MAKROEKONOMIE NEZAMĚSTNANOST A TRH PRÁCE Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07./2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
ÚVODEM Nezaměstnanost je další z klíčových makroekonomických veličin, které charakterizují stav ekonomiky. Pro běžné občany je asi tou nejznámější, nejsrozumitelnější a také nejsledovanější, protože se jich bezprostředně týká. Fungování trhu práce jsme si již popsali v části věnované mikroekonomii. Na problematiku nezaměstnanosti jsme narazili i v kapitole zaměřené na HDP a model AS-AD. Nyní se na tuto oblast zaměříme podrobněji.
NEZAMĚSTNANOST Pro definici nezaměstnanosti musíme rozdělit populaci na: Ekonomicky aktivní - lidé v produktivním věku (starší 15 let, před důchodovým věkem), schopní pracovat. Ekonomicky neaktivní - od nich se práce neočekává, nebo alespoň ne na plný úvazek - děti, studenti, důchodci, ženy na mateřské dovolené a pod. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo dále dělíme na zaměstnané a nezaměstnané. Nezaměstnaný - člověk v produktivním věku, není zaměstnaný ani sebezaměstnaný, aktivně hledá práci a je schopen do ní nastoupit do dvou týdnů.
MĚŘENÍ NEZAMĚSTNANOSTI Míra nezaměstnanosti = procentuální podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu: u = míra nezaměstnanosti v procentech, U = počet nezaměstnaných a L počet zaměstnaných. Tvar U + L tvoří ekonomicky aktivní část populace. Míra registrované nezaměstnanosti - započítává pouze ty osoby, které jsou registrované, například na úřadech práce. Dalším důležitým ukazatelem je počet nezaměstnaných.
MĚŘENÍ NEZAMĚSTNANOSTI Další ukazatele: např. kolik uchazečů v průměru připadá na jedno volné pracovní místo. Specifické míry nezaměstnanosti: např. žen, absolventů, mladistvých, hendikepovaných, osob nad 65 let, dlouhodobě nezaměstnaných, nebo za oblasti či region. Nedostatky měření nezaměstnanosti - nedokáže rozlišit osoby, které jsou registrovány na úřadech práce, ale o zaměstnání ve skutečnosti nestojí. Dále ty, kteří už hledání práce vzdali, nebo ty, kteří byli nuceni přijmout práci jen na částečný úvazek a za sníženou mzdu. Nezachycuje situaci ekonomicky neaktivních - studentů, kteří nemohou najít brigádu, nebo důchodců a žen na mateřské, kteří si nemohou přivydělat.
DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI Frikční nezaměstnanost: existuje v ekonomice vždy, i tehdy je-li ekonomika na svém potenciálu. Podstatou je existence časové prodlevy mezi dokončením studia nebo opuštěním pracovního místa a nalezením odpovídajícího uplatnění. V ekonomice jsou volná pracovní místa i vhodní uchazeči, jen nějakou dobu trvá, než se zaměstnanci a zaměstnavatelé zkontaktují. Frikčně nezaměstnaný je tedy člověk jen dočasně a mnohdy dobrovolně. Určitá frikční nezaměstnanost existuje v tržní ekonomice vždy a není nijak nebezpečná.
DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI Strukturální nezaměstnanost: vzniká v důsledku strukturálních změn v ekonomice. Některé obory a odvětví jdou do útlumu a zaměstnanci s příslušnou kvalifikací jsou bez práce. Existují volná pracovní místa a dostatek uchazečů o ně, problémem je nesoulad mezi požadavky zaměstnavatelů a kvalifikací uchazečů. Další příčinou vzniku strukturální nezaměstnanosti je místní nesoulad mezi nabídkou a poptávku na trhu práce. Nízká mobilita pracovní síly je příčinou značných rozdílů v míře nezaměstnanosti napříč ČR. Strukturální nezaměstnanost může trvat i léta, proto je závažnějším problémem pro ekonomiku, než nezaměstnanost frikční.
DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI Cyklická nezaměstnanost: souvisí s výše popsaným ekonomických cyklem. Při recesi klesá produkt a roste počet nezaměstnaných, při expanzi je to naopak. Okunův zákon: pokles reálného produktu pod potenciální úroveň o 2 3 procentní body znamená zvýšení míry nezaměstnanosti o 1 procentní bod nad její přirozenou úroveň. Týká se všech odvětví v ekonomice. Na celém trhu práce existuje přebytek nabídky práce nad poptávkou a volná pracovní místa v ekonomice nejsou. Pravděpodobně nejnebezpečnější typ nezaměstnanosti - zasahuje plošně celou ekonomiku a nezaměstnaní nemohou přejít do jiného odvětví. Recese může trvat i roky zátěž pro nezaměstnané i veřejné finance.
DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI Sezónní nezaměstnanost souvisí s cyklem ročních období a je charakteristická pro některá odvětví jako zemědělství, stavebnictví nebo cestovní ruch. Firmy v sezónně najímají dodatečné pracovníky, které s koncem sezóny propouštějí, respektive končí jejich poměry na dobu určitou. Sezónnost nezaměstnanosti je vidět i na statistikách - každé jaro míra nezaměstnanosti klesá a s koncem léta opět roste. Ke konci sezónních prací se v této době přidává i příchod absolventů na trh práce. Sezónní nezaměstnanost není pro ekonomiku nijak nebezpečná. Řada sezónně nezaměstnaných žije ze svých příjmů celý rok a někteří se ani neregistrují na úřadech práce.
PŘIROZENÁ MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI Stav plné zaměstnanosti: ekonomika na potenciálu, plně využívá všechny výrobní faktory včetně práce. Míra nezaměstnanosti ale není nulová. Frikční nezaměstnanost existuje vždy - i ve stavu plné zaměstnanosti existují v ekonomice nezaměstnaní. Tato nezaměstnanost je přirozenou součásti ekonomiky a vyplývá z faktu, že se ekonomika neustále mění a vyvíjí. Přirozenou mírou nezaměstnanosti rozumíme míru nezaměstnanosti, která existuje je-li ekonomika na svém potenciálu. Její výše bývá odhadována okolo 5%.
DOBROVOLNÁ A NEDOBROVOLNÁ NEZAMĚSTNANOST Za dobrovolně nezaměstnaného považujeme člověka, který by mohl pracovat, ale nabízená mzda je pro něj příliš nízká dostatečně ho nemotivuje k práci. Nedobrovolně nezaměstnaný je pak ten, kdo by při dané mzdové sazbě pracovat chtěl, ale místo nesežene. Je-li trh práce v rovnováze, pak nedobrovolná nezaměstnanost nevzniká. Při rovnovážné mzdové sazbě se nabízené množství práce rovná poptávanému a všichni, kteří jsou při dané mzdové sazbě ochotni pracovat, práci také najdou.
DOBROVOLNÁ A NEDOBROVOLNÁ NEZAMĚSTNANOST Mzdová sazba vychýlena nahoru - domácnosti nabízí více práce, než firmy najmou. Díky vyšším nákladům na práci firmy propouští a množství zaměstnaných se sníží. Vzniká nedobrovolná nezaměstnanost lidé propuštění díky příliš vysoké úrovni mezd a ti dříve dobrovolně nezaměstnaní, které vyšší mzdová sazba motivuje k hledání práce. w w 1 zaměstna ní w E D L L d nedobrovolně nezaměstnaní zaměstnaní E L E dobrovolně nezaměstnaní L s Jedná se o cenový práh, popsaný v mikroekonomii. S L dobrovolně nezaměstnaní L
DOPADY NEZAMĚSTNANOSTI Ekonomické dopady nezaměstnanosti: firmám klesají zisky, domácnostem důchody. Následkem toho klesají jejich výdaje - další pokles zisků firem a mnohdy i další propouštění a další pokles výdajů. Firmy i domácnosti odvádějí méně peněz do státního rozpočtu zároveň rostou výdaje na transferové platby. Sociální dopady nezaměstnanosti: týká se zejména dlouhodobě nezaměstnaných (déle než 6 event. 12 měsíců). Následkem je rezignace, frustrace a často i kriminalita nebo alkoholismus. Dále ztráta pracovních návyků a kvalifikace. Sociální dopady nezaměstnanosti často vedou ke vzniku dodatečných nákladů pro společnost na léčení alkoholiků, prevenci kriminality, boj s extrémismem a podobně.
PHILLIPSOVA KŘIVKA Phillipsova křivka nám dává do souvislosti inflaci a nezaměstnanost. Původní Phillipsova křivka zachycovala negativní vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mzdovou inflací - při vysoké míře nezaměstnanosti jsou lidé ochotni pracovat i za nižší mzdu, při nízké míře nezaměstnanosti, musí firmy pro přilákání dodatečné pracovní síly mzdy zvýšit. Pokud je ekonomika na svém potenciálu, pak je nezaměstnanost na své přirozené úrovni a míra mzdové inflace je nulová - přirozená míra nezaměstnanosti, neakceleruje inflaci. Následně byla mzdová inflace nahrazena inflací cenovou, tedy mírou změny všeobecné cenové hladiny - firmy rostoucí mzdy promítnou do cen a mzdová inflace je následována inflací cenovou. K růstu cen nedochází je-li růst mezd podložen růstem produktivity práce.
KRÁTKODOBÁ PHILLIPSOVA KŘIVKA Zachycuje substituční vztah mezi mírou inflace a mírou nezaměstnanosti (stejně jako u původní mzdové Phillipsovy křivky) - vyšší míra inflace znamená nižší míru nezaměstnanosti a naopak. Průsečík křivky s horizontální osou představuje přirozenou míru nezaměstnansoti. Pokles nezaměstnanosti pod tuto úroveň vede k akceleraci inflace. π(%) u (%) Substituční vztah mezi inflací a nezaměstnaností platí jen v krátkém období.
DLOUHODOBÁ PHILLIPSOVA KŘIVKA Pokus o snížení nezaměstnanost pod její přirozenou míru - posun po krátkodobé Phillipsově křivce (SPC 1 ) směrem do bodu B. Dlouhodobě se produkt vrátí na potenciál a nezaměstnanost na přirozenou úroveň. Ek. subjekty ale zaznamenaly zvýšenou míru inflace a mění svá očekávání - vzniká setrvačná inflace a celá krátkodobá Phillipsova křivka se posune nahoru na SPC 2 (bod C). π(%) B LPC C A u* SPC 2 SPC 1 u (%) Při dalším pokusu o překročení potenciálu se bude situace opakovat - nezaměstnanost se vrátní na přirozenou úroveň, ale vždy při vyšší míře inflace.
DLOUHODOBÁ PHILLIPSOVA KŘIVKA Tak jako produkt dlouhodobě směřuje ke svému potenciálu, nezávisle na úrovni cenové hladiny, tak nezaměstnanost dlouhodobě směřuje ke své přirozené úrovni, nezávisle na míře inflace. Souvislost úrovně produktu a nezaměstnanosti: nezaměstnanost je na své přirozené míře, je-li produkt na úrovni potenciálu. Pokles produktu znamená růst nezaměstnanosti a naopak (Okunův zákon). Růst produktu přes potenciál (pokles nezaměstnanosti pod její přirozenou úroveň) je krátkodobě možný, ale vždy za cenu zvýšení cenové hladiny - toto zvýšení je trvalé. Opakované snahy o dosažení vyššího produktu než je potenciální, a nižší míry nezaměstnanosti, než je přirozená, vedou k akceleraci inflace. Pomocí Phillipsovy křivky lze vyjádřit totéž, co modelem AS-AD, jen jiným způsobem:
PHILLIPSOVA KŘIVKA A MODEL AS-AD LPC LAS π(%) AD 2 SAS 2 AD P 1 SAS 1 C B B C A A u* SPC 2 SPC 1 u (%) Y* Y B Y Tyto modely se tedy navzájem velmi vhodně doplňují. V obou případech jsme dospěli k závěru, že dlouhodobá rovnováha je zcela nezávislá na úrovni cenové hladiny, respektive míře inflace. To se projevuje vertikálním sklonem obou dlouhodobých křivek (LPC a LAS).
LITERATURA BRČÁK, Josef a Bohuslav SEKERKA. Makroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, 292 s. ISBN 978-80-7380-245-5. PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. 3., aktualiz. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2010, 273 s. ISBN 978-80-86730-55-4. SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, 775 s. ISBN 978-80-205-0590-3. SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010, 518 s. ISBN 978-80-7261-219-2.
DĚKUJI ZA POZORNOST