VĚTNÁ SKLADBA Mgr. Soňa Bečičková STAVBA VĚTY JEDNODUCHÉ VY_32_INOVACE_CJ_1_08 OPVK 1.5 EU peníze středním školám CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti
Věta jednoduchá - pojmy Věta = slovní vyjádření myšlenky, má funkci významovou, mluvnickou, zvukovou a grafickou; VJ = je větný celek vyjadřující jednu myšlenku; jeden PŘÍSUDEK + jeden, či více PODMĚTŮ podmět přísudek Pes štěká. Pes i jeho mláďata štěkají. část podmětová + přísudková (původce činnosti) + (činnost vykonávaná podmětem) př. Všichni moji staří kamarádi // se objevili na třídním srazu.
Věta jednoduchá - pojmy Druhy VJ: 1. bezpodmětové = jednočlenné věty (Celý den sněžilo.) podmětové = věty dvojčlenné (Celý den padal sníh.) 2. holá pouze holá základní skladební dvojice PO = PŘ (Pes štěká. Petra by chtěla být inženýrkou.) rozvitá rozvitý alespoň 1 základní větný člen (Náš pes často štěká i na svého pána.) ÚKOL: Určete ve větě část podmětovou a přísudkovou: Kvůli své nemoci se dnešní noci malý Fabián převaloval na lůžku. Zimní stadion, pomalovaný veselými barvami, se vyjímal v šedi okolních budov. To pronikavé kňučení a srdcervoucí štěkot nemohl vydávat nikdo jiný než všemi opuštěný pes, toulající se po naší ulici.
Syntaktické vztahy = vztahy a) mezi dvěma větnými členy b) mezi dvěma větami v souvětí syntaktická dvojice = větná dvojice slova spolu souvisí mluvnicky+významově jeden člen řídící + jeden člen závislý př.: Zajímavý plakát mne doslova přinutil jít do kina. (zajímavý plakát, přinutil jít, přinutil mne, jít do kina)
Syntaktické vztahy 1. predikace (přisuzování) PO = PŘ Psi štěkali. Petra se smála. vyjadřuje se shodou 2. koordinace (souřadnost) spojení dvou a více členů stejné větněčlenské platnosti, navzájem nezávislé mezi - několikanásobnými členy, hlavními větami, rovnocennými vedlejšími větami 3. apozice (přistavování) tentýž jev vyjádřen dvojím způsobem přístavek (Karel Čapek, spisovatel a novinář, je jedním z nejčtenějších autorů české literatury.) 4. determinace (podřízenost) člen závislý zpřesňuje (blíže určuje) význam členu řídícího shoda, rekce, přimykání
Syntaktické vztahy - koordinace 1. slučovací (PO knihy a časopisy, PK nové i obnošené, PŘ pes štěká a doráží) spojky: a, i, ani, nebo (bez čárky); pak, potom, jaktak, jednak-jednak, ani-ani, hned-hned (s čárkou Přišel jak včera, tak dnes.) 2. stupňovací (bylo teplo, ba až horko) spojky: ba, ba i/až/dokonce/ani, dokonce, dokonce i, nejen-nýbrž i, ale i 3. odporovací (mluvil tiše, ale srozumitelně) spojky: ale, však, avšak, jenže, sice-ale, nicméně 4. vylučovací (přijedu buď zítra, nebo pozítří) spojky: nebo, anebo, buď-nebo 5. důvodový = příčinný (horký, neboť letní den) spojky: neboť, vždyť, totiž 6. důsledkový (letní, a proto horký den) spojky: proto, a proto, a tak, tedy, a tedy, tudíž
Syntaktické vztahy - determinace 1. shoda člen závislý se shoduje v pádu, čísle a rodu malá dívka PKs Jezte ovoce omyté. DK 2. řízenost = rekce řídící člen určuje pád členu závislého četl knihu PT (co četl? 4.pád) sbírka zákonů PKn (sbírka čeho?) Zvolili ho předsedou. DK (zvolili kým?) 3. přimykání není gramatický, ale pouze významový vztah dům u nádraží PKn (s předložkou) přišel včera, šel do kina, psal chvatně PU
VĚTNÉ ČLENY = nejmenší jednotka větné struktury; = výrazy, které ve větě vstupují do syntaktických vztahů s jinými výrazy (tzv. větné dvojice) a tvoří mluvnickou stavbu věty pouze plnovýznamová slova jména, slovesa, příslovce, výjimečně citoslovce (Koník hop přes překážky. Křičel au.)
VĚTNÉ ČLENY základní PO = PŘ (základní skladební dvojice) rozvíjející přívlastek PK, předmět PT, příslovečné určení PU, doplněk DK, (přístavek Přk)
VĚTNÉ ČLENY holý jednoslovný / víceslovný (Petr mluvil s otcem.) složený slovesný tvar (byli bychom napsali) modální a fázová slovesa (musíme se uskromnit) jmenný PŘ se sponou (je lékařem, bude lékařem) větný člen s předložkou (uprostřed zábavy, nad zemí) ustrnulá spojení (křížem krážem, nahoru dolů) rozvitý babiččin oblíbený recept na vaření (PKs, PKns) několikanásobný - Viděl jsem staré i nové filmy (PKs+). Konečně odpovídal dobře, dokonce výborně (PUzpґ). (dva i více větných členů stejné větněčlenské platnosti, formálně rovnocenné, spojené souřadně)
VĚTNÉ ČLENY NEJSOU SAMOSTATNÉ VĚTNÉ ČLENY NEJSOU (nejsou v syntaktickém vztahu a neurčují se samostatně): předložky, spojky, částice, citoslovce zvratné zájmeno u slovesa (se, si) složené tvary slovesa být (byl jsem okraden, byl bych přišel, budu platit) slovesa sponová (být, stát, stávat se) slovesa způsobová (moci, muset, smět, chtít, mít) slovesa fázová (začít, začínat, přestat + infinitiv) oslovení v 5. pádě (Pojď domů, Mirku!) zdůrazňující, rytmické, navazující, výplňkové výrazy (jak to tady píšeš?; to jsem tedy zvědav; to vám bylo sněhu; nicméně vás varuji před ; řeknu to tak nějak stručně)
Dával jsi pozor? 1. Určete větu holou a rozvitou: Jedl jsem s chutí. Byl bych ti býval napsal. Nevím to jistě. Začíná být zima. Sněží. 2. Řekněte, co jsou způsobová slovesa, fázová slovesa, složený tvar přísudku. 3. Určete výrazy, které nemají platnost větných členů: Již tento problém ho přivedl do rozpaků. Hej, volám na tebe, Petře. Nemohl už ani dýchat. Ať ti slouží hlavně zdraví. 4. Určete ve větě větné dvojice a určete syntaktické vztahy: Po výstupu na horský hřeben jsme se všichni cítili vyčerpaně, ale šťastně.
Zdroje SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-253-0950-6.