Indexy erytrocytů Poruchy krvetvorby Poruchy krevního srážení 14.5.2008 Retikulocytární produkční index (RPI) RPI=RPxHt/NormHt Norma: 1-2. RPI < 2 s anémií indikuje sníženou produkci ery RPI > 2 s anémií indikuje hemolýzu, která vede ke kompenzaci zvýšenou produkcí erytrocytů Příklad výpočtu RPI Hematokrit (%)...Korekce na přežití/zrání retikulocytů 36-45...1,0 26-35...1,5 16-25...2,0 15 a méně...2,5 Takže při počtu retikulocytů 5%, hemoglobinu 7,5 g/dl, hematokritu 25%, bude RPI u pacienta: 5 x [korigovaný počet retikulocytů podle Ht] = 5 x (25/45) /2 = 1,4 Indexy erytrocytů MCV-střední objem erytrocytu MCV=Ht/RBC (Norma: 80-96 fl) MCH je množství Hb v jednom erytrocytu ( u mikrocytárních, u makrocytárních anémií MCH=Hgb/RBC (norma 26,3-33,8 pg/ery) MCHC střední koncentrace Hb MCHC=Hgb/Ht (norma 32-36 g/dl).
Anémie RPI < 2 RPI 2 Žádné klinické příznaky svědčící pro hemolýzu nebo Krevní ztrátu: čistá porucha produkce Klinické příznaky a abnormální MCV =akutní hemolýza nebo krevní ztráta a chronická porucha produkce* Klinické příznaky a normální MCV =akutní hemolýza nebo krevní ztráta s nedostatkem času pro kompenzaci poruchy dření * * Primární a sekundární hemostáza Makrocytární anémie MCV > 100 Normocytární anémie 80 < MCV < 100 Mikrocytární anémie MCV < 80 *např. srpkovitá anémie s nedostatkem Fe aj. s více než 1 příčinou anémie * * např. dřeńový útlum nebo anémie u chronických nemocí Role glykoproteinů IIb/IIa v destičkové agregaci a inhibice destičkové agregac inhibitory receptorů pro glykoproteiny IIb/IIa New England Journal of Medicine 332: 1554. Koagulační kaskáda
Přirozené antikoagulační systémy- antitrombin III Přirozené antikoagulační systémy Protein C a protein S Fibrinolýza Protein C: modulace torby trombinu a buněčná signalizace. APC, aktivovaný protein C; EPCR, endothelial protein C receptor; PAI-1, plasminogen activator inhibitor 1; PAR, protease-activated receptor; Rac, rasrelated protein; Rho, ras-homolog; S-1 P-1; sphingosine 1 phosphate 1- receptor.
Protein C Protein C je aktivován na povrchu vaskulárních endoteliálních buněk komplexem trombintrombomodulin. APC způsobuje down-regulaci tvorby trombinu inaktivací g faktorů (F)V a FVIIIa. Rychlost aktivace proteinu C je schopen zvýšit endoteliální receptor pro protein C (EPCR). Adekvátní tvorba APC závisí na precisní souhře trombinu, trombomodulinu, proteinu C a EPCT na povrchu endoteliálních buněk. Jakákoliv změna modifikuje riziko trombózy. Fibrinolýza Hemostáza fyziologicky Tělo se udržuje v podmínkách rovnováhy mezi koagulací a fibrinolýzou. Aktivace koagulační kaskády vede k tvorbě trombinu, který konvertuje fibrinogen na fibrin; stabilní fibrinová zátka je konečným produktem hemostázy. Fibrinolytický systém štěpí fibrinogen a fibrin. Při aktivaci tohoto sytému vzníká plasmin, který rozkládá fibrinové zátky. Při štěpení fibrinogenu a fibrinu vznikají FDP (produkty degradace fibrinu). Pro celou homeostázu je kritická přítomnost trombinu. DIC DIC je hyperkoagulační stav, který se objevuje při mnohých stavech. Dochází k neadekvátní hyperstimulaci koagulace s následným rozvojem trombózy a hemoragie. Hyperkoagulace se objevuje v počátečních fázích rozvoje DIC: v mikrocirkulaci mnohých orgánů vznikají malé tromby. Aktivuje se fibrinolýzy, dochází k vyčerpání koagulačních faktorů, což vede k závažnému krvácení. Difuzní trombóza mikrocirkulace i větších cév vede k ischemii a poškození cílových orgánů.
DIC DIC akutní a chronický. Chronický DIC je definován jako stav intravaskulární koagulace s malými poruchami hemostázy. Vyskytuje se u pacientů s tumory a projevuje se jako lokalizované trombotické příhody (např. hluboké žilní trombózy). Akutní forma se považuje za extrémní stupeň intravaskulární koagulace s kompletním rozbitím všech fyziologických hemostatických vazeb. Vysoký stupeň mortality. Kritickým mediátorem pro DIC je uvolnění transmembránového glykoproteinu zvaného tkáňový faktor ( tissue factor, TF). TF je přítomen na povrchu mnoha buněk (endotheliální buňky, makrofágy, monocyty), ale normálně nejsou v kontaktu s celou cirkulací. Do kontaktu se dostávají v okamžiku poškození cévní stěny. Uvolňuje se po vystavení cévní stěny cytokinům (tumor necrosis factor) a endotoxinu. To hraje velkou roli při rozvoji DIC u septických stavů. TF se váže as koagulačními faktory, což vede k aktivaci obou cest koagulační kaskády. DIC Nadbytek cirkulujícího trombinu vede k aktivaci fibrinolýzy, což má za následek tvorbu FDP s mocnými antikoagulačními vlastnostmi, což dále podporuje rozvoj hemoragie. Plasmin v nadbytku aktivuje také komplementový a kininové systémy. Tato aktivace vede ke klinickým symptomům jako šok, hypotenze a projevy zvýšené cévní permeability.
DIC Vyšší spotřeba se týká také přirozených antikoagulačních faktorů, což dále podporuje tendenci ke krevnímu srážení. Spotřeba srážecích faktorů vede nakonec ke krvácení. Vrozené Získané Hypokoagulační stavy Nedostatek vitaminu K Nedostatek ve stravě Neadekvátní syntéza střevními bakteriemi Abnormální absorbce z tenkého střeva Léky (antivitaminy K-coumadin)
Klinický obraz Krvácení u Hospitalizovaných pacientů s umělou výživou a antibiotiky Novorozenci, zvláště nezralí, s nedostatečnou funkcí jater Abnormality absorbce tuků Deficity žlučových kyselin von Willebrandův faktor Jeho funkce jsou kritickým iniciálním mostem mezi destičkovým kontaktem a poškozenou cévní stěnou. VWF je nosič pro faktor VIII. Abnormality vwf vedou k nemoci von Willebranda, která je nečastější vrozenou poruchou spojenou s krvácením. von Willebrand Faktor-genetika (a) Syntéza faktoru VIII. (b) Hemofilie A má defektní syntézu faktoru VIIIc. (c) von Willebrandova nemoc má redukovanou syntézu vwf U nejčastějšího typu 1 molekulární základ nejasný. U některých pacientů vede inaktivující mutace v vwf genu k poklesu plasmatických hladin vwf, což vede ke krvácení; u jiných tatáž změna nevede k signifikantnímu problému. Proto se předpokládá existence genů-modifikátorů. Ty zřejmě zodpovídají za širokou variaci v hladinách vwf u zdravé populace.
Trombotická trombocytopenická purpura (TTP) Nedostatek proteinu, který normálně parciálně štěpí vwf. Mutace v genu pro ADAMTS13 je přítomna téměř u všech pacientů s vrozenou formou TTP. Defekty zodpovědné za vrozené hyperkoagulační stavy Rezistence na aktivovaný protein C (Faktor V Leiden) Deficit proteinu S Deficit proteinu C Deficit antitrombinu III Hyperhomocysteinémie Alela 20210A v 3 oblasti genu pro protrombin Dysplasminogenemie Vysoké hladiny PAI Dysfibrinogenémie Zvýšený faktor VIII Defekty zodpovědné za získané hyperkoagulační stavy Antifosfolipidový syndrom Hyperhomocysteinémie Dysproteinémie Heparinem-indukovaný hypekoagulační stav Estrogeny hormonální antikoncepce hormone replacement therapy Defekty odpovědné za hyperkoagulační stav- nekoagulační faktory Malignity Těhotenství Immobilizace Operační výkon Trauma
Koagulační faktor V Genetická porucha faktoru V má za následek parahemofilii. Bodová mutace v genu pro faktor V, která zvyšuje funkci proteinu (faktor V Leiden) se vyskytuje u 2 7 = populace a je přítomen až u 50% stavů spojených s poruchami koagulace. 10 % lidí s tímto faktorem bude mít v průběhu života závažný koagulační stav ve srovnání s 90%, kteří zůstanou asymptomatičtí. Rezistence na aktivovaný protein C Rezistence na APC je způsobena bodovou mutací v genu pro faktor V (Leidenská mutace). Záměna Arg 506 Gly vede k tvorbě faktoru V, který je rezistentní na proteolytickou destrukci aktivovaným proteinem C. Normální faktor V je štěpen v místě argininu v pozici 506, přičemž 70% destrukce se děje v místě argininu v poloze 306 a 30% na argininu 679. Protein S spolupracuje s proteinem C v pozici argininu 306; proto v přítomnosti faktoru V Leiden systém částečně funguje: Naopak při současném výskytu deficitu proteinu S a faktoru V Leiden se protrombotický potenciál zvyšuje.
Hyperkoagulační stav indukovaný heparinem Na rozdíl od časté trombocytopenie asociované s heparinem je heparinem indukovaný hyperkoagulační stav vzácný. Vytvářejí se IgG protilátky proti komplexům destičky-heparin, které se vážou na destičkové Fc receptory a na endoteliální buňky, kde způsobují trombotizaci cévy a následnou trombocytopenii. Tuto situaci může potencovat warfarin dalším poklesem proteinu C. Léčení (až purpura fulminans) - vysazení heparinu. Nízkomolekulární heparin (LMWH) je rizikový, protože má potenciálně zkříženou reaktivitu s protilátkami proti heparinu.