Cíl tématického celku: pochopit základy mikroekonomie a problematiku chování spotřebitele včetně odvození individuální poptávkové křivky Tento tématický celek je rozdělen do následujících dílčích témat: 1. dílčí téma: Definice a podstata mikroekonomie 2. dílčí téma: Základní pojmy, principy a zákony mikroekonomie 3. dílčí téma: Teorie chování spotřebitele. Ad 1. dílčí téma: Definice a podstata mikroekonomie Literatura (učebnice): Heissler Herbert, Valenčík Radim, Wawrosz Petr (2010). Mikroekonomie základní kurs. Praha: VŠFS. Pokud je v tomto nebo v dalších ML uvedeno slovo učebnice, myslí se výše uvedený text. Mikroekonomie je nejobecnější ekonomická věda, a v určitém smyslu je i základem ostatních věd o člověku a společnosti. Pojem mikro, pouţitý v názvu, ji odlišuje od makroekonomie (z řečtiny makros velký), podobné ekonomické vědy, která se však zabývá zkoumáním zákonitostí fungování hospodářství jako celku, chováním makroekonomických subjektů a poznáváním podstaty makroekonomických jevů (např. hrubý domácí produkt, inflace, nezaměstnanost a ekonomický růst), úlohou vlády a centrální banky atd. Mikroekonomie na rozdíl od makroekonomie potom zkoumá mechanismus rozhodování a jednání lidí (domácností, firem, hierarchických struktur vytvářených na základě veřejné volby apod.) a poskytuje tak teoretická východiska i k objasnění chování jak mikroekonomických, tak i makroekonomických subjektů. Mikroekonomie rovněţ zkoumá situaci na jednotlivých dílčích trzích např. na trhu automobilů, na trhu bytů apod. Mikroekonomie se tedy nezabývá ekonomikou jako celkem nezkoumá agregátní (celkové) ukazatele jako např. kolik se vyrobilo celkem na daném území v daném období statků, kolik je na daném území zaměstnaných a nezaměstnaných apod. Jedna z možných definic mikroekonomie: Mikroekonomie je věda, která se zabývá problematikou hledání a výběru optimálních variant výroby a spotřeby vzácných a uţitečných statků. Jinými slovy, je to věda, která studuje, jak lidé vyuţívají vzácné zdroje k uspokojování svých neomezených potřeb, přičemţ tyto potřeby uspokojují pomocí produkce statků, a jak jsou tyto statky rozdělovány mezi jednotlivé členy společnosti. Reálný ţivot je vţdy ekonomický. 1. K tomuto tématu si prostudujte: Úvod učebnice a kapitola 1.1 učebnice STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA 1
2. Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: 1. definice mikroekonomie, 2. rozdíl mezi mikroekonomií a makroekonomií 3. Dobře si zapamatujte vymezení a charakteristiku těchto základních (klíčových) pojmů: 1. mikroekonomie 2. makroekonomie 4. Po prostudování uvedené povinné literatury byste měli: Dobře porozumět výše uvedeným hlavním problémům Uspokojivě vysvětlit výše uvedené základní pojmy Být schopni odpovědět na tyto otázky: 1. co je mikroekonomie 2. co je makroekonomie 3. proč je reálný ţivot ekonomický 5. Pokud jste čemukoliv z výše uvedené literatury a zadání (problému, pojmu, otázce) neporozuměli, pokuste se zde písemně zformulovat to, co se Vám zdá nejasné pro konzultaci s vyučujícím: STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA 2
Ad 2. dílčí téma: Základní pojmy, principy a zákony mikroekonomie Vzácnost a užitečnost: Lidé mají potřeby. K uspokojení potřeb produkují statky. K produkci statků pouţívají vzácné zdroje. Všechny zdroje jsou vzácné. Čas, počet lidí, půda, kapitálové statky. Nelze uspokojit všechny potřeby. Vţdy je třeba volit, kterou potřebu uspokojíme, jak ji uspokojíme včetně toho, koho uspokojíme (viz dále). Statky jsou uţitečné uspokojují naše potřeby. Statky = zboţí a sluţby. Zboţí = hmotné věci; sluţby = činnosti. Potřeby jsou subjektivní, ekonomie nehodnotí lidské potřeby. Různé statky mohou být pro různé lidi různě uţitečné. Hodnocení uţitečnosti se můţe měnit i v závislosti na čase a dalších faktorech (sklenice vody na poušti kontra sklenice vody ve městě). Klíčové otázky mikroekonomie: 1. Co se bude produkovat? Které statky budou produkovány a v jakém mnoţství? 2. Jakým způsobem budou tyto statky produkovány a kdo je bude produkovat? 3. Kdo bude vyprodukované statky spotřebovávat? Záleţí na společenském uspořádání (trţní systém kontra plánovací systém). Blíţe: viz kapitola 1.1 učebnice Princip nákladů obětované příležitosti: Náklady nejsou jen náklady na zdroje, ale náklady zahrnují i ztrátu uţitku, pokud se rozhodneme pro nějakou variantu. Náklady obětované příleţitosti vyjadřují ztrátu uţitku (příjmu apod.) z nejlepší nerealizované varianty, která mohla být uskutečněna místo realizované varianty. Náklady obětované příleţitosti je třeba zahrnout do našeho rozhodování. Explicitní náklady jsou náklady, které vynakládáme ve prospěch jiných subjektů (mzdy, platba v obchodě ). Jsou vidět. Implicitní náklady je jiný název pro náklady obětované příleţitosti, a to právě proto, ţe vidět nejsou. Příklady na náklady obětované příleţitosti. Blíţe: viz kapitola 1.2 učebnice Hranice produkčních možností: Hranice produkčních moţností (PPF) vyjadřuje maximální mnoţství statků, které můţe daný systém vyprodukovat. Nacházíme-li se na PPF, tak nelze zvýšit produkci jednoho statku jinak neţ za cenu sníţení produkce druhého statku. STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA 3
Body pod hranicí produkčních moţností nejsou efektivní zdroje nevyuţíváme efektivně: s danými zdroji by šlo vyrobit více statků (mnoţství na PPF). Body za PPF jsou s danými zdroji a technologiemi nedosaţitelné. Grafický tvar hranice produkčních moţností. Příčiny tohoto tvaru: pokud rozšiřujeme produkci jednoho statku, dříve nebo později začneme pouţívat zdroje, které se více hodí k produkci zbývajícího statku. Blíţe: viz kapitola 1.2 učebnice Utopené náklady: Utopené náklady jsou náklady vynaloţené v minulosti nebo náklady, které v přítomnosti a v budoucnosti vţdy (za všech okolností) musí být vynaloţeny. Utopené náklady nesmíme zahrnout do svého rozhodování. Příklady na utopené náklady. Blíţe: viz kapitola 1.3 učebnice Efektivnost: Racionální (efektivní) rozhodnutí: uspokojit co nejvíce potřeb (vyprodukovat co nejvíce statků) s minimem zdrojů. Blíţe: viz kapitola 1.4 učebnice Paretovská efektivnost (paretovské optimum): Příklady na situace, kdy si někdo polepší a jiný pohorší. Ekonomický systém je ve stavu paretovského optima tehdy a právě tehdy, pokud nelze zvýšit uţitek kohokoli, aniţ by se sníţil uţitek kohokoli jiného. Paretovské zlepšení je potom takové zlepšení, kdy si alespoň někteří účastníci polepší zvýší svůj uţitek, aniţ by se jiným účastníkům uţitek sníţil. Můţe dokonce nastat situace, ţe si všichni účastníci uţitek zvýší a nikdo nesníţí. Příklady paretovských zlepšení: Směna. Ke směně nedojde, pokud by si směňující strany nepolepšily. Reálný ţivot není paretovksy optimální. Proč: jednotlivé změny obvykle někoho poškodí. Blíţe: viz kapitola 1.5 učebnice Konkurence a inovace: Konkurence stav, kdy spolu jednotlivé subjekty soutěţí (nabízejí nebo poptávají) stejný nebo obdobný statek či výrobní faktor (VF, VF = to, co slouţí k produkci statků). STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA 4
Inovace způsob, jak obstát v konkurenci. Inovace je záměna starého (dosavadního) za nové, lepší. Inovace buď šetří náklady, nebo zvyšuje uţitek (případně můţe mít kombinované důsledky). Podnikatelé jsou inovátoři. Blíţe: viz kapitola 1.6 učebnice Mezní veličiny: Mezní = přírůstkový. Mezní veličina vyjadřuje přírůstek celkové veličiny, pokud se změní to, co na čem celková veličina závisí. Příklad: Celkový produkt (výstup, výnos, TQ ). TQ závisí na počtu jednotek vstupu (Q), např. na počtu dělníků. Q (vstup, počet jednotek) 1 2 3 4 5 6 TQ (výstup, počet jednotek) 50 130 170 200 210 190 MQ (mezní výstup, počet jednotek) 50 80 40 30 10-20 V mezních, tedy přírůstkových, veličinách lze vyjádřit: - mezní produkt: o kolik se zvětší celkový produkt, přidáme-li na vstupu (u výrobních faktorů) další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní uţitek: o kolik se zvětší celkový uţitek, pokud zvýšíme spotřebu statku o další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní náklady: o kolik se zvětší celkové náklady, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní příjmy: o kolik se zvětší celkové příjmy, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek). Ekonomie uvaţuje v mezních veličinách. Porovnává dodatečný výstup (respektive uţitek nebo příjem z dodatečného výstupu) s dodatečnými náklady spojenými s tímto dodatečným výstupem. MR (MU) MC Blíţe: viz kapitola 1.7 učebnice Zákon klesajících mezních výnosů a zákon klesajícího mezního užitku STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA 5
Zákon klesajících mezních výnosů říká, ţe pokud zvětšujeme mnoţství jednoho vstupu, dříve nebo později začne přírůstek výstupu klesat. Tento zákon platí, i pokud zvyšujeme všechny jednotky vstupu. V takovém případě hovoříme o klesajících výnosech z rozsahu. Příčiny: - pokud zvětšujeme jeden vstup, začne se projevovat omezení způsobené tím, ţe nezvětšujeme ostatní vstupy - pokud zvětšujeme všechny vstupy, dříve nebo později dojdou u nějakého vstupu jeho produktivní jednotky (které vyprodukují vysoký výstup/produkt/výnos) Zákon klesajícího mezního uţitku říká, ţe pokud v odpovídajícím časovém intervalu zvětšujeme spotřebu určitého statku, tak dříve nebo později mezní uţitek z další jednotky statku začne klesat. Příčiny: Pokud volíme mezi variantami (a chováme se racionálně), tak spotřebováváme statek, který nám přináší největší uţitek. První jednotka daného statku by nám tedy měla přinést největší uţitek. Další jednotka téhoţ statku by uţ měla uspokojovat ne tak nutnou potřebu, čili by měla přinést niţší uţitek. Grafické znázornění zákonů prostřednictvím celkových i mezních veličin. Blíţe: viz kapitola 1.8 učebnice STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA 6
1. K tomuto tématu si prostudujte: 1. kapitoly 1.1 aţ 1.8 učebnice 2. Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: 1. vzácnost a uţitečnost statků, 2. pojem hranice produkčních moţností a tvar této křivky, 3. náklady obětované příleţitosti, 3. utopené náklady, 4. efektivnost, paretovksá efektivnost, kdy dochází k paretovskému zlepšení 3. Dobře si osvojte vymezení a charakteristiku těchto základních (klíčových) pojmů: 1. náklady obětované příleţitosti, 2. utopené náklady 3. hranice produkčních moţností 3. efektivnost, paretovská efektivnost 4. mezní veličiny 5. celkový a mezní uţitek 4. Po prostudování uvedené povinné literatury byste měli: Dobře porozumět výše uvedeným hlavním problémům Uspokojivě vysvětlit výše uvedené základní pojmy Být schopni odpovědět na tyto otázky: 1. Základní zákony a principy ekonomie princip nákladů obětované příleţitosti a utopených nákladů, mezní veličiny, zákon klesajících mezních výnosů a mezního uţitku, problematika efektivnosti (včetně paretovské efektivnosti). 5. Pokud jste čemukoliv z výše uvedené literatury a zadání (problému, pojmu, otázce) neporozuměli, pokuste se zde písemně zformulovat to, co se Vám zdá nejasné pro konzultaci s vyučujícím: STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA 7
Ad 3. dílčí téma: Teorie chování spotřebitele Kardinalistická a ordinalistická teorie měření užitku: Uţitek je subjektivní veličina, neexistuje ţádná jednoznačná jednotka uţitku. Kardinalistická teorie uţitku předpokládá, ţe uţitek je přímo měřitelný, ţe jej lze vyjádřit nějakou konkrétní hodnotou. Nejčastěji prostřednictvím peněz. Koupím-li si statek za 10 Kč, má pro mne daná jednotka statku uţitek 10 Kč. Ordinalistická teorie uţitku se domnívá, ţe uţitek nelze přímo změřit. Spotřebitel ale můţe porovnat jednotlivé varianty a mezi nimi vybrat tu, která mu přináší nejvyšší uţitek. Blíţe: viz kapitola 2.1 učebnice Indiferenční křivka: Indiferenční křivka vyjadřuje všechny kombinace dvou statků, které spotřebiteli přinášejí stejný uţitek. Proto je indiferentní (lhostejný) k tomu, kterou konkrétní kombinaci dvou statků spotřebuje. Grafické vyjádření indiferenční křivky. Blíţe: viz kapitola 2.2 učebnice Pohyb po indiferenční křivce a mezní míra substituce ve spotřebě: Zvyšuje se mnoţství jednoho statku a sniţuje se mnoţství druhého (zbývajícího) statku. Mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC) udává, o kolik jednotek se musí zvýšit spotřeba určitého statku, pokud se spotřeba jiného statku sniţuje o jednotku nebo určitý počet jednotek, aby spotřebitelský uţitek zůstal zachován. MRSC matematicky (v čitateli je vţdy statek, jehoţ mnoţství se zvyšuje, ve jmenovateli statek, jehoţ mnoţství se sniţuje, zde tedy předpokládáme růst Q 1 a pokles Q 2): Blíţe: viz kapitola 2.2 učebnice Indiferenční mapa: Mapa indiferenčních křivek vyjadřuje situaci, kdy spotřebitel zvětšuje spotřebu obou statků nebo sniţuje spotřebu obou statků. Čím vzdálenější indiferenční křivka od počátku souřadnic, tím větší uţitek. Blíţe: viz kapitola 2.3 učebnice STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA 8
Indifereční křivky dokonalých substitutů a komplementů. Dokonalé substituty jsou statky, které spotřebitel za všech okolností směňuje ve stejném poměru. Např. jahodový a borůvkový jogurt. Dokonalými komplementy jsou statky, které nemohou být spotřebovávány jeden bez druhého musí se spotřebovávat současně v určitém poměru. Např. lyţe a vázání. Různí spotřebitelé mají různé indiferenční křivky příklad: IC pana Ţrouta a pana Marnivce. Blíţe: viz kapitola 2.4 a 2.5 učebnice Linie rozpočtu: Linie rozpočtu (BL) znázorňuje maximální moţné kombinace statků, které si spotřebitel při svém rozpočtu můţe dovolit. Body BL na osách: spotřebitel kupuje pouze statek vyjádřený na ose. Jedná se o maximální mnoţství daného statku, které si můţe koupit. Platí: Q 1max = Y/ P 1. Q 2max = Y/ P 2 Posuny linie rozpočtu: - Mění-li se spotřebitelův příjem, posouvá se celá linie rozpočtu. - Pokud se mění cena jednoho statku, mění se sklon linie rozpočtu (linie se stává plošší nebo strmější). Blíţe: viz kapitola 2.6 učebnice Optimum spotřebitele: Optimum spotřebitele leţí tam, kde se dotýkají linie rozpočtu daného spotřebitele a jeho indiferenční křivka. V tomto bodě spotřebitel za peníze, jeţ má k dispozici, maximalizuje svůj uţitek - spotřebovává maximální moţné mnoţství obou statků. Optimum spotřebitele matematicky: Co se děje, pokud se MRSC P 1 / P 2. Spotřebitelé začnou kupovat jeden statek a přestanou kupovat zbývající, protoţe nějaký statek je pro ně komparativně (ve srovnání) levnější. Blíţe: viz kapitola 2.6 učebnice Individuální poptávková křivka: Závislost mezi cenou (P) a poptávaným mnoţstvím (Q ) v případě jednoho spotřebitele: čím vyšší cena, tím niţší poptávané mnoţství. Pozor P se standardně značí na svislé ose a Q na vodorovné ose!! STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA 9
Proč tato závislost: substituční a důchodový efekt. - substituční: s růstem P začneme kupovat statky, u nichţ P neroste (roste pomalejším tempem) - důchodový: s růstem P klesá reálný důchod, lze si koupit méně statků. Odvození individuální poptávkové křivky: a) z indiferenční analýzy a linie rozpočtu b) z mezního uţitku Blíţe: viz kapitola 2.7 a 2.8 učebnice 1. K tomuto tématu si prostudujte: kapitolu dvě učebnice 2. Při studiu věnujte pozornost těmto hlavním problémům: 1. měření uţitku, 2. problematika indiferenčních křivek a mezní míry substituce, 3. linie rozpočtu, včetně posunu linie rozpočtu a sklonu linie rozpočtu 4. optimum spotřebitele 5. odvození poptávkové křivky jak prostřednictvím linie rozpočtu a indiferenčních křivek, tak prostřednictvím křivky mezního uţitku 3. Dobře si osvojte vymezení a charakteristiku těchto základních (klíčových) pojmů: 1. indifereční křivka 2. mezní míra substituce ve spotřebě 3. linie rozpočtu 3. optimum spotřebitele 4. individuální poptávková křivka 5. důchodový a substituční efekt 4. Po prostudování uvedené povinné literatury byste měli: Dobře porozumět výše uvedeným hlavním problémům Uspokojivě vysvětlit výše uvedené základní pojmy Být schopni odpovědět na tyto otázky: 1. Optimum (rovnováha) spotřebitele v aritmetickém a grafickém vyjádření. Problematika indiferenční křivky, mezní míra substituce ve spotřebě, linie rozpočtu, specifické tvary indiferenčních křivek. Odvození poptávkové křivky pomocí indiferenčních křivek a mezního uţitku. Důchodový a substituční efekt. 5. Pokud jste čemukoliv z výše uvedené literatury a zadání (problému, pojmu, otázce) neporozuměli, pokuste se zde písemně zformulovat to, co se Vám zdá nejasné pro konzultaci s vyučujícím: STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA 10
Jméno studenta: (titul, jméno, příjmení) Studijní obor: Číslo studijní skupiny: Vypracoval dne: STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA 11