JDE TO!...1 ZÁKLADNÍ INFORMACE O POČÍTAČÍCH...3 POČÍTAČ A JEHO KOMPONENTY (HARDWARE NEBOLI ŽELEZO )...3 SOFTWARE: PROGRAMOVÉ VYBAVENÍ POČÍTAČE,

Jde to! 1

JDE TO!...1 ZÁKLADNÍ INFORMACE O POČÍTAČÍCH...3 POČÍTAČ A JEHO KOMPONENTY (HARDWARE NEBOLI ŽELEZO )...3 SOFTWARE: PROGRAMOVÉ VYBAVENÍ POČÍTAČE, APLIKACE...15 PRAKTICKÉ TIPY NA KONEC...27 MICROSOFT WORD 2003...28 K ČEMU JE MS WORD?...28 KDE WORD NAJDU?...28 PROSTŘEDÍ MS WORD...28 PSANÍ TEXTU...30 UKLÁDÁNÍ...30 KDE SVŮJ TEXT NAJDU?...31 EDITACE TEXTU...31 VKLÁDÁNÍ NEOBVYKLÝCH ZNAKŮ...33 FORMÁTOVÁNÍ...33 TABULKY...39 TEXTOVÉ POLE...40 HROMADNÁ KORESPONDENCE...40 MICROSOFT EXCEL 2003...44 K ČEMU JE EXCEL?...44 KDE EXCEL NAJDU?...44 ZÁKLADY PRÁCE S TABULKOU...46 VKLÁDÁNÍ ÚDAJŮ...49 FORMÁTOVÁNÍ...50 VZORCE A FUNKCE...54 TISK...56 GRAFY...56 PRÁCE S ROZSÁHLOU TABULKOU...57 WEBOVÝ PROHLÍŽEČ...59 OTEVŘENÍ INTERNET EXPLORERU...59 POPIS PROSTŘEDÍ INTERNET EXPLORERU...59 ZADÁNÍ ADRESY...60 VYHLEDÁVÁNÍ...61 SERVERY SPECIALIZOVANÉ NA INZERCI PRÁCE...64 2

Základní informace o počítačích Počítač a jeho komponenty (Hardware neboli železo ) To, co nás v našem kurzu zajímá, jsou osobní počítače (zkratka PC je z anglického termínu Personal Computer, tedy osobní počítač a jedná se o počítače standardu IBM). Typy počítačů V běžné praxi se můžeme setkat s těmito typy : desktop tedy klasický osobní počítač skládající se ze skříně počítače, monitoru, klávesnice a myši laptop/notebook (tedy kompaktní přenosný počítač s integrovanou klávesnicí i monitorem) tablet Palmtop, PDA nebo-li osobní digitální asistent (kapesní počítač) Obrázek 1: tablet Obrázek 2: laptop Obrázek 3: palmtop Tyto počítače mají jako operační systém (OS) většinou Windows, lze se ale také čím dál častěji setkat s OS Linux (resp. řadou tzv. distribucí / verzí tohoto OS). Také se můžete setkat s OS Unix, což je snad nejstarší hojně využívaný OS s některou z jeho variant se nejčastěji setkáme u serverů. Dále v praxi běžně narazíme na pojmy jako server a počítačová síť. Server (aplikační podnikový nebo internetový) je výkonný řídící počítač, na který jsou připojeny další počítače, s nimiž tvoří tzv. počítačovou síť. Např. v podnikových sítích je server využíván hlavně kvůli sdílení dat, centrálně distribuované elektronické poště a centrálnímu přístupu k internetu. Server může tvořit jediný výkonnější počítač stejně jako rozsáhlý soubor počítačů a dalších přídavných zařízení. 3

Počítačová síť může vypadat např. takto (typ klient - server ) v jejím středu je řídící počítač. Obrázek 4: síť typu klient - server Dalším typem sítě je tzv. peer-to-peer síť, tedy síť rovnocenných počítačů bez řídícího serveru. Jednotlivé počítače musejí mít síťovou kartu, jsou propojeny kabely a pokud je takto propojeno víc než 2 počítače, síť ještě obsahuje rozbočovač nebo přepínač. Tento typ sítě nemá obvykle víc jak 10 počítačů a jsou využívány zejm. pro sdílení např. jedné tiskárny, modemu pro přístup na internet apod. Obrázek 5: síť typu "peer-to-peer" Co v počítači najdeme a co k němu patří 4 Skříň - ve skříni počítače najdeme např. základní desku, na které jsou umístěny všechny základní komponenty počítače, např.: mikroprocesor, paměťové obvody pro uložení právě zpracovávaných dat, sběrnicový systém, který vše propojuje; do základní desky jsou dále zasazeny rozšiřovací karty (jejich konektory ústí skrz zadní stěnu počítače); dále pevný disk, na který jsou ukládána data (v jedné počítačové skříni může být několik pevných disků, zejména u serverů); napájecí zdroj, chladiče / ventilátorky (což je obvykle to, co je na počítači hlučné); z přední strany skříně vidíme krabici optické mechaniky (CD/DVD), disketovou mechaniku, síťový vypínač.

Vstupní zařízení klávesnice, myš, skener, modem, digitální fotoaparát, webová kamera apod. tedy zařízení, skrze která počítač přijímá informace (textové, obrázkové atd.) o modemy jsou řazeny mezi vstupní zařízení, ale je pravda, že jsou spíše někde mezi, protože skrze modem počítač informace nejen přijímá, ale i odesílá většinou opět do jiného počítače. Výstupní zařízení obrazovka (monitor), tiskárna, reproduktory; dataprojektor Vnější / externí paměť (paměťová média pro které jsou v počítači buď mechaniky, nebo které se k počítači dají externě připojit - např. diskety, CD-R, DVD, Flash disky na tato zařízení ukládáme data zejména pro účely archivace případně i sdílení resp. výměny. o Samozřejmě nepřehlédnutelné na počítači jsou dále kabely, někdy obrovská změť u některých zařízení ale již v současnosti kabely nahrazují bezdrátová zařízení (např. myš, klávesnice). Pevný disk, základní deska, karty Pevný disk je součástí každého počítače. Na něm jsou permanentně uložena veškerá data (tedy pokud je nevymažeme) všechny programy, aplikace, soubory. Z pevného disku se také startuje operační systém, z pevného disku spouštíme programy a na něj také ukládáme veškeré naše soubory - textové dokumenty, tabulky, obrázky, elektronickou poštu (pokud ji stahujeme např. přes Outlook) atd. tedy cokoliv co na počítači tvoříme, či co do počítače např. stahujeme nebo kopírujeme. Na pevném disku jsou data zanesena v magnetické vrstvě a zůstávají na něm i když je počítač vypnutý. Existují i výměnné pevné disky, které je možno jednoduše vyměňovat a ukládat mimo počítač. Kapacita disků se v současnosti výrazně zvyšuje: dnes nejsou žádnou výjimkou pevné disky o kapacitě několika desítek gigabajtů běžně se pohybují mezi 40 120 GB (GB gigabyte). S ohledem na náročnost současného software na kapacitu i paměť by disk vašeho nového počítače neměl být menší než 20 GB. U staršího počítače by disk neměl být menší než 1,2 GB (minimální požadavek pro Windows 98 a základní programy), 5 GB pokud by měl mít počítač operační systém Windows ME a Windows 2000. Pevný disk je vždy označený písmenem C:\, někdy vidíme, že má počítač ještě další disk obvykle označený jako D:\. Může se jednat o fakticky druhý pevný disk nebo také jen o virtuálně rozdělený disk na dva či více. Tak či onak každý pevný disk je neviditelně rozdělen členěn a má pro uživatele neviditelnou rezervní oblast. Důvodem je bezpečnost: v případě poškození části disku se data ukládají právě do rezervní oblasti. 5

Základní deska je v zásadě velký tištěný spoj na desce, který propojuje jednotlivé části počítače. Na desce je umístěna patice pro upevnění procesoru, tzv. sběrnice pro zapojení přídavných karet. V současné době dochází k trendu integrace zařízení přímo na základní desku. Dříve byl procesor na desce připájen napevno, dnes se zapojuje přes patice a dá se tudíž vyměnit (tedy v závislosti na typech procesoru / patice). Na základní desce je také umístěna záložní baterie, která vydrží v průměru 3 roky. U nových typů počítačů je baterie výměnná. Základní deska je velmi důležitý díl počítače a také úměrně k tomu i drahý, navíc bývá bariérou rozšíření (upgrade) počítače. Obrázek 6: základní deska Karty Grafická karta se v počítačí stará o zobrazování na monitoru. Může být integrována na základní desce počítače je ale možné ji vypnout a nahradit výkonnější kartou. Důležitým parametrem grafické karty je rychlost, která spolu s procesorem určuje, jak rychle se budou obrázky, videa apod. zobrazovat na obrazovce a jak kvalitní toto zobrazení bude. Grafická karta a monitor by měly být v odpovídající kvalitě vysoce kvalitní grafická karta pro levný monitor je ale zbytečná investice, protože se zobrazení přiblíží kvalitě monitoru. Zvuková karta a reproduktory: tato kombinace umožňuje využívat počítač i pro přehrávání hudby či slova. Kromě her jsou klasickým příkladem např. jazykové pomůcky (slovníky, učebnice), encyklopedie a výukové materiály obecně. V případě kvalitnějšího počítače s DVD mechanikou a kvalitním monitorem stačí přidat kvalitní zvukovou kartu a reproduktory a máme z počítače domácí kino. Síťová karta je nutná pro propojení počítače do sítě. Je vhodné, aby počítač měl síťovou kartu (i v domácnosti může být další počítač / notebook a pak sdílená 6

zařízení jako třeba tiskárna nebo modem), ale vlastní zasíťování je vhodné přenechat odborníkovi. Existují samozřejmě i další typy karet: např. na omezení přístupu do počítače, pro kódování dat, na převod obrazu do klasického televizoru. Výstupní a vstupní zařízení počítače Vstupní a výstupní zařízení jsou označované jako periferie nebo periferní zařízení zajišťují komunikaci počítače s uživatelem, dalšími počítači a zařízeními. Monitory Monitor patří mezi výstupní zařízení počítače a slouží ke zobrazení textových a grafických informací. Monitor může mít klasickou lampovou obrazovku, ale čím dál častěji se setkáváme s plochými LCD monitory. Základními parametry monitorů: úhlopříčka (udávaná v palcích), běžně používané monitory mají od 14" do 21", nejčastěji se setkáváme s 15", 17" a 19" ; rozlišení (udáváno v bodech - pixelech), u LCD monitorů se jedná o skutečný počet bodů. U monitorů s klasickou lampovou obrazovkou jde o maximální zobrazitelný počet bodů; počet zobrazitelných barev na bod (v současné době se už prakticky nevyskytují monochromatické monitory) Monitory mají nastavitelné prvky jas, kontrast, velikost shora dolů, zleva doprava, polohování. Dražší monitory mívají ještě další funkce, které jsou popsány v menu monitoru a v návodu. Starší monitory se nastavují pod obrazovkou, novější monitory mají tzv. OSD menu (menu zobrazené na obrazovce) pomocí tlačítek apod. volíme podle nabídky na obrazovce. Dnešní standard je 17", minimální rozlišení by mělo být 1024 x 768 bodů (pixelů) při frekvenci 85Hz až 100 Hz. Monitor musí splňovat normy o vyzařování škodlivých záření. Není od věci si k monitoru pořídit ještě i kvalitní filtr. Zacházení a údržba Na obrazovku monitoru pokud možno nesaháme prach a případné další nečistoty čistíme k tomu určenými přípravky vesměs ve spreji (dají se koupit ve specializovaných prodejnách počítačů a počítačových doplňků a v prodejnách s kancelářskými potřebami). Pozor: na obrazovku a na plastovou část monitoru se používají různé přípravky! Dalšími výstupními zařízeními jsou např. dataprojektor, reproduktor a samozřejmě tiskárna o těch později. 7

Klávesnice, myši a další vstupní zařízení Vstupní zařízení, se kterými se lze celkem běžně setkat jsou zejména klávesnice, myš, TouchPad, dále joystick, trackball, skener a tablet. Počítačová klávesnice je v zásadě odvozená od klávesnice psacího stroje. Je určena ke vkládání znaků a ovládání počítače. Běžné počítačové klávesnice jsou k počítači připojeny kabelem, stále častěji se ale vyskytují i bezdrátové klávesnice. Klávesnice osobních počítačů mají numerické klávesy zvlášť, na rozdíl od notebooků, kde je rozložení kláves úspornější. Některé klávesy slouží jen jako předvolba: vytvoření některých symbolů, provedení určitých akcí pak vyžaduje stisk či držení několika kláves současně nebo postupně. V horní řadě klávesnice jsou umístěné tzv. funkční klávesy F1 až F12 : ty nemají předem definovaný význam význam jim přiřadí až konkrétní program, který je právě v činnosti. Daný program obvykle také uživateli řekne, kterou z těchto klávesnic má pro určitou funkci / akci použít. Klávesa Esc (z anglického escape útěk, únik) zpravidla slouží k předčasnému opuštění rozpracované operace (někdy i z nouze, když nevíme, jak danou operaci ukončit). Hlavní blok znakových kláves je analogický k psacímu stroji; přemykač se ovšem často jmenuje Shift a zámek přemykače Caps Lock Pokud jsou tyto klávesy zmáčknuty (a to často omylem, což např. v textovém editoru způsobuje psaní jinou velikostí písma, než jsme měli v úmyslu), kontrolky na horní pravé straně klávesnice se rozsvítí. Je možné měnit i význam znakových kláves; nejčastěji se tak přepíná mezi českou a anglickou klávesnicí. Základní význam kláves Tab je tabulátor a Back Space slouží k vymazání znaku vlevo od kurzoru; i pro ně však platí, že jim program může přisoudit jiné funkce. Dlouhá klávesa ( Space z angl. prostor ) dole uprostřed slouží pro vytvoření mezery. V tomtéž bloku jsou ještě klávesy Ctrl a Alt, které se používají jen současně se stiskem některé další klávesy (význam opět závisí na spuštěném programu). Klávesa Enter (vstup) umožňuje jednak udělat v textu odstavec a jednak potvrzuje zvolenou operaci. Vpravo vedle znakových kláves dole je skupina čtyř kurzorových kláves označených šipkami : jimi se posunuje kurzor po monitoru v příslušných směrech. Nad šipkami je série dalších kláves (u notebooku bývají po celé délce pravé strany): Home posouvá kurzor na začátek řádku (v kombinaci s klávesnicí Ctrl pak na začátek dokumentu), End posouvá kurzor na konec řádku (v kombinaci s klávesou Ctrl pak na konec dokumentu), Page Up posouvá o stránku (resp. o jednu obrazovku ) nahoru, Page Down naopak směrem dolů. Klávesa Insert v textu (textovém editoru) způsobuje přepsání následujícího textu, v jiných 8

aplikacích pak vložení objektu. Klávesa Delete (někdy jen Del) má úkol opačný označený objekt vymaže. Pro různé účely se používají různé kombinace kláves. Např. v případech, kdy počítač z nejrůznějších důvodů přestane reagovat (tzv. zamrzne) často pomůže současný stisk kláves Ctrl, Alt a k tomu ještě Delete. Po jejich stisknutí se zobrazí dialogové okno pro ukončení označeného programu. Při opakovaném stisknutí se počítač obvykle restartuje (tedy vypne a v zápětí opět zapne a naběhne nanovo nutno podotknout, že všechny aplikace, veškerá rozdělaná práce se po tomto úkonu uzavře a pokud jsme např. v textovém či tabulkovém editoru průběžně svou práci neukládali a ani nemáme nastaveno pravidelné automatické ukládání (doporučuji nastavit minimálně na 5 minut), o veškerou do té doby udělanou práci přijdeme. Blok numerických kláves je zcela vpravo. Jsou zde číslice, další základní početní znaky, desetinná čárka (někdy tečka používaná v anglosaských zemích) a další klávesa Enter, která je tak při psaní po ruce. Klávesy numerické klávesnice mívaly i funkci kláves kurzorových přepínání jejich významu obstarává klávesa Num Lock (aktuální stav opět indikuje rozsvícená kontrolka). Při práci v tabulkových procesorech se doporučuje používat právě numerickou klávesnici. Numerické klávesy ale mají ještě další funkci zadáme-li na nich za současného přidržení stisknuté klávesy Alt tzv. kód znaku, dostaneme z klávesnice znaky, které nemusejí mít samostatné klávesy: např. Alt a 64 na numerické klávesnici vytvoří zavináč - @. Kompletní seznam znaků a jejich kódů udává tabulka kódu ASCII (K vidění např. na internetové adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/ascii). Některé klávesy se dnes už běžně nepoužívají: např. Print Screen sloužila k vytištění aktuální obrazovky, Pause zastavila běh počítače až do opětovného stisku, Scroll Lock dočasně přerušil rolování textu na obrazovce atd. S novými operačními systémy se funkce těchto kláves většinou změnila nebo ztratila smysl. Tlačítkem letící okno se otevře hlavní menu Windows, jde o příkaz analogický stisku tlačítka Start po levé straně hlavního panelu Windows. Můžeme se setkat s různou organizací klávesnic (podle výrobce a země původu) a největší rozdíly jsou pak u notebooku, kde je kláves i menší počet. Můžeme se také setkat s ergonomicky stavěnými klávesnicemi, které ale nemusejí každému vyhovovat. Zacházení a základní údržba Když klávesnici nepoužíváme, je dobré ji zakrýt plastikovým krytem nebo potahem (lze dokoupit). Občas klávesnici vyklepeme. Obrátíme ji klávesami dolů a lehce na ní poklepeme. Pokud klávesnici polijeme např. kávou, vypneme počítač, klávesnici otočíme, necháme vykapat a vyschnout. Pokud čistíme klávesy hadříkem, je dobré mít počítač vypnutý nikdy totiž nevíme, jaké klávesnice (případně v kombinaci) omylem stiskneme a co si tím způsobíme. 9

Obrázek 7: klávesnice 10

Počítačová myš je zařízení, které převádí informace o změně své pozice na ploše do počítače, což se na monitoru projevuje jako pohyb kurzoru. Nachází se na ní jedno či více tlačítek, může obsahovat jedno i více koleček pro usnadnění pohybu v dokumentu (na monitoru). Ze spodní strany nalezneme zařízení snímající pohyb. Počítačovou myš je možné k počítači připojit pomocí šestikolíkového konektoru nebo přes tzv. USB rozhraní. V poslední době se také rozšiřují bezdrátové myši. Základní typy myší : Kuličková s vloženou koulí pro převod pohybu ve spodní části myši. Optická, která pracuje na principu optického snímání povrchu pod myší. Optická myš pracuje spolehlivě na téměř každém povrchu kromě zrcadla. Také se lze setkat s tzv. tablety. Je to podložka citlivá na dotyk, přes kterou se přejíždí perem. Vyrábí se také tablety citlivé na přítlak. Tablety jsou nejvíce používány v počítačové grafice. U přenosných zařízení (např. notebooků) se vyskytují dvě nejběžnější náhrady myši: TouchPad dotyková destička: pohyb kurzoru je přenášem posunováním prstu po ní. Trackball - kulička je zabudována v zařízení a pohybuje se jí prstem (spíš starší typy notebooků). Obrázek 8: bezdrátová myš, touchpad, trackball 11

Externí paměťová média a mechaniky Diskety a disketová jednotka. Disketová mechanika je označena písmenem A:\, případně B:\, pokud máme v počítači ještě jednu (což dnes není běžné). Disketa slouží k ukládání a přenosu dat mezi počítači, případně i k archivaci s ohledem na její snadné poškození a malou kapacitu je ovšem výhodnější používat dnes již běžně dostupná jiná média (zejm. CD ROM). Práce s disketami: Při vkládání diskety do disketové mechaniky dbáme na vložení diskety správným směrem (tedy štítkem nahoru resp. štítkem na druhé straně než je tlačítko pro vysunutí diskety). Data na disketě vydrží řadu let, ale disketa nesmí být zmagnetizována. Je vhodné zálohovat data dvojmo tedy na dvě diskety. Pozn.: s ohledem na rychlost práce pokud možno nepíšeme přímo na disketě, ale vždy na pevném disku a rozpracovaný či hotový soubor na disketu ukládáme po skončení práce. Pozor: Pokud na disketě otevřeme dokument, disketu z mechaniky nevysunujeme dokud tento dokument buď zase nezavřeme, nebo pokud dokument neuložíme na pevný disk. Pokud se pohybujeme např. v Průzkumníku a máme v něm označenou disketovou jednotku, platí totéž disketu nevyndaváme dokud si nepřeklikneme v Průzkumníku jinam. Hlavní důvodem je, že pokud v těchto případech vyjmeme disketu, počítač při pohybech v dokumentech hledá na prvním místě v disketové mechanice a působí to zbytečné komplikace / zdržení. Obrázek 9: označení disku, disketové a CD mechaniky 12

Když probíhá zápis na disketě (ukládání) svítí kontrolka u disketové mechaniky. Disketu NIKDY nevyndaváme, dokud kontrolka nezhasne. Pokud disketu vyndáme dříve, bude poškozena. Pokud chceme použít starší disketu, na které jsou uloženy staré soubory a staré soubory chceme vymazat, je vhodné po vymazání těchto souborů disketu přeformátovat a potom teprve nahrát nová data / soubory. Formátování lze použít i pro opravu poškozené diskety ovšem nutno si uvědomit, že formátováním zmizí veškerá data uložená na disketě. Co se týká nových disket, ty jsou již formátovány od výrobce. Program FORMAT nabízí dva způsoby formátování úplné nebo rychlé. Při prvním formátování diskety a při podezření na chyby zvolíme úplné formátování. Je dobré disketu (nebo i CD ROM) nezapomenout v mechanice po vypnutí počítače. Pokud je v disketové jednotce disketa při zapnutí počítače, může ji považovat za tzv. bootovací / zaváděcí disketu (tedy může se pokusit o počáteční zavedení systému). Pokud na ní ale systém není, ohlásí nám to - vyjmeme disketu, stiskneme libovolnou klávesu (povel press any key ) a vše pokračuje normálně. A ještě poznámka: při vkládání použité diskety do počítače (tedy zejména diskety se soubory, kterou od někoho obdržíme), VŽDY disketu prověříme antivirovým programem, a to ještě než s ní začneme pracovat! CD a CD mechaniky / DVD a DVD mechaniky Standardem u dnešních počítačů jsou CD-R mechaniky (mechaniky určené pro čtení CD ROM), často ale počítače už obsahují i tzv. vypalovačku, která umožňuje nejen čtení z CD ROM, ale také zápis na toto médium V počítači musí být zároveň nainstalován software, které vypalování umožňuje (pozn. v OS Windows XP je vypalování součástí funkcí Průzkumníku). Tyto mechaniky se dnes objevují v kombinací se čtením DVD disků. (Takovéto kombinované mechaniky jsou označeny jako CD-RW/DVD-ROM) CD ROM mají standardně kapacitu 700 MB a lze zakoupit disky, které jsou tzv. přepisovatelné (tedy můžeme na tento disk opakovaně ukládat data dle potřeby, až do vyčerpání kapacity disku). Tyto přepisovatelné disky jsou označeny jako CD RW. DVD disky mají oproti CD diskům daleko větší kapacitu 4,7 GB. Zapisovací DVD disky jsou označeny jako DVD-R, DVD disky, na kterých lze zápis provádět opakovaně jsou označeny jako DVD RW.1 Poznámka k formátům DVD disků: Existuje několik DVD nahrávacích standardů: DVD-R/DVD-RW a DVD+R/DVD+RW jsou si velmi podobné a jsou kompatibilní s řadou DVD přehrávačů videí a většinou DVD ROM mechanik. 1 DVD znamená Digital Versatile/Video Disc, DVDR znamená DVD Recordable (jednorázový zápis dat), DVDRW znamená DVD ReWriteable (tedy DVD je přepisovatelné a je možno na něj ukládat opakovaně). Obdobně u CD. 13

Existují také disky DVD-RAM (u nás ojediněle) a ty naopak potřebují DVD přehrávače a DVD ROM mechaniky umožňující použití tohoto formátu. Pokud máme možnost, je celkem výhodné mít v počítači dvě mechaniky, např. jednu CD-RW/DVD-ROM a jednu DVD-ROM případně DVD-RW, je to ale samozřejmě otázka ceny takové sestavy. U všech mechanik platí, že existují interní a externí externí jsou ale zpravidla o něco dražší. Externí mechaniky se obecně vyplatí, když máme více počítačů (např. v podniku), které nejsou zapojeny v síti, a které nemají interní zálohovací mechaniky integrovány (platí u starších počítačů). V počítači uvidíme tyto mechaniky označeny dalšími písmeny, a to podle faktického počtu mechanik Pokud kromě disku C:\ budeme mít jen disketovou mechaniku A:\ a např. CD-R mechaniku, pak tato poslední mechanika bude mít označení D:\. ZIP média a mechaniky Ještě před rozšířením CD RW mechanik byly ZIP mechaniky celkem běžné zejména v dobách svého prvního nástupu, tj. kolem roku 1995. Jednalo se o odolné médium jednoduché na použití : ZIP médium se totiž tváří jako externí disk a dá se s ním jako s diskem i pracovat. Omezením ve využívání byla kapacita - původních 100 MB bylo postupně rozšířeno na 250 MB a nově i na 750 MB, což už je srovnatelné s CD ROM. Nepříznivá je ale cena, která je vyšší než u CD ROM. USB Flash disky jsou v poslední době značně rozšířené jsou malé, přenositelné a o různé až velmi vysoké kapacitě (v současnosti běžně do 2 GB). Navíc jejich cena velmi rychle klesá. Abyste tyto disky mohli používat, musí váš počítač mít USB port tedy musí se jednat o počítač novějšího typu. Běžnější jsou USB flash disky tužkové, ale existují také USB flash disky karty (o velikosti kreditní karty). Tužkové flash disky navíc někdy bývají kombinované s MP3 přehrávači. Obrázek 10:USB flash disk A ještě něco málo k rozhraním Sériové a paralelní rozhraní jsou připojovací místa a konektory propojující vstupní a výstupní zařízení s počítačem. Sériové rozhraní se používá k připojení zařízení, která nemají velké nároky na rychlost, zejména např. myši a modemy. 14

Paralelní rozhraní se používá k připojení výstupních zařízení, konkrétně tiskáren. Původní paralelní porty byly jednosměrné (sloužily pouze k vysílání dat). Později byly vyvinuty modemové paralelní porty použitelné k vysílání i příjmu dat. Paralelní porty lze použít i k propojení 2 počítačů. USB rozhraní je rychlejší než sériové rozhraní a umožňuje připojit různé typy zařízení jedním kabelem a případně za sebou: tedy dříve vedly kabely jeden od počítače k monitoru, jiný od počítače k myši, jiný od počítače ke klávesnici. USB umožňuje propojení za sebou: tedy kabel od počítače vede k monitoru, z monitoru do klávesnice a od klávesnice k myši. Snaha je přecházet na propojení bezdrátové. USB port je někdy vyveden i na přední straně počítače, což je výhodné pro připojování např. digitálního fotoaparátu. U novějšího počítače se setkáme s kombinaci všech typů rozhraní. Software: programové vybavení počítače, aplikace Software (SW) je programové vybavení počítače, které nám umožňuje faktickou práci na počítači tvorbu dokumentů, tabulek, úpravy obrázků, elektronickou komunikaci a samozřejmě, software také spouští / uvádí do chodu samotný počítač. Programového vybavení je velké množství a má více podob. Základní software je obvykle nainstalován v každém novém počítači (operační systém, základní nástroje a pomůcky). Další vybavení, jako jsou např. kancelářské balíky, grafické editory, antivirový program ad. si dokupujeme, případně některé volně šiřitelné programy / aplikace si stahujeme z internetu, případně získáváme třeba jako plnohodnotné komerční verze na vyzkoušení na CD či DVD nosičích, které jsou přikládány k počítačovým časopisům. Jak již tedy bylo zmíněno programy / aplikace jsou dodávány na CD či DVD instalačních médiích, přičemž dříve se programy dodávaly na instalačních disketách. Důležitá poznámka programy / aplikace jsou chráněny autorskými právy takže si pořizujeme zásadně pouze legální verze, a to i pro soukromé domácí využití. Operační systém (OS) OS je základní SW (sada programů) pro práci s počítačem. U osobních počítačů se nejčastěji setkáme s OS Windows (dříve MS DOS, který i nadále nadstavbově slouží starším verzím Windows 95, 98. ME), Windows s jádrem Windows NT (Windows 2000, NT, XP, Vista), OS Linux (jeho distribuce), OS Solaris (Unix). Kapesní počítače, PDA mají vlastní OS. OS můžeme popsat jako soubor instrukcí, které umožňují práci jiných programů a OS zároveň zajišťuje součinnost HW a SW. 15

Základní softwarové vybavení počítače - aneb s čím se běžně v počítači setkáváme Pro běžnou práci s počítačem potřebujeme mít k dispozici zejména tyto aplikace: Kancelářšký balík, který obsahuje alespoň: textový editor (např. MS Word) tabulkový editor (např. MS Excel) nástroj na vytváření prezentací (např. MS Power Point) (případně) databázovou aplikaci (např. MS Access) e-mailový klient (tedy nástroj na správu elektronické pošty, kontaktů, kalendáře apod. např. MS Outlook) webový prohlížeč (např. Internet Explorer) MS Office obecně patří mezi dražší kancelářské balíky: vyplatí se proto poohlédnout se po levnější a stejně funkční variantě, kterou může být např. kancelářský balík OpenOffice.org (v současnosti verze 2.0) nabízející analogické aplikační vybavení a navíc ještě výkonný HTML editor na tvorbu webových stránek. Tento kancelářský balík má navíc i plně funkční českou lokalizaci a je vhodný pro OS Windows, OS Linux i OS Solaris. Lze jej i s uživatelskou příručkou zakoupit prakticky v každém větším knihkupectví v ceně do 300 Kč (!). Dále v počítači potřebujeme internetový / webový prohlížeč, což ve Windows je Internet Explorer, ale opět existují i jiné možnosti (např. Netscape, Mozilla Firefox, Opera). Pokud chceme pracovat s obrázky, je vhodné zvážit grafický editor - i zde existují levná řešení, případně software, který je volně šiřitelný a lze jej případně stáhnout z Internetu. Velmi důležitou aplikací naprosto nezbytnou - je antivirový program. Nejrozšířenější aplikací je AVG, Norton, Avast. Z mé osobní zkušenosti velmi vyhovuje aplikace AVG tento program je pro domácí použití i volně stažitelný z internetu (http://free.grisoft.com/doc/2/lng/us/tpl/v5) - má všechny potřebné funkce a jedná se tedy o plnohodnotnou verzi programu, avšak tato verze zdarma je k dispozici pouze v anglickém jazyce. Pokud je angličtina překážkou, je nutno investovat do profesionálního programu (asi do 2.000 Kč): upgrady na vyšší verze jsou sice placené (v průměru se jedná o náklad jednou za dva roky), ale částky za upgrade se pohybují ve stokorunách. Aktualizace programu (pozor ne upgrade!) probíhá přes internet zdarma. Dalším nutným nástrojem, který lze stáhnout z internetu zdarma je Acrobat Reader firmy Adobe, který umožňuje zobrazovat soubory ve formátu PDF (velmi rozšířené soubory zejména na internetu). http://www.adobe.com/products/acrobat/readstep2.html 16

Dále, pokud máme CD RW mechaniku (nebo DVD RW), bude v počítači program na vypalování (např. NERO, přičemž Windows XP mají tuto funkci integrovanou v Průzkumníku), dále je také nutné mít k dispozici zipovací program (u Windows XP je opět integrován v Průzkumníku), který umožňuje zabalit jeden i více souborů do jednoho menšího souboru, který se pak snadněji posílá např. po internetu, nebo zálohuje např. na disketu. Ve Windows XP je jak vypalování tak zipování k dispozici v Průzkumníku přes nabídku Soubor ( Odeslat ). Existuje nepřeberné množství různých dílčích aplikací, které se nám hodí pro velmi specifické práce tyto dílčí aplikace lze velmi často získat z internetu, případně z CD / DVD příloh počítačových časopisů, kterých vychází velké množství některé z nich jsou zaměřemé přímo na uživatele začátečníky a nabízejí základní, velmi užitečné nástroje. Jedna důležitá poznámka programy / aplikace běžně zastarávají, resp. u osvědčených zaběhnutých programů / aplikací vývoj pokračuje dál, a tak jednou za čas (1 2 roky v průměru) dochází k zásadnějším změnám, které vyžadují. abychom si u stávající aplikace provedli tzv. upgrade tedy povýšení aplikace z nižší verze na vyšší, rozšířenou o nové funkce, nebo vytvořenou pro vyšší verzi operačního systému (např. starší verze byla vytvořena pro Windows 98, nová verze je stavěna pro platformu Windows XP; v praxi to také znamená, že verze aplikace určené pro Windows 98 nemusí pracovat ve Windows XP pak je nutný právě upgrade ). Termín aktualizace se objevuje u aplikací, které průběžně modernizují některou ze svých částí konkrétně u antivirových programů je např. nutno pravidelně stahovat aktualizační soubory, které jsou k dispozici na internetu a obsahují např. doplnění databáze známých virů. Znamená to tedy, že řada programů se musí jak upgradeovat (jednou za čas), tak aktualizovat (často až denně). Týká se to také operačního systému i když aktualizace v tomto případě spadá do kategorie občas a např. Microsoft pro Windows různé aktualizace (často spojené s bezpečností OS tzv. záplaty ) po internetu inzeruje a je možné ji také po internetu provádět. http://www.microsoft.com/cze/ Když chceme zjistit, jaké programy / aplikace náš počítač obsahuje, klikneme buď na tlačítko START (vlevo dole), nebo použijeme nástroj PRŮZKUMNÍK. Obrázek 11:tlačítko Start na dolní liště 17

Objeví se nám pak takovýto rozchodník : Obrázek 12: nabídka Start Dále přes Příslušenství zjistíme nástroje, které jsou k dispozici v rámci našeho OS (Windows XP, v tomto případě) zde jsou také k dispozici nástroje pro 18

- komunikaci - systémovou údržbu 19

Přes nástroj Průzkumník (Disk C:\ Program Files) Obrázek 13: Průzkumník Organizace adresářů a souborů využití programu typu Průzkumník Obrázky uvedené výše nám také jasně naznačují, že v našem počítači je vše nějakým způsobem organizováno / strukturováno. Soubory jsou organizovány do tzv. adresářů, a ty jsou za sebou řazeny v tzv. kořenovém adresáři, který začíná pod písmenem C:\ - tedy označením našeho pevného disku. (Můžeme si takový adresář samozřejmě vytvořit i např. na disketě, pak se adresář navěsí na písmeno A:\) V kořenovém adresáři pevného disku jsou převážně systémové, programové adresáře vyjma předdefinovaného adresáře DOKUMENTY. Můžeme si sice do kořene přidat vlastní adresář, ale neměli bychom si dělat v organizaci adresářů chaos. Čím přehlednější a logičtější řazení, tím se nám bude v počítači lépe pohybovat. Do adresáře PROGRAM FILES patří nainstalované programy / aplikace a při instalaci se nám tato možnost také automaticky prakticky vždy nabízí je rozumné ji přijmout. DOKUMENTY je adresář, který bychom skutečně měli využívat pro naši vlastní práci. V Dokumentech si můžeme připravit vlastní adresářovou strukturu. 20