Workshop v rámci konference: Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 2011, konaného v Praze Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., dne 9.3. 2011 SOUČASNÉ MOŽNOSTI VYUŽITÍ ZEMĚDĚLSKÉHO A BIOLOGICKÉHO VÝZKUMU PRO ZEMĚDĚLSTVÍ Josef Vidovič, František Hnilička Dne 9.3. 2011 se konal v rámci 11. ročníku konference Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 2011 tradiční workshop, jehož hlavním mottem bylo otevřít diskusi na následující hlavní problémy zemědělského a potravinářského výzkumu v ČR a SR. Jednalo se především o to, že postupně dochází k omezování resortního výzkumu, přičemž se však zvyšuje výzkum v rámci jednotlivých univerzit. Hlavním cílem teoretického a aplikovaného výzkumu je však teorie tvorby výnosu za účelem jejího zefektivnění a ekologizace, tedy za účelem snížení vstupů do výroby. Z tohoto pohledu je tedy nutné inovovat stávající technologie a tyto nové trendy uvádět také do praxe. Na straně druhé si je nutné uvědomit, že politická, ale především sféra ekonomická ovlivňuje výzkum a jeho směr a často není zcela spokojena s podílem jednotlivých výzkumných pracovišť na inovačních postupech a proto je v popředí zájmu investovat finance na investiční stimuly a bohužel často také na dovoz již hotových vyspělejších technologických postupů ze zahraničí. Z výše uvedeného vyplývaly následující body diskuse, které bylo možné rozdělit do tří dílčích okruhů. První okruh byl věnován problematice strategie zemědělské prvovýroby a výživy obyvatel. Uvedené problematice byla věnována pozornost nejenom z pohledu jednotlivých zemí, tedy ČR a SR, ale také v rámci kontextu zemí EU, ale i z globálního pohledu WTO, FAO. Na počátku tohoto diskusního bloku také zaznělo, že celkový podíl zemědělství na HDP se stále snižuje a v současné době je tvořen 1,2 % (SR) a 1,1 % (ČR). V případě našich podílů na zemědělské výrobě v rámci zemí EU je toto číslo nižší a dosahuje hodnot 0,5 % a 0,9 %. Tento trend je dán jednak změnou ve společnosti, kdy od padesátých let minulého století až do současnosti dochází k postupnému poklesu počtu pracovníků v zemědělství, ale zároveň se zvyšuje produktivita práce. Avšak ne všechny změny v zemědělství jsou pozitivní, neboť nyní dochází k poklesu stavu jednotlivých druhů hospodářských zvířat až pod kritickou mez. Tyto snížené stavy hospodářských zvířat vedou k omezené aplikaci statkových hnojiv, což se může odrazit také na úrodnosti půdy. Zároveň dochází k tomu, že se již nedodržují osevní postupy, neboť farmáři pěstují ty komodity, které jsou trhem žádány. Z tohoto důvodu dochází k omezování agrobiodiverzity. Jednou z možných cest je přechod na ekologické či precizní zemědělství. 1
Význam zemědělství však nespočívá pouze v produkci suroviny pro následné zpracování, ale také v péči o krajinu. Péče o krajinu by neměla být pouze úkolem farmářů, ale především politické reprezentace na každém stupni, neboť by se tím zamezilo rozšiřování ploch, které leží ladem a jsou zdrojem šíření nejenom plevelů, ale i chorob či škůdců. Zároveň by měla být snaha o opětovné oživení venkova, nejenom cestou nových pracovních míst, ale také využitím přírodního bohatství cestou agroturistiky apod. V současné době je na vzestupu ekologické zemědělství a zájem o bioprodukty, ale také o tzv. prodej ze dvora nebo farmářské trhy. Jestliže svou pozornost nyní zaměříme na problematiku potravin, je nutné konstatovat, že např. v rámci SR se na celkovém objemu prodeje potravin podílejí nadnárodní obchodní řetězce z 82 %. Dalším problémem je také dotační politika našich zemí a zemí EU. Ve většině případů není již SR a ČR potravinově soběstačné a obě země jsou odkázány na dovoz. SR importovala v roce 2010 agropotravinářské produkty v hodnotě 3,24 mld. EUR a exportovala v hodnotě 2,24 mld. EUR, tj. pasívní saldo bylo 1 mld. EUR a stouplo o 17,4 % v porovnání s rokem 2009. Z tohoto salda bylo 70 % nahraditelných produkcí domácí provenience. Podle údajů ČSÚ představoval v ČR vývoz agropotravinářských produktů v roce 2011 částku 175,132 mld. Kč a dovoz 195,674 mld. Kč. Z uvedeného je patrné, že část těchto komodit převážně dovážíme. V současnosti je jednou z dalších cest výroba obnovitelných zdrojů energie. Obě republiky se zavázaly, že se do roku 2020 zvýší podíl energie z obnovitelných zdrojů v SR na 14 % a v ČR na 13,5 %. Jedná se nejenom o využití solární, větrné a vodní energie, ale především o energii z rostlin rychle rostoucí dřeviny, energetické plodiny (čirok, šťovík, ozdobnice apod.), ale také výroba bioetanolu a bionafty z kukuřice a řepky. Budování výrobních kapacit včetně bioplynových stanic je na vzestupu. Druhý tematický okruh byl věnován problematice přenosu výsledků ze základního do aplikovaného výzkumu, včetně šlechtění a tvorbě nových genotypů. Jedním ze základních problémů, podle účastníků workshopu je skutečnost, že se výzkum ať základní či aplikovaný vydává cestou úzké specializace, přičemž se velmi často pomíjí dopad na fyziologii rostliny, jako je celistvost rostliny, celkový metabolismus rostlin apod., či na jednotlivé metabolické pochody v rostlině. V řadě případů tato specializace však vede k tomu, že se částečně pomíjí celistvost a integrita rostlinného těla v podmínkách kontrolních i stresových. Jako méně vhodné se jeví studium jednotlivých stresorů odděleně a nikoliv v kombinaci či možném střídaní, tak jak je to typické v přírodě. Z tohoto vyplývá i otázka pěstitelské veřejnosti, jaké antistresové látky, technologické postupy lze použít a kdy? Bohužel na tuto otázku však neexistuje jednoznačná odpověď. Další možný problém je možné nalézt také v tom, že řada výsledků základního výzkumu není přenesena do aplikovaného výzkumu či do praxe. Existuje celá škála velmi zajímavých 2
výsledků základního výzkumu, které však nenašly svou odezvu v praxi. Tato odezva však nemusí být dána pouze neochotou praxe je přijmout, ale také spíše otázkou finanční. Jedná se například o nové možnosti testování přítomnosti patogenních organismů v rostlinách, využití genů či markerů ve šlechtění apod. I přestože se otevírají pomyslné nůžky mezi základním a aplikovaným výzkum nelze tyto dvě části jednoho celku od sebe oddělit. Z tohoto vyplývá, že vedle resortních výzkumných ústavů se na aplikovaném výzkumu podílejí příslušné vysoké školy, které vedle laboratorního zázemí mají také k dispozici pozemky na ověřování získaných výsledků. Velmi pozitivně bylo hodnoceno prodloužení doktorského studia na 4 roky, ale na straně druhé zazněla kritika k počtu absolventů VŠ, jejich rozdělení v rámci studijních oborů. Otázkou je také jejich uplatnění v praxi. Problematika výzkumu v SR a ČR je dána nejenom politickou reprezentací, ale také mírou financování, kdy se vzhledem k úsporným opatřením krátí podíl financí ze státního rozpočtu a proto je nutné hledat další zdroje financování. Např. před čtyřmi lety byla míra financování výzkumu v ČR ve výši 0,6 až 0,8 % státního rozpočtu, ale ve Finsku 1,8 %. Další problém je možné nalézt také v tom, že jsme všichni zahrnováni velkým množstvím informací více či méně relevantních a často nejsme schopni sledovat veškeré nové trendy v daném oboru. Toto není ani možné. Vychází velké množství článků v celé řadě odborných a vědeckých časopisů, které farmáři v řadě případů nečtou. Jaké jsou tedy možnosti k řešení výše uvedených problémů? Existuje jeden jediný univerzální klíč k řešení? Po pravdě je nutné konstatovat, že odpověď na tyto otázky je komplikovaná, náročná a nejednotná. Tuto problematiku je možné řešit například cestou spojení šlechtitelských, semenářských firem s firmami agrochemickými a farmaceutickými. Jako perspektivní se možná v současnosti jeví spolupráce v rámci nadnárodních korporací a sdružení. Jako příklad tohoto spojení může posloužit vznik sdružení AGROPOLIS ve Francii nebo tamní zemědělský výzkum v rámci INRA. AGROPOLIS je v současnosti největší zemědělské sdružení vědeckých ústavů mající již pracoviště na celém světě. Jeho základem bylo francouzské sdružení založené v roce 2007 a nyní se zabývá komplexním výzkumem na vysoké mezinárodní úrovni včetně vzdělávacích aktivit (doktorské studium). V současné době se díky svému velmi atraktivnímu zaměření rozrostla tato organizace na největší mezinárodní zemědělské sdružení, které svojí aktivitou zastřešuje všechny zemědělské obory. Centrum se nachází v Montpellieru. V současnosti zde spolupracuje více jak 250 institucí z 50 zemí na 80 projektech. Jednací jazyk je angličtina, přičemž znalost francouzštiny je výhodou. S výjimkou Polska zde není žádný jiný člen ze střední a východní Evropy. V současnosti se jedná zejména o JHV Asii, Austrálii, Indii, blízký Východ, Afriku, Evropu, Jižní a střední 3
Ameriku, omezeně Kanadu a USA. Atraktivnost této instituce spočívá v komplexnosti řešení problémů, tedy v tom co většinou u nás chybí. Každý problém je pokud možno řešen ze všech možných směrů. Na řešení problémů se podílí více jak 1700 pracovníků a navíce zde pracuje více jak 500 doktorandů. Jsou zde předkládány programy pro doktorandy, udělují se inovační granty, pořádají se semináře pro mladé vědecké pracovníky, studijní pobyty. Nová problematika, která může průkazně přispět k produkci rostlin má vždy ve výzkumu přednost. Přednost má také ekologické uvažování o současném a budoucím stavu půdy a krajiny. Příkladná je snaha o zachování přírody, fauny a flóry. Většina zemědělských opatření má být vždy spjata se současným hodnocením možného vývoje okolní přírody. INRA (Institut national de la recherche agronomique) má 8 tisíc zaměstnanců a v současnosti patří k evropskému výzkumnému vrcholu, což dokazují výsledky této instituce. Obě instituce staví svůj výzkum na třech základních pilířích, kterými jsou Zemědělství - potraviny - přírodní prostředí z hlediska trvale udržitelného vývoje. Lze konstatovat, že diskuse mezi praxí a teorií je zde na vysoké úrovni. Poslední tematický okruh je možné označit jako přenos získaných výsledků již přímo do praxe. Jednalo se především o souhrn a analýzu dat z předcházejících tematických celků, ale byly nastíněny také nové otázky. Jako problematické se jeví, že v obou zemích víceméně stagnuje rezortní výzkum nebo byl v minulosti zcela potlačen či zrušen (např. v ČR chybí výzkumný ústav věnující se problematice zelenin) a to nejenom v důsledku snižování financování ze státního rozpočtu, ale také omezováním počtu pokusů a pracovníků. Hlavními prioritami rezortního výzkumu by mělo být hledání cest zvyšování efektivnosti jednotlivých vstupů v produkčním procesu. Vedle optimalizace struktury odrůd a plodin (o tomto rozhoduje především zpracovatelský průmysl) a systémů zpracování půdy, minerální výživy a ochrany je nutné se zaměřit také na prevenci působení stresorů na rostliny v kritických fázích vývoje a nalézt vhodné antistresové látky, ale také na tvorbu nových genotypů. Získané zkušenosti a přehledy povolených antistresových látek a dávek uveřejňovat v rámci dostupných mediálních produktů. Vedle publikování je nutné se v rámci šlechtění zaměřit na šlechtění plodin vhodných pro výrobu biopaliv. Uvedené plodiny by měly mít např. vyšší rychlost fotosyntézy, vyšší tvorbu energeticky bohatých látek. Nejenom při šlechtění rostlin na bioplaiva, ale obecně při šlechtění by se mělo více vycházet také z možností fyziologie rostlin a jejích metodických postupů, neboť řada metod uplatňujících se ve fyziologii rostlin může sloužit jako první stupeň selekce. Další cestou je využívání poradců. Jejich využívání by mělo být uvážené a racionální. Zde bychom mohli využít zkušenosti z USA nebo Nizozemského království. Problémem může být skutečnost, kde dané poradce vzít, neboť by se mělo jednat o lidi velmi vzdělané, tedy nejenom s teoretickým, ale také s praktickým vzděláním a zkušenostmi. Zde se opět naráží na využití absolventů VŠ a pracovníků z výzkumu. 4
Jakou cestou se má poradenská činnost ubírat? Poradci se mohou rekrutovat z výzkumných pracovišť a VŠ. Toto již na řadě pracovišť úspěšně funguje. Dále se může jednat o firemní poradce či poradce v rámci Agrární komory nebo svazů pěstitelů či chovatelů, ale také pěstitelských unií. Na nich také leží velké břemeno osvěty v rámci členské základny, pořádání seminářů a Polních dnů, pracovních setkání či vydávání metodických pokynů, které občas chybí. Je pravdou, že využívání poradců není bezplatné. Zároveň je zcela nedostačující čerpání ze strukturních fondů EU, za částečného spolufinancování daného podniku. Zároveň nesmíme zapomínat na směrnice Evropské komise, jako je např. GAEC - Good agricultural and environmental conditions. Jaké jsou výhrady zemědělské praxe k aplikovanému výzkumu? Uvedené výhrady je možné shrnout do následujících bodů, i přestože asi jejich výčet nebude ucelený: a) V rámci výzkum se také věnovat hodnocení ekonomické efektivnosti, zda je daný výstup skutečně reálně využitelný v praxi a povede ke zlepšení rentability daného podniku; b) praxe občas předbíhá výzkum, neboť velmi rychle měnící se environmentální podmínky je nutné přesně a spolehlivě detekovat; c) formulování pokynů EK a národních legislativních opatření. V závěru workshopu zazněly také otázky nejenom pro výzkumné instituce, ale také pro praxi. Jednalo se o následující tematické okruhy: 1. Uvažujete používat expertní systém (software), resp. modelování pro indikaci zásahů do porostu? 2. Uvažujete o vypracování monografie dané plodiny či metodiky? 3. Uvažujete o organizování komplexní plodinové konference nejenom v rámci ČR a SR? 4. Uvažujete o vytvoření týmu poradců či o navázání spolupráce mezi VÚ (VŠ) a praxí? 5. Máte katalog služeb? Z uvedeného je patrné, že daná problematika je velmi komplikovaná, neboť zasahuje téměř do všech odvětví lidské činnosti a proto se také nedá vyřešit za relativně krátkou dobu, ale ve většině případů se bude jednat o běh na dlouhou trať. Přesto je nutné se i nadále přednesenými problémy zabývat a snažit se je řešit. 5