Úroveň znalostí v poskytování předlékařské první pomoci u učitelů na základních školách v mikroregionu Jiţní Valašsko

Univerzita Palackého Olomouc Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy Klára Staníková III. ročník prezenční studium Obor: Český jazyk se zaměřením na vzdělávání a Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání Úroveň znalostí v poskytování předlékařské první pomoci u učitelů na základních školách v mikroregionu Jiţní Valašsko Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. RNDr. Lubomír Krejčovský, CSc. Olomouc 2010

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny pouţité materiály v seznamu pouţité literatury. Souhlasím s případným vyuţitím této bakalářské práce ke studijním účelům. V Olomouci dne 10. 4. 2010 Klára Staníková

Děkuji Doc. RNDr. Lubomíru Krejčovskému, CSc. za odborné vedení bakalářské práce a poskytnutí cenných rad při zpracování práce. Děkuji také ředitelům a vyučujícím základních škol za vstřícnost při sběru informací.

OBSAH: ÚVOD... 5 1 CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY... 6 1.1 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE... 6 1.2 HYPOTÉZY... 6 2 TEORETICKÉ POZNATKY... 7 2.1 PRVNÍ POMOC... 7 2.1.1.Definice první pomoci... 7 2.1.2 Rozdělení první pomoci... 7 2.1.3 Přivolání zdravotnické záchranné sluţby... 7 2.1.4 Legislativní úprava první pomoci... 8 2.2 POSTUPY PŘI POSKYTOVÁNÍ PRVNÍ POMOCI... 9 2.2.1. První pomoc při ţivot ohroţujících stavech... 9 2.2.1.1. Krvácení... 9 2.2.1.2 Šok... 10 2.2.1.3. Bezvědomí... 11 2.2.1.4. Zástava dýchání a krevního oběhu... 12 2.2.2. První pomoc při úrazech... 16 2.2.2.1. Poranění hlavy... 16 2.2.2.2. Poranění páteře a míchy... 17 2.2.2.3. Poranění hrudníku... 17 2.2.2.4. Poranění břicha... 18 2.2.2.5. Zlomeniny... 18 2.2.2.6. Poranění zvířetem... 19 2.2.2.7. Rány... 20 2.2.2.8. Tepelná poranění oraganismu... 21 2.2.2.9. Tonutí... 22 2.2.2.10. Poranění elektrickým proudem... 22 2.2.3. První pomoc při neúrazových stavech... 23 2.2.3.1.Horečka... 23 2.2.3.2 Stav dušnosti... 23 2.2.3.3. Křeče... 24 2.2.3.4. Akutní stavy u onemocnění diabetes mellitus... 26 2.3 ZODPOVĚDNOST PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ ZA BEZPEČNOST SVĚŘENÝCH ŢÁKŮ... 27 3 METODIKA... 30 3.1 METODA DOTAZNÍK... 30 3.2 VLASTNÍ DOTAZNÍK... 30 3.3 DISTRIBUCE DOTAZNÍKŮ... 30 3.4 NÁVRATNOST DOTAZNÍKŮ... 31 4 VÝSLEDKY VÝZKUMU A JEJICH ANALÝZA... 32 5 NÁVRH ŘEŠENÍ... 63 5.1. HODNOCENÍ PLNĚNÍ CÍLŮ... 63 5.1.1 Cíl 1... 63 6.1.2 Cíl 2... 63 5.2 NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ... 63 ZÁVĚR... 65 SOUHRN... 66 LITERATURA A PRAMENY... 67 SEZNAM TABULEK... 69 SEZNAM GRAFŮ... 70 SEZNAM ZKRATEK... 71 4

ÚVOD První pomoc jsou dvě holé ruce, zdravý selský rozum a dobrá vůle pomoci druhému člověku Na začátku práce bych ráda uvedla důvody, které mě vedly k volbě tématu bakalářské práce Úroveň znalostí v poskytování předlékařské první pomoci u učitelů na základních školách v mikroregionu Jiţní Valašsko. O problematiku poskytování první pomoci se zajímám jiţ delší dobu. V rámci skautské organizace jsem se zúčastnila několika kurzů (rádcovský, čekatelský, vůdcovský), jejichţ součástí byla vţdy přednáška první pomoci s praktickými nácviky ošetření jednotlivých zranění. V našem skautském středisku zastávám jiţ několik let funkci zdravotníka, která sebou přináší nutnost neustálého vzdělávání se v oblasti poskytování první pomoci. Také proto jsem v loňském roce navštěvovala volitelný předmět První pomoc na Lékařské fakultě UP Olomouc, který prohloubil mé znalosti. Nejen při činnosti ve skautské organizaci, ale i jako absolventka Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické ve Zlíně, obor Všeobecná setra, jsem při vykonávání odborné praxe v nemocnici zjistila, ţe řada z nás o první pomoci není dostatečně informovaná. Umět poskytnout první pomoc, by mělo patřit k základnímu vzdělání kaţdého člověka. Za cílovou skupinu svého výzkumu jsem si vybrala učitele základních škol, kteří se při své pedagogické praxi mohou setkat s ohroţením zdraví, nebo dokonce ţivota ţáka. Děti jsou populační skupinou s velmi vysokým rizikem vzniku úrazů. Znalost správného postupu poskytnutí první pomoci u učitelů základních škol, můţe sehrát klíčovou roli při záchraně ţivota dítěte nebo zabránění trvalých následků. Na základní škole se také setkáváme s chronicky nemocnými dětmi, například alergiky, astmatiky, diabetiky nebo epileptiky. Je tedy důleţité, aby pedagogové uměli poskytnout první pomoc i v případě exacerbace akutních stavů chronických chorob. Z výše uvedeného je patrné, ţe je důleţité zmapovat úroveň znalostí v poskytování první pomoci u učitelů a zjistit téţ oblasti, ve kterých jsou největší nedostatky a navrhnout způsob, jakým tyto nedostatky odstranit. 5

1 CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY 1.1 Cíle bakalářské práce 1. Zmapovat úroveň teoretických znalostí v oblasti poskytování předlékařské první pomoci u učitelů na základních školách v mikroregionu Jiţní Valašsko. 2. Zjistit, zda učitelé základních škol povaţují své teoretické znalosti v oblasti poskytování první pomoci za dostatečné, a zda mají zájem o edukaci. 1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1. Předpokládám, ţe vědomostní otázky z oblasti poskytování první pomoci budou učiteli základních škol zodpovězeny s více neţ 50% správností. Hypotéza č. 2. Předpokládám, ţe nejniţší míra teoretických znalostí v poskytování první pomoci bude u učitelů základních škol zaznamenána v problematice resuscitace. Domnívám se, ţe méně neţ 50 % odpovědí na otázky týkající se nových postupů v resuscitaci z roku 2005 bude zodpovězeno správně. Hypotéza č. 3 Předpokládám, ţe více neţ 50 % učitelů základních škol nepovaţuje své teoretické znalosti v poskytování první pomoci za dostatečné. Hypotéza č. 4 Předpokládám, ţe více neţ 75 % učitelů základních škol má zájem o další vzdělávání v oblasti poskytování první pomoci. Tato hypotéza bude předmětem šetření pouze u respondentů, kterým jejich zaměstnavatel neposkytuje pravidelná školení první pomoci. 6

2 TEORETICKÉ POZNATKY Vzhledem k tématu bakalářské práce pokládám za důleţité uvést v této části práce některé základní informace o první pomoci, jakými jsou například samotná definice pojmu první pomoc, dále obecné rozdělení první pomoci, problematika první pomoci v trestním zákoně a jednotlivé postupy při poskytování první pomoci. 2.1 První pomoc 2.1.1 Definice první pomoci 1 První pomoc je definována jako soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohroţení nebo postiţení zdraví či ţivota člověka cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohroţení či postiţení. 2.1.2 Dělení první pomoci 2 1. technická PP slouţí k odstranění zevních příčin, které způsobily poruchu zdraví. Je zpravidla vykonávána speciálními týmy (hasičský záchranný sbor, horská záchranná sluţba, ). Hlavní úkonem je vyproštění postiţeného a jeho přesun na bezpečné místo. 2. laická PP je soubor základních a technických opatření, prováděných bez specializovaného vybavení. Součástí laické PP je přivolání odborné zdravotnické pomoci a péče o postiţeného do jejího příjezdu. 3. odborná přednemocniční pomoc je poskytování odborné péče, kterou zajišťují lékaři, záchranáři a zdravotní sestry. Poskytují lékařskou a zdravotnickou PP s pouţitím léčebných a diagnostických přístrojů, aplikují léky a provádí ţivot zachraňující výkony. 2.1.3 Přivolání zdravotnické záchranné sluţby 3 Ze všech pevných i mobilních linek v ČR lze bezplatně volat ZZS (zdravotnický záchranný systém) na lince 155 nebo na lince tísňového volání 112. 1 Srov. BYDŢOVSKÝ J., První pomoc, Praha: Grada, 2004. s. 9 2 Srov. KELNAROVÁ, J., a kol., První pomoc I., Praha: Grada, 2007. s. 21-23 3 Srov. SRNSKÝ, P., První pomoc u dětí, Praha: JS Press, 2007. s. 12 7

Při komunikaci s operátorem ZZS je nezbytné jednat klidně a poskytnout mu všechny důleţité informace: - představit se - co nejpřesněji uvést místo nehody - sdělit o jakou nehodu se jedná, počet postiţených, jejich pohlaví a přibliţný věk - popsat charakter zranění postiţených - uvést zpětné telefonní spojení - volající by neměl ukončit hovor dříve neţ operátor 2.1.4 Legislativní úprava první pomoci Zákon o zdraví lidu (20/1966 Sb., 17. 3. 1966) 9 (4) V zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů je kaţdý povinen: b) poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závaţné poruchy zdraví, c) účastnit se zdravotnického školení a výcviku uloţeného z důvodu obecného zájmu. 4 Trestní zákon (140/1961 Sb., 1. 1. 1962) 207 (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky váţné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiné, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok. (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky váţné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta nebo zákazem činnosti. 5 208 Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níţ měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti. 6 4 Zákon č. 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, 9, 4 odst. 5 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, 207, 1 a 2 odst. 6 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, 208 8

2.2 Postupy při poskytování první pomoci 2.2.1. První pomoc při ţivot ohroţujících stavech 2.2.1.1. Krvácení 7 Krvácení je stav, kdy poškozenou cévní stěnou z krevního oběhu uniká krev různě rychle a v různě velkém mnoţství. Krev je tekutina nezbytná pro ţivot člověka a tak krevní ztráta vţdy znamená pro organismus oslabení. Ohroţení postiţeného závisí na velikosti krevní ztráty a na rychlosti krevní ztráty. Organismus je schopen menší mnoţství krevní ztráty kompenzovat, větší krevní ztrátu uţ ale ne. Krvácení dělíme dle intenzity krvácení na malé, střední a velké. Podle druhu krvácející cévy na tepenné, ţilní, kapilární a smíšené (z tepny a ţíly zároveň). Podle směru krvácení na zevní (mimo tělo) a vnitřní (do tělních dutin). Ţilní krvácení Z poraněného místa volně vytéká tmavě červená krev. Postiţený je bledý, potí se a má zrychlený tep. První pomoc: Postiţeného poloţíme nebo posadíme, krvácející ránu zvedneme nad úroveň srdce a přiloţíme tlakový obvaz. Dbáme na sterilitu a chráníme sami sebe pouţitím gumových rukavic. Kontrolujeme ţivotní funkce postiţeného a zajistíme transport do zdravotnického zařízení. Protišoková opatření 5 T. Tepenné krvácení 8 Z poraněného místa vystřikuje jasně červená krev v rytmu srdečního tepu. Postiţený je bledý, potí se, je mu chladno. Je také ohroţen hypovolemickým šokem. Důleţité je neztrácet čas a ihned poskytnout první pomoc. První pomoc: Okamţitě stlačíme krvácející cévu buď přímo v ráně, nebo vyuţijeme stlačení tepny v tzv. tlakovém bodě. Tlakový bod je místo, kde lze přívodnou hmatnou tepnu přitisknout ke kosti a zastavit tak přítok krve do postiţené oblasti. Dále zvolíme 7 Srov. SCHEINAROVÁ, A., První pomoc, Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. s. 33 8 Srov. SCHEINAROVÁ, A., První pomoc, Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. s. 34 9

nejvhodnější způsob ošetření tak, aby bylo moţno dopravit raněného k definitivnímu ošetření. Můţeme pouţít tlakového obvazu nebo škrtidla. Pokud nelze ţádný z těchto způsobů pouţít (rána na krku), pokračujeme v kompresi cévy přímo v ráně po celou dobu transportu. Sledujeme ţivotní funkce postiţeného a v případě jejich poruchy zahajujeme neodkladnou resuscitaci. Protišoková opatření 5 T. Škrtidlo pouţíváme při krvácení z tepny paţní nebo stehenní, hlavně tam, kde nelze krvácení zastavit jiným způsobem (např. ztrátová poranění končetin). Škrtidlo se přikládá vţdy nad krvácející ránu směrem k srdci. Po přiloţení škrtidla je končetina bledá, chladná, bez pulzace. Je nutné zaznamenání času přiloţení. Vlásečnicové krvácení 9 Krvácení s nejmenšími krevními ztrátami. Příčinou jsou drobné řezné a trţné ranky a oděrky, při kterých dojde k poranění vlásečnic probíhajících v kůţi. K zástavě krvácení dojde po několika minutách samovolně. První pomoc: Ránu opláchneme, vydezinfikujeme a sterilně přikryjeme. Krvácení z nosu 10 Krvácení z nosu bezprostředně neohroţuje postiţeného větší krevní ztrátou. Příčinou bývá úraz nebo poškození sliznice nosní cizím předmětem, dále také zvýšená křehkost cévek nosní sliznice, vysoký krevní tlak, dlouhodobé poškození nosní sliznice zánětem. První pomoc: Postiţeného posadíme s mírně předkloněnou hlavou a stiskneme nosní křídla. Na zátylek dáváme studené obklady. Trvá-li krvácení déle neţ 20 minut zavoláme ZZS.(příloha č. 3) 2.2.1.2. Šok 11 Šok je závaţný stav ohroţující na ţivotě, při kterém dochází k selhání krevního oběhu. Je charakterizován hypotenzí a nedokrvením tkání. Při šoku není organismus schopen zásobovat tkáně kyslíkem a odvádět z nich toxické látky. 12 9 Srov. SRNSKÝ, P., První pomoc u dětí, Praha: JS Press, 2007. s. 13 10 Srov. tamtéţ, s. 15 11 Srov. BYDŢOVSKÝ, J., První pomoc, Praha: Grada, 2004. s 21-23 12 BYDŢOVSKÝ, J., První pomoc, Praha: Grada, 2004. s. 21 10

Podle příčiny dělíme na šoky na hypovolemický (např. ztráta krevní při úraze, dehydratace apod.), kardiogenní (např. infarkt myokardu, srdeční selhání apod.), septický (např. těţké infekce, popáleniny apod.), anafylaktický (např. alergická reakce na léky) a neurogenní (např. úrazy mozku, lékové intoxikace). Příznakem šoku je zrychlený tep, studený pot, třes, bledost a postupně můţe nastat bezvědomí s poruchami ţivotně důleţitých funkcí. Tyto příznaky neplatí pro postiţené septickým šokem. První pomoc: Postiţeného uloţíme do protišokové polohy (hlava níţ neţ končetiny), zavoláme ZZS, sledujeme postiţeného a v případě selhání základních ţivotních funkcí zahájíme neodkladnou resuscitaci. Protišoková opatření 5 T : - teplo (pozor na prochladnutí) - tekutiny (pouze svlaţování rtů, nepodávat tekutiny ústy) - ticho (uklidnit postiţeného) - tišení bolesti (znehybnění, zástava krvácení apod. laici nepodávají ţádné léky) - transport (co nejrychleji) 2.2.1.3. Bezvědomí 13 Příčin vzniku bezvědomí je mnoho a mohou se vzájemně kombinovat. U kaţdého postiţeného však bez ohledu na příčinu musíme počítat se závaţnou poruchou mozkových funkcí a s přímým ohroţením jeho ţivota. Bezvědomí můţeme rozdělit na hluboké (postiţený nereaguje vůbec nebo jen na bolestivé podněty) a na lehčí stupeň bezvědomí (postiţený reaguje na hlasité zvolání, je schopen vykonávat jednoduché příkazy, lze jej alespoň na krátkou dobu probudit). První pomoc při hlubokém bezvědomí: Postiţeného uloţíme do polohy na zádech a zakloníme mu hlavu. Nutná je kontrola ţivotních funkcí. Pokud je dýchání a srdeční činnost zachována, je třeba postiţeného uloţit do stabilizované polohy (příloha č. 4) a přikrýt ho. Pokud postiţený nedýchá nebo nemá srdeční akci, zahajujeme neodkladnou resuscitaci. 13 Srov. BAUMANOVÁ, M., a kol., Hygiena, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, první pomoc pro praxi ve zdravotně sociální péči, Praha: Ev public relations, 2007. s. 56 11

Mdloba je krátká ztráta vědomí, která je způsobena dočasným nedostatečným prokrvením mozku. Důvodem vzniku mdloby je např. silný emoční podmět, strach, špatná zpráva, ale také fyzické vyčerpání, hladovění a další. První pomoc: Nutno je rychle a dostatečně zásobit mozek krví. Pacienta okamţitě uloţit do polohy na zádech se zdviţenými končetinami, nejlépe ve stínu s dostatkem čerstvého vzduchu. Po návratu vědomí můţeme nabídnout doušek vody. Pokud se mdloba opakuje a postiţený má i jiné potíţe, je nutno jej odeslat k dalšímu vyšetření ve zdravotnickém zařízení. 2.2.1.4 Zástava dýchání a krevního oběhu 14 Při zástavě základních ţivotních funkcí (dýchání a krevního oběhu), zahajujeme okamţitě kardiopulmocerebrální resuscitaci (KPCR). Cílem KPCR je obnovení dodávky okysličené krve do celého těla. Při nedostatku kyslíku dochází po 4-5 minutách k nevratným změnám na mozkové tkáni. Nejčastější příčinou zástavy základních ţivotních funkcí je u dospělých selhávání srdce. U mladších dětí je to dušení, vdechnutí cizího tělesa nebo zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Nejčastějším důvodem zástavy základních ţivotních funkcí u starších dětí bývá úraz, tonutí a tepelná poranění. Postup při poskytování KPCR vychází z doporučení Evropské rady pro resuscitaci (Guidelines 2005), která vychází z posledních vědeckých poznatků. Dětský věk byl dle nových postupů rozdělen na novorozence (0-28 dní), kojence (29 den 1 rok) a dítě (více neţ jeden rok aţ do puberty). Diagnostika náhlé zástavy oběhu 15 1. VĚDOMÍ - reakce na oslovení nebo na bolestivý podnět 2. DÝCHÁNÍ - zjištění zda postiţený dýchá normálně nedýchá normálně - poruchy dýchání (chrčení, pískání, lapavé dechy, bublání, ) + promodrání nedýchá 3. KREVNÍ OBĚH - laici kontrolu neprovádí 14 Srov. BYDŢOVSKÝ, J., První pomoc, Praha: Grada, 2004. S. 14-16 15 Srov. KELNAROVÁ, J., a kol., První pomoc I., Praha: Grada, 2007. s. 66-67 12

Zprůchodnění dýchacích cest při základní KPCR Pomocí prstů a kapesníku odstraníme krev, zvratky, cizí tělesa či zubní protézu. Dále provedeme záklon hlavy, čímţ se napnou svaly krku a kořen jazyka, který můţe být zapadlý, se oddálí od zadní stěny hltanu. Tím se obnoví průchodnost dýchacích cest, pokud v ústech není další překáţka. Dále předsuneme dolní čelist, zuby dolní čelisti se tak dostanou před horní čelist. Dýchání z plic do plic ústy Podle výše uvedeného způsobu postiţenému vyčistíme dutinu ústní a zakloníme hlavu. Prsty pravé ruky postiţenému stiskneme nosní díry a zhluboka se nadechneme. Široce otevřená ústa přitiskneme kolem úst postiţeného a vydechneme vzduch do jeho plic. Pozorujeme, zda se zvedá hrudník. Oddálením úst umoţníme výdech, kontrolujeme, zda hrudník klesá, a současně se nadechujeme. Dýchání z plic do plic nosem Tento způsob se vyuţívá např. při poleptání, při potíţích s otevřením úst. Postiţenému uzavřeme ústa, obemkneme nos svými ústy a vdechneme do nosních průduchů. Na dobu pasivního výdechu postiţenému ústa otvíráme. Dýchání z plic do plic u dítěte Opatrně prstem vyčistíme dutinu ústní. Vdechujeme malé mnoţství vzduchu současně do úst i nosu (u novorozenců jen objem úst). Manévry na odstranění cizího tělesa Vyuţít můţeme úder mezi lopatky (provádíme dlaní ve fázi výdechu) a Heimlichův manévr (stlačení nadbřišku, tlakem na bránici můţeme docílit vypuzení překáţky). (příloha č. 5) KPCR u dospělých Po provedení celkové diagnostiky stavu pacienta a při nedostatečném či ţádném dýchání nejprve zavoláme ZZS a pak přikročíme k resuscitaci. Poloha pacienta je v leţe na zádech na tvrdé podloţce. Zachránce si klekne kolmo k postiţenému, proplete prsty nataţených rukou, hranu spodní dlaně poloţí doprostřed hrudní kosti pacienta a provede 30 stlačení hrudníku do hloubky 4-5 centimetrů, frekvencí asi 100 stlačení za minutu. Následně po zajištění průchodnosti dýchacích cest pacienta zachránce stiskne nos pacienta a provede 2 vdechy trvající asi vteřinu, přičemţ mezi jednotlivými vdechy nos 13

uvolní po dobu potřebnou k běţnému nádechu. Zachránce během této činnosti zrakem kontroluje, zda dochází ke zvedání hrudníku pacienta, čímţ zjišťuje, jestli nemá pacient překáţku v dýchacích cestách. Tento proces opakujeme aţ do příjezdu ZZS, do doby, neţ začne pacient dýchat, nebo do naprostého vyčerpání zachránce. (příloha č. 5) Pro větší názornost uvádím jednotlivé kroky dle D. Kubátové 16. Níţe uvedenými schématy (schéma č. 1, 2 a 3) se řídí zachránce, který je s postiţeným sám. Pokud je zachránců více, má jeden z nich při ohroţení ţivota okamţitě volat tísňovou linku. Schéma č. 1 KPCR u dospělých POŘADÍ ÚKONŮ, JE-LI POSTIŢENA DOSPĚLÁ OSOBA (OD PUBERTY VÝŠE), tj. základní podpora ţivota při srdečním selhání Je v bezvědomí nereaguje? Křičte o pomoc Uložte postiženého na znak a otevřete dýchací cesty Nedýchá normálně? Volejte tísňovou linku (ZZS) Proveďte 30 kompresí hrudníku do hlouby 4 5 cm směrem k páteři Střídejte [30 kompresí : 2 vdechy] až do příjezdu rychlé zdravotnické pomoci KPCR u dítěte (od 1 roku do puberty) Posloupnost kroků KPR u dětí se liší podle počtu zachránců. Pokud je zachránce sám, dítě je v bezvědomí a nedýchá, je nutné okamţitě zahájit KPR a záchrannou sluţbu volat aţ po minutě oţivování. V případě, ţe okolo jsou i další lidé, někdo z nich musí okamţitě zavolat ZZS a zachránce zahájí KPCR ihned. Samotnou KPCR zahajujeme pěti úvodními vdechy. U dětí nevdechujeme celý objem našich plic, neboť plíce dítěte jsou o hodně menší a mohlo by tak dojít k jejich poškození. Pokračujeme třiceti stlačeními hrudníku zhruba do třetiny jeho hloubky 16 KUBÁTOVÁ, D., Zdravotnické dovednosti a první pomoc v pedagogické praxi, Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2009. s. 17 14

frekvencí 100 stlačení za minutu. Pouţíváme menší fyzickou sílu, nebo provádíme pouze jednou rukou. Poté otevřeme dýchací cesty a provedeme dva vdechy, přičemţ zacpeme nos dítěte. Pokračujeme v cyklech 30 stlačení hrudníku a 2 vdechy, dokud nepřijede ZZS, dokud dítě nezačne dýchat, nebo dokud nejsme naprosto vyčerpáni. Schéma č. 2 KPCR u dětí (od 1 roku do puberty) POŘADÍ ÚKONŮ, JE-LI POSTIŢENO DÍTĚ (VE VĚKU OD 1 ROKU DO PUBERTY), tj. základní podpora ţivota při náhlé zástavě oběhu vyvolané dušením Je v bezvědomí nereaguje? Křičte o pomoc Uložte postižené dítě vleže na znak a otevřete dýchací cesty Nedýchá normálně? Proveďte 5 úvodních záchranných vdechů malými objemy vzduchu, bez čekání na výdech Stále nereaguje? Ţádné známky oběhu? Střídejte [30 kompresí asi do 1/3 hloubky hrudníku : 2 vdechům] po dobu asi 1 minuty (Profesionální zachránci střídají 15 kompresí : 2 vdechům) Poté volejte tísňovou linku (ZZS) Pokračujte v KPCR [30 kompresí : 2 vdechům] do příjezdu rychlé zdravotnické pomoci Schéma č. 3 KPCR u kojenců a novorozenců U KOJENCŮ se po 5 úvodních záchranných vdeších střídá jen [5 kompresí :1 vdech] U NOVOROZENCŮ se po 5 úvodních záchranných vdeších střídají [3 komprese : 1 vdech] 15

2.2.2. První pomoc při úrazech 2.2.2.1. Poranění hlavy 17 Poranění hlavy můţeme rozdělit na poranění lebky, poranění mozku a poranění obličeje. Mezi hlavní příčiny patří dopravní úrazy (zejména cyklisté, motocyklisté), údery do hlavy (box, rvačky), pády a další. Poranění lebky K nejčastějším poraněním lebky se řadí zlomeniny, které vznikají přímým násilím na hlavu. Tyto zlomeniny mohou být otevřené, zavřené, lineární, impresivní, nebo můţe jít o zlomeninu spodiny či klenby lebeční. Často se projevují bezvědomím, brýlovým hematomem kolem očí (promodrání) či vytékáním krve nebo mozkomíšního moku z nosu či ucha. První pomoc: Jako první zajistíme základní ţivotní funkce, stavíme krvácení, provedeme protišoková opatření a voláme ZZS. Poranění mozku Poranění mozku je velmi časté u dopravních nehod a střelných poranění hlavy. Můţe se jednat např. o otřes mozku (bez organického poškození mozku), zhmoţdění mozku (vţdy nenávratné a s následky), roztrţení mozkové tkáně (je-li rozsáhlé, pak je neslučitelné se ţivotem) a stlačení mozku (útlak mozkové tkáně). Nejčastější projevy těchto poranění jsou bezvědomí, zvracení, nevolnost, dezorientace a tachykardie. První pomoc: Postiţeného uloţíme na záda s podloţením hlavy, kontrolujeme základní ţivotní funkce, provedeme protišoková opatření a voláme ZZS. Poranění obličeje Mezi nejčastější poranění obličeje patří poranění zubů, nosu a zlomenina dolní čelisti. Nejčastějším projevem je krvácení, otok, deformace a bolestivost. 17 Srov. BAUMANOVÁ, M., a kol., Hygiena, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, první pomoc pro praxi ve zdravotně sociální péči, Praha: Ev public relations, 2007 s. 64 16

První pomoc: Ošetříme otevřená poranění (proplach čistou vodou, dezinfekce, krytí a fixace), zajistíme průchodnost dýchacích cest a kontrolujeme základní ţivotní funkce. Provedeme protišoková opatření a voláme ZZS. 2.2.2.2. Poranění páteře a míchy 18 Mezi poranění páteře patří zlomeniny obratlů, výhřezy meziobratlových plotének, luxace obratlů aţ úplné přerušení páteře. Příčinou poranění můţe být náraz, pád z výšky, pád těţkého předmětu na záda a další. U poraněného, který je v bezvědomí, zjistíme intenzivní bolestivost v poraněné části páteře. Podle místa úrazu dochází k různě velké ztrátě schopnosti ovládat končetiny a k poruše jejich citlivosti. U postiţeného v bezvědomí musíme s poraněním míchy předem počítat a postupovat tak, abychom zabránili dalšímu případnému poškození. První pomoc: Jako první zajišťujeme základní ţivotní funkce a voláme ZZS. Postiţeného nezvedáme, nepřenášíme a zbytečně s ním nemanipulujeme. Pokud máme podezření na poranění krční páteře, tak fixujeme hlavu postiţeného, a to nejlépe rukama. Hlavu pevně uchopíme v oblasti uší a vyčkáme příjezdu odborné pomoci. Toto opatření platí pro poranění jak krční, tak hrudní či bederní páteře. U otevřených poranění rány ošetřujeme podle všeobecných zásad a je nutno počítat s tím, ţe bodné, střelné a zhmoţděné rány mohou zasahovat aţ do tělních dutin. 2.2.2.3. Poranění hrudníku 19 Poranění hrudníku rozdělujeme na otevřená (otevřený a ventilový pneumotorax) a uzavřená (uzavřený pneumotorax). Při úrazech hrudníku bývá porušena hrudní stěna a často i orgány, které jsou v hrudníku uloţeny. Ohroţeny jsou tedy i základní ţivotní funkce. Poranění bývají doprovázena vysokou bolestivostí při dýchání, dýchání je rychlé a povrchní. Vţdy je nutné odborné vyšetření. Pneumotorax je stav, kdy je přítomen v pohrudniční dutině vzduch. Příčinou je nejčastěji rána v hrudní stěně, kterou vniká do hrudníku vzduch. Mezi další příčiny patří zlomeniny ţeber apod. Rozlišujeme otevřený, ventilový (záklopkový) a uzavřený 18 Srov. BAUMANOVÁ, M., a kol., Hygiena, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, první pomoc pro praxi ve zdravotně sociální péči, Praha: Ev public relations, 2007 s. 65 19 Srov. BYDŢOVSKÝ, J., První pomoc, Praha: Grada, 2004. s. 25 17

pneumotorax. U postiţeného se objeví dušnost, v případě otevřeného poranění má postiţený na hrudníku ránu, ze které vytéká červená zpěněná krev. Postiţený je ohroţen šokem, má zrychlenou srdeční akci, je bledý a potí se, můţe být přítomen i neklid. První pomoc: U otevřeného pneumotoraxu je nutné sterilní překrytí rány poloprodyšným obvazem sterilní krytí, na něj přiloţíme igelitovou fólii a náplastí přelepíme za tří stran. V případě, ţe je v ráně postiţeného cizí těleso, nevytahujeme je. Postiţeného uloţíme do polohy v polosedě, v případě šoku ho uloţíme do protišokové polohy. Záklopkový pneumotorax je velmi závaţný stav ohroţující postiţeného na ţivotě, proto by měl být okamţitě uzavřen otvor v hrudníku a měly bychom kontrolovat základní ţivotní funkce. První pomoc u uzavřeného pneumotoraxu je sledování dýchacích pohybů hrudní stěny. Pokud je dýchání nedostatečné, zahájíme dýchání z plic do plic ústy. Postiţeného uloţíme do polohy v polosedě a hrudník mu obváţeme elastickým obinadlem. U všech typů pneumotoraxu provedeme protišoková opatření, kontaktujeme ZZS. Udrţujeme s postiţeným kontakt. V případě selhání ţivotních funkcí zahajujeme KPCR. 2.2.2.4. Poranění břicha 20 Nejčastěji příčinou jsou dopravní nehody (náraz na volant, na řidítka, pády ze schodů apod.). Méně často bývá příčinou otevřené poranění, např. střelné či bodné. Postiţený udává bolest, často mohou být příznaky němé a rozvíjet se a v průběhu několika hodin. Můţe jít o poranění sleziny, poranění jater a střev apod. Postiţený můţe být ohroţen šokovým stavem. První pomoc: Postiţeného uloţíme do polohy v polosedě, v případě šokového stavu do protišokové polohy. Pokud se jedná o otevřené poranění, ránu sterilně kryjeme a cizí předměty nevytahujeme. Postiţenému nepodáváme ţádné tišící léky. Kontaktujeme ZZS a udrţujeme kontakt s postiţeným. 2.2.2.5. Zlomeniny 21 Příčinou zlomenin je působení hrubé síly na kost (dopravní nehody, pády, sportovní aktivity, skoky do vody apod.). Zlomeniny dělíme na otevřené (zde je přítomna porucha 20 Srov. SCHEINAROVÁ, Adolfa, První pomoc, Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. s. 45 21 Srov. KUBÁTOVÁ, D., Zdravotnické dovednosti a první pomoc v pedagogické praxi, Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2009. s. 39 18

integrity kůţe) a uzavřené. Mezi příznaky patří deformace končetiny, patologická pohyblivost, krepitace (praskání) kostních úlomků při prohmatávání, dále bolest a otok. První pomoc: Vţdy je nutná fixace kostí - vţdy fixuje kloub nad i pod zlomeninou. Kosti nenapravujeme, necháváme je v původní zlomené poloze. U otevřených zlomenin sterilně kryjeme, důleţitá je kontrola ţivotních funkcí, u velkých zlomenin provádíme protišoková opatření 5 T, přivoláme ZZS. 2.2.2.6. Poranění zvířetem 22 Pokousání zvířetem Postiţený můţe být pokousán např. psem, kočkou, liškou, králíkem, zajícem. Vzniká nebezpečí přenosu vztekliny. První pomoc: Je nutné ránu dostatečně dezinfikovat a sterilně přikrýt. Postiţeného převezeme k lékaři na definitivní vyšetření. Je-li to moţné, zajistíme veterinární vyšetření zvířete, které postiţeného pokousalo. Bodnutí hmyzem Bodnutí včelou nebo vosou nebývá pro postiţeného, který není alergik, nebezpečné. Nejvíce nebezpečné je bodnutí sršněm, u alergiků můţe způsobit anafylaktický šok. Zvláště nebezpečné je bodnutí do krku, úst a dýchacích cest. První pomoc: Z rány šetrně odstraníme ţihadlo, zdezinfikujeme a přiloţíme chladný obklad, také můţeme pouţít chladivé masti (Fenistil gel, ). ZZS voláme v případě mnohočetného pobodání, pokud se postiţený dusí nebo má pocit sevřeného hrdla, také kdyţ zvrací nebo má pocit nevolnosti. Uštknutí jedovatým hadem V dnešní době chová řada lidí různé exotické hady, proto není uštknutí nic zvláštního. V naší zemi je jediným volně ţijícím jedovatým hadem zmije. Při uštknutí je nebezpečí vniknutí jedu do organismu. 22 Srov. BERÁNKOVÁ, M., a kol., První pomoc, Praha: Informatorium, 2002. s. 103-104 19

První pomoc: Zaškrcení pouze ţilního řečiště nad místem uštknutí (tzn. pouze mírné zaškrcení), zvýraznění krvácení masáţí (aby odtekla krev s příměsí jedu). Nutné je znehybnění, chlazení a elevace končetiny. Kontrola ţivotních funkcí a přivolání ZZS. Protišoková opatření. Kousnutí klíštětem Kousnutí klíštětem je nebezpečné moţným přenosem klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy na postiţeného. Proti encefalitidě je dnes moţné se očkovat, proti borelióze zatím ne. Riziko onemocnění boreliózou se sniţuje, je-li klíště odstraněno do 24 hodin. První pomoc: Klíště odstraníme kývavými pohyby a to nejlépe speciální pinzetou, kterou můţeme zakoupit v lékárně. Je moţno klíště mazat oleji, vodou s mýdlem nebo mastnými krémy. Po odstranění klíštěte zdezinfikujeme ranku. Objeví-li se v místě vpichu zarudnutí, je nutno navštívit lékaře. 2.2.2.7. Rány 23 Rána je porušení souvislosti kůţe nebo sliznice. Organismus je ohroţen krvácením, ztrátou tkáně, infekcí, poraněním ţivotně důleţitých orgánů a infekcí. Nekrvácející rány U těchto typů ran provedeme dezinfekci poraněné plochy a sterilně ji zakryjeme. V případě potřeby zajistíme lékařské ošetření. Znečištěné rány Typické jsou znečištěné odřeniny (např. znečištění štěrkem, hlínou, pískem apod.). Tyto rány napřed omyjeme a očistíme, poté vydezinfikujeme a sterilně zakryjeme. Lékařskou pomoc vyhledáme v případě potřeby. Drobné řezné rány Okolí rány očistíme a ránu vydezinfikujeme. Rány tohoto typu ošetříme staţením okrajů rány k sobě mašličkou. V případě potřeby vyhledáme lékařskou pomoc. 23 Srov. BYDŢOVSKÝ, Jan, První pomoc, Praha: Grada, 2004. s. 26 20

Rány s cizím tělesem Ránu sterilně kryjeme, cizí těleso neodstraňujeme a vyhledáme lékařskou pomoc. Patří sem např. bodná poranění, střelná poranění apod. 2.2.2.8. Tepelná poranění organismu 24 Extrémní teplotní vlivy způsobují tepelná poranění organismu, která rozdělujeme na celková a lokální. Celková tepelná poškození Mezi celkové tepelné poškození patří přehřátí, jehoţ příznaky jsou červené zbarvení kůţe, horečka, malátnost, zmatenost, pocení, zvýšená tepová frekvence a další. Celkové poškození z přehřátí se nazývá úpal, poškození vlivem přímého působení slunečních paprsků na hlavu způsobující překrvení mozkových obalů se nazývá úţeh. První pomoc: Zamezit dalšímu působení vysoké teploty, vhodné jsou vlaţné zábaly, chlazení, zajištění proudění čerstvého vzduchu. Postiţenému při vědomí můţeme podat minerální vodu po doušcích. Další celkové tepelné poranění je podchlazení. Příznaky podchlazení jsou pokles srdeční a dechové frekvence, hypoxie mozku, nízká tělesná teplota, bledost, povrchní dech a arytmie. První pomoc: Zabránění další ztrátě tepla, podání zdroje energie a postupné zahřívání. Nepodávat alkohol (vyvolal by rozšíření cév a pokles TK, čímţ by došlo k úbytku tepla)! Lokální tepelná poškození Popáleniny postiţený je ohroţen šokem a vstupem infekce. Závaţnost závisí na rozsahu, hloubce, věku (větší problémy u starších lidí a u dětí), umístění a příčině (sálání/přímý kontakt). Určení rozsahu postiţené plochy se děje podle pravidla devíti hlava 9 %, horní končetiny 2 x 9 %, trup 18 % + 18 %, dolní končetiny 2 x 18 % a perineum 1 % povrchu těla (příloha č. 7). 24 Srov. BYDŢOVSKÝ, Jan, První pomoc, Praha: Grada, 2004. s. 32-33 21

Rozlišujeme tři stupně popálenin. První stupeň je charakterizován pouze zčervenáním, u druhého stupně se objevují puchýře a popálení je bolestivější a s delší dobou hojení. U třetího stupně dochází k odumření tkáně, zuhelnatění, hojí se měsíce a často je nutná i transplantace. První pomoc: Okamţité uhašení ohně, chlazení (min. 15-20 min.) - chlazení odvádí teplo a tlumí bolest. Dále je nutné dostatečné sterilní krytí, v první pomoci nepouţíváme masti a zásypy. U třetího stupně provádíme protišoková opatření a voláme ZZS. Omrzliny stejně jako u popálenin rozlišujeme tři stupně. První stupeň je charakterizován bledou nafialovělou kůţí, která je málo citlivá. U druhého stupně se na naţloutlé kůţi nachází puchýřky a kůţe je necitlivá. Nenávratná odúmrť tkáně se nachází u třetího stupně, zmrzlé části jsou křehké a po rozmrznutí se rozpadají. První pomoc: Celkové ohřívání, pokus o zvýraznění prokrvení, u prvního a druhého stupně sterilní krytí. U třetího stupně navíc provádíme protišoková opatření a přivoláme ZZS. 2.2.2.9. Tonutí 25 Tonutí je relativně častá příčina smrti, a to zvláště u mladších osob a dětí. Za základní příčinu tonutí povaţujeme vniknutí vody do dýchacích cest. Při tonutí dochází k zhoršenému okysličování tkání, rozpadu červených krvinek, vyplavení draslíku z krvinek, nasátí vody do krevního oběhu a k porušení plicních sklípků. První pomoc: Okamţité vytaţení tonoucího z vody (můţe být ohroţen i zachránce), zahájení KPCR, přivolání ZZS. 2.2.2.10. Poranění elektrickým proudem 26 Největším nebezpečím, které můţe bezprostředně ohrozit ţivot při zasaţením elektrickým proudem je srdeční zástava, porucha srdečního rytmu a ztráta vědomí. Úraz elektrickým proudem je nejrizikovější pro malé děti. 25 Srov. BYDŢOVSKÝ, Jan, První pomoc, Praha: Grada, 2004. s. 42 26 Srov. SRNSKÝ, P., Základní norma zdravotnických znalostí, Praha: JS Press, 2008. s. 55 22

První pomoc: Okamţitě musí být ukončeno působení proudu na organismus. Dále je nutná kontrola základních ţivotních funkcí, a pokud je postiţený v bezvědomí a nedýchá je nutná okamţitá KPCR a přivolání ZZS. Případné popáleniny, zlomeniny a další rány ošetříme dle platných zásad první pomoci. 2.2.3. První pomoc při neúrazových stavech 2.2.3.1. Horečka 27 Horečka je obranný mechanismus organismu, který napomáhá boji s infekcí. Horečka není nemoc, je pouze příznakem virového nebo bakteriálního onemocnění či přehřátí. Zvýšená teplota můţe provázet úraz hlavy nebo otravu. Během dne tělesná teplota kolísá, za normální hodnoty povaţujeme 36 37 C. Teplotu mezi 37 38 C označujeme jako zvýšenou. O horečce hovoříme v případě, ţe je tělesná teplota vyšší neţ 39 C a vysoká horečka je při tělesné teplotě přesahující 40 C. Déletrvající vysoká teplota je nebezpečná zvláště pro děti a chronicky nemocné. Horečku provází nevolnost, nechuť k jídlu, zarudnutí obličeje, bolesti hlavy, břicha, kloubů, zvracení a křeče. První pomoc: U postiţeného se snaţíme o sníţení tělesné teploty fyzikálním chlazením těla (sprchování vlaţnou vodou), podáváme mu dostatek tekutin a léky sniţující horečku. Trvá-li horečka déle neţ dva dny zajistíme postiţenému vyšetření u lékaře. 2.2.3.2. Stav dušnosti 28 Dušnost můţe vzniknout v důsledku zánětu v oblasti horních a dolních cest dýchacích nebo zhoršení bronchiálního astmatu. U dětí je častá příčina vzniku dušnosti aspirace cizího tělesa. Laringitída zánět hrtanu. Tato infekce způsobí otok v oblasti hlasivek. Vyskytuje se nejčastěji na jaře a na podzim. Rozvoj příznaků je velmi rychlý, objevuje se dušnost při výdechu i nádechu, typický hvízdavý zvuk (inspirační stridor), suchý štěkavý kašel, chrapot a zvýšená tělesné teplota. Nejčastěji postihuje děti od jednoho do tří let. 27 Srov. KUBÁTOVÁ, D., Zdravotnické dovednosti a první pomoc v pedagogické praxi, Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2009. s. 53-54 28 Srov. SRNSKÝ, P., Základní norma zdravotnických znalostí, Praha:JS Press, 2008. s. 52 23

První pomoc: Při akutní dušnosti by měl postiţený dýchat chladný vlhký vzduch a neprodleně by měla být přivolána ZZS. Epiglotitida zánět příklopky hrtanové. Nejčastějším vyvolavatelem je bakterie Haemophilus influensae, která způsobí otok příklopky hrtanové. Otok uzavírá vchod do dýchacích cest a postiţený se dusí. Od roku 2001 jsou děti proti tomuto onemocnění očkovány. Příznakem tohoto onemocnění je vysoká horečka, dušnost, silná bolest krku, obtíţe s polykáním, povrchní kašel, bledost a schvácenost. První pomoc: Při dušnosti uloţit postiţeného do polosedu a zajistit přívod chladného vzduchu, okamţité přivolání ZZS. Astmatický záchvat se můţe rozvinout na podkladě infekce dýchacích cest, při zvýšené fyzické zátěţi, při stresu nebo při kontaktu s alergenem (léky, potraviny, bodnutí vosou, včelou, ). Při záchvatu dochází k otoku sliznice průdušek, ke stahu průduškové stěny a k sekreci hustého hlenu, kterým jsou průdušky ucpány. Astmatický záchvat provází dušnost, při výdechu slyšitelné pískoty, cyanóza, suchý kašel, úzkost. První pomoc: Pacienta uloţíme do polohy v polosedě, zajistíme dostatek čerstvého chladného vzduchu, podáme inhalační sprej, se kterým se pacient léčí. Pokud se stav nezlepší, tak voláme ZZS. 2.2.3.3. Křeče 29 Můţeme se s nimi setkat např. při epilepsii, úrazech mozku, nádorech mozku, otravách, při hysterickém záchvatu atd. Ve všech věkových skupinách jsou ţivot ohroţující především křeče spojené s poruchou vědomí, které se mohou projevit jako jednotlivé záchvaty, nebo jako křečový stav (série opakujících se křečí, které bezprostředně ohroţují ţivot postiţeného). Epilepsie je chronické neurologické onemocnění, které můţe mít různý klinický obraz. Křeč můţe vyvolat nedodrţení denního reţimu, poţití alkoholu, vynechání léků, 29 Srov. DOSTÁLOVÁ, J., První pomoc I., Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2005. s. 49-51 24

nadměrná fyzická zátěţ apod. Záchvatu můţe předcházet aura (různé pocity). Časté je během záchvatu pomočení, pokálení, pěna u úst, amnézie na událost a následně zmatenost. Jde o velmi nebezpečný stav, který ohroţuje postiţeného na ţivotě. První pomoc: U postiţeného v epileptickém záchvatu dbáme o to, aby se neporanil. Odstraníme veškeré nebezpečné předměty. Po záchvatu zkontrolujeme ţivotní funkce a přivoláme ZZS. Pokud dojde k poruše ţivotních funkcí, zahajujeme KPCR. Febrilní křeče tyto křeče provází horečky kolem 38 ºC, nejčastěji u dětí do 6 let. Příznakem můţe být zadrţování dechu, vyvrácené oči, pěna kolem úst, překrvení obličeje a krku. První pomoc: Dítě rozbalit, podat antipyretika, vhodné jsou antipyretika ve formě čípku. Pokud je matka poučena, je moţno podat Diazepam, nejlépe ve formě čípku. Transport dítěte do zdravotnického zařízení nebo přivolání ZZS. Afektivní křeče nejčastěji se s nimi setkáváme u kojenců a batolat. Jejich vznik bývá v souvislosti s tzv. provokačním momentem (leknutí, strach, výbuch zlosti nebo silný bolestivý podnět). Dítě při křiku a pláči najednou nemůţe popadnout dech a upadá do bezvědomí s křečemi. První pomoc: Křeč většinou spontánně odezní. Je moţné provést úder na hrudník. Nutná je kontrola základních ţivotních funkcí. Laryngospasmus tato křeč svalů hrtanu nejčastěji vzniká z místního podráţdění při aspiraci, úrazu hrtanu (karate, přepadení, ) nebo z centrální příčiny (např. hysterie). Můţe vyústit aţ do výdechové nedostatečnosti s cyanózou (promodrání) a krátkodobým bezvědomím. První pomoc: Křeč většinou spontánně odezní. Prioritou je zajištění průchodnosti dýchacích cest a základních ţivotních funkcí. 25

2.2.3.1. Akutní stavy u diabetes mellitus 30 Diabetes mellitus je onemocnění způsobené poruchou vylučování hormonu inzulinu slinivkou břišní nebo poruchou tkáňové odpovědi na inzulin. Můţe docházet ke kolísání hladiny glykémie. Hyperglykemie vysoká hladina krevního cukru, která se dostaví při nedodrţování správné léčby a ţivotosprávy. Mezi příznaky patří unavenost, porucha vědomí aţ kóma, dehydratace, z úst je někdy cítit aceton. První pomoc: Upadne-li postiţený do bezvědomí, uloţíme jej do stabilizované polohy a přivoláme okamţitě ZZS. U hyperglykémie je vţdy nutná hospitalizace. Hypoglykemie nízká hladina krevního cukru, která se dostaví při hladovění, zvýšené tělesné zátěţi nebo chybném podání inzulinu. Příznakem je hlad, neklid, třes končetin, celková slabost, závratě, ztráta vědomí a zrychlený tep. První pomoc: Postiţenému při vědomí podáme sladkou tekutinu nebo cukr a zajistíme rychlý transport do nemocnice. Upadne-li postiţený do bezvědomí, uloţíme jej do stabilizované polohy a přivoláme okamţitě ZZS. 30 Srov. BAUMANOVÁ, M., a kol., Hygiena, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, první pomoc pro praxi ve zdravotně sociální péči, Praha: Ev public relations, 2007. s. 65 26

2.3 Zodpovědnost pedagogických pracovníků za bezpečnost svěřených ţáků 31 V této kapitole bych ráda uvedla, jak je ze zákona dána zodpovědnost pedagogických pracovníků za bezpečnost svěřených ţáků. Chci také přiblíţit termín úraz ţáků, hlášení úrazu a evidence úrazu. Školský zákon Dle ustanovení 29 odst. 3 zákona č. 561/2004 (školský zákon) jsou orgány, organizace a školy zabezpečující výchovu a vzdělávání povinny zajistit bezpečnost a ochranu zdraví ţáka při vzdělávání a výchově, při činnostech s nimi přímo souvisejících a při poskytování školských sluţeb. To se týká i všech akcí pořádaných školou, které se uskuteční mimo školu (návštěvy divadel, exkurze, výlety, zájezdy, školy v přírodě). Za bezpečnost ţáka neodpovídá škola při jeho cestě do školy a ze školy. Zodpovědnost za bezpečnost ţáka při cestě ze školy a do školy přebírá pouze ve výjimečných situacích (např. kdyţ je v době vyučování oblast postiţena ekologickou či jinou katastrofou). Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, ţáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy sice není dle právní teorie pramenem práva, je však závazný pro všechny školy zřizované MŠMT a podle č. 1 odst. 2 tohoto pokynu jej podpůrně mohou uţívat i ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé sluţeb souvisejících se vzděláváním a výchovou. Dle Čl. 8 Metodického pokynu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ČR k zajištění BPOZ, Č j.: 37 014/2005-25, zajistí škola nebo školské zařízení [v souladu s 133 odst. 1 písm. h) zákona č. 65/1965, zákoník práce], aby byly vytvořeny podmínky pro včasné poskytnutí první pomoci a lékařské ošetření při úrazech a náhlých onemocněních. Odpovídá za vhodné rozmístění lékárniček první pomoci s potřebným vybavením. Rovněţ zajistí, aby všichni ţáci a všichni zaměstnanci školy 31 Srov. KUBÁTOVÁ, D., Zdravotnické dovednosti a první pomoc v pedagogické praxi, Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2009. s. 7-8 27

byli seznámeni se zásadami poskytování první pomoci. Na vhodných místech umístí seznam telefonních čísel zdravotnických zařízení. 32 Dle Čl. 9 Metodického pokynu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ČR k zajištění BPOZ, Č j.: 37 014/2005-25, ze dne 22. 12. 2005, by měla škola zajistit, aby ţáci byli dostatečně upozorněni a podrobně instruováni o bezpečnosti a moţném ohroţení zdraví při všech činnostech, kterých se účastní ve škole, nebo se školou souvisejících. Dále by měli být všichni ţáci seznámeni se školním řádem a vnitřním řádem všech prostor patřících ke škole (dílny, hřiště, tělocvična, ). Dokladem o provedeném poučení je záznam o poučení (např. v třídní knize). Úrazy ţáků Úrazem ţáků je úraz, který se stal ţákům při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských sluţeb. Jedná se tedy zejména o úrazy ţáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, při koupání, při výuce plavání a lyţařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěţích a přehlídkách. Úrazem ţáků není úraz, který se ţákům stane na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo nebo cestou zpět, jeţ bylo určeno jako shromaţdiště mimo prostory školy při akcích konaných mimo školu. 33 Evidence úrazů 34 Škola je povinna úrazy evidovat, nahlásit na příslušná místa a vyhotovit záznam o úrazu. Při evidenci úrazů se postupuje dle vyhlášky Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ČR č. 64/2005 Sb. o evidenci úrazů dětí, ţáků a studentů, která nabyla účinnosti dnem 9. Února 2005. Škola je povinna vést knihu úrazů, kde se evidují všechny úrazy dětí, a to nejpozději do 24 hodin po tom, co se o úrazu dozví. Do knihy úrazů se uvádí pořadové číslo úrazu, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození zraněného (zraněných), popis úrazu, popis události, při které došlo k úrazu, včetně údaje o datu a místě události. Dále se do knihy úrazu uvádí, kdo úraz ošetřil, podpis pracovníka školy, který zápis provedl a další údaje, pokud jsou potřebné 32 KUBÁTOVÁ, D., Zdravotnické dovednosti a první pomoc v pedagogické praxi, Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2009. s. 8 33 MARÁDOVÁ, E., Ochrana dětí v kaţdodenní práci školy, Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. s. 26-27 34 Srov. KUBÁTOVÁ, D., Zdravotnické dovednosti a první pomoc v pedagogické praxi, Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2009. s. 8 28

k sepsání záznamu o úrazu. Evidence úrazů je také nutná i pro případ, ţe by se následky zranění projevily později a bylo by nutno dodatečně vytvořit záznam o úrazu. Hlášení o úrazu Škola či školské zařízení by mělo bez zbytečného odkladu nahlásit úraz zákonnému zástupci dítěte a příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce. Je-li škola pojištěná na škodu vzniklou na ţivotě a zdraví ţáků, podá neprodleně hlášení příslušné pojišťovně. Jedná-li se o smrtelný úraz, nebo v souvislosti s úrazem byl spáchán trestný čin, musí škola neodkladně podat hlášení útvaru Policie ČR. Záznam o úrazu Jde-li o úraz, jehoţ důsledkem byla nepřítomnost ţáka ve škole nebo školském zařízení nebo smrtelný úraz, musí škola vyhotovit záznam o úrazu. Záznam o úrazu ţáka je třeba vyhotovit na formuláři dle Přílohy k vyhlášce č. 64/2005 Sb. (příloha č. 8). Záznam o úrazu musí být odeslán do jednoho kalendářního měsíce zřizovateli, zdravotní pojišťovně ţáka a příslušnému inspektorátu České školení inspekce, záznam o smrtelném úrazu navíc se zasílá na útvar Policie ČR. 29

3 METODIKA 3.1 Metoda dotazník Informace o znalostech učitelů z oblasti poskytování první pomoci jsem se rozhodla získat pomocí dotazníkové metody (dotazník - příloha č. 1). Pro vytvoření dotazníku jsem pouţila příručky první pomoci. Otázky tvořily situace a stavy, s nimiţ se učitelé mohou setkat ve školách při výkonu povolání, či v běţném ţivotě. Sestavený dotazník jsem konzultovala s vedoucím práce a cvičně jsem ho nechala vyplnit laickou veřejností ve svém okolí, abych zjistila, zda byly otázky pochopeny. 3.2 Vlastní dotazník Dotazník, který jsem pouţila pro výzkum, se skládal z osobního představení respondentům, dále byl vysvětlen účel a návod jak jej vyplnit. Otázka č. 1 zjišťuje, jaké předměty respondenti vyučují na jejich škole. K zjištění názorů (postojů) dotazovaných ke vzdělávání v oblasti první pomoci slouţí otázky č. 2 4. Otázky č. 5-25 jsou zaměřeny na všeobecné znalosti z oblasti první pomoci. 3.3 Distribuce dotazníků Oslovila jsem celkem 12 základních škol (ZŠ) v mikroregionu Jiţní Valašsko. Byly to tyto - ZŠ Brumov Bylnice, ZŠ Drnovice, ZŠ Gabry a Málinky Šťítná nad Vláří, ZŠ Nedašov, ZŠ Slavičín Malé Pole, ZŠ Slavičín Vlára, Základní škola praktická a Základní škola speciální Slavičín, ZŠ Valašské Klobouky, Základní škola a Praktická škola Valašské Klobouky, ZŠ Vlachovice, ZŠ Vysoké pole a ZŠ Újezd. Při osobním jednání s řediteli základních škol jsem je seznámila s danou problematikou a předala ţádost o umoţnění dotazníkové akce (příloha 2). Všichni oslovení ředitelé souhlasili s prováděním dotazníkové akce na jejich škole, a tak jsem koncem února dotazníky do škol přinesla. Dotazníky jsem předala ředitelům ZŠ, ukázala zadání a podmínky vyplnění, které byly stanoveny i v úvodu dotazníku. 30

3.4 Návratnost dotazníků Sběr vyplněných dotazníků proběhl po 10 dnech od jejich distribuce. Rozdáno bylo celkem 175 dotazníků, návratnost byla 163 dotazníků. Z tohoto počtu bylo nutno vyřadit 6 dotazníků pro jejich neúplné vyplnění. Konečný počet dotazníků pouţitých ke zpracování bakalářské práce tedy činí 157. Plný počet vyplněných dotazníků navrátily pouze dvě malé školy a to ZŠ Drnovice a ZŠ Vysoké Pole. 31

4 VÝSLEDKY VÝZKUMU Ve vědomostním testu jsem při analýze a vyhodnocení výsledků správné odpovědi označila tučně. Kaţdá otázka je vyhodnocena samostatně, tabulky obsahují vyhodnocení správných a špatných odpovědí v absolutní a relativní četnosti v grafech je vyjádřen poměr správných a špatných odpovědí v relativní četnosti. Celkový počet pouţitých dotazníků byl 157 v absolutní četnosti a to znamená 100 % v relativní četnosti. Účastníci výzkumu: ZŠ Brumov Bylnice, Druţba 1178, 763 31 Brumov Bylnice ZŠ 1 (29 respondentů) Základní školy a Mateřská školy Drnovice, Drnovice 104, 763 25 Újezd u Valašských Klobouk ZŠ 2 (2 respondenti) ZŠ Gabry a Málinky, Štítná nad Vláří 417, 763 33 Štítná nad Vláří Popov ZŠ 3 (11 respondentů) ZŠ Nedašov, Nedašov 296, 763 32 Nedašov ZŠ 4 (24 respondentů) ZŠ Slavičín Malé Pole, Osvobození 8, 763 21 Slavičín ZŠ 5 (4 respondenti) Základní škola praktická a Základní škola speciální Slavičín, Hrádek na Vlárské dráze 76, 763 21 Slavičín ZŠ 6 (8 respondentů) ZŠ Slavičín Vlára, Školní 403, 763 21 Slavičín ZŠ 7 (30 respondentů) Základní škola a Praktická škola Valašské Klobouky, Smolina 16, 766 01 Valašské Klobouky ZŠ 8 (14 respondentů) ZŠ Valašské Klobouky, Školní 856, 766 01 Valašské Klobouky ZŠ 9 (7 respondentů) 32