Hodnocení zahraniční rozvojové pomoci České republiky v oblasti životního prostředí

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie (při Lesnické a dřevařské fakultě) Hodnocení zahraniční rozvojové pomoci České republiky v oblasti životního prostředí Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Petr Jelínek, Ph.D. Vypracoval: Bc. Miroslav Kuboš Brno 2010

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hodnocení zahraniční rozvojové pomoci České republiky v oblasti životního prostředí vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta.

PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěl poděkovat vedoucímu své diplomové práce Ing. Petru Jelínkovi, Ph.D. za věnovaný čas, vstřícný přístup a cenné rady a podněty. Dále děkuji paní Kulhavé, pracovnici Odboru rozvojové a projektové spolupráce Ministerstva životního prostředí, za poskytnuté informace a materiály důležité pro vypracování mé diplomové práce. Rovněž děkuji Mgr. Konrádovi, pracovníkovi Odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci při Ministerstvu zahraničních věcí, za poskytnuté informace k evaluacím a konkrétní evaluační zprávy.

ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá oficiální rozvojovou spoluprací České republiky v oblasti životního prostředí a jejím hodnocením. Cílem diplomové práce bylo popsat a zhodnotit rozvojovou pomoc ve vybrané oblasti v letech 2000 2009 a zhodnotit efektivitu jejich evaluací. Výstupem práce je vlastní evaluace vybraných vodohospodářských rozvojových projektů společnosti VHS Brno, a.s. v regionu srbského města Valjeva a zhodnocení efektivity dosavadních evaluací vodohospodářských projektů. V teoretické části diplomové práce byla použita metoda rešeršně-kompilačního sběru a třídění dat a jejich následná syntéza. V praktické části jsem se řídil oficiální metodikou popsanou v Manuálu projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. Evaluací vybraných projektů společnosti VHS Brno, a.s. jsem zjistil, že projekty byly realizovány efektivně a i přes drobné nedostatky není ohrožena udržitelnost přínosů těchto projektů. Klíčová slova: rozvojová spolupráce, evaluace, Česká rozvojová agentura, životní prostředí, vodní hospodářství. ABSTRACT The diploma thesis is concerned with official development assistance of the Czech republic in sphere of the environment and their evaluation. The aim of diploma thesis is description and evaluation of development aid in selected sphere in years 2000 2009 and estimation of effectiveness of its evaluations. The outputs of this thesis are own evaluation of chosen water management development projects realized by company VHS Brno, a.s. in area of Serbian city Valjevo and estimation of effectiveness of present water management projects evaluations. In theoretical part of the diploma thesis there was used method of literature search and compiler of data collection and sorting and then there was done their synthesis. In practical part I abided by official methodology described in Handbook of project cycle management of international development aid of the Czech republic. I was learned from evaluation of chosen VHS Brno, a.s. projects, that the projects were realized effectively and sustainability of projects benefits isn t threatened despite of some shortcomings. Key words: development assistance, evaluation, Czech development agency, environment, water management.

OBSAH 1 ÚVOD...9 2 CÍLE PRÁCE...11 3 MATERIÁL A METODIKA...12 4 SOUČASNÝ STAV POZNATKŮ...13 4.1 Rozvoj a rozvojová pomoc...13 4.1.1 Koncepty rozvoje...13 4.1.2 Rozvojová pomoc...16 4.2 Zahraniční rozvojová pomoc České republiky...17 4.2.1 Vývoj rozvojové pomoci ČSSR v období socialismu...18 4.2.2 Česká rozvojová spolupráce po roce 1989...19 4.2.3 Česká rozvojová spolupráce po vstupu ČR do EU...21 4.3 Životní prostředí a rozvoj...24 4.3.1 Problémy životního prostředí v rozvojových zemích...24 4.3.2 Mezinárodní rozvojová pomoc v oblasti životního prostředí...26 4.4 Česká zahraniční rozvojová pomoc v oblasti životního prostředí...28 4.4.1 Mnohostranná rozvojová spolupráce v oblasti životního prostředí...29 4.4.1.1 Evropská Unie...29 4.4.1.2 Organizace spojených národů...30 4.4.1.3 Mezinárodní finanční instituce...31 4.4.1.4 Multilaterální rozvojové projekty v gesci Ministerstva životního prostředí...32 4.4.2 Bilaterální rozvojová spolupráce v oblasti životního prostředí...34 4.4.2.1 Rozvojové projekty Ministerstva životního prostředí...35 4.4.2.2 Rozvojové projekty Ministerstva průmyslu a obchodu...42 4.4.2.3 Rozvojové projekty Ministerstva zemědělství...44 4.4.3 Vodohospodářské bilaterální rozvojové projekty...44 4.4.3.1 Průzkum vodních zdrojů a zásobování obyvatelstva vodou...45 4.4.3.2 Stokování a čištění odpadních vod...54 4.4.3.3 Ochrana před povodněmi...58 4.5 Evaluace rozvojové pomoci...60 4.5.1 Typy evaluací...61 4.5.2 Evaluační proces...61

4.5.3 Evaluace rozvojových projektů České republiky...63 4.5.4 Evaluace zahraniční rozvojové pomoci ve světě...65 4.5.5 Efektivita současné evaluace České republiky...67 5 VÝSLEDKY PRÁCE...69 5.1 Hodnocení evaluací vodohospodářských bilaterálních rozvojových projektů...69 5.2 Vlastní evaluace vybraných rozvojových projektů společnosti VHS Brno, a.s...71 5.2.1 Základní informace o projektech...72 5.2.2 Vyhodnocení projektů z hlediska relevance...75 5.2.3 Vyhodnocení projektů z hlediska efektivnosti...75 5.2.4 Vyhodnocení projektů z hlediska efektivity...76 5.2.5 Vyhodnocení projektů z hlediska dopadů...77 5.2.6 Vyhodnocení projektů z hlediska udržitelnosti...78 5.2.7 Závěr evaluace...81 5.2.8 Vlastní doporučení...81 6 ZÁVĚR PRÁCE...82 SEZNAM LITERATURY...85 PŘÍLOHY...101

1 ÚVOD Možná se to na první pohled ani nezdá, ale Česká republika je podle Světové banky 38. nejbohatší zemí světa. Pro řadu z nás je samozřejmostí nezávadná pitná voda, přístup ke vzdělání, fungující dopravní infrastruktura apod. Ale jen málokdo si uvědomí, že ve většině zemí třetího světa, tomu tak není. Bylo by neetické nepomáhat chudým státům k jejich udržitelnému rozvoji. Pomoc rozvojovým zemím může být výhodná i pro vyspělé státy, zejména z důvodu bezpečnostního, politického či ekonomického. Česká republika pomáhá rozvojovým zemím prostřednictvím systému České zahraniční rozvojové pomoci již od roku 1995. Na rozdíl od humanitární pomoci, která reaguje na následky přírodních katastrof, či válečných konfliktů, je při rozvojové pomoci kladen důraz na dlouhodobou udržitelnost, partnerství mezi příjemcem a poskytovatelem pomoci a na odpovědnost příjemce. V oblasti životního prostředí pomáhá Česká republika od roku 1997. V počátcích se pomoc zaměřovala na geologický průzkum, zavádění environmentálních přístupů do průmyslové výroby nebo na monitorování meteorologických, či klimatických jevů. Postupem času se tento sektor rozšířil o témata sanace ekologických zátěží, vodní a odpadové hospodářství, obnovitelné zdroje energie a další témata. Do tohoto roku, tj. do roku 2010, jsou takto zaměřené projekty spravovány v gescích tří ministerstev Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství a Ministerstva průmyslu a obchodu. V posledních letech je česká environmentálně orientovaná rozvojová pomoc zaměřena nejčastěji na oblast vodního hospodářství. V rozvojových zemích často chybí jakýkoliv systém zásobování pitnou vodou, či čištění odpadních vod. Tento nedostatek negativně ovlivňuje jak životní úroveň místních obyvatel, tak i celkový rozvoj země. České firmy proto pomáhají v rozvojových zemích zejména pří průzkumech nových vodních zdrojů, při zásobování obyvatelstva vodou a při stokování a čištění odpadních vod. Pomoc může být poskytována formou přenosu know-how, pořádáním odborných seminářů či technickou pomocí. Pro české podniky je to často jedinečná příležitost nalézt své budoucí zahraniční obchodní partnery. Otázku na to, zda je česká rozvojová pomoc skutečnou pomocí pro rozvojové země nebo zda situaci neřeší, nebo dokonce zhoršuje, by nám měla zodpovědět 9

evaluace konkrétních rozvojových projektů. Česká republika spustila systém evaluací rozvojové pomoci až v roce 2003. V současnosti evaluace již neprobíhají, ale probíhá jejich transformace. Podle dosavadních plánů, by měly být evaluace zahájeny opět v letošním roce, tj. v roce 2010. V budoucích evaluacích by měl být kladen důraz zejména na nezávislost evaluátorů. Výsledky evaluací jsou důležitým podkladem pro budoucí rozhodování o rozvojových intervencích v dané lokalitě nebo tématu. Efektivní systém evaluací je proto jedním z předpokladů kvalitní rozvojové pomoci. 10

2 CÍLE PRÁCE Cílem diplomové práce bylo popsat a zhodnotit současnou rozvojovou pomoc v oblasti životního prostředí a zhodnotit efektivitu její evaluace. Dílčími cíli této práce bylo popsat současný stav rozvojové pomoci České republiky, zjistit jaké projekty rozvojové pomoci směřovaly do oblasti životního prostředí v období let 2000 2009 a zjistit způsoby hodnocení efektivity rozvojové pomoci České republiky. Tato diplomová práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část obsahuje pět kapitol. Náplní prvních tří kapitol jsou dosavadní poznatky o rozvoji a rozvojové pomoci, popis vývoje rozvojové pomoci České republiky, současného stavu životního prostředí v rozvojových zemích a mezinárodní rozvojové pomoci v oblasti životního prostředí. Čtvrtá kapitola teoretické části obsahuje celkový přehled o české rozvojové pomoci v oblasti životního prostředí. Poslední kapitola teoretické části popisuje proces a současný stav evaluace zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. Praktická část diplomové práce obsahuje vlastní hodnocení efektivity evaluací a vlastní evaluaci vybraných projektů včetně vlastních návrhů a opatření pro budoucí realizaci. Pro zhodnocení evaluací projektů zahraniční rozvojové spolupráce byly vybrány evaluace vodohospodářských bilaterálních projektů. Druhým výstupem je vlastní vypracování evaluace vybraných vodohospodářských projektů společnosti VHS Brno, a.s. v srbském městě Valjevo. Cílem evaluace bylo zhodnotit projekty podle kritérií relevance, efektivnosti, efektivity, dopadů a udržitelnosti a navrhnout případná opatření. 11

3 MATERIÁL A METODIKA Při vypracování teoretické části diplomové práce byla použita rešeršně-kompilační metoda sběru a třídění dat a jejich následná syntéza. Část zdrojů použitých v této diplomové práci byla v anglickém jazyce. K jejich prostudování bylo nutné tyto informace nejprve přeložit a následně syntetizovat. Největší část informací byla získána z internetových zdrojů. Další informace jsem čerpal zejména z článků odborných časopisů nebo interních dokumentů příslušných ministerstev České republiky. Doplňující informace pro vypracování teoretické části práce, jsem získal na přednáškách pořádaných Univerzitou Palackého v Olomouci, kterých jsem se osobně účastnil v letech 2005 2008, na konferenci Mongolia 2009, konané v prosinci roku 2009 na Mendelově Univerzitě v Brně a formou dotazování příslušných pracovníků Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zahraničních věcí a České rozvojové agentury. V praktické části diplomové práce jsem provedl hodnocení evaluačních zpráv vodohospodářských bilaterálních projektů. Při vypracování vlastní evaluace vybraných rozvojových projektů jsem se řídil oficiální metodikou popsanou v Manuálu projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. Tato metodika respektuje veškeré požadavky mezinárodních organizací, zejména Výboru pro rozvojovou spolupráci při Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (DAC OECD). 12

4 SOUČASNÝ STAV POZNATKŮ 4.1 Rozvoj a rozvojová pomoc Rozvojová pomoc je důležitou součástí mezinárodní spolupráce, která přispívá v rozvojových zemích k jejich ekonomickému růstu. Její záměr je dlouhodobý a koncipuje se zejména do oblastí sociální a ekonomické infrastruktury, oblasti životního prostředí apod. Rozvojová pomoc bývá často zaměňována za pomoc humanitární. Ta však reaguje na mimořádné události (přírodní katastrofy, válečné konflikty) a měla by být krátkodobá. Počátky rozvojové pomoci jsou spjaty se založením Organizace spojených národů (OSN) v roce 1945, které bylo prvním impulsem pro mezinárodní spolupráci. V posledních letech se preferuje spíše výraz rozvojová spolupráce, který zdůrazňuje partnerství mezi donorskou 1 zemí a zemí přijímající pomoc (Halaxa, 2000). V této kapitole se budu věnovat vývoji konceptů rozvoje a základním charakteristikám rozvojové pomoci. 4.1.1 Koncepty rozvoje O rozvoji se začalo hovořit zejména po druhé světové válce. Přístupy k němu se však často měnily. V 50. a 60. letech 20. století se uplatňovaly zejména modernizační teorie. Ty vycházely z předpokladu, že by všechny rozvojové země měly následovat úspěšný poválečný model rozvoje západní Evropy a USA. Hlavními prostředky k dosažení tohoto cíle měly být vysoké investice do industrializace a urbanizace. V zemích Třetího světa se objevilo v realizaci takového ekonomického růstu několik překážek. Týkaly se hlavně neadekvátní infrastruktury, nedostatku kapitálu, špatného vládnutí a nedostatku odborně kvalifikovaných místních obyvatel (Kaplan, 2005; Garner, Lewis 1996). V důsledku těchto zjištění se přistoupilo k investicím ze zahraničí koordinovanými Brettonwoodskými institucemi 2, národními a různými technickými agenturami. V některých zemích měly tyto investice pozitivní vliv na růst hrubého domácího produktu (HDP), například v období tzv. Zelené 1 Dárcovská země 2 Světová banka a Mezinárodní měnový fond (1944) 13

revoluce 3 v Indii, Mexiku a Pákistánu. Přesto však nebyl zaručen růst životní úrovně pro většinu jednotlivců (Kaplan, 2005; Escobar, 1997). V 70. letech 20. století byly rozvojové projekty stále v podobě velkých infrastrukturních projektů a poskytování vysokých půjček. Docházelo ke zpochybňování modernizačních teorií z důvodu rostoucí nerovnosti mezi obyvateli a zhoršení životní úrovně v zemích, které zaznamenaly ekonomický růst. Jako reakce autorů vzniká teorie závislosti, neboli teorie jádra a periferie, která nám říká, že zaostalost jedné části světa je přímým důsledkem rozvoje jiné části světa. Jádro tvoří vyspělé země, bývalí kolonizátoři, zatímco periferie jsou bývalé kolonie, které jsou udržovány v umělé závislosti a zaostalosti prostřednictvím nerovné dělby práce a moci (Kaplan, 2005). Hospodářský růst je považován za důležitou složku rozvoje i v 80. letech, ale po vydání knihy Limity růstu 4 se objevují nové dimenze rozvoje, které zahrnují materiální, sociální, environmentální, politické a kulturní složky. V pojetí rozvoje jsou 80. léta charakterizována pojmem ztracená dekáda, jelikož dochází zejména v Africe a Latinské Americe k hospodářské krizi způsobené vysokým zadlužením (Kaplan, 2005). V reakci na neuspokojivé výsledky dosavadních rozvojových politik se přiklání politikové a teoretikové k neoliberalismu. Hlavním cílem tohoto směru je redukce státních intervencí, která měla vést k efektivní alokaci zdrojů a optimalizaci růstu s následnými sociálními benefity. Součástí dluhového managementu Světové banky byly v té době Programy strukturálních úprav (SAPs), jejichž podstatou byla hospodářsko-politická opatření vedoucí ke stabilizaci a restrukturalizaci národního hospodářství, které musely rozvojové země uskutečnit výměnou za půjčky ze Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Hlavními opatřeními bylo omezování veřejných výdajů, privatizace státních podniků a reformy na trhu práce (snižování mezd atd.). V řadě případů však tato opatření způsobila zejména zvýšení sociální nerovnosti (Ekumenická akademie a, 2004). V období 80. let 3 Vývojová etapa zemědělství, kdy bylo usilováno o cílevědomé zvyšování výnosnosti zemědělských plodin. 4 Jestliže současné trendy populační, potravinové, znečištění a využívání zdrojů budou pokračovat, bude limitů růstu na planetě dosaženo v následujících sto letech Manželé Meadowsovi (1972). 14

se objevují nová témata, jako třeba udržitelný rozvoj 5, ženy v rozvoji a grassroot development 6. Výše uvedené koncepty se v praxi uplatňovaly i v 90. letech a doposud se od žádné z nich zcela neupustilo. Koncem 20. století se objevuje nový koncept rozvoje jako získání svobody a zvyšování možností a schopností lidí žít život podle svých představ. Stále více se klade důraz na argumenty ekologických a genderových hnutí, které byly dřív vyloučeny z debaty. Proti dosavadním přístupům stojí koncepce Artura Escobara post-development, založena na myšlence, že dosavadní koncepty rozvoje představují formu kolonialismu a jsou založeny na eurocentrismu. Escobar ve svých teoriích klade důraz hlavně na participaci 7, empowerment 8 a zohlednění sociálně znevýhodněných skupin (Kaplan, 2005; Escobar, 1997). V dnešní době existuje mnoho různých chápání rozvoje. Například rozvojový teoretik Amartya Sen uvádí svůj koncept lidských možností (human capabilities) 9, kde chápe lidský rozvoj jako proces rozšiřování možností lidí, jak žít svůj život. Zejména možnost žít dlouhý, zdravý život, možnost získávat vědění a možnost přístupu ke zdrojům nutných pro zajištění důstojného života. Rozvojový program OSN (UNDP) konkretizoval v roce 1994 tyto tři požadavky do sedmi úrovní bezpečnosti ekonomická, osobní, potravinová, zdravotní, komunitní, environmentální a politická (Kaplan, 2005). 5 Takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich potřeby (WCED, 1987). 6 Důraz na rozvoj od spodu vychází z představ a potřeb místních obyvatel (Willis, 2005). 7 Zahrnutí místních obyvatel do rozvojových aktivit 8 Schopnost lidí určovat si vlastní hodnoty a rozhodovat o podmínkách svého života (Oxfam) 9 Do jaké míry je každý člověk schopen ve svém životě realizovat své možnosti. 15

4.1.2 Rozvojová pomoc Kaplan (2005) chápe rozvojovou pomoc jako tok financí 10, materiálů nebo know-how do zemí třetího světa a mezinárodních institucí z veřejných rozpočtů vyspělých států. Tyto transfery jsou součástí širší politiky donorské země, tzv. politiky rozvojové spolupráce. Hlavními důvody rozvojové pomoci jsou etické, náboženské, politické a pragmatické (prevence konfliktu). Podle zdrojů financování, lze rozvojovou pomoc členit na vládní a nevládní. V rámci vládní rozvojové pomoci se rozlišuje oficiální rozvojová pomoc (ODA) 11, oficiální pomoc (OA) 12 a ostatní oficiální toky (OOF) 13. Nevládní rozvojová pomoc je poskytována širokou škálou nevládních organizací (NGOs) a také soukromým sektorem. Podle způsobu finančního krytí se rozvojová pomoc dělí na pomoc ve formě nevratné dotace (grantu) a pomoc ve formě půjčky. Zahraniční pomoc se dělí také podle poskytovatele na bilaterální 14 a multilaterální 15 (Halaxa, 2000). Negativní faktor vyskytující se v rozvojové pomoci je její vázanost. Vázaná pomoc spočívá v poskytování půjček nebo grantů společně s vyšší mírou zvýhodnění na nákup produktů z donorské země. Tento trend však primárně nesleduje cíle rozvojové pomoci, nýbrž ekonomický přínos pro dárcovské země (Arnold, 1985). Podle Halaxy (2000) existuje několik kritérií pro poskytování rozvojové pomoci, na které musí přistoupit zejména země přijímající pomoc. Základními podmínkami jsou respektování lidských práv, účast občanů na rozhodovacích procesech, řízení a politickém životě, respektování zákonů, tržně a sociálně orientovaný přístup k hospodářskému rozvoji a existence vlastní rozvojové politiky. Na mezinárodní úrovni se při rozvojových konferencích světoví vrchní politici dohodli na několika společných závazcích. Již v roce 1970 OSN stanovila závazek vyčlenit 0,7 % HDP každého vyspělého státu na rozvojovou pomoc. Tento závazek je schopno v současnosti plnit jen Dánsko, Nizozemsko, Švédsko, Lucembursko 10 Tento kapitál nemá z pohledu dárce komerční charakter. V případě půjček jde o kapitál, poskytovaný za zvýhodněných podmínek (Halaxa, 2000). 11 Rozvojová pomoc poskytována oficiálními agenturami s cílem podporovat ekonomický rozvoj a prosperitu země. Má povahu spolufinancování (OECD, 2008) 12 Toky do zemí původně uvedených v Části II Listu DAC (DAC - Výbor pro rozvojovou spolupráci). Jsou to zejména země bývalého sovětského bloku (DAC, 2008). 13 Ostatní oficiální toky do zemí Části I a II listu DAC, které nemají vojenské charakter (DAC, 2008). 14 Pomoc je poskytovaná přímo z donorské země (Halaxa, 2000). 15 Donorské země odvádí finance nejdříve do mezinárodních organizací, které následně poskytují rozvojovou pomoc (Halaxa, 2000). 16

a Norsko. Představitelé 147 států světa zahrnuli na Summitu tisíciletí v září roku 2000 do tzv. Miléniové deklarace osm Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs) 16. Hlavním cílem deklarace bylo výrazně zlepšit podmínky života v rozvojových zemích do roku 2015 (Kaplan, 2005). Současné trendy v rozvojové spolupráci jsou popsány ve strategickém dokumentu Výboru pro rozvojovou spolupráci (DAC) OECD Shaping the 21st Century z roku 1996. Nově se v rozvojové spolupráci dává větší důraz na vzájemnou odpovědnost, národní priority a partnerství. Pro větší efektivnost pomoci se doporučuje nevázání pomoci, sladění pomoci s národními rozvojovými strategiemi, harmonizace donorských praktik 17, selektivita pomoci 18 a řízení rozvojové spolupráce založené na výsledcích pomoci (DAC, 1996). 4.2 Zahraniční rozvojová pomoc České republiky Podle usnesení vlády Česká republiky č. 302 ze dne 31. 3. 2004 je zahraniční rozvojová spolupráce chápana v širším smyslu jako ucelená vládní politika vůči partnerským rozvojovým a transformujícím se zemím. V užším smyslu zahraniční rozvojová spolupráce (ZRS) představuje pomoc českého státu vyjádřenou transferem financí, materiálu a expertní či technické pomoci za účelem dlouhodobého udržitelného rozvoje partnerských zemí. Pomoc státu může být kombinována s pomocí poskytovanou právnickými a fyzickými osobami (Vláda a, 2004). Pohled na rozvojovou spolupráci se v historii často měnil. V následujících podkapitolách se budu zabývat historií a současností rozvojové spolupráce v ČR. 16 1. Odstranit extrémní chudobu a hlad, 2. Dosáhnout základního vzdělání pro všechny, 3. Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen, 4. Snížit dětskou úmrtnost, 5. Zlepšit zdraví matek, 6. Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi, 7. Zajistit udržitelný stav životního prostředí, 8. Budovat světové partnerství pro rozvoj (Ekumenická akademie b, 2005) 17 Zjednodušení praktik, za účelem menší zátěže omezené kapacity rozvojových zemí 18 Pomoc je poskytovaná pouze zemím, které dodržují principy demokracie. 17

4.2.1 Vývoj rozvojové pomoci ČSSR v období socialismu Pojem rozvojová pomoc se v zahraniční politice ČSSR objevuje po 2. světové válce. Největší rozkvět u nás zaznamenala rozvojová pomoc koncem 50. let, v 70. a 80. letech. Československá rozvojová pomoc byla v té době významně ovlivněna ideologií Studené války 19. Vláda ČSSR rozdělila rozvojové země do kategorií mimoevropské socialistické země 20, země přednostního zájmu 21, země československého zájmu z hlediska rozvoje dlouhodobých politických a hospodářských zájmů 22 a země v područí imperialismu (rozvojové země s orientací na západní demokracii). Rozvojová pomoc směřovala jen do prvních dvou skupin zemí. Cílem tehdejší rozvojové pomoci bylo prostřednictvím spolupráce posunout zemi v rámci kategorií na vyšší místo (Exnerová, 2005). ČSSR poskytovala rozvojovou pomoc v těchto formách: hmotná pomoc (dodávky potravin, léků, pomůcek), technická pomoc (vysílání odborníků, zřizování výcvikových zařízení), stipendia (studium na Univerzitě 17. listopadu), dlouhodobé vládní úvěry na odběr československého zboží, služeb a přirážky k cenám dovážených surovin (Zídek, 2006; Exnerová, 2005). Od 70. let 20. století byla Československá rozvojová pomoc institucionálně řízena Komisí pro koordinaci poskytování pomoci rozvojovým zemím a národně osvobozeneckým hnutím a od roku 1980 Odborem pomoci rozvojovým zemím v rámci Federálního ministerstva zahraničního obchodu, který se zaměřoval na vědecko-technickou spolupráci (Člověk v tísni, 2007). Způsob poskytování rozvojové pomocí v období socialismu zanechal určité stopy i v letech následujících. Jisté pozitivní dědictví spočívalo v tradici dobrých vztahů, v osobních vazbách stipendistů a ve zkušenostech československých expertů. Bývalý režim negativně ovlivnil rozvojovou pomoc ČR zejména v postoji veřejnosti k rozvojové pomoci a způsobil averzi veřejnosti a nové vlády, vůči projevům mezinárodní solidarity organizované státem (Exnerová, 2005). 19 (1947-1991) Konflikt mezi USA a SSSR. Zahrnuje pouze ekonomické a politické akce (Luňák, 1997) 20 Kuba, Mongolsko, Severní Korea, Vietnam, Laos a Kambodža 21 Ghana, Guinea, Mali, Afghánistán, Angole, Etiopie a Nikaragua a další. 22 Sýrie, Alžírsko, Libie, Irák, Indie, Kongo, Benin, Mexiko, Venezuela, Guinea-Bissau, Nigérie a další. 18

4.2.2 Česká rozvojová spolupráce po roce 1989 Počátkem 90. let 20. století dochází k náhlému úpadku programu rozvojové pomoci. Zatímco spolupráce s Korejskou lidově demokratickou republikou (KLDR) a Kubou byla okamžitě přerušena, některé programy ve Vietnamu, či Mongolsku dobíhaly. Česká republika se v té době zařadila mezi příjemce pomoci. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) byla zařazena do kategorie transformující se země (Exnerová, 2005). Vstupem České republiky do OECD roku 1995 byla obnovena česká zahraniční rozvojová spolupráce. Ve stejném roce stanovila vláda ČR Zásady pro poskytování zahraniční rozvojové pomoci 23. Celkem třináct zásad stručně definuje postupy a kompetence resortů a vlády při poskytování rozvojové a humanitární pomoci 24. V rámci těchto zásad se stanovily kritéria pro určení priorit bilaterální rozvojové pomoci 25. Koordinátorem české ZRS se stalo Ministerstvo zahraničních věcí (MZV), které však dodnes postrádá efektivní nástroje zahraniční rozvojové politiky (Vláda b, 2009; Jelínek, 2006). V letech 1996 až 2000 se v české zahraniční rozvojové spolupráci objevuje řada nedostatků. Například podíl pomoci v nejméně rozvinutých zemí 26 (LDC s) byl velmi nízký, na kritérium potřebnosti nebyl dáván dostatečný důraz, většina výdajů na českou rozvojovou pomoc plynula na malé projekty, což vedlo k nižšímu přínosu vynaložených prostředků a ke ztížení řízení celého systému. Značná izolovanost projektů české ZRS způsobovala sektorovou a teritoriální roztříštěnost 27 (Exnerová, 2005). Podle Jelínka, (2006 c) se důsledkem přesouvání veškerých pravomocí na jednoho až tři referenty zabývající se rozvojovou spoluprácí v rámci ministerstev, zvyšuje pravděpodobnost výskytu korupce. Svoboda (2003) uvádí, že docházelo k častému zaměňování rozvojové pomoci za mediálně přitažlivější humanitární pomoc. V důsledku toho se však snížila možnost vymýtit skutečné příčiny problémů a nastavit 23 Usnesení vlády č. 153 z 15.3.1995 24 Tyto zásady stručně definují postavení České republiky v rámci ZRS, principy při poskytování pomoci formy pomoci a další náležitosti (viz Usnesení vlády 153/1995) 25 Naléhavost poskytnutí pomoci, vztah příjemce k ČR, úroveň demokracie a dodržování lidských práv v zemi příjemce a míra efektivního využití pomoci. 26 V současnosti zde patří 33 zemí Afriky, 15 zemí Asie a 1 země Latinské Ameriky (Haiti) zařazovány jsou podle tří kritérií: tři roky průměrný hrubý národní důchod na osobu pod 750 USD, nízká úroveň lidského kapitálu (výživa, zdraví, vzdělání) a ekonomická nestabilita (United Nations, 2002 2005) 27 Sektorová rozdělení kompetencí mezi jednotlivá ministerstva. Teritoriální - realizace projektů ve více než 40 státech. 19

správné postupy při dodržování principů trvale udržitelného rozvoje. I přes veškerou snahu se řada těchto negativních prvků v české ZRS objevuje i v současnosti. Usnesením č. 91/2002 ze dne 23. ledna 2002 vzala vláda České republiky na vědomí Koncepci zahraniční rozvojové pomoci ČR na léta 2002 2007 (dále jen koncepce). V úvodní části koncepce jsou definovány cíle a principy zahraniční rozvojové pomoci. Hlavním cílem je omezení chudoby v méně vyspělých zemích světa cestou ekonomicko-sociálního udržitelného rozvoje. Zárukou splnění tohoto cíle je přihlášení České republiky k plnění Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs). Orientační rámec pro tvorbu plánování, realizaci a vyhodnocení zahraniční rozvojové spolupráce České republiky tvoří tři principy - partnerství, efektivnost a transparentnost. V rámci Koncepce byla zmíněna základní kritéria pro výběr přijímajících zemí 28. Koncepce také doporučuje koncentrovat programy ZRS na sektory, ve kterých má Česká republika komparativní výhody vůči ostatním donorům 29. Česká rozvojová pomoc nově směřovala do dvaceti prioritních zemí 30 (MZV ČR c, 2006). Důležitým přínosem nové koncepce bylo zahájení transformace institucionálního rámce poskytování rozvojové pomoci, která probíhala ve dvou fázích (před vstupem do EU a po vstupu do EU). V první fázi byl zachován mechanismus ZRS ČR, platný dle usnesení vlády České republiky č. 153/1995. Poradním odborným orgánem MZV v oblasti koordinace ZRP se stalo v roce 2001 Rozvojové středisko, při Ústavu mezinárodních vztahů. Ve druhé fázi měla dle doporučení koncepce Česká rozvojová agentura (ČRA) navázat na jeho činnost. Do tohoto orgánu se měly přesunout implementační funkce z devíti resortních ministerstev při zachování expertní role resortních ministerstev (MZV ČR c, 2006; Kobrová, 2002). Ve skutečnosti však došlo k založení České rozvojové agentury 31 až 1. ledna 2008 v souladu s usnesením vlády č. 1070/2007 o Transformaci systému ZRS ČR (ČRA a, 2008). Nově je v Koncepci deklarovaná vstřícnost a otevřenost vůči nestátním 28 Základní podmínkou pro výběr partnerských zemí je jejich průkazná snaha řešit problémy svého rozvoje vlastními silami a s ohledem na ekonomické a sociální a environmentální souvislosti. 29 Zdravotnictví, vzdělávání, energetika, vybrané oblasti strojírenství a životní prostředí. 30 Afghánistán, Angola, Bolivie, Bosna a Hercegovina, Burkina Faso, Etiopie, Jemen, Jugoslávie, Kazachstán, Libanon, Makedonie, Mali, Mongolsko, Namibie, Nikaragua, Palestina, Salvador, Ukrajina, Uzbekistán, Vietnam. 31 Úlohy ČRA: Identifikace témat spolupráce, formulace projektů a zadávací dokumentace, příprava podkladů pro dotační výběrová řízení MZV, výběrová řízení, řízení a kontrola realizace projektů ZRS, informování o ZRS atd. 20

subjektům 32. To vedlo v září roku 2002 ke vzniku Českého fóra pro rozvojovou spolupráci 33 (FoRS) (MZV ČR, 2006; FoRS, 2009). Od podzimu 2002 až dodnes spolupracuje při posuzování projektů tzv. Expertní skupina 34. Nově založený Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci (ORS) převzal od odboru vnějších ekonomických vztahů a odboru mezinárodních organizací o rok později agendu ZRS (Exnerová, 2005). Dne 12. 3. 2003 vzala vláda na vědomí Střednědobý výhled financování zahraniční rozvojové pomoci 35. Ve stejném usnesení určila také povinnost místopředsedovi vlády a ministru zahraničí předkládat každoročně vládě do 21. května roční program a návrh rozpočtu zahraniční rozvojové pomoci (Vláda c, 2003). 4.2.3 Česká rozvojová spolupráce po vstupu ČR do EU Vstupem ČR do EU v roce 2004 dochází v české rozvojové spolupráci k několika významným změnám. Česká republika se začala podílet na rozvojové spolupráci Evropského společenství (ES) a to zejména na vnější pomoci zemím Asie, Latinské Ameriky, Středomoří, Balkánu a bývalého SSSR, prostřednictvím příspěvků do obecného rozpočtu ES. Významný vliv na bilaterální spolupráci měla harmonizace českého právního řádu s legislativou Evropského společenství a to zejména v oblasti veřejných zakázek 36 (Exnerová, 2005). Změna nastala v identifikaci a formulaci projektů. Tato činnost se přesunula od realizátorů ke gesčním ministerstvům a dalším orgánům státní správy v oblasti rozvojové spolupráce. Resortní ministerstva však neměla často dostatek informací, kontaktů, zkušeností a financí na formulaci projektů. V důsledku toho vznikaly špatně formulované projekty, o které nebyl příliš velký zájem (Opršal b, 2008). Dalších proměn se dočkala česká rozvojová spolupráce ustanovením 32 Nevládní organizace, soukromý sektor, odbory, akademická obec, média a církve. 33 FoRS platforma českých nevládních neziskových organizací a dalších neziskových subjektů, které se zabývají rozvojovou spoluprací, rozvojovým vzděláváním a humanitární pomocí. 34 Expertní skupina, ad hoc orgán jmenovaný MZV ze zástupců doporučených jednotlivými resorty. 35 Závazek navýšení ODA do roku 2010 na 0,17 % hrubého národního důchodu (HND). Do roku 2015 pak na 0,33 % HND 36 V důsledku nového zákona č. 40/2004 Sb. O veřejných zakázkách, přestala platit výjimka vztahující se na zakázky související s poskytováním rozvojové a humanitární pomoci vládou České republiky v případech nebezpečí z prodlení. 21

Zásad zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU 37. Hlavním pilířem české ZRS se stala programová spolupráce, která může mít podobu souboru logicky vzájemně provázaných projektů založených na střednědobé rozvojové strategii. Od 1. ledna 2006 se česká bilaterální pomoc soustřeďuje do osmi dlouhodobě 38 a dvou střednědobě prioritních zemi 39. Pro každou dlouhodobě prioritní zemi byly vypracovány programy rozvojové spolupráce na období let 2006 2010 (MZV ČR b, 2006). Na sestavení těchto programů se prioritní země podílely sestavením svých vlastních strategických dokumentů pro snižování chudoby, neboli Poverty Reduction Strategy Papers PRSP (Adamcová, 2006). Od roku 2005 je zahrnuta do bilaterální rozvojové spolupráce tzv. transformační spolupráce, jejímž hlavním úkolem je posilování demokracie, lidských práv a občanské společnosti v rozvojových a transformujících se zemích 40 (MZV ČR a, 2005). V posledních letech dochází k již výše zmiňované transformaci systému české ZRS za účelem vyšší efektivnosti, zjednodušení a sjednocení poskytování pomoci. Hlavním cílem těchto reforem je sestavení zákona O zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí. Návrh zákona byl schválen vládou ČR v červnu 2009. Nyní je předložen Poslanecké sněmovně (Bambasová, 2009). Po dokončení transformace v roce 2010 budou veškeré nové bilaterální rozvojové projekty realizovány prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí, konkrétně České rozvojové agentury 41. Projekty zahájené před rokem 2010 v gesci jednotlivých ministerstev budou nadále uskutečňovány v původních resortech (MZV ČR g, 2009). Kompetence MZV v projektovém cyklu rozvojové spolupráce spadají do fáze programování a evaluace. V rámci transformace byly zřízeny dva nové orgány. Výše zmiňovaná Česká rozvojová agentura a meziresortní Rada pro ZRS 42, jejichž zásadní rolí je zajištění koherence 43 a koordinace české rozvojové pomoci. 37 Usnesení vlády ČR č. 302 ze dne 31. 3. 2004 38 Angola, Bosna a Hercegovina, Jemen, Moldavsko, Mongolsko, Srbsko a Černá Hora, Vietnam a Zambie 39 Afghánistán, Irák 40 Transformační spolupráce ČR se realizuje v Bělorusku, Bosně a Hercegovině, Gruzii, Iráku, Kosovu, Srbsku atd. 41 Výjimky: stipendia studentům z rozvojových zemí (společně Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy), zdravotní péče o zahraniční studenty (Ministerstvo zdravotnictví), projekty migrace a bezpečnost (Ministerstvo vnitra), Aid for trade (Ministerstvo průmyslu a obchodu) a řízení veřejných financí (Ministerstvo financí). 42 Poradní orgán složen z patnácti členů (členové ministerstev, Úřadu vlády, Státního úřadu pro jadernou bezpečnost) 43 Soudržnost, provázanost mezi cíli a nástroji, mezi teritoriálními a sektorovými prioritami atd. 22

Přestože záměr ČRA je pro budoucí vývoj české rozvojové spolupráce pozitivní, objevuje se zde několik nedostatků v řízení. Ještě do září roku 2009 chyběla metodika pro identifikaci možných témat spolupráce. Následkem toho, ale i díky špatnému porozumění kontextu projektů, vznikaly nedostačující formulace projektů (Plavcová, Lebeda, 2009). Podle plánu ZRS na rok 2010 by se měl rozpočet na bilaterální projekty zahraniční rozvojové spolupráce z původně plánovaných 855 miliónů Kč snížit na 714,4 miliónů Kč. Největší objem prostředků by měl proudit do průmyslového rozvoje (148,19 miliónů Kč) a životního prostředí (91,95 miliónů Kč) (MZV ČR g, 2009). Ke krácení rozpočtu bude pravděpodobně v důsledku finanční krize docházet i v následujících letech. Tento pokles prostředků na ZRS by měl být podnětem pro kladení většího důrazu na kvalitu pomoci a její účinnost v boji s chudobou (Plavcová, Lebeda, 2009). Podle Jelínka (2007) je zajišťována kvalitní veřejná kontrola účinnosti české ZRS zejména nezávislým tiskem i občanskými sdruženími 44. Do bilaterální rozvojové pomoci se také mimo klasických rozvojových projektů týkajících se například životního prostředí, zemědělství, průmyslu, zdravotnictví, školství zahrnují také výdaje na péči o uprchlíky, na vojenské a civilní mise nebo vládní stipendia zahraničním studentům z rozvojových zemí. Započítávání těchto položek do oficiální rozvojové pomoci je často kritizováno, a to nejen nevládními organizacemi. Odborně se tomuto nafukování oficiální rozvojové pomoci (ODA) říká tzv. zveličená pomoc, neboli inflated aid 45 (Plavcová, Lebeda, 2009). Přibližně 70 % z celkových výdajů na bilaterální rozvojovou pomoc směřuje do prioritních zemí (zejména do Mongolska a Srbska). Od roku 2009 se začala nově poskytovat rozvojová pomoc do čtyř projektových zemí (Etiopie, Kambodža, Kosovo a Palestinská autonomní území). 46 Důvody pomoci právě těmto zemím jsou vysoká potřebnost rozvojové spolupráce, tradice vzájemných vztahů a zahraničněpolitický význam (MZV ČR g, 2009). Počet prioritních zemí české ZRS by se měl podle plánované koncepce na léta 2010 2015 snížit na čtyři až pět zemí. Uvažováno je zejména o Moldavsku, Bosně a Hercegovině a Mongolsku (Bambasová, 2009). Horký (2009) zmiňuje, že česká dvoustranná pomoc se soustřeďuje 44 Např. občanské sdružení Development watch (založeno roku 2004). 45 Výdaje poskytované v rámci ZRS, které nepředstavují přímý efekt pomoci v rozvojových zemích 46 Od roku 2010 je zde zařazena i Gruzie. 23

zejména na země se středním příjmem a že se zaměřuje více na potřeby českých vývozců než potřeby chudých obyvatel. Více než na bilaterální pomoc jsou v rámci ZRS poskytovány výdaje na multilaterální spolupráci. Největší objem finančních prostředků proudí do rozpočtů Evropské komise, OSN, Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA) a Světové banky (MZV ČR g, 2009). Plavcová a Lebeda (2009) zastávají názor, že je lepší zaměřit se více na bilaterální pomoc, jelikož u ní má vyšší vliv přispěvatelský stát na relevanci, efektivnost a hospodárnost vynaložených prostředků a existuje zde vyšší míra adresné odpovědnosti a kontroly nad prostředky. Na základě výše popsaných skutečností čeká systém české ZRS ještě dlouhá cesta transformace a reforem. Podle Nováčka (2006) chybí zejména politická vůle a stále je kladen malý důraz na rozvojové vzdělání a osvětu. 4.3 Životní prostředí a rozvoj Stav životního prostředí má významný vliv na ekonomický a sociální rozvoj v zemích třetího světa. Nejvíce citliví na degradaci životního prostředí jsou lidé žijící v chudobě (Kobrová, 2002). Podle indexu lidské chudoby (Human poverty index HPI 47 ) žije největší podíl chudých obyvatel zejména v zemích Subsaharské Afriky, jihovýchodní Asie, Blízkého Východu a v některých zemích Latinské Ameriky (UN, 2005). 4.3.1 Problémy životního prostředí v rozvojových zemích Chudoba může být jednou z příčin degradace životního prostředí v rozvojových zemích (Kobrová, 2002). Pro chudé obyvatelstvo jsou přírodní zdroje a extenzivní zemědělství jediným způsobem obživy. Jejich praktiky však často vedou k výraznému poškozování životního prostředí. Největším problémem je masivní odlesňování. V mnoha nerozvinutých státech chybí znalost udržitelného lesnického managementu. 47 Ukazatel životní úrovně sestaven organizací spojených národů (OSN). Tento index je složen ze tří ukazatelů: procento populace, které se pravděpodobně nedožije 40 let věku, procento gramotných ve společnosti a ukazatele zohledňujícího souhrnně poměr lidí bez přístupu k čisté vodě a zdravotní péči a poměr podvyživených dětí do pěti let věku (UN, 2005). 24

Zatímco pro dřevozpracující společnosti znamená přístup k těmto přírodním zdrojům vysoký zisk, pro chudé komunity je to jediný zdroj energie a tepla (Shah, 2005; Stojanov, Jelínek, 2007). Úbytek lesů přispívá ke ztrátě biologické diverzity, zvyšování skleníkových plynů v atmosféře a k degradaci půd (Tožička, 2009). Negativní důsledky na životní prostředí v rozvojových zemích má v řadě případů i extenzivní forma zemědělství, například nadměrná nekontrolovatelná pastva dobytka v oblastech Sahelu, která způsobuje rapidní úbytek vegetace, nebo pěstování nevhodných plodin bez rotačního způsobu zemědělství, což zapříčiňuje větší výskyt eroze a tím i rychlou degradaci půd (Stojanov, Jelínek, 2007). Na druhou stranu poškozené životní prostředí a změny v přírodním prostředí mohou prohlubovat chudobu v rozvojových zemích. Podle Čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) patří mezi nejvíce zranitelné oblasti na klimatické změny právě ekonomicky nevyspělé země (IPCC, 2007). Globální oteplování se projevuje v rozvojových zemích různými způsoby. Ostrovní státy a úrodné delty řek jsou ohroženy zatopením, v důsledku tání horských ledovců dochází ke stále častějším povodním, zejména v oblasti Přední a Zadní Indie nebo vlivem jevu El Niño při východoafrickém pobřeží dochází k desertifikaci 48 v oblasti Sahelu nebo naopak k záplavám v oblasti jižní Etiopie (Jeřábek a kol., 2008; Stojanov, Jelínek, 2007). Ke klimatickým změnám a znečišťování životního prostředí přispívají stále více také rozvojové země. Jednou z příčin je výrazný deficit udržitelných a nových technologií v těchto zemích (Tožička, 2009). V současnosti zůstává bez přístupu ke kvalitní pitné vodě 1,1 miliardy obyvatel, z nichž dvě třetiny pochází z Asie. K sanitárnímu zařízení nemá přístup dokonce 2,6 miliard obyvatel. V řadě případů odpadní voda odtéká bez jakéhokoliv čištění do recipientů. Nedostatečné hygienické podmínky společně s chorobami přenášenými hmyzem, znečištěným ovzduším a znečištěnou vodou způsobují čtvrtinu všech onemocnění na světě (Kobrová, 2002; Tožička, 2009; Stojanov, Jelínek, 2007). Cílem řady rozvojových projektů je zprovoznění těžební činnosti v rozvojových státech s velkým nerostným bohatstvím. Těžební průmysl je významnou součástí hospodářství pro více než padesát rozvojových zemí. Z tohoto přírodního bohatství ovšem profituje jen úzká část obyvatel. Země závislé na těžebním průmyslu často trpí vysokou zadlužeností, občanskými válkami, nedemokratickým vládnutím apod. 48 Rozšiřování pouští 25

Velmi negativní důsledky má těžební činnost i na životní prostředí v rozvojových zemích. V okolí míst s důlní činností dochází k velkým znečištěním zdrojů pitné vody. V oblastech s velkou biodiverzitou těžba přírodních zdrojů zapříčiňuje rapidní úbytek několika druhů rostlin a živočichů. Těžební činnost je také příčinnou nadměrné spotřeby vodních zdrojů a produkce skleníkových plynů, zejména při spalování zemního plynu při těžbě ropy (CEE, 2008). Lidé, obývající degradovaná území, jsou často nuceni k masovému přesidlování za účelem hledání nové obživy. Těmto migrantům se odborně říká environmentální uprchlíci (Stojanov, 2005). Kliot (2004) odhaduje, že současný počet těchto uprchlíků se pohybuje v rozmezí 15 64 miliónů, z nichž dvě třetiny pochází ze subsaharské Afriky. Mezi bezprostřední příčiny environmentální migrace se řadí přírodní katastrofy 49, změny v přírodním prostředí 50, průmyslové havárie, velké rozvojové projekty 51 a ozbrojené konflikty a války (Stojanov, 2005). 4.3.2 Mezinárodní rozvojová pomoc v oblasti životního prostředí Odborně se procesu zahrnování složky životního prostředí do ZRS říká Mainstreaming životního prostředí (CEE, 2008). První snahy zavedení tohoto procesu se objevily až na začátku 70. let. 20. století. Do té doby investice v rámci rozvojové pomoci proudily zejména na intenzifikaci průmyslu a zemědělství. Nebyl kladen důraz na šetrné využívání přírodních zdrojů, ochranu biodiverzity, ovzduší, vod, půd apod. (Exnerová, 2005). Prvním impulsem k řešení problematiky životního prostředí na mezinárodní úrovni bylo v roce 1972 ustanovení programu OSN pro životní prostředí (UNEP), jehož ústředí sídlí v Nairobi. O jedenáct let později, tj. v roce 1983, vznikla Světová komise pro životní prostředí a rozvoj pod vedením Gro Harlem Brundlandové. V její zprávě Naše společná budoucnost z roku 1987 byl poprvé použit termín trvale udržitelný rozvoj 52, který funguje na harmonické součinnosti třech pilířů ekonomického, sociálního a environmentálního (Jehlička, 2000). 49 Např. dlouhotrvající sucha v oblasti Sahelu nebo tropické cyklóny v Karibském zálivu 50 Deforestrace, půdní eroze, zasolování půdy apod. 51 Např. výstavba vodních nádrží v Číně. Těžba přírodních zdrojů. 52 Takový rozvoj, který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích (zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí) (MŽP e, 2007) 26

Na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 v Rio de Janeiru byla ochrana životního prostředí deklarována jako významná kategorie rozvojové pomoci. Na konferenci se představitelé států dohodli na vyčlenění 0,1 % hrubého domácího produktu na ochranu přírody a životního prostředí v rámci rozvojové pomoci. Jedním z Rozvojových cílů tisíciletí, ustanovených na Summitu tisíciletí v roce 2000, je mimo jiné i zajištění udržitelného stavu životního prostředí. V rámci tohoto cíle jsou stanoveny tři úkoly: integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky a programu jednotlivých států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů. Omezit ztráty biodiverzity a dosáhnout do roku 2010 podstatného snížení množství ztrát úkol 9 do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez kvalitního přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně úkol 10 do roku 2020 dosáhnou výrazného zvýšení kvality života minimálně 100 miliónů obyvatel slumů 53 úkol 11 (Ekumenická akademie b, 2005). Nováček (2006) však tvrdí, že cíle do stanovené doby s velkou pravděpodobností splněny nebudou. Již několik let je snahou Evropské Unie zahrnout oblast životního prostředí do své rozvojové politiky. Nástrojem této integrace je tzv. environment mainstreaming, který zahrnuje strategické a implementační dokumenty zohledňující trvale udržitelný rozvoj zemí třetího světa (CEE, 2008). První impuls těchto snah se objevil na Cardiffském summitu v roce 1998. V rámci něho bylo doporučeno integrovat ochranu životního prostředí do rozvojových politik států Evropské Unie (Kobrová, 2002). V roce 1999 vešla v platnost Amsterdamská smlouva, která udává požadavek integrace ochrany životního prostředí do činností a politik Společenství. V roce 2001 Rada Evropské Unie schválila začlenění environmentální složky do rozvojové spolupráce Evropského společenství. V Pařížské deklaraci o účinnosti pomoci z roku 2005 je po signatářských státech požadována harmonizace přístupu k posuzování vlivů na životní prostředí při stanovování národních a sektorových strategií (CEE, 2008) 53 Příměstská chudinská čtvrť 27

Vyspělé země mohou svým efektivním alokováním zdrojů, do rozvoje a odstraňováním příčin degradace životního prostředí v rozvojových zemích, výrazně ovlivnit současnou situaci a předcházet tak případným konfliktům. Doposud se však objevují praktiky v rozvojové pomoci, které ke zlepšení životního prostředí příliš nepřispívají. prostředí 4.4 Česká zahraniční rozvojová pomoc v oblasti životního Environmentální orientace projektů české zahraniční rozvojové spolupráce je jedním z hlavních cílů zahraniční rozvojové pomoci České republiky (Vláda a, 2004). Česká zahraniční rozvojová spolupráce by měla přímo, či nepřímo zlepšovat životní prostředí a kvalitu života obyvatel v rozvojových zemích (Kobrová, 2002). Dle Manuálu projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce ČR 54, sestaveného Rozvojovým střediskem na počátku roku 2006, je zapotřebí zohledňovat životní prostředí v plánování a vyhodnocování zahraniční rozvojové spolupráce. Dopady rozvojových projektů na životní prostředí jsou zohledněny zejména v projektovém dokumentu, ve formuláři hodnocení projektů v rámci dotačních výběrových řízení a v závěrečné zprávě o realizaci projektu zahraniční rozvojové spolupráce (Jelínek b, 2006). V současnosti je nejvíce projektů zaměřujících se na přímé zlepšení životního prostředí realizováno v gesci Ministerstva životního prostředí. Od příštího roku, tj. od roku 2011, budou veškeré projekty v sektoru životního prostředí realizovány prostřednictvím České rozvojové agentury (Plavcová, Lebeda, 2009). Dle objemu financí je v posledních letech zaznamenána rostoucí tendence výdajů na multilaterální pomoc. Proto i této formě rozvojové pomoci bude v diplomové práci věnovaná pozornost. 54 Manuál zpracovává a doplňuje Pravidla pro výběr a financování bilaterální projektů v rámci ZRS České republiky. Cílem tohoto manuálu je standardizace postupů projektového cyklu na všech úrovních (Jelínek b, 2006) 28

4.4.1 Mnohostranná rozvojová spolupráce v oblasti životního prostředí Multilaterální rozvojová pomoc může mít několik forem. Povinné, či dobrovolné příspěvky do rozpočtů mezinárodních organizací, participace na rozhodovacích procesech mezinárodních organizací nebo účelově vázané příspěvky do mezinárodních organizací s přihlédnutím k prioritám zahraniční rozvojové spolupráce České republiky (MZV ČR d, 2007). Největší podíl z multilaterální rozvojové pomoci tvoří příspěvky do obecného rozpočtu Evropského společenství 55. O podílu financí plynoucích do ochrany životního prostředí rozhoduje až Evropská komise, respektive Úřad pro spolupráci EuropeAid (Exnerová, 2005). Toto rozhodnutí může být však do jisté míry ovlivněno participací českých zástupců na jednáních a zasedáních Evropské Unie (Adamcová, 2006). Sektor životního prostředí v rámci mnohostranné rozvojové pomoci ČR je také financován formou příspěvků do fondů Organizace spojených národů a Mezinárodních finančních institucí. 4.4.1.1 Evropská Unie Česká republika je od roku 2004 pravidelným přispívatelem obecného rozpočtu Evropského společenství. Rozvojová pomoc z těchto prostředků je směřovaná do rozvojových zemí mimo země Afriky, Pacifiku a Karibiku. V roce 2009 byl příspěvek České republiky do obecného rozpočtu ES na rozvojovou pomoc 2 122 miliónů Kč (FoRS b, 2010). Rozvojová pomoc v sektoru životního prostředí, financována z obecného rozpočtu Evropského společenství, je realizována zejména prostřednictvím programu pro životní prostředí a udržitelné řízení přírodních zdrojů včetně energie. Financování tohoto programu je zajištěno Nástrojem pro rozvojovou spolupráci (DCI Development cooperation instrument) a Nástrojem Evropského partnerství a spolupráce (ENPI European Neighbourhood and Partnership Instrument). Program je tematicky zaměřen na plnění sedmého Rozvojového cíle tisíciletí (udržitelné životní 55 V roce 2008 činil 82 % z celkové multilaterální pomoci 29