ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE Seminární práce GER2 Plzeňské řeky červen 2012 Petra Dífková petra.difkova@fsv.cvut.cz

ABSTRAKT Tato seminární práce se zabývá plzeňskými řekami. Cílem této práce je náhled na plzeňské řeky od pramene ke konci, jejich historii a úpravu člověkem. KLÍČOVÁ SLOVA Berounka, Mže, Radbuza, Úhlava, Úslava, řeka, Plzeň 2

OBSAH Úvod.. 4 1 Mže.... 5 1.1 Vodní díla na řece...5 1.2 Regulace říčního koryta v Plzni..5 2 Radbuza... 7 2.1 Vodní díla na řece...7 2.2 Regulace říčního koryta v Plzni 7 3 Úhlava...10 3.1 Vodní díla na řece...10 3.2 Regulace říčního koryta v Plzni...10 3.3 Zajímavosti a okolí...10 4 Úslava.... 12 4.1 Vodní díla na řece...12 4.2 Regulace říčního koryta v Plzni 12 4.3 Zajímavosti a okolí...12 5 Berounka.. 14 Závěr..16 Použité zdroje..17 3

Úvod Území dnešní Plzně leží v přirozeném geografickém těžišti kraje při střetu čtyř hlavních západočeských řek. Zemědělsky velmi příhodné území bylo osídleno již od počátku mladší doby kamenné. Nejstarším zjištěným osídlením je nález loveckého sídliště na Roudné (10 000 8 000 let př. n. l.). V průběhu let 1288 1300 vzniká dnešní Plzeň, podle pozdějších přípisků v rukopisech údajně v roce 1295. Půdorys středověké Plzně, bez větších změn je zachován dodnes. Průběh vody okolo Plzně se postupně vyvíjel. Náhled rukopisného plánu Plzně z roku 1781 Náhled mapy Stabilního Katastru Poloha města na soutoku řek přinášela i přináší negativní dopad povodní. Toho si naši předci po řadě zkušeností byli vědomi, a tak postupem času docházelo od konce 19. Století k regulaci a spoutání řek do koryt vymezených člověkem. Velké povodně z r. 1872 a 1890, které byly srovnatelné s povodní v r.2002, vedly plzeňskou radnici k záměrům regulace řek v Plzni.[1],[8] 4

1 Mže Název řeky je v latinské podobě Mse doložen v Kosmově kronice a vztahoval se na řeku od pramene až k ústí do Vltavy (včetně dnešní Berounky). Tato řeka, jako jediná ze zdrojnic Berounky, pramení za hranicemi České republiky. Pramen se nachází severozápadně od Tachova - v Hornofalckém lese nedaleko obce Asch. Svoji 106,5 km dlouhou cestu začíná ve výšce 700 m n. m. Po překročení státní hranice řeka teče převážně východním směrem až do Plzně, kde se v nadmořské výšce 298 m spojuje s Radbuzou a dále pokračuje pod názvem Berounka. Největším přítokem je Kosový potok, který se vlévá na 46 říčním kilometru. 1.1 Vodní díla na řece Na řece jsou vybudovány dvě přehradní nádrže. Na horním toku, v Českém lese, nedaleko hranic s Německem, je to přehrada Lučina z roku 1974. A dvacet kilometrů východně od Plzně starší z nich, přehrada Hracholusky dokončená roku 1964. Přehrada Lučina slouží jako hlavní zdroj pitné vody pro oblast Tachova. Byla postavena v místech, odkud se do té doby čerpala voda pro úpravnu vody přímo z koryta. Raritou je, že úpravna vody stála mnohem dřív než vlastní přehrada. Kvalita vody přitékající do nádrže není příliš ovlivněna zemědělskou výrobou. Voda v nádrži má typicky hnědé zabarvení díky přitékajícím potokům z rašelinišť a lesů. Hlavním účelem přehrady Hracholusky je akumulovat vodu pro průmyslové, energetické a zemědělské využití v západočeském regionu. Dále částečně slouží k ochranně území před účinky velkých vod. Využívána je také k rekreaci. Stavbou vodního díla bylo zatopeno několik vesnic (Těchoděly, Dolany), mlýnů, jezů a mostů. Kvalita vody pro rekreaci je proměnlivá. Na začátku sezóny bývá dobrá. Řasy a sinice přibývají se stoupající teplotou vody. 1.2 Regulace říčního koryta v Plzni K první úpravě říčního koryta došlo v roce 1912. Od soutoku s Radbuzou po pohyblivý jez ve Štruncových sadech má řeka lichoběžníkové koryto s oboustrannými bermami (terasovitá a přechodně zaplavovaná část koryta vodního toku) a celkovou šířkou 30 m. Patky bermy i svahy břehů jsou místy zpevněny dlažbou, dnes většinou prorostlou drny, které ji 5

ochraňují před narušením za velké vody. Střední část Mže (od jezu ve Štruncových sadech) po ústí Lochotínského potoka, je regulována kombinovaným opevněním. Část regulace je vysvahována a zpevněna dlažbou, část tvoří kamenné zdi až do výšky 8 m. Dále, směrem k bývalému výstavišti, je vybudována pravobřežní betonová zeď. Horní část regulace až po Kalikovský jez je zbudována v podobě lichoběžníkového koryta s vydlážděnými svahy. [1], [3], [6], [7] Graf podélného profilu Mže Mapa povodí Mže 6

2 Radbuza Dalo by se říci, že Radbuza je, díky své poloze v centru města, ze všech řek nejplzenštější. Její název flumen Razbuza, pod kterým je zmiňována v pramenech z roku 1386, je odvozen od osobního jména Radbud (Radbudova řeka). Až do 19. Století napájela kašny na náměstí. Na východě města plnila roli obrannou. Na plánu města z roku 1781 je paradoxně označena jako Bradawka, což byl dobový název pro Úslavu. Pramení v Českém lese přibližně 1,5 km od Závisti na západním svahu Pivoňských hor ve výšce 700 m. n. m. (bývalé pohraniční pásmo). Délka jejího toku je 111,5 km. Plzní protéká v délce 16km. Svoji pouť končí soutokem se Mží, kde začíná svoji cestu Berounka. Jejím největším přítokem je Úhlava. 2.1 Vodní díla na řece Na dohled od známé věznice Plzeň Bory je postaveno vodní dílo České Údolí (též Borská nebo Litická nádrž). První studie o stavbě VD České Údolí byla zpracována v roce 1959, stavba byla dokončena roku 1972. Původně v místech hráze stával starý litický most. Hlavním účelem VD České Údolí měla být paradoxně rekreace pracujících z krajského města, a to přesto, že o jeho výstavbě bylo rozhodnuto na nejšpinavější řece, která Plzní v té době protékala. Po roce 1989 se čistota vody v Radbuze výrazně zlepšila, přesto se zde koupání nedoporučuje a není zde ani oficiální koupaliště. Provozuje se zde sportovní rybaření. V oblasti je vyhlášena Rekreační oblast České Údolí, která zahrnuje celé vzdutí nádrže a dále oblast pod hrází až k soutoku s Úhlavou. Dnes je v blízkosti autokempu, na pravém břehu přehrady, vybudován multifunkční sportovní areál Škodaland. 2.2 Regulace říčního koryta v Plzni Regulace Radbuzy, i když je kratší než na Úslavě, je v Plzni velmi výrazná, známější a vodohospodářsky významnější. Radbuza tekla odedávna téměř centrem města. Již v roce 1894 pověřila obecní správa městský stavební úřad, aby vyhotovil studii na zrušení Mlýnské strouhy a na stavbu nábřežních zdí na březích Radbuzy. Projekt byl několikrát upraven a byla 7

rozšířena regulace. Nejprve došlo k úpravě řeky kolem Měšťanského pivovaru v souvislosti s potřebou výstavby kanalizace. Dno koryta je široké až 15 m s levobřežní bermou dosahuje až 30 m. Ve střední části regulace (od mostu U Jána po železniční mosty trati Domažlice - Klatovy) jsou velké kamenné zdi, tzv. těžká úprava. Zdi jsou z kyklopského zdiva (opracované kameny ve tvaru pětihranu 30-60 cm). Kameny jsou přesně tvarovány k sousedním, spáry mezi kameny jsou pravidelné. Kamenná vazba tohoto zdiva je velmi pevná. [1],[2],[6],[7] Graf podélného profilu Radbuzy 8

Mapa povodí Radbuzy 9

3 Úhlava Úhlava, zdrojnice pitné vody pro Plzeň, pramení na západním svahu Pancíře. Ve výšce 1110 m n. m., na území CHKO Šumava. Délka jejího toku je 108,5 kilometru. Horní tok řeky má ráz bystřiny s velkým spádem, (kamenité koryto, 4-6 m široké) která postupně mohutní. Největším přítokem je Drnový potok na 21. říčním kilometru. Úhlava svoji cestu končí 303 m n. m., jako pravostranný přítok Radbuzy, na jižním okraji Plzně, nedaleko plzeňské vodárny na Homolce. 3.1 Vodní díla na řece Na řece je vybudována přehrada Nýrsko. Nachází se na úpatí Šumavy, na horním toku, nad obcí Nýrsko. Stavba byla dokončena roku 1969. Původním účelem byla akumulace vody pro intervenční nadlepšování průtoku v Úhlavě pro plzeňskou úpravnu vody na Homolce (i přesto, že se jedná o poměrně velkou vzdálenost mezi nádrží a místem spotřeby). Kapacita nádrže je dostatečná i pro Klatovsko a Domažlicko. Roku 1973 byl schválen záměr postavit novou úpravnu vody blízko přehrady. Vystavěná úpravna vody v Milencích dodává vodu do Klatov, Domažlic a přilehlých oblastí. Voda v nádrži je nejčistší ze všech nádrží v povodí Berounky. Proto je úprava vody na pitnou snadná. Nádrž se nachází ve III. zóně chráněné krajinné oblasti Šumava. Nad nádrží směrem k Hojsově Stráži se nachází přírodní rezervace Úhlavský luh. 3.2 Regulace říčního koryta v Plzni Tok není na území města regulován. 3.3 Zajímavosti a okolí Řeka při své cestě k Plzni protéká kolem mnoha zajímavých míst. Janovice nad Úhlavou, kde můžeme vidět zbytky vodní tvrze. (Zaniklý vodní hrad s dochovaným předhradím, který stával nedaleko raně gotického kostela sv. Jana Křtitele. Dnes se v jeho areálu rozprostírá hřbitov). Klatovy míjí obloukem a směřuje dále kolem zbytků hradu Kokším k vodnímu hradu Švihov z 15. st. Dále renesanční zámek ze 16.st. v Lužanech a Přeštický barokní kostel z 18. st. V Dolních Lukavicích je renesanční zámek z 18. st. A nakonech ve Štěnovicích barokní zámek z 18. st. a bývalý klášter. Už od roku 1987 se v úseku pod Nýrskou přehradou a mostem u obce Úborsko scházejí každoročně vodáci k poměření svých sil při závodech. Původně se zde jezdili závody 10

VTJZ (vodácká technická jízda zdatnosti) od roku 1999 byl závod zařazen do seriálu závodů ČPV (Český pohár vodáků). [1], [5], [6], [7] Graf podélného profilu Úhlavy Mapa povodí Úhlavy 11

4 Úslava Nejmenší plzeňská řeka Úslava pramení v 695 m. n. m. na severním úpatí Drkolné v Plánické vrchovině. Délka jejího toku je 94 km. Poslední 4 km protéká Úslava regulovaným korytem s několika stupni. Do Berounky se vlévá zprava na jejím 136. říčním kilometru, v nadmořské výšce 299 m. n. m. u kostela Sv. Jiří. Největším přítokem je Bradava na 22. říčním kilometru. Zajímavostí je, že její název vznikl řadou chyb při tisku Vogtovy mapy Čech v roce 1712. Původní jméno bylo Bradlava, ale do konce 19. století se vyskytují i názvy Olšava, Bradava nebo Plzeňka. Dnes nese název Bradlava jen její horní tok a to jen jako pomístní pojmenování. Žádná jiná řeka snad nevystřídala tolik jmen. 4.1 Vodní díla na řece Na této řece není vybudována žádná přehradní nádrž. 4.2 Regulace říčního koryta v Plzni Úprava začíná 650 m od ústí do Berounky a končí u střelnice v Lobzích (přibližně 4 km). Šířka koryta je upravena na 8 m. Spodní část koryta je tvořena lichoběžníkovým profilem rozšířeným směrem protiproudu o pravostrannou bermu. Od železničního mostu (pražské trati) až po konec úpravy má koryto oboustranné bermy, které jsou zpevněny. Pro úpravu spádu řeky jsou v různých místech tzv. stupně. Řeka Úslava má v Plzni nejdelší regulovanou část. Původní stavba regulace je z roku 1912 a později byla upravována. Jedná se o první regulaci plzeňských řek, zbudovanou ještě za Rakouska-Uherska. 4.3 Zajímavosti a okolí Její vodní potenciál byl v minulosti četně využíván mlýny a železnými hamry. Ačkoliv tomu poslední kilometry toku v Plzni příliš nenasvědčují, je Úslava především řekou rozlehlých vodních hladin. V 18. Století se v jejím povodí rozkládalo neuvěřitelné množství rybníků, více než 400. Mnoho z nich později zaniklo, stále jich ale zbývá přes 250 (počítáme-li i malé vesnické rybníčky). Na Úslavě a jejích přítocích se nalézají čtyři největší rybníky Plzeňského kraje (Kozčínský, Hnačovský, Myslívský a Žinkovský). 12

Úslava bývala také řekou zlatonosnou. Stopy po rýžování zlata lze dodnes spatřit u Novotníků, Prádla a na některých přítocích. [1], [4], [7] Graf podélného profilu Úslavy Mapa povodí Úslavy 13

5 Berounka Historické názvosloví plzeňských řek původně název Berounka neznalo. Mže obtékala středověkou Plzeň ze severní strany, poté obohatila svoje vody zprava přitékající Radbuzou a pokračovala přes Beroun do Vltavy. Kronika Kosmova již ve 12. století uvádí na celém toku názvy Mse, Msa nebo Misa. Původ jména Mže se odvozuje od slovanského mžeti (mžít, prýštit, kapat). Dnes však z Plzeňské kotliny odvádí vodu řeka označovaná jako Berounka. Tento název byl prvně uveden v 17. století pro dolní tok řeky v oblasti Berouna. Plzeňský kronikář J. Tanner v roce 1680 píše: Misa civitatem Beraunam praeter lapsa, mutato nomine sub novo Beraunce vocabulo in Moldavam sese exonerat, tedy Mže když minula město Beroun změnivši jméno pod novým názvem Berounky do Vltavy vtéká. Název Mže se používal pro část toku od Plzně po Křivoklát až do 19. století. Na starých mapách kolísalo označení podle názorů jejich autorů. K rozšíření pojmenování Berounka přispěla známá Müllerova mapa z roku 1720. Ovšem zastánci tradičního označení Mže uvádějí mnoho příkladů, kdy se používá jméno Mže, nikoliv Berounka. Název Berounka byl ve 20. století úředně zakotven ve vodohospodářské dokumentaci i místopisném názvosloví pro řeku začínající již soutokem Mže a Radbuzy. Od tohoto místa k ústí Berounky do Vltavy v Praze- Lahovicích má řeka délku 139 km. V lidovém povědomí však přetrvávají různé názory na vymezení ústí Mže a počátek Berounky. [1], [3], [7] 14

Graf podélného profilu Berounky Mapa povodí Berounky 15

Závěr Radbuza a Mže jsou v průběhu Plzní regulovány vysokými zdmi. Naproti tomu Úslava je regulována pouze nízkou terénní úpravou a stupni. A Úhlava není nijak regulována. Všechny řeky až na Úslavu jsou ve svém průběhu k Plzni regulovány alespoň jednou přehradní nádrží. Nejdelší řekou je Radbuza a nejkratší Úslava. Nejvyšší převýšení urazí řeka Úhlava. V historii nejvíce názvů vystřídala řeka Úslava. Úhlava je tok s nejčistší vodou, je využívána pro výrobu pitné vody pro Plzeň. 16

Použité zdroje [1] JANDA J. KRČMÁŘ L.: Pět plzeňských řek, 1. vyd., Nakladatelství Českého lesa a Krajský úřad Plzeňského kraje Odbor životního prostředí, 2009, 107 s., ISBN 978-80-87316-04-7 [2] CAIS J. VOLDŘICH L.: Průvodce naučnou stezkou Údolím Radbuzy, 1. vyd., Útvar koncepce a rozvoje města Plzně, 2011, 64 s., ISBN 978-80-260-0199-7 [3] KOPP J.: Průvodce naučnou stezkou Údolím Mže a Berounky, 1. vyd., Útvar koncepce a rozvoje města Plzně, 2011, 80 s., ISBN 978-80-260-0198-0 [4] HAJŠMAN J.: Průvodce naučnou stezkou Údolím Úslavy, 1. vyd., Útvar koncepce a rozvoje města Plzně, 2011, 60 s., ISBN 978-80-260-0201-7 [5] SYSLOVÁ K.: Průvodce naučnou stezkou Údolím Úhlavy, 1. vyd., Útvar koncepce a rozvoje města Plzně, 2011, 40 s., ISBN 978-80-260-0200-0 [6] Vodní díla a nádrže. Dostupné online z http://www.pvl.cz/vodohospodarske-informace/vodni-dila/vodni-dila-a-nadrze [7] VÚV TGM : Charakteristiky toků a povodí ČR. Dostupné online z http://www.dibavod.cz/index.php?id=24&phpsessid=a8ee6db5fafbea8f9fb15e80c6677b16 [8] Mapový portal města Plzně, Historické mapy. Dostupné online z http://mapy.plzen.eu/ 17