Habsburská monarchie v době osvícenského absolutismu (1740 1792)
Osvícenství vlivný myšlenkový proud pocházející z Francie (reakce na citovou a zbožnou barokní kulturu) v protikladu k době údajného barokního temna podnětem pokroky přírodních věd a filozofie v 17. a 18. stol. důraz na rozum (místo na víru) = racionalismus a na vztah k člověku (místo k bohu) kritika církve (zejména katolické) jako ztělesnění nesnášenlivosti, tmářství a zpátečnictví (zdaleka ne všichni osvícenci byli ateisté pantheisté, deisté) názorová tolerance a odpor k jakémukoliv fanatismu
- Voltaire: Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat právo svobodně hlásat své názory jedním z přirozených práv člověka jedním ze zdrojů lidského neštěstí je nevzdělanost snaha zpřístupnit co nejširšímu okruhu čtenářů soudobé vědecké poznatky o člověku a světu: Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel Voltaire, Montesquieu, Rousseau, Diderot aj. ( encyklopedisté )
Osvícenský absolutismus filozofové na trůnu (Marie Terezie, Josef II. u nás, Kateřina II. v Rusku, Friedrich II. v Prusku) snaha vládnout ve shodě s rozumem pro dobro všech poddaných (často i proti jejich vůli) nejvyšší hodnotou jim byl stát a jeho zájmům mělo být podřízeno veškeré lidské konání (osvícenští panovníci = prvními služebníky státu ) zavádění osvícenských reforem k posílení státu a své osobní moci (neomezená vláda = absolutismus)
- zjednodušení fungování státu (centralizace a omezování pravomocí zemských sněmů) - v mnohonárodnostních říších upřednostňován jeden jazyk - byrokratizace správy - reformy soudnictví (sjednocování zákonů, odstraňování mučení a nelidských fyzických trestů) - podpora vzdělávání (povinná školní docházka) - podřízení církve státnímu dohledu (zrušena inkvizice i některé mnišské řády)
- podpora hospodářského rozvoje (rušení cechů i celních bariér, nevolnictví, zakládání manufaktur, stavba silnic apod.) - náboženská tolerance (protestanti, Židé ti, co mohli být státu hospodářsky užiteční) - zvýšení životní úrovně obyvatel (= zvýšení jejich daňové výkonnosti)
Marie Terezie (1717 1780, 1740 1780)
Války o rakouské dědictví (1740 1748, 1756 1763) Karel VI. umírá bez mužských dědiců, do čela státu poprvé a naposledy v dějinách nastupuje žena obrovská mnohonárodnostní říše (jádro: české, rakouské a uherské země, dále: území v Itálii, jižní Nizozemí dnešní Belgie) Marie Terezie (23 let) se odmítla vzdát Slezska výměnou za uznání pragmatické sankce pruským králem Friedrichem II. Prusko vpadlo do Slezska slezské války uzavření míru potvrdilo ztrátu průmyslově vyspělého Slezska a Kladska
při tzv. trojím dělení Polska zisk Haliče a Bukoviny (viz obr.)
Rodina manželem František Štěpán Lotrinský od roku 1745 císařem Svaté říše římské podnikatel, zakladatel řady textilních manufaktur 16 dětí (Josef II., Leopold II.)
katastrofální porážka ve válce s Pruskem ukázala zaostalost monarchie a nutnost změn (reforem) modernizace armády a zefektivnění fungování centralizovaného státu podmínkou pro úspěch v očekávané další válce s Pruskem o Slezsko, s jehož ztrátou se Marie Terezie odmítla smířit (ani tzv. sedmiletá válka ale na jeho ztrátě nic nezměnila) reformy v řadě případů podle pruského vzoru
Tereziánské reformy armáda: - vojenská povinnost pro všechny muže (s řadou výjimek) - jednotný výcvik a stejnokroj - výchova důstojníků správa: - rozhodnutí panovnice realizují státem dosazení a placení vzdělaní císařští úředníci (byrokraté) - společný úřad pro české i rakouské země (centralizace) zrušení české dvorské kanceláře
hospodářství: - nové a spolehlivé vyměření půdy (katastry) kvůli zdanění (kontribuce), šlechta platila jen poloviční daň než poddaní - nový robotní řád (1775) jako reakce na četné selské bouře v Čechách ( dopadli jak sedláci u Chlumce ) - první úřední sčítání lidu a domů (konskripce) popisná čísla (k evidování branců a daňovým účelům) - povinně zaváděna příjmení (např. Kovář, Václavík, Nový)
- masové pěstování brambor (1770 hladomor po neúrodě připravil české země o 1/10 obyvatel) - budování tzv. státních silnic (kolem ovocné aleje) - zavedení jednotných měr, vah i peněžního systému (zlatky, bankocetle) - rušení vnitřních cel - podpora manufakturního podnikání právo: - trestní zákoník a jednací soudní řád (zákaz nelidských trestů a mučení)
Bankocetle v hodnotě 25 zlatých (1800)
školství: - uzákonění povinné pětileté školní docházky (při každé faře tzv. triviálky, ve městech školy hlavní, v hlavních městech zemí vzorové hlavní školy přípravné kurzy pro učitele na nižších školách)
Josef II. (1741 1790,1780 1790) po smrti otce (1765) římským císařem a spoluvladařem Marie Terezie (konflikty s konzervativní a hluboce věřící matkou převratné reformy až po její smrti) inspekční cesty jako hrabě Falkenštejn selský císař
Josefínské reformy 1781: - toleranční patent povolil vedle katolictví i luteránství, kalvinismus a pravoslaví (snaha mimo jiné i minimalizovat hospodářské ztráty emigrace) - zrušení téměř 750 klášterů (kasárna, nemocnice, chudobince, ale i továrny) mimo těch, které se věnovaly charitativní či vzdělávací činnosti (z peněz z prodeje zrušených klášterů i jejich statků financováno zřizování nových far a biskupství) - faráři pověřeni vedením matrik a vyhlašováním císařských nařízení
- pro výchovu kněží zřizovány tzv. generální semináře (pokračování snah o podřízení církve státu) - zrovnoprávnění Židů (možnost volného stěhování, nemuseli nosit žluté kolečko na svém oblečení, svobodná volba povolání nebo studia) - zrušení nevolnictví (člověčenství) poddaní se mohli stěhovat, ženit, dávat děti na vyučení řemeslům nebo poslat do škol bez souhlasu vrchnosti - v novém trestním zákoníku zrušen trest smrti
už nedošlo k plánovanému zrušení roboty a naturálních dávek posílení úlohy státu a centralizace zmírnění cenzury (aby se umožnilo šíření osvícenských myšlenek) nespokojenost a nepřátelství šlechty i církve vedlo nemocného císaře k odvolání řady reforem na sklonku své vlády (hlavní ale zůstaly v platnosti) nepochopení i u obyčejných lidí počátek národního obrození u nás
Leopold II. (1747 1792, 1790 1792) na obr. s Josefem II. byl sice horlivým stoupencem osvícenských reforem, ale okolnosti (vypuknutí francouzské revoluce, krátká vláda) mu je nedovolily realizovat
Počátky českého národního obrození příznivý vliv na emancipaci ( probuzení ) českého národa měly osvícenské reformy: - zavedení školní docházky (růst vzdělanosti Češi už nejen národem sluhů a děveček osvícenští vzdělanci), odstraněné nevolnictví (příliv lidí z venkova do měst česky se mluvilo v té době už jen na venkově) - úřední (nezáměrná) germanizace (jedna říše = jeden jazyk) vyvolala přirozený protitlak: české národní uvědomění, pocit hrdosti nad minulostí vlastního národa a rodného jazyka
- podpora (i od šlechty zemský patriotismus a odpor k vídeňskému centralismu) při zakládání učených společností (např. Královská česká společnost nauk, předchůdkyně Akademie věd) a vydávání naučné literatury
První generace obrozenců cíl: český jazyk se měl plně vyrovnat němčině i jiným jazykům Josef Dobrovský ( Modrý abbé ): - historik, autor našich prvních dějin literatury, vynikající české gramatiky, česko-německého slovníku, spoluzakladatel slavistiky
Gelasius Dobner: - historik, jako první zpochybnil hodnověrnost Kroniky české Václava Hájka z Libočan František Martin Pelcl: - první profesor na nově zřízené katedře češtiny (1793), práce o českých dějinách Václav Matěj Kramerius: - nakladatel a knihkupec, v České expedici vydával knihy a noviny (Krameriusovy c. k. pražské poštovské noviny)
Matěj Kopecký: - přední český loutkář bratři Thámové: - autoři český divadelních her (např. pro divadlo Bouda), překladatelé
Literatura k tématu Victor Lucien Tapié: Marie Terezie a Evropa. Od baroka k osvícenství Hans Magenschab: Josef II. Revolucionář z boží milosti Josef Petráň: Kalendář Josef Petráň: Počátky českého národního obrození František Stellner: Sedmiletá válka v Evropě