Cikáni Romové v československém právním řádu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Cikáni Romové v československém právním řádu Bakalářská práce Autor: Lukáš Horčička Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. PhDr. René Petráš, Ph.D. Praha Duben 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Litoměřicích dne 5. 4. 2012 Lukáš Horčička

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval JUDr. PhDr. Renému Petrášovi, Ph.D. za cenné připomínky, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce se zabývá právním postavením Cikánů Romů v československém právním řádu. V souvislosti s nedávnou situací v České republice a vyvolanými incidenty nepřizpůsobivých občanů je vidět, ţe je tato problematika stále velmi aktuální. První část práce se zabývá historií Romů z obecného hlediska. Další část práce je jiţ zaměřená na právní postavení Cikánů Romů v československém právním řádu, zejména jsem se snaţil popsat dva významné zákony týkající se této etnické skupiny a to zákon č. 117/1927 SB.z.n. o potulných cikánech a zákon č. 74/1958 Sb. o trvalém usídlení kočujících osob. Závěrem práce jsem se zabýval právním postavením Cikánů Romů v období komunismu. Klíčová slova: Cikán, Rom, majorita, asimilace Annotation My dissertation topic is a legal status of gypsies Romanies in a Czechoslovakia legal code. It is evident in a connection with recent events in the Czech Republic and with provoked incident sof asociál Citizen that these problems are still very topical. The first part of this dissertation is concentrated on a Romany history from the point of the general view. The next part is concentrated on a legal status of gypsies Romanies in a Czechoslovakia legal code particularly I try to describe two important laws related to this ohnic group, namely the law of wandering gypsies No.117/1927 in Czechoslovakia statute book and the law of a permanent settle of wandering persons No. 74/1958 in Czech statute book. In the end I apply mysem to a legal status of gypsies Romanies in period of communism. Key words: gypsy, Romany, majority, assimilation

Obsah ÚVOD... 7 1. POJEM CIKÁN A ROM... 8 1.1. OZNAČENÍ CIKÁN... 8 1.2. OZNAČENÍ ROM... 8 2. PŘEHLED DĚJIN ROMŮ DO OBDOBÍ PRVNÍ REPUBLIKY... 9 2.1. PŮVOD ROMŮ... 9 2.2 PŘÍCHOD ROMŮ DO EVROPY... 9 2.3. ROMOVÉ NA NAŠEM ÚZEMÍ... 10 2.4. ROMOVÉ PO ROCE 1700... 11 2.5. ROMOVÉ ZA RAKOUSKA-UHERSKA... 12 3. CIKÁNI ROMOVÉ V ČESKOSLOVENSKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU PŘED ROKEM 1945... 14 3.1. SITUACE ZA PRVNÍ REPUBLIKY... 14 3.2. ZÁKON ČÍSLO 117/1927 SB. O POTULNÝCH CIKÁNECH... 16 3.3. ROMOVÉ V PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA... 21 3.4. HOLOCAUST ROMŮ... 24 4. CIKÁNI ROMOVÉ V ČESKOSLOVENSKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU OD ROKU 1945 DO ROKU 1948... 27 4.1. SLOŢENÍ ROMSKÉHO OBYVATELSTVA V ČESKÝCH ZEMÍCH PO ROCE 1945... 27 4.2. SITUACE ROMŮ TĚSNĚ PO VÁLCE... 29 5. CIKÁNSKÁ OTÁZKA OD ÚNORA 1948 DO ZÁKONA O TRVALÉM USÍDLENÍ KOČUJÍCÍCH OSOB 74/1958... 30 5.1. KOMUNISTICKÝ REŢIM A ŘEŠENÍ CIKÁNSKÉ OTÁZKY... 30 5.2. ZAČÁTEK KOMUNISTICKÉ KONCEPCE ASIMILACE ROMŮ... 33 6. ZÁKON Č. 74/1958 O TRVALÉM USÍDLENÍ KOČUJÍCÍCH OSOB... 35 6.1. PŘIJETÍ A CHARAKTERISTIKA ZÁKONA Č. 74/1958 SB.... 35 6.2. PROVÁDĚNÍ SOUPISU KOČOVNÝCH A POLOKOČOVNÝCH ROMŮ V ÚNORU 1959... 37 6.3. ÚSPĚŠNOST ZÁKONA Č. 74/1958 SB.... 38 7. OBDOBÍ OD ROKU 1965 DO KONCE ČESKOSLOVENSKA... 40 7.1. USNESENÍ Č. 502 ZE SRPNA 1965... 40 7.2. SVAZ CIKÁNŮ ROMŮ... 41 7.3. KONCEPCE TZV. SPOLEČENSKÉ A KULTURNÍ INTEGRACE ROMSKÉHO OBYVATELSTVA... 43 7.4. CHARTA 77... 44 5

7.5. KONEC KOMUNISTICKÉHO ŘEŠENÍ CIKÁNSKÉ OTÁZKY... 45 ZÁVĚR... 47 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 49 ELEKTRONICKÉ ZDROJE... 49 SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK... 50 6

Úvod Tato práce je zaměřena na postavení Cikánů Romů v československém právním řádu. Přestoţe tato menšina ţije v českých a slovenských zemích jiţ několik staletí, musel se s jejím odlišným způsobem ţivota vyrovnat kaţdý právní systém. Ať uţ za doby monarchie, Rakouska Uherska, první republiky, komunistické reţimu, tak i v dnešní době. Společnost ať uţ v minulosti anebo současnosti, stále nechápe, ţe tato menšina je jiná zejména z důvodu odlišných tradic, jazyka, historického vývoje a dalších skutečností, které jim brání v souţití s majoritou. Od samého počátku jejich historického vývoje, byli pronásledovaní různými reţimy, vykořisťovaní a nebyli v minulosti nikdy právně uznanou menšinou. Snahou všech předchozích systémů byla spíše jejich asimilace a sţití se s majoritou, neţ jejich uznání jako národnostní menšiny. Téma bakalářské práce Cikáni Romové v československém právním řádu, jsem si vybral především proto, abych se seznámil s jednotlivými etapami právního začlenění této menšiny v období Československa. Zajímá mě, do jaké míry předchozí období ovlivnilo právní postavení Romů, jak tehdy byla řešena cikánská otázka a jak se podařilo tyto osoby asimilovat s ostatním většinovým obyvatelstvem. Cílem mé práce je seznámit se s celkovým historickým vývojem romské skupiny obyvatelstva a zjistit jaké bylo jejich právní postavení vůči majoritě v jednotlivých časových obdobích Československa aţ do pádu komunismu. Vzhledem k tomu, ţe zvolené téma bakalářské práce je velice široké, zaměřím svoji práci především na dva výrazné mezníky v období Československa týkající se Romů a to na zákon č. 117/1927 Sb.z.n. o potulných cikánech a zákon č. 74/1958 Sb. o trvalém usídlení kočujících osob. 7

1. Pojem Cikán a Rom Dříve neţ se budu ve své práci věnovat danému tématu, je potřebné ujasnit si v této malé kapitole jaký je rozdíl mezi označením Cikán nebo Rom a kdy jednotlivé označení pouţívat. 1.1. Označení Cikán Pojem Cikán byl odvozen z řeckého slova Athinganoi. Ve větším mnoţství se toto slovo objevuje v byzantských pramenech od dvanáctého století, ale lze se s tímto označením setkat jiţ v pramenech z osmého století. Z tohoto slova vzniklo nejrozšířenější pojmenování Romů. Česky Cikáni Rusky Cyganě Německy Zigeuner Italsky Zingary Francouzsky Tsiganes Anglicky Gypsies 1 1.2. Označení Rom Označení Rom se poprvé objevilo 8. dubna 1971 na mezinárodním fóru prvního mezinárodního kongresu Romů v Londýně. Tento název romského obyvatelstva, tak byl romskými představiteli oficiálně deklarován na mezinárodní úrovni. Do této doby se tak Romové Romy nazývali jen sami mezi sebou. V ČSSR se oficiálně označení Rom začalo pouţívat ve spojitosti s působností Svazu Cikánů-Romů. 2 1 Původ názvů Rom Cikán. Projekt Varianty, Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2002. [3.4.2012] http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/b02romove/17.pdf 2 Původ názvů Rom Cikán. Projekt Varianty, Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2002. [3.4.2012] http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/b02romove/17.pdf 8

2. Přehled dějin Romů do období první republiky 2.1. Původ Romů Pravlastí Romů je Indie. 3 Předkové Romů patřili k původnímu obyvatelstvu tohoto kontinentu. Vzhledem se odlišovali od ostatních obyvatel, kteří nad ním později převládli. Uţ v jejich pravlasti kočovali, coţ jim pomáhalo vyuţít jejich řemeslné dovednosti, hlavně bylo uplatněno kovářství, ale mimo jiné vyuţívali i schopnosti pobavit lidi tancem, hudbou a různými vystoupeními. 4 Je jen málo pramenů, které by popisovaly nejstarší dějiny Romů a ze kterých by bylo moţno čerpat. Skutečné dějepisectví cikánské rasy spočívá ve studiu jejich jazyka, prohlásil jeden z předních badatelů. 5 Romové začali opouštět Indii v 9. a 10. Století a v jednotlivých skupinách putovali přes Persii, Arménii a malou Asii do Evropy. 6 2.2 Příchod Romů do Evropy Indii Romové opouštěli postupně a jejich odchod z této pravlasti trval více staletí. 7 V Evropě je povaţován za nejstarší písemnou zmínku o Romech záznam v rukopisu Ţivot svatého Georga Antonia, který dokumentuje příběh, v němţ byzantský císař Konstantin Monomacha v roce 1050 pozval na své sídlo do Konstantinopole kouzelníky, kteří měli svými kouzly zničit dravé šelmy v císařských loveckých revírech. 8 Romské podskupiny, které se oddělovaly od jiných skupin, postupovaly stále hlouběji na balkánské území, kde se rozdělily na usedlíky a kočovníky. Mezi usedlíky patřili zejména Romové ovládající kovářské řemeslo a muzikanti. Kovářské řemeslo bylo velice ţádané. Své uplatnění nacházela i hudba a jiné druhy zábavy a někteří z Romů ovládajících toto umění se uplatnili ve sluţbách na dvorech tamních feudálů. 3 ŘÍČAN, Pavel. S Romy ţít budeme jde o to jak. 2. vyd., upravené. Praha 2000: Nakladatelství Portál, s.r.o.. 15 s. ISBN 80-7178-410-9. 4 ŘÍČAN, Pavel. S Romy ţít budeme jde o to jak. 2. vyd., upravené. Praha 2000: Nakladatelství Portál, s.r.o.. 15 s. ISBN 80-7178-410-9. 5 FRASER, Angus. CIKÁNI. Praha 1998: Vydalo NLN, s.r.o. Nakladatelství Lidové noviny. 12 s. ISBN 80-7106-212-X. 6 MANN, B. Arne. Romský dějepis. 1. vydání. Praha 2001. Fortuna. 5 s. ISBN 80-7168-762-6. 7 ŘÍČAN, Pavel. S Romy ţít budeme jde o to jak. 2. vyd., upravené. Praha 2000: Nakladatelství Portál, s.r.o.. 15 s. ISBN 80-7178-410-9. 8 MANN, B. Arne. Romský dějepis. 1. vydání. Praha 2001. Fortuna. 7 s. ISBN 80-7168-762-6. 9

Vzhledem k populačním nárůstům Romů se stejnými dovednostmi, došlo k rozdělení skupin na dvě i více částí, z nichţ jen jedna zůstávala v původní zemi, ostatní skupiny hledaly své uplatnění v sousedních zemích. 9 Nejstarší romští migranti postupovali v malých skupinách a sporadicky do Panonské nížiny, kde jsou počáteční zprávy o jejich přítomnosti kusé a nepřehledné. První Romy měl přivést do Uher r. 1219 král Ondřej II. při návratu z křižácké výpravy do Jeruzaléma. R. 1260 porazil náš Přemysl Otakar II. u Kressenbrunnu uherského Bélu IV. a v listu papeži o tomto svém vítězství mj. uváděl, že zajal Cingary: to však byli pravděpodobně Bulhaři nikoli Romové, jak tento údaj četla a interpretovala starší histografie. 10 2.3. Romové na našem území První zprávy o Romech na našem území jsou z doby krátce po roce 1400. 11 O Romské přítomnosti bylo psáno teprve r. 1481 v českých kronikách v Kutné Hoře a na Novém Městě Praţském. Někdy z této doby pochází ritina Cikánská rodina od Václava z Olomouce, která je prvním zobrazením romského námětu v našem prostředí. 12 I kdyţ romští poutníci nabízeli své výrobky a sluţby, naráţeli na odpor konkurence, která doposud měla na daném území výsadní postavení. Jelikoţ byli Romové v některých nabízených sluţbách úspěšnější, jako např. v předpovídání budoucnosti, černé magii, hudbě, tanci či v jiné zábavě, upřednostňovali činnosti, které souvisely např. s ţebrotou, drobnými krádeţemi a jinými činnostmi, kterými parazitovali na ostatních. Romové nebojovali o začlenění do sociálního a ekonomického sloţení středověké společnosti a i kdyby se o to snaţili, nenašli by zemi, ve které by se mohli trvale usadit. Proto se z nich stali bezdomovci a kočovali z jednoho místa na druhé, kde pobývali tak dlouho, dokud jim to okolní společnost tolerovala. Jiţ několik desítek let po příchodu Romů na naše území, se začal projevovat odstup ostatního obyvatelstva a jejich odmítání romských kočovníků z toho důvodu, ţe jak měšťané, tak i venkované byli jiţ vyčerpáni poskytováním materiální pomoci. Romové přesto i nadále dostávali milodary, ale jiţ ne jako almuţny, ale jako úplaty, za to ţe odejdou. Pokud se toto míjelo účinkem, Romové nebyli vpuštěni do měst a od jejich bran byli vyháněni třeba i 9 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 16 s. ISBN 80-7067-952-2. 10 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 16 s. ISBN 80-7067-952-2. 11 ŘÍČAN, Pavel. S Romy ţít budeme jde o to jak. 2. vyd., upravené. Praha 2000: Nakladatelství Portál, s.r.o.. 16 s. ISBN 80-7178-410-9. 12 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 21 s. ISBN 80-7067-952-2. 10

násilím. Z tohoto důvodu docházelo k prvním konfliktům a na základě těchto skutečností i k prvním protiromským opatřením. V roce 1545 vydal Ferdinand I. první mandát, kterým přikázal vykazovat kočovné Romy z Českého království. V případě jejich přistiţení, jim byly odebrány zbraně a pak byly skupiny Romů hnány přes celou zemi, aţ ji opustily. V roce 1556 následoval další mandát vydaný taktéţ Ferdinandem I., který byl daleko přísnější, jelikoţ první mandát se ukázal nedostatečným. V tomto mandátu bylo upozornění, ţe romští muţi se budou trestat popravami a mučením a jejich děti a ţeny nebudou trestáni utopením, ale budou jim přikazovány různé prospěšné práce. V roce 1560 byl ve Slezsku vydán další císařský mandát, který nařizoval pochytat a vyhnat ze země kočovné romské skupiny, ale nebylo dosaţeno sledovaného výsledku, proto jeho ustanovení byla několikrát měněna a opatření vůči Romům zpřísňována. Výsledkem všech opatření, mandátů a patentů bylo, ţe Romové byli postaveni mimo zákon. 21. srpna 1688 Leopold I. vypověděl Romy ze země a 11. července 1697 je prohlásil za psance tzv. vogelfrey, tzn. ţe muţe směl kdokoliv při pronásledování zastřelit. Po zadrţení je čekal trest smrti. Ţenám a dětem byly uříznuty uši a byly vyhnáni ze země a to vše mohlo být prováděno beztrestně. Pokud byly ţeny opakovaně zadrţeny, tak podle nařízení z 29. září 1701 na ně dolehly stejné sankce, jako na jejich muţe. 13 2.4. Romové po roce 1700 I po roce 1700 pokračovalo pronásledování Cikánů. Důkazem toho je i např. patent z roku 1700, kterým bylo nařízeno, ţe dospělí muţi mají být potrestáni bez rozdílu oběšením a ţenám a dospívajícím dívkám má být uříznuto ucho. V Čechách pravé ucho a na Moravě levé. Zároveň se však v této době už postupně prosazují snahy vzít Romy oficiálně na vědomí, legalizovat jejich přítomnost a začlenit je do společnosti 14 Cikáni jsou ze začátku nejdříve oficiálně tolerováni, zvláště jako kováři. Těm je někdy i povolováno kočování, aby mohli své řemeslo nabízet tam, kde měli odbyt. V roce 1761 vydala Marie Terezie zákon, kterým jako první začala uplatňovat asimilační politiku, tj. ţe se Cikáni měli přizpůsobit ostatnímu obyvatelstvu, např. pracovat v zemědělství, nosit stejné oblečení, plnit povinnosti vůči panovníkům a církvi. Dále Cikánům bylo zakázáno výše 13 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 21-28 s. ISBN 80-7067-952-2. 14 ŘÍČAN, Pavel. S Romy ţít budeme jde o to jak. 2. vyd., upravené. Praha 2000: Nakladatelství Portál, s.r.o.. 17 s. ISBN 80-7178-410-9. 11

zmíněným zákonem mluvit cikánsky a kdo by toto porušil, čekal ho trest 25 ran holí. Nesmějí si nechat ani svá bezbožná cikánská jména 15 Marie Terezie a Josef II. se snaţili svými zákony a patenty trvale usadit všechny Cikány a zapojit je do normálního pracovního procesu, ze kterého by platili daně. Zároveň zejména v roce 1761 a 1763 byla přijata opatření, kterými byli Cikáni nuceni ke křesťanským obřadům, k přejmenování křesťanskými jmény a oblékání normálního oděvu. Josef II. v patentu z roku 1782 nařizoval cikánům mluvit stejným jazykem, jakým mluvilo jejich okolí a měli se na trvalo usadit v řádných domech ve vesnicích. Dále byla tímto patentem z roku 1782 řešena výchova dětí, které měli být odebrány rodičům do převýchovy u tamních obyvatel a později měly být poslány do sluţby nebo řemesla. Tato cikánská regulace v zásadě nebyla úspěšná a skončila po smrti Josefa II. 16 Ze soupisu Cikánů z 2. poloviny 18. století vyplývá, ţe v tomto období Cikáni ţili na celém území Slovenska a převládal u nich spíše usedlý způsob ţivota. Ţivili se například kovářstvím, hudbou nebo rolnickou prací. I přesto, ţe se osvícenští panovníci snaţili, přetrvávaly někdy v praktickém ţivotě dřívější praktiky. Např. v tzv. hontianském procesu z roku 1782, ve kterém bylo čtyřicet Cikánů obviněno z vraţd a lidoţroutství a následně podkladě byli krutým způsobem popraveni. Teprve aţ dodatečně na základě vyšetřování císařským komisařem, byla prokázána jejich nevina, jelikoţ osoby, které měly být zavraţděny ţily a přiznání popravených Cikánů k vraţdám a lidoţroutství byla nucena mučením. Z původně tedy 173 členné skupiny Cikánů, bylo popraveno čtyřicet a popravy ostatních obviněných Cikánů byly zastaveny. 17 2.5. Romové za Rakouska-Uherska V právním státě, jakým se stávaly obě poloviny Rakouska-Uherska a jímž byla Československá republika, omezoval socialitu či antisocialitu kočovných a potulných Romů soubor legislativních úprav. 18 V Rakousku-Uhersku byla vydána série proticikánských opatření, ve kterých bylo vyzdviţeno zejména, ţe cikánský národ terorizuje ostatní občany a 15 ŘÍČAN, Pavel. S Romy ţít budeme jde o to jak. 2. vyd., upravené. Praha 2000: Nakladatelství Portál, s.r.o.. 17 s. ISBN 80-7178-410-9. 16 PETRÁŠ, René. Cikánská/romská otázka v Československu na počátku komunistického reţimu a návaznost na starší vývoj. Právněhistorické studie 38. 1. Vydání. Praha 2007: Nakladatelství Karolinum. 226-227 s. ISBN 978-80-246-1426-7. 17 MANN, B. Arne. Romský dějepis. 1. vydání. Praha 2001. Fortuna. 11-12 s. ISBN 80-7168-762-6. 18 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 52 s. ISBN 80-7067-952-2. 12

ohroţuje jejich bezpečnost vč. majetku. Zásadním byl pro Cikány výnos vídeňského ministra vnitra ze 14. září 1888, který tvořilo celkem 14 článků, jeţ řešily zadrţování a vyhošťování Cikánů, kdyţ byli cizí státní příslušnosti, nebo potulné a kočovné Cikány. Výnos také řešil Cikány, kteří nebyli cizí státní příslušnosti, zejména pak vydávání jejich dokladů a spolupráci úřadů při potírání tzv. cikánského zlořádu. V případě dopadení potulných Cikánů v obcích bez zdrojů obţivy, byli dospělí jedinci soudně trestně stíháni podle zákona o tuláctví číslo 89/1885 ř. z. 19 Zákon řešil zejména tuláky, ţebráky a osoby bez práce. Zákon uváděl: kdo bez zaměstnání a práce se potuluje nemoha prokázati, že má prostředky ke své výživě nebo že jich poctivě nabýti hledí, budiž potrestán jako tulák. Trestem jest tuhé vězení od 1 do 3 měsíců. Pro žebrotu budiž potrestán: kdo na veřejných místech nebo dům od domu žebrá nebo ze zahálčivosti se dovolává veřejné dobročinnosti nebo kdo nedospělé k žebrotě svádí, vysílá nebo jiným přechovává. Trestem je tuhé vězení od jednoho do tří měsíců.". 20 Pokud bylo moţné dodat zadrţené do káznic, měl být současně s tím podán návrh na základě zákona o donucovacích pracovnách a polepšovnách č. 90/1885 ř. z. Kdyţ nebylo přípustné na základě zákona o tuláctví č. 89/1885 ř. z. dodat zadrţené do káznic, byli potulní Cikáni povaţováni za obtíţné cizince a podle hnaneckého zákona č. 88/1863 ř. z. byli dodáni postrkem z jedné obce do druhé aţ do domovsky příslušející obce. Nikdo z těchto Cikánů však nesměl být přidělen obci jako osoba bez domova podle domovského zákona č. 105/1863 ř. z. Podle císařského nařízení z 10. října 1914 měla být cikánská otázka v Předlitavsku řešena s účinností od r. 1916 zákonnou cestou, k čemuţ ale nedošlo, i kdyţ Vídeňským ministerstvem vnitra byla vypracována předloha zákona. Ta se ale k parlamentnímu projednání a schválení nedostala a tak výnos z roku 1888 platil po celou dobu trvání první světové války a ještě dlouhou dobu po pádu monarchie. 21 19 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 52 s. ISBN 80-7067-952-2. 20 Časopis Policista č. 1/2006. [16.2.2012] http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/policista/2006/01/zebraci.html 21 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 52-54 s. ISBN 80-7067-952-2. 13

3. Cikáni Romové v československém právním řádu před rokem 1945 3.1. Situace za první republiky Ve skutečnosti mezi státními orgány, většinovou společností a cikány docházelo k velkému mnoţství konfliktů, jejichţ jádrem byla kriminalita, kterou páchali kočovní cikáni. Pohybovali se po celé zemi ve skupinách, neměli trvalé bydliště a obţivu si zajišťovali trestnými činy a to i s pomocí násilí. Velká potíţ byla s jejich identifikací, jelikoţ většina měla i několik křestních listů na různá jména a tak právě z tohoto důvodu byla zavedena daktyloskopická evidence. Potíţe s kočujícími Cikány se řešily jejich postrkem z jednoho politického okresu do druhého, kde se ale dlouho nezdrţeli a toulali se dál. 22 Na základě císařského nařízení z 10. října 1914 měla být otázka Romů v Předlitavsku s účinností od r. 1916 upravena zákonnou cestou. Vídeňské ministerstvo vnitra vypracovalo sice předlohu zákona, ale ta se nedostala k parlamentnímu projednání a schválení. Výnos z r. 1888 platil proto po celé období první světové války a dlouhou dobu o po pádu monarchie. 23 Jiţ od počátku první republiky bylo početně ţádáno, aby vznikla proticikánská opatření. Např. v roce 1919 na základě protestu z Jičína, kde se potulovali nebo kočovali Cikáni a na tomto základě vyslovila i zemská správa politická v Praze nespokojenost s výsledky jakých bylo v Čechách dosaţeno při potírání tzv. cikánského zlořádu. Ministerstvo vnitra ve společné odpovědi na oba přípisy doporučilo Cikány stíhat na základě platných rakouských předpisů a sestavovat návrhy na preventivní a represívní prostředky. 24 Nejvyšším orgánům výkonné a zákonodárné moci docházely podobné návrhy jako např. provést řádný soupis cikánské populace, zakázat kočování a potulku, poskytnout obecní samosprávě právo na vydávání zvláštních nařízení o postrku, zřídit občanskou stráţ proti kočovným a potulným Cikánům a obcím s usedlými Cikány poskytnout zvláštní finanční výpomoc. Na předsednictvo poslanecké sněmovny se obrátil městský úřad v Čermné s poţadavkem, aby bylo vydáno nařízení o trvalém usazení všech Cikánů. Poţadavek se 22 PETRÁŠ, René. Cikánská/romská otázka v Československu na počátku komunistického reţimu a návaznost na starší vývoj. Právněhistorické studie 38. 1. Vydání. Praha 2007: Nakladatelství Karolinum. 226-227 s. ISBN 978-80-246-1426-7. 23 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 54 s. ISBN 80-7067-952-2. 24 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 55 s. ISBN 80-7067-952-2. 14

dostal z poslanecké sněmovny na Ministerskou radu a následně k ministrovi vnitra, u nějţ poskytl podnět k vypracování Zákona o omezení tuláctví a zahálčivého ţivota. Smyslem připravovaného zákona, bylo zakázat potulku a kočování všem tulákům a kočovníkům, kteří se měli v určitý den shromáţdit na určená místa, aby mohla být zjištěna přesně jejich příslušnost, zdroje obţivy a domovská obec a následně na to, aby jim mohly být sejmuty otisky ukazováčku jejich pravé ruky. Cizí státní příslušníci měly být postrkem vyhoštění z území republiky. Osoby nakaţené přenosnými nemocemi anebo osoby které nemohly pracovat měly být umístěny v nemocnicích a starobincích. Nezaměstnaní a osoby bez trvalého bydliště měly být umístěny v donucovacích pracovnách a jejich děti měly být umístěny v nalezincích a sirotčincích. Všem ostatním mohly být vydány občanské legitimace s daktyloskopickými otisky prstů, ale pouze za podmínky, ţe opustí místo svého pobytu pouze se souhlasem příslušných orgánů a ţe budou provozovat nadále své zaměstnání, ale ne při jiných činnostech natoţ kočovných. 25 První verze předlohy zákona byla vypracována v září roku 1921. Nicméně její další úpravy se protahovaly, proto stoupala netrpělivost s jakou se očekávala konečná verze předlohy zákona, která se projevovala hromadně podávanými peticemi obcí a různými soukromými iniciativami. Mimo petic obcí se legislativní úpravy problematiky Cikánů domáhala také větší míra parlamentních interpelací a to na základě podnětu agrárního poslaneckého klubu. Vlastní dotaz pak podali národně demokratičtí poslanci 24. listopadu 1922. V této souvislosti bylo po té ministerstvu vnitra uloţeno ukončit co nejdříve přípravné práce a předloţit předlohu zákona na potírání řádění cikánů domácích i cizích 26 ke schválení. Jen tak mohla být zajištěna osobní a majetková ochrana venkovského obyvatelstva. Vzhledem k tomu, ţe se připomínkové řízení stále dosti prodluţovalo, zůstával text připravovaného zákona pouze na papíře a nebyl tak předloţen k projednání a ke schválení zákonodárným sborům. Registrace potulných a kočovných Cikánů i první pokus o zvláštní soupis cikánského obyvatelstva, byl tak jediným výsledkem dlouhých přípravných prací. Legislativní úprava cikánské otázky, byla moţná teprve s nástupem hospodářského rozvoje v demokratickém systému Československa, kdy se v této době podstatně zhoršovaly vztahy mezi Cikány a majoritní společností a to i díky odhalení mladistvých cikánských zločinců na Moldavě nad Bodvou a domnělých loupeţí cikánských skupin v Jiţních Čechách. 25 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 55-56 s. ISBN 80-7067-952-2. 26 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 56 s. ISBN 80-7067-952-2. 15

Domnělé z toho důvodu, ţe při zorganizované četnické razii bylo zadrţeno celkem 158 podezřelých osob. Mezi těmito osobami bylo jen 12 Cikánů a 10 Cikánek. Vzhledem ke zhoršeným bezpečnostním poměrům bylo jasné, ţe otázku Cikánů nelze řešit dosavadním způsobem, a proto bylo nutné dosavadní nařízení aktualizovat. Jelikoţ tuláckou a hlavně cikánskou otázku, nebylo moţno řešit pouze trestním právem, ale i zřízením nových institucí pro nucenou práci a výchovu, byly přípravné práce na předloze zákona na základě vládního nařízení ze dne 26. října 1922 obnoveny. Vycházelo se přitom z praxe uplatňované proti Cikánům doma i v cizině. 27 3.2. Zákon číslo 117/1927 Sb. O potulných cikánech Zákon číslo 117/1927 Sb. O potulných cikánech se stal za první republiky klíčovou právní normou v řešení cikánské otázky. Přijetí tohoto zákona bývá dáváno do souvislosti s nástupem nové vlády tzv. panské koalice. Zákon byl připravován za velikého zájmu veřejnosti. Ten byl způsoben na jedné straně oprávněnými obavami vesničanů před útoky kočovných tlup Cikánů a na straně druhé také z politických důvodů. Při přípravě nového zákona vycházela vláda zejména z výnosu ministerstva vnitra z roku 1888 č. 14.015. 28 Dále pak z přípravného materiálu na základě pokusu o vydání zákona o omezení tuláctví a zahálčivého ţivota z doby 1922 1926. Zákon byl také inspirován zahraničními zákony a to zejména francouzskou právní úpravou provozování kočovných ţivností a cestování kočovníků z r. 1912, zvláště pak bavorským zákonem o cikánech, tulácích a povalečích z roku 1926. 29 3. a 4. článek francouzského zákona nebyl namířen pouze proti Cikánům, ale pojednával i o osobách, které neměly trvalé bydliště, potulovaly se a nebyly kočovnými řemeslníky nebo trhovci. Přitom tuláky byli myšleni zejména Cikáni, i kdyţ nebyli ve zmíněných článcích doslovně zmíněni. Zákonem byla zaváděna pro kočovníky a tuláky řádná evidence pomocí antropometrických kníţek, které obsahovaly fotku osoby, popis, otisky všech prstů a předpisy jimiţ se musela dotyčná osoba řídit. S malými změnami byla tato myšlenka převzata a pouţita v návrhu československého zákona. Oproti francouzskému zákonu, kterým se inspiroval návrh československého zákona, byl ten bavorský čistě 27 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 56-59 s. ISBN 80-7067-952-2. 28 PETRÁŠ, René. Cikánská/romská otázka v Československu na počátku komunistického reţimu a návaznost na starší vývoj. Právněhistorické studie 38. 1. Vydání. Praha 2007: Nakladatelství Karolinum. 228-229 s. ISBN 978-80-246-1426-7. 29 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 59 s. ISBN 80-7067-952-2. 16

policejním předpisem, který určoval jak bojovat proti tzv. cikánskému zlořádu. Z bavorského zákona se vycházelo především při zavádění kočovných listů a po obsahové a formální stránce byl tento zákon také uplatněn jako předloha pro československé předpisy, zejména svými články o táboření a články omezujícími pohyb Cikánů. Na základě výše uvedených podkladů byla ministerstvem vnitra vypracována předloha Zákona o potulných cikánech a ten byl pak po jeho projednání a schválení vyhlášen Národním shromáţděním jako zákon č. 117 ze dne 15. července 1927. 30 Zákon byl schválen i přes jeho bouřlivé projednávání v Parlamentu. Např. pravici se zdál zákon příliš mírný a doporučovala jeho zpřísnění, a to ve formě násilného odebírání dětí nebo tetování Cikánů. 31 26. dubna 1928 byla vládním nařízením k výše uvedenému zákonu vydána prováděcí nařízení a také výnosy jednotlivých ministerstev, takţe právní úprava romské otázky měla v Československé republice definitivní podobu. Zákon se nevztahoval jen na potulné cikány, ale i na tuláky. Přitom na tyto osoby bylo nahlíţeno, jako na kočovné a potulné, i kdyţ se částečně, hlavně v zimním období zdrţovaly v místě bydliště tj. i kdyţ byly polousedlé. 32 Za potulné cikány podle tohoto zákona pokládají se cikáni z místa na místo se toulající a jiní tuláci práce se štítící, kteří po cikánsku žijí, a to v obojím případě i tehdy, mají-li po část roku hlavně v zimě stálé bydliště. 33 Pojmy tulák a cikánský způsob ţivota nebyly v zákoně dostatečně definovány a byly tak všeobecné, ţe bylo moţné na základě takové právní úpravy postihnout i ty, co se nevyhýbali práci a měli trvalé bydliště. 34 Zákon byl zaměřen proti kočovnému způsobu ţivota, o čemţ vypovídá ustanovení zákona o nutnosti vydání kočovnického listu pro kočování s rodinou nebo s vozidly. Drţení kočovnického listu bylo podmíněno tím, ţe ţadatel musel být drţitelem cikánské legitimace na základě prováděcího vládního nařízení č. 68/1928 Sb.z.n. k zákonu č. 117/1927 Sb.z.n. o potulných cikánech. Kaţdý potulný cikán starší 14 let měl obdrţet cikánskou legitimaci, ve které byla uvedena osobní data, otisky prstů, popis osoby, které legitimace patřila a dále v ní 30 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 59-60 s. ISBN 80-7067-952-2. 31 PETRÁŠ, René. Cikánská/romská otázka v Československu na počátku komunistického reţimu a návaznost na starší vývoj. Právněhistorické studie 38. 1. Vydání. Praha 2007: Nakladatelství Karolinum. 229 s. ISBN 978-80-246-1426-7. 32 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 61 s. ISBN 80-7067-952-2. 33 Tisk č. 1135. 1. Usneseni senátu Národního shromáţdění republiky Československé k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 415 a 459) o potulných cikánech a podobných tulácích. [27.2.2012] http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/index12.htm 34 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 61 s. ISBN 80-7067-952-2. 17

měl být obsaţen případný policejní dohled a z něj vyplývající omezení. Tuto legitimaci byl kaţdý potulný cikán povinen nosit stále u sebe. Pokud byl poţádán bezpečnostním orgánem nebo úřadem o předloţení, byl povinen ji předloţit. V případě jakékoli změny, např. v osobních údajích, narození dětí atd., byla povinnost tuto změnu hlásit nejbliţšímu politickému úřadu nebo četnické stanici nejpozději do osmi dnů a při ztrátě legitimace nejpozději do tří dnů. V případě úmrtí osoby, které byla cikánská legitimace vydána, musely osoby, které s ní ţily vrátit legitimaci nejbliţšímu politickému úřadu nebo četnické stanici. Na základě prováděcí přihlášky a to konkrétně ustanovení o povinnosti podrobit se soupisu a evidenci, měli být evidováni všichni potulní cikáni, kteří se na území Československa zdrţovali na základě povolení ministerstva vnitra, nebo kteří byli československými občany a byli starší 14 let. Společně s osobami, s nimiţ ţijí, měly být evidovány děti mladší 14 let. Ministerstvu vnitra bylo podřízeno ústředí pro evidenci potulných cikánů, které vzniklo za účelem evidence, do jehoţ oprávnění spadalo vydávat bliţší předpisy o způsobech evidence potulných cikánů. Současně se vznikem výše uvedeného orgánu, byl nařízen soupis všech potulných cikánů, kteří se zdrţovali na území Československa. Pokud by se někdo chtěl odvolávat proti zapsání do takového soupisu, tak toto odvolání nemělo odkladný účinek. 35 Samotný soupis proběhl na základě výnosu ministerstva vnitra č. 25 452/5 ze dne 15. června 1928 od léta 1928 do léta 1929. 36 Dle 5 zákona o potulných cikánech č. 117/1927 Sb.z.n. mohli Cikáni kočovat v rodinách se svými zvířaty určenými k tahu nebo nošení zavazadel, pouze na základě kočovnického listu, ve kterém bylo uvedeno, pro které osoby platí. Dále se v něm evidoval počet vozidel, jejich druh a jaká zvířata mohou mít sebou. Kočovnický list také mohl obsahovat další údaje, jako např. směr a druh cesty, určení místa, ve kterém mohli kočovat anebo mohlo být uvedeno i jiné omezení. Pokud tyto údaje nebyly v kočovnickém listu obsaţeny, tak platilo povolení pro kočování v celém státě. 37 Dále dle výše uvedeného zákona 6 platil pro potulné Cikány absolutní zákaz drţení jakýchkoliv zbraní, střeliva a výbušných 35 LHOTKA, Petr. Pojem cikána v právních normách od začátku 20. století do roku 1945. In: HISTORIE/HISTORICA. Prof. PhDr. Nině Pavelčíkové, CSc., k narozeninám. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity 2009. 232-233 s. ISBN 978-80-7368-645-1. [26.2.2012] http://dlib.lib.cas.cz/4901/1/historica_016_229-246.pdf 36 LHOTKA, Petr. Pojem cikána v právních normách od začátku 20. století do roku 1945. In: HISTORIE/HISTORICA. Prof. PhDr. Nině Pavelčíkové, CSc., k narozeninám. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity 2009. 233 s. ISBN 978-80-7368-645-1. [26.2.2012] http://dlib.lib.cas.cz/4901/1/historica_016_229-246.pdf 37 Tisk č. 1135. 5. Usneseni senátu Národního shromáţdění republiky Československé k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 415 a 459) o potulných cikánech a podobných tulácích. [27.2.2012] http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/index12.htm 18

látek. 38 11 zmíněného zákona se zabýval tím, ţe Cikáni mohou být v zájmu jejich vlastního zdraví nebo veřejného zdravotnictví kdykoli podrobeni lékařské prohlídce a s tím všem souvisejícím omezením nebo opatřením. Např. očkování, izolace, nutné dodání do léčebných ústavů, příp. i ostříhání, přičemţ se tato opatření nevztahovala pouze na Cikány, ale i na jejich movitý majetek a zvířata. Náklady spojené s těmito opatřeními, pokud je nemohl hradit sám Cikán, nebo jiné osoby k tomu příslušné, nesl stát. 39 Neméně důleţitým ustanovením zákona č. 117/1927 Sb.z.n. byl 12, který řešil odnímání dětí mladších 18 let, jeţ mohli být Cikánům odebrány, nemohli-li o ně řádné pečovat, zajistit jim řádnou výchovu, ale kaţdopádně jim bylo moţné na základě zákona odebrat dítě cizí. Odebrané děti měly být dány do výchovných ústavů nebo do řádných rodin, které měly zajistit jejich řádnou výchovu a přípravu pro praktický ţivot a to tak dlouho, dokud bylo třeba nebo do dosaţení zletilosti. Výchovný ústav přebíral nad svěřenými dětmi všechna práva, které měli vlastní rodiče, příp. poručníci. V případě, ţe odebrané dítě mělo před odebráním svého poručníka, tak tento poručník odebráním dítěte k převýchově, ztratil práva plynoucí z jeho poručnictví a to po dobu, po kterou bylo dítě umístěno ve výchovném ústavu. O odebrání dětí potulným cikánům do výchovných ústavů rozhodovaly na základě oznámení okresní soud v Čechách a sirotčí úřad na Slovensku s místní příslušností, v jejichţ obvodu byla rodina s takovými dětmi přistiţena. Řízení vedená před těmito institucemi podléhala všeobecným ustanovením o řízení před opatrovnickými a sirotčími úřady. Z úhrady nákladů spojených s umístěním odebraných dětí, byly vyjmuty obce a jejich úhradu nesl stát, pokud k tomu nebyly ze zákona povinné třetí osoby. 40 V případě porušení povinností stanovených zákonem č. 117/1927 Sb.z.n., byly určeny tresty 1 aţ 3 měsíců odnětí svobody. Jako další druhy trestů mohly být pouţity draţby majetku nebo propadnutí věci. V případě neoprávněného kočování, mohla být potulným cikánům zabavena zvířata a vozidla a následně mohly být dány do draţby. 38 Tisk č. 1135. 6. Usneseni senátu Národního shromáţdění republiky Československé k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 415 a 459) o potulných cikánech a podobných tulácích. [27.2.2012] http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/index12.htm 39 Tisk č. 1135. 11. Usneseni senátu Národního shromáţdění republiky Československé k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 415 a 459) o potulných cikánech a podobných tulácích. [27.2.2012] http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/index12.htm 40 Tisk č. 1135. 12. Usneseni senátu Národního shromáţdění republiky Československé k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 415 a 459) o potulných cikánech a podobných tulácích. [27.2.2012] http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/index12.htm 19

Během dvouleté existence zákona o potulných cikánech, bylo ústředním pátracím oddělením v Praze, jeţ se stalo orgánem dohlíţejícím nad prováděním zákona uvedeno, ţe ke dni 12. listopadu 1930 bylo v českých zemích vydáno 11 537 cikánských legitimací: z toho 174 duplikátů bylo objeveno 311 hledaných osob 1 000 osob bylo necikánského původu 32 osobám byly cikánské legitimace odebrány. Legitimace byly odebrány z toho důvodu, ţe osoby nesplňovaly podmínky, proto, aby takovou legitimaci museli mít. Jednalo se zejména o osoby, které měly po větší část roku trvalé bydliště na jednom místě, nebyly trestané anebo pro které legitimace představovala překáţku v jejich zaměstnání. 23 000 osob bylo podrobeno otiskům prstů, coţ převyšovalo poměr vydaných cikánských legitimací a to vzhledem k tomu, ţe v letech 1927 aţ 1928 byly otisky prstů odebírány jak usedlým cikánům, tak i dětem starším 10 let. V roce 1930 poslouţila sbírka otisků prstů v 15 případech ke zjištění pachatele trestného činu. Za období první republiky bylo vydáno celkem asi 36 000 cikánských legitimací. Zákon o potulných cikánech se stal diskriminačním, coţ lze usuzovat z toho, ţe jedna skupina dotčená tímto zákonem byli cikáni původem a druhou skupinou osob byly osoby, jejichţ způsob ţivota byl kočovný anebo se toulaly. Tudíţ podle tohoto zákona ţili cikánských ţivotem. Někteří nositelé se chtěli zbavit svého cejchu být vlastníkem cikánské legitimace a tak se odvolávali proti jejich zařazení do soupisu. Odvolání podávali k příslušnému prvoinstančnímu úřadu, který je ale povětšinou zamítal a to z důvodu, ţe ţadatelé nemají nárok na zbavení se cikánské legitimace, jelikoţ v zákoně o potulných cikánech a ani v jeho prováděcí vyhlášce není uvedena moţnost odnětí cikánské legitimace. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. 1541/40 ze dne 8.7.1942, se mohl ţadatel domáhat změny stavu, tj. odnětí cikánské legitimace. Důvodem bylo to, ţe cikánská legitimace a zápis v soupise, nebyly rozhodnutími schopnými právní moci. Cikánská legitimace osvědčovala pouze vlastnosti určité osoby a soupis byl jen evidenčním nástrojem. Podle výše zmíněného rozhodnutí měly osoby s cikánskou legitimací sice moţnost dovolávat se vyjmutí ze soupisu, nicméně neměly moţnost se odvolat. Tzn., ţe nebyl moţný soudní přezkum. Pokud se osoba dovolávala vynětí ze soupisu, muselo být prokázáno, ţe nesplňuje podmínky zápisu, a to zejména, ţe má stále bydliště s ohledem na ustanovení zákona o 20

potulných cikánech. Diskriminačním lze zákon o potulných cikánech proti Cikánům povaţovat zejména proto, ţe splňovaly automaticky jednu ze dvou podmínek. Do soupisu na základě zákona byli zařazeni díky svému etnickému původu. Oproti ostatním necikánským osobám, kteří kromě toho, ţe museli ţít cikánským ţivotem, museli splňovat pro zapsání do soupisu ještě jednu podmínku a to sice, ţe museli být označené za osoby štítící se práce, z čehoţ jasně plyne, ţe zákon byl jednoznačně vůči cikánskému etniku diskriminační. 41 3.3. Romové v protektorátu Čechy a Morava Kdyţ se rozpadala Československá republika, tak bylo její cikánské obyvatelstvo na čtyřech státních územích. Cikáni z jiţního Slovenska se stali občany Maďarska, slovenští Cikáni patřili do Slovenské republiky a čeští do Protektorátu Čechy a Morava. Přitom v kaţdém z uvedených států byla jiná proticikánská politika. 42 Protektorát Čechy a Morava vznikl na základě výnosu říšského kancléře 1. 3. 1939. 43 V protektorátě většina Cikánů patřila mezi neárijce a vše co bylo proti nim v prvních letech okupace učiněno, je moţné povaţovat za pokračující proticikánská opatření z dřívějšího období. Tato opatření byla čím dál více vyostřována rasovými motivy. Vzhledem k pohybu Cikánů na počátku třicátých let, došlo ke zvýšení cikánské populace a s touto skutečností, byl spojován i nárůst trestné činnosti. Tato situace se stala předpokladem pro chystaná proticikánská opatření. 44 V prováděcím nařízení k zákonu o říšských občanech ze 14. listopadu 1935 uţ byly v říši pojmy Cikán a cikánský míšenec dány z rasového hlediska, ale v legislativě protektorátu toto označení oproti výše uvedenému zákonu dlouho ještě nebylo. Zde byly za cikány povaţovány všechny osoby na základě zákona č 117/1927 Sb.z.n., kterým byla vystavena cikánská legitimace, nebo byly vedené v evidenci kriminální ústředny v Praze. Na základě zákona č. 89/1942 Sb.z.n. nehrálo roli jaké byly státní příslušnosti, nebo zda byly bez ní a aţ teprve na základě výnosu o vybírání sociálně vyrovnávací dávky ze 3. května 1943, byly tyto osoby podle předlohy říšského zákona rozčleňované na úplné cikány a na cikánské míšence. Prvním vydaným proticikánským výnosem, byl výnos z 31. 3. 1939, vydaný protektorátní 41 LHOTKA, Petr. Pojem cikána v právních normách od začátku 20. století do roku 1945. In: HISTORIE/HISTORICA. Prof. PhDr. Nině Pavelčíkové, CSc., k narozeninám. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity 2009. 233-235 s. ISBN 978-80-7368-645-1. [26.2.2012] http://dlib.lib.cas.cz/4901/1/historica_016_229-246.pdf 42 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 66 s. ISBN 80-7067-952-2. 43 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 66 s. ISBN 80-7067-952-2. 44 HOLÝ, Dušan NEČAS, Ctibor. Ţalující píseň. Brno 1993: Ústav lidové kultury ve Stráţnici. 16-17 s. 21

vládou a bylo jím určeno úřadům, zabývat se se zvýšenou pozorností chováním a ţivotem Cikánů, zejm. tím, aby nedocházelo k táboření Cikánů, jejichţ skupiny by převyšovaly počtem rámec rodiny. Na základě předpisu z 30. 11. 1939 vydaného protektorátním ministerstvem vnitra měli Cikáni do dvou měsíců zanechat kočování a trvale se usadit. S tím souvisel další předpis vydaný stejným ministerstvem ze 13. 2. 1940, na základě kterého se měly okresní a policejní úřady postarat o trvalé usazení kočovníků a pravidelně informovat o jeho průběhu. V případě, ţe by někdo nerespektoval nařízení, mělo mu být hrozeno umístěním do kárného pracovního tábora. 45 Kárné pracovní tábory měly být zřízeny na základě vládních nařízení z 2. března a 28. dubna 1939 a to pro všechny osoby starší 18 let, nebo pro osoby, které se vyhýbaly práci a nebyly schopné prokázat, ţe si obţivu zajišťují poctivým způsobem. Prvním zřízeným táborem byl v Čechách tábor v obci Lety a na Moravě v obci Hodonín. Tyto tábory byly otevřeny 10. srpna 1940 a ihned po jejich otevření byla dána ţádost ministerstvem vnitra příslušným zemským úřadům, aby informovali o romských muţích, kteří by byly vhodní k zařazení do těchto táborů. Tohoto vyuţila zejména obecní samospráva ve svůj prospěch, jelikoţ nedokázala čelit problémům, které měla v souvislosti s nařízením o usazování Cikánů. Podle prováděcích předpisů z 1. března 1939 k Himmlerovu výnosu z 8. prosince 1938, jenţ upravoval z rasového hlediska celou otázku o Cikánech v říši a byl de facto základním předpisem, muselo být cikánské obyvatelstvo, aby nedošlo ke vzájemnému míšení, vyloučeno z řad německých občanů. 46 Ve dnech 25-27 října 1939, byl na základě tajného oběţníku proveden soupis všech Cikánů, cikánských míšenců a cikánským způsobem žijících osob 47, na základě kterého měly být zadrţeny aţ do svých deportací, které byly plánované na území protektorátu nebo Generálního gouvermentu. 48 Hromadné transporty do ghett a táborů na okupované polské území, se na základě rozkazu říšského vůdce SS z 27. dubna 1940 uskutečnily nejdříve ze severozápadních a západních pohraničních oblastí. 49 Na základě výnosu o potírání tzv. cikánského zlořádu, který byl vydán po vzoru říšského vůdce SS generálním velitelem neuniformované protektorátní policie 10. 6. 1942, 45 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 66-67 s. ISBN 80-7067-952-2. 46 HOLÝ, Dušan NEČAS, Ctibor. Ţalující píseň. Brno 1993: Ústav lidové kultury ve Stráţnici. 16-19 s. 47 HOLÝ, Dušan NEČAS, Ctibor. Ţalující píseň. Brno 1993: Ústav lidové kultury ve Stráţnici. 19 s. 48 Správní jednotka na části polského území s centrem v Krakově. 49 HOLÝ, Dušan NEČAS, Ctibor. Ţalující píseň. Brno 1993: Ústav lidové kultury ve Stráţnici. 19 s. 22

byli policejními úřady a četnickými stanicemi evidováni všichni cikáni. 50 Tag der Aerfassung der Zigeuner 51, byl stanoven praţskou kriminální ústřednou na 2. srpna 1942, na základě čehoţ bylo Romům zakázáno opouštět ve dnech 1 3. srpna 1942 místa jejich pobytu a ve stejný okamţik se měly dostavit na policejní úřady nebo četnické stanice. Na těchto úřadech byly v určený den připraveny ve dvojím vyhotovení vyplněné dotazníky pro kaţdou rodinu, vzor říšské a protektorátní daktyloskopické karty pro kaţdou osobu starší 16 let, nebo záznamy o odnětí osobních dokladů a o udělených výstrahách. Po doplnění byla dokumentace předloţena kriminální ústředně v Praze pro Čechy a kriminálnímu oddělení policejního ředitelství v Brně pro Moravu. Konečné výsledky evidence, zda se jedná o Cikány, cikánské míšence, nebo osoby po cikánsku ţijící, se prováděly postupně. Cikánská populace se do počtu shodovala s výsledky evidence z let 1940 1941. Byla rozdělena jiţ v den soupisu na dvě skupiny. Vzhledem k tomu, ţe se rozdělení udělalo velice rychle, tak bylo plné omylů a jejich náprava trvala celý půl rok. Všichni Cikáni, kteří spadali do menší skupiny, byly i se svými rodinami s okamţitou platností odeslány do zřízených cikánským protektorátních táborů. Do této skupiny byly zařazení zejména Cikáni vzatí do policejní preventivní vazby, nebo s předpoklady pro uvalení této formy vězení a stejně tak i Cikáni, kteří byli bez pracovního poměru. Ve větší skupině byli zařazení Cikáni, kteří měli stálou práci a byli tudíţ ponecháni i se svými rodinami na svobodě. Z rasově-biologického hlediska jim byly odebrány občanské průkazy, místo nichţ jim byly vystaveny cikánské legitimace a současně s legitimací jim byla vystavena protokolární výstraha, ţe nesmí přerušit zaměstnání, projevit nechuť k práci, nebo opustit své trvalé bydliště a musí se postarat o to, aby i jejich rodinný příslušníci vedli řádný ţivot. Nicméně pod tím vším probíhali v tajnosti přípravy k hromadným deportacím do cikánského tábora v Osvětimi II. Březince. 52 50 NEČAS, Ctibor. Romové v České republice včera a dnes. 4. Doplněné vyd. Olomouc 1999: Vydavatelství Univerzita Palackého v Olomouci. 68 s. ISBN 80-7067-952-2. 51 HOLÝ, Dušan NEČAS, Ctibor. Ţalující píseň. Brno 1993: Ústav lidové kultury ve Stráţnici. 20 s. 52 HOLÝ, Dušan NEČAS, Ctibor. Ţalující píseň. Brno 1993: Ústav lidové kultury ve Stráţnici. 20-21 s. 23

3.4. Holocaust Romů Vzhledem k tomu, ţe stoupala potřeba nových pracovních sil, byly zdroje nacisty hledány ve vyuţití otrocké práce vězňů, coţ mělo za následek, ţe se v roce 1942 tzv. cikánská otázka blíţila ke konečnému řešení. H. Himmler na podzim roku 1942, jako vůdce SS a O. Thierack z říšského ministerstva vnitra konstatovali nutnost 53 předání asociálních elementů k výkonu trestu říšskému vůdci SS ke zničení prací. 54 Rozkaz Heinricha Himmlera z 16. prosince 1942 o deportacích Cikánů a cikánských míšenců do koncentračního tábora Osvětim II. Březinka, se vztahoval i na protektorát, ve kterém byli Cikáni, kteří ţili v českých zemích povaţováni za cikánské míšence. Nepřipadali pro ně tudíţ ţádné výjimky z plánovaných opatření. Výnos Heinricha Himmlera byl doplněn 29. ledna 1943 prováděcími předpisy. Podle nařízení měla být veškerá romská populace z území Velkoněmecké říše, protektorátu, Belgie, Holandska a Lucemburska soustředěna do koncentračního tábora Osvětim II. Březinka. Transport Cikánů z protektorátu se dá rozdělit na dvě části a to tak, ţe první skupinu tvořil transport Cikánů, kteří nebyli soustředěni do protektorátních cikánských táborů a ţili aţ doposud na svobodě a druhou skupinu tvořili Cikáni z protektorátních cikánských táborů. Prvně měli být transportováni Cikáni spadající do první skupiny, ale vzhledem k epidemii tyfu, která vypukla v obou cikánských pracovních táborech, musel být plán přehodnocen a tak byli transportováni jako první Cikáni, kteří ţili aţ doposud na svobodě. Z nařízení německé kriminální policie, jako tomu bylo podobně podle vládního nařízení č. 89/1942 Sb.z.n. o preventivním potírání zločinnosti, byly sestavovány transporty Cikánů, jejichţ realizace byla svěřena četnictvu a protektorátní německé policii. Poslední slovo o zařazení Cikánů do transportů měla německá kriminální policie. Transporty byly do Ostravy provázeny protektorátním četnictvem a na hranicích si je přebírala německá policie, která je doprovázela aţ do Osvětimi. Východiskem pro genocidu Cikánů v koncentračním táboře Auschwitz II. Birkenau se stalo nařízení H. Himmlera z 16. prosince 1942. 55 53 LHOTKA, Petr. Pojem cikána v právních normách od začátku 20. století do roku 1945. In: HISTORIE/HISTORICA. Prof. PhDr. Nině Pavelčíkové, CSc., k narozeninám. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity 2009. 241 s. ISBN 978-80-7368-645-1. [26.2.2012] http://dlib.lib.cas.cz/4901/1/historica_016_229-246.pdf 54 LHOTKA, Petr. Pojem cikána v právních normách od začátku 20. století do roku 1945. In: HISTORIE/HISTORICA. Prof. PhDr. Nině Pavelčíkové, CSc., k narozeninám. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity 2009. 241 s. ISBN 978-80-7368-645-1. [26.2.2012] http://dlib.lib.cas.cz/4901/1/historica_016_229-246.pdf 55 LHOTKA, Petr. Pojem cikána v právních normách od začátku 20. století do roku 1945. In: HISTORIE/HISTORICA. Prof. PhDr. Nině Pavelčíkové, CSc., k narozeninám. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity 2009. 242 s. ISBN 978-80-7368-645-1. [26.2.2012] http://dlib.lib.cas.cz/4901/1/historica_016_229-246.pdf 24