Baroko přibližně 17. století - Evropa, vznik v Itálii v 16. století z portugalského Barroco - "nepravidelně utvářená perla" Poslech: Adam Michna z Otradovic - Loutna česká - Nebeští kavalérové, Vánoční roztomilost G. F. Händel - Mesiáš (Aleluja) J. S. Bach - Toccata, Fuga B. M. Šernohorský - Laudetur Jesus Christus Polovina 16. století - Tridentský koncil - protireformační snahy katolické církve: Jezuitský řád - vznik v r. 1540, založen Ignácem z Loyoly - realizoval protireformační politiku kat. církve. Po příchodu do českých zemí vytváří vyspělý školský systém - vychování nové vzdělané generace. Obnovení činnosti inkvizice - soudu proti kacířství, existovala pak až do 19. století. Zakládání poutních míst, obnovování kultu svatých - u nás vznik kultu sv. Jana Nepomuckého. Církev podporuje rozvoj umění ve všech směrech - je bohatá, platí si nejlepší umělce. Oproti renesanci důraz na cit, převládá emocionální složka - mělo ohromovat, působit na smyslovou stránku. 2 směry: 1. Baroko dynamické 2. Baroko klasicizující Baroko bylo jasně a evidentně projevem katolické církve. Znaky: Dramatičnost, dynamičnos, expresivita (výrazovost) Památky: Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně sochy na Karlově mostě Versaile (Francie) Zimní palác (Rusko) Představitelé: Petr Pavel Rubens Rembrandt van Rijn Caravagi Poslech: G. F. Händel - Vodní hudba
Znaky hudebního baroka vznik melodicko-harmonického slohu (nová forma - drama per musica - počátky vzniku opery), polyfonie je ovládána harmonií (dívají se, jestli hlasy zní harmonicky) vítězství dur/mollového systému - durové a mollové tóniny. Dříve existovaly církevní tóniny (aiolská, frygická, lydická, mixoladická..) byly nahrazeny tímto systémem. naprosté odlišení vokálního a instrumentálního směru vznik nových forem: drama per musica oratorium (pašije) kantáty svita concerto grosso sonáta fuga Florentská camerata camerata - komorní -> malá skupina vznik kolem r. 1600 - používá se jako rok nástupu baroka v hudbě Byla to skupina vzdělanců - literátů, vědců, hudebníků,..., kteří se postavili proti renesanční polyfonii (např. že kontrapunkt neumožňuje dobré rozpoznání textu) - požadovali na prvním místě slovo, na druhém rytmus a až na třetím tón. Vytvořili doprovázenou monodii - jedna melodie, doprovázená akordy. V jejich čele byl Vincenzo Galilei (otec Galilea Galilei). Jacopo Peri - tvůrce 1. dochované opery - Euridika (1600), nedochovala se úplně 1. opera - Dafne Gulio Caccini - také tvoří opery Claudio Monteverdi - chtěl, aby byla dramatická a hudební stránka v rovnováze. Rozšířil orchestr až na třicet hráčů. Dílo - Orfeo První opery: měly jedno dějství před začátkem byl prolog (ne předehra) uzavřená čísla - Árie (zpěv jednotlivce, děj stojí, velký rozsah), recitativ (děj se posouvá dopředu, malý rozsah, doprovázen akordy), duet, instrumentální čísla, sbory (madrigaly, polyfonie) - hráli čtyři muzikanti - klávesový nástroj, smyčce, flétny. převažovaly antické náměty Poslech: Bach - Variace pro Goldberga Benátky - založeno první operní divadlo, přístupné všem lidem. Je kladen důraz na árii - sólový zpěv - dodnes typický znak italské opery. Neapol - také založeno operní divadlo, vzniká zde předehra, tvůrcem první předehry je Alessandro Scarlatti.
Opera se začíná dělit: vážná - seria komická - buffa - vznikla z přestávek mezi dějstvími opery seria. Autor - Giovanni Batista Pergolesi - La Serva Padrone (Služka velitelka) Barokní formy Oratorium Někdy nazýváno jako duchovní opera. Byla prováděna v oratoriích. Oratorium vzniklo v Itálii v 2. polovině 16. století. Části z Bible byly zhudebňovány a později předváděny scénicky. Skládá se z: uzavřených čísel (arie, duet, recitativ...) sborů (polyfonní) instrumentálních čísel vypravěč Pašije jsou oratoria z období velikonoc. Největší barokní tvůrci: Georg Friedrich Händel - Mesiáš, Juda Makabejský, Izrael v Egyptě J. S. Bach - Janovy pašije, Matoušovy pašije, Vánoční a Velikonoční oratorium Suita (Svita) V překladu pořádek. Je to cyklická forma - skládá se z určitých částí. Byla to hudba na pozadí, mnoho částí. Autoři: Fuga Händel - Vodní hudba Bach - jeho svita nebyla orchestrální, ale klavírní (6 francouzských, 6 anglických a 6 německých svit) Nejklasičtější barokní forma. Vyvinula se z ricercara, vyvinul ji Bach. Je to polyfonní skladba, nejčastěji 2-6 hlasá. Je založena na obměňování (imitaci) výrazného úvodního tématu. Druhy práce s tématem: augmentace - prodloužení, navýšení tématu diminuce - zkrácení tématu račí postup - opsání melodie pozadu zrcadlový postup - intervalový převrat Fugu můžeme rozdělit na tři části: 1. expozice - exponováno jedno či více (násobná fuga) téma 2. provedení - práce s tématem 3. coda Fuga jako forma je neperiodická a nesymetrická. Téma musí nejdříve zaznít samostatně, následně prochází všemi hlasy, nezáleží na pořadí.
Concerto grosso Je to forma pouze instrumentální. Johann Sebastian Bach (1685-1750) Poslech: Johann Sebastian Bach - Toccata a Fuga d moll zpěvák, vokalista, později v 18 letech se živil jako houslista ve Výmaru v Arnstadtu se specializuje se na varhany, byl považován za nedostižného improvizátora a znalce varhan později se usídlil v Köthen jako dvorní kapelník, nakonec se usídlil v Lipsku, kde také umřel. Byl tam také učitelem měl potíže se zrakem je považován za vrchol německé protestantské církevní hudby, dovedl na vrchol kontrapunkt a fugu tvorba: nejpočetnější varhanní tvorba chorálové předehry (asi 100) toccaty a fugy (Toccata a Fuga d moll) preludia a fugy fantazie a fugy varhanní sonáty klavírní tvorba klavírní suity (6 německých, 6 anglických a 6 francouzských) temperovaný klavír - reakce na temperované ladění - skladby ve všech tóninách Goldbergovy variace - název podle jeho žáka Goldberga orchestrální tvorba Braniborské koncerty - věnováno braniborskému markhraběti, concerto grosso vokálně instrumentální tvorba duchovní kantáty (asi 200) - komponoval na každou neděli v roce světské kantáty - např. Kávová kantáta oratoria a pašije - oratoria vánoční a velikonoční, janovy a matoušovy pašije Velká mše h moll - opírá se vyjímečně o gregoriánský chorál vrcholná díla Goldbergovy variace Hudební obětina - pracuje s tzv. královským tématem - kánony, fugy, fantazie, sonáty Umění fugy - poslední, nedokončené dílo. Ukázka všech možností fugové práce, napsáno na čtyřech notových osnovách bez předepsaného obsazení.
České hudební baroko Uplatňují se u nás stejné formy jako všude jinde v Evropě, ale převažují menší. Velké množství skladatelů a hudebníků menšího formátu. Rané baroko Adam Michna z Otradovic Píše cykly písní, známý pro sbory. Varhaník v Jindřichově Hradci, skladatel, básník. Typická je jednoduchost - porozumitelné texty, většinou neskládal polyfonní skladby - většinou čtyřhlasé písně / dvojhlas s loutnou, případně srozumitelné polyfonní skladby (Svatováclavská mše) Sbírky: Česká mariánská muzika, Česká svatoroční muzika, Loutna Česká Období středního baroka Moravské centrum Olomouc, Kroměříž Významnou osobností je Pavel Josef Vejvanovský Zřejmě se narodil na Hukvaldech. Absolvoval jezuitskou kolej v Opavě, naučil se hrát na trubku. Stává se dvorním trubačem, pak dvorním kapelníkem biskupské kapely, nakonec ředitelem kůru U sv. Mořice. Vytvořil jedinečnou sbírku dobových skladeb. Skládal drobnější věci, hlavně pro trubku. Byl inspirován lidovou tvorbou - moravskými tanci. Skladby jak světské, tak duchovní.