnosti kulturních zařízení, apod. Po roce 2000 v souvislosti s reformou veřejné správy v důsledku reformy veřejné správy se radikálním způsobem mění odpovědnost jednotlivých složek veřejné správy za oblast kultury, stejně jako se mění systém financování kultury z veřejných rozpočtů (viz tabulka 8), přijímáním nových zákonů postupně dochází k zásadnímu oddělení finančních prostředků státního rozpočtu a finančních prostředků rozpočtů územní samosprávy, odlišuje se i systém rozhodování o výdajích rozpočtu státu a rozpočtů územních samospráv, vlastní příjmy rozpočtů krajů nejsou (zatím) v přímé úměře k rozsahu kompetencí a odpovědnosti, jaké byly na kraje převedeny, vstup ČR do EU, který znamenal přistoupení ke třem významným úmluvám z oblasti kultury, totiž k Úmluvě o ochraně architektonického dědictví Evropy, k Úmluvě o ochraně archeologického dědictví Evropy a Evropské úmluvě o přeshraniční televizi. 2.1.4 Způsoby využívání a provázání kultury z cestovním ruchem v zemích Evropy V dokumentech EU se poukazuje pouze na to, že do obsahu kultury je stále častěji zahrnována tělesná výchova, sport a turismus, resp. kulturní turistika a cestovní ruch. Stále častěji je akcentováno šíření kulturních statků, jejich distribuce a úprava pro jejich spotřebu. Kultura je také zapojována do spolupráce při řešení některých obecných společenských problémů, jakými jsou např. nezaměstnanost, etnické konflikty, rasismus apod. Z hlavních současných funkcí státu ve vztahu ke kultuře v evropských zemích vyplynulo zjištění, že v oblasti cestovního ruchu má ministerstvo kultury nebo jiné úřady působící v kultuře menší zastoupení, stejně jako řemesla a design, fotografie, sport, církve, zábava apod. Střední zastoupení pak mají např. archivy, výtvarné umění, tanec, masmédia, lidová kultura a folklór, mládež, apod. a konečně velké zastoupení mají ochrana kulturního dědictví, památková péče, kinematografie, knihovnictví, informatika a komunikace, divadlo, hudba, literatura a muzea. Proto se lze domnívat, že oblast vztahu kultury a cestovního ruchu bude spadat do kompetencí regionů, obcí a měst. 2.1.5 Srovnání vývojových trendů, předpoklad dalšího vývoje Prvním psaným koncepčním materiálem, který se pokusil o srovnání vývojových trendů evropských zemí a ČR v odvětví kultury a současně se stal východiskem stávající kulturní politiky ČR (viz dále), byla tzv. Bílá kniha. Tento dokument, předložený ministrem Pavlem Tigridem při jeho odchodu z MK ČR v roce 1996, udává přehled o tom, jak v klíčové oblasti vztahů mezi státem a kulturou postupují jinde v Evropě, jaký byl postupný vývoj těchto vztahů, co se v nich osvědčilo a co nikoliv. Záměrem odstupujícího ministra bylo to, že by tyto zkušenosti mohly být pro českou kulturní politiku buď poučné, případně následováníhodné, nebo naopak nevhodné. Česká kulturní politika se od té doby snaží o následující cíle: Výše dotací ze státního rozpočtu na kulturu by se měla pohybovat kolem 1 %, přičemž i drobné rozdíly jsou významné. V zemích EU tato hodnota osciluje mezi 0,8 % (Švédsko) až 1,3 % (Rakousko). ČR 1 % dosud nedosáhla. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 8/211

Základní orientace kulturní politiky by měla směřovat k liberálnímu, případně smíšenému typu (jako je tomu ve Švédsku, ve Velké Británii, v Dánsku nebo v Maďarsku). Liberální kulturní politika preferuje nepřímé formy státní podpory, zejména prostřednictvím tzv. uměleckých rad, založených na principu odstupu státu od kultury a umění. Pokud tyto rady koexistují společně s přímými formami státní podpory prostřednictvím institucí realizujících vládní politiku, hovoříme o smíšením typu. Prioritou kulturní politiky by měly být i nadále památková péče, národní kulturní instituce (po reformě veřejné správy se významně snížil jejich počet), knihovny, při zachování kulturní identity, decentralizace a podpory místních iniciativ. Zaměření kulturní politiky by mělo být převážně doporučující, které se opírá o realizaci jednotlivých programů a podporu místní kultury v regionech. Přitom současně přispívat k rozvoji kultury členských států se zohledněním jejich národní a regionální rozdílnosti, a to s přihlédnutím ke společnému kulturnímu dědictví. V rámci typů centrálních institucí státu odpovědných za realizaci kulturní politiky se doporučuje prostudovat systém britský, v němž existuje odnedávna ministerstvo pro kulturní dědictví, a pak několik na státu nezávislých, z umělců složených uměleckých rad (Art Councils), které rozhodují o podpoře toho kterého projektu z veřejných zdrojů. Z typů vnitřního uspořádání ministerstva či jiného úřadu je nejvýhodnější oborové uspořádání ministerstva či jiných úřadů. Ze způsobů financování je nejlépe vyhovující smíšený způsob financování, tedy veřejné i soukromé zdroje. Upozorňuje se na to, že podíl sponzorství na podpoře kultury je v evropských zemích vesměs nízký, činí 1-4 %. Kulturní spolupráce s třetími zeměmi a kompetentními mezinárodními organizacemi, zejména s Radou Evropy. 2.1.6 Závěry pro tvorbu koncepce rozvoje kultury ve Zlínském kraji V důsledku vícezdrojového financování zajistit odpovídající finanční prostředky pro oblast kultury (rozpočet krajského úřadu, různé grantové systémy apod.). Péče o památky v regionu s rozvojem jejich propagace pro kulturní, a v důsledku toho i turistické účely. Zajistit dostupnost kultury a příležitosti k aktivní účasti na kultuře pro obyvatele malých obcí regionu. Podpora aktivit vedoucích k zachování a rozvoji tradiční lidové kultury. Zajistit podmínky pro činnost zřizovaných příspěvkových organizací stejně jako jiných forem soukromých neziskových organizací, působících v kultuře (občanská sdružení, obecně příspěvkové společnosti, nadace a nadační fondy, církevní právnické osoby apod,). Vyvíjet tzv. metodickou činnost v oblasti kultury pro obecní úřady, spolupracovat s nimi. 2.2 Nástroje pro ovlivňování kultury v evropských zemích Mezi nástroje kulturní politiky obecně patří nástroje legislativní, ekonomické, institucionální, řídící a metodické. Všechny nástroje jsou používány také v ČR. 2.2.1 Nástroje legislativní Podle článku 2, odstavce 2, Listiny základních práv a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví. Proto je nutno v právním řádu příslušné země definovat veřejné služby státu v oblasti kultury jako zákonné zmocnění (a stanovení povinnosti) státu zabezpečovat kulturní služby jako služby veřejně prospěšné. Žádoucí je nadále podporovat uplatnění odstavce 3 uvedeného článku tvorbou právních norem zejména pro neziskový sektor v kultuře. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 9/211

2.2.2 Nástroje ekonomické Ekonomická podpora kultury státem je realizována nepřímo (daňovými úlevami, podporou ekonomické soběstačnosti neziskových subjektů apod.) a přímo dotacemi ze státního rozpočtu. Lze pozorovat trend posilování fondového financování kulturních aktivit bez ingerence orgánů státní správy. V ČR je v současnosti aktuální rozpočtové zajištění rozhodování orgánů státní správy zejména o dotacích, jež mají povahu náhrady za nucené omezování vlastnických práv vlastníků kulturního dědictví ve smyslu článku 11, odstavce 4, Listiny základních práv a svobod. 2.2.2.1 Zdroje přímé veřejné podpory Zdroje přímé veřejné podpory lze rozlišit v zásadě podle závislosti či nezávislosti na rozpočtovém procesu následovně: získání prostředků od ziskových subjektů a jejich přerozdělení směrem k subjektům podporovaným formou různých dotací z veřejných rozpočtů, získání prostředků ze zdrojů nezávislých na rozpočtovém procesu. Pokud jde o přerozdělování prostřednictvím rozpočtů, pak je velice důležité, jakou formou budou poskytnuty prostředky pro umění. Mnoho evropských institucí např. obdrží přímé dotace na provoz - např. Comédie Francaise v Paříži nebo La Scala v Miláně, jejichž umělci jsou regulérními státními zaměstnanci. V zemích typu USA jsou přímé dotace poskytovány spíše uměleckým projektům než institucím. Mezi nezávislé zdroje přímé veřejné podpory patří: daně a poplatky (např. koncesionářské poplatky za televizní a rozhlasový příjem, zvláštní daně apod.), příjmy z vlastní činnosti, které závisí na konkrétní právní formě kulturních institucí, nadace a nadační fondy, jiné fondy (státní, zahraniční apod.), komunální obligace, dary a sponzorství, loterie a sázky, veřejné sbírky. 2.2.2.2 Zdroje nepřímé veřejné podpory Nepřímé formy podpory umění mohou mít za cíl nejen podpořit umění, ale také podpořit přístup širších vrstev obyvatelstva k umění. Vhodná kombinace těchto forem závisí na konkrétních podmínkách v té které zemi a na cílech vládní kulturní politiky. Obecně jsou to: různé sociální podpory, vč. podpory v nezaměstnanosti poskytované umělcům (Nizozemí, skandinávské země), daňové úlevy pro umělce a umělecké instituce (Velké Británie a některé spolkové země SRN), daňové úlevy a zproštění daní u charitativních dárců a příjemců darů (téměř ve všech zemích EU). Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 10/211

Tab. č. 1 - Základní zdroje finanční podpory odvětví kultury Dotace z veřejných rozpočtů Přímé Zdroje nezávislé na rozpočtovém procesu Nepřímé dotace daně sociální podpory dotace se spoluúčastí poplatky daňové úlevy poskytovatele Zdroj: sestaveno autorkou příjmy z vlastní činnosti nadace a nad. fondy jiné fondy komunální obligace dary a sponzorství loterie a sázky veřejné sbírky daňové úlevy příjemce 2.2.2.3 Konkrétní ekonomické nástroje V roce 2003 byly poprvé čerpány prostředky z Fondu solidarity Evropské unie, a to ve výši 24 035,16 tis Kč. Fond solidarity obecně pomáhá regionům v členských i kandidátských státech postižených velkou přírodní, technickou či ekologickou katastrofou, zaměřuje se na poskytnutí okamžité finanční pomoci, nikoli dlouhodobých opatření a není prioritně zaměřen do oblasti kultury. Po vzájemné domluvě členských států v roce 1992 začlenila Evropská unie do svého programu i kulturní spolupráci. Základním pilířem kulturní politiky Evropské unie je článek 151 Maastrichtské smlouvy z roku 1992, který poprvé v historii EU formuloval základní východiska a kritéria společné evropské politiky v oblasti kultury. Kulturní spolupráce, podložená příslušnými právními úpravami, se stala důležitým cílem EU ve smyslu sblížení občanů na evropském území. Článek 151 Maastrichtské smlouvy o EU definuje tři hlavní cíle evropské spolupráce v kulturní oblasti: přispívat k rozkvětu kultury v členských státech při respektování jejich národních a regionálních odlišností a současně s tím sdílet společné kulturní dědictví, povzbudit současnou kulturní tvorbu, pěstovat spolupráci mezi členskými státy a spolupráci s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi. Článek 151 Maastrichtské smlouvy dále uvádí, že aktivity EU jsou založeny na spolupráci a respektu ke kulturním odlišnostem a na principu vzájemné pomoci. Jejich úkolem je doplňovat a podporovat akce členských států s cílem: prohloubit a šířit vzájemné znalosti kultury a historie jednotlivých evropských národů, chránit kulturní dědictví evropského významu, podporovat kulturní výměnu a uměleckou a literární tvorbu. K článku 151 byl posléze připojen důležitý paragraf 4, který stanoví, že Evropská společenství budou brát v úvahu kulturní aspekty při veškeré činnosti vyplývající z ostatních ustanovení smlouvy, aby mohla ctít a podporovat rozmanitost svých kultur. Na základě tohoto článku byla v letech 1993 1999 realizována první generace programů nejprve pilotní programy, které byly následovány programy oborovými. V roce 1990 Komise zveřejnila výběrová kritéria a podmínky pro účast v Evropské platformě, která se v roce 1991 pod názvem Kaleidoscope stala prvním programem pro podporu uměleckých a kulturních akcí uskutečněných vždy nejméně ve třech členských zemích EU. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 11/211

V roce 1994 došlo k modifikaci programu, jejímž cílem bylo efektivněji podporovat kulturní aktivity, povzbuzovat uměleckou tvorbu a spolupráci prostřednictvím sítí, podporovat lepší přístup veřejnosti k evropskému dědictví a zlepšit uměleckou a kulturní spolupráci mezi odborníky. V letech 1990 1995 obdrželo finanční podporu EU více než 500 kulturních projektů. Mezi lety 1990 1996 Evropská komise podpořila několik pilotních projektů v oblasti překladu a podpory knih. Přidělila granty na více než 500 překladových projektů. Tyto pilotní programy umožnily realizaci tří kulturních programů v letech 1996 1999: Kaleidoscope (1996 99) na podporu umělecké a kulturní tvorby a spolupráce na evropské úrovni v oblasti scénických umění, výtvarného umění, užitého umění a umění multimédií. V rámci programu bylo podpořeno 518 projektů. Rozpočet programu byl 36,7 mil.. Ariane (1997 99) na podporu v oblasti knih a četby, včetně překladů. V rámci programu bylo podpořeno 767 překladů a projektů spolupráce a odborného školení. Rozpočet programu byl 11,1 mil.. Raphael (1997 99) na podporu integrace politik členských států v oblasti kulturního dědictví evropského významu. Cílem programu bylo povzbudit spolupráci v oblasti ochrany, konzervace a veřejného využití evropského kulturního dědictví, zvýšit povědomí občanů o kulturním dědictví a umožnit jim k němu přístup. V rámci programu bylo podpořeno 360 projektů. Rozpočet programu byl 30 mil.. V roce 1999 pak byly realizovány a podpořeny tzv. pilotní akce, zajišťující přípravu programu Culture 2000. V rámci těchto akcí bylo podpořeno 55 kulturních projektů, do kterých bylo zapojeno více než 270 kulturních subjektů z členských zemí EU a EEA, celkovou částkou 6,07 mil.. V roce 2000 tyto programy nahradil nový program s názvem Culture 2000, který byl přijat dne 14. 2. 2000 Evropským parlamentem a Radou, po konzultacích s Výborem regionů (rozhodnutí č. 508/200/EC vydané v Úředním věstníku OJ L 63 dne 10. 3. 2000, s.1). Původně byl program koncipován na období 5 let, tedy do konce roku 2004. V roce 2004 byl program prodloužen do roku 2006 (rozhodnutí č. 626/2004/EC Evropského parlamentu a Rady z 31. 3. 2004, vydané v Úředním věstníku OJ L 99 dne 3. 4. 2004, s. 3). PROGRAM CULTURE 2000 Časové vymezení a záměr Program Culture 2000, který je vymezen na období 7 let ( 2000 2006), iniciuje vytvoření společné evropské kulturní oblasti prostřednictvím sblížení jednotlivých kultur, současně chce ale zachovat jejich národní a regionální rozmanitost. Program Culture 2000 přispívá k propagaci myšlenky společného kulturního prostoru evropských národů a podporuje jeho kulturní rozmanitost. V této souvislosti podporuje spolupráci mezi tvůrčími umělci, kulturními organizacemi, soukromými a veřejnými pořadateli, aktivitami kulturních networků a jiných partnerů a rovněž mezi kulturními institucemi členských států EU a dalších zemí zapojených do programu, zvláště v oblasti umělecké tvorby a ochrany společného kulturního dědictví. Záměrem programu je iniciovat a podporovat spolupráci mezi kulturními činiteli vedoucí k prohloubení mezikulturního dialogu a vzájemné znalosti historie a kultury, ke snadnějšímu šíření kultury, k rozmanitosti umělecké tvorby, propagaci kulturního dědictví a socio-ekonomické a sociální integraci. Program Culture 2000 podporuje rovněž projekt Evropská města kultury a další specifické akce. Projekt Evropská města kultury byl přijat Radou ministrů v roce 1985 s cílem přispět ke sblížení evropských národů. Tato akce se stala velmi populární díky atraktivnosti vybraných měst pro turisty i odbornou veřejnost. Každý rok obdrží titul Evropské město kultury jedno či více vybraných měst z předem určených evropských států. Evropská komise poté přidělí městům granty na uskutečnění kulturních aktivit. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 12/211

Tzv. specifické akce mají dílčí rozpočet v rámci programu Culture 2000. Každý rok je vedle obecné výzvy programu Culture 2000 zveřejněna i výzva na podporu tzv. specifických akcí, jejichž zaměření je zvoleno na základě dohody zástupců všech zemí, které se účastní programu Culture 2000. Jedná se o velmi omezený počet projektů (např. studie, projekty při příležitosti výročí, rozšíření apod.). Rozpočet programu Culture 2000 na celé období trvání je 236,5 mil.. Program CULTURE 2000 je určen k částečnému financování mezinárodních kulturních projektů z těchto oblastí: kulturní dědictví (movité, architektonické a nemovité kulturní dědictví, historické archivy a knihovny, archeologické dědictví a kulturní dědictví nacházející se pod vodou, kulturní místa a kulturní krajiny), výtvarné umění (moderní a současné výtvarné umění a ostatní související formy uměleckého výrazu: malířství, sochařství, video art, cyber art, fotografie, průmyslový a komerční design, textilní design, architektura, grafika, užité umění, umělecká řemesla), performing arts / scénická umění (divadlo, tanec, hudba, opera, hudební divadlo, pouliční divadlo a cirkus), literatura (knihy, četba a překlad). Každý rok je v rámci programu vypsána výzva k podávání žádostí o podporu projektů / call for proposals, které začnou v následujícím roce. Výzva je základním dokumentem, ve kterém jsou stanoveny všechny podmínky a kritéria nezbytná pro přidělení finanční podpory ze strany EU. Výzvy na rok 2000 a 2001 měly vymezené tematické zadání. Výzvy na roky 2002, 2003 a 2004 měly stanovenu vždy jednu kulturní oblast jako prioritní: v roce 2002 to bylo výtvarné umění; v roce 2003 to byla oblast performing arts / scénická umění a v roce 2004 se program prioritně zaměřil na kulturní dědictví. V letech 2002 2004 však byl podpořen i menší počet projektů z oblastí, které neměly v daném roce prioritu. Každoročně byly také podpořeny projekty z oblasti knihy, četba, překlad. V případě překladových projektů se jedná pouze o národní projekty (většinou jde o granty na překlad 4 10 titulů z cizích jazyků do češtiny, případně jiného minoritního jazyka používaného na území ČR). Pro roky 2005 a 2006 není stanovena žádná prioritní oblast, to znamená, že v těchto ročnících programu budou podpořeny projekty všech uvedených kulturních oblastí. Cíle programu CULTURE 2000 jsou: podpora kulturního dialogu a vzájemné znalosti kultury a historie evropských národů, podpora tvůrčí činnosti a nadnárodního šíření kultury, mobility umělců, kulturních pracovníků, odborníků a dalších činitelů v kulturní oblasti a jejich děl, především s důrazem na mladé lidi, sociálně znevýhodněné osoby a na kulturní rozmanitost, zdůraznění kulturní rozmanitosti a rozvoje nových forem uměleckého výrazu, sdílení a zdůraznění společného kulturního dědictví evropského významu, podpora osvědčených postupů při jeho konzervaci a ochraně a šíření know-how, uznání role, která přísluší kultuře v hospodářském a společenském vývoji, posílení mezikulturního dialogu a vzájemné výměny mezi evropskými a neevropskými kulturami, jednoznačné uznání kultury jako ekonomického faktoru a jako faktoru sociální a občanské integrace, zlepšení přístupu ke kultuře a účasti na kulturním dění v Evropské unii pro co největší počet občanů. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 13/211

Cílem programu Culture 2000 je udělovat finanční příspěvky kvalitním projektům, které podporují kreativitu a jejichž cíle, metody a formy spolupráce přesahují lokální, regionální nebo národní zájmy a mají za cíl působit na evropské úrovni. Projekty by měly odrážet současné směry a trendy v oblasti kultury. Všechny projekty, které získají podporu v rámci programu Culture 2000, se musí zabývat alespoň jedním z následujících tří témat: 1. zaměření na veřejnost (dostupnost pro občany), 2. uplatnění nových technologií či médií v kulturní tvorbě, 3. tradice a inovace; propojení minulosti a budoucnosti. 2.2.3 Nástroje institucionální, řídící a metodické Státní kulturní instituce a jejich systém zůstanou i nadále důležitým článkem systému kultury zejména v oblasti přístupu k informacím a v systému péče o kulturní dědictví. Je žádoucí posilovat konzistentní postoj orgánů státní správy v kultuře jako jeden ze základních předpokladů pro zachování rovného přístupu občanů ke kulturnímu bohatství. Metodickým a osvětovým působením lze motivovat kulturní chování subjektů nezávislých na orgánech státní správy (krajů, obcí, církví, neziskových kulturních organizací). V evropských zemích je běžná existence ministerstev kultury. Hlavní náplní činnosti ministerstev kultury patří: formulace návrhů a realizace přijaté kulturní politiky, příprava návrhů právních norem, správa a rozdělování prostředků na kulturu nebo kontrola těchto procesů, správa národní kulturních institucí, mezinárodní kulturní spolupráce, informace a poradenství pro regionální kulturní politiku, koordinace a podpora projektů a akcí na regionální úrovni, péče o umělecké školství. 2.3 Základní data o stavu kultury v ČR 2.3.1 Základní data o kultuře v ČR a srovnání s vyspělými zeměmi Evropy V dokumentech EU ani MK ČR nebyly nalezeny takové statistické ukazatele, které by umožnily srovnání všech členských států EU s ČR (u všech členských zemí výdaje za stejné roky apod.). Proto lze jen obecně konstatovat, že v rámci financování kultury se projevuje silná tendence ke zvyšování podílu regionů a obcí. Ve většině států činí podíl státu na financování kultury kolem 40-50 % (pochopitelně v závislosti na federativním nebo spolkovém uspořádání), zbytek připadá na regiony a místa. Sponzorství se podílí jen 1-4 %, zřídka více. Velké jsou rozdíly v rozdělení nákladů mezi obory, přičemž nejnákladnější je obvykle památková péče, divadlo, muzea a galerie. Znatelně sílí tendence podporovat méně reprezentativní a více obecně přístupné instituce. Abychom však nezůstali jen u obecných konstatování, byly pro srovnání vybrány dvě země, které jsou pro ČR velmi inspirativní: Francie - proto, že se na ni prvorepublikové Československo výrazně orientovalo, podobně jako tvůrci stávající reformy veřejné správy, a Rakousko které díky své sousední poloze představuje v rámci EU našeho významného partnera. Data jsou u Francie a Rakouska k roku 2000, pokud se data vztahují k jinému datu je na tento fakt upozorněno. Pro Českou republiku jsou data z ekvivalentního období, případně aktuálnějšího data, případná změna je vždy uvedena. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 14/211

Seznam použitých kritérií je následující: priority kulturní politiky, hlavní znaky systému kulturní správy, výdaje centrálního orgánu (orgánů) na kulturu, podíl na výdajích na kulturu dle stupně řízení. Prvním srovnávacím kritériem jsou priority kulturních politik srovnávaných zemích. V následující tabulce je uvedeno vždy několik příkladů pro každou srovnávanou zemi a jsou řazeny sestupně. Tab. č. 2 - Priority kulturních politik jednotlivých zemí Francie Česká republika Rakousko - Zajištění rovnosti přístupu ke kultuře a umění, - ochrana kulturní rozmanitosti, - dekoncentrace a postoupení pravomocí, - podpora výchovy k umění, - podpora kreativity, tvůrčího i interpretačního umění. - Garance svobody tvorby umělců, - decentralizace rozhodování a přenést rozhodovací proces mimo vliv státu, - rovnost přístupu ke kultuře, - ochrana a péče o kulturního dědictví,výchova a osvěta v užívání kulturních statků a tlumení negativního vlivu komerce. - Ochrana kulturního dědictví, - zavedení konceptu mezinárodní kulturní politiky a zvýšení zájmu o mezinárodní kooperaci, - podpora domácí filmové produkce, Rakousko se chce stát zemí s rozvinutým filmovým průmyslem, - zvýšit privátní podporu kultury cestou daňový úlev. Pramen: Council of Europe/ERICarts, 2003, Kulturní politika v ČR, 2001 Dalším ukazatelem pro srovnání jsou hlavní znaky kulturní správy, které by měly poukázat na rozdíly mezi zkoumanými zeměmi a jednoznačně je rozlišit. Data jsou rozdělena pro přehlednost do dvou tabulek 3 a 4. Tab. č. 3 - Hlavní znaky systému kulturní správy I Země Centralizovaný/necentralizovaný systém Kompetence jsou soustředěny do jednoho orgánu Národní fond (nadace) na podporu kultury Francie centralizovaný systém s podstatnou rolí samospráv ano ano ČR centralizovaný systém ano ano Rakousko federální zřízení, decentralizovaný systém ne ano Zdroj: Council of Europe/ERICarts, 2003, MKČR, 2004 První sloupec tabulky 3 zobrazuje krátký popis systému kulturní správy, kdy je Česká republika a Francie zařazena mezi centralistické systémy s kompetencemi soustředěnými do jednoho úřadu, které se od sebe liší výrazněji až na nižší úrovni linie státní správy. Ve francouzském systému je vedena přísně vertikálně podle druhu umění na úroveň departmentu, kde je ukončena a na nižší úrovni kulturní politiku aplikují už samosprávy dle vlastního uvážení, ale ve spolupráci s ministerstvem. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 15/211

V České republice situace doposud zcela nevykrystalizovala a hledají se možná řešení spolupráce ministerstva s kraji i obcemi. Rakousko je dle očekávání zařazeno mezi země s decentralizovaným modelem správy kultury. Kompetence ale nejsou v této zemi soustředěny do jednoho orgánu, ale jsou rozděleny vcelku logicky na oblast umění a médií soustředěných na úřadu kancléře a ochrany kulturního dědictví na ministerstvu školství. Tab. č. 4 - Hlavní znaky systému kulturní správy II Země Arm s lengt struktura Mezirezortní orgány Mezivládní orgány 1 Francie ne ano ano ČR ne ano ne Rakousko ano ne ano Zdroj: Council of Europe/ERICarts, 2003, MKČR, 2004 Tabulka 4 vypovídá o znacích kulturní správy srovnávaných zemí, zaměřuje se na kooperaci centrálních orgánů mezi sebou a samosprávou na úrovni regionů (pro Rakousko spolkových zemí, pro ČR kraji). Prim v této oblasti kupodivu hraje Francie, kde je kooperace díky vertikálnímu členění a členění na obory umění nutná, ale i všeobecně podporovaná, a to nejen na úrovni ministerstev nebo ve spolupráci s nižšími úrovněmi veřejné správy, ale i uvnitř resortu samotného. Trochu zarážející je absence meziresortních orgánů v Rakousku, i když je působnost v oblasti kultury rozdělena mezi několik ministerstev a úřad spolkového kancléře, kooperace zde neprobíhá v rámci nějaké stálé platformy spolupráce, ale dle potřeby formou neformálních setkání. V České republice funguje jeden stálý mezirezortní orgán - Mezirezortní komise ministerstva kultury a ministerstva školství pro mimoškolní dětské a mládežnické umělecké aktivity, výchovu uměním i k umění a kulturnímu dědictví, umělecké školství. 2 Spolupráce mezi ministerstvem a kraji se prozatím v žádnou ustálenou formu spolupráce nevyvinula, ale zřejmě si situace v budoucnu nějakou formu vynutí. Absence nebo naopak zahrnutí arm s lenght struktury je v souladu s rozdělením na systémy centralizované a decentralizované. Přenesení pravomocí na nižší stupně rozhodování umožňuje použití prvků tohoto systému, centralizovaný systém správy je pak v protikladu. Další srovnání je provedeno podle výdajů centra na kulturu, nejedná se o členění podle výše výdajů celého veřejného sektoru, ale jen ústřední vlády, která má v zemích ale různý podíl na celkových výdajích, blíže v tabulce 6. Tab. č. 5 - Výdaje centrální vlády na kulturu Země Největší Nejmenší Francie výkonné umění archívy ČR ochrana kulturního dědictví, církev, výkonné umění podpora regionů a národnostních menšin Rakousko výkonné umění lidové umění, zvyky a tradice Zdroj: Council of Europe/ERICarts, 2003, MKČR, 2004. U Francie a Rakouska je nejvíce ústředními orgány podporováno výkonné umění, následováno dále ochranou a uchováním kulturního dědictví a vzděláváním. Česká republika poněkud vybočuje větším podílem výdajů na ochranu kulturního dědictví, to je dáno malou finanční samostatností místních samospráv a následným nedostatkem peněžních zdrojů v potřebné výši u těchto orgánů na financování této činnosti a také menším podílem památek v soukromém vlastnictví. Specifikem České republiky jsou ale výdaje na zajištění chodu církví, největší položkou v těchto výdajích jsou pak platy duchovních (přibližně 80 %). Dle zákonné úpravy 3 mají uznané církve automaticky nárok na dotaci ze státního rozpočtu. Na ministerstvu kultury je k tomuto účelu zřízen odbor církví, který se podílí i na narovnání vztahu mezi církví a státem, což je dlouhodobý problém. 1 Chápáno na území státu, např. vztah mezi (spolkovou) vládou a vládami jednotlivých spolkových zemí (krajů, regionů). 2 Byla zřízena dle usnesení vlády č. 401/99 ke Strategii účinnější státní podpory kultury. 3 Zákon č. 218/1949 Sb. o Hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění pozdějších předpisů. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 16/211

Další a navazující srovnání uvede rozdělení zemí podle podílu jednotlivých stupňů veřejné správy na celkových výdajích na kulturu. Tab. č. 6 - Výdaje států dle stupně řízení Francie (1996) Česká republika 52 % vláda, 2 % regiony, 7 % departmenty, 39 % municipality. rok 2000 37 % vláda, 10 % okresní úřady, 53 % municipality. 33 % spolková vláda, 29 % spolkové země, Rakousko (1999) 9 % Vídeň, 29 % municipality. Zdroj: Council of Europe/ERICarts, 2003, výpočet na základě dat IPOS, 2003 rok 2001 31,5 % vláda, 2,5 % kraje, 11,0 % okresní úřady, 55,0 % municipality. Zobrazená data podávají poměrně zajímavou výpověď o peněžních tocích v kultuře, a jak se která úroveň veřejné správy podílí na distribuci veřejných finančních prostředků. Česká republika se stejně jako ve většině srovnávaných znaků více blíží francouzskému modelu. Společným znakem je menší role regionální správy a samosprávy a naopak velký podíl centrálního orgánu jako nejvyššího stupně řízení a municipalit, tj. nejnižšího stupně řízení ve veřejné správě. Rozdílným prvkem je postavení centrálního orgánu, ve Francii má dominantní roli, v České republice mají dominantní postavení municipality. Pro Českou republiku jsou záměrně vybrána dvě období, před vznikem krajů a po jejich vzniku. Předpokládá se, že kraje převezmou ve větší míře agendu spravovanou okresními úřady (část se přesune na obce s rozšířenou působností) a po roce 2002 i jejich podíl na výdajích na kulturu. I přes nárůst zůstane tato úroveň veřejné správy s nejmenším podílem na celkových výdajích. Vývoj struktury do budoucna lze jen těžko odhadovat, ale kultura je jednou z několika oblastí, kde mohou kraje již realizovat vlastní politiku, ale ve velmi omezeném rozsahu daném jejich finančními možnostmi. Rakousko se svým decentralizovaným modelem je, oproti dvěma výše uvedeným zemím, v určitém protikladu, vedoucí postavení mají spolkové země, pokud k nimi přičteme i hlavní město Vídeň. Kdybychom tak neučinili a Vídeň jako určité specifikum státu vyloučili (má vlastní kulturní politiku), bylo by postavení jednotlivých stupňů veřejné správy vzácně vyrovnané, jen s malými rozdíly. Jen pro doplnění komparace jsou uvedeny údaje o podílu výdajů na kulturu na výdajích státního rozpočtu, což sice není zcela objektivní faktor, ale pro ilustraci celkové situace patrně některým subjektům dostačuje. Tab. č. 7 - Výdaje vlád na kulturu za rok 2002 Země % výdajů SR Francie 1,0 Česká republika 0,64 Rakousko 1,3 Pramen: Council of Europe/ERICarts, 2003, IPOS, 2003 Na kulturu tedy vydává relativně nejvíce prostředků Rakousko, kde jsou ovšem započítány i prostředky, které rozdělují místní spolkové země. Pro Českou republiku a Francii se jedná o výdaje věcně působného ministerstva, ale přesto se zdá uvedené procento pro ČR velmi malé, zvláště byl-li jeden z cílů kulturní politiky navýšit podíl výdajů na kulturu na jedno procento státního rozpočtu. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 17/211

Vzhledem k rozdílnostem mohou být výše uvedené údaje velmi zavádějící, pokud přihlédneme také k datům, které zobrazují podíl vlády (ústředního orgánu) na celkových výdajích veřejné správy na kulturu, kde se jednotlivé země poměrně výrazně liší, u Rakouska reprezentují přibližně 70 % všech výdajů, v ČR jen necelou třetinu, proto není zcela relevantní srovnávat jen tyto hodnoty. Nezanedbatelný je rovněž efekt zaměstnanosti v kultuře, oblast kultury zaměstnává v průměru 2,5 % lidí v Evropě. V roce 2002 bylo odhadnuto, že v 25 zemích EU pracuje v kultuře 4,2 milionu, tj. 2,5 % osob. Průměr se pohybuje od 1,4 % v Portugalsku a Slovensku, 1,8 % v České republice, Litvě a Lucembursku k 3,7 % v Estonsku, 3,5 % ve Finsku, 3,3 % v Holandsku a Švédsku a 3,2 % ve Velké Británii. 2.3.2 Obecná kulturní charakteristika ČR K tradicím české kulturní politiky patří jak etatismus plynoucí z historického vývoje (stopy byrokratického centralismu Rakouska-Uherska, ale také kulturně-politická manifestace zápasu o českou státnost) a politické orientace meziválečného Československa na Francii, tak značný stupeň decentralizace projevující se výrazným podílem obcí, zájmových sdružení a spolků na skutečné podobě kulturního života společnosti. V současnosti existují alespoň dva další momenty, které kulturní politika musí brát v úvahu. Jednak je zde určitá objektivní nutnost akceptovat proces internacionalizace kultury v souvislosti s Evropskou unií, na druhé straně je zde nutnost uchování a podpory rozvoje národní kultury, tzn. tvorby a rozšiřování domácí české kultury jako jednoho z důležitých znaků národní identity právě ve sjednocené Evropě. Národní kultura primárně není tak důležitá pro zahraničí, ale právě pro zemi samotnou. Je tedy pochopitelné, že se objevuje aktivnější úloha státu v kulturní politice pro určitá nebezpečí z nepřiměřeného růstu internacionalizace, který by mohl mít za následek nepřiměřenou nivelizaci v určitých oblastech kultury nebo v krajním případě i ohrožení kultury vázané na český jazyk. Kulturní politika ČR byla a je ovlivňována systémem státní správy a samosprávy. To, ať už šlo či jde o krajské, obecní nebo regionální členění, neodpovídá tradiční resp. přirozené kulturní regionalizaci ČR. Tu lze dnes rozpoznat dle krajových nářečí, krojů a zvyků, tedy dle tradiční lidové kultury např. na Slovácku, Valašsku, Kyjovsku, Podluží apod. Zachování tradiční kulturní regionalizace by mělo být jak v zájmu krajů, tak státu, resp. MK ČR, které za tímto účelem vydalo Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice. 2.3.3 Současný stav kulturní politiky v České republice Co se týká kulturní politiky, tak první polistopadoví ministři kultury se o ní zdráhali mluvit (Kabát, Uhde), nebo ten pojem chápali v souvislosti s praxí minulého režimu (Tigrid v první fázi svého ministrování). Až ministr Talíř učinil první (byť neúspěšný) pokus o formulování kulturní politiky, ministr Stropnický pak již po sobě zanechal návrh dokumentu, ze kterého se dalo vycházet. Ministr Dostál z něj také vyšel a podařilo se mu dosáhnout toho, že vláda v roce 1999 vzala na vědomí a uložila realizovat dokument s názvem "Strategie účinnější státní podpory kultury". Ten byl v lednu 2001 vládou přijat jako dokument "Kulturní politika: Funkce kultury, hlavní cíle a nástroje kulturní politiky". Po desetiletém období neexistence vládou deklarované kulturní politiky se 10. ledna 2001 vláda České republiky usnesla v dokumentu "Kulturní politika: Funkce kultury, hlavní cíle a nástroje kulturní politiky" na účinnější státní podpoře kultury do roku 2005. Z toho dokumentu vyplývá, že je potřebné, aby se orgány státní správy, a v souvislosti s reformou veřejné správy stále více orgány samosprávy, kulturou zabývaly. Jejich úlohou je především vytváření finančních, koncepčních, legislativních a do určité míry i organizačně institucionálních předpokladů pro podílení se občanů na kultuře. Ti jsou jejími tvůrci, příjemci i ochránci a předavateli. Mezi hlavní cíle kulturní politiky patří zejména: garantovat ochranu svobody tvorby umělců a tvůrců a vytvářet podmínky pro využívání této svobody, vytvářet podmínky pro realizaci kulturních aktivit občanů zejména na základě občanského sdružování (spolčování), Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 18/211

vytvářet podmínky pro decentralizaci rozhodování v celém kulturním systému a pro přenášení rozhodovacích procesů mimo, garanci orgánů státní správy a jejich nezávislost i ekonomickou ("umělci rozhodují sami o sobě"), garantovat rovnost přístupu občanů ke kulturnímu bohatství a usnadňovat tento přístup znevýhodněným společenským skupinám (menšiny, osoby se zdravotním postižením), garantovat ochranu kulturního dědictví a podporovat péči o ně, garantovat svobodný přístup občanů k informacím, podporovat výměnu informací uvnitř systému kultury, mezi systémem kultury a vnějším prostředím bez ohledu na jazykové a administrativní hranice, podporovat výchovu a osvětu v systému tvorby i užívání kulturních statků, brzdit negativní vlivy komercionalizace kultury. Konkrétní cíle kulturní politiky jsou vtěleny do jednotlivých článků dokumentu, zabývajících se jak obecným prostředím pro tvorbu, distribuci, uchovávání a spotřebu kulturních statků, tak jednotlivými oblastmi kultury, jež jsou záměrně uspořádány podle působnosti ministerstva kultury. Několik prvních článků se týká obecnějších otázek, společných pro celou oblast kultury, většina z šesti desítek dalších článků se zabývá konkrétními problémy jednotlivých oborů a způsoby přístupů k jejich řešení. Z Programového prohlášení vlády o podpoře kultury vyplývá, že vláda bude nadále postupně realizovat cíle výše popsané Strategie účinnější státní podpory kultury (kulturní politiky), přijaté v širokém konsensu zástupců občanských iniciativ, samosprávy a kulturních institucí. Proto hodlá každoročně vyčleňovat na podporu kultury - včetně národnostních menšin - prostředky ve výši obvyklé ve státech Evropské unie. Záměrem vlády je trvale udržitelné užívání neztenčovaného národního kulturního pokladu a jeho zachování pro budoucnost. Je záměrem vlády i nadále zvyšovat péči státu o kulturní dědictví. Proto kromě zajištění finančních zdrojů bude prosazovat nový památkový zákon, který vymezí práva a povinnosti vlastníků kulturních památek a kompetence obcí, krajů a státu ve struktuře systému péče o památkový fond. Vláda také bude prosazovat opatření v oblasti prodeje, vývozu a dovozu starožitností s cílem omezit nekontrolovatelný pohyb kulturního dědictví. Rozvoj české kultury však bude životaschopný pouze v podmínkách účinné spolupráce mezi obcemi, kraji a Ministerstvem kultury. Mezi dílčí dokumenty, které dotváří kulturní politiku státu potom patří především: Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010 V červenci 2004 přijala vláda Koncepci rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010 (dále jen Koncepce ). České knihovny tak získaly poprvé ve své historii strategický rozvojový dokument schválený vládou. Koncepce navazuje na materiál Strategie knihoven 1999-2003, který v roce 1998 připravila Ústřední knihovnická rada (dále jen ÚKR), poradní orgán ministra kultury pro oblast knihovnických a informačních služeb, knihovnictví a knihoven. Základní návrh nové Koncepce i v tomto případě připravila ÚKR s tím, že v říjnu 2002 k návrhu proběhla veřejná diskuse. Koncepce účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005 Dokument se zabývá zejména následujícími okruhy problémů: Uchování a prezentace památkového fondu. Diferenciace památkové ochrany v památkových územích. Posílení právní jistoty vlastníků památek. Decentralizace a zjednodušení výkonu státní správy. Metodické řízení a odborná úroveň oboru památkové péče. Finanční podpora vlastníků památek. Zapojení občanských iniciativ do péče o památkový fond. Památky a cestovní ruch. Ochrana movitých památek. Nová právní úprava ochrany památek. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 19/211

Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2003-2008 (koncepce rozvoje muzejnictví) Usnesením vlády České republiky č. 87 ze dne 22. ledna 2003 vzala vláda na vědomí Koncepci účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2003-2008 (koncepce rozvoje muzejnictví) a uložila představitelům státní správy ve spolupráci se samosprávou tuto koncepci realizovat. V rámci připomínkového řízení, na kterém se vedle povinných připomínkových míst podílely i kraje a celá řada kulturních institucí a organizací byly všechny zásadní připomínky a většina doporučení do koncepce zapracovány. Koncepce byla v souladu s usnesením vlády č. 10 ze dne 3. ledna 2001 k Metodice střednědobých koncepcí zpracována na šestileté období. Stanovuje základní úkoly státu, jejichž splnění vytvoří stabilní podmínky pro péči o movité kulturní dědictví v České republice v daném období. Navazuje na předchozí základní koncepční dokument Ministerstva kultury - Kulturní politiku v České republice. Koncepce si dává za úkol řešení strategických cílů, kterými jsou účinnější preventivní ochrana muzejních sbírek zejména před následky mimořádných situací, posílení právní jistoty vlastníků sbírek, rozvoj akviziční činnosti, dořešení prostorových problémů muzeí, zapojení muzeí do vzdělávacích procesů a informačních sítí, propagace ČR prostřednictvím výstavních projektů v zahraničí a podpora prezentace novodobých dějin. Analyzuje rovněž stav movitého kulturního dědictví a muzejnictví s důrazem na vývoj po roce 1989. Koncepce bude aktualizována každé dva roky, její závěrečné vyhodnocení bude provedeno ke dni 31.12.2008. Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice Významnou součástí materiálního i duchovního bohatství České republiky je její kulturní dědictví. Jeho prostřednictvím se z generace na generaci přenášejí hodnoty, vytvářené po celá staletí. Je základem kulturní identity, zdrojem kulturní rozmanitosti a vzdělanosti, přispívá ke kultivovanosti občanů, je důležitým fenoménem ve využívání volného času (v tomto směru může sloužit jako nástroj proti sociálně patologickým jevům). Kulturní dědictví v celém svém spektru, tj. movité i nemovité, hmotné i nehmotné, se významně podílí také na rozvoji ekonomiky České republiky, neboť představuje důležitou motivaci pro tzv. turistický průmysl. V některých svých oborech souvisí přímo s produkční činností drobných podnikatelů. Proto významnou měrou ovlivňuje celkový rozvoj jednotlivých obcí a regionů. To platí i o tradiční lidové kultuře, která je specifickou součástí tohoto kulturního dědictví. Cílem předkládaného materiálu je stanovit koncepční nástroje účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, a to jako soubor koordinovaných opatření směřujících k její efektivnější identifikaci, dokumentaci, ochraně a využívání a předávání dalším generacím. Základní cíl péče o tradiční lidovou kulturu vláda podpořila již v Kulturní politice (aktualizovaná verze Strategie účinnější státní podpory kultury schválená usnesením vlády ze dne 10. ledna 2001 č. 40). Koncepce rozvoje výzkumu a vývoje v resortu Ministerstva kultury na léta 2004 2008 Koncepce rozvoje výzkumu a vývoje v působnosti Ministerstva kultury na léta 2004-2008 (dále jen koncepce VaV ) formuluje vztah Ministerstva kultury k výzkumu a vývoji ve střednědobé perspektivě. Východiskem pro koncepci VaV je několik zásadních dokumentů: Národní politika výzkumu a vývoje České republiky na léta 2004-2008 (dále NPVaV ), schválená usnesením vlády ČR ze dne 7. ledna 2004 č. 5, Strategie účinnější státní podpory kultury ( Kulturní politika ), schválená usnesením vlády ČR ze dne 10. ledna 2001 č. 40, Koncepce účinnější péče o movité kulturní dědictví v České republice na léta 2003-2008 (koncepce rozvoje muzejnictví), schválená usnesením vlády ČR ze dne 22. ledna 2003 č. 87, Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu, schválená usnesením vlády ČR ze dne 11. června 2003 č. 571, Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010, schválená usnesením vlády ČR ze dne 7. července 2004 č. 679. Zpracovatel: JVM-RPIC, spol. s r. o. 20/211