Pohled do autokrosu - Tomáš Handík Autor: Vlastimil Resl, 5. 10. 2009 09:26Autokrosař Tomáš Handík (25.2.1983) nepochází ze závodnické rodiny a v mládí k motoristickému sportu vůbec neinklinoval přednost u něj měla horská kola, konkrétně disciplína Cross Country, v níž získal v juniorských kategoriích své první medaile. O to obdivuhodnější je verva, s jakou se pustil do závodění a stavby auta. Hlavní zlom nastal po možnosti svezení v ostrém autě kamaráda Luboše Picka, které Tomáše nadchlo natolik, že už nebylo cesty zpět. První automobilové krůčky učinil v seriálu Car Winter Cup a od roku 2005 se naplno věnuje autokrosu. Jeho vysněným snem však zůstávají soutěže rally. Závodnická kariéra Tomáš: Od čtrnácti let jsem se věnoval cyklistice. K autům mě to však táhlo víc a víc a proto jsem se vyučil automechanikem. Po studiu jsem díky cyklistice nastoupil základní vojenskou službu v Dukle Liberec. Když jsem se vrátil z vojny, začal jsem jezdit s Picanem po závodech jako mechanik a tím se mi naskytla vysněná šance svezení v závodním autě. V roce 2003 jsem kolo pověsil definitivně na hřebík a s upravenou Škodou Favorit se zúčastnil svých prvních automobilových závodů v rámci Car Winter Cup-u. V roce 2005 mě kamarád zlanařil k přestupu do amatérských závodů v hobby autokrosu a já si pro ně předělal svého kopcového favorita. Se zlepšujícími se výsledky se dostavily taky první poháry. Pro sezónu 2007 jsem postavil felicii a přestoupil do atraktivnější České trofeje. Několikrát jsem vystoupil na pódium a celkově obsadil jedenácté místo. Zatím poslední změnou mé kariéry byl v sezóně 2008 vstup do autokrosového mistrovství republiky Divize 6. Nezbylo, než také nově upravit vůz především co se týče motoru, převodovky a podvozku. Se stávajícím vozem startuji i letos a zatím se držím na třetí příčce s reálnou nadějí posunu na stříbrnou pozici v posledním závodě v
Sedlčanech. Učitelé, rádci a vzory Tomáš: Mým prvním rádcem a učitelem je Luboš Picek. Dnes mi pomáhají a radí Miloš Dvořák, Jarda Gabryš, Karel Resl a také legendy automobilových soutěží Svatopluk Kvaizar, Vladimír Berger a Jarda Starý. Jezdeckým vzorem je pro mě Jaroslav Hošek a to hlavně díky své obdivuhodné závodnické dlouhověkosti v naší i evropské špičce. Ze soutěžáků jsem vždycky preferoval Colina McRae pro jeho přístup k závodění a taky velkému soutěžáckému srdci. Dnes držím jako škodovák palce především Honzovi Kopeckému je šikovný, mladý a dravý.
Auto a jeho historie Tomáš: Moji Škodu Felicii jsem koupil v dosti zuboženém stavu v Děčíně. Nebál bych se jí tehdy nazvat šrotem, včetně zohýbaného rámu. Já musel některé trubky dokonce převařit. Moc peněz nebylo a tak jsem auto piplal celé dny a noci sám v dílně pod domem mých rodičů v Markvarticích u Sobotky, dokud nezačalo fungovat. Přesto bych si ještě dovedl představit jeho vylepšení o některé kvalitnější díly především v oblasti motoru. Je až s podivem, že staré OHV je schopné držet krok s mnohem modernějšími a výkonnějšími agregáty.
Divize 6 Tomáš: Naše divize je v autokrosu tou nejmladší a zároveň také nejvyrovnanější. Tvoří jí vozy poháněné jednou nápravou s obsahem nepřeplňovaného motoru do 1600 ccm. Její největší výhoda spočívá ve finanční dostupnosti je totiž suverénně nejlevnější. Nevýhodou jsou naopak časté, tvrdé a mnohdy nezaviněné kontakty končící většinou odstoupením ze závodu. Velký podíl na nich má vyrovnanost startovního pole, bojujícího prakticky až do poslední zatáčky - mezi deseti finalisty má šanci na pódium snad každý. Čas a finance Tomáš: Pracuji v oddělení Technického vývoje Škoda Auto a celé mé závodění táhnu ze zaměstnaneckého platu. Žádného finančně přispívajícího sponzora nemám, ale jsem moc vděčný některým lidem za materiální pomoc. Nejvíce mi pomáhá Miroslav Urlich má kovoobrábění a vyrábí mi mnoho potřebných součástek. Martin Grabiec mi svařuje vše potřebné, Petr Bartášek ze Sukorad připravuje převodovky, Honza Kočiš z Březiny mi přezouvá gumy a podporuje mě též jazyková škola Forever. Od letošního jara mám také na závodech k dispozici mechanika. Je jím Ondra Chumlen, bratr mé přítelkyně Romany. Všem chci za pomoc, bez níž bych mohl závodit jen těžko, moc poděkovat. Rovněž musím ocenit toleranci mé přítelkyně. Na dovolenou jsem jí vzal po třech letech až letos a to ještě jen na tři dny do Lázní Libverda. Oblíbená trať Tomáš: Na evropské tratě jsem se dosud nepodíval a tak mohu hodnotit pouze ty české. Každá má svá specifika. Nádherná je Nová Paka, Sedlčany a také Dolní Bousov, pokud vyjde počasí. Za deště je totiž především pro plechovky nesjízdný. Velmi rychlý a srdcový Přerov jsem se ještě pořádně nenaučil a v případě chyby je většinou vyřešeno. Tyto tratě mě zaujaly svoji členitostí a profilem nabízejí vracáky, rychlé zatáčky i horizonty. Naopak příliš neinklinuji k Poříčí vzhledem k jeho příliš rozbité trati a taky jeho profilu. Tři vracáky do kopce jsou pro plechová auta s předním pohonem trápením a podržet dvě rychlé zatáčky znemožňuje jejich extrémní rozbitost.
Názor a zkušenosti s rallye Tomáš: Soutěže jsou mým velkým a bohužel zatím nesplnitelným snem a cílem. Mít na ně finanční prostředky, šel bych do nich okamžitě. Prozatím jsem byl v roli mechanika již zmiňovaného Picana. Vyzkoušel jsem si i roli spolujezdce vedle Michala Cillera, ale sedět napravo od volantu mě nepřitahuje. Rovněž by mě lákalo závodění v pořádné bugině. Nikdy jsem v ní nejel, ale z vyprávění vím, že to je oproti plechovkám úplně jiná dimenze. Karatista Tomáš: Ačkoliv patřím k mírnějším povahám :-), v Sedlčanech jsem si vysloužil přezdívku Karatista :-) Startoval jsem z první řady a zezadu naopak jakýsi Marhold. Hned v první zatáčce jsme se postrkali se Svobodou a Hudcem a propadli se na konec pole. Samozřejmě jsme se snažili probít zpět dopředu, až jsem dojel právě zmíněného Marholda. Při mé snaze o předjetí mě však podržel za prdel, přetočil, a poslal do gum. Opět jsem nastartoval, srovnal se do správného směru a po dvou kolech jsem ho měl opět před sebou. Druhý pokus o předjetí jsem již nepodcenil a lehkým ťukancem zezadu jsem si uvolnil cestu odesláním Marholda z ideální stopy. Oproti jeho předchozímu faulu prostě nic tak záludného. Přesto jsem po projetí cílem cestou do uzavřeného parkoviště dostal čtyři nesmyslné rány zezadu a při vjezdu do parkoviště pátou. To už má mírná povaha nevydržela a šel jsem mu to vysvětlit fyzickým způsobem. Dostal pár ran do helmy a měl štěstí, že jsem se mu nedostal na karabinu od pásů, jinak bych ho asi přepůlil. Odtrhli mě od něj až pořadatelé a oba nás diskvalifikovali mě za fyzické napadení soupeře, jeho za nesportovní chování na trati. S mnoha lidmi jsem se následně shodl, že se ostatním na trati jen dokonale motá. Ještě že s námi už letos nejede.
Plány do budoucna Tomáš: Mé plány do budoucna jsou bohužel finančně omezeny, přesto bych chtěl postavit novou fabii do divize D6 s pohonem přední nápravy a nepřeplňovaným motorem do 1600 ccm. Karoserie by se měla blížit designu vozu kategorie Super 2000. Foto: Jakub Šerák, Tomáš Němec