UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra asijských studií BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Japonské letecké síly v Tichomoří během druhé světové války a důvody jejich porážky Japanese air forces in Pacific Ocean theater of World War II and reasons of their defeat OLOMOUC, 2016, Tomáš Kloutvor Vedoucí diplomové práce: Mgr. Sylva Martinásková, Ph.D.
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl veškeré pouţité prameny a literaturu. Olomouc, 3. května 2016 -------------------------------
Anotace: Tato bakalářská práce se zabývá Japonským císařským námořním letectvem ve válce v Tichomoří. Pojednává o okolnostech jeho vzniku a jeho roli v druhé světové válce. V první části práce je stručně popsána proměna, kterou prošlo Japonsko v období Meidţi. Dále je přiblíţen vznik Japonského císařského námořního letectva, výcvik jeho pilotů a následuje stručný popis vzdušných bojů v Číně. Druhá část práce se z pohledu námořního letectva zabývá vstupem Japonska do války se Spojenými státy. Poté následuje popis celého konfliktu v Tichomoří opět především ve vztahu k námořnímu letectvu. Nakonec jsou shrnuty důvody počátečních úspěchů námořního letectva i jeho definitivní poráţky. Počet znaků (včetně mezer a poznámek pod čarou): 100 170 Počet stran: 49 Počet titulů pouţíté literatury: 28 Klíčová slova: 2.světová válka, Tichomoří, námořní letectvo, Japonsko, letecké bitvy, japonské letectvo
Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucí práce Mgr. Sylvě Martináskové, Ph.D., za její ochotu, rady a čas, který mi věnovala.
Obsah Ediční poznámka:... 6 Úvod... 7 1 Přeměna Japonska a vznik Císařského námořního letectva... 9 1.1 Z feudální země vojenskou velmocí... 9 1.2 Počátky letectví v Japonsku... 12 1.2.1 Letadla námořního letectva... 14 1.3 Letadlové lodě a námořní piloti... 15 1.3.1 Japonské letadlové lodě... 15 1.3.2 Piloti námořního letectva... 16 1.4 Letci nad kontinentem, střety s ruskými, čínskými a americkými protivníky... 18 2 Vstup do války s USA a počáteční úspěchy japonského letectva... 22 2.1 Útok na Pearl Harbor... 22 2.2 Japonská ofenzíva jiţním směrem... 24 3 Obrat ve válce... 28 3.1 Bitva o Midway... 28 3.2 Bitva o Guadalcanal... 30 3.3 Smrt admirála Jamamota a japonský ústup k Filipínám... 32 3.4 Rozhodující bitva u Mariánských ostrovů a sebevraţedné útoky u Filipín... 34 4 Důvody počátečních vítězství a konečné poráţky... 38 4.1 Příčiny úspěchů japonského námořního letectva v prvních měsících války... 38 4.2 Důvody konečné poráţky námořního letectva v Tichomoří... 39 Závěr:... 44 Resumé... 46 Seznam pouţité literatury:... 47 5
Ediční poznámka: Všechny japonské názvy jsou přepisovány českou transkripcí. Při psaní japonských jmen je, stejně jako u osob jiných národností, pouţíváno osobní jméno a poté příjmení. Jestliţe je u citace jako zdroj uvedena cizojazyčně psaná publikace, do českého jazyka je přeloţena výhradně autorem práce. Znaky jsou uvedeny pouze u japonských názvů organizačních jednotek. Kurzívou jsou uvedeny všechny názvy lodí a letadel a přepis znaků. Geografické názvy z čínštiny jsou přepsány za pouţití české transkripce. 6
Úvod Letectví je pro vojenské účely vyuţíváno jiţ od dob krátce po svém vzniku aţ po současnost. V této práci se budu věnovat japonskému námořnímu letectvu, jeho výzbroji, pilotům, úspěchům i prohrám ve druhé světové válce. Cílem této práce je určit, jakou roli hrálo námořní letectvo ve válečném taţení Japonska a jakou mírou bylo zodpovědné za jeho konečnou poráţku. Tedy odpovědět na otázku: Prohrálo Japonsko válku v Tichomoří, protoţe mělo příliš slabé letectvo? To znamená, byli američtí piloti lepší neţ japonští? Byla americká letadla kvalitnější neţ ta japonská? Toto téma jsem si vybral z důvodu zájmu o letadla druhé světové války, zejména pak o ta japonská, která operovala nad pacifickou oblastí. Práce bude dělena do čtyř hlavních kapitol. V První kapitole popíši situaci, ve které se Japonsko a jeho námořní letectvo nacházelo před vstupem do války se Spojenými státy. Nejdříve se budu stručně věnovat změnám, ke kterým v Japonsku v poslední třetině 19. století docházelo, především pak těm, jeţ by mohly mít vliv na pozdější konflikt se Spojenými státy. Zmíním proto například války s Čínou (1894 1895)a s Ruskem (1904 1905), kterých se sice letectvo ještě účastnit nemohlo, obě jiţ ale měly vliv na vnitřní i vnější politiku Japonska a tím ovlivnily jak vývoj letectví v Japonsku, tak i některé politické kroky japonské vlády před vstupem do druhé světové války. Dále se v této kapitole budu jiţ podrobněji zabývat vznikem samotného letectva Japonského císařského námořnictva. Rozeberu, jaká rozhodnutí vedla k jeho vzniku. Budu se také stručně věnovat výběru a výcviku námořních pilotů. Přiblíţím, jakým způsobem námořnictvo získávalo své piloty a jak vypadal jejich trénink. Na konci této kapitoly ještě popíši první boje japonských námořních pilotů na čínském nebi, ke kterým došlo ve 30. letech. Druhá kapitola se bude věnovat událostem na konci roku 1941 a první polovině roku 1942 a prvním střetům japonských a spojeneckých pilotů i jejich strojů. Japonské námořní letectvo v prosinci 1941 podniklo překvapivý útok na Pearl Harbor a tím vstoupilo do války se Spojenými státy. Popíši, jak útok vypadal, co mu předcházelo, a jaké měl dopady. Potom popíši z pohledu námořního letectva následující japonskou ofenzívu. Budu se věnovat stavu letectva a částečně přiblíţím důvody jeho počátečních úspěchů. Kapitolu ukončím zastavením japonského postupu v bitvě v Korálovém moři. Budu se také zabývat plány námořnictva a jeho letectva na další postup a tím, jak mohla neshoda v představách o tom, jakým způsobem dále pokračovat, mít fatální následky 7
pro japonské letectvo i samotné Japonsko. Ve třetí kapitole se jiţ budu zabývat obratem sil na pacifickém bojišti z pohledu námořního letectva. Zmíním nálety na Japonské ostrovy, které 18. dubna 1942 provedly americké bombardéry, a popíši následující postup japonského velení, který nakonec vyústil v bitvu o Midway, kterou Japonské císařské námořní letectvo drtivě prohrálo. Dále se budu zabývat boji o Guadalcanal a spojeneckým postupem stále blíţe směrem k japonským ostrovům a kapitola bude ukončena popisem bitvy u Mariánských ostrovů a letecké bitvy o Filipíny. Nakonec v poslední kapitole rozeberu ekonomické, technické i vnitropolitické důvody, které měly vliv na úspěchy i neúspěchy námořního letectva. Budu se zabývat nedostatky v japonském velení a hlavními nedostatky námořních letadel, které se v bojích s americkými piloty ukázaly jako zásadní. Také se budu věnovat problematice zásobování válečné výroby Japonska, a jaké dopady měly nedostatky japonského vojenského průmyslu na bojeschopnost válčících jednotek. 8
1 Přeměna Japonska a vznik Císařského námořního letectva Éra Meidţi začala 3. 1. 1868 oficiálním vrácením moci do rukou císaře Mucuhita, posmrtně pojmenovaného Meidţi. V tomto roce došlo v Japonsku k rozpadu šógunátu a obnovení skutečné moci císařského rodu a jeho následovníků. V následujících letech docházelo v Japonsku k mnoha společenským změnám. Císař se přestěhoval ze svého dosavadního sídla Kjóta do Eda, které bylo přejmenováno na Tokio. Japonsko převzalo gregoriánský kalendář, byl zrušen zákaz šíření křesťanství, byly zaváděny pozemkové reformy a došlo ke změně administrativního dělení Japonska. Pomocí rozsáhlých reforem postupně docházelo k rozvoji japonského hospodářství. Zrušením některých omezení zemědělské výroby se zvýšila zemědělská produkce. V prvních deseti letech po pádu šógunátu vzniklo 500 podniků manufakturního nebo průmyslového typu. Toto tempo v následujícím desetiletí ještě vzrostlo 1. Rychle byly budovány základy moderní komunikační sítě. Za peníze z jedné zahraniční půjčky byly poloţeny základy první ţeleznice, která od roku 1872 spojovala Tokio s Jokohamou. 1.1 Z feudální země vojenskou velmocí Japonská vláda chtěla vybudovat silnou moderní armádu. Vojenští důstojníci hráli tradičně v japonské politice velice významnou roli. Při počátečním rozvoji japonského průmyslu vláda často investovala do strategických odvětví, jako byly doly, zbrojní podniky a loděnice 2. Práce na modernizaci armády zpočátku vedli zahraniční odborníci a japonská vláda navíc iniciovala nákup moderních výrobních strojů ze zahraničí k urychlení výrobních procesů. Velmi brzy začali být do zahraničí vysílání japonští stipendisté. Cílem japonských politiků bylo co nejrychleji vychovat vlastní odborníky a dohnat technickou a organizační úroveň vyspělých zemí. 3 Rozvoj vznikajícího japonského kapitalismu se velmi brzy od svého začátku vyznačoval zahraniční agresivitou. Prudké rozvíjení průmyslu v nedávno zaniklém feudálním prostředí vyvolávalo problémy, jejichţ řešení Japonsko hledalo v expanzivní politice. Rychlou válkou s Čínou v letech 1894 1895 získalo Japonsko dnešní Tchajwan a zbavilo Čínu jejího vlivu v Koreji. Kvůli sporům o Koreu proběhla v letech 1 VASILJEVOVÁ, Zdeňka. Dějiny Japonska, 1.vyd. Praha: Svoboda, 1986. Členská kniţnice (Svoboda).ISBN 25-088-86. s. 340. 2 DUUS, Peter. The rise of modern Japan. Boston: Houghton Mifflin, c1976. ISBN 03-952-0665-0. s. 84. 3 VASILJEVOVÁ, Z., s. 342 9
1904 1905 rusko-japonská válka. Tu Japonsko vyhrálo a opět tak posílilo svůj vliv na Asijském kontinentu, získalo Sachalin a Jihomandţuskou ţeleznici 4. Budováním svých pevných pozic na těchto dobytých územích si armáda ještě více posilovala jiţ tak dost silné postavení v japonské politice, kdyţ na umírněnější vládu v Tokiu vyvíjela silný politický tlak 5. Do první světové války vstoupilo Japonsko z důvodů spojeneckých smluv s Velkou Británií na straně Dohody. Do bojů nijak zásadně nezasáhlo, ale vyuţilo vzniklé situace k většímu posílení svého vlivu na kontinentu a obsazení německých drţav v Tichomoří Mariánských a Marshallových ostrovů a souostroví Karolín 6. Japonsko obsadilo také poloostrov Šan-tung, který do té doby patřil Německu, na Washingtonské konferenci v letech 1921 1922 ale Japonsko souhlasilo, ţe toto území opět navrátí Číně 7. První světová válka přinesla změny ve vedení zahraniční politiky většiny vítězných mocností. 8 Spojené státy s Velkou Británií spustily mírovou kampaň, která vyvrcholila na Washingtonské konferenci v roce 1921. Mocnosti se zde sice dohodly na omezení velikosti válečných loďstev, shodu ale hůře hledaly při určování, na jakou velikost by se měla tato loďstva omezit. Právě Japonci přišli s návrhem neohroţení a nenapadnutí teorií, ţe síla námořních flotil by měla být taková, aby se jedna druhé ubránila, ale zároveň nemohla vystupovat jako agresor. V únoru 1922 byl konečně dohodnut poměr 3:5 ve prospěch Spojených států a Británie pro bitevní a letadlové lodi a pro křiţníky. 9 Velikost a síla námořních letectev nebyla touto dohodou postihnuta, a tudíţ ani omezena. 10 Na začátku třicátých let sílily v Japonsku hlasy volající po agresivnější zahraniční politice. Jejich pozornost se soustředila především na oblast v severovýchodní Číně, kde mělo Japonsko od rusko-japonské války vojenské jednotky hlídající Jihomandţuskou ţeleznici. 11 V noci z 18. na 19. září roku 1931 došlo severně 4 DUUS, P., s. 132-133. 5 VASILJEVOVÁ, Z.,374. 6 VASILJEVOVÁ, Z.,388. 7 DUUS, P., s. 198. 8 Tamtéţ. 9 Japonsko smělo mít letadlové lodě o výtlaku celkem 81 000 tun, Velká Británie a Spojené Státy 135 000. STILLE, M. The imperial Japanese Navy in the Pacific War. New York, NY: Osprey Publishing, 2014. ISBN 978-1472801463. s. 4. 10 VEJŘÍK, L Vzestup a pád orlů Nipponu: Pearl Harbor. 1. vydání. Cheb: Svět křídel, 1995 ISBN 978-80-85280-35-3. s. 34. 11 VASILJEVOVÁ, Z., s. 428. 10
od města Mukdenu na této trati k zinscenovanému výbuchu, který dal japonským vojskům záminku vstoupit na čínské území. Po rychlém vítězství zřídilo Japonsko v Mandţusku loutkový stát Mandţukuo. Ten ovšem nebyl ţádnou jinou zemí kromě Japonska uznán za právoplatný. V roce 1933 Japonsko vystoupilo ze Společnosti národů. 12 V roce 1937 nastoupil do funkce předsedy vlády Fumimaro Konoe a v roce 1938 vyslovil naději o vzniku nového uspořádání ve východní Asii 13, kterého mělo být docíleno spoluprací Mandţuska, Číny a Japonska. 14 Svou zahraniční politiku v této době Japonsko často zdůvodňovalo vyháněním západních imperialistických mocností z Asie a sami sebe Japonci prezentovali jako ochránce asijského lidu před západními přisluhovači, jako byl například Čankajšek. 15 Druhá sino-japonská válka vypukla 7. července 1937, kdyţ neznámý pachatel v Pekingu u mostu Marka Pola zahájil palbu na japonskou stráţ. Ve válce, která záhy vypukla neprojevila ţádná z mocností kromě Sovětského svazu váţný zájem Čínu podpořit. Ještě v roce 1937 Sovětský svaz poskytl Čankajškovi dvě půjčky v celkové hodnotě 100 milionů dolarů na nákup vojenské techniky, a to zejména na nákup stíhacích a bombardovacích letounů. Do roku 1939 obdrţela vojska Kuomintangu další válečný materiál v přibliţné hodnotě 150 milionů dolarů. Kromě toho bojovali po boku Číňanů ruští dobrovolníci a v řídících štábech působilo několik stovek ruských poradců. 16 Jednou z neoficiálních pomocí ostatních mocností Číňanům byli zkušení zahraniční letci. Jednalo se o ţoldnéře i dobrovolníky, kteří spolu s čínskými piloty bojovali proti Japoncům. Nejznámějším takovým dobrovolníkem byl Claire Lee Chennault, bývalý příslušník Armády Spojených států. Tento muţ za značného odporu amerických izolacionalistů reorganizoval čínské letectvo, podpořil nákupy zahraničních letadel a verboval do řad Kuomintangu řadu svých bývalých kolegů. Rok před vstupem Spojených států do války v Tichomoří zaloţil skupinu amerických dobrovolníků, takzvané Létající tygry 17, coţ byla první organizovaná skupina amerických pilotů, se kterou se v bojích Japonci střetli. 12 Tamtéţ. 13 Cit. In: DUUS, P., s. 218. 14 DUUS, P., s. 218. 15 Tamtéţ. 16 VEJŘÍK, L. Vzestup a pád orlů Nipponu :Pearl Harbor, s. 13. 17 VEJŘÍK, L. Vzestup a pád orlů Nipponu: Pearl Harbor, s. 13; COOPER, CH. a COOPER, A.. Minnneapolis, Minn: Zenith, 2010. s. 23. 11
1.2 Počátky letectví v Japonsku Bratři Wrightové poprvé uskutečnili let motorového letounu v roce 1903. Japonská armáda pečlivě následovala vojenský vývoj ostatních zemí jiţ od počátku období Meidţi v roce 1868. Proto nad moţností vyuţití letadla jako zbraně ve válečném konfliktu uvaţovali japonští vojenští inţenýři jiţ od brzkých počátků vývoje letectví. V roce 1910 obdrţelo Japonsko od Velké Británie jednoduchý letoun, jehoţ designu bylo v roce 1911 v továrně v Tokugawě pouţito při omezené výrobě dalších strojů. Došlo tak k úplně první produkci letadla jakéhokoliv typu v Japonsku vůbec. 18 V první světové válce Japonsko získalo od svých spojenců několik dalších typů válečných letadel. Po skončení konfliktu zůstalo nadále závislé převáţně na nákupu letadel ze zahraničí nebo si Japonci sami vyráběli letadla podle zahraničních licenčních smluv. Na začátku dvacátých let jiţ však byly díky pomoci ze Západu pokládány základy nezávislé japonské produkce. 19 První vývoj vlastních námořních letadel probíhal jiţ od roku 1914 v továrnách v Jokosuce. V roce 1920 přestaly tamní haly nárokům na vývoj nových letadel dostačovat, a tak námořnictvo zřídilo další výrobní a vývojové centrum v Hiró nedaleko města Kure v prefektuře Hirošima. 20 Toto centrum bylo v roce 1932 převedeno pod firmu Micubiši a na vývoji nových letadel se nadále nepodílelo. Slouţilo pouze k výrobě těch navrţených soukromými výrobci, kteří se s vidinou lukrativních zakázek od armády a námořnictva brzy sami pustili do designu a výroby vlastních letadel. 21 V roce 1919 dorazila do Japonska delegace leteckých odborníků z Francie a pomohla dosáhnout japonské armádě velkého pokroku v letectví, 22 Námořnictvo nechtělo zůstat pozadu a poţádalo tedy o pomoc Velkou Británii. Ta v roce 1921 vyslala na základě válečných smluv do Japonska delegaci tvořenou představiteli letectva z Královského námořnictva vedenou sirem Williamem Francis-Forbsem Sempillem. Mise britských odborníků hrála při vzniku letectva Japonského císařského námořnictva klíčovou roli. Velkou část výrobních postupů a bojových taktik, které Japonci vyuţívali aţ do konce druhé světové války, převzalo námořní letectvo právě od 18 PEATTIE, Mark R. Suburst: The rise of Japanese Naval Air Force, 1909-1941. první. Annapolis: Naval Institute Press, 2001. ISBN 1-59114-664-X. s. 23. 19 Tamtéţ. 20 Tamtéţ. 21 PEATTIE, M. R., s.24. 22 EVANS, David C a Mark R PEATTIE. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Md.: Naval Institute Press, c1997, s. 301. 12
Velké Británie. 23 V Micubiši, které brzy získalo od námořnictva kontrakt na výrobu a vývoj jejich letadel určených ke sluţbě na nové japonské letadlové lodi Hóšó, navíc byli zaměstnání britští inţenýři. Ti ve spolupráci s inţenýry z Micubiši navrhli tři letouny Micubiši 1MF, Micubiši 2MR a Micubiši 1MT1N. První dva dvouplošníky slouţily námořnímu letectvu celou následující dekádu. Třetí typ jediný trojplošník přijatý námořnictvem se ukázal jako nepraktický a po roce ve sluţbě byl staţen. 24 Další soukromou firmou vyrábějící letadla byla firma Nakadţima. Firmu zaloţil v roce 1917 bývalý námořní důstojník Čikuhei Nakadţima. Velice úspěšnou se stala uţ ve dvacátých letech, kdy vyráběla prvotřídní stroje jak pro námořnictvo, tak pro armádu. Vlastní úpravou amerických a britských vzorů pro námořnictvo vyrobila nástupce Micubiši1MF dvouplošnou stíhačku Nakadžima A2N první letadlo vyvinuté Japonci plně konkurenceschopné s jinými zahraničními stroji. 25 Na rozdíl od firmy Nakadţima, která spolupracovala s armádou i námořnictvem, další výrobce Kawaniši se specializoval výhradně na výrobu námořních letadel. Opět ve spolupráci s britskou firmou Short Brothers se stala firma Kawaniši známou svoji výrobou hydroplánů. Design a výroba letounů v Japonsku od počátku letectví aţ do třicátých let do veliké míry závisely na pomoci ze zahraničí a na zahraničních licenčních dohodách. Konečně počátkem roku 1932 se po letech učení a praxe námořnictvo rozhodlo, ţe je na čase stát se v designu a výrobě letadel soběstačným. Admirál Isoroku Jamamoto prosadil plán, který zrušil závislost námořnictva a zejména námořního letectva na zahraničních výrobních designech. Autonomní Japonská produkce měla vycházet z vlastních návrhů, z konkrétních poţadavků námořnictva a k jejich vyhotovení mělo být pouţito japonských soukromých firem. 26 Japonsku se před válkou nepodařilo dosáhnout úplné nezávislosti na zahraničních technologiích. Během třicátých let dováţel japonský letecký průmysl ze zahraničí, převáţně ze Spojených států, nejrůznější vybavení, motory i celá letadla. Po vypuknutí války v Tichomoří pak do jisté míry probíhal stejný obchod i s Německem a Itálií. Přesto Jamamotův plán nastartoval proces vedoucí k vývoji a produkci vlastních 23 STILLE, M. The imperial Japanese Navy in the Pacific War. New York, NY: Osprey Publishing, 2014. s. 54; EVANS, D. C. a PEATTIE, M. C., s. 301. 24 PEATTIE, M. R., s. 24. 25 Tamtéţ, s. 25. 26 Tamtéţ. 13
kvalitních japonských letounů. 27 1.2.1 Letadla námořního letectva Námořní letectvo při svých operacích pouţívalo několik druhů letounů. Jedním z nich je torpédový bombardér typ bombardovacího letounu určeného speciálně k útokům na lodě. Při námořních střetech byly torpédové bombardéry nejúčinnější zbraní námořního letectva k útokům na nepřátelské lodi. 28 K útokům na nepřátelskou loď pouţívala tato letadla většinou jedno torpédo umístěné na spodní části trupu. Před jeho vypuštěním musel pilot sletět aţ velmi nízko nad hladinu moře a odtud pak ze vzdálenosti asi jednoho kilometru vypustila posádka torpédo. Tento způsob útoku byl sice velice účinný, ale také velmi nebezpečný. Ztráty těchto posádek byly největší v celém námořním letectvu. 29 Příkladem torpédových bombardérů, které japonské námořní letectvo vyuţívalo, byly Nakadžima B5N nebo starší Jokosuka B4Y. Střemhlavý bombardér, jako například Aiči D1A a novější D3A, je další typ bombardovacího letounu. Při útoku tato letadla nalétávala téměř kolmo na cíl z velké výšky. To za prvé mělo sníţit šanci na zásah útočícího letounu nepřátelskou obranou a za druhé tyto letouny mohly útočit s větší přesností neţ klasické velké bombardéry. Díky tomu byly vyuţívány k útokům na relativně malé cíle, jako byly například lodě, tanky nebo mosty. Při operaci střemhlavých bombardérů byly velmi důleţité schopnosti pilota, protoţe vysoká rychlost náletu přímo směrem k zemi nedávala mnoho prostoru k vyrovnání letu a jakákoliv chyba mohla velmi snadno vést ke smrti celé posádky. 30 Palubní stíhací letoun má za úkol především tvořit stíhací clonu vlastní flotile před nálety nepřátelských torpédových a střemhlavých bombardérů. Navíc měly za úkol doprovázet vlastní útočící bombardéry, chránit je před útoky nepřátelských stíhačů a navazovat na sebe protiletadlovou obranu nepřítele. Z konstrukčního hlediska je palubní stíhač poměrně problematický typ letadla potřeba je dobrá viditelnost z kokpitu, nízká vzletová rychlost a je třeba, aby s ním bylo moţné přistát na co nejkratší vzdálenost. Palubní letouny byly navrţeny tak, aby mohly startovat i z palub letadlových lodí. Japonské císařské námořní letectvo nikdy nemělo vlastní stíhačku, která by byla primárně určená ke startům z pozemních letišť, proto i na nich byly pouţívány palubní 27 PEATTIE, M. R., s. 25-26; EVANS, D. C. a PEATTIE, M. C., s. 305. 28 NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 3: Vojenská letadla druhé světové války. 2. dopln. a přeprac. vyd. Praha: Naše vojsko, 1975. s. 280. 29 TAGAYA, O., s. 50. 30 Tamtéţ. 14
letouny. Japonské námořní letectvo pouţívalo zejména palubní stíhačku A6M Reisen. 31 Střední bombardéry naopak mohly startovat pouze z pozemních základen, protoţe kvůli své velikosti nemohly být tyto stroje umístěny na palubách letadlových lodí. Měly však větší dolet neţ většina palubních letounů a unesly mnohem větší zátěţ. Japonské námořní letectvo vyuţívalo své střední bombardéry také k přepravě osob 32 i jako torpédové bombardéry k útokům na loďstva nepřítele. Po většinu doby své existence pouţívalo námořní letectvo bombardéry Micubiši G3M a Micubiši G4M. Námořnictvo hojně vyuţívalo také hydroplány letouny upravené k tomu, aby mohly přistávat na vodě. Protoţe způsob konstrukce těchto letadel často velmi omezuje jejich letové a bojové vlastnosti, většinou se jednalo o letouny průzkumné (Aiči E16A) nebo záchranné (Kawaniši H6K). Existovaly však i hydroplány určené k bojové činnosti, například upravený A6M2-N nebo původní Kawaniši N1K. Díky tomu, ţe nepotřebovaly ke svým operacím suchozemská letiště, mohly tyto letouny operovat i v oblastech, kde ţádná taková nebyla k dispozici. 33 1.3 Letadlové lodě a námořní piloti 1.3.1 Japonské letadlové lodě Po rozdělení poměru sil námořních flotil na Washintongské konferenci v roce 1922 vsadilo velení císařského námořnictva na kvalitu, kterou plánovalo vynulovat početní převahu Američanů. Důraz byl kladen na rychlost, manévrovací schopnosti a palebnou sílu lodí. Naopak pasivní ochrana a účinná vzdálenost plavidel námořnictva se značně sníţila. Nově příchozí mladí důstojníci navíc zatvrzele prosazovali větší vyuţití ponorkových plavidel a leteckých sil v námořnictvu. Kvůli dohodám z Washintongské konference by Japonsko nemohlo soupeřit se západními mocnostmi, pokud by jádro flotily měly tvořit pouze bitevní lodi. K vyrovnání sil mělo tedy dojít úzkou součinností plavidel všech typů se silným letectvem. 34 V roce 1922 vstoupila do sluţby první japonská letadlová loď Hóšó. Mohla nést celkem 21 letounů, takţe se jednalo o relativně malé plavidlo. O pět let později vznikla druhá japonská loď Akagi, která unesla aţ 60 letounů. Akagi byla vlajkovou lodí první vzdušné flotily (daiiči kókú kantai 第一航空艦隊 ), aţ do roku 1942, kdy byla potopena 31 NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 3: Vojenská letadla druhé světové války, s. 62 64. 32 Admirál Isoroku Jamamoto byl zabit, právě na palubě bombardéru Micubiši G4M, kdyţ letěl navštívit své jednotky na frontě.viz kapitola 3. 33 NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 3: Vojenská letadla druhé světové války, s. 63 a 273. 34 VEJŘÍK, L. Vzestup a pád orlů Nipponu, s. 35. 15
v bitvě o Midway. Na konci roku 1941 mělo Japonsko největší flotilu letadlových lodí na světě. Ta se skládala z šesti velkých letadlových lodí Akagi, Kaga, Sórjú, Hirjú, Šókaku a Zuikaku a čtyř menších Rjúdžó, Taijó, Hóšó a Zuihó. 35 Letadlové lodě se staly jednou z nejdůleţitějších součástí japonského námořnictva. Po většinu války dokonce tvořily hlavní údernou sílu Japonska ve válce proti Spojencům. Z palub těchto lodí mohlo vzlétnout jedno letadlo přibliţně kaţdých 25 sekund. 36 Na rozdíl od spojeneckých, japonské letadlové lodě nebyly nikdy vybaveny katapulty k vystřelování letounů do vzduchu. To se projevilo jako problém ke konci války, kdy do sluţby začaly nastupovat těţší stroje a start letounů se tedy zpomalil. Na palubách lodí byly nakresleny značky, podle nichţ se japonští piloti řídili při přistání. Pokud vše probíhalo podle plánu, mohla letadla na loď přistávat asi ve 40 sekundových intervalech. 37 Protoţe dohoda z Washingtonské konference omezovala celkovou tonáţ flotily letadlových lodí, kterou mohlo Japonsko postavit, byla většina japonských letadlových lodí navrţena téměř bez pancéřování. Tím byly lodě lehčí, tudíţ se Japonci mohli vejít do limitů stanovených na konferenci, navíc byly o něco rychlejší neţ těţší lodě Spojenců. Byly ale také mnohem zranitelnější při náletech nepřátelských letounů. Za klíčové tedy Japonci povaţovali, aby v bitvě letadlových lodí zaútočili první. Této taktice měla napomáhat i nízká hmotnost a velký dolet letounů navrţených pro sluţbu na letadlových lodích 38. 1.3.2 Piloti námořního letectva Filozofie, kterou se Japonsko řídilo při výcviku nových pilotů, byla značně ovlivněna jejich strategií rozhodujícího vítězství, jeţ razilo v průběhu druhé světové války. Na rozdíl od spojeneckých programů cílem výcvikového programu Japonského císařského letectva vychovat relativně malou skupinu velice dobře vycvičených pilotů. Piloty do sluţby získávalo námořní letectvo převáţně třemi způsoby. Prvním z nich byli důstojníci z námořní akademie na ostrově Etadţima 39. Dále se mohli do letectva přihlásit členové z ostatních sloţek námořnictva. Třetí a největší zdroj pilotů pro 35 STILLE, M. The imperial Japanese Navy in the Pacific War, s. 10-21; NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 2: Letadla mezi dvěma světovými válkami. 4. vyd. Praha: Naše vojsko, 1990, s. 104. 36 STILLE, Mark. Ilustroval Tony Bryan. Imperial Japanese Navy aircraft carriers, 1921-45. 1. Velká Británie. Oxford: Osprey, 2005. s. 6. 37 STILLE, Mark. Imperial Japanese Navy aircraft carriers, 1921 45, s. 5 9. 38 BERGERUD, Eric M. Fire in the sky: the air war in the South Pacific. Boulder, Colo.: Westview Press, 2000. s. 8. 39 Ostrov leţící v Hirošimském zálivu. 16
námořní letectvo byl program Jokaren ( 予科練 ). V rámci tohoto programu byli ke sluţbě u letectva vybíráni mladí muţi z běţné japonské populace. Šanci stát se námořním pilotem měli pouze ti nejzpůsobilejší uchazeči z celého Japonska. Před přijetím museli adepti projít sérii vědomostních a fyzických testů. Ty byly pořádány nejdříve jednou a později od roku 1938 dvakrát ročně. Úspěšný v těchto testech býval někdy pouze jeden uchazeč ze sta. 40 Absolventům leteckých škol se nejdříve dostalo základního pěchotního a námořního výcviku, na jehoţ konci byli obvykle podle výsledků rozděleni k dalšímu výcviku podle profesí, a to buď na neletové (letečtí mechanici, zbrojíři apod.) a letové profese (piloti, navigátoři, palubní střelca apod.). Letový personál pak čekal další výcvik, celkem se skládající ze čtyř částí. Předletový výcvik byl společný pro všechny profese, trval od 18 do 30 měsíců, velká část z toho byla zaměřena na posílení fyzické kondice branců. Další fáze pilotní výcvik spočívala v teoretické přípravě (aerodynamika, teorie navigace, meteorologie) a v létání na dvoumístných cvičných strojích. Celkově při ní piloti nalétali okolo 20 hodin s instruktorem a přes 100 hodin sami. Ve třetí části, při tzv. pokračovacím výcviku, nalétali frekventanti něco přes 100 hodin a od přednášejících, kteří byli většinou piloti s bojovou zkušeností, se učili teorii leteckých soubojů, navigace a střelby. Poslední fáze operační výcvik, jiţ probíhala u útvarů s bojovým statusem, skládala se z nácviku letu v bojových formacích, náletů na cíle, torpédového bombardování a podobně. Piloti při něm nalétali okolo 60 hodin. 41 Kromě leteckého výcviku po budoucích pilotech poţadovali jejich instruktoři plnění nejrůznějších dalších úkolů. Praktiky tvrdého výcviku ve své knize Samuraj! popisuje japonské letecké eso 42 Saburó Sakai. Začínající piloti se učili zápasu, zadrţovat dech (podle Sakaie) na několik minut, skákat salta ze stoţáru nebo chodit po rukou. Při špatných výkonech v těchto cvičeních mohl být uchazeč buď fyzicky potrestán, nebo dokonce vyloučen. 43 Uţitečnost některých těchto praktik pro pilota je přinejmenším diskutabilní a v pozdějších fázích druhé světové války od nich Japonsko definitivně upustilo, protoţe zbytečně prodluţovaly délku výcviku a sniţovaly procento úspěšných uchazečů. 40 TAGAYA, O., s. 11. 41 VEJŘÍK, L Vzestup a pád orlů Nipponu: Pearl Harbor. 1. vydání. Cheb: Svět křídel, 1995. strana 164-166 42 Slovní spojení letecké eso je termín, jimţ bývají označováni piloti nejčastěji stíhacích letounů, kteří sestřelili alespoň pět nepřátelských letadel. 43 SAKAI, Saburo. Zera nad Pacifikem, z angl. přeloţil Albert Srník, Naše vojsko, 1. vydání 1994. s. 27 17
pilotů. 44 Jak je patrné, ţe při budování vlastního námořního letectva se Japonsko velmi Dohromady tedy výcvik běţného mladého muţe na plnohodnotného námořního pilota trval 28 aţ 44 měsíců, při kterých kaţdý z nich strávil ve vzduchu přibliţně 300 hodin. Tabulky námořnictva v lednu 1940, čili po třech letech války v Číně a téměř dva roky před vstupem do války se Spojenými státy americkými, vykazovaly přibliţně 3500 inspirovalo v zahraničí, především u Velké Británie. To velmi posunulo vývoj japonského letectví, a díky tomu se přiblíţilo úrovni západních zemí.vznik flotily japonských letadlových lodí značně ovlivnily limity vycházející z Washingtonské konference z roku 1922. Nedostatky, které z těchto omezení plynuly, se ukázaly především při střetech s americkými letadlovými loděmi po vypuknutí války v Tichomoří. Při výcviku svých pilotů dbalo Japonsko na vysokou kvalitu vychovaných letců. Vysoké nároky na uchazeče do takových škol však ve svém důsledku vedly k relativně malému počtu vycvičených pilotů, kteří by mohli slouţit jako záloha k náhradě muţů ztracených v boji. 1.4 Letci nad kontinentem, střety s ruskými, čínskými a americkými protivníky K prvním bojům, kterých se japonští piloti námořního letectva účastnili, došlo počátkem roku 1932, kdyţ 18. ledna vypukl tzv. První šanghajský incident. Jedenáct dní poté 29. ledna provedly hydroplány japonského námořnictva několik útoků na čínské pozice v Šanghaji. Byly provedeny nálety na dělostřelecké baterie postavené u města a na obrněný vlak stojící ve stanici na severu Šanghaje. Všechny tyto operace způsobily těţké ztráty. O den později připluly k čínským břehům dvě letadlové lodi Kaga a Hóšó. Námořnictvo tak bylo schopné nasadit nad Šanghaj přes osmdesát letounů. Převáţně to byly stíhačky Nakadžima A1N2 a palubní bombardéry Micubiši B1M3. Historicky prvního vzdušného vítězství Japonci dosáhli 22. února, kdy byl sestřelen letoun Boeing P-12 pilotovaný americkým pilotem. V porovnání se střety, ke kterým v pozdějších letech došlo na čínském a pacifickém nebi, se jednalo o malé souboje několika letadel. Přesto přinesly japonskému velení důleţité informace a japonským pilotům stejně důleţité zkušenosti. I kdyţ se stíhačky A1N2 ukázaly jako horší stroje, neţ jejich v USA vyrobené protějšky Boeing P-12, letecké schopnosti námořních pilotů byly přinejmenším stejně dobré jako jejich 44 VEJŘÍK, L. Vzestup a pád orlů Nipponu: Pearl Harbor, s. 164. 18
protějšků. 45 Při vypuknutí druhé sino-japonské války v roce 1937 bylo japonské námořnictvo značně nepřipravené k rozsáhlým bojům nad kontinentem. Připravená byla sotva polovina skupin určených k pozemním startům. 46 Navíc velká část letadel nasazovaných námořnictvem stíhače Nakdžima A1N a Nakadžima A4N, střemhlavý bombardér Aiči D1A a torpédové letouny Micubiši B2M a Jokosuka B3Y měla jiţ zastaralý design dvouplošníků s ocelovou konstrukcí pokrytou látkou. V době svého uvedení se jednalo o moderní stroje, ale v podmínkách čínsko-japonského konfliktu jiţ nebyly dostatečně výkonné. 47 Námořnictvo tedy zadalo poţadavek na výrobu nových, modernějších letadel. Nové bombardéry Micubiši G3M a stíhačky Micubiši A5M svými výsledky překvapily i samotné armádní důstojníky Japonska. 48 Generál Kandţi Išiwara údajně na adresu námořního letectva poznamenal, ţe by moţná nebylo aţ tak zle, kdyby se armádní letectvo spojilo s tím námořním. 49 Kdyţ si armáda a námořnictvo rozdělily pole působnosti severní Čína pro armádu a střední a jiţní oblasti Číny pro námořnictvo bylo zřejmé, ţe největším přínosem námořnictva v tomto čínsko-japonském konfliktu, který se rychle měnil na střet převáţně vnitrozemní, budou právě jeho letecké jednotky. Pro námořní letectvo z toho plynuly dva hlavní úkoly: bojovat proti čínským vzdušným silám a zlikvidovat jejich základny a podpořit postup armádních jednotek ze vzduchu. Námořnictvo ale nemělo v oblasti bojů dostatek pozemních základen. Zpočátku se proto muselo spokojit pouze se stroji, které nesly tři japonské letadlové lodi Kaga, Rjúdžó a Hóšó. Jejich skupiny pomalých bombardérů Micubiši B2M2 se však kvůli čínským pilotům ve stíhačkách Curtiss Hawk potýkaly s těţkými ztrátami. Brzy musely být do oblasti bojů v jihozápadní Číně přemístěny dvě skupiny nových dvoumotorových bombardérů G3M startujících z pozemních základen na ostrovech jiţně od Korejského poloostrova, na Tchaj-wanu, na Ómuře na Kjúšú a na Liaotungském poloostrově. Díky dlouhému doletu si japonští důstojníci tyto stroje velmi pochvalovali, ale i piloti těchto bombardérů se potýkali s velkými problémy. Například uţ 14. srpna 1937 kvůli špatnému počasí skupina z Kjúšú ani nevzlétla a ostatní skupiny, které sice vzlétly, nezpůsobily při náletu ţádné škody, a naopak 45 PEATTIE, M. R., s. 50. 46 PEATTIE, M. R., s. 103. 47 Tamtéţ. 48 EVANS, D. C. a PEATTIE, M. C., s. 312. 49 Cit. in PEATTIE, M. R., s. 104. 19
zaznamenaly těţké ztráty. V prvních dnech bojů ztratila první kombinovaná skupina přes polovinu ze svých bombardérů i s jejich posádkami. G3M se ukázaly jako velice zranitelné stroje, které byly často zničeny i po malé dávce střel k palivovým nádrţím 50. Dobrých letových vlastností totiţ bylo dosaţeno absencí téměř všech prvků pasivní obrany. 51 Technické nedostatky strojů a absence adekvátního stíhacího doprovodu však nebyly jedinou příčinou těţkých ztrát japonského námořnictva. Japonská nezkušenost při bombardování vedla k několika omylům, kterých se vedení a piloti námořního letectva při těchto misích dopouštěli. Zpočátku se náletů účastnilo málo strojů nedokázaly tak způsobit zásadní škody a zároveň byly zranitelné vůči náletům čínských stíhačů. Poté co si japonské velení uvědomilo, ţe nálety na pozemní cíle vyţadují větší skupiny bombardérů neţ nálety na cíle na moři, zvýšil se počet strojů účastnících se misí z osmnácti na třicet šest. 52 Ještě při výcviku byly většinou posádky děleny do skupin o šesti strojích. Ty se pak většinou rozdělily do ještě menších skupin, skládajících se ze dvou nebo tří strojů. Posádky tedy nebyly zvyklé kooperovat ve velkých skupinách a po náletu se jen těţko vracely do jedné velké skupiny, která by jim poskytla větší vzájemnou obranu. Kvůli tomu docházelo k těţkým ztrátám, kdyţ byly bombardéry při návratu na základnu přepadeny stíhačkami nepřítele. 53 Na podzim 1937 podnikaly skupiny bombardérů série náletu na základnu Lančou, přes niţ Sovětský svaz zásoboval čínské vojsko válečným materiálem. Po přesunu příslušných bombardovacích oddílů do Nan-juan u Pekingu byly podniknuty první nálety na Lan-čou. Těmito útoky se Japoncům se dočasně podařilo přerušit dodávky ruského vojenského materiálu. 54 Po pádu Nankingu v prosinci 1937 přesunulo námořní letectvo část svých sil na letiště v okolí bývalého čínského hlavního města. Odtud byly organizovány nálety na nové sídlo čínské vlády Chan-kchou. Čínské letectvo bylo posíleno nejen ruskými letouny, jako například stíhačky I-15 a I-16, ale i ruskými piloty. 55 50 PEATTIE, M. R., s. 106. 51 To bylo typické pro velkou část letadel i lodí, které Japonci vyráběli. Více viz čvrtá kapitola Důvody poráţky. EVANS, D. C., PEATTIE, M. C.,. S. 312; NĚMEČEK, V. Vojenská letadla 3. s. 142. 52 PEATTIE, M. R., s. 108. 53 Tamtéţ, s. 109. 54 Tamtéţ, s. 108. 55 DUPUY, Trevor N. The military history of World War II: The air war in the Pacific: Air power leads the way, New York: F. Watts, 1962, s. 6. 20
Chan-kchou padl do rukou Japonska v říjnu 1938. To znovu vedlo k dalšímu přesunu čínské vlády do tehdejšího hlavního města provincie Sečuán do města Čchung-čching. Toto město se nacházelo v horách asi 760 kilometrů vzdušnou čarou od Chan-kchou, daleko mimo dosah pozemních vojsk Japonska. Hlavní velení v Tokiu se tedy rozhodlo, ţe nejlepší bude dohnat tuto vládu ke konečné kapitulaci leteckou terorizací čínského obyvatelstva a zároveň připravit půdu pro plánovanou ofenzívu do Sečuánska. Toto rozhodnutí vedlo k pětiletému bombardování Čchung-čchingu, které se tak, zejména po náletech v roce 1941, stalo nejvíce bombardovaným městem v Číně. 56 Boje na čínském nebi byly v porovnání s pozdějšími boji v Tichomoří relativně malé střety. Kromě dobytého území pro Japonsko však navíc přinesly námořnímu letectvu důleţité zkušenosti. V bojích se ukázaly některé nedostatky japonských strojů a japonských taktik, jako byly například útoky bez stíhacího doprovodu nebo organizace bombardérů do příliš malých skupin. Piloti získali cenné bojové zkušenosti a velení navíc zjistilo, jakým chybám se v příštích bojích pokud moţno vyhnout. 56 PEATTIE, M. R., s. 111. 21
2 Vstup do války s USA a počáteční úspěchy japonského letectva Úspěchy německého taţení na evropských bojištích posílily ty hlasy v Japonsku volající po ještě uţším spojenectví s Německem. Poráţky Francie a Nizozemí přinášely jedinečnou příleţitost pro jiţ dlouho plánovanou agresi jiţním směrem do tzv. Jiţních moří. To znamenalo snadné obsazení kolonií s velkým nerostným bohatstvím padlých evropských velmocí. Japonský vojenský průmyslový komplex by se tak zbavil většiny svých problémů se surovinami a hlavně svojí závislosti na Spojených státech. 57 V září 1940 vstoupily japonské oddíly na území Francouzské Indočíny. Celá akce probíhala mírově, a proto k váţnějším střetům téměř nedocházelo. Spojenecké mocnosti, zejména Velká Británie a Spojené státy, v reakci na postup Japonska ještě zpřísnily své ekonomické sankce proti Japonsku. 2.1 Útok na Pearl Harbor Císařská flotila vyplula na moře v květnu 1940. Následující jarní manévry, které si kladly za cíl prověřit bojeschopnost palubního letectva a letadlových lodí, se řadí mezi nejnáročnější v japonské historii. Po jejich skončení Jamamoto prohlásil, ţe Spojené loďstvo (rengó kantai 連合艦隊 58 ) je na blíţící se válku připraveno. 59 Je však třeba říci, ţe Jamamoto byl člověk velmi vzdělaný a netrpěl iluzí o neporazitelnosti velkého Japonska. Příkladem a dokladem toho, budiţ část dopisu, který zaslal 24. října 1941 svému příteli admirálu Šimadovi: Mnohem riskantnější a nelogický mi připadá nápad jít do války proti Americe, Británii a Číně poté, co za sebou máme již čtyři roky vyčerpávajících bojů. Přitom je nutné mít na zřeteli možný konflikt s Ruskem, i to, že zůstaneme sami, bez pomoci ve válce trvající deset a více let, na území mnohonásobně větším než evropské bojiště. Jestli se tváří v tvář celkovému nepoměru sil rozhodneme jít do války nebo budeme okolnostmi nuceni tak učinit já, jako osoba odpovědná za flotilu, vidím jen malou naději na úspěch, pokud použijeme kteroukoliv z tradičních strategií 60 Jamamoto věděl, ţe Japonsko nemůţe vyhrát dlouhou vleklou a vyčerpávající 57 VASILJEVOVÁ, Z., s. 439. 58 Spojené loďstvo bylo hlavní uskupení Japonského císařského námořnictva pro operace na širém moři. 59 Cit. in VEJŘÍK, L. Vzestup a pád orlů Nipponu: Pearl Harbor, s. 175. 60 Tamtéţ s. 177. 22
válku s USA 61. Věřil však, ţe by mohl několika rychlými vítězstvími dosáhnout dostatečně velké výhody, ţe by Spojené státy ztratily vůli dále v konfliktu pokračovat. Takovým vítězstvím měl skončit útok na americkou havajskou základnu Pearl Harbor. Jamamoto měl ale problémy u Námořního generálního štábu (Gunreibu 軍令部 ) útok na Pearl Harbor prosadit. Situace zašla dokonce tak daleko, ţe Jamamoto hrozil svým odstoupením z funkce vrchního velitele Spojeného loďstva, pokud nebude jeho plán schválen. Protoţe Jamamoto věřil, ţe klíčem k japonské nadvládě v pacifické oblasti je zlomení bojové morálky Američanů, za hlavní cíl útoku vybral flotilu bitevních lodí kotvících v Pearl Harboru, u které věřil, ţe její zničení bude mít devastující účinek na bojechtivost Američanů. 62 Útok měla pod velením admirála Čúičiho Naguma provést taktická bojová skupina Kidó Butai ( 機動部隊 ) tvořená mimo jiné šesti letadlovými loděmi Akagi, Kaga, Zuikaku, Sórjú, Hirjú a Šókaku doprovázenými devíti torpédoborci, třemi křiţníky a dvěma bitevními loděmi. Japonský útočný svaz Kidó Butai se 22. listopadu 1941 shromáţdil u Kurilských ostrovů. Odtud se potají vydal na svoji cestu k útoku na Pearl Harbor. Trasa, kterou Japonci zvolili, byla mimo dolet amerických průzkumných letadel startujících z Havaje nebo z ostrova Midway, podařilo se jim tak jednotky Spojených států a v podstatě i celý svět dokonale překvapit. 7. prosince (8. prosince tokijského času) v šest hodin vzlétla do útoku první vlna letadel. 63 182 letounů první fáze útoku dorazilo k Pearl Harboru krátce před osmou hodinou. Američané byli zastiţeni zcela nepřipraveni. Část útočících letadel měla za úkol napadnout americká letiště, aby ochromila leteckou obranu ostrova. Letadla, jejichţ povinností bylo chránit americkou flotilu před případným útokem, stála bez osádek vyrovnaná na letištích. Tím z nich byly pro velký počet zkušených pilotů z čínských bojišť velmi snadné cíle. 64 Ani piloti střemhlavých a torpédových bombardérů útočících na lodě kotvící v přístavišti před sebou neměly obtíţné cíle. Ve středu přístavu kotvilo velice těsně u sebe uskupení bitevních lodí, a tak útočícím pilotům tak nedělalo problém je zasáhnout. Podobně jako první útočná vlna i druhá, sloţená ze 170 letounů, 61 V angličtině je pro takový konflikt pouţívaný výraz Attrition warfare. Takový konflikt obvykle vyhraje ta strana, která ma k dispozici více materiálních a lidských zdrojů. 62 STILLE, M. The imperial Japanese Navy in the Pacific War, s. 27. 63 JORDAN, David a Andy WIEST. Atlas druhé světové války: fakta o bojových střetnutích na všech frontách. České vyd. 1. Praha: Ottovo nakladatelství, 2006. s. 177. 64 VEJŘÍK, L. Vzestup a pád orlů Nipponu: Pearl Harbor, s. 284. 23
se soustředila především na lodě a letadla na ostrově. Útok na palivové nádrţe a další zařízení na základně, jejichţ zničení by Pearl Harbor vyřadilo z provozu, měla za úkol třetí útočná vlna. Admirál Čúiči Nagumo její plánovaný start však z obav těţkých ztrát odvolal a třetí nálet se tedy nekonal. 65 Velení Čúičiho Naguma bývá historiky často kritizováno. Jednalo se totiţ o vysoce postaveného důstojníka, který sice měl zkušenosti a dobré porozumění námořních bojů, podstatně menší zkušenosti ale měl, co se týče námořního letectva 66. Velké americké bitevní lodě Arizona, West Virginia, California a Nevada byly potopeny, mnoho dalších lodí zasaţeno a poničeno. Bylo zničeno nebo těţce poškozeno přes 350 letadel. Japonci ztratili v důsledku havárií, protiletadlové střelby a v neposlední řadě i zásluhou amerických stíhacích pilotů celkem 29 strojů. 67 I přes velké ztráty amerického námořnictva se dá ale říci, ţe útok nepřinesl Japoncům takovou výhodu, jak původně doufali, a hlavně takovou, jakou by bývali byli potřebovali. V době útoku se nenacházela v přístavu ani jedna ze tří letadlových lodí, které měli Američané v Tichomoří k dispozici, coţ se později pro Spojence ukázalo jako ţivotně důleţité. Jakmile byly dokončeny záchranné a rekonstrukční práce, Pearl Harbor byl znovu rychle uveden do provozu. Útok tak Spojené státy spíše rozčílil, neţ ţe by dlouhodobě ochromil jejich tichomořské loďstvo. Válka v Tichomoří sotva začala a přesto jiţ někteří vysoce postavení státníci Spojenců, jako například britský ministerský předseda Winston Churchill tušil, ţe útok Japonců na americkou základnu na Havaji přinese ve svém důsledku vítězství Spojencům 68. 2.2 Japonská ofenzíva jižním směrem Ofenzívu do Malajsie zahájily japonské ozbrojené sloţky dokonce ještě asi 30 minut před útokem na útokem na Pearl Harbor tedy po sedmé hodině ráno 7. prosince 1941 69. Vzdušný prostor nad Malajsií mělo chránit přibliţně 140 letounů britského Královského letectva. Japonská armáda a námořnictvo měly dohromady k bitvě o Malajsii k dispozici přes 700 letounů a vzdušnou převahu si tedy velice rychle vybojovaly. 9. Prosince navíc zaznamenali úspěch námořní piloti bombardérů startující 65 VAT, Dan van der. Válka v Pacifiku: americko-japonská námořní válka 1941-1945. Vyd. 1. Praha: Argo, 2001. s. 23. 66 NALTY, Bernard C. The Pacific War: the story of the bitter struggle in the Pacific Theatre of World War II. London: Salamander Books, c1999. Classic conflicts (London, England). s. 255. 67 DUPUY, T. N., s. 20. 68 JORDAN, D. a WIEST A., Atlas druhé světové války: fakta o bojových střetnutích na všech frontách, s. 180. 69 COOPER, CH. a COOPER, A., s.24. 24
z pozemních letišť na území Francouzské Indočíny, kdyţ potopili velkou britskou bitevní loď Prince of Wales a křiţník Repulse 70. O necelé dva měsíce později 31. ledna 1942 byla celá Malajsie konečně dobyta. Několik hodin po útoku na Pearl Harbor zaútočili Japonci také na Filipíny, které byly dominiem Spojených států amerických. Spojenečtí obránci měli při obraně Filipín k dispozici pouze okolo 160 bojových letadel 71. Japonci mající početní převahu zlikvidovali opakovanými útoky na leteckou základnu Clark Field většinu amerických leteckých sil. Ztratili při tom pouze sedm vlastních strojů. Na nově získaných územích rychle postavili vlastní letiště a zajistili si tak leteckou podporu pro svůj budoucí postup směrem k Manile. Ta padla do japonských rukou 2. ledna 1942 a zbytek Filipín následoval rychle po ní. Kombinace momentu překvapení, zkušenosti, početní převahy a dávky štěstí tak přinesla Japonsku vítězství v první letecké bitvě o souostroví. 72 8. a 9. prosince 1941 proběhly první letecké útoky na ostrov Wake vedené jednotkami dislokovanými na Marshallových ostrovech. První pokus o vylodění byl sice 10. prosince odraţen, ale zničení velké části amerických letounů F4F Wildcat určených k obraně této oblasti velkou měrou usnadnilo vylodění, ke kterému došlo 23. Prosince. 73 V prvních týdnech po vstupu Japonska do války dosahovalo námořní letectvo řady jednoznačných vítězství. Všude, kde se Japonci rozhodli zaútočit, měli početní převahu. Na začátku konfliktu v Tichomoří měly spojenecké síly roztroušeno po celé pacifické oblasti na Havaji, na ostrovech Wake, Midway, na Filipínách a v Nizozemské východní Indii 1426 letadel, z toho pouze necelá polovina dosahovala na tu dobu špičkové úrovně 74. Spojenecké systémy včasného varování byly naprosto nedostačující a navíc byli japonští piloti zkušenější neţ jejich spojenečtí soupeři, z nichţ se velká část se skutečným nepřítelem ještě nesetkala. Japonská letadla byla navíc v mnoha ohledech technicky lepší. Například palubní stíhačka A6M Zero, která v podstatě tvořila páteř císařského námořního letectva, byla v prvních měsících bojů povaţována za téměř neporazitelnou 75. Rychlé japonské Micubiši G4M a G3M bombardéry byly schopny nést velký náklad pum a Spojencům způsobovaly velké potíţe zejména v 70 COOPER, CH. a COOPER, A., s. 26. 71 Tamtéţ s. 22. 72 MIKESH, Robert C. Zlomená křídla samurajů: zkáza japonských leteckých sil. Vyd. 1. Praha: Baronet, 1998.. s. 19. 73 Tamtéţ s. 16. 74 Tamtéţ s. 15. 75 EDWARD M. YOUNG. F4F Wildcat vs A6M Zero-sen: Pacific Theater 1942. Osprey Publishing, 2013. s. 5. 25
kombinaci s dalšími sloţkami pozemní armády nebo námořnictva. Japonsko tedy nejen ţe dohnalo technologickou úroveň letectva ostatních mocností, v některých ohledech je dokonce předčilo. 76 Po úspěších první fáze svých plánů v tichomořské oblasti chtělo Japonsko pokračovat dál směrem k Austrálii. Japonci se chtěli pokusit postupovat dále směrem na jihovýchod, podél Šalamounových ostrovů a obsadit Novou Guineu, Novou Británii a Fidţi. Tím chtěli odříznout zásobovací trasy ze Spojených států do Austrálie. Poté, co japonští letci zničili prakticky všechny spojenecké síly v přístavu Darwin a další japonské jednotky pronikly 22. ledna 1942 na Novou Guineu, začaly boje o Port Moresby. I zde měli japonští letci zpočátku jasnou převahu, protoţe Spojenci tu neměli téměř ţádné stíhací stroje. Tato situace se změnila aţ 10. března příchodem amerických letců z letadlových lodí. 77 8. března 1942 obsadily japonské síly v podstatě bez odporu města Lae a Salamaua na východě Nové Guineje. O dva dny později ale byly japonské armádní jednotky poprvé napadeny letci z amerických letadlových lodí, coţ zastavilo jejich postup, protoţe nyní byli nuceni vyčkat, neţ Spojené loďstvo pošle vlastní letadlovou loď na obranu před nálety z těch amerických. 78 Jamamoto tedy po dohodě s námořním generálním štábem přislíbil část Kidó butai k obraně moří okolo Nové Guineje a krytí květnového útoku na Port Moresby 79. Toto rozhodnutí vedlo 4. května 1942 k bitvě v Korálovém moři. 80 Byla to první bitva letadlových lodí, ve které hlavní tíhu bojů nesla námořní letectva obou stran. Na straně Japonska se bitvy účastnily letadlové lodě Zuikaku, Šókaku a lehká letadlová loď Šóhó dohromady asi se 140 letouny na palubě. Proti nim se na straně Spojenců stály americké Lexington a Yorktown. Japonské velení mělo pro tento střet poměrně pečlivě vypracovaný a sloţitý plán. Samotná bitva se pak podle tohoto plánu příliš nevyvíjela. První dva dny po sobě oba svazy jen marně pátraly. Obě strany chtěly zničit především letadlové lodě nepřítele. To se první podařilo Američanům, kdyţ 7. května našli a potopili lehkou letadlovou loď Šóhó. O den později Japonci našli americký svaz a do útoku na ně poslali 69 strojů. Ty těţce poškodily Yorktown a Lexington dokonce 76 MIKESH, R. C., s. 29. 77 STILLE, M. The imperial Japanese Navy in the Pacific War, s. 31. 78 Tamtéţ. 79 Tamtéţ. 80 MIKESH, R. C., s. 30. 26