CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Příprava projektu v zařízení pro seniory v Brně Michaela Šalplachtová Vedoucí práce: Ing. Ester Danihelková Olomouc 2014
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu...
Poděkování Velice ráda bych chtěla poděkovat vedoucí mé absolventské práce paní Ing. Ester Danihelkové za odborné vedení mé práce, trpělivost, cenné rady, připomínky a vynaloţené úsilí a čas. Dále velice děkuji své rodině a přátelům za důvěru a podporu při psaní mé absolventské práce a při průběhu celého studia.
Motto,,Nečinnost tělo oslabuje, práce posiluje; první urychluje stáří, druhá prodlužuje mládí. (Aulus Cornelius Celsus)
Obsah ÚVOD... 7 TEORETICKÁ ČÁST... 9 1 Základní demografické ukazatele... 9 2 Vymezení pojmu senior, stáří a stárnutí... 11 2.1 Biologické stárnutí... 11 2.2 Psychosociální stárnutí... 12 2.3 Sociální stárnutí... 13 2.4 Rozdělení stáří... 13 3 Potřeby seniorů... 15 3.1 Definice potřeb seniorů... 15 3.2 Rozdělení potřeb... 16 3.3 Definice kvality ţivota... 17 4 Zákon o sociálních sluţbách... 19 5 Projektová část... 22 5.1 Popis zařízení Denní a přechodný pobyt Brno -Líšeň... 22 5.2 Analýza potřeb... 23 5.3 Přípravná fáze projektu... 25 5.3.1 Aplikace projektu... 25 5.3.2 Cíle projektu... 26 5.3.3 Potřebnost a přínos projektu... 27 5.3.4 Popis cílové skupiny... 28 5.3.5 Popis aktivit plánování projektu... 28 5.3.6 Personální obsazení projektu... 30 5.3.7 Finanční plánování a rozpočet projektu... 31 5.3.8 Udrţitelnost projektu do budoucna... 34
BIBLIOGRAFICKÝ SEZNAM... 38 SEZNAM PŘÍLOH... 40 ANOTACE:... 41 ABSTRACT:... 42
ÚVOD Prognózy demografického vývoje v České republice jsou vydávány v horizontu následujících několika dalších desetiletí. Demografický vývoj v České republice ukazuje naprosto jednoznačně, ţe dochází k niţší porodnosti a stále se prodluţující délce lidského ţivota, a v důsledku toho dochází ke stárnutí populace. Stárnutí populace je jeden z hlavních faktorů, na které chci prostřednictvím projektu reagovat. Skutečnosti, ţe osob seniorského věku přibývá, musíme věnovat zvýšenou pozornost, a na základě této situace i jednat. Je nezbytně nutné vytvořit podmínky pro důstojné, kvalitní, poklidné, ale především i aktivní stáří. V průběhu posledních let sice dochází ke zvýšení počtu zařízení pro seniory, popřípadě k jejich úpravám, ale je také nezbytně nutné osoby v daných zařízení více aktivizovat, smysluplně vyplňovat trávení jejich volného času. Stáří patří sice mezi závěrečné etapy ţivota, ale to opravdu neznamená, ţe ho senior nemůţe proţít více aktivně. Vzhledem k tomu, ţe jsem se na svých praxích během studia setkala s různou mírou aktivizace, rozhodla jsem se navštívit konkrétní zařízení s otázkou, jaké aktivizační činnosti jsou klientům nabízeny, zda jsou činnosti přínosné, pravidelné atd., kde jsem posléze po důkladné analýze zjistila, ţe aktivizační činnosti jsou nedostačující, a ţe by klienti, pracovníci a i vedení zařízení měli zájem o více aktivit. V zařízení jsem měla po dobu dvou měsíců rodinného příslušníka, kdy při jeho pravidelných návštěvách jsem si všimla právě jiţ výše zmiňovaného problému. Cílem mé absolventské práce je příprava projektu aktivizačních činností v konkrétním zařízení pro seniory v Brně Líšni. Tento projekt si klade za cíl především rozšíření jiţ fungující dané sluţby, a tím zvýšení kvality poskytovaných sociálních sluţeb, a dalším cílem je především aktivní a smysluplné trávení volného času seniorů. Díky aktivizačním činnostem, ať uţ jsou to senior kluby, univerzity třetího věku apod., dochází k začlenění seniorů do společnosti, kdy mají více kontakt s okolním prostředím a mohou tak navazovat nová přátelství, dozvídat se nové informace a tím proţívat své stáří aktivně. Právě v tomto vidím velký přínos mého projektu. Teoretická část poukazuje na demografickou prognózu České republiky, dále je zaměřena na vymezení pojmu jako je senior, stáří, stárnutí a změny ve stáří, dále se zabývám ţivotními potřebami seniorů, kvalitou sluţeb, která je zde velice nutná, protoţe mým cílem je především díky projektu docílit i zkvalitnění sociálních sluţeb, které v následující kapitole detailněji popisuji. 7
Ve své praktické části realizuji přípravu projektu aktivizačních činností v konkrétním zařízení, kdy je mým hlavním cílem, aby senioři v zařízení sociálních sluţeb proţili stáří spokojeně, smysluplně a aktivně. Téma mé absolventské práce jsem si vybrala z důvodu, ţe mám velice kladný vztah ke starším lidem, a to především díky mým prarodičům, se kterými mám opravdu pěkný a harmonický vztah, dále také příleţitostně pořádám akce pro senior klub, a ve svém volném čase se zabývám aktivizačními činnostmi. Jsem přesvědčena, ţe kaţdý člověk si zaslouţí proţít své stáří smysluplně a aktivně. 8
TEORETICKÁ ČÁST 1 Základní demografické ukazatele Začátkem této kapitoly bych ráda uvedla, ţe dochází ke stárnutí populace, kdy rapidně přibývá osob seniorského věku, a proto je nesmírně důleţité, aby Česká republika začala tuto situaci řešit, a především se zaměřila na pomoc osobám, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku nejsou schopni se sami o sebe postarat v dostatečné míře, a ţe je ţádoucí stále tyto osoby integrovat do společnosti, aby tak docházelo k aktivnímu stáří. Základním pojmem je tzv. demografie, je to věda, která se zabývá reprodukcí lidské populace, a podmínkami, které ji ovlivňují. Základními procesy reprodukce je moralita (úmrtnost) a natalita (porodnost). V soudobé době rapidně stoupá stárnutí populace, coţ je důsledkem poklesu porodnosti a průměrné délky ţivota. Jak píše Čevela, Kalvach a Čeledová (2012, s. 80):,,Demografické stárnutí se definuje jako nárůst podílu osob seniorského věku, přičemž za hranici stáří se dnes i v dlouhodobých prognózách považuje fixní chronologický věk 65 let. K výrazným změnám soudobého světa patří přibývání lidstva, přelidněnost v některých oblastech, velký podíl zde má i migrace osob, ale hlavní vliv má stárnutí populace, kdy se předpokládá, ţe v roce 2060 bude méně neţ dva pracující lidé na jednoho seniora (Čevela a kol., 2012, s. 80). Vývoj obyvatelstva je zpracováván Českým statistickým úřadem, jehoţ cílem je poukázat změny ve sloţení obyvatelstva. Do roku 2030 by měl počet seniorů narůst o 40 80%, a mělo by také dojít k prodlouţení délky ţivota jak u muţů tak ţen o 4 roky. A právě proto, ţe dochází ke stárnutí populace, je velice důleţité zabezpečit starší lidi v případě ztráty finančních příjmů, nemoci, bydlení apod. (Čevela a kol., 2012, s. 83-85) Stárnutí populace má samozřejmě vliv i na sociální práci, především z hlediska nedostatku finančních prostředků a také nedostatkem zařízení pro seniory. Je důleţité se zamyslet nad tím, jak finančně zabezpečit osoby důchodového věku (Schmeidler a kol., 2009, s. 9). 9
Tabulka č. 1: Vývoj počtu obyvatel ve věku 60 +, 90 + na území České republiky. Parametr Rok 1869 1900 1930 1961 1997 2050 60+ 515 669 820 518 1 146 077 1 417 973 1 857 481 3 670 000 90+ 1 832 3 622 27 008 229 133 Index dlouhověkosti 0,004 0,003 0,015 0,062 Zdroj: Čevela, 2012, s. 80 Ve výše uvedené tabulce poukazuji na situaci, jaký je vývoj počtu obyvatel starších 60 a 90 let, a jaký je vývoj indexu dlouhověkosti na území České republiky. 10
2 Vymezení pojmu senior, stáří a stárnutí Každý člověk si přeje dlouhý život, ale nikdo nechce být starý. (Jonathan Swift) Velká spousta lidí se dosti bojí stárnutí, a hlavně toho, ţe jednoho dne budou nemohoucí, staří a především závislí na pomoci jiné osoby. V této kapitole budu popisovat, jak se projevuje stárnutí osob, jak lidé na určité změny reagují a co si můţeme představit pod pojmem senior. Předmětem této kapitoly je především vysvětlení a přiblíţení pojmů, které se pojí s cílovou skupinou mé absolventské práce. Období stáří trvá 30 40 let, a je stejně důleţité a dlouhé jako mládí a dospělost. Stáří patří mezi vývojovou etapu lidského ţivota, kdy je kladen velký důraz hlavně na uchování a udrţení pohybových dovedností a psychosociálního rozvoje osobnosti (Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 11). Stáří se dá také pojmout z oboru gerontologie jako obecné označení pozdních fází ontogeneze. Tato etapa uzavírá a završuje lidský ţivot, a dochází v ní k mnoho funkčním změnám (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 19). V české odborné literatuře se dočteme, ţe stáří a stárnutí je individuální, proto právě ten okamţik, kdy stáří začíná se u jednotlivých osob liší, protoţe u kaţdého z nás se projevuje stárnutí jinak, kdy důvodem můţe být ţivotní styl, stress, špatná ţivotospráva nebo genetické předpoklady (Mühlpachr, 2005, s. 23). Pacovský (1997, s. 30) chápe stárnutí jako cestu do stáří, jiný autor jako plynulý a pozvolný přirozený zákonitý proces (Jarošová, 2006, s. 8). V následující podkapitole detailněji popisuji druhy stárnutí, kdy u kaţdého z nich uvádím změny spojené s daným stárnutím. 2.1 Biologické stárnutí Biologické stárnutí označuje změny v organismu, které jsou na fyziologické úrovni. Změny postihují tělesné tkáně, orgány, avšak všechny tyto změny neprobíhají u kaţdého člověka stejně. Nastávají také změny v pohybovém aparátu, kdy začínají tuhnout chrupavky, výška těla se sniţuje, a tím mohou být pohyby starších osob 11
pomalejší. Dochází ke sniţování funkce plic, protoţe starý člověk přijímá z okolí méně kyslíku, a tím, ţe pohyby hrudního koše jsou menší, klesá také i vitální kapacita plic. V trávicím systému dochází ke sniţování mnoţství šťáv, a tím pádem se potrava pomaleji rozkládá a vstřebává, a to můţe být jedním z důvodů, proč někteří senioři nemají chuť k jídlu a jedí menší porce. Kůţe se ztenčuje a ztrácí pruţnost, tvoří se vrásky, vlasy šedivějí a řídnou. U seniorů můţe také docházet k poruchám spánku, kdy především kvalita a délka spánku se sniţuje. Ve stáří dochází k horšímu vnímání okolních signálů, prostřednictvím smyslových orgánů. U seniorů se zhoršuje zrak, sluch, čichové a chuťové buňky (Klevetová a kol., 2008. s. 19-22). Povaţuji za důleţité, aby tyto základní věci věděl kaţdý pracovník, který chce s touto cílovou skupinou pracovat, a díky těmto poznatkům se tak mohl seniorům více přizpůsobit. 2.2 Psychosociální stárnutí Dalším druhem je psychosociální stárnutí. Velice často se poukazuje na souvislost mezi psychickými a fyziologickými změnami, a to z toho důvodu, ţe jakoukoliv tělesnou změnu senior proţívá psychicky, a zase naopak, psychická změna můţe vést k novým fyziologickým problémům (Malíková, 2011, s. 21). Změny psychiky se projevují především ve sníţení intelektových funkcí, sníţení gnostických, fatických a kognitivních funkcí (Jarošová, 2006, s. 24-28). Senioři se také hůře adaptují na nové ţivotní situace a ţivotní podmínky. S přibývajícím věkem přibývá i chronických onemocnění, které mohou vést ke zhoršení soběstačnosti člověka. Za velký problém povaţuji pokles zájmu seniora o okolní svět, je ţádoucí, aby i v pokročilém věku senioři vyplnili svůj volný čas, aby měli své zájmy a koníčky, aktivizovali se a tak nedocházelo k sociální izolaci. Jako poslední věc bych ráda uvedla změnu v oblasti citového ţivota, kdy starší lidé mohou reagovat více citlivě, emotivně a snadno podléhají dojetí (Klevetová a kol., 2008. s. 22-23). 12
2.3 Sociální stárnutí Posledním druhem stárnutí je sociální stárnutí, které je spojeno především s integritou člověka do společnosti. V období stáří můţe docházet ke změně ţivotního stylu, především kvůli odchodu do důchodu, změnou rolí ve společnosti atd. (Malíková, 2011, s. 22). V seniorském věku se osoby stávají více finančně závislými, často mají i více volného času, který najednou neví jak vyplnit. Většina seniorů také uvádí strach ze stěhování, osamělosti, ze ztráty blízkých, z ageismu. Můţe zde nastat větší omezení kontaktu jak s rodinou, tak i s přáteli a proto můţe být větší sociální izolace (Klevetová a kol., 2008. s. 23-24). Tabulka č. 2: Změny ve stáří Zdroj: Venglářová, 2007, s. 12 Ráda bych uvedla, ţe všechny tyto faktory ovlivňují hodnocení prostředí, ve kterém se senioři nacházejí. Právě proto mohou být senioři někdy pasivní, nespokojení a širší veřejností nepochopeni. 2.4 Rozdělení stáří Období raného stáří probíhá v rozmezí mezi 60 74 rokem, dalším typem je období pravého stáří, které se vymezuje mezi 75 89 rokem, a posledním typem je období dlouhověkosti, které začíná počátkem 90. roku. 13
Podle Mühlpachra můţeme osoby seniorského věku také rozdělit do tří skupin, první skupinou jsou tzv. mladí senioři, ve věku mezi 65 aţ 74 lety, zde bývá uváděna problematika v adaptaci na volný čas, na nové koníčky, seberealizaci a jiné. Druhou skupinou jsou tzv. staří senioři, jsou to osoby ve věku 75 aţ 84 let, zde můţe docházet k atypickému průběhu chorob, ke změně funkčních zdatností apod. Poslední skupinou jsou tzv. velmi staří senioři, ve věku 85 a více let (Mühlpachr, 2005, s. 18). Je především nutné si uvědomit, ţe stáří je přirozeným procesem změn, kterými osoby prochází celý ţivot, ale více se tyto změny projevují aţ v průběhu pozdějšího věku. Jak píše Jarošová (2006, s. 9):,,Stáří je zákonitým a dovršujícím procesem vývoje člověka. V mé absolventské práci bohuţel nelze zmínit všechny okolnosti, které souvisejí s pojmy stárnutí a stáří, avšak povaţuji za nezbytné se o těchto pojmech zmínit, abych mohla v následující kapitole psát o ţivotních potřebách seniorů. 14
3 Potřeby seniorů 3.1 Definice potřeb seniorů Kaţdý člověk, ať uţ je v jakémkoliv věku má své potřeby, které je nutné uspokojovat, jinak by mohlo docházet k neuspokojení ţivotních potřeb. V této souvislosti popisuji níţe koncept sociálního fungování, kdy pro dobré a správné fungování rolí ve společnosti je princip sociálního fungování nezbytný. Sociální fungování je tedy proces interakce mezi nároky jedince a nároky prostředí (Dvořáčková, 2012, s. 38). Sociální fungování je tedy:,,proces, který se uskutečňuje v rámci sociálních interakcí mezi jedincem a nároky prostředí, ve kterém žije. Problémy nastanou v případě, kdy je porušena rovnováha mezi nároky prostředí a schopností člověka tyto nároky zvládat. (Musil, Navrátil, 2000, s. 119). Teorií a definicí potřeb se zabývalo velmi mnoho autorů, jedním z nich byl Abraham H. Maslow, který ve 40. letech 20. století ve své teorii propojil a sjednotil hodnoty člověka s psychologickými a biologickými potřebami do jednoho celku. Maslow předpokládal, ţe existuje hierarchie potřeb, a ţe je důleţité se zaměřit na cíle k jejich dosaţení. Níţe poloţeny potřeby jsou významnější, a musí být uspokojeny, aby mohlo docházet k uspokojování vyšších potřeb (Dvořáčková, 2012, s. 40). Obrázek č. 1: Maslowova pyramida potřeb Zdroj: Pichaud, Thareauová, 1998,s. 36 15
3.2 Rozdělení potřeb První potřebou jsou fyziologické potřeby. Jsou to základní a nejvíce důleţité potřeby k udrţení ţivota. V případě, ţe některá z těchto potřeb nebude uspokojena, dojde k celkovému narušení vývoje, zdraví a stavu člověka. Mezi fyziologické potřeby patří výţiva, dýchání, vylučování, spánek a odpočinek, pohyb a hygiena (Klevetová a kol., 2008, s. 57). Další potřebou je potřeba jistoty a bezpečí. Velká část seniorů můţe mít vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zhoršenou mobilitu a hybnost, tudíţ je nezbytně nutné zabezpečit jejich fyzické bezpečí, aby se například nebáli pádu, ale také je nutné cítit psychické bezpečí, aby se necítili ztraceni a sami (Klevetová a kol, 2008, s. 68). Třetí potřebou jsou sociální potřeby. Jsem přesvědčena, ţe kaţdý z nás má potřebu někam patřit, mít určitou roli ve společnosti, práci, rodině apod. Ve stáří dochází k řadě změn a ztrát, které mohou senioři velice špatně přijímat. Tyto změny jsou spjaty především s odchodem do důchodu, s osamostatněním jejich dětí, změnou koníčků apod. (Klevetová a kol., 2008, s. 69). Čtvrtou potřebou je potřeba autonomie a svobody. Ve starším věku můţe docházet ke ztrátě autonomie, s čím je spojeno například omezení ve svobodě volit místo, osoby, čas a činnosti s druhými lidmi. Můţe také docházet ke sníţení míry zodpovědnosti za svoje rozhodnutí (Klevetová a kol, 2008, s. 69). Poslední a nejvýše postavenou potřebou je potřeba seberealizace. Do této potřeby musíme zahrnout především nalezení smyslu ţivot. Za nezbytné povaţuji seniory motivovat k činnostem, aby zůstali stále aktivní, aby se snaţili nalézt nový smysl ţivota, nové zájmy a činnosti. Tato potřeba bývá ve starším věku hůře naplňována, protoţe senioři mohou mít pocit, ţe ve stáří jiţ nemá nic smysl. (Klevetová a kol. 2008, s. 70-71). Z předešlého kontextu tedy vyplývá, ţe uspokojení je určité splnění poţadavků, či naplnění, které daný jedinec má. V nejlepším případě by bylo, aby senior své potřeby uspokojoval sám, tak jak on uzná za vhodné, jak zrovna potřebuje. Bohuţel s postupujícím věkem senior často na uspokojování potřeb sám nestačí, a proto potřebuje pomoc druhých při některých úkonech (Klevetová a kol., 2008, s. 76). 16
V tomto případě hraje významnou a velkou roli rodina seniora. Jsou rodiny, které chtějí o svého blízkého pečovat samy, ale jsou však také rodiny, které nechtějí, nebo neumějí, nedokáţí se o starého člověka postarat, a proto zde jako jedno z moţných řešení je systém sociálních sluţeb, které jsou zaměřeny na péči o seniory. Pomocí těchto sluţeb mohou být potřeby realizovány. V následující kapitole popisuji kvalitu ţivota, která je úzce spjata s upokojováním potřeb. Pokud budou uspokojeny i vyšší potřeby, mělo by jít o kvalitní proţívání stáří. Také si myslím, ţe pokud je v zařízeních sociálních sluţeb udrţena určitá kvalita, která by měla být přizpůsobena kaţdému jedinci zvlášť, nemělo by docházet k deprivaci, neboli k neuspokojení potřeb seniorů. 3.3 Definice kvality života Téma kvality ţivota je pro můj projekt důleţité, neboť smyslem mé práce je, aby projekt dané sluţby zvýšil kvalitu sluţeb, a tím by mělo být docíleno kvalitního stáří u seniorů. Proto v následující kapitole popisuji pár definic kvality podle různých autorů. Kvalita ţivota je široký pojem, a bývá zejména předmětem zájmu medicíny, psychologie, sociologie a dalších věd. V dřívější době se kvalita zaměřovala spíše na zmírnění bolestí a útrap nemocných, v dnešní době se klade důraz i na štěstí a spokojenost. Malcolm Payne píše o kvalitě jako:,,kvalita života znamená naplnění požadavků, které se týkají sociálních a materiálních podmínek života a fyzického zdraví. (Payne, 2005, s. 67). Další autoři popisují, ţe:,,kvalita poskytovaných služeb je vyjádřena širokým rozsahem velmi úzce provázaných činností, které se vzájemně doplňují. (Škrla, Škrlová, 2003, s. 14). Mezi tyto činnosti lze uvést například bezpečnost sluţeb, efektivnost, přijatelnost sluţeb, ekonomičnost, dostupnost a jiné (Škrla a kol., 2003, s 19). Dvořáčková uvádí, ţe ve stáří je velice důleţité si vytvořit určitý program pro svůj volný čas, aby mohl být ţivot kvalitní, a také především toto slouţí jako prevence proti nesoběstačnosti a sociální izolaci. I starší lidé by měli navazovat nové kontakty, 17
setkávat se s vrstevníky a prohlubovat mezigenerační vazby. Senioři by měli dostatečně odpočívat, ale zároveň by se měli i aktivně udrţovat, tak aby vznikala určitá rovnováha. S odchodem do důchodu se totiţ mění role, proţívání a vnímání, a tak je ţádoucí, aby si našli nové role, poslání a i nadále ţili v rámci moţností plnohodnotný ţivot. Ke kvalitě ţivota je důleţité se zaměřit na společné oblasti, jako je například aktivní stárnutí, prostředí, ve kterém senioři ţijí, zlepšení zdravotní péče a zdraví ve stáří, ochrana lidských práv apod. (Dvořáčková, 2012., s. 26-28). Ke kvalitě ţivota také neodmyslitelně patří schopnost rozhodovat se, svoboda si vybírat, soběstačnost, aktivita a duševní schopnosti (Mátl, Jabůrková, 2007, s. 37). Myslím si, ţe velkou roli, na kvalitě ţivota a vnímání ţivota hraje to, jestli jedinec není ovlivněn nějakými negativními faktory, například z důvodu nemoci, nebo ztráty blízké osoby. Velkým přínosem, bylo zavedení Standardů kvality sociálních sluţeb, které mají zaručovat určitou úroveň kvality poskytovaných sluţeb (Malíková, 2011, s. 134). Kvalitu ţivota zcela jistě ovlivňuje také předsudky společnosti vůči seniorům, kdy Pacovský ve své knize zmiňuje, ţe v dřívější době bylo na stáří pohlíţeno jiným způsobem, neţ je tomu dnes. Hlavní fakt je také ten, ţe v minulosti se vysokého věku doţívalo méně osob seniorského věku. Jedinci, jenţ se doţili vysokého věku byli společností oslavováni, uctíváni, měli vysoký společenský status a byli povaţováni za moudré a zkušené (Pacovský, 1990, s. 45). V dnešní době se velká řada seniorů potýká s diskriminací z důvodu vyššího věku, především v pracovních nabídkách, ale i dalších oborech. Lidé v seniorském věku jsou často z pracovní stránky braní jako nevýkoní, pracují pomaleji, neznají tak nové technologie, na druhé straně mají mnohaleté zkušenosti, trpělivost (Malíková, 2011, s. 35-36). V tomto případě by mohlo docházet k deprivaci ţivotních potřeb, a tudíţ se kvalita ţivota rapidně sniţuje. 18
4 Zákon o sociálních službách Tuto kapitolu povaţuji za nezbytnou, protoţe bych ráda zmínila, v jakém legislativním rámci se budu posléze pohybovat, kdyţ budu projekt připravovat. Sociální sluţby mohou být v ţivotě seniorů velice důleţité, jak vyplývá jiţ z předešlých kapitol, míra jejich závislosti záleţí na mnoha faktorech, jako je především zdravotní stav jedince, finanční situace, podpora rodiny a jiné. V České republice máme velkou škálu sociálních sluţeb, jejich nastavení by mělo pomoci klientům v uspokojování jejich potřeb. Z předchozí kapitoly jsme se také mohli dozvědět, ţe potřeby lidí jsou různé a proto nabídka sociálních sluţeb je široká, a to zejména aby byla poskytnuta pomoc klientům, byla dodrţována jejich práva, individualita a aby kaţdý člověk našel zde svoje místo. Péče a její formy se musejí doplňovat a hlavně kombinovat tak, aby vyhovovali potřebám klientům a jejich rodinám, a aby tak měli moţnost volby (Šelner, 2004, s. 16). Zákon o sociálních sluţbách definuje sluţby takto: Sociální služby jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich života, případně je v maximální možné míře do společnosti začlenit, nebo společensky chránit před riziky, jejichž jsou tito lidé nositeli. Sociální služby zohledňují jak osobu uživatele, tak jeho rodinu, skupiny do nichž patří, případně zájmy širšího společenství. (Matoušek, 2007, s. 9). V následující části popisuju sociální sluţby, které jsou v rámci sociální péče poskytovány starším osobám, a osobám seniorského věku, podle zákona č. 108/2006 Zákona o sociálních sluţbách. Podle místa, kde sluţby poskytujeme, můţeme definovat tři základní sluţby, které se člení na terénní sluţby tyto sluţby jsou poskytovány v přirozeném prostředí jedince, tedy tam kde jedinec ţije, nejčastěji jde o osobní asistenci, sluţby pečovatelské sluţby či terénní programy. Druhou sluţbou jsou ambulantní sluţby, zde dochází sám klient do specializovaných zařízení (jako jsou například denní stacionáře, kontaktní centra a jiné). Posledním typem jsou pobytové sluţby zde jedinec na určitou dobu pobývá, řadí se sem domovy pro seniory, azylové domy apod. (Malíková, 2011, s. 42). 19
Sociální sluţby jsou ze zákona poskytovány v hlavních třech formách, které jsme jiţ zmínili výše, a ty zahrnují sloţky sociálního poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence. V našem případě se stávají nejvíce významné sluţby sociální péče, jejichţ hlavním cílem je zabezpečit základní ţivotní potřeby jedinců v případě, ţe nemohou být zajištěny bez péče jiné osoby, a jedná se o sluţby níţe zmíněné (Malíková, 2011, s. 42). Jako první sluţbu bych uvedla Osobní asistenci, osobní asistence je terénní sluţba, která je poskytována především seniorům a osobám s určitým zdravotním postiţením. Osobní asistenti pomáhají jedincům, u kterých došlo především ke sníţení soběstačnosti, a potřebují pomoc druhých. Sluţba se poskytuje v domácím prostředí klienta, bez časového omezení. Mohou se do určité míry překrývat s úkony pečovatelské sluţby. Následující sluţbou je Pečovatelská sluţba, tato sluţba se poskytuje také mnou vymezené cílové skupině, kdy pečovatelé pomáhají jedincům v dopomoci péče o sebe a svoji domácnost, především z důvodu věku, zdravotního stavu. Pečovatelská sluţba můţe být terénní nebo ambulantní. Sluţba je poskytována ve vymezeném čase, v domácnostech osob, popřípadě v zařízeních sociálních sluţeb. Sluţba obsahuje především dopomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, poskytnutí stravy a pomoc při chodu domácnosti. Dalšími sluţbami jsou Tísňová péče, tato sluţba spočívá v nepřetrţité elektronické a telefonické dostupnosti, pro osoby, které se nacházejí ve váţném ohroţení ţivota a zdraví. Odlehčovací sluţby, tyto sluţby mohou být někdy nazvány také jako respitní sluţby. Jsou zde poskytovány různé činnosti, tak, aby nejvíce vyhovovali potřebám klientů. Cílem této sluţby je poskytnout osobě, jenţ pečuje o svého blízkého nezbytný odpočinek. Centra denních sluţeb, dříve nazývané tzv. jako domovinky, tato sluţba je ambulantní, docházejí sem především osoby se sníţenou soběstačností, a poskytuje se jim zde dopomoc při řadě činností. Denní stacionáře, jedná se o ambulantní sluţbu, do této sluţby dochází osoby pravidelně, především osoby se sníţenou soběstačností. Provádějí se zde především aktivizační činnosti, terapeutické činnosti apod. Týdenní stacionáře jsou týdenní pobytovou sluţbou, především pro osoby s niţší soběstačností. Je zde poskytnuto ubytování, pomoc při osobní hygieně, strava apod. Domovy pro seniory, tyto domovy jsou zaměřeny především na moji cílovou skupinu, je to pobytová sluţba s celoročním provozem pro osoby, co potřebují 20
pravidelnou pomoc a komplexní péči. Osoby nejsou jiţ schopny být ve svém přirozeném prostředí. Domovy se zvláštním reţimem, jsou dalším typem pobytové sluţby, podobného typu jako Domovy pro seniory, avšak zde jsou vytvořeny speciální podmínky pro osoby s duševními nemocemi, nebo pro osoby závislých na různých omamných látkách. Tato sluţba můţe být velmi často vyuţita moji cílovou skupinou z důvodu Alzheimerovi demence a dalších typů. Sociální sluţby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůţkové péče, tyto sluţby se poskytují v nemocnicích, v psychiatrických a dalších léčebnách, a jsou určeny osobám, které vyţadují pomoc druhé osoby, a nemohou být jen tak propuštěny ze zdravotnického zařízení. Tato sluţba je velice přínosnou a důleţitou v návaznosti sluţeb (Malíková, 2011, str. 43-45). Senioři mohou také dle stejného zákona vyuţívat nabídek sluţeb sociální prevence ( 53), které mají především za úkol předcházet jejich sociální exkluzi s hlavním cílem pomáhat osobám překonat jejich tíţivou ţivotní situaci. Nyní jsem popsala zařízení sociálních sluţeb, které můţe moje cílová skupina vyuţívat, avšak jak všichni jiţ víme, ve většině případů je rozhodně lepší, kdyţ lidé svůj ţivot mohou ţít a doţít ve svém přirozeném prostředí, se svými blízkými, tam, kde to mají rádi. Mnoho seniorů jsou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu odkázáni na pomoc druhých, zejména rodiny. V případě, ţe se o seniora nedokáţe postarat rodina, nastupují sociální sluţby, které by měli pomoci osobám proţít jejich stáří aktivně, spokojeně a radostně. Na financování sluţeb se musí podílet i klient, který si sluţbu můţe nejčastěji platit ze svého starobního, popřípadě invalidního důchodu, z kapesného od rodiny nebo právě díky příspěvku na péči. Jelikoţ by tato kapitola byla velice obsáhlá, moţnosti financování sociálních sluţeb ze strany seniora dále nerozepisuji. 21
5 Projektová část Pro přípravu projektu a posléze jeho realizaci je nutné vědět co nejvíce informací o projektové teorii, musíme tedy vědět, co vše obnáší psaní projektů, jaký je význam, cíl a dopady projektu a zejména čeho chceme projektem dosáhnout. Projektovým managementem se zabývá velká část autorů, já zde uvádím pouze ty, kteří mi byli největší inspirací pro psaní mého projektu. Psaním projektů se zabývá například Alena Svozilová, která vydala řadu knih, které se řadí mezi nejprodávanější. Mezi další autory patří například Němec, Dolanský, Chvalovský, Vašečka a mnoho dalších. Při psaní projektů musíme také znát platnou legislativu, ve které se budeme pohybovat, ale také zejména teorii a co nejvíce informací o naší cílové skupině, v mém případě o seniorech. V následující kapitole popisuji zařízení sociálních sluţeb, v kterém realizuji přípravu projektu. 5.1 Popis zařízení Denní a přechodný pobyt Brno -Líšeň Pro svůj projekt jsem si vybrala zařízení, které se nachází blízko mého bydliště. V tomto zařízení jsem posléze realizovala analýzu dat, kterou detailněji popisuji v následující kapitole. Důvodů, proč jsem si vybrala právě toto zařízení, je několik. Jedním z hlavních důvodů je, ţe jsem v tomto zařízení měla svoji babičku na přechodný pobyt, po dobu dvou měsíců, a při jejich pravidelných návštěvách jsem si všimla, ţe je zde opravdu kvalitní a ochotný personál, příjemné prostředí, ale pořád mě a především babičce zde chyběla nějaká aktivizace, více volnočasových aktivit, proto jsem se rozhodla zařízení více prozkoumat a popsat. Níţe popisuji zařízení, v kterém probíhala analýza potřeb, a ve kterém posléze budu realizovat přípravu projektu. 22
Denní a přechodný pobyt, adresou Strnadova 14, Brno Líšeň, je zařízení sociální péče, ve kterém pracuje 11 pracovníků, z toho 4 zdravotní sestry, 3 pracovníci v sociálních sluţbách, 1 sociální pracovník, vedoucí zařízení a 2 paní, které zajišťují úklid zařízení. Denní a přechodný pobyt má maximální kapacitu 15 klientů, jehoţ cílová skupina jsou senioři starší 65 let, kteří vyţadují podporu a pomoc při zabezpečování svých potřeb, a osoby, u kterých je potřeba tuto péči na přechodnou dobu zajistit. Sluţba zatím není určena pro osoby, které vyţadují ústavní péči ve zdravotnickém zařízení, osoby trpící akutní infekční nemocí, osoby, které poţívají návykové látky, osoby, jejichţ chování by mohlo ohrozit ostatní uţivatele. Posláním jiţ uvedeného zařízení je především pomoc se zajištěním základních ţivotních potřeb osobám, které mají sníţenou soběstačnost z důvodu nepříznivého zdravotního stavu nebo z důvodu věku, formou pobytové sluţby na přechodnou dobu, maximálně po dobu tří měsíců. Denní a přechodný pobyt umoţňuje také potřebný odpočinek pečujícím osobám a pomoc při řešení nepříznivých sociálních situací rodin tak, aby nedošlo k sociálnímu vyloučení seniorů. Cílem sluţby je umoţnit pečujícím osobám dostatek odpočinku, ulehčit situaci rodinám, které se momentálně nemohou, nebo nedokáţí postarat o nesoběstačného seniora, dále sluţba usiluje o udrţení a zlepšení schopností uţivatele v rámci jeho moţností, a především umoţnit důstojný ţivot všem klientům za všech okolností. 5.2 Analýza potřeb Analýzu potřebnosti jsem realizovala v Denním a přechodném pobytu, kdy jsem měla k nahlédnutí výroční zprávy zařízení, dále jsem hledala sluţby na internetových stránkách, z důvodů, jestli aktivizační činnosti jsou v okolí více rozšířeny, ale především jsem realizovala rozhovor s vedením zařízení, pracovníky zařízení a klienty daného zařízení. Vzhledem k tomu, ţe jsem v zařízení měla rodinného příslušníka, zařízení jsem navštívila vícekrát. Pro svoji analýzu jsem si zvolila polostrukturovaný rozhovor, kdy se jedná o nejvíce rozšířenou formu rozhovoru. Dopředu jsem si musela připravit určité otázky, ale při samotném rozhovoru jsem mohla jejich pořadí zcela měnit a přizpůsobovat 23
konkrétní situaci tak, abych ze samotného rozhovoru vytěţila co nejvíce. Některé otázky můţeme vést zcela strukturovaně nebo můţeme nechat respondentovi volný prostor pro vyprávění (Miovský, 2006, str. 159). Důleţité informace, které jsem se v průběhu těchto rozhovorů dozvěděla, jsem si vţdy zapsala. První rozhovor probíhal s vedoucí zařízení, kdy jsem se cítila velice uvolněna, vybrali jsme si pro rozhovor přímo její kancelář, kde byla atmosféra příjemná a nikým nerušená. Při rozhovoru jsem se doptávala, zda mají pravidelné aktivizační činnosti pro klienty zařízení, zda si myslí, ţe tyto činnosti jsou dostačující apod. Vše probíhalo za předem připravených otázek. Výsledkem rozhovoru s vedením zařízení je zájem o pravidelné aktivizační činnosti v jejich zařízení, kdy zařízení mělo i ve svých pracovních plánech, ţe se na tuto oblast chtějí více zaměřit. Při rozhovoru jsem se také dozvěděla, ţe v případě neobsazení pracovní pozice dobrovolníkem je ochotna paní vedoucí přijmout na částečný úvazek dalšího pracovníka, který by aktivizační činnosti s klienty vykonával. Dále jsem realizovala rozhovor se čtyřmi pracovníky zařízení Denního a přechodného pobytu v Brně Líšni. Dvě pracovnice zde působily na pozici zdravotní sestry, zbylé dvě jako pracovnice v sociálních sluţbách. Rozhovor probíhal příjemně, uvolněně, kdy výstupem našeho polostrukturovaného rozhovoru bylo, ţe i pracovníci daného zařízení by si pro své klienty představovali více aktivit při jejich volném čase. Ovšem z rozhovoru také vyplynulo, ţe vzhledem k jejich pracovní vytíţenosti by ony samy tyto aktivizační činnosti vést nemohly. Poslední a nejdelší rozhovory probíhali s klienty zařízení. Při rozhovoru s klienty jsem musela být více trpělivá, snaţila jsem se mluvit pomaleji, aby klienti všemu dostatečně porozuměli. Rozhovor jsem realizovala s deseti klienty zařízení, kdy osm z deseti klientů byly ţeny. Ptala jsem se na otázky týkající se jejich zálib, zda by měli zájem o více aktivit při jejich volném čase. Devět z deseti klientů odpovědělo, ţe by mělo zájem o více aktivit, kdy paní Marie řekla:,,já jsem v tomto zařízení velice spokojená, sestřičky jsou tu milé, hezky se tu o nás starají, jediné co mi však zde chybí je více činností, kdy bych mohla vyplnit svůj volný čas, a setkávat se tak s ostatními kamarády. Z rozhovoru vyplynulo, ţe klienti si velice rádi zpívají, mají rádi hudbu, někteří z nich v mládí hráli i na hudební nástroje. Výsledkem tohoto rozhovoru bylo 24
zavedení aktivizačních činností se zaměřením na muzikoterapii, a poté při vzpomínání na doby jejich mládí jsem se také rozhodla realizovat reminiscenční terapii. Výsledkem rozhovorů je tedy příprava projektu aktivizačních činností v Denním a přechodném pobytu v Brně Líšni. Pro plnohodnotné a kvalitní stáří je aktivizace velice důleţitá. Aktivizace ovlivňuje psychickou i fyzickou stránku osobnosti, zlepšuje náladu a pozitivně ovlivňuje nemoci. Nečinnost můţe vést k urychlení fyziologických procesů stárnutí, k depresím, ale i k rozpadu osobnosti. Fyzická i psychická aktivita zpomaluje procesy stárnutí. 5.3 Přípravná fáze projektu 5.3.1 Aplikace projektu Během posledních 20 let došlo k významnému rozvoji sociálních sluţeb, kdy došlo k celkovému nárůstu sluţeb, především v neziskovém sektoru. Je tedy zřejmé, ţe se tento rozvoj týkal i sluţeb pro seniory, kdy postupně dochází k zavádění nových sluţeb a k modernizaci zařízení pro seniory, nicméně si myslím, ţe je velice důleţité na rozvoji nadále pracovat a tuhle sféru neustále rozvíjet. Na stáţích v rámci mého studia, které proběhly především v zařízeních sociální péče, jsem zpozorovala nedostatky ve způsobu naplňování volného času klientů. Klienti většinou měli v mnoha ohledech ten nejvyšší servis, ale často mi tam pro ně chyběly nějaké aktivizační činnosti, či volnočasové aktivity, o kterých vím, ţe by je velká část klientů uvítala. Právě tahle zkušenost, byla mou motivací pro volbu předmětu mého projektu. V České republice existuje řada autorů, kteří se zabývají realizací projektů, avšak kaţdý z nich nahlíţí na projekt trochu jinak, proto níţe popisuji pár definic, které by mi mohli být při mé práci nápomocny. Jak píše Němec (2002, s. 11), projekt je tedy:,,cílevědomý návrh na uskutečnění určité inovace v daných termínech zahájení a ukončení. Projekt tedy sleduje určitý cíl, který si zvolíme, dále popisuje určitou strategii, která by měla vést k dosaţení daného cíle, poté určuje náklady a stanovuje nutné zdroje, které k dosaţení cíle potřebujeme. 25
Závěrem je očekávaný přínos, který plyne z realizace projektu. Projekt musí mít jasně stanovený začátek a konec (Němec, 2002, s. 11). Další z autorů definuje projekt jako:,,projekt vychází z anglosaského pojetí slova project, které označuje proces plánování a řízení rozsáhlých operací. (Dolanský, 1996, s. 16). Musíme tedy vědět, ţe projekt je vţdy unikátní, jedinečný, protoţe se provádí vţdy pouze jednou, jde tedy o něco nového, co se dříve nedělo, je neopakovatelný, protoţe i velmi podobný projekt můţe přinést vţdy něco nového (Němec, 2002, s. 12). Cílem mé absolventské práce je příprava projektu aktivizačních činností pro seniory v Denním a přechodném pobytu v Brně Líšni. Potřebnost této sluţby vyplynula z analýzy potřeb, kterou jsem jiţ ve zmíněném zařízení realizovala formou rozhovorů s klienty zařízení, pracovníky zařízení a vedoucí zařízení, viz. kapitola výše. 5.3.2 Cíle projektu Při tvorbě projektu si musíme nejprve odpovědět na otázku, za jakým účelem tento projekt realizujeme, čeho chceme projektem dosáhnout. Proto jedním z prvních a hlavních kroků při plánování projektu je popsání a definování cílů projektu (Němec, 2002, s. 76). Při stanovení cíle můţeme aplikovat velice známou metodu SMART. Tato metoda představuje souhrn pravidel, které nám mohou pomoci v rámci projektového managementu definovat cíl daného projektu. Tato metoda nám pomáhá zjistit, zda jsou cíle formulovány správně (Svozilová, 2006, s. 85-87). Cíle musejí být specifické, coţ znamená, ţe musí být konkrétní v kvalitě, čase a mnoţství, dále měřitelné, musí mít přesně definované způsoby a kritéria, s pomocí kterých budeme průběţně zjišťovat, zda jsou cíle naplňovány. Akceptovatelné musí být pro všechny strany, které se podílejí na dosaţení cíle. Reálné, coţ znamená, ţe jich musíme dosáhnout v reálném čase s moţnostmi, které máme. Termínované, musí být přesně daný termín začátku a ukončení projektu, se kterým by měli být obeznámeni všichni, co se na projektu podílí (Šedivý, Medlíková 2009, s. 45 46) 26
Cílem mého projektu je zavedení aktivizačních činností pro klienty Denního a přechodného pobytu v Brně Líšni, kde se přesněji zaměřím především na muzikoterapii a reminiscenční terapii se seniory, a posléze je cílem především účelné a smysluplnější trávení volného času uţivatelů a aktivizace osob v tomto zařízení. Cílem mého projektu je, aby se senior cítil lépe, a toho bych ráda dosáhla prostřednictvím zavedení výše uvedených aktivizačních činností. Mělo by také dojít ke zvýšení kvality jiţ poskytované sociální sluţby. 5.3.3 Potřebnost a přínos projektu Při přípravě projektu musíme také zjistit, zda je projekt potřebný, ţádoucí, ale především přínosný, a aby v případě jeho realizace byla daná sluţba plně vyuţita. Potřebnost nové sluţby vidím hlavně v tom, ţe klienti tohoto zařízení mají dostatek volného času, který nebývá nijak zvlášť vyuţit. Do zařízení dochází pouze cca jednou za 14 dnů dobrovolník, který s klienty vaří či peče, zpívá atd., a kdyţ opomenu jednorázové výlety a koncerty, tak zde chybí pravidelná aktivita pro klienty. Potřebnost aktivizačních činností vyjádřila i vedoucí daného zařízení, která sama poukázala, ţe aktivizace je podle ní nedostačující, a ţe sama delší dobu uvaţovala o podobném projektu. Poté jsem vedla rozhovor se čtyřmi pracovníky zařízení, a s deseti klienty zařízení, více popisuji v analýze dat, kterou nalezme ve výše zmíněné kapitole. V městské části Brno Líšeň, kde se sídlí naše organizace, jsem realizovala neoficiální průzkum z pro mne dostupných zdrojů, jako jsou například výroční zprávy, internetové stránky a jiné, ze kterých mi vyplynulo, ţe muzikoterapie a především reminiscenční terapie nejsou v této městské části moc rozšířené pro danou cílovou skupinu a jejich potřebnost je tedy více neţ evidentní. Myslím si, ţe zavedením těchto aktivizačních činností, a tím rozšíření nabídky našich sluţeb, bychom se mohli lépe dostat do podvědomí našich potencionálních klientů, tzn., ţe předpokládáme nárůst zájmu o naší sociální sluţbu. Pomocí projektu bychom mohli zvednout poptávku u klientů, ale také díky ojedinělosti našeho zařízení, by došlo i k rozšíření potencionálních dárců, dobrovolníků a spolupracovníků. Realizace projektu aktivizačních činností v daném zařízení by měla zejména přinést uţivatelům smysluplnější trávení jejich volného času, dále aktivizaci klientů, 27
měla by také dopomáhat i k sociální integraci, kdy klienti mohou navazovat nová přátelství, vyprávět si nové záţitky a sdílet spolu záţitky staré, velký přínos vidím také v aktivnějším proţívání stáří, kdy by mělo docházet k uspokojování vyšších ţivotních potřeb klienta, klienti se mohou přiučit novým věcem a poznat nové techniky práce. 5.3.4 Popis cílové skupiny Obecně můţeme říci, ţe tedy čím přesněji a jasněji poznáme danou cílovou skupinu, tím lépe pro ně můţeme vytvořit nabídku, která by poté uspokojovala jejich potřeby (Šedivý a kol., 2009, s. 35). Projekt je určen pro uţivatele dané sluţby, kdy klienty tvoří zejména osoby starší 65 let, které vyuţívají dané zařízení z důvodů omezené soběstačnosti, a vzhledem k jejich věku, popřípadě zdravotnímu stavu vyţadují na přechodnou dobu pomoc jiné osoby. Předpokládáme, ţe na dané volnočasové aktivity bude docházet deset klientů, kteří jsou schopni především z důvodů svého zdravotního stavu danou aktivitu zvládat. Sluţbu zatím nemohou vyuţívat osoby, které nejsou klienty daného zařízení, dále pak osoby, které vyţadují ústavní péči ve zdravotnickém zařízení, osoby trpící akutní infekční nemocí, osoby, které poţívají návykové látky, a osoby, jejichţ chování by mohlo ohrozit ostatní uţivatele sluţby. 5.3.5 Popis aktivit plánování projektu Při plánování projektu je ţádoucí si jasně vymezit klíčové aktivity daného projektu, na které si musíme určit i časový plán projektu, kdy se nám posléze bude projekt lépe realizovat, protoţe jiţ budeme vědět, co v daném čase je potřebné zajistit. Při vytváření harmonogramu projektu je také nutné si uvědomit, které aktivity na sebe navazují a poté můţeme také specifikovat jejich moţné vazby. Plánovaný časový plán nelze povaţovat za konečný, často je totiţ nutné daný plán v průběhu projektu aktualizovat. Změny časového plánu velice úzce souvisejí s řízením nákladů, například prodlouţení jednotlivé fáze projektu povede pravděpodobně ke zvýšení nákladů na daný projekt. Tomuto bychom se rádi při realizaci projektu vyvarovali. 28
V této podkapitole budu popisovat detailněji klíčové aktivity k realizaci projektu aktivizačních činností v zařízení pro seniory. První aktivitou bude příprava projektové dokumentace a zajištění vhodného personálu, v našem projektu tedy jednoho zaměstnance, který bude pravidelně docházet do zařízení, po domluvě cca 1x týdně, a který bude s klienty vykonávat aktivizační činnosti. Na danou pracovní pozici musíme vypsat výběrové řízení, poté absolvovat pohovory s potencionálními pracovníky, sepsat smlouvu o pracovním poměru, a přesněji si dále dohodnout všechny ostatní formální náleţitosti. Poté bude nový personál proškolen, kdy ho seznámíme s celkovým chodem a posláním našeho zařízení. Výstupem tohoto kroku bude obsazení potřebné pracovní pozice. První aktivita se uskuteční během prvních dvou měsíců realizace. Aţ budeme mít personální zajištění, a zajištění potřebných dokumentů, je nutné vybavit společenskou místnost, kde budou probíhat pravidelné aktivizační činnosti. To znamená, ţe musíme zakoupit různé materiály pro muzikoterapii, jako jsou například hrací nástroje, audionahrávky, mikrofon atd., dále musíme do dané místnosti nakoupit potřebný nábytek, poloţit nové koberce, vylepit místnost tapetami ze starší doby, tak, aby zde mohla probíhat i reminiscenční terapie. Na tuto terapii je potřeba dokoupit i různé doplňky, které mají za úkol klientům připomínat jejich mládí, coţ můţe být například stará ţehlička na prádlo, gramofon a další. Výstupem tohoto kroku bude připravené a vybavené pracoviště pro naše aktivizační činnosti. S výbavou by nám mohl pomoci především nový pracovník, protoţe ten sám nejlépe ví, co vše ke své práci bude potřebovat. Tento krok se bude realizovat ve druhém aţ čtvrtém měsíci. V následující aktivitě se zaměříme na propagaci naší nové sluţby, aby se o ní dozvěděla i širší veřejnost. Novou sluţbu uvedeme na jiţ fungujících webových stránkách Denního a přechodného pobytu, dále sluţbu zmíníme na plakátech, v letáčcích a v místních novinách. Výstupem této aktivity bude informovanost veřejnosti o změnách, které nastaly, vše se bude odehrávat v pátém měsíci. V šestém měsíci uspořádáme slavnostní zavedení aktivizačních sluţeb pro seniory, a tím rozšíření dané sluţby. Rádi bychom zde pozvali především klienty a jejich rodiny, přátelé, ale i širší veřejnost, a potencionální dárce. Výstupem této aktivity bude slavnostní zahájení provozu. 29
09/2014 10/2014 11/2014 12/2014 01/2015 02/2015 03/2015 04/2015 05/2015 06/2015 07/2015 08/2015 09/2015 Další významnou aktivitou bude průběţná evaluace sluţeb. Kvalitu a spokojenost budeme zjišťovat pomocí dotazníků, kdy máme za cíl zjistit, zda jsou klienti s aktivizací spokojení, a posléze budeme mít moţnost danou sluţbu ještě více zlepšit. Poté bude celý projekt vyhodnocen a bude následovat tvorba rozpočtu na další rok. Tato aktivita bude probíhat v období šestého aţ desátého měsíce projektu. Důleţitou aktivitou bude také získávání sponzorů. Financování projektu by mělo být vícezdrojové, a proto musíme získat co nejvíce vhodných donátorů a sponzorů. Výstupem bude tedy získání finančních zdrojů a poté uzavření písemné smlouvy s dárci. Během realizace se samozřejmě můţe stát, ţe dojde ke změnám v časovém harmonogramu, například z důvodů komplikací či nepředvídatelných situacích, které se mohou během projektu objevit. Tabulka č. 3: Časový harmonogram projektu Fáze projektu Příprava projektové dokumentace Realizace výběrového řízení Vybavení místnosti Propagace nové sluţby Zahájení provozu nové sluţby Realizace projektu, průběţná evaluace Průběţné získávání dalších finančních prostředků, plánování rozpočtu na další období Zdroj: vlastní 5.3.6 Personální obsazení projektu Zaměstnanci, dobrovolníci a i externí pracovníci hrají nezbytnou roli v realizaci projektu, protoţe bez nich by naše nová sluţba nemohla fungovat. Kvalita sluţeb se 30
odvíjí také především od zaměstnanců, od lidí, kteří přímo s klienty pracují a danou sluţbu provozují (Šedivý a kol., 2009, s. 44). Ve stáří dochází ke sníţení soběstačnosti, a tudíţ jsou kladeny vyšší nároky na intenzitu péče. Samotná péče je obecně nejvíce zaloţena právě na vztahu pracovníka a klienta. Její kvalita je tudíţ do značné míry ovlivněna tím, jak daná péče funguje. Je proto důleţité mít dobré personální obsazení, aby nová sluţba byla kvalitní. Jednou z moţností je zkusit sehnat dobrovolníka, který by do zařízení docházel a dělal s klienty zařízení aktivizační činnosti, v tomto případě je však nutné, aby měl v dané oblasti alespoň kurz, nejlépe i praxi. Dobrovolník by byl pro organizaci nejvíce výhodný, především k ušetření finančních prostředků, protoţe náklady na aktivizační činnosti by byly nízké, a také proto, ţe by nám mohl poskytnout nový náhled na určité věci jako další nezainteresovaná osoba, ale také i on sám by mohl smysluplně vyuţívat svůj volný čas, získat praxi a poznávat nové lidi a získávat nové zkušenosti. Druhou moţností po domluvě s vedení zařízení Denního a přechodného pobytu je moţnost, přijmout nového pracovníka na částečný úvazek, který by pravidelně cca 1x týdně do zařízení docházel. Finanční situace to momentálně dovoluje, a vedoucí zařízení se tomuto postupu nebrání. Při realizaci projektu vyuţijeme především dobrovolníky, kteří jiţ do zařízení dochází, a zaměstnance Denního a přechodného pobytu, kteří by nám pomohli s roznosem letáčků a plakátů, pomohli by nám dovybavit místnost pro aktivizační činnosti. Tabulka č. 4: Personální obsazení projektu PERSONÁLNÍ OBSAZENÍ Odborný personál Počet Úvazek Vzdělání Pracovník pro aktivizační činnosti 1 Částečný min. SŠ, praxe v oboru, kurz Dobrovolníci 3 Částečný Nerozhoduje Zdroj: vlastní 5.3.7 Finanční plánování a rozpočet projektu Pro řádný chod naší sluţby musíme mít samozřejmě dostatek finančních prostředků. 31
Skovajsa (2012, s. 158) v knize Občanský sektor píše, ţe vícezdrojové financování je jeden ze základních cílů, na které je nutné se zaměřit, protoţe závislost na jednom zdroji není jistá. Jestliţe by podpora ze strany jednoho zdroje byla přerušena, mohlo by to ohrozit existenci nové sluţby. Vícezdrojové financování dané organizace znamená mít příjmy od různých zdrojů, ať uţ zdroje z vlastních příjmů, dary, dotace a jiné. Moţnosti financování je dá se říci poměrně dost. Důleţitým zdrojem pro náš projekt můţe být Evropská Unie, u které můţeme zaţádat o dotaci pro naše účely. Dále dotační politika státu můţe být dalším dobrým zdrojem pro naše financování. O dotaci můţeme ţádat i Jihomoravský kraj, nebo přímo naše město Brno, popřípadě městkou část Brno - Líšeň. Další moţností jak můţeme získat finance na náš projekt je uspořádání benefiční akce, popřípadě sbírky. Určitá část financí vţdy plyne od sponzorů a dárců, dále by bylo vhodné oslovit klienty zařízení, zda by se chtěli podílet na podpoře našeho projektu, který je jim určen, popřípadě se obrátit na jejich rodiny, které by zkvalitnění sluţby jistě uvítaly. Získávání darů od dárců by nám mohlo hlavně dopomoci při vybavování místnosti pro reminiscenční terapii, která musí být vybavena staršími předměty, ať uţ to jsou obrazy, tapety, ţidle či stoly, tak i například starý magnetofon a ţehlička na prádlo. Nezbytnou a hlavní součástí kaţdého projektu je stanovení rozpočtu, kdy rozpočet je soubor číselných údajů a parametrů, které souvisí s plánem a realizací konkrétního projektu. Svozilová také uvádí rozdělení nákladů do tří nejzákladnějších kategorií. Jako první jsou přímé náklady, dále nepřímé, tedy reţijní náklady a ostatní náklady (Svozilová, 2006, s. 155). Přímé náklady bývají většinou spojovány s realizací projektu. Jedná se zejména o pořízení technologií, pronájem, práci, materiál, licence, poplatky a jiné (Svozilová, 2006, s. 156). Vzhledem k tomu, ţe prostory pro naši aktivizaci máme, budeme vyuţívat společenskou místnost v daném zařízení, tak i přesto víme, ţe určité náklady budou na její úpravu vynaloţeny. Druhou poloţkou jsou reţijní náklady, které zahrnují především osobní náklady, jako jsou platy zaměstnanců, odměny atd., dále technologické náklady, náklady na 32