Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Koválovice u Tištína

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované krajinné ekologie Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Koválovice u Tištína Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. František Toman, CSc. Vypracovala: Eliška Skácelová Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Koválovice u Tištína vypracovala samostatně a použila jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne podpis......

PODĚKOVÁNÍ Srdečně děkuji paní Evě Ovečkové z Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Prostějov za poskytnutí informací ohledně vybraného katastrálního území. Dále bych chtěla poděkovat vedoucímu práce prof. Ing. Františku Tomanovi a Ing. Jeleně Vitáskové Ph.D. za odborné konzultace. Také chci poděkovat starostovi obce Koválovice Osíčany panu Josefu Poláškovi za poskytnutí historických map obce. Mé poděkování patří také RNDr. Vladimíře Jaškové za korekci chyb v bakalářské práci. Samozřejmě děkuji svým rodičům za podporu během celého studia.

ABSTRAKT Práce je rozdělena na dvě části. První část práce je zaměřena na vývoj zemědělství, dále vlastnické vztahy v období feudalismu, kapitalismu a socialismu. Druhá část práce obsahuje historický přehled o vývoji vlastnických vztahů k půdě na katastrálním území Koválovice u Tištína. KLÍČOVÁ SLOVA Koválovice u Tištína vlastnické vztahy půda katastr nemovitostí ABSTRACT The work is divided into two parts. The first part focuses on the development of agriculture, as well as ownership in the period of feudalism, capitalism and socialism. The second part includes a historical overview of developments in the ownership of land in the cadastral territory of Kovalovice at Tištín. KEYWORDS Koválovice u Tištína ownership soil real easte register

OBSAH 1 ÚVOD... 9 1.1 Cíl práce... 9 2 VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ... 9 2. 1 Začátky lidského zájmu o půdu a její ohraničení... 9 2.2 První pokusy o měření, soupisy a popisy půdy... 10 2.3 První stopy držby půdy v našich zemích... 10 3 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBODBÍ FEUDALISMU... 11 3.1 Vnitřní kolonizace... 11 3.2 Velká kolonizace... 11 3.3 Raabizace... 11 4 POZEMKOVÁ EVIDENCE DO ROKU 1781... 12 4.1 První berní rula z roku 1654... 12 4.2 Druhá berní rula z roku 1684... 13 4.3 Třetí berní rula z roku 1748 (první tereziánský rustikální katastr)... 13 4.4 Čtvrtá berní rula z roku 1757 (druhý tereziánský rustikální katastr)... 14 4.5 Exaeqatorium dominicale z roku 1757 (panské vyrovnání)... 14 5 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU... 15 5.1 Scelování půdy (komasace)... 16 6 POZEMKOVÁ EVIDENCE DO ROKU 1950... 17 6.1 Josefinský katastr z roku 1785... 17 6.2 Tereziánsko Josefinský katastr z roku 1792... 18 6.3 Stabilní katastr (období let 1817 1927)... 18 6.4 Veřejné knihy... 19 6.5 Zemské desky... 20 6.6 Pozemkové knihy... 20 6.7 Pozemkový katastr (1927 1950)... 21 7 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBODOBÍ SOCIALISMU... 22 7.1 Pozemkové úpravy v období socializace vesnice... 22 8 POZEMKOVÁ EVIDENCE DO ROKU 1992... 24 8.1 Jednotná evidence půdy (období let 1950 1964)... 24 8.2 Evidence nemovitostí (období let 1964 1992)... 25 8.2.1 Operát EN... 26

8.2.1.1 Měřický operát... 26 8.2.1.2 Písemný operát... 26 8.2.1.3 Sbírka listin... 27 8.2.1.4 Sumarizační výkazy... 27 9 EVIDENCE NEMOVITOSTÍ V SOUČASNOSTI... 27 9.1 Katastr nemovitostí... 27 9.1.1 Předmět katastru nemovitostí... 27 9.1.2 Obsah katastru nemovitostí... 28 9.1.3 Zápisy vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem... 28 10 KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ KOVÁLOVICE U TIŠTÍNA... 30 10.1 Popis obce... 30 10.2 Historie obce... 30 10.3 Zemědělství v obci... 32 10.4 Vývoj vlastnických vztahů... 32 10.4.1 Současný stav... 33 10.4.2 Založení JZD Koválovice u Tištína... 35 10.4.3 Transformace JZD po roce 1989... 35 10.4.4 Změny vlastníků... 36 10.4.4.1 Parcela pozemkového katastru č. 282... 36 10.4.4.2 Parcela pozemkového katastru č. 271... 37 10.4.4.3 Parcela pozemkového katastru č. 270... 37 10.4.4.4 Parcely pozemkového katastru č. 254, 255, 258, 259, 260... 38 10.4.4.5 Parcely pozemkového katastru č. 262, 266, 267... 39 10.4.4.6 Parcely pozemkového katastru č. 283,286... 40 10.4.4.7 Parcely pozemkového katastru č. 287, 290... 40 11 ZÁVĚR... 41 12 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE... 44 13 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK... 45 14 PŘÍLOHY... 46

1 ÚVOD 1.1 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je zpracovat na základě studia a analýzy historických materiálů a podkladů historický přehled o vývoji vlastnických vztahů k půdě a jejímu využití v katastrálním území Koválovice u Tištína. V první části je zachycen vývoj zemědělství a první zájmy o půdu a její ohraničení, dále období feudalismu, kapitalismu a vlastnické vztahy v období socialismu. Dále je zde podrobně popsána evidence půdy v průběhu let od 18. století po současnost. Druhá část práce je zaměřena na katastrální území obce Koválovice u Tištína, její první historické zmínky, popis obce a dále vývoj vlastnických vztahů na daném katastrálním území. Vývoj vlastnických vztahů je zde datován od počátku 20. století po současný stav. Důležitým mezníkem je rok 1989 tedy doba po transformaci jednotného zemědělského družstva. 2 VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ 2. 1 Začátky lidského zájmu o půdu a její ohraničení První stopy lidského zájmu o půdu pocházejí z pradávných dob. V našich zemích jsou takové stopy již z doby neolitické kultury kolových staveb a ze starší doby kamenné. Neolitický člověk lovil a rybařil, ale také pěstoval a pásl dobytek. Pěstováním rostlin a obděláváním půdy vznikala nutnost ochraňovat půdu a úrodu, čímž vznikal a vyvíjel se smysl pro držbu a vlastnictví. Smysl tehdejšího člověka pro držbu a její nabytí posuzují archeologové podle primitivních opatření lidí dosud žijících v odlehlých zemích, např.: Eskymáci dosud označují své pomůcky při lovu zvěře vroubky, aby poznali, komu zabitá zvěř patří. 9

2.2 První pokusy o měření, soupisy a popisy půdy Mnohem více dokumentů o zobrazení držby máme z pozdější doby. Jsou jimi např.: hieroglyfické tabulky v templu v Edfu na Nilu (107 88 př. n. l.), na kterých jsou popisy a zobrazení držby kněží. Z dějin geometrie víme, že v Egyptě pro rozměřování půdy zaplavované Nilem a pro obnovování původního stavu hranic musely být vyhotoveny soupisy půdy i její zobrazení. Také římské právní zásady (,,Zákon dvanácti desek ) vysvětlují stav tehdejší pozemkové držby, zejména v ustanoveních o volném obchodu s pozemky, o zákazu dávat půdu do zástavy a o pořizování poslední vůle. Po vítězném alexandrijském tažení (48 47 př. n. l.) dal Caesar změřit celou říši římskou řeckými odborníky z Alexandrie. Z výsledků jejich práce sestavil mapu v tzv. sloupové síni v Římě, kde ukazoval,,světu svět. 2.3 První stopy držby půdy v našich zemích Naše území rozšiřovali svobodní příslušníci kmenů upravováním pastvin, kácením a zabíráním lesů a ochranou lovišť. Silné bojové kmeny zvětšovaly svoje majetky mocí a na základě zásady, že půda, která nemá pána, patří knížeti. Knížata na takové půdě usazovala sedláky nebo dávala půdu do zástavy a do držby za různé služby svým pomocníkům a příznivcům. Klasifikace orných půd byla vyjadřována spíše jejich měrami než skutečnými vlastnostmi půdy. Za vlády knížete Oldřicha (1022) byla daň vybírána z honů i lánů. Míry pro zjišťování výměry půd nebyly jen délkové a plošné, ale také duté jimiž se zjišťovalo množství výsevu a těžby obilí. Pozemky se rozlišovaly na půdu ornou, luční, lesní, křoviny a chrastiny. Podle bonity se půda rozlišovala na dobrou, prostřední a špatnou. Záznamy o tehdejších držebnostních poměrech jsou sepsány v urbářích. První známá daň byla vybrána v roce 1517 a šlo o daň ze statků. Již v roce 1522 byli sněmem zvoleni komisaři z českých stavů, kteří zjišťovali hodnotu statků pro daň. (Mašek F. 1948) 10

3 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBODBÍ FEUDALISMU 3.1 Vnitřní kolonizace Nejprve se u nás konala tzv. vnitřní kolonizace (do 12. st.), která probíhala na úkor vnitrozemských lesů a pastvin. Rostla jak populace, tak i zájem feudálu o půdu. Vznikla tedy potřeba rozšíření půdního fondu. Domácí pracovní síly poddaných nestačily. Feudálové, kteří půdu vlastnili, mohli pokračovat v jejím rozšiřování jen s využitím cizí pracovní síly. 3.2 Velká kolonizace V období tzv. velké kolonizace (12. 14. st.) přicházejí němečtí a holandští kolonisté. Zakládání nových vesnic a organizace půdního fondu byla svěřena tzv. lokátorovi. Jeho úkolem bylo určení místa a způsobu zastavění vsi, vyměření a rozvržení půdního fondu na jednotlivé lány, určení hranic mýcení lesa, rozmístění orné půdy, pastvin, zahrad a zpřístupnění pozemků cestní sítí, vytyčení odvodňovací sítě příkopů atd. Noví kolonisté začínají užívat pluh, a proto vzniká i nový protáhlý tvar pozemků. Počátkem 15. st. je velká kolonizace v podstatě skončena. Hodnotíme-li tehdejší organizaci půdního fondu, řešení cestní sítě, tvarů pozemků, vodohospodářských opatření, delimitaci kultur, okamžité vytyčování a realizační práce, docházíme k závěru, že tyto úpravy byly nejdůležitější etapou vývoje pozemkových úprav v časovém rozpětí od 12. st. do 19. st. 3.3 Raabizace V 18. st., po konfliktech mezi feudály a původními nezakoupenými zemědělci, pověřuje v roce 1775 Marie Terezie F. A. Raaba provedením jeho návrhu aboliční soustavy na území Čech a Moravy. Podstatou tohoto návrhu bylo rozdělení půdy velkostatků, prodání hospodářských budov a dobytka poddaným. 11

Poddaný se stával dědičným nájemcem, původní majitel dostával od nájemce stálý roční plat buď v penězích nebo v obilí. Tato reforma byla provedena na panstvích komorních (státních), na panstvích královských měst, církevních a jezuitských. Raabizace probíhala v letech 1775 1785, a potom byla císařem Josefem II. zastavena. Byla provedena na 148 panstvích v Čechách a na 69 na Moravě. Rozdělením dvorů velkostatků vzniklo v Čechách 128 nových vesnic a na Moravě asi 117 vesnic. Hodnotíme-li raabizační práce, musíme konstatovat, že tyto práce byly řízeny a prováděny ústředními orgány na základě právních hospodářských a technických instrukcí a návodů vyškoleným odborným personálem, který byl vybaven měřickými přístroji. Výsledné realizované pozemkové úpravy byly zobrazeny v raabizačních mapách a byly také založeny písemné operáty tzv. geometrické tabely, což jsou první pozemkové knihy. Výrazné pronikavé změny v zemědělské krajině byly také spojeny s přechodem extenzivní trojhonné soustavy hospodaření ve značně intenzivnější hospodářství střídavé. (Toman F. 1995) 4 POZEMKOVÁ EVIDENCE DO ROKU 1781 Různé soupisy půdy - urbáře - se u nás objevily na jednotlivých panství již ve 13. st. Daně z půdy měl právo určovat pouze zemský sněm, v němž zasedaly tři stavy: panský, rytířský a městský. Původně se daně vybíraly podle přiznání na základě odhadu prodejní ceny půdy. Docházelo ke zmenšování a utajování velikosti poplatné půdy, což bylo zdrojem nedorozumění mezi panovníkem a stavy. Český sněm proto zavedl novou jednotku osedlý a usedlost. Moravský sněm zavedl novou pomyslnou měrnou jednotku zbrojního koně. 4.1 První berní rula z roku 1654 První daňový soupis poddanské půdy, rustikální katastr, byl sestaven v Čechách v roce 1654. Daň byla rozdělována podle usedlostí. Předmětem zdanění byla výhradně půda poddanská, poněvadž dominikální půda byla podle zemského zřízení zásadně nezdanitelná. Soupis měl vzniknout na základě šetření komise v terénu. Vzhledem 12

k nedostatku času byly převzaty údaje přiznané vrchnosti a vyhotoven soupis podle panství. Tento soupis bývá též označován jako první berní rula a je možné z něj vyčíst hospodářské poměry v zemi po třicetileté válce. Na Moravě byl podobný soupis vyhotoven teprve roku 1678. Daň byla vyměřena podle počtu lánů. Lán tvořil pomyslnou měrnou jednotku a měl různou velikost podle jakosti úrodné půdy. Lánové rejstříky tvoří nejstarší zachovaný moravský katastr. Můžeme v nich sledovat údaje o rozvrstvení a bonitě půdy, o velikosti plošných lánů a o dělení plužin. Odlišná byla daňová soustava ve Slezsku, kde byly od roku 1527 zdaněny všechny stavy podle jmění a příjmů. 4.2 Druhá berní rula z roku 1684 Proti první berní ruli bylo mnoho oprávněných stížností, proto sněm určil přesněji velikost měrné jednotky a rozdělil půdu podle úrodnosti do tří skupin. Tato doplněná revize první berní ruly je nazývaná druhou berní rulou. 4.3 Třetí berní rula z roku 1748 (první tereziánský rustikální katastr) Jedná se o dokument, který obsahuje výsledek katastrálních prací z let 1713-1748. Snahou panovníka bylo získat daně z půdy rustikální i dominikální. Proto tato půda byla nově vyšetřena na podkladě přiznávacích listů (fasí) odděleně pro vlastní majetek vrchnosti (dominikál) a pro držebnosti poddaných (rustikál). Rozvržení daní se opět řídilo v Čechách podle počtu poddanských usedlostí, na Moravě podle počtu lánů. Daňová přiznání byla podávána vrchnostmi a obsahovala výčet všech poddanských usedlostí na každém panství s podrobným popisem k nim příslušných polí a luk, s daty o počtu dobytka, o řemeslech a o obchodech provozovaných poddanými. Daňový elaborát nabyl platnosti roku 1748, za vlády Marie Terezie. Připomínky a námitky k tomuto soupisu byly příčinou provedení čtvrté berní ruly. 13

4.4 Čtvrtá berní rula z roku 1757 (druhý tereziánský rustikální katastr) Po roce 1748, v období velkých správních reforem, byly stavy ochotny přistoupit na daňové vyrovnání, ale s podmínkou, že spolu s jejich pozemky se vykoná nová generální vizitace rustikální půdy, včetně pozemků, které byly v období od první berní ruly přiřazeny k dominikálu. Úrodnost (bonita) polí byla dělena do osmi tříd. Základem nového berního systému byla myšlenka, určit kombinací úrodnosti a možnosti odbytu hrubý výnos pozemků (reale), jenž by se pak stal základem pozemkové daně spolu se zachycením řemeslné výroby, obchodu apod. Podle těchto zásad vyhotovily vrchnosti za své poddané přiznávací fase, které byly předloženy k revizi. Často však byly nepochopeny nebo úmyslně zkresleny. Výsledkem tedy byla tzv. čtvrtá berní rula. 4.5 Exaeqatorium dominicale z roku 1757 (panské vyrovnání) Exaeqatorium dominicale se často označuje výrazem dominikální katastr tereziánský. Tímto pojmenováním se ale tato evidence po dlouhou dobu od svého vzniku nenazývala. Stavové se totiž úzkostlivě vyhýbali termínu katastr ve spojení se svými vlastními pozemky, protože lpěli na středověkém stanovisku, podle něhož byla svobodná půda v zemi zásadně nezdanitelná. Vyrovnáním se mělo vyjádřit, že zde jde o pouhé zjištění vzájemných majetkových poměrů jednotlivé vrchnosti, aby se tak získal klíč pro stanovení poměrné výše příspěvku. Jedná se o nerevidované přiznání z roku 1713. Toto daňové vyrovnání mělo vliv na omezení zápisů v zemských deskách, do kterých se mohla zapisovat půda zapsaná v exaequatoriu. (Vitásková J. 1996) 14

5 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU Další etapa začíná nástupem kapitalismu a zrušením nevolnictví. Toto období trvá až do kolektivizace zemědělství a změny v pozemkové držbě se projevují různými, z hlediska pozemkových úprav i protichůdnými směry. Kapitalismus v zemědělství je charakterizován tím, že značná část půdy je soustředěna v rukou velkostatkářů, kteří se snaží zvětšovat výměru statků i jednotlivých pozemků. Základní změny v pozemkových poměrech přinesl rok 1848, kdy byl vydán patent o rušení poddanství a robot. Tím se bývalý poddaný stává majitelem dosud jím obdělávaných pozemků, přičemž převzetí pozemků do vlastnictví bylo spojeno se značnými finančními potížemi. Vznikla zadluženost rolníků a dochází k rozsáhlému dělení gruntů, které do zániku feudalismu nebylo bez souhlasu vrchnosti možné dělit (až na některé výjimky). Od roku 1848 však byly původní lány stále častěji rozdělovány. K dalšímu dělení a roztříštění pozemků dochází při odprodávání jednotlivých pozemků nebo jejich částí pro jejich zadluženost, věnem při sňatcích, při stanovování výměnku apod. Nemalý podíl na tříštění měla i výstavba technických děl, zvláště železnice, silnice, regulace toků apod. Tak se za několik generací změnil k nepoznání vzhled katastru. Neupravenost pozemkové držby je charakterizována zejména těmito znaky: a) rozptýlenost a rozdrobenost pozemků Má mnoho příčin a vznikla jako důsledek původního osidlování krajiny již před mnoha staletími. V českých zemích bylo v roce 1849 přibližně 18 milionů parcel. V té době zemědělec hospodařil v průměru na 29 pozemcích, a to nejen v různých polních tratích, ale někdy i různých katastrech. b) nevhodný tvar pozemků Vznik těchto pozemků (úzkých a dlouhých) je opět velmi starého data a souvisí se zavedením pluhu do zemědělství. Další zhoršování pak vyplývalo z následného dělení protáhlých pozemků. U řemenových pozemků nebyly zvláštností pozemky šířky několika metrů a délky několika kilometrů. 15

c) nepřístupnost pozemků Na takové pozemky byl možný příjezd jen přes sousední pozemky. Vznikla tzv. návaznost oborová, tj. vázanost v osevním postupu, aby projížděním po sousedních pozemcích nevznikly škody na úrodě. d) nepravidelné tvary katastrálních hranic Tvoření hranic areálů zemědělských obcí spadá rovněž do dávné doby. První úřední stanovení těchto hranic bylo provedeno na základě patentu Josefa II. O zavedení pozemkového katastru v roce 1785. Tyto hranice vykazují menší či větší výstupky či zářezy. Katastrální hranice jako správní hranice obcí jsou v platnosti dodnes. Během kapitalistického období měly na změnu pozemkové držby značný vliv dva zásahy řízené společností: scelovací úpravy a pozemkové reformy. 5.1 Scelování půdy (komasace) V zahraničí i u nás byly snahy o úpravu pozemkové držby hlavně zaokrouhlováním hranic, zpřístupněním pozemků dokonalejší cestní sítí a někde i budováním samostatných dvorců s ucelenou půdní držbou. V našich podmínkách se nejvíce rozšiřovalo scelování půdy, jehož podstatou bylo scelení půdní držby do několika málo pozemků se současným vybudováním vodohospodářských, dopravních, melioračních a společných zařízení. V roce 1849 se první rakouský hospodářský kongres usnesl na tom, aby rozvoj zemědělství byl řešen scelováním pozemků. V roce 1855 byl vypracován návrh 1. scelovacího zákona, který však nebyl realizován. Protože se potřeba scelování pozemků ukazovala stále naléhavěji, docházelo k dobrovolným scelovacím akcím. Prvním průkopníkem u nás byl starosta obce Záhlinice a říšský poslanec František Skopalík. Jeho úspěch ve scelování byl tak podnětem pro dobrovolné scelování v dalších 31 obcích na Moravě. Teprve v roce 1866 byl vydán říšský arondační zákon, který umožňoval dobrovolné směny pozemků. Přes částečné úspěchy, zejména na Moravě, bylo stále 16

jasnější, že dobrovolné scelování není správným řešením, a že je nutné vydat zákon s použitím principu majority. Po získaných zkušenostech ve scelovacích pracích z německých zemí vydává parlament ve Vídni v roce 1883 říšský rámcový Zákon o scelování hospodářských pozemků. Zákon byl několikrát přepracován. Jsou v něm popsány zásady komasací, organizace scelovacích úřadů, scelovací řízení a způsob hrazení nákladů. V roce 1884 byl přijat zemský zákon pro Moravu a v roce 1887 pro Slezsko. V roce 1888 je v Brně zřízena Zemská komise pro agrární operace, která řídila scelovací práce na Moravě. V letech 1890 1940 bylo na Moravě provedeno scelení pozemků na území 323 obcí. V Čechách byla situace zcela odlišná. Na Čechy se říšský zákon nevztahoval, neboť český zemský sněm nepřijal z kompetenčních důvodů vládní předlohu zemského zákona. Jeho přijetí se nepodařilo prosadit ani v roce 1905. Až do roku 1940 se nemohlo v Čechách provádět scelování na základě právních norem, ale jen na základě dobrovolnosti a za 100% souhlasu všech účastníků. Teprve v roce 1948 byla rozšířena působnost moravských zemských scelovacích zákonů i na Čechy. (Toman F. 1995) 6 POZEMKOVÁ EVIDENCE DO ROKU 1950 6.1 Josefinský katastr z roku 1785 Stejnoměrné zdanění rustikální a dominikální půdy se uplatnilo až v tzv. josefínském katastru na základě patentu z roku 1785 vydaného Josefem II. Výměry pozemků se určovaly pomocí přímých měření v terénu. Soupisy a měření se týkaly pouze úrodné půdy včetně lesů. Před vlastním měřením byly určeny a popsány hranice každé berní obce, která tvořila nejnižší správní jednotku. Každá obec byla rozdělena na několik tratí (oblastí) a každá trať byla obvykle zaměřena samostatně. Zobrazena byla na náčrtu, tzv. brouillonu. Nakonec každý pozemek v trati obdržel své tzv. topografické číslo a určila se jeho výměra v jitrech. Výsledky měření dále sloužily k sestavení map jednotlivých obcí. 17

6.2 Tereziánsko Josefinský katastr z roku 1792 Po smrti Josefa II. tlak šlechty na jeho nástupce Leopolda II. způsobil, že jednotná daňová soustava byla zrušena a od roku 1793 byl zaveden kombinovaný tzv. Tereziánsko Josefinský katastr, kdy se pro dominikální majetek předepisovaly daně na podkladě Tereziánského zakládání zemských desek, pozemkových knih a pro předpis daní do počátku platnosti stabilního katastru, což bylo v Čechách v roce 1860 a na Moravě v roce 1951. 6.3 Stabilní katastr (období let 1817 1927) Plošné výměry pozemků zapsaných v josefínském katastru postupně přestávaly vyhovovat požadavkům na přesnost skrze intenzivnější obdělávání půdy a také k upřesnění výnosu. Proto císař František I. nařídil patentem v roce 1817 založení nového katastru, který se měl vybudovat s dosud nebývalou přesností a důkladností. Předpokládalo se, že nový katastr potrvá již navždy a proto byl nazván katastrem stabilním. Při novém vyměřování kriterií bylo nařízeno pro celé Rakousko-Uhersko, zaměření všech pozemků bez ohledu, zda se jedná o půdu plodnou, či neplodnou. Za nejmenší evidenční jednotky byly zvoleny katastrální obce, jejichž hranice měly zůstat co nejvíce shodné s hranicemi vyšetřenými v josefínském katastru. Před podrobným měřením byly obecní hranice omezníkovány a byl vyhotoven jejich podrobný popis. Mapovalo se většinou v měřítku 1:2880. Po skončeném podrobném měření prošel zeměměřič se starostou obce, obecním výborem a majiteli pozemků celý obvod obce a porovnával souhlasí-li tvar parcely, kultura a jméno majitele se skutečností. Souhlas se zaznamenával podpisy zúčastněných na tzv. indikační skice, což byla kolorovaná kopie katastrální mapy. Na závěr byly vypočteny plochy všech parcel a to nejčastěji pomocí měr odměřených na mapě nebo pomocí planimetrů. Mapy byly vyhotoveny pro každé katarální území zvlášť. Parcely se rozlišovaly na stavební a pozemkové a dále byly rozděleny podle jednotlivých kultur. 18

Berní úřad, jenž byl pověřen vedením katastrálního operátu, pak stanovil čistý výnos z pozemků s ohledem na druh kultury, výměru a bonitu pozemku. Čistý výnos byl zanesen do parcelního protokolu. Daně tvořily asi 1/5 z čistého výnosu. Ukázalo se ale, že mezi odhadem výnosů pozemků jednotlivých zemí bylo příliš dlouhé časové rozpětí, ve kterém se hospodářské poměry, zvláště po zrušení poddanství v roce 1848, zcela změnily. Nebylo též v dostatečné míře pamatováno na vyšetřování různých změn. Proto se zamýšlený stabilní katastr za čas v četných případech rozcházel skutečným stavem v přírodě. Nedostatky ve vedení katastru měl vyřešit v reambulační zákon (1869), který stanovil jednorázové doplnění katastrálního operátu změnami, které nastaly od ukončení původního měření. Dále bylo prováděno šetření změn v pravidelných intervalech. Zaměření všech změn a jejich zobrazení v katastrálních mapách bylo provedeno ve spěchu a nekvalitně, což se negativně promítlo do přesnosti katastrálních map. Reambulovaný stabilní katastr pak sloužil jako podklad pro založení nových pozemkových knih. Tím byla zajištěna hned od počátku shoda mezi operátem stabilního katastru a zápisem v pozemkových knihách. Ustanovení stabilního katastru u nás platilo do roku 1927. (Vitásková J. 1996) Stabilní katastr je z hlediska geometrického zeměměřickým dílem vysoké kvality. Byl tak úspěšně a v poměrně krátkém období vybudován v době, kdy se tvořily základní státní zákony a kdy v aparátu, který katastr budoval, vládla železná kázeň, píle, svědomitost a poctivost (Podhrázská J. a kol. 2006) 6.4 Veřejné knihy S pozemkovým katastrem úzce souvisí i pozemkové knihy, které se společně se zemskými deskami, železničními a horními knihami označují souhrnným názvem Veřejné knihy. Do nich se zapisovaly právní poměry nemovitostí, jako je koupě, prodej, odkaz, darování, atd. a s tím související změny u příslušných knihovních soudů a byly všeobecně přístupné. Změny prováděné v pozemkovém katastru se oznamovaly knihovnímu soudu a naopak knihovní soudy ohlašovaly změny na listech statkové podstaty a vlastnictví katastrálním úřadům. 19

6.5 Zemské desky Zemské desky jsou nejstarším druhem pozemkových knih u nás. Jejich vznik spadá do 13. st. a byly v nich zapisovány práva změn ve svobodném, zejména šlechtickém pozemkovém majetku. Právo zápisu do zemských desek souviselo s volebním právem do zemských sněmů. Pro každý deskový statek v josefínském katastru onačený jako dominikální se zřídila samostatná knihovní vložka. K zemským deskám příslušela mapa zemských desek. Zemské desky vedly dříve zemské, později krajské soudy v Praze a v Brně. Po roce 1950 byly záznamy v nich postupně přenášeny do obecných pozemkových knih. Pro vedení pozemkových knih platil tzv. intabulační princip, tzn., že nemovitosti, podobně jako práva zapsaná v těchto knihách se mohla nabýt až zápisem do pozemkové knihy. Tyto zápisy se prováděly na základě žádosti, nikoliv z úřední moci a k této žádosti nebyl nikdo ze zákona nucen. 6.6 Pozemkové knihy Pozemkové (gruntovní) knihy byly vyhrazeny pro zápis rustikálního majetku vedeného v josefínském katastru. Vznikaly od 15. st. na jednotlivých panstvích a až do doby tereziánských reforem nebyly jednotně vedeny. Právně závazné, obligatorní pro každou změnu v držení nemovitostí se staly podle občanského zákoníku z roku 1811. Instituce pozemkových a ostatních veřejných knih vůbec tak, jak ji známe dnes, byla uzákoněna knihovním zákonem a nedlouho poté vydáním navazujících zemských zákonů pro Čechy, Moravu a Slezsko o zakládání nových pozemkových knih, tedy zároveň s probíhající reambulancí stabilního katastru. Pozemkovou knihu tvořily: hlavní kniha, sbírka listin, mapa pozemkové knihy, rejstříky. 20

6.7 Pozemkový katastr (1927 1950) Po vzniku Československé republiky bylo nutné nejdříve se vypořádat s právními otázkami vlastnických vztahů k půdě. Ty se značně měnily po první pozemkové reformě v letech 1919 1922 a po následném scelování. Bylo třeba soustředit informace o nemovitostech už nejen z daňových důvodů, ale také pro zabezpečení vlastnictví k pozemkům, informací pro výkupy a pro převody nemovitostí. Na území Slovenska, Podkarpatské Rusi a částečně Slezska dosud nebyl vybudován pozemkový katastr. Byl tedy vydán nový Zákon o pozemkovém katastru jako unifikační zákon. Byly zde zahájeny mapovací práce a práce na sjednocení písemného operátu. V Čechách a na Moravě pokračovaly mapovací práce nejčastěji ve městech, kde v důsledku zvýšené ceny pozemků a následných požadavcích na přesnost zákresu hranic, přestávaly mapy stabilního katastru vyhovovat. Podkladem pro nová měření se postupně měla stát nově budovaná trigonometrická síť JTSK. (Vitásková J. 1996) Pozemkový katastr byl tedy definován jako geometrické zobrazení, soupis a popis veškerých pozemků v ČSR. (Michal J., Benda K. 2009) Důležitým mezníkem bylo vydání Katastrálního zákona č. 177/1927 Sb. Katastrální zákon navazoval na tradici stabilního katastru na našem území a převzal po úpravě všechny jeho platné součásti. Správa katastrálního operátu se přesunula z berních úřadů na nově vytvořené katastrální úřady. Ty se staraly o to, aby byla zachována shoda pozemkového katastru se skutečným stavem v přírodě a veřejnými knihami. Základní evidenční jednotkou bylo opět katastrální území, jež se shodovalo s katastrální obcí podle stabilního katastru. Vlastníci pozemků měli za povinnosti hlásit změny na tzv. ohlašovacích listech. Neohlášené změny se zjišťovaly přehlídkou vlastnictví jednou za tři roky v každém katastrálním území. K soudnímu rozhodnutí, podle něhož byl proveden zápis ve veřejné knize, který vyvolal změnu předmětu měření na katastrální mapě, musel být připojen geometrický plán. V nařízení k tomuto zákonu se dále mimo jiné uvádělo, že nesporné vlastnické hranice měly být při obnově 21

katastrálního operátu v přírodě trvale označeny. Nejdůležitější části katastrálního operátu: katastrální mapa, parcelní protokol, pozemnostní arch. (Vitásková J. 1996) 7 VLASTNICKÉ VZTAHY V OBODOBÍ SOCIALISMU 7.1 Pozemkové úpravy v období socializace vesnice V období socializace zemědělství prodělávaly pozemkové úpravy tři hlavní etapy vývoje v souladu s postupem socializace výrobních vztahů v zemědělství. a) První etapa spadá do období let 1950 1960, kdy vznikala jednotná zemědělská družstva (JZD), avšak jejich členská a půdní základna nebyla ještě ustálená a často se měnila. Úpravy prováděné v této době se ještě řídily scelovacím Zákonem č. 47/1948 Sb. Aby však byl zvýrazněn přesun důrazu z otázek technických a organizačních na otázky a problémy politicko-hospodářské, byly projekty přejmenovány na Hospodářsko-technické úpravy pozemků (projekty HTÚP) Jednoduchý projekt HTÚP řešil jednoduchými způsoby scelení roztříštěných pozemků zemědělců tvořících družstvo do půdních celků v rámci stávající sítě polních cest, vodohospodářských zařízení a trvalých hranic jiných kultur. V roce 1955 byl scelovací zákon nahrazen vládním nařízením č. 47/1955 Sb. O opatření v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků a poté i prováděcí vyhláškou č. 27 z roku 1958. Na tuto vyhlášku navazovala jednotná metodika pro zpracování projektů jednotných hospodářsko-technických úprav půdy (JHTÚP), která byla vydaná v roce 1958. Do roku 1960 byla socializace vesnice v podstatě dokončena. b) Druhá etapa socialistických pozemkových úprav probíhala v letech (1960-1972). Je to etapa, kdy družstva jsou organizačně a hospodářsky stabilizována. Dochází k prvnímu slučování malých družstev ve větší celky s výměrou do 1000 ha. Pro tato JZD se začínají zpracovávat projekty vyšší úrovně. V roce 1962 byla proto vydána metodika pro zpracování tzv. Souhrnných Projektů 22

HTÚP a k jejich provádění byly postupně vydány návody ve formě Příruček pozemkových úprav. Souhrnný projekt HTÚP (SHTÚP) uplatňovaný v tomto období řešil další scelování pozemků do větších celků, obsahoval i návrhy na reorganizace sítě společných zařízení, na nové uspořádání dopravních, vodohospodářských, rekultivačních či půdoochranných opatření. Cílem bylo maximální využití půdního fondu pro zemědělskou výrobu. Hodnota projektů se posuzovala např. průměrnou velikostí pozemků, procentem zornění atd. V průběhu této etapy byl v převážné míře vytvořen obraz krajiny, který existuje v současné době. Konec této etapy předznamenalo plánování další intenzifikace zemědělské výroby. V letech 1971 1972 byly zpracovány Okresní studie rozvoje koncentrace a specializace zemědělské výroby v kooperačních seskupeních. Práce na projektech SHTÚP byly proto v roce 1973 zastaveny a projekční kapacita byla zaměřena v letech 1973 1975 na zpracování Generelů rozvoje koncentrace a specializace zemědělské výroby. c) Třetí etapa začínající pro roce 1974 měla být dokončena v první polovině devadesátých let. Po zastavení prací na projektech pozemkových úprav se zpracoval pouze generel pozemkových úprav (GPÚ), jehož neblahým důsledkem bylo vytvoření pozemkových bloků, nekoordinovaného a násilného vytvoření půdních celků neodbornými zásahy do krajiny. Toto období vyústilo v násilné slučovaní podniků do seskupení o výměře několika tisíc hektarů. Pro ně se začínají dělat projekty souhrnných pozemkových úprav (SPÚ), které se prováděly podle metodiky vydané Ministerstvem zemědělství a výživy ČSR v roce 1976. Tyto projekty měly řešit nejen organizaci půdního fondu a ekonomiku provozu těchto podniků, ale i ochranu a tvorbu krajinného prostředí. Většinou však v projektech převládlo jednostranné hledisko maximální využitelnosti mechanizace a snaha respektovat další ekonomické ukazatele. V posledním období se rovněž podařilo v mnoha směrech zlepšit úroveň projektů a byla v nich navrhována řada významných opatření směřující k zlepšení životního 23

prostředí. Většina navrhovaných opatření k ozdravení krajiny zůstávala pouze v návrhu. Souhrnné projekty pozemkových úprav byly posledním druhem socialistických projektů, které se tak rozporuplně a z hlediska ekologie a životního prostředí člověka tak tragicky podílely na vytvoření současné zemědělské krajiny. (Toman F. 1995) 8 POZEMKOVÁ EVIDENCE DO ROKU 1992 8.1 Jednotná evidence půdy (období let 1950 1964) Právní nejistota v evidování nemovitého majetku v padesátých letech minulého století vzniká po zastavení zápisů v pozemkovém katastru a pozemkových knihách. Potřeba státu plánovat a řídit zemědělskou výrobu socialistického typu, vedly k zavedení nového systému evidence půdy. Přestal existovat lokalizační prvek katastrální území a nastoupil pojem hospodářský obvod obce zahrnující pozemky jednoho zemědělského či lesního závodu. (Michal J., Benda K. 2009) Katastrální operát nové užívací vztah neevidoval, proto nemohl sloužit jako podklad pro plánování zemědělské výroby a lesního hospodářství. Nebyl používán ani pro rozpis pozemkové daně, jejíž princip se také změnil. Vznikla tedy potřeba společné evidence pro každý zemědělský, zahradnický, lesní nebo jiný závod, bez rozlišení na katastrálním území. Evidencí se měly zabývat především místní národní výbory. Ty určily pro každý takový závod tzv. závodový list, v němž byly uvedeny výměry jednotlivých druhů pozemků podle přiznání držitelů. Výměry byly většinou odhadnuty, a tak docházelo v evidenci k velkému úbytku půdy. Nedostatky měla odstranit tzv. štítková akce, která byla zahájena v roce 1952 pod vedením ONV. Za pomoci srovnávání závodových listů s katastrálním operátem měly místní národní výbory sestavit evidenční lístky. 24

Teprve v roce 1954 byl vnesen do evidence určitý řád. Výměry se již zjišťovaly z pozemkových map, návrhů přídělů apod. Přírůstek zemědělské půdy činil 330000 ha. Jednotný systém v evidenci měla přinést tzv. jednotná evidence půdy JEP. Práce začaly v roce 1956. Informace byly zpracovány na děrnoštítkových strojích. Jednotkou pro zpracování byla hospodářská obec. Nejdůležitější části operátu: a) pozemková mapa b) evidenční listy c) soupis parcel d) sumarizační výkazy JEP sloužila především pro plánování zemědělské výroby a jako podklad pro hospodářsko-technické úpravy pozemků. Evidovaly se pouze užívací vztahy k půdě. Přitom docházelo často ke slučování parcel, které patřily majetkoprávně různým vlastníkům, pokud měly stejný druh vzdělávání, což v době zápisů do pozemkové knihy nebylo přípustné. (Vitásková J. 1996) 8.2 Evidence nemovitostí (období let 1964 1992) Evidence nemovitostí byla stanovena Zákonem č. 22/1964 Sb. o evidenci nemovitostí. Nová evidence obsahovala dosavadní údaje JEP, které doplňovala údaji o evidenci nově zavedených právních užívacích vztahů a vlastnictví. Právní vztahy se evidovaly na základě ověřených kopií nebo originálů listin předkládaných k zápisu na nově založených listech vlastnictví. (Michal J., Benda K. 2009) Například hranice soukromého pozemku v lánu, který užívalo jednotné zemědělské družstvo (JZD), nebyla v mapách EN vyznačena a pokud byly hraniční kameny zničeny např. při orbě, nebyla už tato hranice označena ani v terénu. Písemný operát s informacemi o výměře, druhu pozemku, uživateli každého pozemku aj. se rozšířil v EN o informaci o vlastníku. EN se měla vést opět na dobrém 25

mapovém podkladu, který by poskytoval informace o správné poloze a tvaru pozemku, jak tomu bylo dříve při použití katastrální mapy s tím, že pozemkovou mapou bude postupně otisk základní mapy velkého měřítka (ZMVM). EN se vedla pro každou obec dle katastrálních území. Jedna obec může mít i více katastrálních území, v jednom katastrálním území nemůže být více obcí. Do EN mohl nahlížet ten, kdo prokázal oprávněný zájem, pokud tomu nebránily zájmy společnosti. Obsahem evidence nemovitostí byly veškeré nemovitosti s uvedením druhů pozemků (kultur), výměr a způsobu užívání. Dále vlastnické vztahy, správa národního majetku, právo trvalého užívání národního majetku, právo osobního užívání pozemků, omezení vlastnických práv a jiné skutečnosti. 8.2.1 Operát EN 8.2.1.1 Měřický operát Tvořily jej mapy evidence nemovitostí. Byla to mapa pozemková, pracovní a evidenční. Mapa pozemková byla základní mapou EN a tvořila ji základní mapa ČSSR velkého měřítka. Pozemkové mapy byly uloženy na středisku geodézie v rámci okresu. Pracovní mapu tvořil podlepený otisk mapy pozemkové. V terénu byly pro snadnější použití mapy rozřezány na čtvrtky. Evidenční mapa byl otisk pozemkové mapy, který byl určen pro potřebu národních výborů, kde byl také uložen. 8.2.1.2 Písemný operát Zde byly soustředěny a evidovány všechny údaje potřebné pro vlastnické a užívací vztahy, pro řízení a plánování zemědělské výroby, hospodaření s pozemky apod. Obsahoval tyto části: soupis parcel evidenční listy listy vlastnictví 26

seznam uživatelů a vlastníků rejstřík uživatelů a vlastníků seznam domů výkaz změn 8.2.1.3 Sbírka listin Je soubor listin a technických podkladů týkajících se obsahu operátu EN a pozemkového katastru. 8.2.1.4 Sumarizační výkazy Obsahovaly uspořádané souhrnné údaje týkající se operátu EN. (Vitásková J. 1996) 9 EVIDENCE NEMOVITOSTÍ V SOUČASNOSTI 9.1 Katastr nemovitostí Vychází ze Zákona č. 344/92 Sb. o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o soubor údajů o nemovitostech v České republice, zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Katastr nemovitostí je ucelený, průběžně aktualizovaný informační systém o pozemcích a vybraných stavbách. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. (Podhrázská J. 2007) 9.1.1 Předmět katastru nemovitostí Předmětem katastru nemovitostí jsou katastrální území, pozemky, stavby spojené se zemí pevným základem, byty a nebytové prostory ve vlastnictví osob, právní vztahy k nemovitostem, nájmy a výpůjčky zemědělských a lesních pozemků, pokud trvají déle nebo mají trvat déle než pět let. 27

9.1.2 Obsah katastru nemovitostí Obsahem katastru nemovitostí je geometrické a polohové určení nemovitosti a katastrálních území, parcelní čísla, druhy a výměry pozemků, popisná a evidenční čísla staveb, údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, údaje pro daňové účely a údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy, údaje o právních vztazích, údaje o podrobných polohových bodových polích, místní a pomístní názvosloví. Obsah katastru je uspořádán v katastrálních operátech podle katastrálních území. 9.1.3 Zápisy vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem Zápisy vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem do katastru nemovitostí měly pouze evidenční (deklaratorní) charakter. Práva vznikla na podkladě smluv registrovaných státním notářstvím, rozhodnutím soudů, státních orgánů nebo jiných orgánů a organizací oprávněných rozhodovat o právních vztazích k nemovitostem. Hlavními zásadami zápisu vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem: zásada konstitutivní zásada materiální publicity, čili zásada veřejné víry zásada formální publicity neboli zásada veřejnosti zásada priority Forma zápisů do KN: a) Vklad Má za následek vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitostem. Vklad provede katastrální úřad na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu ke dni, kdy byl návrh doručen. b) Záznam Nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitosti. 28

c) Poznámka Je úkon katastrálního úřadu, který nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitosti. Má jen informační charakter. Smyslem je upozornit toho, kdo chce nabýt věcné právo k nemovitosti na možnost právní vady nemovitosti. Dále upozorňuje na to, že určité řízení o nemovitosti bylo zahájeno nebo že vlastník nemovitosti nemá určité omezení dispozičních práv. (Vitásková J. 1996) 29

10 KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ KOVÁLOVICE U TIŠTÍNA 10.1 Popis obce Obec leží na levém břehu potoka Tištínky v bezlesé krajině v nejjižnějším výběžku Olomouckého kraje 21 km jihovýchodně od Prostějova a vznikla spojením dvou samostatných obcí - Koválovic a Osíčan. (David P., Soukup V. 2010) Katastrální území obce náleží dle klimatické regionalizace (E. Quitt) do teplé oblasti T2. Území obce se nachází v rozpětí nadmořských výšek od 225 m. n. m. do 275 m. n. m. Rozloha katastrálního území je 2, 28 km 2. Obr. č. 1 Letecký snímek obce 10.2 Historie obce První písemná zmínka o obci Koválovice je z roku 1349. Obec a pozemky v jejím katastru vystřídaly do konce 15. století řadu majitelů. V roce 1496 prodal Tobiáš z Hory Obřanského obec Koválovice klášteru Všech svatých v Olomouci, který je vlastnil až do svého zrušení v roce 1748. Od tohoto roku má obec společné osudy s Nezamyslicemi. Podle katastru z roku 1930 připadá obci 209 ha polí, 7 ha luk, 3 ha zahrad a 1 ha pastvin. 30

Na počátku 17. století zde bylo 15 domů, po 30leté válce zůstalo 12 obytných. (Peřinka F. 1930) Obr. č. 2. Müllerovo mapování Morava (1716), obec Kowalowitz Tab. č. 1. srovnání počtu obyvatel s počtem domů v obci Koválovice Osíčany v letech 1793 2001 Rok Počet domů Počet obyvatel 1793 48 200 1834 44 270 1900 52 262 1921 54 274 2001 97 284 Se sousední vesnicí Tištínem měly Koválovice v 70. a 80. letech minulého století společnou správu. (Peřinka F. 1930) 31

10.3 Zemědělství v obci Zemědělství bylo v obci hlavní obživou obyvatel. Hospodařilo se soukromě, domy a pole se dědily z generace na generaci. Každý sedlák měl ke svým polnostem přiměřený počet dobytka a strojů. Stroje se postupně modernizovaly a zlepšovaly. Za války byly zavedeny povinné dodávky masa, mléka, vajec, obilí i sádla z domácích zabijaček. V předepisovaných dodávkách se pokračovalo i po osvobození v roce 1945, kdy vládu převzala Komunistická strana Československa (KSČ). Tato vláda začala po vzoru sovětských kolchozů zakládat JZD. Nejprve rolníky přesvědčovala o výhodách společného hospodaření. Vláda chtěla, aby všichni vstoupili do JZD, proto byly soukromým rolníkům předepisovány čím dál vyšší dávky. Když je nesplnili, čekaly je tvrdé postihy, dokonce jim bylo vyhrožováno vystěhováním nebo likvidací hospodářství. V těchto letech byli rolníci označováni za kulaky. Kulakům byly zabavovány stroje i zvířata, jejich děti byly nuceně přidělovány na státní statky do pohraniční. Nakonec všichni rolníci podepsali přihlášky a vstoupili do JZD. (Zastupitelstvo obce Koválovice Osíčany 2006) 10.4 Vývoj vlastnických vztahů V práci je zobrazen vývoj vlastnických vztahů na území dnešního Agrodružstva Tištín (sídlo Koválovice), kde se nacházejí dvě parcely ve vlastnictví Marty Holešové, dále farma s chovem prasat, která patří Oldřichu Zapletalovi a část parcely 330/1 do které patří PK parcely 283, 286, 287, 290, které se nachází severně od Agrodružstva (viz obr. č. 3) 32

Obr. č. 3. katastrální mapa (současný stav)s vybranými parcelami 10.4.1 Současný stav Nyní jsou pozemky vybraného území zapsány na LV 158 s vlastnickým právem Agrodružstva Tištín, LV 119 s vlastnickým právem Oldřicha Zapletala, LV 132 s vlastnickým právem Marty Holešové. Parcela č. 330/1 není zapsána na LV (viz tab. č. 2, 3, 4) Tab. č. 2. Srovnání současného stavu z KN a PK parcel z roku 1950 dle LV LV 132 KN p. č. Výměra (m 2 ) Druh pozemku PK p. č. Druh pozemku 103/4 221 ZST. PL. NÁD. 282 ROLE 106/5 41 ZST. PL. NÁD. 282 ROLE Celkem 262 - - - 33

Tab. č. 3. Srovnání současného stavu z KN a PK parcel z roku 1950 dle LV LV 158 KN p. č. Výměra (m 2 ) Druh pozemku PK p. č. Druh pozemku 103/1 1335 ZST. PL. NÁD. 267, 266, 262 ROLE 103/2 873 ZST. PL. NÁD. 270, 271 ROLE 105 428 ZST. PL. NÁD. 259, 260, 258, 255 ROLE 106/1 476 ZST. PL. NÁD. 259, 260, 258, 255 ROLE 106/2 438 ZST. PL. NÁD. 267, 266, 262 ROLE 106/3 457 ZST. PL. NÁD. 271, 270 ROLE 109 206 ZST. PL. NÁD. 258 ROLE 110/1 419 ZST. PL. NÁD. 267, 266, 262 ROLE 110/2 518 ZST. PL. NÁD. 271, 270 ROLE 128 24 ZST. PL. NÁD. 258 ROLE 260/1 130 OST. PL. 259, 260, 258, 255 ROLE 260/2 3826 OST. PL. 259, 260, 258, 255 ROLE 260/3 172 OST. PL. 267, 266, 262 ROLE 260/5 3825 OST. PL. 259, 260, 258, 255 ROLE 260/6 1311 OST. PL. 267, 266, 262, 259, 260, 258, 255 ROLE 262/1 137 OST. PL. 267, 266, 262 ROLE 262/2 3076 OST. PL. 267, 266, 262 ROLE 262/3 1074 OST. PL. 267, 266, 262 ROLE 262/5 847 OST. PL. 267, 266, 262 ROLE 271/1 109 OST. PL. 271, 282 ROLE 271/2 5499 OST. PL. 271 ROLE 271/4 1015 OST. PL. 271, 270 ROLE 271/5 552 ORNÁ PŮDA 271 ROLE 612/2 912 OST. PL. část 254 ROLE Celkem 27659 - - - 34

Tab. č. 2. Srovnání současného stavu z KN a PK parcel z roku 1950 dle LV LV 119 KN p. č. Výměra (m 2 ) Druh pozemku PK p. č. Druh pozemku 111/1 421 ZST. PL. NÁD. 262, 266, 267 ROLE 111/2 288 ZST. PL. NÁD. 270, 271 ROLE 270/7 5306 OST. PL. 270 ROLE 262/4 58 OST. PL. 266 ROLE 271/6 2285 OST. PL. 270, 271 ROLE Celkem 8448 - - - 10.4.2 Založení JZD Koválovice u Tištína Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno 12. 8. 1956 a až na nepatrné výjimky byli všichni zemědělci v družstvu. Po žních v roce 1956 členové nového JZD odstraňovali na polích hranečníky a tím se scelovaly pozemky a vznikaly první lány. Družstvo tehdy začalo obdělávat 300 ha společné půdy a mělo k obdělávání 16 párů koní a jeden traktor. (Zastupitelstvo obce Koválovice Osíčany, 2006) Parcely PK 282, 271, 270, 262, 266, 267, 255, 258, 259, 260 byly družstvem bezplatně užívány do roku 1989. Před rokem 1956 byla půda využívána jako orná půda. Od roku 1956-1989 postavilo na těchto parcelách řadu hospodářských budov, druh pozemku se změnil na zastavěnou plochu a nádvoří. 10.4.3 Transformace JZD po roce 1989 Po revoluci v roce 1989 bylo možné začít opět soukromě hospodařit. Při transformaci družstev v roce 1992 byly na základě vnosových listů do JZD přepočítány hodnoty vneseného dobytka a zásob. Na tyto hodnoty a na výměru půdy vlastníka byly vypočteny podíly, které v součtu představovaly celkový majetek transformovaného družstva. 35

Tyto podíly jsou v současné době těm, kteří je v družstvu ponechali, úročeny, jinak jsou na základě uzavřených smluv postupně vypláceny. Dál začalo družstvo vlastníkům půdy vyplácet ročně nájemné z půdy, což se dosud po celou dobu socializace nedělalo, a vyrovnávat restituční nároky oprávněných osob. (Zastupitelstvo obce Koválovice Osíčany 2006) 10.4.4 Změny vlastníků Obr. č. 4. mapa bývalého pozemkového katastru 10.4.4.1 Parcela pozemkového katastru č. 282 Vlastníky této parcely byli dle knihovní vložky 117 od roku 1917 manželé Martin a Františka Coufalíkovi. Vlastnictví nabyli pomocí odevzdací listiny č. d. 1432/1917 ze dne 6. 12. 1917, svatební smlouvy č. d. 1451/1917 ze dne 19. 6. 1917 a oddacího listu ze dne 25. 6. 1917. Každý měl 1/2 podíl. Dále tuto parcelu získali manželé František a Marie Coufalíkovi, dle smlouvy svatební a odstupní č. d. 2171/1949 ze dne 9. 9. 1949, každý měl 1/2 podíl na vlastnictví. 36

Pomocí darovací smlouvy PVZ 8/92 ze dne 16. 4. 1991 převedli tuto parcelu na dceru Martu Holešovou. Z PK parcely 282 vznikají st. 103/4, st. 106/5, parcely č. 282/2 a 282/3. PK parcela 282 byla tedy zmenšena (viz geometrický plán č. 47-549/2000). Marta Holešová prodává pomocí kupní smlouvy V 2131/02 ze dne 7. 6. 2002 PK p. č. 282, která již byla zmenšena dle geometrického plánu a p. č. 282/2 a 282/3 Agrodružstvu Tištín. Parcely st. 103/4, st. 106/5 zůstávají ve vlastnictví Marty Holešové zapsány na LV 132. 10.4.4.2 Parcela pozemkového katastru č. 271 Vlastníky této parcely byli dle knihovní vložky č. 117 od roku 1917 manželé Martin a Františka Coufalíkovi. Vlastnictví nabyli pomocí odevzdací listiny č. d. 1432/1917 ze dne 6. 12. 1917, svatební smlouvy č. d. 1451/1917 ze dne 19. 6. 1917 a oddacího listu ze dne 25. 6. 1917. Každý měl 1/2 podíl. Dále tuto parcelu získali manželé František a Marie Coufalíkovi, dle smlouvy svatební a odstupní č. d. 2171/1949 ze dne 9. 9. 1949, každý měl 1/2 podíl na vlastnictví. Pomocí darovací smlouvy PVZ 8/90 ze dne 16. 4. 1991 převedli tuto parcelu na syna Václava Coufalíka, který parcelu prodal Agrodružstvu Tištín pomocí kupní smlouvy PVZ V 220/96 ze dne 24. 6. 1996. Dle PVZ Z 4175/2001 a geometrického plánu 47-549/2000 tedy parcela č. 271 zaniká a vnikají p. č. 271/1, 271/2, 271/4, 271/5, st. p. č. 103/3, 106/4, 110/3, 111/3. Následně se sloučily parcely 103/2 a 103/3 a vznikla parcela st. č. 103/2. St. p. č. 106/4 se sloučila s p. č. 106/3 a vnikla parcela 106/3. St. p. č. 110/2 se sloučila s pč. 110/3 a vznikla p. č. 110/2. Parcely st. p. č. 111/2 a 111/3 se sloučily v jednu parcelu a to v st. p. č. 111/2. 10.4.4.3 Parcela pozemkového katastru č. 270 Vlastníky od roku 1913 dle knihovní vložky č. 26 byli manželé Antonín a Veronika Kroutilovi. Pozemek nabyli pomoci svatební smlouvy č. d. 1562/1913 ze dne 15. 9. 1912 a oddacího listu ze dne 25. 12. 1912. Oba manželé měli 1/2 podíl. Po Veronice Kroutilové byla vlastníkem 1/2 její dcera Jiřina Kroutilová. Pozemek získala pomocí odstupní smlouvy č. d. 1359/1948 ze dne 20. 12. 1947 a byl zapsán na LV 116. 37

2/2 stále vlastnil Antonín Kroutil, který svou 1/2 převedl na syna Karla pomocí odevzdací listiny č. d. 307/1949 ze dne 6. 2. 1948. 1/2 pozemku zdědila po Karlu Kroutilovi jeho dcera Helena Horáková PVZ 1011/1980 D 1240/1979 ze dne 29. 11. 1979. Později Helena Horáková a Jiřina Kroutilová prodaly své podíly dle pomocí kupní smlouvy PVZ 6/2001 ze dne 5. 3. 2001 PK parcelu 270 Agrodružstvu Tištín. V roce 2000 zaniká PK 270 a vznikají dle geometrického plánu 47-549/2000 p. č. st. 103/2, st. 110/2 a st. 111/2. Dle PVZ 3999/2003 Smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 24. 9. 2003 převádí Agrodružstvo Tištín st. p. č. 111/2 na Oldřicha Zapletala, zapsaného na LV 119. 10.4.4.4 Parcely pozemkového katastru č. 254, 255, 258, 259, 260 Vlastníkem s 1/4 podílem těchto parcel byl dle knihovní vložky č. 168 z pozemkové knihy František Skácel. Pozemky nabyl pomocí postupní smlouvy č. d. 702/1918 ze dne 25. 6. 1918. Dalším vlastníkem 1/2 těchto parcel byl Jaromír Skácel. Pozemky nabyl pomocí odevzdací listiny č. d. 3354/1931 D 299/29-11 ze dne 2. 1. 1929. Vlastníkem 1/4 byla Františka Skácelová. Pozemky nabyla pomocí svatební notářské smlouvy č. d. 1045/1930 ze dne 1. 2. 1930. Podíl po Jaromíru Skácelovi získal pomocí odevzdací listiny č. d. 1863/1945 D 69/1944-13 ze dne 14. 8. 1944 František Skácel. Nyní tedy vlastnil 3/4 podíl. 1/4 podílu Františky Skácelové dle Rozhodnutí o dědictví D 352/88, PVZ 14/1989 získala Irena Kuchtíková. Zbylé 3/4 podílu pozemku získala také Irena Kuchtíková Usnesením lidového soudu v Kojetíně D 230/1953 ze dne 29. 4. 1955. Dle PVZ 4175/2001 a geometrického plánu 47-549/2000 zanikají PK p. č. 254, 255, 258, 259, a 260. Vznikají st. p. č. 105, 106/1, 109, 128, p. č. 260/1, 260/2, 260/3, 260/4. Irena Kuchtíková prodává tyto pozemky pomocí kupní smlouvy V 1788/02 ze dne 30. 4. 2002 Karlu Skácelovi, Vladimíru Skácelovi a Oldřichu Zapletalovi. Šlo o parcely p. č. st. 105, p. č. 106/1 p. č. 260/5 (dle GPL vzniká z p. č. 206/2), p. č. st. 109, st. 128, p. č. 260/1, p. č. 260/2 (dle GPL zbytek 260/2), p. č. 260/4, p. č. 260/6 (dle GPL z p. č. 260/2). Dle V 3999/2003 převádí Oldřich Zapletal pomocí Směnné smlouvy ze dne 24. 9. 2003 a geometrického plánu č. 53-129/2003 parcelu p. č. 260/6 na Agrodružstvo Tištín. Dle V 1110/2003 prodává Karel Skácel pomocí kupní smlouvy ze dne 38