ANALÝZY STUPNĚ EKONOMICKÉ SLADĚNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY S EUROZÓNOU

ANALÝZY STUPNĚ EKONOMICKÉ SLADĚNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY S EUROZÓNOU 2009

ANALÝZY STUPNĚ EKONOMICKÉ SLADĚNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY S EUROZÓNOU 2009 Autoři: Róbert Ambriško Box 1 Kateřina Arnoštová 2.3.2 Oxana Babecká Kucharčuková 1.1.6, 1.1.7, 1.1.8, 1.2.1, 1.2.2 Jan Babecký 1.1.4, 1.3.5, 2.2.1, 2.2.3, Box 3 Kamil Galuščák 2.2.2, 2.3.1, 2.3.3.1, 2.3.4, 2.4.1, 2.4.2, Box 3 Dana Hájková A, B, C, 3, Box 1 Jaroslav Heřmánek 1.3.1, 2.5 Tomáš Holub B, 1.1.1 Roman Horváth 1.1.9, 2.2.4 Petr Jakubík 2.4.3 Luboš Komárek 1.3.5 Zlatuše Komárková 1.3.5 Kamila Koprnická B, C Petr Král B, Box 1 Ivana Kubicová Box 2 Renata Pašaličová 1.3.2, 1.3.3, 1.3.4 Štěpán Radkovský 1.1.2 Filip Rozsypal 1.1.2, 1.1.3 Luboš Růžička 2.3.2 Milan Říkovský 2.3.2 Branislav Saxa 2.2.4 Pavel Soukup 2.1.1, 2.1.2, 2.1.3 Radka Štiková 1.1.5 Ivo Zeman 2.3.3.2, Box 1 Editoři: Dana Hájková Kamila Koprnická

OBSAH A Úvod... 5 B Exekutivní shrnutí... 10 C Teoretická východiska analýz... 20 D Výsledky analýz... 23 1 Cyklická a strukturální sladěnost... 23 1.1 Přímé ukazatele sladěnosti... 23 1.1.1 Reálná ekonomická konvergence... 23 1.1.2 Korelace ekonomické aktivity... 27 1.1.3 Analýza cyklické sladěnosti pomocí Taylorova pravidla... 32 1.1.4 Synchronizace ekonomických šoků... 34 1.1.5 Makroekonomické dopady přílivu prostředků z fondů EU... 36 1.1.6 Strukturální podobnost ekonomik... 39 1.1.7 Konvergence úrokových sazeb... 40 1.1.8 Konvergence měnových kurzů... 43 1.1.9 Analýza volatility kurzu... 44 1.2 Vliv mezinárodních ekonomických vztahů... 46 1.2.1 Propojení ekonomiky s eurozónou... 47 1.2.2 Vnitroodvětvový obchod... 49 1.3 Finanční trh... 51 1.3.1 Finanční systém... 51 1.3.2 Struktura finančních aktiv a pasiv podniků a domácností... 57 1.3.3 Vliv měnové politiky na úrokové sazby a objem nově poskytnutých úvěrů... 61 1.3.4 Spontánní euroizace... 65 1.3.5 Integrace finančních trhů... 70 2 Přizpůsobovací mechanismy... 76 2.1 Fiskální politika... 76 2.1.1 Stabilizační funkce veřejných rozpočtů... 76 2.1.2 Deficit a dluh vládního sektoru a prostor pro stabilizační fiskální politiku... 78 2.1.3 Dlouhodobá udržitelnost vývoje veřejných financí... 82 2.2 Pružnost mezd a strnulost inflace... 83 2.2.1 Míra přizpůsobení růstu reálných mezd míře nezaměstnanosti... 83 2.2.2 Míra přizpůsobení regionálních reálných mezd reg. míře nezaměstnanosti... 84 2.2.3 Zdroje nominální a reálné rigidity mezd... 85 2.2.4 Inflační perzistence... 87 2.3 Pružnost trhu práce... 89 2.3.1 Nezaměstnanost a vnitřní pružnost trhu práce... 89 2.3.2 Strukturální nezaměstnanost... 93 2.3.3 Mezinárodní mobilita pracovní síly... 94 2.3.4 Institucionální prostředí... 99 2.4 Pružnost trhu produktů... 108 2.4.1 Administrativní překážky v podnikání... 108 2.4.2 Daňové zatížení podniků... 109 2.4.3 Náklady spojené s výstupem z odvětví... 110 2.5 Pružnost bankovního sektoru a jeho schopnost absorbovat šoky... 112 3 Shrnutí výsledků analýz... 117 E Metodická část... 123 F Seznam použitých zdrojů... 149 2

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: HDP na hlavu v paritě kupní síly... 24 Tabulka 2: Průměrná cenová hladina HDP... 24 Tabulka 3: Reálný kurz vůči euru... 25 Tabulka 4: Odhad rovnovážné reálné apreciace... 26 Tabulka 5: Tříměsíční ex post reálné úrokové sazby... 27 Tabulka 6: Korelační koeficienty ekonomické aktivity... 29 Tabulka 7: Korelační koeficienty exportní aktivity... 32 Tabulka 8: Vývoj průměrných čtverců odchylek od implikovaných sazeb pro eurozónu... 34 Tabulka 9: Korelace ekonomických šoků vůči eurozóně poptávkové šoky... 36 Tabulka 10: Korelace ekonomických šoků vůči eurozóně nabídkové šoky... 36 Tabulka 11: Čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU v České republice... 37 Tabulka 12: Předpokládané finanční toky z titulu členství České republiky v EU a odhad dopadů čerpání zdrojů EU soukromým sektorem do ekonomiky... 38 Tabulka 13: Dopad dodatečného impulzu z titulu přílivu finančních prostředků z EU... 39 Tabulka 14: Podíly ekonomických odvětví na HDP v roce 2008... 40 Tabulka 15: Historická a fundamentální volatilita měnových kurzů k euru... 46 Tabulka 16: Podíl přímých zahraničních investic z eurozóny na HDP... 48 Tabulka 17: Podíl přímých investic do eurozóny na HDP... 49 Tabulka 18: Grubelův-Lloydův index za rok 2008 podle typu obchodu... 51 Tabulka 19: Aktiva finančního systému / HDP... 52 Tabulka 20: Aktiva bankovního sektoru / Aktiva finančního systému... 52 Tabulka 21: Úvěry bank nebankovním klientům / HDP... 53 Tabulka 22: Zadluženost nefinančních podniků... 58 Tabulka 23: Zadluženost domácností... 60 Tabulka 24: Míra hrubých úspor domácností... 61 Tabulka 25: Hlavní změny v instrumentáriu ECB a ČNB... 66 Tabulka 26: Hotovost a úsporné vklady v cizí měně... 68 Tabulka 27: Vývoj hodnot koeficientu beta... 71 Tabulka 28: Deficit vládního sektoru, odhad Evropské komise... 79 Tabulka 29: Vývoj podílu mandatorních výdajů státního rozpočtu... 80 Tabulka 30: Poměr veřejných příjmů a výdajů k HDP v roce 2008... 81 Tabulka 31: Vládní dluh, odhad Evropské komise... 81 Tabulka 32: Dluhová služba, odhad Evropské komise... 82 Tabulka 33: Vládní výdaje související se stárnutím populace... 82 Tabulka 34: Elasticita reálných mezd na míru nezaměstnanosti... 83 Tabulka 35: Vývoj mzdové křivky v České republice... 85 Tabulka 36: Pružnost nominálních a reálných mezd směrem dolů... 86 Tabulka 37: Podniky silně nebo velmi silně zasažené finanční a ekonomickou krizí... 87 Tabulka 38: Podniky, které zmrazují nebo snižují mzdu v reakci na současnou krizi... 87 Tabulka 39: Odhady perzistence inflace... 88 Tabulka 40: Míra dlouhodobé nezaměstnanosti... 89 Tabulka 41: Podíl dlouhodobě nezaměstnaných... 90 Tabulka 42: Variační koeficient míry nezaměstnanosti... 91 Tabulka 43: Objem vnitřního stěhování... 93 Tabulka 44: Přistěhovalí a vystěhovalí... 95 Tabulka 45: Zastoupení cizích státních příslušníků v populaci... 95 Tabulka 46: Přetrvávající administrativní bariéry pro nové členy Evropské unie... 98 Tabulka 47: Pokrytí zaměstnanců kolektivními smlouvami v roce 2006... 100 3

Tabulka 48: Minimální mzda... 100 Tabulka 49: Minimální mzda a hrubá měsíční mzda ve vybraných profesích... 101 Tabulka 50: Index ochrany zaměstnanosti... 102 Tabulka 51: Celkové zdanění práce... 104 Tabulka 52: Čisté nahrazovací poměry... 106 Tabulka 53: Index administrativních překážek v podnikání... 108 Tabulka 54: Podmínky pro zakládání a uzavírání podniků... 109 Tabulka 55: Nejvyšší statutární daňové sazby z příjmu korporací... 110 Tabulka 56: Implicitní míra zdanění příjmu korporací... 110 Tabulka 57: Počet podnikových a osobních insolvencí v roce 2008... 111 Tabulka 58: Podíl úvěrů v selhání na úvěrech celkem v bankovním sektoru... 113 Tabulka 59: Kapitálová přiměřenost bankovního sektoru... 113 Tabulka 60: Čistá úroková marže... 114 Tabulka 61: Čisté neúrokové výnosy / průměrná aktiva... 114 Tabulka 62: Zisk po zdanění / aktiva bank... 115 4

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Meziroční změny reálného HDP... 28 Graf 2: Meziroční změny indexu průmyslové produkce IPP... 30 Graf 3: Klouzavé korelace ekonomické aktivity... 31 Graf 4: Dynamické korelace ekonomické aktivity s eurozónou... 31 Graf 5: Vývoj skutečných a implikovaných měnověpolitických sazeb... 33 Graf 6: Strukturální podobnost ve vztahu k eurozóně... 40 Graf 7: Rozdíly v tříměsíčních úrokových sazbách vůči eurozóně... 41 Graf 8: Rozdíly v pětiletých úrokových sazbách vůči eurozóně... 41 Graf 9: Rozdíly v úrokových sazbách vůči eurozóně, dlouhodobé úrokové sazby... 42 Graf 10: Korelační koeficienty měnových kurzů k americkému dolaru... 43 Graf 11: Historická volatilita měnových kurzů k euru... 45 Graf 12: Implikovaná volatilita měnových kurzů k euru... 46 Graf 13: Podíl vývozu do eurozóny na celkovém vývozu... 47 Graf 14: Podíl dovozu z eurozóny na celkovém dovozu... 48 Graf 15: Intenzita vnitroodvětvového obchodu s eurozónou... 50 Graf 16: Bankovní úvěry domácnostem... 54 Graf 17: Nárůst zadlužení domácností a podniků v letech 2002 2008... 54 Graf 18: Rozdíl mezi zadlužením domácností a zadlužením nefinančních podniků... 55 Graf 19: Primární vklady k úvěrům... 56 Graf 20: Externí pozice bankovních sektorů... 56 Graf 21: Finanční aktiva nefinančních podniků... 57 Graf 22: Finanční pasiva nefinančních podniků... 58 Graf 23: Finanční aktiva domácností... 59 Graf 24: Finanční pasiva domácností... 60 Graf 25: Struktura nově poskytnutých úvěrů nefinančním podnikům... 62 Graf 26: Rozdíly v úrokových sazbách vůči eurozóně, úvěry nefinančním podnikům... 62 Graf 27: Struktura nově poskytnutých úvěrů domácnostem na bydlení... 63 Graf 28: Rozdíly v úrokových sazbách vůči eurozóně, úvěry na bydlení... 63 Graf 29: Úrokové zatížení... 64 Graf 30: Měnověpolitické úrokové sazby... 64 Graf 31: Rozpětí mezi mezibankovní a měnověpolitickou úrokovou sazbou... 65 Graf 32: Jednodenní vklady a úvěry v cizí měně nefinančních podniků... 67 Graf 33: Jednodenní vklady a úvěry v cizí měně domácností... 68 Graf 34: Hodnota mediánu hotovosti... 69 Graf 35: Sentiment ohledně domácí měny... 69 Graf 36: Vývoj hodnot koeficientu sigma... 72 Graf 37: Vývoj hodnot koeficientu gama... 74 Graf 38: Dekompozice fiskálního salda na cyklickou a strukturální část... 78 Graf 39: Beveridgeova křivka... 90 Graf 40: Agregátní fixní efekty párovací funkce... 91 Graf 41: Počet nezaměstnaných na volné pracovní místo v krajích... 92 Graf 42: Počet nezaměstnaných na volné pracovní místo podle profesí... 93 Graf 43: Vývoj NAIRU... 94 Graf 44: Zahraniční zaměstnanci v České republice podle odvětví... 96 Graf 45: Zahraniční zaměstnanci v České republice podle profesí... 97 Graf 46: Náklady na individuální ukončení smlouvy na dobu neurčitou v roce 2008... 102 Graf 47: Implicitní míra zdanění práce... 105 Graf 48: Složky implicitní míry zdanění práce v roce 2007... 105 5

Graf 49: Změna čistého příjmu domácností s nepracujícím partnerem v roce 2008 ve srovnání s rokem 2007... 107 Graf 50: Počet podaných návrhů na konkurz... 111 Graf 51: Oddlužení fyzických osob nepodnikatelů... 112 Graf 52: Rentabilita kapitálu... 115 Graf 53: Výsledky zátěžových testů pro český bankovní sektor... 116 6

SEZNAM BOXŮ Box 1: Přijetí eura na Slovensku... 17 Box 2: Rozdílný přístup ČNB a ECB k měnové politice v období globální krize. 65 Box 3: Reakce podniků na současnou finanční a ekonomickou krizi...86 7

A ÚVOD Realizace výhod spojených se zavedením eura bude záviset na schopnosti české ekonomiky fungovat bez nezávislé měnové politiky a možnosti kurzového přizpůsobení vůči nejvýznamnějším obchodním partnerům. Tato schopnost bude ovlivněna podobností hospodářského vývoje české ekonomiky s vývojem v eurozóně, neboť stupeň sladěnosti bude spoluurčovat vhodnost nastavení měnových podmínek eurozóny pro aktuální situaci v České republice. Důležitým faktorem bude zároveň schopnost rychlého přizpůsobení ekonomickým šokům. Ekonomickou sladěnost a připravenost české ekonomiky na přijetí eura lze tak hodnotit z hlediska dlouhodobých ekonomických trendů, střednědobého vývoje ekonomické aktivity a strukturální podobnosti české ekonomiky s ekonomikou eurozóny, které ovlivňují pravděpodobnost asymetrického vývoje a výskytu asymetrických šoků, a schopnosti ekonomiky šoky tlumit a pružně se jim přizpůsobovat. Míra ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou a schopnost české ekonomiky využít alternativní možnosti přizpůsobení jsou proto předmětem analýz v předkládaném dokumentu. Soubor analýz sladěnosti české ekonomiky s ekonomikou eurozóny 2009 je zpracován v souladu s Aktualizovanou strategií přistoupení České republiky k eurozóně a hodnotí současný stav ekonomické sladěnosti a pružnosti v jednotlivých oblastech. Výjimkou je vývoj fiskálních proměnných, kde je hodnocen i výhled do budoucnosti, který je však do jisté míry současným stavem předurčen. Obsah tohoto souboru analýz navazuje na stejnojmenné dokumenty publikované ČNB v předchozích letech. Oproti loňskému roku byly přidány nové analýzy a záběr některých analýz byl mírně rozšířen. Připravenost a zkušenosti slovenské ekonomiky s přijetím eura analyzuje box Přijetí eura na Slovensku. Většina studií byla aktualizována na základě statistických údajů a informací dostupných v červnu 2009. Některé studie, a to zejména v oblasti fiskální politiky, byly aktualizovány v listopadu 2009. Analýzy jsou rozděleny do dvou základních skupin podle typu otázky, na kterou se snaží nalézt odpověď. Část Cyklická a strukturální sladěnost vypovídá o velikosti rizika rozdílného ekonomického vývoje v České republice vůči eurozóně a tedy rizika, že jednotná měnová politika by byla pro českou ekonomiku výrazně suboptimální. Část Přizpůsobovací mechanismy odpovídá na otázku, do jaké míry je česká ekonomika schopna tlumit dopady případných asymetrických šoků prostřednictvím vlastních přizpůsobovacích mechanismů. Účelem analýz je zhodnotit vývoj jednotlivých ukazatelů sladěnosti v čase a ve srovnání s vybranými zeměmi. Srovnávané země jsou buď již nyní členy eurozóny (Německo, Portugalsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko), nebo na toto členství do budoucna aspirují (Maďarsko, Polsko). 1 U všech analýz byla snaha provést srovnání se všemi takto zvolenými zeměmi. V některých případech to však nebylo možné z důvodů nedostatku příslušných statistických údajů. Hodnoty ukazatelů pro eurozónu jsou definovány na úrovni EA-16. 2 Závěr o tom, zda je míra ekonomické sladěnosti v jednotlivých ukazatelích dostatečná 1 Výběr srovnávaných zemí eurozóny zahrnuje jednak země srovnatelné z hlediska ekonomické úrovně, jednak země, se kterými je česká ekonomika obchodně propojena. Uvedený výběr nesouvisí s hodnocením úspěšnosti působení těchto ekonomik v eurozóně. Německo, jež je největším obchodním partnerem České republiky, představuje zároveň jako jádrová země eurozóny užitečné měřítko, i když při srovnání s celkovými či průměrnými hodnotami ekonomických ukazatelů za eurozónu je nutno brát v úvahu velkou váhu Německa při výpočtu těchto hodnot. 2 Skupina EA-16 zahrnuje členské země eurozóny k 1.1.2009. Jsou jimi Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Pouze ve výjimečných případech v důsledku nedostupnosti dat nezahrnuje všechny země EA-16. 8

k přijetí společné měny euro, nelze vyvodit absolutně, ale lze vycházet ze zmíněného srovnání s jinými zeměmi a z posouzení vývoje ukazatelů sladěnosti v čase v kontextu celkového ekonomického vývoje. Obecně se dá očekávat, že výhody přijetí eura porostou s vyšší ekonomickou sladěností a s pružnějšími přizpůsobovacími mechanismy. 9

B EXEKUTIVNÍ SHRNUTÍ Přistoupení České republiky k eurozóně přinese českému hospodářství výhody, ale i rizika spojená zejména se ztrátou dvou účinných přizpůsobovacích kanálů, a to nezávislé měnové politiky a pružnosti měnového kurzu vůči hlavním obchodním partnerům. Dopady této změny budou ovlivněny podobností celkového ekonomického vývoje České republiky s eurozónou a pružností české ekonomiky a její odolností vůči šokům. Hodnocení podobnosti dlouhodobých ekonomických trendů, střednědobého vývoje ekonomické aktivity a ekonomické struktury a schopnosti přizpůsobení fiskální politiky, trhu práce a produktů a funkčnosti finančních trhů je předmětem analýz uvedených v tomto dokumentu. Česká ekonomika v minulých letech v důsledku rychlého hospodářského růstu postupně snižovala svůj odstup od průměrné ekonomické úrovně eurozóny a vykazovala rovněž prvky narůstající sladěnosti. Vývoj v posledním roce byl však výrazně ovlivněn dopady světové finanční a hospodářské krize, která vedla k prudkému ekonomickému útlumu. V důsledku krize dochází především k výraznému zhoršení výhledu veřejných financí. Zvýšily se úrokové diferenciály a kurzová volatilita, rozvolnila se integrace finančních trhů. V roce 2009 pravděpodobně dojde k dočasnému přerušení trendu přibližování tuzemské cenové hladiny k eurozóně a nárůstu dlouhodobé nezaměstnanosti. Pozitivním prvkem z hlediska pružnosti české ekonomiky je postupné dílčí zlepšování podnikatelského prostředí, naopak v nastavení institucionálního rámce na trhu práce přetrvávají problémy. Oproti minulému roku se v důsledku hospodářské krize ekonomická připravenost na přijetí jednotné měny euro v České republice znatelně zhoršila. V delší časové perspektivě, tj. od roku 2003, kdy byla přijata Strategie přistoupení České republiky k eurozóně, došlo z hlediska přijetí eura i samotné pružnosti české ekonomiky k vývoji příznivým i nepříznivým směrem. Oproti roku 2003 postoupila reálná a nominální konvergence. Hospodaření veřejných financí se v letech 2004 2008 zlepšilo, v souvislosti s ekonomickým zpomalením však dojde v letech 2009 a 2010 k opětovnému výraznému zhoršení fiskálního vývoje, které bude vedle cyklických faktorů způsobeno i očekávaným růstem strukturálního schodku veřejných financí. V posledním období došlo ke zvýšení korelace ekonomické aktivity s eurozónou, a to především v souvislosti se světovou finanční a ekonomickou krizí. S ohledem na globální a výjimečný charakter tohoto šoku nemusí pozorovaný nárůst korelace signalizovat dlouhodobou změnu sladěnosti české ekonomiky s eurozónou. Od roku 2003 nedochází ani k výrazným strukturálním zlepšením na trhu práce. S výjimkou dílčích pozitivních změn u podnikatelského prostředí nedošlo ke zvýšení pružnosti české ekonomiky. Z hlediska připravenosti na přijetí eura lze charakteristiky českého hospodářství v současnosti rozdělit na čtyři skupiny. První skupinu tvoří ekonomické ukazatele hovořící pro přijetí eura v České republice, mezi které patří již tradičně zejména vysoká míra otevřenosti české ekonomiky, velká obchodní i vlastnická provázanost s eurozónu a dosažení dlouhodobé konvergence v míře inflace a nominálních úrokových sazbách, i když v poslední době došlo k nárůstu úrokových diferenciálů oproti eurozóně a jejich volatility. Druhá skupina zahrnuje oblasti, které sice nadále představují z hlediska přijetí eura v České republice riziko makroekonomických nákladů, ale v posledních letech vykázaly náznaky zlepšení. Za pozitivní lze označit rychlou reálnou ekonomickou konvergenci České republiky včetně dalšího přiblížení tuzemské cenové hladiny k odpovídající úrovni v eurozóně, i když rozdíl v cenové hladině i úrovni ekonomické vyspělosti přetrvává a u cenové hladiny se navíc odstup od eurozóny v roce 2009 (zřejmě pouze přechodně) opět 10

zvýší. Korelace vývoje ekonomické aktivity v České republice a v eurozóně se v posledním období zvýšila, to však odráží extrémní globální vývoj v posledním období a zřejmě nezvyšuje pravděpodobnost většího sladění hospodářského cyklu do budoucna v podmínkách běžného vývoje světové ekonomiky. Za pozitivní z hlediska pružnosti trhu práce lze označit schopnost využít přílivu zahraniční pracovní síly v době hospodářského růstu a naopak snižovat počet zahraničních pracovníků v době současného ekonomického útlumu. Příznivý vývoj představuje i zastavení růstu celkového zdanění práce a růstu poměru minimální mzdy k průměrné mzdě. Vývoj nominálních mezd v české ekonomice v posledních dvou letech vykazoval známky pružnosti, v reálném vyjádření však ke zvýšení pružnosti mezd prozatím nedošlo. K postupnému dílčímu zlepšování dochází v oblasti podmínek pro podnikání. Třetí skupinu tvoří oblasti, kde v posledním období došlo z hlediska budoucího přijetí eura k nepříznivému vývoji. V důsledku hospodářského propadu a přijatých rozpočtových opatření došlo k výraznému zhoršení výhledu veřejných financí. Celkový fiskální deficit v roce 2009 zřejmě převýší 6 %, přičemž dojde k podstatnému nárůstu strukturálního schodku jdoucímu z části na vrub protikrizovému balíčku fiskálních opatření. I přes následně přijatá opatření ke stabilizaci veřejných rozpočtů jsou z dlouhodobé perspektivy riziky pro vývoj a udržitelnost veřejných financí nedávno započatý rychlý nárůst výdajů na obsluhu veřejného dluhu a bohužel již tradičně opomíjené dlouhodobé výzvy související se stárnutím populace. Dočasně nepříznivým faktorem z hlediska budoucího přijetí eura a jemu předcházející účasti v ERM II je i přetrvávající nejistota na finančních trzích, která se i přes postupné zklidňování situace v průběhu roku 2009 projevuje v jejich nadále zvýšené volatilitě. V souvislosti s tím došlo ke snížení sladěnosti vývoje měnového kurzu koruny s eurem i sladěnosti výnosů s eurozónou u jednotlivých aktiv finančního trhu. Hospodářský útlum se v následujícím roce dále projeví v nárůstu dlouhodobé nezaměstnanosti. Existující strukturální problémy na trhu práce byly prohloubeny změnou v oblasti sociálních dávek v roce 2007, která nebyla následující reformou plně napravena. Čtvrtá skupina obsahuje další oblasti vykazující problémy z hlediska pružnosti ekonomiky a její schopnosti přizpůsobit se šokům, u nichž navíc nedochází k významnému zlepšení. Trvalým problémem je zde nízká či nevyhovující kvalifikace dlouhodobě nezaměstnaných osob. Náklady na propouštění z pracovních poměrů na dobu neurčitou zůstávají v mezinárodním srovnání velmi vysoké, zejména pokud jde o ukončení pracovních poměrů trvajících krátkou dobu, a přispívají k nepružnosti zaměstnávání. Shrnutí vývoje v jednotlivých analyzovaných oblastech přináší následující text v této kapitole. Podrobné výsledky jsou uvedeny v části D, srovnání s výsledky minulých let je uvedeno v oddíle 3 části D. Cyklická a strukturální sladěnost Náklady plynoucí ze ztráty vlastní měnové politiky České republiky budou citelné zejména v případě, že česká ekonomika nebude sladěna s ekonomikou eurozóny. S vyšší sladěností budou rizika přistoupení České republiky k eurozóně klesat. Důležitým ukazatelem podobnosti české ekonomiky s eurozónou je dosažený stupeň reálné ekonomické konvergence. Její vyšší úroveň přispívá k vyšší podobnosti dlouhodobého rovnovážného vývoje. Nepřímo může přispět také k nižší pravděpodobnosti nesladěného vývoje v kratším období. S vyšším stupněm konvergence v ekonomické úrovni dosaženým před vstupem do ERM II a přijetím eura lze očekávat další nárůst relativní cenové úrovně, což sníží možné budoucí tlaky na růst cenové hladiny a rovnovážné posilování reálného kurzu. Proces konvergence ekonomické úrovně i cenové hladiny se v posledních šesti letech urychlil. V roce 2008 dosáhla Česká republika v HDP na hlavu téměř 75 % průměru eurozóny, což představuje mírně vyšší životní úroveň než v nejméně vyspělých zemích eurozóny. Cenová 11

hladina České republiky během roku 2008 v důsledku rychlého posílení měnového kurzu výrazně vzrostla, přesto se nacházela nadále níže, než by odpovídalo pozorované výkonnosti ekonomiky. Při dosažených 68 % průměrné cenové hladiny eurozóny se však odchylka oproti minulosti relativně snížila. V roce 2009 lze ale v důsledku oproti předchozímu roku slabšího kurzu naopak očekávat (pravděpodobně pouze přechodné) opětovné zvýšení odstupu cenové hladiny oproti eurozóně. Reálný kurz české koruny (na bázi HICP) posiloval mezi lety 1998 a 2008 průměrným tempem 4,2 % ročně, což bylo výrazně vyšší tempo než ve srovnávaných stávajících zemích eurozóny s výjimkou Slovenska. V souvislosti s reálnou konvergencí lze do budoucna očekávat pokračování rovnovážného trendu reálného posilování koruny vůči euru, a to dle provedených analýz tempem 1,3 3,5 % za rok. Přetrvání reálného posilování po vstupu do eurozóny s sebou zpočátku ponese odpovídající předstih inflace v České republice před inflací v eurozóně a s ním spojené nižší (v případě krátkodobých sazeb peněžního trhu možná i záporné) domácí reálné úrokové sazby. S případným dlouhodobým přetrváním takového stavu může být spojeno riziko přehřívání ekonomiky s nepříznivými důsledky pro makroekonomickou i finanční stabilitu. Sladěnost ekonomické aktivity a podobnost ekonomických šoků napomůže účinnému a vhodnému působení jednotné měnové politiky na ekonomiku v měnové unii. Provedené analýzy ukazují zvýšení korelace celkové ekonomické aktivity České republiky a eurozóny v posledním období, podobně je tomu u vývoje aktivity v průmyslu či vývozní aktivity. Vývozní aktivita České republiky je podle provedených analýz v posledním období statisticky významně korelována s vývozem eurozóny a oproti loňským analýzám vzrostly i korelace vývozu České republiky do eurozóny s HDP eurozóny, přičemž obdobný vývoj bylo možné identifikovat u většiny sledovaných zemí. Výrazný nárůst sledovaných korelací zejména v posledním období, včetně korelace nabídkových šoků, je však třeba brát s velkou dávkou obezřetnosti, neboť právě tyto ukazatele jsou silně ovlivněny globálním hospodářským útlumem v posledním období. Ten dopadl jak na českou ekonomiku, tak na ekonomiku eurozóny, a v jeho důsledku pozorované zvýšené korelace tak nemusí být dobrým indikátorem budoucího vývoje. Konkrétním asymetrickým faktorem, který by mohl potenciálně ovlivnit českou ekonomiku, by mohlo být zvýšené čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie. To by mohlo představovat výrazný ekonomický stimul, který by se projevil zejména ve zvýšené investiční aktivitě. Náběh skutečného čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU a jejich ekonomické využití v České republice bylo do konce roku 2008 pozvolné. Údaje o využití prostředků ze strukturálních fondů za 1. pololetí 2009 však naznačují, že počáteční potíže s čerpáním byly již pravděpodobně překonány a v následujících letech tak lze očekávat urychlení čerpání finančních prostředků na strukturální akce (z alokace přidělené pro období 2007 2013), což by se mělo projevit i v nárůstu přílivu finančních prostředků z fondů EU. Ekonomický stimul z těchto toků však bude záviset na skutečném rozsahu využití těchto prostředků konečnými příjemci. Podle aktuálních odhadů tak v následujících letech lze očekávat jen mírný kladný ekonomický impulz z titulu přílivu prostředků z fondů EU, jehož odhadnuté hodnoty nenaznačují riziko výrazného asymetrického šoku. Podobnost struktury ekonomické aktivity s eurozónou by měla snižovat riziko výskytu asymetrických ekonomických šoků. Česká ekonomika si ve srovnání s eurozónou zachovává z hlediska tvorby produktu své specifikum v podobě vyššího podílu průmyslu a menšího podílu některých služeb na HDP. Srovnatelnou ekonomickou strukturu má ze sledovaných zemí také Slovensko. Možným a posledním vývojem potvrzovaným zdrojem odvětvového šoku je (podobně jako v Německu) oproti eurozóně nadprůměrný podíl automobilového průmyslu na celkové produkci a přidané hodnotě českého hospodářství. 12

Rychlá konvergence nominálních úrokových sazeb těsně před vstupem do eurozóny působila v minulosti na některé ekonomiky jako asymetrický šok. Pro zemi plánující vstup do měnové unie je proto výhodou spíše jejich dřívější postupné sblížení. Rozdíl mezi českými úrokovými sazbami a úrokovými sazbami eurozóny byl po dlouhou dobu (tj. v období 2002 2007) v podstatě nulový či dokonce záporný. V polovině roku 2008 však došlo k otevření mírného kladného úrokového diferenciálu, který se dále zvyšoval v průběhu roku 2009 v důsledku prohloubení globální finanční krize a významného poklesu klíčových sazeb ECB včetně jejího využívání nekonvenčních nástrojů měnové politiky. Úrokové diferenciály tříměsíčních a pětiletých sazeb, resp. sazeb u desetiletých vládních dluhopisů vzrostly, přesto zůstávají v porovnání s Maďarskem a Polskem na relativně nižší úrovni. Přetrvává rovněž zvýšená nejistota a rozkolísanost úrokových diferenciálů. Dalším indikátorem signalizujícím možnost sdílení jednotné měny je dlouhodobě podobný pohyb kurzů měn vůči referenční měně. V porovnání s ostatními sledovanými měnami byla korelace vývoje kurzů české koruny a eura k dolaru až do poloviny roku 2008 relativně vysoká a dosahovala úrovně kolem 0,8 0,9. Od roku 2000 byla výraznější výjimkou v tomto ohledu pouze období rychlého posilování koruny během let 2001 2002 a krátké období po vypuknutí finanční krize. Z ostatních zemí podobné hodnoty zaznamenalo pouze Slovensko, naopak nižší korelací kurzů bylo charakteristické Maďarsko, Polsko a v době před vstupem do ERM II také Slovinsko. V období po pádu Lehman Brothers došlo k hlubokému propadu korelace měn všech srovnávaných zemí v současnosti stojících mimo eurozónu, a to řádově o několik desítek procent. Pokles sladěnosti vývoje těchto měn vůči euru byl ovlivněn vysokým nárůstem volatility na světových finančních trzích a neodrážel vždy jen fundamentální faktory. Trhy očekávaná volatilita měnových kurzů v těchto zemích v poslední době klesá ze svých vrcholných hodnot pozorovaných zejména ve druhé polovině roku 2008, nadále však zůstává vyšší než před rokem 2008. Vysoká obchodní a vlastnická provázanost české ekonomiky s eurozónou umocňuje přínosy z odstranění možných výkyvů vzájemného měnového kurzu. Eurozóna je po vstupu Slovenska partnerem pro téměř 70 % českého vývozu, což je úroveň srovnatelná či vyšší než v ostatních sledovaných zemích. Míra vlastnické provázanosti s eurozónou na straně přílivu přímých investic je v české ekonomice relativně vysoká a v čase dále roste. Silné ekonomické propojení české ekonomiky s eurozónou vytváří předpoklady pro zvyšování hospodářské sladěnosti s touto oblastí. Z tohoto pohledu je příznivým aspektem i vysoká intenzita vnitroodvětvového obchodu s eurozónou, která je jen mírně nižší než v Rakousku a Německu. Analýza českého finančního systému a v jeho rámci bankovního sektoru ukazuje, že i přes menší podíl finančního systému na HDP a menší hloubku finančního zprostředkování ve srovnání s průměrem eurozóny a jejími zakládajícími členskými zeměmi zpravidla převažují společné znaky působení na ekonomiku, zejména ve standardních podmínkách ekonomického vývoje. V probíhající situaci globální finanční krize a ekonomické recese se nicméně ukázalo, že vůči šokům je vysoce odolný pouze dostatečně kapitalizovaný a na externím financování nezávislý bankovní sektor s vysokou bilanční likviditou, který se i v období před přijetím eura soustředí na tradiční obchodní model konzervativního bankovního zprostředkování převážně v domácí měně. Reakce na asymetrické šoky přicházející z globálních finančních trhů je za této situace mnohem efektivnější z hlediska zajištění funkčnosti a stability systému. Naopak bankovní sektory, které byly závislé na externím financování a i v důsledku příliš optimistických očekávání ohledně brzkého přijetí eura vykazovaly značný rozsah aktivních operací v zahraničních měnách, byly negativním externím šokem výrazně zasaženy. V důsledku dynamického vývoje úvěrů domácnostem i podnikům v České republice v období posledních sedmi let vzrostl podíl klientských úvěrů na celkových úvěrech i na HDP. Tento 13

vývoj znamenal na jedné straně přibližování odpovídajícím průměrným podílům v eurozóně, na druhé straně však vysoký růst úvěrů a nárůst zadlužení domácností a podniků může podle historické zkušenosti některých zemí vést k vyššímu riziku nesplácení úvěrů v situaci nepříznivého ekonomického vývoje. Zpomalení úvěrové emise v České republice v posledním období v důsledku recese a zvýšení obezřetnosti na straně bank i příjemců úvěrů však případné riziko předlužení reálného sektoru tlumí. Domácí finanční instituce nebyly globální finanční krizí přímo výrazněji zasaženy vzhledem k minimální expozici vůči toxickým a dalším velmi rizikovým aktivům. Projevy finanční krize se ale v omezené míře týkají některých domácích finančních institucí prostřednictvím jejich investic do zahraničních dluhopisů, akcií a podílových listů, případně do nemovitostí. Snížení hodnoty jejich majetku v důsledku přecenění některých aktiv však nemělo na funkčnost domácího finančního systému zásadní vliv. Lze tak předpokládat, že dominantní bude nepřímý vliv krize skrze zhoršenou finanční situaci domácností a podniků, projevující se zejména v pravděpodobném zvýšení míry nesplácení úvěrů v následujícím období. Struktura finančních aktiv a pasiv českých nefinančních podniků a domácností se nadále liší od struktury aktiv a pasiv subjektů v eurozóně. Rozdíl je patrný zejména v poměrně vysokém podílu pohledávek z obchodního styku na aktivech podniků a ve vyšším podílu oběživa a vkladů na aktivech domácností. Lze však pozorovat pozvolné přibližování struktuře v eurozóně. Zadluženost českých podniků a domácností je zatím výrazně nižší než ve sledovaných zemích eurozóny. Vliv sazeb peněžního a finančního trhu na klientské sazby byl v České republice v minulosti zhruba podobný jako v eurozóně, vlivem ekonomické krize se však v České republice projevuje mírně vyšší strnulost klientských sazeb. Úroková citlivost nově poskytnutých úvěrů nefinančním podnikům je podobná jako v eurozóně, u domácností je u úvěrů na bydlení patrná větší váha dlouhodobých fixací sazeb. Využívání eura při finančních transakcích nefinančních podniků pozvolna roste, což je odrazem otevřenosti české ekonomiky a jejího zapojení do zahraničního obchodu. Stupeň spontánní euroizace je však zatím na stále relativně nízké úrovni, i když existuje rozdíl mezi podniky a domácnostmi. Rozšíření držby hotovosti a vkladů v cizí měně domácnostmi je v České republice zhruba srovnatelné s vybranými středoevropskými zeměmi, čerpání cizoměnových úvěrů je však nepatrné. Stupeň integrace českých finančních trhů (peněžního, devizového, dluhopisového a akciového) a trhů eurozóny je obdobný jako u trhů srovnávaných nových členských zemí EU. V porovnání s Rakouskem a Portugalskem je integrace trhu vládních dluhopisů a akciového trhu též srovnatelná. Rychlost eliminace šoků na českých finančních trzích se od roku 2002 zvyšovala, v poslední době však došlo (s výjimkou trhu vládních dluhopisů) k poklesu rychlosti přizpůsobení v důsledku dopadů světové finanční krize. Finanční krize obecně v posledních dvou letech rozvolnila integraci finančních trhů ve všech srovnávaných zemích. Naopak citlivost cen aktiv v jednotlivých zemích na globální události se v období po vypuknutí finanční krize vyvíjí nestejnosměrně, pro Českou republiku poněkud vzrostla u devizového a akciového trhu. Přizpůsobovací mechanismy Z hlediska veřejných financí České republiky bude důležitá schopnost jejich stabilizačního působení na ekonomiku při respektování evropských fiskálních pravidel. V rámci Paktu stability a růstu se Česká republika zavázala směřovat ve střednědobém horizontu k dosažení podílu strukturálního deficitu vládního sektoru na HDP ve výši maximálně 1 % do roku 2012. Čím blíže vyrovnanosti jsou veřejné rozpočty ve své strukturální části, tím větší je v době hospodářského oslabení prostor pro působení automatických stabilizátorů a případné provádění diskrečních opatření. Po zlepšení strukturálního deficitu v roce 2007 došlo v České 14

republice v roce 2008 vlivem přijatých opatření na příjmové straně rozpočtů a urychlení růstu některých výdajů k jeho opětovnému nárůstu. I vývoj strukturálního schodku v roce 2009 je v důsledku protikrizových a dalších opatření výrazně negativní. Ačkoliv by odstranění nepříznivých strukturálních vlivů mělo být i nadále důležitou prioritou České republiky, směřování k plnění tohoto cíle představuje v současnosti velkou výzvu, a to i přes přijetí opatření ke stabilizaci veřejných rozpočtů na podzim 2009. V souvislosti s výhledem deficitních rozpočtů je očekáván i nárůst veřejného dluhu. Pro Českou republiku tak dojde k přerušení minulého trendu snižování podílu veřejného dluhu na HDP. Ačkoliv je pro Českou republiku problém veřejného dluhu méně vážný než pro většinu srovnávaných zemí, jeho podíl na HDP se pravděpodobně již v roce 2010 přiblíží 40 %. Rizikem pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí tak je v kontextu současného ekonomického oslabení nárůst mandatorních výdajů na dluhovou službu spolu s očekávaným vlivem demografických změn na výdaje penzijního systému a systému zdravotní péče. Pružnost mezd může přispět ke schopnosti ekonomiky vstřebat šoky, na které nemůže reagovat společná měnová politika. Analýzy ukazují, že pružnost reálných mezd v České republice byla v minulém období nízká, podobně jako v ostatních srovnávaných zemích. Vývoj nominálních mezd v posledních dvou letech však vykazuje známky pružnosti. Současná krize zasahuje podniky především v oblasti snížení poptávky. Přibližně dvě třetiny podniků reagují na krizi zmrazením mezd, využívány jsou i jiné způsoby snižování nákladů práce, například zkrácení pracovního týdne. Reakce prostřednictvím snížení nominálních mezd je méně rozšířená, ale podobně jako u zmrazení mezd častější ve srovnání s obdobím před krizí. Rozdíly ve strnulosti inflace v zemích měnové unie by mohly vést k rozdílným dopadům jednotné měnové politiky. Strnulost inflace v České republice patří mezi srovnávanými zeměmi ke středním až nižším. Vývoj na českém trhu práce odráží dopady ekonomického útlumu posledního období. Díky zpožděním, se kterými se současný nárůst celkové nezaměstnanosti přelije do dlouhodobé nezaměstnanosti, bylo pro některé údaje v roce 2008 podobně jako v jiných srovnávaných zemích ještě pozorováno zlepšení, ale v letech 2009 a 2010 lze očekávat významný nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti. Analýzy zároveň ukazují, že pokles nezaměstnanosti v České republice v předchozím období byl z velké části cyklický a ke znatelnému zlepšení strukturální nezaměstnanosti pravděpodobně nedošlo. V České republice přetrvávají, podobně jako v některých dalších srovnávaných zemích, poměrně vysoké regionální rozdíly v míře nezaměstnanosti. Příčinou je regionální nesoulad mezi nabídkou práce a poptávkou po práci a nízká regionální, profesní či odvětvová mobilita pracovní síly podporovaná mj. i dominancí vlastnického bydlení. Dá se tedy předpokládat, že příspěvek zahraničního stěhování českých občanů k přizpůsobení v případě ekonomických nerovnováh bude poměrně omezený, a to i po úplném uvolnění pohybu pracovních sil mezi Českou republikou a všemi původními zeměmi EU do roku 2011. Dynamický příliv zahraniční pracovní síly do České republiky patrný od roku 2005 se v posledním období utlumil, resp. počet zahraničních pracovníků se již začal snižovat, což odráží pokles poptávky po práci. Tuto pružnou reakci na ekonomický vývoj lze považovat za prvek pružnosti českého trhu práce. Na druhé straně však využívání zahraniční pracovní síly v době ekonomického boomu naznačovalo přetrvání jeho některých vážných problémů (zejména nízké motivace pracovat u dlouhodobě nezaměstnaných s nízkou kvalifikací), neboť k pracovnímu uplatnění cizinců dochází převážně v profesích vyžadujících nižší kvalifikaci. Pružnost trhu práce je významně utvářena institucionálními pravidly. Vliv kolektivního vyjednávání na tvorbu mezd v České republice není vyšší než ve stávajících členských zemích eurozóny. Vliv minimální mzdy na pružnost nízkých mezd a tvorbu pracovních míst je v průměru v mezinárodním porovnání spíše nižší. Zastavení růstu poměru minimální mzdy 15

k průměrné mzdě, resp. mírný pokles tohoto podílu i pro méně kvalifikované profese, lze pokládat za pozitivní vývoj, neboť vysoké minimální mzdy by mohly mít v interakci s vysokým zdaněním práce negativní vliv zejména na poptávku po méně kvalifikované práci. Pracovní síla v České republice přitom v roce 2007 v porovnání s ostatními srovnávanými zeměmi čelila nejvyšší daňové zátěži měřené implicitní daňovou sazbou. Daňová reforma v roce 2008 snížila daňové zatížení většiny domácností, u domácností jednotlivců bez dětí však zdanění práce na úrovni průměrné mzdy mírně vzrostlo z důvodu tzv. studené daňové progrese. Nepříznivý vliv zdanění na dlouhodobou nezaměstnanost a tvorbu pracovních míst tak lze považovat za zhruba stejný jako v Rakousku, Maďarsku a Polsku, ale vyšší než v Portugalsku a na Slovensku. Finanční motivace českých nezaměstnaných k přijetí zaměstnání daná kombinací daní a dávek v důsledku reformy systému sociálních dávek v roce 2007 poklesla. Změny provedené v této oblasti v roce 2008 sice zastavily nepříznivé trendy, ale nepřinesly významnější zmírnění existujících problémů. Výše sociálních dávek v kombinaci s daňovým zatížením může oslabovat snahu o hledání nebo udržení zaměstnání zejména u domácností s dětmi, nicméně příjem v nezaměstnanosti je oproti možnému výdělku v mezinárodním srovnání vysoký i pro jednotlivce bez dětí. Stupeň ochrany zaměstnanosti patří v oblasti stálých zaměstnání v porovnání s ostatními zeměmi k vyšším, při současně poměrně nízké ochraně v případě dočasných zaměstnání a agenturního zaměstnávání. Náklady na propouštění zaměstnanců jsou v České republice nezávislé na délce trvání pracovního poměru, a proto jsou v mezinárodním srovnání poměrně vysoké zejména u kontraktů, které trvají krátce. Institucionální nastavení trhu práce v eurozóně je navíc třeba brát jako poměrně měkký standard pro mezinárodní srovnání. Nízká pružnost může být obecným rizikem především pro vstup mladých osob na trh práce. V oblasti pružnosti trhu produktů dochází k postupným dílčím zlepšením. Zejména jsou prováděny postupné kroky ke zjednodušení zakládání podniků a provozování podnikatelské činnosti. Domácí podnikatelské prostředí však nadále zůstává zatíženo administrativními překážkami více, než je tomu ve většině srovnávaných zemí, mj. z důvodu současného postupného zlepšování prostředí pro podnikání v těchto zemích. Míra zdanění podniků stejně jako v ostatních srovnávaných zemích v posledním období klesá a v současnosti patří mezi nižší, celková daňová zátěž českých podniků je však vyšší než v Portugalsku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Stabilita a výkonnost bankovního sektoru je předpokladem jeho schopnosti spolupůsobit při vstřebávání dopadů ekonomických šoků. Bankovní sektor dosáhl vysoké efektivnosti a rentability v evropském kontextu a v minulých letech si ze zisku vytvořil dostatečnou kapitálovou rezervu. Banky zpřísnily dostupnost úvěrů pro zmírnění dopadů prohlubující se ekonomické recese, aby tlumily rizika a podstatně neohrozily přijatelné poměry regulatorního kapitálu pro bankovní podnikání. Zvýšením kapitálu z nerozděleného zisku předchozího roku dosáhl ke konci června 2009 český bankovní sektor kapitálové přiměřenosti ve výši 13,7 %, čímž si vytvořil větší polštář pro krytí potenciálních ztrát. Zatímco vlády a centrální banky jiných zemí reagovaly na akumulaci ztrát v globálním finančním systému řadou opatření na posílení bilanční likvidity a solventnosti klíčových institucí, Česká republika nebyla nucena přijmout dodatečná opatření na posílení solventnosti bankovního sektoru. Výrazný pokles ekonomické aktivity se nicméně i v českém finančním systému projeví zvýšením úvěrového rizika a zhoršením kvality úvěrového portfolia bankovního sektoru. Dle výsledků zátěžových testů by se ani výrazně nepříznivý makroekonomický vývoj neměl negativně odrazit ve stabilitě bankovního sektoru. Český bankovní sektor se podle testů i podle mezinárodních měřítek jeví jako odolný vůči rizikům a nevyžaduje kapitálové injekce implikující fiskální náklady. 16

Box 1: Přijetí eura na Slovensku Tento box popisuje situaci Slovenska z hlediska ekonomické připravenosti na přijetí eura. Shrnuje formální kroky Slovenska před přijetím eura, hodnotí stupeň sladěnosti slovenské ekonomiky s eurozónou a nakonec prezentuje odhad dopadů zafixování kurzu před přijetím eura na výkonnost slovenské ekonomiky v období ekonomické recese. Vstup do eurozóny proběhl bez technických problémů. Počínaje 1.1.2009 se euro stalo oficiální měnou na Slovensku, čímž došlo k rozšíření počtu zemí eurozóny na šestnáct. Přijetí eura předcházelo několik důležitých kroků. V červenci 2005 Slovensko přijalo Národní plán zavedení eura, jenž vytyčoval strategii příprav na přijetí jednotné evropské měny a stanovil datum zavedení eura. Slovensko zvolilo scénář zavedení eura bez přechodného období (tzv. big bang ), který je charakterizován souběžným zavedením eura do hotovostního i bezhotovostního platebního styku a současně velmi krátkou periodou trvání duálního oběhu. Národní plán byl dvakrát aktualizován. Dalším nutným krokem Slovenska k přijetí společné evropské měny bylo zapojení do Evropského mechanismu směnných kurzů II (ERM II), kam slovenská koruna vstoupila dne 25.11.2005 s centrální paritou na úrovni 38,455 SKK/EUR. Následoval více než tříletý pobyt v ERM II, přičemž před rozhodnutím o přijetí eura a stanovením přepočítacího koeficientu koruny k euru (tzv. konverzního poměru) dne 8.7.2008 byla centrální parita dvakrát revalvována na výslednou hodnotu 30,126 SKK/EUR. I vzhledem k tomu se podařilo slovenskou korunu během pobytu v ERM II udržet v rámci přípustného fluktuačního pásma kolem centrální parity v rozmezí ± 15 %, což bylo následně vyhodnoceno jako úspěšné splnění jednoho z konvergenčních kritérií nutných pro vstup do eurozóny. K bezprostřednímu zvýšení inflace v důsledku přechodu na euro na Slovensku nedošlo. Přechodem na společnou evropskou měnu se zásadně změnilo postavení i role Národní banky Slovenska (NBS), která je nyní součástí Eurosystému (tvořeného ECB a centrálními bankami členských zemí eurozóny) a spoluzodpovídá za jednotnou měnu a za provádění společné měnové politiky v eurozóně. Přijetí eura na Slovensku znamená pro slovenskou ekonomiku přínosy v mnoha oblastech. Došlo ke snížení nákladů spojených s mezinárodními transakcemi, z dlouhodobého hlediska bude přínosem i vyšší srovnatelnost cen vedoucí k vyšší konkurenci. Pro podnikatelskou sféru je také důležité vymizení volatility slovenské koruny vůči euru a s ní spojené nejistoty ohledně budoucího vývoje měnového kurzu k euru. Význam kurzové stability navíc narostl v období světové finanční krize, která se projevila významnou volatilitou na trzích aktiv a velkými přeshraničními přesuny kapitálu. Nicméně z hlediska teorie optimálních měnových zón na jedné straně Slovensko disponuje předpoklady, které jsou příhodné pro dobré fungování ekonomiky s eurem, na druhé straně však existují i oblasti, které představují určitá rizika pro budoucí ekonomický vývoj. V souvislosti s reálnou konvergencí čelí Slovensko určitým výzvám. Slovensko bylo v roce 2008 na podobné ekonomické úrovni jako Portugalsko, když HDP na obyvatele v paritě kupní síly dosahoval 67 % průměru eurozóny. Cenová hladina Slovenska činila v roce 2008 64 % průměru eurozóny a podobně jako v případě České republiky ležela pod hodnotou, která by odpovídala dosažené ekonomické úrovni. Reálný kurz slovenské koruny vůči euru na bázi HICP mezi lety 1998 2008 posiloval tempem 6,3 % ročně, což bylo nejvíce ze sledovaných zemí. V důsledku předpokládané konvergence v ekonomické úrovni a souvisejícího růstu cenové hladiny lze očekávat pokračování rovnovážného trendu reálného posilování v následujících pěti letech tempem 1,6 2,7 %, které se odrazí ve stejně vysoké hodnotě inflačního diferenciálu oproti průměru eurozóny. Riziko nerovnovážného ekonomického vývoje, který by v důsledku toho mohl nastat, je však zmírňováno skutečností, že slovenská ekonomika i v minulosti fungovala při nízkých či záporných reálných úrokových sazbách. Slovensko má společně s Českou republikou nejmenší podobnost struktury ekonomické aktivity s průměrem eurozóny, přičemž odlišnost spočívá především ve vysokém podílu průmyslu a nižším podílu služeb. Ukazatele sladěnosti hospodářského cyklu a výskytu ekonomických šoků naznačují v posledním období nárůst korelace zejména v důsledku probíhající globální hospodářské krize, která působí jako společný šok. Podle analýz z předchozích let byla evidence o cyklické sladěnosti spíše smíšená. Úrokové sazby se od roku 2005 pohybovaly poměrně blízko odpovídajícím sazbám 17

eurozóny. V posledním období došlo k určitému nárůstu úrokového diferenciálu dlouhodobých sazeb vůči eurozóně do mírně kladných hodnot podobně jako ve Slovinsku a v České republice, ale výrazně méně než v Polsku a Maďarsku. Měnový kurz slovenské koruny vykazoval v posledních letech vysokou, i když poměrně proměnlivou míru korelace s eurem a jeho celková volatilita byla spíše nižší. Analýza fundamentálních faktorů volatility kurzu ukazuje pro Slovensko na mírně nižší potřebu přizpůsobování kurzu než u ostatních nových členských zemí EU. Slovensko obchoduje se zeměmi eurozóny nejméně ze srovnávaných nových členských zemí EU, když podíl vývozu do eurozóny představuje mírně více než 50 % celkového vývozu a dovoz z eurozóny asi 40 % celkového dovozu. Nižší podíl obchodu s eurozónou má ze srovnávaných zemí pouze Německo na straně vývozu. Intenzita vnitroodvětvového obchodu je společně se Slovinskem nejnižší ze srovnávaných zemí. Vlastnická provázanost Slovenska s eurozónou prostřednictvím přímých zahraničních investic je mírně nižší než u České republiky. Finanční trh vykazuje i přes určité rozdíly schopnost fungovat standardně. Slovensko má menší hloubku finančního zprostředkování, než je průměr v eurozóně, a poměr aktiv finančního systému k HDP byl v roce 2008 oproti eurozóně třetinový, stejně jako podíl poskytnutých úvěrů k HDP. Podobně jako český bankovní sektor má slovenský bankovní sektor dobrou kapitálovou pozici, vysoký poměr klientských primárních vkladů na úvěrech a solidní výkonnost a ziskovost. Podíl úvěrů v selhání na celkových úvěrech bankovního sektoru v roce 2008 ještě klesal a byl nejnižší ze srovnávaných zemí. Struktura finančních aktiv a pasiv podniků a domácností je do velké míry podobná převládající struktuře v eurozóně, s výjimkou poněkud vyšší držby hotovosti a vkladů slovenskými domácnostmi. Na rozdíl od ostatních srovnávaných nových členských zemí narostla po vypuknutí finanční krize sladěnost většiny segmentů slovenského finančního trhu s eurozónou, patrně vlivem očekávaného přijetí eura. Výhled vývoje veřejných financí se i pro Slovensko v důsledku hospodářského oslabení výrazně zhoršil a pro roky 2009 a 2010 jsou očekávány fiskální deficity kolem 5 %. Slovenské veřejné finance vykazují poměrně vysoký strukturální deficit. Úroveň dluhu je po Slovinsku nejnižší ze srovnávaných zemí, mírně nižší než v České republice. Náklady na dopady stárnutí populace jsou v současnosti odhadovány jako srovnatelné nebo mírně nižší než v České republice. Institucionální nastavení neomezuje výrazně pružnost trhu práce, problémem ale zůstává vysoká nezaměstnanost. Na slovenském trhu práce přetrvává vysoká míra dlouhodobé a strukturální nezaměstnanosti, přičemž regionální rozdíly v nezaměstnanosti narůstají. Pružnost mezd je podobně jako v České republice nízká. Nepříznivým vývojem je nárůst podílu minimální mzdy k průměrné mzdě v roce 2007 na nejvyšší hodnotu mezi srovnávanými zeměmi. Příznivý trend je naopak zaznamenán ve vývoji zdanění práce a v nastavení systému daní a dávek směrem k vyšší motivaci nezaměstnaných k přijetí zaměstnaní. Legislativní úprava ochrany zaměstnanosti je méně přísná než v České republice u propouštění jednotlivců ze stálých i dočasných zaměstnání, výrazně přísnější je však u kolektivního propouštění zaměstnanců. Podmínky pro zakládání a uzavírání podniků jsou na Slovensku mnohem jednodušší než v České republice a administrativní bariéry pro podnikání spíše nižší. Zafixování kurzu slovenské koruny k euru na hodnotě výrazně pevnější vzhledem k trendu dlouhodobého posilování mělo významný dopad na mezinárodní konkurenceschopnost slovenské ekonomiky. Za účelem kvantifikace bezprostředního dopadu zafixování slovenské koruny na vývoj vývozů a dovozů byl zkonstruován model korekce chyb (error correction model; ECM), který je blíže popsán v metodologické části. S použitím tohoto modelu je simulován vývoj vývozů a dovozů při hypotetické depreciovanější trajektorii měnového kurzu slovenské koruny, která je odvozena od průměrné depreciace kurzů měn okolních zemí (Česká republika, Polsko, Maďarsko) v období 2008Q3 2009Q1. Výsledky simulací naznačují na zanedbatelný dopad ve 2008Q3. Poté ve 2008Q4 by byl čistý vývoz při depreciovanějším kurzu o 0,2 % HDP vyšší, vývoz by se zvýšil o 2,4 % HDP a dovoz by vzrostl o 2,2 % HDP. Nejvýraznější dopad je pozorován v 2009Q1, kdy by byl čistý vývoz vyšší o 0,7 % HDP, vývoz by se zvýšil o 6,6 % HDP a dovoz o 6,0 % HDP. Robustnost výsledků byla prověřena simulacemi s alternativními specifikacemi reálného měnového kurzu. V základní verzi se pracuje s reálným kurzem na bázi indexů cen průmyslových výrobců. Dopady jsou 18