JAROMÍR LEICHMANN, JANA HRUBÁ, JANA KOTKOVÁ, PETRA VLâKOVÁ MATERIÁLOVÁ CHARAKTERISTIKA KAMENN CH NÁDOB ZE ZÁDU NÍHO CHRÁMU PANOVNÍKA NEFEREFREA V ABÚSÍRU Jaromír Leichmann, Jana Hrubá, Jana Kotková, Petra Vlãková Ústav geologick ch vûd PfiF MU Brno,Kotláfiská 2,611 37 Brno,âeské národní egyptologické centrum FF UK. Starovûk Egypt a jeho kultura fascinuje souãasné pozorovatele mistrovstvím dosaïen m ve vyuïití a zpracování ãetn ch typû kamenû a hornin. Nûmeck egyptolog Rolf Gundlach (1998) jednou nazval Egypt kamenn m státem a tak jen potvrdil, jak hluboce staroegyptskou civilizaci ovlivnila dostupnost a v udypfiítomnost tohoto stavebního materiálu. Pohfiební komplex panovníka Neferefrea v Abúsíru 1 Královské pohfiebi tû v Abúsíru se py ní nûkolika v znamn mi stavebními a archeologick mi památkami. Jednou z nich je i nedokonãen NeferefreÛv pohfiební komplex.kdyï na poãátku 20.st.v Abúsíru pracoval v znamn nûmeck egyptolog Ludwig Borchardt, prozkoumal i tuto památku. Správnû ji zafiadil do 5. dynastie a za jejího vlastníka oznaãil krátce vládnoucího Neferefrea, av ak prohlásil, Ïe nebyla nikdy dokonãena. Teprve archeologické v zkumy âeského (dfiíve âeskoslovenského) egyptologického komplexu, v ãele s prof. Miroslavem Vernerem, objasnily stavební podobu Neferefreovy hrobky a prokázaly, Ïe panovník zde byl skuteãnû pohfiben. 2 Archeologick v zkum soustavnû probíhal od roku 1982 do 1998, kdy bylo dokonãeno ãi tûní vnitfiních prostor vlastní hrobky. Sv m netradiãním architektonick m uspofiádáním i charakterem archeologick ch nálezû pfiedstavuje NeferefreÛv pohfiební komplex unikátní památku, která umoïàuje úzké provázání jednotliv ch nalezen ch pfiedmûtû se znám m a zdokumentovan m archeologick m kontextem. 1 Obecnû k problematice kamenn ch nádob ve starovûkém Egyptû viz pfiíspûvek Petry Vlãkové v tomto ãísle PES. 2 BlíÏe o stavební podobû a architektonickém v voji Neferefreova zádu ního komplexu Verner (1997: 265 272). V podzemních prostorách hrobky byly nalezeny pozûstatky pohfiební v bavy panovníka, zlomky jeho kanop (nádob na uchování vnitfiností Vlãková 2002) a kamenného sarkofágu (Verner 2000: 565 566), které dokládají, Ïe panovník zde byl skuteãnû pohfiben. 54
MATERIÁLOVÁ CHARAKTERISTIKA KAMENN CH NÁDOB Soubor kamenn ch nádob a jejich zlomkû z Neferefreova pohfiebního komplexu Obr. 1 PÛdorys Neferefreova zádu ního chrámu s vyznaãením v razn ch koncentrací nálezû kamenn ch nádob. Podklad zhotovila Ing. J. Malátková. Celkem bylo pfii archeologickém v zkumu Neferefreova pohfiebního komplexu nalezeno na 850 kamenn ch nádob a jejich zlomkû, které pocházely z 66 místností a prostor zádu ního chrámu, svatynû noïe i vlastní hrobky panovníka (Vlãková (2001)). Nálezy kamenn ch nádob a jejich zlomkû se koncentrovaly pfiedev ím na dvou místech, která v sobû odráïí i dva základní kontexty, v nichï se kamenné nádoby v komplexu objevují. Jedním z nich je prostor skladû poblíï nestar í kamenné fáze chrámu ( rafurou oznaãené místnosti na obr.1) a druh m odpadní prostor mezi jiïním kfiídlem zádu ního chrámu a komplexem svatynû noïe (na obr. 1 oznaãenou souvislou edou barvou). Kamenné nádoby zcela jistû patfiily k pûvodnímu kultovnímu vybavení, vlastnûnému chrámem. Jejich nález ve skladovacích prostorech je tedy zcela logick. Kromû vlastního kultovního náãiní, jako napfi. mûlk ch mis a pohárû, kterého bylo pouïíváno pfii kaïdodenním chrámovém rituálu, slouïily pfiedev ím vysoké cylindrické vázy a hluboké mísy s límcovit m okra- 55
JAROMÍR LEICHMANN, JANA HRUBÁ, JANA KOTKOVÁ, PETRA VLâKOVÁ jem jako nádoby pro uskladnûní vonn ch mastí a olejû, které byly posléze pouïívány v kultu. Poté, co do lo bûhem rituálû k po kození kamenn ch nádob, byly jejich zlomky postupnû vyfiazeny z denního provozu a docházelo k jejich ukládání v odpadních prostorech. Projekt Funkce zádu ního chrámu panovníka Neferefrea v Abúsíru ve svûtle vybran ch nálezov ch souborû 3 V zkum fragmentû kamenn ch nádob je souãástí vût ího mezioborového grantového projektu, kter je zamûfien na pfiírodovûdecké analyzování a zpûtné vyhodnocení jednotliv ch skupin archeologick ch nálezû pocházejících z pohfiebního komplexu panovníka Neferefrea v Abúsíru. Kromû kamenn ch nádob jsou zkoumány i zlomky kamenn ch a dfievûn ch soch a rovnûï fragmenty fajánsov ch inlejí a fritû. Pfiírodovûdná ãást projektu zamûfiená na kamenné nádoby se vûnuje urãení podrobn ch charakteristik hornin (usazenin, vyvfielin a pfiemûnûn ch hornin) a minerálû,ze kter ch byly vyrábûny nádoby nalezené v zádu ním chrámu panovníka Neferefrea, a srovnání s dosud publikovan m srovnávacím materiálem. Na základû porovnání v sledkû anal z s dostupn mi údaji lze uvaïovat o urãení provenience jednotliv ch surovin.dosavadní klasické monografie Aston (1994); Klemm Klemm (1993), které se zab vají touto problematikou, vycházejí pfieváïnû z makroskopického popisu studovaného materiálu horniny. To sebou pfiiná í fiadu nepfiesností. Dal ím zdrojem problémû pfii studiu surovin je ãasté pouïívání historick ch názvû materiálû, které neodpovídají moderním geologick m klasifikaãním principûm. Jako pfiíklad je moïno uvést ãastou zámûnu termínu alabastr (egyptsk alabastr) a karbonát. Obû horniny jsou si v nûkter ch pfiípadech velmi podobné a odli it je lze pouze za pouïití analytick ch metod.v poslední dobû se ale objevují i v renomovan ch odborn ch geologick ch a mineralogick ch ãasopisech práce o nerostn ch surovinách vyuïívan ch v minulosti Gorton Mallory-Greenough Greenough (2002), které vyuïívají moderních analytick ch metod bûïnû pouïívan ch v geologii a mineralogii.v rámci probíhajícího grantového projektu,na jehoï fie- ení se podílí âesk egyptologick ústav FF UK a Ústav geologick ch vûd MU, jsme se pfii studiu v e uveden ch nádob soustfiedili právû na aplikaci vybran ch analytick ch metod jako polarizaãní mikroskopie, elektronová mikrosonda, katodová luminiscence, rentgenová difrakce a isotopová geochemie. Pfii v bûru metod jsme byli limitováni moïnostmi odbûru a velikosti vzorku. Proto bylo nutno upustit od celohorninové geochemie a i isotopická studia omezit pouze na vybrané karbonátové horniny. 3 Projekt ã. 404/03/1457 je podporovan Grantovou agenturou âeské republiky. 56
MATERIÁLOVÁ CHARAKTERISTIKA KAMENN CH NÁDOB Dosavadní v sledky V Náprstkovû muzeu bylo prozkoumáno a vyhodnoceno celkem 210 kamenn ch nádob a jejich úlomkû. Horniny byly makroskopicky rozãlenûny do nûkolika kategorií (viz níïe). Z typick ch vybran ch vzorkû byla pofiízena fotodokumentace. Poté bylo z makroskopicky definovan ch skupin hornin na Ústavu geologick ch vûd zhotoveno 46 le tûn ch v brusû, které byly následnû studovány, nejdfiíve s pomocí polarizaãní mikroskopie, dále pak na elektronové mikrosondû a s pomocí katodové luminiscence.v sledkem první ãásti tohoto studia je mikroskopická klasifikace a níïe uvedená petrografická charakteristika. ProtoÏe dosavadní úroveà zpracování jednotliv ch vzorkû není stejná, neboè u nûkter ch vzorkû uï byly provedeny v echny zam lené anal zy, ale nûkteré byly studovány jenom mikroskopicky, pfiiná í níïe uvedená charakteristika surovin spí e jen v ãet neï vyãerpávající charakteristiku. PouÏité horniny lze z látkového hlediska rozdûlit do dvou velk ch skupin horniny karbonátové a horniny silikátové. Karbonátové horniny jsou tvofieny pfiedev ím kalcitem, dolomitem, magnezitem. V men í mífie jsou zastoupeny dal í karbonáty a i nûkteré silikáty. Na sloïení druhé skupiny se v rozhodující mífie podílejí silikáty Ïivce, slídy, amfiboly a fiada dal ích. Obû skupiny se ov em od sebe neli í pouze sv m minerálním a chemick m sloïením, ale i sv mi vlastnostmi technologick mi. Karbonátové horniny mají v raznû niï í tvrdost neï horniny silikátové, dají se tedy podstatnû lépe opracovávat. I v dne ní dobû se v kamenické praxi horniny dûlí na mûkké karbonáty, mramory a tvrdé napfi. Ïuly, gabra aj. Rozdíl v tvrdosti se v raznû promítá i do podílu vynaloïené práce,kdy snáze opracovatelné karbonátové horniny jsou ãasto dvakrát aï tfiikrát levnûj í neï napfi. Ïuly. Silikátové horniny jsou ale na druhou stranu v raznû odolnûj í vûãi korozi a dal ím degradaãním pochodûm. 1. Karbonátové horniny Karbonátové horniny byly na základû makroskopické, mikroskopické a EMS charakteristiky rozdûleny do následujících podskupin: 1. 1 Organodetritick vápenec V kalcitickém mikritu se hojnû objevují úlomky fosilií. 1. 2 âerven vápenec Velmi jemnozrnn vápenec, kter je do ãervena zbarven Ïelezit m pigmentem. 1. 3 Písãit vápenec Jemnozrnn sedimentární vápenec s ãast mi litick mi úlomky. 1. 4 Jemnozrnn mramor s grafitov m pigmentem PfievaÏující matrix je tvofiena dolomitem, kalcit se v horninû vyskytuje v podobû Ïilek. 57
JAROMÍR LEICHMANN, JANA HRUBÁ, JANA KOTKOVÁ, PETRA VLâKOVÁ 1. 5 Vláknit mramor Tato hornina b vá nûkdy v literatufie zamûàována za travertin. Studium optick ch vlastností ale prokázalo, Ïe je tvofiena karbonáty. ZpfiesÀující studium na EMS prokázalo vedle kalcitu rovnûï dolomit. 1. 6 Îíhan mramor Tato hornina je v literatufie oznaãována jako dolomit. Na základû studia na elektronové mikrosondû bylo prokázáno zastoupení jak dolomitu, tak i kalcitu.v akcesorickém mnoïství je pfiítomen Mg-chlorid indikující, Ïe se jedná o horninu metamorfovanou. 1. 7 Mramor Relativnû hrubozrnná hornina, v kalcitické matrix se vykytují silnû rozpraskaná zrna olivínu, která podléhají ãásteãné serpentinizaci. 1. 8 Magnezit V základní hmotû tvofiené magnezitem se objevují Ïilky dolomitu. 2. Silikátové horniny 2. 1 Gabro metagabro Hrubozrnná hornina edá nebo ãerno-bílá, pfievaïují tmavé minerály. Primární minerální sloïení není zachováno. PÛvodní plagioklas je zcela nahrazen albitem, mafické minerály Ca amfibolem a epidotem. 2. 2 Diorit a dioritová rula Diorit je tmavá edá hornina, kterou tvofií tmavé minerály biotit, amfibol, pyroxen. Dále je zde v malém mnoïství pfiítomen kfiemen. Dioritová rula je hornina svûtlej í bílo- edá, hrubozrnná. Na jejím sloïení se podílí li tovit plagioklas, amfibol, biotit a také kfiemen. 2. 3 Metaanortozit Tato hornina (horniny) má promûnlivé zabarvení od svûtlé edé po tmavû edou. âasto je páskovaná. Hornina je tvofiená amfibolem a plagioklasem. Dále se vyskytuje biotit, pyroxen, kfiemen. Plagioklasy podmiàují dlaïdico- Obr. 2 Metaanortozit. Fotografie v odraïen ch elektronech. CPX klinopyroxen, Hbl amfibol, Plg plagioklas anortit.amfibol obrûstající klinopyroxen dokumentuje metamorfní postiïeni horniny. Délka mûfiítka ve spodní ãásti obrázku odpovídá 0,5 mm. 58
MATERIÁLOVÁ CHARAKTERISTIKA KAMENN CH NÁDOB vitou strukturu horniny, amfibol místy vytváfií shluky a vyrostlice.v horninû je zastoupení plagioklasu a amfibolu nerovnomûrné, hornina místy nab vá leukokrátního charakteru, jindy vy í obsah amfibolu dáva horninû melanokrátní charakter. 2. 4 Bazalt âerná hornina skládající se pfieváïnû z ÏivcÛ + pyroxenû, amfibolû a olivínu. Plagioklasy vytváfiejí porfyrická tabulkovitá zrna. Ostatní minerály jsou souãástí základní hmoty. 3. Pískovec Jedná se o ãerven pískovec se v esmûrnû zrnitou stavbou. Je tvofien pfieváïnû kfiemenem. Katodoluminiscenãní studium ukázalo, Ïe kfiemeny nebyly derivovány z jednoho zdroje, a Ïe hornina má spí e polymiktní charakter. 4. Kfiemen Doposud jedin zji tûn vzorek je tvofien kfiemenem mléãnû-bílé barvy. Literatura Aston, Barbara G. 1994 Ancient Egyptian stone vessels. Materials and forms,heidelberg: Heidelberger Orientverlag [Studien zur Archäologie und Geschichte Altägyptens 5]; Gorton, M. P Mallory-Greenough, Leanne M. Greenough, John D. 2002 The Source of Basalt Vessels in Ancient Egyptian Archeological Sites: A Mineralogical Approach,The Canadian Mineralogist 40, s. 1025 1046; Gundlach, Rolf 1998 Der Pharao und sein Staat. Die Grundlegung der ägyptischen Königsideologie im 4. und 3. Jahrtausend, Darmstadt:Wissenschaftliche Buchgesellschaft; Klemm, R. Klemm D. 1993 Steine und Steinbrıche im Alten Ägypten, Berlin: Springer-Verlag; Verner, Miroslav 1997 Pyramidy.Tajemství minulosti,praha:academia; 2000 Newly Discovered Royal Sarcophagi from Abusir, in: Bárta, Miroslav Krejãí, Jaromír (eds.). Abusir and Saqqara in the year 2000, Prague: Academy of Science of the Czech Republic, Oriental Institute, [Archiv Orientální, Supplementa IX], s. 561 580; Vlãková, Petra 2001 Soubor kamenn ch nádob z pyramidového komplexu panovníka Neferefrea v Abúsíru, Praha: nepubl. diplomová práce. 2002 Royal canopic jars from Abusir, Archiv Orientální 70/2, s. 147 162. 59