SLAVKOV U BRNA hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele Stavebně historický průzkum 1
SLAVKOV U BRNA hřbitovní kaple sv. Jana Křtitele Standardní povrchový stavebně historický průzkum TEXT, FOTOINVENTÁŘ, OBRAZOVÉ PŘÍLOHY, PLÁNY Vedoucí elaborátu: PhDr. Jan O. E l i á š Zpracoval a fotografoval: PhDr. Jan O. E l i á š Spolupráce: Bc. Marta Balážiková Marie Mezlíková Objednatel: MĚSTO SLAVKOV u BRNA BRNO 2 0 0 2 Text, foto, grafic. vyhodnocení plánů PhDr. Jan ELIÁŠ, 2002 Toto elektronicky publikované dílo je duševním majetkem autora a chrání je, jako každé jiné věřejně tiskem publikované originální dílo, autorský zákon. Celek ani části díla nesmějí být měněny, šířeny nebo publikovány bez písemného souhlasu autora. Odkazy, vycházející z obsahu díla nebo odvolávající se na něj, musí být řádně označeny náležitou citací a titul uveden v seznamu použité literatury. 2
OBSAH Úvodní poznámka k SHP... 4 Architektonický popis a rozbor...6 Situace, dispozice... 8 Průčelí... 9 Interiéry... 17 Dějiny a stavební historie...28 Historický přehled... 28 Stavební historie... 33 (C) J Historická A fotodokumentace N E...41 L I Á Š Prameny... 48 Ikonografie, mapy a plány... 49 Literatura... 50 Přehled hlavních architektonických a stavebně technických závad...51 Doporučení pro obnovu a rekonstrukci... 54 Zhodnocení... 58 Plány stavebně historického vývoje...60 Plány památkově architektonického hodnocení... 65 3
Úvodní poznámka k SHP historie objektu jsou díky zpracování jedním a týmž autorem v předmětném elaborátu spojeny ve stať jednu. Jednak, že v zájmu lepší barevné čitelnosti byla v plánech architektonického vyhodnocení elaborátu použita škála odvozená z modré barvy, místo nevhodně splývajících tónů barvy hnědé. V přiložené legendě je ovšem tato odchylka vyznačena. Elaborát má sloužit jako odborný podklad pro instituce Státní památkové péče. Vznikl díky pochopení objednatele Městského úřadu ve Slavkově u Brna - pro předmětný památkový objekt a jeho adekvátní obnovu i rekonstrukci. Pozoruhodný zájem o věc vyjádřily i objednatelem uhrazené, byť okolnostmi přece jen omezené náklady, s pořízením SHP spojené. Elaborát je zpracován v intencích metodiky standardního stavebně historického průzkumu, kterou v l. 1997 a 2001 doporučil Státní ústav památkové péče v Praze (Zprávy památkové péče 1997, 2001, příloha). Na aplikacích této metodiky, jejíž základ formuloval nestor českých historiků architektury, Dr. Dobroslav Líbal, se autor elaborátu spolupodílel v době svého dlouholetého odborného působení v někdejším Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Jde o metodiku univerzální, jež se v míře podrobnosti zpracování přizpůsobuje hodnotovému obrazu zkoumané architektury. Dlužno nicméně upozornit na dvě formální odlišnosti. Jednak jinde samostatné stati Dějiny objektu a Stavební Omezení vyplývající z limitovaných nákladů na zpracování elaborátu se odrazila v poněkud omezené míře podrobnosti zaměření stávajícího stavu zkoumaného stavebního souboru, současně vyhotoveného především pro tento účel. Na dané úrovni pro SHP nicméně nynější zaměření plně vyhovuje a v případě potřeby může být měřičská dokumentace bez nesnází zhotovitelem dopracována až na stupeň nutný pro nejnáročnější projekt rekonstrukce. Omezený čas na zpracování SHP, vyplývající z limitovaného zadání, pak také při sledování starších dějů historického rámce vývoje objektu až do 20. století místo časově náročného široce založeného podrobného archívního výzkumu dovolil opřít se úsporněji především o poměrně početné údaje publikované v historické a topografické literatuře. Samozřejmě ověřené a kriticky vyhodnocené (mimo to archívní fond Farního úřadu Slavkov v SOKA Vyškov, který pro heuristickou práci k předmětu nejvíce připadá v úvahu, není zatím uspořádán a tudíž ani pro badatele přístupný). Tím více bylo třeba čerpat z analýzy architektonického organismu stavebního souboru samotného. Na základě dlouhé zkušenosti historika architektury mohu připojit odůvodněné 4
přesvědčení, že nastíněné stavební historii, ani směrodatným doporučením pro obnovu a rekonstrukci to na věrohodnosti neubralo. Závěrem děkuji pracovníkům Státního památkového ústavu v Brně za laskavé poskytnutí podkladových materiálů, pramenů a dokumentace, potřebných pro zpracování tohoto průzkumového díla. 5
ARCHITEKTONICKÝ POPIS A ROZBOR Letecký pohled, in Mapy Google r. 2011 6
Situace na katastrální mapě 7
Situace, dispozice nacházejí významné pohledové uplatnění z bližších pohledů v hlavní příjezdové ulici ke Slavkovu od Brna, jakož i při výjezdu z města samotného. Význam má i pohledová expozice ostatních průčelí kostelíka a špitálu z prostoru městského hřbitova. Stavební soubor kaple (kostelíka) sv. Jana Křtitele a bývalého městského špitálu, situovaný jen těsně vně historického jádra města na kraji předměstské ulice, zvané Špitální, v koutě městského hřbitova, se v dispozičním obrazu člení na dvě části, totiž na vlastní kostelík, kdežto druhou část skládá z části jednopatrové dvouosé, z části přízemní špitální obytné stavení přiléhající ke kostelíku od západu. Kostelík na symbolickém půdorysu trojlistého kříže je seskupením obdélného jednolodí s oválnými bočními kaplemi a příčně přiloženým oválným centrálním prostorem presbytáře završeným vysokou kopulí. To na rozdíl od nižších kopulí v bočních kaplích a oválnou kopulkou nad křížením v lodi. Nízký hranolek sakristie východně presbytáře je z hlediska hmotového utváření souboru spíše podružným doplňkem. V prostorovém rozvrhu je zřetelně čitelný centrálně longitudinální princip. Hmoty kostelíka vyvinuté přes výšku prvního patra a jeho severní i východní průčelí, jakož i jednopatrové hlavní průčelí budovy špitálu 8
Průčelí Severní průčelí - celek Vlivem skladby hmot velmi členité severní průčelí stavebního souboru se obrací do ulice. Tvoří ho srostlice (zleva) nižšího hranolu sakristie pod polovinou valbové střechy, jež se připojuje k vysokému cylindrickému útvaru presbytáře pod komole kuželovitou, resp. kuželovitě přilbovitou oplechovanou střechou, ukončenou dekorativním kovaným barokním křížem. K o něco nižšímu vpravo následujícímu boku lodi zastřešené bobrovkou krytým sedlem se přimyká nižší cylindrický útvar boční kaple P. Marie nacházející se pod poněkud štíhlejší kuželovitou oplechovanou přilbou ukončenou jednoduchým křížkem. Fasády a jejich detailní tvarosloví pozdně barokní. Vpravo uzavírá obrazec severního průčelí poněkud nižší stojatě obdélné hlavní průčelí špitálu opět pod polovinou valbové střechy s námětkem krytou taškou bobrovkou. Barevnost: Povrchová úprava vlivem orientace k severu do hloubky narušena povětrnostními vlivy. V opadaných místech omítky v zóně parteru patrné cihlové zdivo jen místy proložené kamennými kusy. Zejména na průčelí lodi dochována spodní autentická barokní omítka, a to především v horních partiích od úrovně oken výše až po korunní římsu. Pod částečně opadanou novodobou svrchní omítkovou se zlatookrovou nátěrovou vrstvou tu lze mezi pilastry na spodní barokní omítce odspodu rozeznat žlutopískovou ličku, nad ní pak mezi dalšími i ličku světle šedou. Barokní barevnost kostelíka byla hypoteticky opřena o žlutopískové základní plochy kontrastující s bílými tektonickými a plastickými články. Později byly základní plochy natřeny světle šedou barvou, aktivní články zůstaly bílé. Spekulativní poslední barevnost operovala tmavšími zlatookrovými plochami a světlejšími žlutookrovými aktivními prvky. Kuželovité oplechované střechy opatřeny červeno hnědým protikorozním nátěrem. Závady: Nesourodá krytina střech (bobrovka x plech). Dezolátní povrchová úprava všech severních průčelí kaple v důsledku negativního působení zemní vlhkosti a povětrnostní eroze. Omítky ve velkých plochách opadané až na zdivo, a to nejenom v úrovni soklu. Vpravo stavení špitálu na místě někdejší zděné brány vjezd do dvora sousedního domu uzavřen banální novodobou plechovou dvoukřídlou bránou, naprosto rušivou. Terén chodníku při patě severního průčelí nevhodně pokryt asfaltovým kobercem kombinovaným s místně poškozeným litým betonem. Vpravo před vstupem do špitálku dochován rozrušený fragment barokní kamenné dlažby z nepravidelných převážně pískovcových placáků - může posloužit jako předloha pro novou dlažební úpravu chodníku. Podél severního průčelí kaple i špitálu ve spáře těsně nad 9
10
chodníkem patrná dehtovaná lepenka, naznačující novodobý nepříliš účinný pokus o hydrosanaci. těsně při nároží sakristie osazena mřížovým výtvarně pojednaným jednokřídlem téhož původu jako brána vjezdová. Průčelí sakristie mírně ležatě obdélné uzavřené oběhem fabionové korunní římsy podložené oblounkem a ústupky. Vyrůstá z jednou odstupněného nezdobného omítkového, zemní vlhkostí do hloubky rozrušeného soklu. Konkávní napojení na oblé průčelí presbytáře zdůrazňuje zjednodušený štukový pilastr event. příložka. Jediná osa ležatě obdélná bez armatury, ve špaletě zabezpečená prostou provlékanou kovanou mříží z prutů čtvercového profilu. Za mříží čtyřtabulková výplň. Do hřebene střechy vetknut hodnotný barokní kovaný křížek s volutami a tulipánovým motivem i plechovou schránkou. Vlevo k rohu sakristie nabíhá novodobá ohradní hřbitovní zeď vyplňující interval mezi vjezdovou bránou hřbitova a budovou kaple. Brána hřbitova Pamětní kříž před ohradní zdí hřbitova vpravo brány pořízen v r. 1855. Jde o novogoticky ztvárněnou uměleckou litinu na dvakrát odstupněném zděném postamentu. Průčelí presbytáře Cylindricky severní bok tektonizován plastickými lisenovými rámci vyrůstajícími z jednou odstupněného omítkového, dnes z větší části chybějícího soklu, v jádru převážně cihlami vyzděného. Průčelí uzavírá fabionová římsa podložená třemi ústupky, obě širší lisenová pole prolomena vysokými okny s půlkruhovými kasulovými oblouky a s mírně zkoseným bankálem. Uvnitř jednou odstupněné špalety osazeny jednoduché provlékané mříže z kovaných prutů čtvercového profilu. Okenní výplně novodobé z dubového masivu, vycházející zřejmě z barokní předlohy a vykazující drobné čtvercové tabulky zalévané v olovu. v jednoduše barokizujících formách znovu postavena po polovině minulého století, uvnitř osazena novodobou dvojkřídlou výtvarně pojednanou mřížovou bránou a na trojúhelném štítovém nástavci ukončena druhotně osazeným dekorativním barokním kovaným křížem s postavou Krista. Branka pro pěší v ohradní zdi hřbitova Průčelí lodi Připojeno k presbytáři mírně vybraným zákoutím. Tektonizováno vysokým pilastrovým řádem se sdruženými pilastry vyrůstajícími 11
ze zalamovaného vyzděného původně omítkového jednou mříž s boltci točenými do volut, uprostřed pod stylizovanou odstupněného nezdobného soklu, dnes bez omítek. Římsové šlechtickou korunkou s motivem dvou leknínových stonků, tedy hlavice pilastrů opakují profil fabionové korunní římsy podložené znakem Kouniců. dvojnásobným oblounkem a ústupkem a ukončené složitějším ústupkovým i oblounovým profilem. V jediné viditelné ose vpravo Průčelí špitálu boční kaple v přízemí prolomen vstup rámovaný olištovaným pravoúhlým pískovcovým portálkem s uchy, jehož profil vyrůstá z Průčelí charakterizované barokní fasádou jednopatrové, plochých nižších soklíků. V portálku osazeno starší novodobé uzavřené fabionovou korunní římsou podloženou ústupky a výplňové dvojkřídlo s pravoúhlými vystouplými zrcátky a na způsob oblounkem, shora a zprava na nároží zarámované lisenovým štíhlého pilastříku vyřezávanou klapačkou. Jediné okno v korunním rámcem sdruženým s jednoduchým nezdobným jednou podřímsí téměř čtvercové, nahoře s plochým kasulovitým odstupněným soklem. Vertikálně osově symetrické, dvouosé, v obloukem, v špaletě jednou odstupněné, uzavřené zkříženou novodobou výplní s drobnými čtvercovými tabulkami zalévanými v olovu. Průčelí Mariánské kaple Válcový útvar tektonizován zdrobnělou obdobou lisenových rámců jak na mohutnějším presbytáři. Předpokládaný jednoduchý omítkový nezdobný sokl zde nyní chybí, zmizel v důsledku eroze. Průčelí uzavřeno zaoblenou fabionovou korunní římsou podloženou ústupkem a masivním čtvrtoblounem a níže oblounkem drobným. Na třech stranách průčelí prolomeno rozetovým konvexně konkávně vykrajovaným oknem, v špaletě odstupněným. V bočních oknech barokní prohýbaná mříž spojovaná prstenci. V severním okně hledícím rovnou do ulice dekorativnější barokní levé ose přízemí na místě okna nově prolomen vstup zarámovaný štukovým lištovým portálkem s nadpražím zatíženým původně nadokenní autentickou barokní kamennou přímou římsou, která zopakována i nad všemi okny jak v přízemí tak v patře. K tomu okna zarámována pravoúhlými lištovými ostěními na profilovaných parapetních římsách (vesměs pískovec). Na ostěních oken spodní bílý nátěr dokládá, že plastické články byly v době baroka nátěrem opticky sjednoceny s průčelím kaple. Okno přízemí ještě poklasicistním způsobu uzavřeno v líci fasády trojtabulkovým dvojkřídlem. V oknech patra do špalet zasunuté novodobé výplně členěné do asymetrického kříže (s jednotabulovými dvojkřídlými ventilacemi a jednotabulovými dvojkřídly). Ve vstupu novodobé výplňové jednokřídlo s vystouplými pravoúhlými zrcátky. 12
Západní průčelí zaklenutou nikou se zkoseným parapetem, snad zrušeným oknem renesančního stavení. Průčelí při lehce ustoupeném JZ nároží Západní průčelí kaple až ke ztuženo mírně nepravidelným omítaným skarpem. Známky štítu přikryto stavením špitálu. nepravidelnosti mohou naznačovat použití staršího zdiva při barokní K průčelí kaple tak ještě náleží přestavbě objektu. jen hlavice pilastru na SZ nároží a dále nad ní stoupající barokní zalamovaný segmentový dvouetážový štít s Východní průčelí volutovými křídly. Horní etáž štítu upravena jako jednoduchá Náleží sakristii a opakuje detaily z jejího popsaného průčelí kampanila, dosud se zvonkem, dnes patrně nefunkčním. Ve spodní etáži štítu prolomen větrací okulus. Plocha štítu rozčleněna lisenami a ukončena masivním složitým římsovým profilem flankovaným čučky. Vlastní západní průčelí špitálku mírně skarpované až svisle konvexní, slepé, v celém rozsahu nově omítnuté, uzavřené oběhem barokní fabionové římsy jak na průčelí severním, v úrovni přízemí pročleněné úzkou parabolicky severního. Na místě možného okna osazen hodnotný pozdně renesanční reliefní epitaf vložený mezi dvě římsy renesanční 13
profilace. Pískovcová deska detailního tvarosloví jak na severu, rovněž jednoosé, pod hladkým dekorována rolverkem a ležatě obdélným oknem prolomen nízký pravoúhlý vstup ve špaletě beschlagwerkem, vykazuje obvyklý renesanční figurální uzavřený diagonálně skládaným zřejmě výjev s klečící, v tomto případě ještě barokním ženskou postavou se sepjatýma jednokř ídlem. rukama. Povětrností rozrušený Vpravo vstupu nápis je datován zřetelným ltp. 1616. hodnotný pozdně renesanční epitaf rámovaný rolverkem Jižní průčelí kaple - celek Je zrcadlovým zopakováním srostlice průčelí severních, doplněným dodatečným klasicistním přístavkem vstupu a penízkovitými pásky s rozetami. Připomíná manželky úmrtí pana Matouše Roztrkala v roce 1615. Většina do hrobky Kouniců, přiloženým nápisu je erodovaná k boční kapli Ukřižování nečitelná, stejně jako Spasitele. Pata průčelí kaple i rodový znak ve vstupu do hrobky vysypána spodní části. drobným štěrkem, resp. teracovou drtí. Jižní průčelí presbytáře Jižní průčelí sakristie. Průčelí stejného obrysu i Platí totéž co u průčelí severního. Průčelí jižní boční kaple 14
Platí totéž co u kaple severní, na rozdíl od ní však boční okna ve špaletě uzavřena jednoduchou provlékanou kovanou mříží z prutů čtvercového profilu. Na místě středního okna dnes přístavek vstupu zalamovanými hlavicemi a doplňkem jednoduchých konzol do hrobky. Pod východním bočním oknem litinová nápisová deska s terčíky. V připomínající úmrtí nadporučíka Teodora Benesche v bitvě u Hradce t y m p a n o n u Králové r. 1866. Druhá litinová nápisová deska připomíná úmrtí trojúhelného štítu Eugena Benesche, rytmistra zemřelého r. 1867 v Queretaru. Třetí epitaf, tentokrát ze šedého mramoru připomíná úmrtí mladičké Marie Kateřiny Beneschové, dcery důchodního správce, nar. 1840 a zemřelé 1849. litinový knížecí znak Kouniců Rittbergů. Nápisová deska v nadpraží vstupu dnes prázdná původně kovová písmena odsekána. Vstup do hrobky Hrobka Kouniců V případě vstupu jde o klasicistní hranolové zádveří pod sedlovou střechou na bocích tektonizované lisenovými rámci, uzavřené oběhem profilované korunní římsy s okapem. Čelní štítové průčelí dekorováno sdruženými stylizovanými pilastry se uzavřen dekorativní klasicistní předsazenou dvojkřídlou mřížovou brankou. Jižní průčelí lodi je zrcadlovým zopakováním průčelí severního, včetně úpravy vstupu s olištovaným portálkem s uchy i úpravy nad ním prolomeného okna. Vlevo průčelí přízemní část stavení někdejšího špitálu pod polovinou valbové střechy, jež kryta novou taškou bobrovkou. K průčelí přiloženo nízké novodobé zádveří s pultovou stříškou. Hřeben střechy prorostlý dvěma komínovými nástavci provedenými rušivě z režných vápnocementových cihel. Průčelí přízemního stavení novodobě upravené omítkou, hladké, toliko korunní římsa jednoduše ústupková. Při patě přístavku vyvýšeny 15
cihlou naplocho dlážděný chodník, před ním patrně náletový vzrostlý javor stínící hrob s figurálním pomníkem - anděl nad křížem a růžemi. Vpravo do soklu hrobu vetknuta stéla s vodovodním kohoutkem a p l e c h o v ý m obetonovaným odpadem. Před vstupem do lodi kaple dlažba z betonových čtvercových šablon. 16
Interiéry stoupající až do parapetu oken nahoře jižní i severní zdi. Konstrukčně i tvarově totožná dveřní dvojkřídla osazená dodatečně, podle závěsů a krabicových zámků Loď kaple zřejmě historizující P ř í s t u p novodobá z druhé zprostř edkován dvěma zrcadlově totožnými protilehlými vstupy v bočních stěnách lodi, poloviny 19. století. Po stranách vstupních špalet do stěn vetknuty hodnotné mušlovité vykazujícími širší kropenky z leštěného nálevkovitou špaletu tmavošedého s přímým překladem, mramoru, patrně vzhledem k autentické barokní. pravoúhlým portálkům zřejmě Okna kasulovitého tvaru v čele placky nad autentickou barokní. bočními vstupy Obě špalety v uzavřená novodobými nadpraží vykazují zkříženými výplněmi mírné trhliny se čtvercovými 17
tabulkami spojovanými olovem. Vlastní loď na obdélném protáhlém půdorysu zaklenutá Líc západnější placky dekorován geometrickým zrcadlem se zalamovanými rohy svázanými s vnitřním oválem. Zevně zrcadlo zarámováno podloženým štukovým oblounkem. Vnitřní zalamovaný oválný rám zrcadla vyvinut do masivnějšího zdvojeného oblounového profilu. Nad kruchtou krátký úsek valené kombinací úseku stlačené klenby naráží na stlačené valené klenby a kleneb plackových mezi zdvojenými pasy. Placka nad křížením s pas západní štítové, resp. hraniční zdi špitálu. Stěny lodi tektonizovány zdvojeným pilastrovým bočními kaplemi probrána do oválné kopule zrcadlem zakončené se stylizovanou lustrovou rozetou, zevně s řádem vyrůstajícím z dvakrát odstupněných nezdobných postamentů, přičemž spodní stupeň je zalomením průběžného štukového soklu. Římsové cípatou čabrakou s motivem mřížky a s jednoduchými střapci. hlavice pilastrů vynášejí zalamované ořímsované kladí v úrovni klenebních Kopuli podložena patek. mocněji vyvinutá K západnímu čelu lodi profilovaná pateční římsa a cvikly placky vložena kruchta, podklenutá třemi plochými plackami mezi pasy uprostřed s vpadlým vykrajovaným zrcadlem, nesená dvěma vyplněny vpadlými toskánskými sloupy na jednoduchých hranolových postamentech. shora vykrajovanými trojúhelnými zrcadly. Podkruchtí o stupeň výše podlahy lodi. Podlaha pod kruchtou dlážděná týmiž novodobými čtvercovými šablonami jemnozrnného 18
pískovce, jež použity v presbytáři i bočních kaplích. Poprseň kruchty uprostřed mírně konvexní, podložena a ukončena profilovanými římsami. Ústřední parapetní výplň vykazuje vykrajované zrcadlo v ústupkovém rámu nesené plastickou rokajovou kartuší a zatížené další rokajovou kartuší drobnějšího formátu. Po stranách poprsně tvarově identická vykrajovaná ústupková zrcadla doplněná palmetovým motivem s mušlí. Kruchta do bočních stěn jako by kotvena prostřednictvím štukových konzol s boltci a volutami i střapci i asymetrickými maskarony. Na konvexní střední části poprsně posazena varhanní skříň, tvarovaná na způsob pilastrové architektury s masivnějším římsovým kladím. Barokizující slohový výraz skříně směřuje do 19. století. Podlaha lodi v podélných pásech dlážděna novodobými čtvercovými šablonami z hlazené žuly. Do bočních kaplí loď prolomena širšími prostupy s půlkruhovými oblouky. Špaleta prostupů v půdorysu dvojnásobně vyžlabena. Do obou špalet vloženy dva vyrovnávací stupně kryté týmiž novodobými pískovcovými šablonami jako použity v kaplích. Uvnitř špalet osazeny barokní dvojkřídlé mřížové branky s mřížovými nadsvětlíky. Mřížová křídla na 19
obou stranách složená z překládaných prutů čtvercového průřezu, mezi něž vloženy nýtované a prstenci spojované páskové ovály. Klapačka při mariánské kapli zdobnější, s nýtovanými palmetami, v horní části zavinutými. V nadsvětlíku Mariánské kaple v slohově charakteristické barokní mříži monogram MARIA (prokládaný do oválu). V nadsvětlíku kaplu Ukřižování Spasitele uprostřed do boltců stáčených prutů s vytahovanými volutkami ústřední ovál s iniciálami INRI a symbolem srdce Ježíšova. Na oválu vykrajovaná mušle. Presbytář Rozvinut na příčně oválném půdorysu jako ústřední prostor kaple, zdůrazněný jak nezdobného soklu. Oblounové patky pilastrů podkládají hladké dříky vynášející jednak římsové hlavice, jednak po stranách oltářního šířkově, tak vertikálně obrazu hlavice iónské s ovocnými festony. Nad hlavicemi pilastrů otevřením do zdvojené zalamované mocné římsové kladí, předstupující patku impozantní kopule. kopule, jejíž líc dekorován melounovitými pásy směřujícími do Stěny presbytáře ústředního lichého okulu.v obkročmo širších pilastrových polích tektonizovány vysokým pilastrovým řádem s postamenty vyrůstajícími z jednou odstupně ného p r ů b ě ž n é h o prolomena vysoká okna se zkosenými bankály a lehce podebranými stlačenými záklenky. Zevnitř špalety osazené okenní výplně novodobé historizující, členěné do několikanásobného kříže a zasklené čtvercovými tabulkami zalévanými v olovu. V čele presbytáře pozdně barokní oltářní obraz zpodobňující sv. Jana Křtitele při křtu Krista. Obraz umístěn v soudobém kasulovém 20
rámu vytaženém do masivního štukového profilu s iluzí lakovaného dřeva. Rám k ploše stěny připnut rokajovými a volutovými sponami a podložen masivním štukovým rokajem, po stranách vyplněným rytou mřížkou. Vedle nadpraží vstupu do sakristie pod rámem oltářního obrazu do štuku vetknut barokní na kované konzolce s volutami zavěšený zvonek. Nad oltářním obrazem štukový zalamovaný nástavec - dvojicí andílků nesená rokajová kartuše s hrabě cím aliančním znakem Václava Antonína Kounice, pod korunkou se sedmi perlami. Pod znakem přivěšen reliefní řád zlatého rouna. Před čelní zdí poněkud přestoupený zděný oltářní stůl s nízkým mocně ořímsovaným volutovým křídlovým nástavcem a dvěma předloženými deskovými stupni. Ve tvaru rozvolněné mušle pod bočními volutami potvrzují pozdněji barokní původ. Vlastní oltářní stůl nevhodně obedněn překližkou. Na oltářním stole skříňový svatostánek členěný pilastříky s rozetami a rokajem. Na svatostánku dodatečně umístěný slohově nesouladný novodobý kříž s Kristem. Rovněž dodatečné jsou se svatostánkem nesourodé volutové konzolky elektrických svíček nad dvířky. Presbytář dlážděn novodobými čtvercovými šablonami z hlazeného jemnozrnného pískovce značně nesourodé struktury. Podél stěn před oltářem umístěny hodnotné barokní, oválnému půdorysu kaple i pilastrům přizpůsobené lavice s jednoduše vykrajovanými bočnicemi a výplňovými čely o vystouplých zalamovaných a vykrajovaných zrcátcích. Pod poprsní zapuštěny objímkové konzoly pro žerdě cechovních postavníků, zhotovené z 21
plechových pásků. Zdvojená řada obdobných lavic umístěna i v podkruchtí. Kdežto výtvarně ještě pozoruhodnější dvě trojdílné a tvarově odvozené od mřížových branek bočních kaplí. Mariánská (severní) boční kaple V půdorysu oválný, k lodi podélně přisazený prostor je vlastně zdrobnělou replikou centrálního prostoru presbytáře. I zde stěny tektonizovány dvojicemi pilastrů s postamenty vyrůstajícími ze zalamovaného prů b ě žného nezdobného jednoduchého soklu. Hladké dříky spočívají na oblounových jedna jednoduchá lavice umístěné v lodi byly patrně přivezeny z jiného objektu. Vykazují na vysoké úrovni dřevořezbou zdobené volutové bočnice a celkově náročnější zpracování dubového masivu. patkách a vynášejí bohaté jónské hlavice doplněné listovými festony a střapci. Na Jako oltářní menza podle nové liturgie slouží druhotně použitý hlavicích spočívá klasicistní nebo klasicizující stůl s pilastry listovými festony i rozetami a sakrálním křížem s paprsky, bezohledně přeloženy umakartovou deskou, přenesený odjinud. mocné zalamované římsové kladí hluboko předstupující před patky melounovité V místě vítězného oblouku presbytář od lodi oddělen hodnotným kopule se štukovými pásy směřujícími do téměř kruhového lichého kovaným mřížovým zábradlím, jež se jeví novodobé barokizující, 22
sochy P. Marie Lurdské (polychromovaná sádra). V postamentu motiv skály proložen rokajovými kartušemi. U nohou mariánské sochy figura hada symbolizujícími zlo. Do skály vetknuto šest železných kovaných svícnů na způsob stylizovaných květin se štukovými i kovanými listy. okulu. Prostor osvětlen trojicí výše prolomených oken v zalamovaných a vykrajovaných špaletách, s pevnými novodobými výplněmi z dubového masivu s paprsky kolem kříže v kruhu. Jedna Boční (jižní) kaple Ukřižování Spasitele Půdorys i prostorové rozvinutí do kopulové klenby je opakováním popsaného prostoru mariánské kaple. Vzhledem k v e n k o v n í m u klasicistnímu přístavku vstupu do hrobky na čelní zdi chybí z vykrajovaných tabulek při vrcholu záklenku v bočních oknech slouží jako otvíravý větrák. Na podlaze tytéž novodobé čtvercové šablony s jemnozrnného pískovce jak v presbytáři. Hned za vstupem z lodi podlaha propadlá, kamenné šablony z části rozbité. původní barokní třetí okno. Hlavice pilastrů jsou poněkud méně zdobné, iónské voluty Před severním čelem poněkud předstoupený barokní oltářní stůl, v půdorysu konkávní, nesený v rozích mocně vyvinutými volutami doplňují listové drobnější festony. přecházejícími do asymetrických mušlí. Pod deskou stolu čelní výplň s nízkým reliéfem znázorňujícím hříšníky v plamenech Štukový dekor na líci kopule je střídmější. pekelných na které shlíží božské oko. Nástavec oltářního stolu Na podlaze tytéž vyzděn na způsob iluzivní skály tvořící postament starší novodobé novodobé šablony 23
jemnozrnného pískovce jak asi nelze pochybovat. předešle, zde však v dobrém fyzickém stavu. Téměř hranolový oltářní stůl novodobý, zděný omítaný, spočívá na ořímsovaném postamentu. Čelo stolu vyplněno medailonem se Půda nad lodí kostelíka Přístupná z půdy špitálu neupraveným průlezem. Na místě podlahy odkryté ruby kleneb bez zásypu. Krov barokní, kombinovaný vaznicový s hambalky i ležatými stolicemi a sakrálním křížem, flankovaným jednostranně vykrajovanými vyžlabenou lištou rámovanými zrcátky. Figura Krista na kříži představuje výtvarně hodnotnou starší novodobou práci. Jen stojina kříže byla dole nepříliš odborně nastavena nesourodým dřevěným cviklem. Pod východním oknem umístěna na hranolovém, shora proláklém dvakrát ořímsovaném soklu dřevořezba Svaté Trojice podložená oblaky s figurou anděla ochraňujícího klečícího černocha a bělocha. Výtvarné zpracovaná skulptury vykazuje zřetelné rustikální rysy, i když o barokním původu s diagonálním zavětrováním. Fyzický stav krovu relativně uspokojivý, jednotlivé prvky trámové konstrukce nicméně místně napadeny dřevokazným hmyzem. 24
Výmalba kostelíka Výmalba interiérů kostelíka vesměs novodobá, založená na jednoduché skladbě nažloutlých pískových základních ploch a lomeně bílých plastických detailů. Základní princip neuplatněn důsledně, např. na kruchtě plastické detaily výplní rovněž pískové. V boční kapli nedůsledně pískový i doplňkový vegetabilní dekor iónských hlavic pilastrů. možné existence dnes nepřístupné barokní krypty. Nesourodá výbava presbytáře: na barokním svatostánku rušivé konzoly elektrických svíček a novodobý křížek s Kristem. Nouzově překližkou obedněný barokní oltářní stůl. Podle nové liturgie přidaná klasicistní oltářní menza nezapře druhotné použití. Vhodnější by byl oltářní stůl neskrývaně postmoderního ztvárnění. V lodi nesourodá výbava kostelními lavicemi z části cizí provenience. Architektonické a stavebně technické závady v interiérech kaple Trhliny v bočních stěnách lodi nad vstupy stoupající přes okenní špalety až do plackové klenby. Mírné diagonální trhliny po stranách poprsně kruchty. Vlasové podélné trhliny v pasech i plackových klenbách a oválné kopuli lodi přecházející přes vítězný oblouk z části i do kopule Presbytáře. V lodi, presbytáři i bočních kaplích štukový sokl a z části i postamenty pilastrového řádu do hloubky rozrušeny působením vzlínající zemní vlhkosti, takže omítky místně opadané až na zdivo. Banální stereotypně položená novodobá žulová dlažba v lodi. Poškozená novodobá (propadlá) pískovcová dlažba v Mariánské kapli. Neprodyšné kamenné dlažby vhánějící zemní vlhkost do stěn a zhoršující negativní působení zemní vlhkosti v nich. Propadlá podlaha v mariánské kapli vyžaduje sondážní ověření 25
Hrobka Kouniců Z části pod jižní boční kaplí a z části pod lodí vyhloubený suterénní prostor oválného půdorysu s krátkým chodbovitým úsekem připojeným na severu. Vstup ze hřbitova popsaným zádveřím jižně boční kaple Ukřizování Spasitele. Ústřední prostor zaklenut vzdutou klasicistní klenbou navazující na valenou klenbu severní chodby. Líc stěn a kleneb omítaný. Povrchová úprava po nedávné obnově bez vážnějších fyzických vad. (C) Špitál J A N E L I Á Š Interiéry všeobecně vybaveny banálními i ryze užitkovými novodobými typovými a velkosériovými prvky (zárubně, dveřní křídla, svítidla etc.). Přízemní prostor v patrové části stavení na téměř čtvercovém půdorysu zastropen novým omítaným podhledem. Dodatečně obedněný a zaomítnutý průvlak naznačuje existenci zřejmě barokního trámového stropu za dodatečně podvlečeným podhledem. Místnosti v přízemní části špitánu nezajímavě plochostropé. Vstup do patra zprostředkován nově přeřešenými schody se zádveřím v přístavku vedle jižního vstupu do lodi kostelíka. Na jednoramenných přímočarých schodech tytéž pískovcové šablony jak v bočních kaplích a presbytáři. Jediná téměř čtvercová místnost 26
patra osvětlena okny v severním průčelí ve špaletách nálevkovité překlady a plný parapet. Na podlaze betonová mazanina. Strop trámový záklopový s masivním deskami obedněným průvlakem. Většina stropních trámů v průběhu času vyměněna. Část (patrně nejstarší) jen hrubě tesařsky opracovaná, část trámů se sejmutými hranami a trojúhelnými výběhy okosení. Záklopové desky rovněž se sejmutými hranami. Půdní podlaží přístupné po žebříku z horní místnosti špitálu novodobým deskovým padákem. Krov klasicistní s vnitřním rámem s krátčaty, s kombinací ležaté a stojaté stolice. Na podlaze cihla kladená na plocho. Líc štítu kostelíka viditelný z půdy špitálu bez pohledové omítky, toliko se základní hrubě nahozenou omítkovou vrstvou. 27
DĚJINY A STAVEBNÍ HISTORIE slavkovský špitál, kolem kterého už tehdy existovalo předměstí, nesoucí po něm jméno, totiž předměstí Špitálské. V nadaci města Slavkova na nový špitál z r. 1497 se o tom příznačně uvádí : Jakož jest někdy před časy předměstí bylo před branou k Brnu z města Slavkova jdouc, kteréžto předměstí k obci a městu Slavkovu příslušelo jest, a to časy válečnými zkaženo a opustlo jest (Al. Ličman, Slavkovský okres, Vlastivěda moravská, 1921, 167). Historický přehled Středověký špitál jako útulek pro chudé a nemohoucí byl před Slavkovem u cesty k Brnu podle všeho založen již řádem německých rytířů, jimž Slavkov náležel a kteří zde měli ve 13. století komendu. Ostatně péče o chudé a nemohoucí pocestné byla vepsána do regulí řádu při jeho vzniku. Papež Klement III. jej totiž r. 1191 schválil nejprve jako řád špitální a teprve po té jako řád rytířský (1198) s řeholí sv. Augustina. Do Čech a na Moravu přišli členové řádu krátce před r. 1200. Stará česká řádová provincie pak zanikla na samém počátku husitských válek r. 1420 (J. Svátek, Organizace řeholních institucí v českých zemích a péče o jejich archivy, 1966, 8 n.). Za husitských válek zanikl také středověký Špitál ve Slavkově na prahu novověku znovu založil tehdejší feudální vlastník Slavkova, rytíř Jan Zelený z Šanova (1483-1487) a po něm jej r. 1497 bohatě nadal Petr hrabě od sv. Jiří a z Pezinku s manželkou Žofií z Valdštejna, vdovou po Janu Zeleném. Zmínění manželé mimo jiné věnovali špitálu 7 a půl lánu polí i s loukou pod vsí Křenovicemi, z nichž nemusel odvádět žádné platy a dávky. Kromě tohoto špitálu na stavbu a otop poskytli dříví z panských lesů. Špitálnímu správci přidali k dobru čtvrt vinohradu, z něhož měl dávat desátek slavkovskému pánu a byl povinen vinohrad řádně obdělávat pod pokutou 3 zl. Chtěl-li by později kterýkoliv pán Slavkova vzít zmíněnou louku od špitálu, měl za ni špitálu zaplatit 10 kop gr., což zřejmě nastalo, neboť v r. 1533 další slavkovský pán Petr z Kounic dovolil obyvatelům vsi Křenovic se o tuto louku rozdělit (Ličman, cit. dílo, 167, 168). Kromě toho od hr. Petra s manželkou Žofií špitál obdržel plat z 26 (rozestavěných i budoucích) podsedků na předměstí k Brnu ( aby ti kdož by na tom stavěli, platili ročně ke špitálu ). Hraběcí manželé také svolili, aby chudí lidé téhož špitálu mohli sv. Janu Křtiteli při posvícení každý rok vyšenkovat 2 drajlinky vína, a jestliže by se kdy berně královská 28
vybírati měla, slíbili ji za ně uhradit (Ličman, cit. dílo, 168). - v 50. letech 20. století na zeď sakristie přenesený ze zbořené márnice u domku hrobníka. Pořídil jej v roce úmrtí své manželce Obdarování špitálu r. 1497 se uskutečnilo za účasti slavkovských Magdaleně (+ 1615) a v předstihu i sobě pan Matouš Roztrkal, rok měšťanů, při čemž souvislosti obdarování špitálu z konce 15. jeho smrti už pak nebyl doplněn (tamtéž, 172, pozn. 3). dokládají, že předměstí Špitálka v té době bylo ve výstavbě a že se počítalo s jeho dalším rozšířením (pozn. JOE). Péči vrchnosti Za třicetileté války špitál byl zdevastován a opuštěn, neboť r. 1645 se špitál těšil i za prvních Kouniců na Slavkově. R. 1567 Oldřich z byla i ulice Špitálka zcela pustá a domy všechny zkaženy. Opuštěný Kounic s bratrem Kryštofem stvrdili městu Slavkovu právo, aby z špitál přišel rovněž o svoji pozemkovou výbavu, která připadla 26 podsedků na ulici Špitálské vybíralo platy ke špitálu a je na vrchnosti. Na hřbitově při kostelíku se (znovu) začalo pochovávat špitál vynakládalo jak uzná za vhodné (Ličman, cit. dílo, 172, 173). r. 1659. Špitál opět jako vrchnostenskou instituci obnovil Špitál se tak stal de facto i de jure městskou institucí. Kostelík sv. (znovupostavil) r. 1676 Dominik Ondřej z Kounic. Jeho bratr Jana Křtitele však kounická vrchnost v 16. století věnovala ke konání bohoslužeb českým bratřím, z nichž tu byli pochování dva kněží a správcové sboru, totiž Jakub Klusák (+ 1585) a Adam Felinus (+ 1598). Víme, že část náhrobku Jakuba Klusáka s českým nápisem, datovaným právě ltp. 1585, byla objevena v boční kapli r. 1880 při kladení nové dlažby. Nápis na nedochovaném náhrobku Maximilián pak r. 1678 ustavil nadaci 1.000 zl. na mše a k vydržování špitálníků. Dominik Ondřej z Kounic posléze nadaci ještě rozmnožil na úplné zaopatření 4 chudých mužů a 4 žen. V nadaci byla podrobně stanovena strava i oděv špitálníků, jakož i pobožnosti, které měly vykonávat. Světskou správu špitálu vykonával a na pořádek v něm dozíral a jeho jmění spravoval Adama Felina z r. 1598 byl podle farního protokolu latinský (Ličman, přísežný dozorce špitálu jmenovaný vrchností. Po čas úřadování cit. dílo, 169, pozn. č. 1, 2). U kostelíka byly nejpozději na počátku byl osvobozen od všech platů a panských povinností. Duchovní 17. století také pohřbíváni českobratrští laici. Svědčí o tom do vnější správa špitálu byla svěřena místnímu faráři, jenž měl ve špitálním stěny sakristie druhotně zasazený náhrobek paní Anny, manželky kostele sloužit každého čtvrt roku dvě tiché mše a o sv. Janu Křtiteli Gabriela Litenského z Kelče, úředníka slavkovského panství, zpívanou mši. Za to dostával z každé várky v panském pivovaru vytrvalého českého bratra, kterému ještě r. 1630 císařský správce sud piva. Za pohřební obřad za špitálníka farář měl pobírat 30 kr., Moravy kardinál Ditrichštejn s výhrůžkou sdělil očekávání, že spolu rektorovi se zpěváky a hrobaři se dávalo 15 kr. Nadání potvrdilo s jinými slavkovskými obyvateli přestoupí ke katolictví nejdéle do olomoucké biskupství r. 1679 a téhož roku bylo vloženo do svatodušních svátků téhož roku (F. Hrubý, Lev Vilém z Kounic, zemských desk (G.Wolny, Kirchliche Topographie von Mähren 1987, 43, 44). Stejné svědectví o pohřbech vydává i druhý náhrobek II,l856-6l, 474; Ličman, cit. dílo, 168, 169, pozn. č. 4). 29
V r. 1708 hraběnka Marie Eleonora z Kounic zřídila nadaci k klenutý a krytý pálenými taškami, obsahoval kromě hlavního dva Bolestné Matce boží ve výši 1.000 zl., z jejich úroků měl špitál boční oltáře (oltář Matky Boží a oltář Ukřižování Spasitele), na dostávat ročně 20 zl. (Wolny, cit. dílo). kůru byl pozitiv a ve věžičce zvonek o 60 librách. Byla v něm tehdy delší dobu nevyužívaná hraběcí kounická hrobka. Ve špitálu Kolem r. 1730 nebyl kostelík v dobrém stavebním stavu, ba při kostele nacházeli obydlí, obživu a ošacení, hrazené většinou sděluje se, patrně poněkud přehnaně, že byl dokonce zřícený a majitelem velkostatku, 4 chudí muži a 4 ženy (G.Wolny, Kirchliche opuštěný (G.Wolny, Kirchliche Topographie von Mähren II,l856-6l, Topographie von Mähren II,l856-6l, 474 n.). 474). V r. 1743 byl špitální kostelík rozšířen Maximiliánem Oldřichem z Kounic, byly v něm tři oltáře: hlavní sv. Jana Křtitele, vedlejší v R. 1882 byly obě kaple obnoveny a na jejich oltáře opatřeny bočních kaplích totiž P. Marie a Ukřižovaného Spasitele. nové sochy, totiž kříž s obrazem ukřižovaného Spasitele a P. Marie Lurdské. R. 1762 vyhořela celá Špitálská ulice, r. 1787 v ní vyhořely domy č. 7-24 a čtyři chaloupky na straně k potoku. V r. 1791 vyhořela téměř celá Špitálská ulice znovu (45 domů a 25 stodol). O poškození kostelíka a špitálu však není přímých zpráv (Ličman, cit. dílo, 175). R. 1795 kníže Arnošt z Kounic Rittbergu dal pod kostelíkem zřídit novou rodinnou hrobku Kouniců, se zvláštním vstupem z prostoru hřbitova. Dne 7. srpna téhož roku bylo do ní uloženo tělo dvorského kancléře Marie Terezie Václava Antonína knížete Kounice Rittberga a převezena těla dříve zesnulých Kouniců, uložená před tím v kryptě u zámku. V dalších desetiletích tu ještě byli pochování stavebník hrobky Arnošt z Kounic sám (+ 1797), Dominik Ondřej z Kounic (+ 1812), Vilém z Kounic (+ 1888) a Albrecht z Kounic (+ 1897). Krypta byla uzavřena za hraběte Václava z Kounic (+ 1913). V 60. letech 19. století podle topografa Volného byl kostelík Až do 20. století včetně byly ke slavnostním příležitostem v kostelíku uchovávány tzv. cechovní postavníky. Měli je tam ševci, zámečníci a kováři, kožišníci, stolaři, řezníci, krejčí, postřihovači, soukeníci (tkalci), tesaři, zedníci a bednáři. Nejstarší, ve 20. letech uložené na půdě, pocházely z cechu tesařského, krejčovského, řeznického a tkalcovského (Ličman, cit. dílo, 170, 172, pozn. č. 1). Excerpta ze spisů Státního památkového úřadu v Brně R. 1933 zástupce SPÚ arch. Dufka při prohlídce kaple konstatoval, že trpí hlavně zamokáním taškovou krytinou tří kopulí (nad presbytářem a oběma bočními kaplemi), kde je vnitřní omítka zcela rozvětrána. Tašky jsou kladeny do malty na zdivo kleneb. Jinak vnitřní omítky až na obě kaple, trpící spodní vlhkostí, jsou 30
celkem zachovalé, avšak natřeny olejovou barvou, která se místy odlupuje. Kamenná dlažba v lodi je vadná, štukový hlavní oltář s dřevěným tabernáklem poškozen a pod olejovým nátěrem. Dál konstatoval, že při prohlídce kaple se ukázala naléhavá potřeba nového zastřešení všech tří kopulí,... s položením krytiny z měděného plechu na šalování a fošnové skruže, sledující nynější tvar střechy... Další nutnou prací je obnova rozrušených omítek na kopulích a na stěnách kaplí s očištěním a opravou zasaženého zdiva a přesnou obnovou všech architektonických článků v původních profilech... K vysoušení vlhkého soklového zdiva by se doporučovalo osazení knapenových trubek. Olejový nátěr stěn a kleneb vnitřku by se oškrabal a po nutné opravě omítek by se vnitřek vytónoval ve dvou světlých odstínech, bílé a nažloutlé, bez ornamentování. Nutno opravit okna... dále opravit nátěry mříží, lavic, kazatelny a kůru... značně poškozený štukový hlavní oltář vyžadoval odborné ošetření štukatérem, oltářní obraz očištění 1938 - Alois Menšík mistr tesařský ze Slavkova u Brna podal rozpočet na nové kopule kaple ve Slavkově, který činil celkem 24.423 Kč. K rozpočtu přiložil Nákres dřevěné konstrukce střechy - soustavy skružové na kapli Sv. Jana Křtitele ve Slavkově u Brna, měř. 1:100, půdorysy a řezy kopulemi. A. Menšík, mistr tesařský - Slavkov u Brna 1938 (Viz příloha elaborátu). 1938 - stručný rozvrh nákladů na vnější opravu špitální kaple, zahrnující zřízení nové konstrukce krovu nad kopulemi, pokrytí střech nad kopulemi pozinkovaným plechem, osazení podokapních žlabů a rour, provedení vysušení soklového zdiva knapenovým systémem s rourkami ve dvou řadách, dosahoval výše 41.667 Kč. Téhož roku byla podána žádost o ministerskou subvenci ve výši 8.000 Kč. 1938 - druhý rozpočet na opravu kostela na Špitálce od Emila Křivánka, sochaře a štukatéra z Brna, počítal s opravou hlavní odborným restaurátorem... Na vnějšku opravily by se omítky a lodi (od země) do původního stavu, v presbytáři s očištěním všech opačokovaly bez nátěru fasádní barvou. Aby omítky netrpěly stěn a říms od olejového nátěru, zpuchřelé omítky se měly odstranit dešťovou vodou, bylo by žádoucí opatřit střechy podokapními žlaby na tvrdý podklad, nově přečistit čistou sádrou, dvě kruhovité kaple.... očistit od olejového nátěru, zpuchřelé omítky odstranit a nově doplnit na původní stav, očistit hlavní oltář z umělého mramoru a V r. 1936 vypracoval první rozpočet na obnovu sochař a štukatér nově doplnit do původního stavu, rám z umělého mramoru za Emil Křivánek z Brna. Práce v interiéru obnášely celkem 25.200 hlavním oltářem očistit a přeleštit na původní stav; ornamentální Kč. štuková výzdoba kolem tohoto rámu - očistit na původní stav a 1938 - rozpočet od téže firmy na rozšířené práce zněl na 38.900 doplnit; celý štukový oltář s menzou u P. Marie Lurdské, natíraný Kč. olejovou malbou -očištění od olejového nátěru na původní stav a 31
nově natření vzdušnou žlutou barvou; v druhé kapli čištění štukové menzy od olejového nátěru na původní stav; 26 hlavic v kaplích a presbytáři očistit od nánosu vápna a špíny a doplnit na původní stav; dva kulaté sloupy podpírající kůr s ornamentální kartuší a profilovanými částmi očistit na původní stav a doplnit; ornamentální růžice ve stropě hlavní lodi očistit a doplnit; k tomu malířské práce - dvoutónové vylíčení a postavení lešení v celém kostele. Vše za 55.520 korun. 1939 - zástupce SPÚ se slavkovským děkanem dohodli, že bude odstraněna železná konzola se stožárem z levé boční kaple a el. vedení se připevní na sloup umístěný před stěnu presbytáře. na uvedené práce včetně opravy trhliny v klenbách a zdech, opravy a doplnění kamenné dlažby roku zněl na 90.974 korun. S uvedenými pracemi bylo započato téhož roku. Současně bylo konstatováno, že dřevěná okna se zasklením do olova mají křídla značně prohnilá a zasklení je netěsné, místy rozbité, olověné pásky z části chybí. 1941 - předložen rozpočet na zhotovení nových oken v lodích a presbytáři. Okna do konce roku zhotovena. Restaurování velkého oltářního obrazu sv. Jana Křtitele prováděl akademický malíř Otto Stritzko. Počítalo se také s vytrháním kamenné dlažby v lodi i kaplích s tím, že poškozené kusy v lodi budou nahrazeny z dlažby kaplí, kde bude položena (umělokamenná?) dlažba nová. (C) 1939 - v prosinci konstatováno, J že A zastřešení je hotovo N na všech E L I Á Š kopulích, plechová krytina zatím natřena tmavočerveně, pořízeny okapní žlaby a roury. Tvar střech je jen málo změněn proti dřívějšku. Železná konzola elektrického vedení byla odstraněna, definitivní vedení při kapli dosud nepoloženo, stojí ještě vedení prozatímní. 1939 - MŠANO přidělilo subvenci 8.000 Kč. 1947 - vypracován projekt na zbourání domku hrobníka vlevo hřbitovní brány, při té příležitosti konstatováno, že brána je nebezpečně vychýlená, že ji zřejmě bude třeba postavit znovu. 1955 - realizovaný projekt nové hřbitovní brány vypracoval OSP ve Slavkově u Brna /viz příloha elaborátu). 1941 - povolena další subvence na opravu kaple ve výši 20.000 korun. Dne 15. února při prohlídce kaple konstatováno, že mimo štukatérské práce je zapotřebí ještě vyspravit dlažbu v lodi u obou vchodů, opravit a natřít okna a jejich mříže, natřít zábradlí v presbytáři a mříže u obou kaplí, vyspravit nátěry kazatelny a lavic, nově štafírovat tabernákl hlavního oltáře, dokončit započaté knapenování obvodových zdí z vnějšku, podle potřeby pak vnitřek vystínovat, konzervovat hlavní oltářní obraz. Rozpočet z téhož Údaje ze spisovny Státního památkového ústavu v Brně V letech 1958-1960 byla nákladem 35.000 Kčs snesena a znovu postavena hřbitovní brána vedle kaple. R. 1962 se zmiňuje zřízení kolumbária při hřbitovní zdi vlevo za vstupní bránou. 32
R. 1974 v rámci probíhající obnovy povrchové úpravy objektu bylo ještě třeba dokončit odsekání omítek nad terénem - především betonového soklu - poté provést nutné fasádní omítky. Oškrábat zbytky barev z ponechaných omítek. Nová barevnost: aktivní články světlé, výplně tmavší. Byl položen nový nátěr na plechovou střechu z pozinkovaného plechu. Omítky pak byly dokončeny v následujícím roce. R. 1977 se v kapli mezi hodnotnými prvky kromě oltářů a mříží u bočních kaplí nacházely i cechovní korouhve. R. 1978 se konstatuje, že pískovcové podlahy u oltáře jsou relativně dobré, stačilo by jejich přebroušení, v bočních kaplích pak třeba výhledově výměna dlažby. Cihelná dlažba na kůru byla v havarijním stavu. R. 1980 byla plocha chodníku na uliční straně kaple pokryta asfaltovým kobercem. KSSPPOP v Brně žádá zhotovení minimálně Stavební historie Souvislost mezi nynějším kostelíkem a špitálem a středověkým špitálním kostelem a špitálem ve Slavkově po stavební stránce zřejmě neexistuje. Středověký špitál ve Slavkově zanikl v době husitských válek podle všeho úplně. S jistotou byl pak na dnešním místě slavkovský špitál s kostelíkem znovu založen jako pozdně gotický na konci 15. století s tím, že jeho kostelík se v 16. století stal modlitebnou Českých bratří ve Slavkově. Obytné stavení špitálu bylo asi zprvu dřevěné, ostatně víme, že špitálu se při založení dostalo dřeva z panských lesů jak na stavbu tak na otop. O podobě pozdně gotického, určitě renesančně aspoň z části přestavěného kostelíku před jeho barokní 50 cm širokého okapového chodníku z kamenných dlaždic (marně). přestavbou jsme povšechně informování nejstaršími pohledy a Téhož roku byly vnitřní omítky hrobky ve velmi špatném stavu, prospekty Slavkova (oltářní obraz v kapli sv. Urbana, prospekt rakve bylo nutno očistit a konzervovat. Slavkova podle návrhu asi z r. 1702-3 vypracovaný Václavem R. 1991 Památkový ústav v Brně vydal souhlas s konzervací Petruzzim, AMB Brno). Představoval u nás v období gotiky a náhrobní desky na kapli. renesance takřka typizovaný standard městského špitálu. Šlo o orientovanou jednolodní stavbu zastřešenou sedlem se R. 1993 byla povolena výměna dveří u márnice. sanktusníkem s lucernou, na východní straně byl ukončen asi R. 1994 byl schválen projekt stavební úpravy hrobky - výměny odstupněným polygonálním presbytářem. Západní štítové průčelí omítek včetně výměny kamenné dlažby. V témže roce bylo vydáno modeloval patrový arkýřek se vstupem. Vlastní stavení špitálu není závazné stanovisko k této akci. zřetelně vyznačeno, podle půdorysného plánu Slavkova z druhé 33
1) plán města Slavkova před r. 1698. E. Zucalli? Výřez (jih nahoře) 34
2) Slavkov od JZ r. 1712. Výřez z oltářního obrazu v kapli sv. Urbana 35
3) Slavkov od Z. Výřez z prospektu od V. Petruzziho. Před r. 1729. 36
poloviny 17. století to mělo být první sousední přízemní stavení v řadě usedlostí tvořících jižní frontu Špitálské ulice. Patrně na obytné stavení špitálu lze vztáhnout zprávu o raně barokní znovuvýstavbě špitálu v 70. letech 17. století. Při kostelíku se pohřbívalo už v 16. století. Slyšíme o dvou náhrobcích zdejších bratrských kněží. Katolický veřejný hřbitov tu byl založen po polovině 17. stol. Podle barokního plánu i prospektu města se hřbitov rozkládal přibližně v rozloze hřbitova dnešního. Před pozdně barokní, již rokokovou stavební akcí z první poloviny 40. let byl pozdně gotický a renesanční objekt zřejmě z velké části zbořen. Z jeho dřívějších konstrukcí se v nové pozdně barokní stavbě mohlo zachovat něco v nižších partiích obvodového zdiva obdélné lodi kostelíka a snad i v přízemí vlastní špitální budovy. Ta však ve své patrové části přiléhající ke kostelíku byla v každém případě postavena současně s kampanilovým štítem kostelíku. Jeho líc obrácený do půdy špitálu totiž nikdy neměl pohledovou stavbou zámku už v r. 1732. Práce v interiérech kostelíka dal dokončit bratr Maximiliána Oldřicha Kounice Václav Antonín. Dokládá to velký rodový znak v rokajové kartuši nad obrazem hlavního oltáře doplněný řádem zlatého rouna, jímž byl Václav Antonín odměněn za zásluhy koncem 40. let 18. století. (Pozn.: Václav Antonín kníže Kounic /1711-1794/ získal zásluhy v diplomatických službách Marie Terezie, jejíž si získal neomezenou důvěru. R. 1756 se stal dvorským kancléřem, r. 1764 byl povýšen do stavu říšských knížat. Byl znám jako znalec a podporovatel umění, mimo jiné byl i protektorem vídeňské Akademie umění.) Původní znak Kouniců se projevuje i v pohledově nejexponovanějším okně severní Mariánské kaple a to na mříži s motivem dvou leknínových stonků. Příspěvkem klasicismu bylo zřízení rodinné hrobky krypty Kouniců pod lodí kostelíka, k němuž došlo přičiněním Arnošta knížete Kounice - Rittberga r. 1795. Z prostoru hřbitova byl pořízen omítku. Pozdně barokní stavební akce vtiskla špitálu s kostelíkem důstojný vstup do krypty na způsob hranolového zádveří se dnešní hmotové utváření, samozřejmě bez klasicistně přistaveného sedlovou stříškou, přiloženého k čelu jižní boční kaple Ukřižování vstupu do hrobky a bez novodobých užitkových jižních přístavků. Spasitele. Pilastry sevřené štítové průčelí vstupu ozdobil litinový Kostelík byl rozvržen do tvaru trojlistého kříže se zajímavým knížecí znak Kouniců, pod ním velká nápisová deska (dnes bez centrálně longitudinálním utvářením vnitřního prostoru, přičemž kovových písmen), vstup zabezpečila hodnotná dvojkřídlá kovaná ústřední prostor v něm představuje vysokou kopulí završený mřížová branka. presbytář. Osoba projektanta není jmenovitě známa. Předpokládá Klasicistní stabilní katastr z r. 1826 už představuje půdorys se, že jim byl nástupce D. Martinelliho při budování místního zámku, kostelíka a špitálu včetně vstupu do hrobky v dnešním stavu, ovšem architekt Václav Petruzzi. O osobě prvního stavebníka není pochyb, bez novodobého přístavku márnice a dvorku hrobníka na jižní straně byl jím (1743) Maxmilián Oldřich z Kounic, který Petruzziho pověřil špitálu. 37
4) mapa stabilního katastru z r. 1829, výřez 38
5) projekt nových střech na kopulích, r. 1938 39
V 19. století byly ve stavebním souboru prováděny průběžné udržovací práce. Významnější, již starší novodobá stavební akce se datuje počátkem 80. let 19. století v interiéru kostelíka se projevila novým zařízením jižní boční kaple Ukřižování Spasitele, kam přišel nový oltář, na nějž byla osazena nová postava Krista na kříži. V protější Mariánské kapli předpokládanou barokní sochu Panny Marie nahradila sádrová figura P. Marie Lurdské sériové produkce. Presbytář od lodi byl oddělen novým barokizujícím kovaným mřížovým zábradlím s dvojkřídlými dvířky. a bočních kaplích i pod kruchtou, odlišná od dlažby v lodi. Ve 20. století instituce chudinského špitálu definitivně ztratila svůj dřívější význam. Kostelík byl využíván nadále výhradně jako hřbitovní kaple a k nadačním i příležitostným bohoslužbám. Jeho každodenní udržování ztrácelo na pečlivosti, takže koncem 30. let vykazoval značně dezolátní stav. Počátkem 40. let musel být proto rozsáhleji renovován. Týkalo se to jak jeho interiérů, které byly uvedeny prakticky do dnešní podoby, tak exteriéru zejména v tom, že z kuželovitých přileb na presbytáři a bočních kaplích byla sňata do malty přímo na kopule položená tašková krytiny a nahrazena zinkovaným plechem položeným na bednění na dřevěných skružích. Po odbourání domku hrobníka vlevo hřbitovní brány koncem 40. let 20. století bylo jeho obydlí přemístěno do přízemí jižně špitálu. Barokní bránu hřbitova pak počátkem 60. let včetně přilehlé ohradní zdi nahradila historizující novostavba. V 90. letech 20. století byla renovována rodinná hrobka Kouniců, před tím v 70. letech byla na místo odstraněné položená nová dlažba v presbytáři 40
HISTORICKÁ FOTODOKUMENTACE z archivu St. památkového ústavu v Brně 41
6) celkový pohled od SV před obnovou, 30. léta 20. stol.; in SPU Brno 42
7) celkový pohled od SZ před obnovou, 30. léta; SPU Brno 43
j8) jižní boční kaple a vstup do hrobky ve 30. letech; SPU Brno 44
9) interiér lodi k presbytáři, 30. léta před obnovou; SPU Brno 10) interiér lodi ke kruchtě, 30. léta před obnovou; SPU Brno 45
12) cechovní postavníky, foto Kudelka, Dvořáková, r. 1954; SPU Brno 11) kruchta, foto Kudelka, Dvořáková, r. 1954; SPU Brno 46
13) domek hrobníka před demolicí a brána hřbitova před znovuvýstavbou, před r. 1955; SPU Brno 47
Prameny Státní okresní archiv ve Slavkově u B.: Fond Farní úřad Slavkov je zatím neuspořádán a proto badatelsky nepřístupný. Moravský zemský archiv Brno (MZA Brno): Rodinný archiv Kouniců, G 436. Velkostatek Slavkov, F 11. Biskupská konzistoř Brno, E 82. Památkový ústav v Brně: Spisy odd. Slavkov u Brna hřbitovní kaple sv. Jana K. 48
Ikonografie, mapy a plány Historická fotodokumentace z archivu SPU v Brně: Celkový pohled od SV před obnovou, 30. léta 20. stol.; celkový pohled od SZ před obnovou, 30. léta; Plán zámku a města před r. 1698, E. Zucalli (?), reprodukce. Pohled na Slavkov od jihu, olej z r. 1712. Oltářní obraz v kapli sv. Urbana. jjižní boční kaple a vstup do hrobky ve 30. letech; interiér lodi k presbytáři, 30. léta před obnovou; interiér lodi ke kruchtě, 30. léta před obnovou; Petruzziho prospekt města Slavkova z přelomu 20. a 30. let 18. kruchta, foto Kudelka, Dvořáková, r. 1954; století, zhotovený zřejmě podle urbanistického návrhu města od architekta barokního zámku Martinelliho z let 1702 3. Archiv města Brna, Hofferova sbírka. Indikační skica stabilního katastru, 1 : 2880, k.ú. Slavkov u Brna, r. 1826, MZA Brno, D 9. Nákres dřevěné konstrukce střechy - soustavy skružové na kapli Sv. Jana Křtitele ve Slavkově u Brna, měř. 1:100, půdorysy a řezy kopulemi. A. Menšík, mistr tesařský - Slavkov u Brna 1938. St. památkový ústav v Brně. cechovní postavníky, foto Kudelka, Dvořáková, r. 1954; zbořený domek hrobníka a brána hřbitova před znovuvýstavbou, před r. 1955. 49
Literatura H. Lorenz, Domenico Martinelli und die österreichische Barockarchitektur, Vídeň 1991, 271. V. Burian, Prvky romantické gotiky v umělecké litině blanenských železáren. VVM 33, 1981, 331 n. J.O.Eliáš, Z. Syrová, J. Syrový, Slavkov u Brna, SHP městské památkové zóny, 1992, malotir. tisk. Objednatel Městský úřad Slavkov u B. L.Hosák, Historický místopis země Moravskoslezské, l938. M. Housovský, Památkový fond města Slavkova. Slavkovský zpravodaj, 1988, č. 3 4. J. Odstrčil, Slavkovské kostely in Slavkov Napoleón Austerlitz 1805 1931. Brno 1931, 71, foto s. 68. J. Pernička, Otevření hrobky moravských a českých Kouniců ve Slavkově u Brna. VVM 34, 1982, 143 n. Slavkov u Brna, územní a stavebně architektonický rozbor historického jádra. SÚRPMO Praha, stř. Hradec Králové 1987, strp. J. Pernes, I. Holán, Slavkov u Brna, město a okolí, 1987. A. Prokop, Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung IV, 1904. V. Richter, Z. Kudělka, Die Architektur des 17. und 18. Jrhdts in Mähren. SPFFBU 21, 1972, ř. uměnovědná F 16, 118. Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, 1966, 69. G.Wolny, Die Markgrafschaft Mähren II/l, l836. F. Hrubý (k vydání připravila L. Urbánková Hrubá), Lev Vilém z Kounic, barokní kavalír, 1987. G.Wolny, Kirchliche Topographie von Mähren II,l856-6l. Al. Hrudička, Topografie diecese brněnské, 1908. T. Kubátová, Slavkov, státní zámek, město a okolí, 1955. Al. Ličman, Slavkovský okres, Vlastivěda moravská, 1921. J. Lužný, Stručné dějiny města Slavkova. In Upomínka na národopisnou výstavku ve Slavkově u B. spojenou s výstavkou průmyslovou od 20. do 27. srpna 1893. Slavkov u B. 1893, 25. 50
PŘEHLED HLAVNÍCH ARCHITEKTONICKÝCH A STAVEBNĚ TECHNICKÝCH ZÁVAD 51
Severní průčelí - celek Průčelí sakristie - Nesourodá krytina střech (bobrovka x plech). - Pozdně renesanční epitafy povrchově narušené působením povětrnostních vlivů. - Dezolátní stav povrchové úpravy všech severních průčelí kaple v důsledku negativního působení zemní vlhkosti a povětrnostní eroze. Omítky ve velkých plochách opadané až na zdivo, a to Špitál nejenom v úrovni soklu. - Vpravo stavení špitálu na místě někdejší zděné brány vjezd do - Celkově banální úprava průčelí přízemní části špitálu obrácených dvora sousedního domu uzavřen banální novodobou plechovou do hřbitova. dvoukřídlou bránou, naprosto rušivou. - Na střeše přízemní části komínové nástavce rušivě z režných - Terén chodníku při patě severního průčelí nevhodně pokryt asfaltovým kobercem kombinovaným s místně poškozeným litým betonem. Vpravo před vstupem do špitálku dochován rozrušený fragment barokní kamenné dlažby z nepravidelných převážně pískovcových placáků - může posloužit jako předloha pro novou dlažební úpravu chodníku. - Podél průčelí kaple i špitálu ve spáře těsně nad chodníkem patrná dehtovaná lepenka, naznačující nepříliš účinný novodobý pokus o hydrosanaci. - V levé ose přízemí špitálu na místě okna nově prolomen vstup zarámovaný štukovým lištovým portálkem s nadpražím zatíženým autentickou barokní kamennou nadokenní přímou římsou. vápnopískových cihel. Interiéry kostelíka - Trhliny v bočních stěnách lodi nad vstupy stoupající přes okenní špalety až do plackové klenby. - Mírné diagonální trhliny po stranách poprsně kruchty. Vlasové podélné trhliny v pasech i plackových klenbách a oválné kopuli lodi přecházející přes vítězný oblouk z části i do kopule Presbytáře. - V lodi, presbytáři i bočních kaplích štukový sokl a z části i postamenty pilastrového řádu do hloubky rozrušeny působením vzlínající zemní vlhkosti, takže omítky místně opadané až na zdivo. - Banální stereotypně položená novodobá dlažba v lodi. 52
Nevyrovnaná struktura novodobé pískovcové dlažby. Poškozená (propadlá) dlažba v Mariánské kapli (vyžaduje sondážní ověření možné existence dnes nepřístupné barokní krypty). Neprodyšné kamenné dlažby vhánějící zemní vlhkost do stěn a zhoršující negativní působení zemní vlhkosti v nich. - Nesourodá výbava presbytáře: na barokním svatostánku rušivé konzoly elektrických svíček a novodobý křížek s Kristem. Nouzově překližkou obedněný barokní oltářní stůl. Podle nové liturgie přidaná klasicistní oltářní menza nezapře druhotné použití. Vhodnější by byl oltářní stůl neskrývaně postmoderního ztvárnění. - V lodi nesourodá výbava kostelními lavicemi z části cizí provenience. Špitál - Interiéry všeobecně vybaveny ryze užitkovými novodobými typovými a velkosériovými prvky (zárubně, dveřní křídla, svítidla etc.). - Přízemní prostor v patrové části stavení: Dodatečně obedněný a zaomítnutý průvlak zřejmě zakrývá barokní trámový strop. 53
DOPORUČENÍ PRO OBNOVU A REKONSTRUKCI 54
Na základě provedeného stavebně historického průzkumu a památkově architektonického vyhodnocení konstatuji, že úhelným kamenem slohového zabarvení obnovy a rekonstrukce musí být určující, dosud daleko převažující barokní architektonická podstata objektu. S akceptováním hodnotného klasicistního příspěvku (rodinná hrobka Kouniců), i alespoň části následujících novodobých úprav, a to selektivně podle jejich hodnoty. Pro obnovu a rekonstrukci doporučuji : střechy na lodi, sakristii a patrovém stavení špitálu. Rámcově zachovat i tvar novodobých oplechovaných kuželových střech nad cylindrickými útvary presbytáře a bočních kaplí. Jejich plechovou novodobou krytinu ponechat na dožití, pak se vrátit znovu k původní taškové krytině (bobrovka), která tu byla až do r. 1938 a která je po všech stránkách vhodnější. V případě technické neschůdnosti tohoto řešení, v zájmu žádoucího sjednocení krytiny na celou kapli položit měděný plech. Průčelí Okolí objektu (C) Architektonicky meliorovat J naprosto A nevhodně upravený N vjezd E L I Á Š do hospodářského dvora sousedního stavení v Brněnské ulici, dnes s užitkovou dvoukřídlou plechovou bránou. Při patě uličních průčelí na chodníku nahradit spíše nouzový asfaltový koberec dlažbou z přírodního kamene. Jako předloha alespoň pro okapní stezku těsně kolem průčelí může sloužit fragment barokní dlažby z nepravidelných placáků viditelný na terénu vpravo před vstupem do stavení někdejšího špitálu. Zejména ve tvaru a velikosti oken meliorovat průčelí jižních přístavků ke stavení špitálu (dvorek a prostory hrobníka). Hmoty stavebního souboru a tvar střech Hmoty historického jádra souboru to jest hmoty kaple a špitálu bezpodmínečně zachovat beze změny. Beze změny zachovat Na kapli a patrovém stavení špitálu zachovat osový rozvrh i tvarové řešení os dochované z doby baroka beze změny. Zvážit nutnost dalšího trvání novodobé přeměny levé krajní osy přízemí špitálu na přímý vstup z ulice s tím, že autentičtější by byl návrat k původnímu baroknímu oknu. Na průčelích kaple i špitálu zachovat beze změny detailní tvarosloví barokních fasád, včetně hodnotných kovaných barokních mříží uvnitř okenních špalet a včetně dalších kovářsky zpracovaných barokních doplňků jako jsou zejména dekorativní kříže na střeše presbytáře i sakristie. Rovněž bezpodmínečně zachovat detailní tvarosloví na průčelích klasicistního vstupu do hrobky, to včetně hodnotné dvojkřídlé mřížové branky i litinového knížecího znaku Kouniců - Rittbergů v tympanonu. Na průčelí kaple akceptovat vícetabulkové okenní výplně, které jsou sice novodobé, avšak vycházející z barokního stavu. Totéž platí i pro novodobá výplňová dveřní dvojkřídla v 55
obou vstupech na bocích lodi. Restaurátorskými postupy obnovit jednoduché diagonálně skládané autentické barokní dveřní křídlo ve vstupu do sakristie. Na severním průčelí špitálu sjednotit okenní výplně důsledným osazením trojtabulkových dvojkřídel, jako je tomu v přízemí. Z druhotně osazených funerálních detailů bezpodmínečně zachovat a restaurátorsky ošetřit oba pozdně renesanční pískovcové epitafy vsazené do zdí sakristie. Zachovat a ošetřit litinové pamětní desky a desku mramorovou, připomínající úmrtí členů rodiny Beneschů a osazené na východním průčelí jižní boční kaple Ukřižování Spasitele. Barevnost fasád určit na základě restaurátorského rozboru spodních nátěrových vrstev tam, kde se vzdor novodobým výměnám omítek ve 20. století zachovaly autentické omítky barokní, a to především v horních partiích průčelí od úrovně oken výše až po korunní římsu. Pod opadanou novodobou svrchní omítkovou a zlatookrovou nátěrovou vrstvou na severním průčelí lodi mezi pilastry lze na spodní barokní omítce v nátěrových vrstvách odspodu rozeznat žlutopískovou ličku, nad ní pak ličku světle šedou. Barevnost z druhé poloviny minulého století, provedená ve dvou sytostech okru, je očividně spekulativní. Kolorovaná fotografie z meziválečného období představuje stavební soubor s průčelími o šedomodrých (světleji šedých?) základních plochách kontrastujících s bílými tektonickými a plastickými články. To zřejmě v principu odpovídalo dřívější barevnosti barokní, jen barokní základní plochy byly žlutopískové, resp. žlutookrové. Interiéry Chránit konstrukce a prostory uvedené v plánech architektonického rozboru - hodnocení. Současně cílit k odstranění nedostatků zaznamenaných v Přehledu hlavních architektonických a stavebně technických závad. Provést po všech stránkách náležitou povrchovou úpravu konstrukcí a prostor při zachování a respektování hodnotných architektonických detailů, jak jsou uvedeny ve stati Architektonická analýza a popis tohoto elaborátu. Dále jmenovitě: Dispozici i prostorové rozvinutí a proporce interiérů kostelíka, které jsou barokní, zachovat bezpodmínečně beze změny, a to včetně starších i mladších novodobých zjednodušení, k nimž patří hranolový oltářní stůl pod figurou Krista na kříži v jižní boční kapli, jakož i odstranění barokní kazatelny z jižní stěny lodi při vítězném oblouku. Zachovat a restaurátorskými postupy obnovit zděné barokní stoly hlavního oltáře i oltáře v boční mariánské kapli s vědomím, že postava P. Marie Lurdské v boční kapli pochází z úpravy v 80. letech 19. století, kdy byl přeřešen i oltář v boční kapli protější. Dlažby: nynější dlažby v lodi, presbytáři i bočních kaplích i pod kruchtou jsou vesměs novodobé z minulého století, přičemž na rozdíl od jemnozrnného pískovce v presbytáři, bočních kaplích a pod kruchtou je loď vydlážděna (žulovými?) šablonami barevně i 56
velikostí odlišnými. Z písemných dokumentů víme, že historická dlažba v lodi i presbytáři a bočních kaplích byla pískovcová, je tudíž žádoucí opět sjednotit dlažbu ve všech interiérech kaple s uplatněním tohoto kamene. Při pokládání žádoucí nové dlažby v lodi na rozdíl od nynějších banálních rovnoběžných pásů zvolit způsob řazení na koso. V severní boční kapli P. Marie před opravou prolomené dlažby sondážně ověřit možnou existenci neznámé podzemní prostory - například krypty -, jež by mohla být příčinou nynější destrukce podlahy. Interiér rodinné hrobky Kouniců po obnově v 90. letech minulého století nevyžaduje zásadnější opravu, stačí řádné běžné udržování. Barevnost interiérů kaple: v barokních pramenech ani v písemných zprávách o opravách v kapli není zmínka o případné freskové výzdobě interiérů. Tento fakt bude pro jistotu nutné potvrdit zjišťovacím restaurátorským průzkumem na základních plochách mezi dříky zde aplikovaného pilastrového řádu. Melounovitá pásová štukatura v kopulích nad presbytářem a bočními kaplemi zde zřejmě dekorativní nebo figurální barokní freskovou výzdobu předem vylučuje. Nynější výmalba, provedená po odstranění starších olejových nátěrových vrstev ve 30. až 40. letech ve dvou odstínech totiž se základními plochami žlutopískovými a bílými plastickými detaily (později obnovená), se jeví slohově i esteticky adekvátní a vcelku přijatelná, byť není v uvedeném schematu zcela důsledná. Statika, hydrosanace Vlasové a mírné trhliny ve stěnách lodi nad vstupy do boků i v klenbách lodi naznačují potřebu odborného statického posouzení příčin a poté zřejmě specializovaný projekt statického zabezpečení, jež vezme v úvahu, že těžká nákladní doprava způsobující vážné otřesy stavby byla z těsné blízkosti stavebního souboru v 90. letech minulého století již odkloněna. Závažným stavebně technickým problémem je negativní působení zemní vlhkosti pronikající vysoko do obvodových zdí objektu tak, že zejména vnitřní omítky soklů stěn jsou místně opadané na zdivo a celkově v dezolátním stavu. Žádoucí hydrosanační řešení musí být komplexní a příslušný projekt hydrosanací musí předcházet opravě, event. položení nových dlažeb, s nimiž je trvanlivost žádoucí nápravy bezprostředně svázaná. 57
ZHODNOCENÍ 58
Špitální, dnes hřbitovní kostelík sv. Jana Křtitele ačkoliv středověkého založení patří spolu s patrovým stavením vlastního špitálu k významným pozdně barokním stavebním památkám města Slavkova z první poloviny 18. století. Spolu s nimi připomíná současníkům staletou historii a tradice města, jakož i velkolepý koncept jeho barokní přestavby, zaměřený nejen na vlastní objekt sídelního zámku Kouniců, nýbrž i na další stavby městské osnovy. Stavebně i umělecko historickou hodnotu a společenský význam pozdně barokního objektu, jenž z pověření Maximiliána Ondřeje Kounice patrně navrhl Václav Petruzzi, činný při dostavbě zdejšího zámku, podtrhuje skutečnost, že souhrou nepříznivých okolností ve 20. století mnoho historických stavebních památek ve městě vzalo buď za své nebo bylo brutálními přestavbami architektonicky degradováno. V našem případě nicméně mladší novodobé zásahy objektu na ceně a jeho významu naštěstí mnoho neubraly. Jeho architektonická hodnota se nadále soustřeďuje v barokním uspořádání hmot na symbolickém půdorysu trojlistého kříže, v rozvrhu a ztvárnění průčelí i rozvinutí a detailní výbavě interiéru. Kostelík s budovou špitálu jednotlivě i v urbanistickém kontextu barokního sídla představuje přitažlivou památku daleko přesahující místní význam. Zaslouží si citlivou rekonstrukci a důslednou společenskou rehabilitaci ve smyslu úplné obnovy sakrální, funerální a alespoň nepřímo i sociální funkce, jež jsou staletími ověřené a po staletí opodstatňovaly existenci malebného stavebního souboru. 59
PLÁNY STAVEBNĚ HISTORICKÉHO VÝVOJE 60
61
62
63
64
PLÁNY PAMÁTKOVĚ ARCHITEKTONICKÉHO HODNOCENÍ 65
66
67
68