Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Polanka nad Odrou Bakalářská práce Vedoucí práce: Prof. Ing. František Toman, CSc. Vypracovala: Vendula Hrůzová Brno

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Polanka nad Odrou vypracovala samostatně a použila jsem pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. dne.. podpis. 2

3 Poděkování Mé poděkování patří paní Ing. Cmielové z Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, panu Ing. Uvírovi z Pozemkového úřadu v Opavě a kolektivu pracovníků z Městského archivu Ostrava za ochotné poskytnutí materiálu k vypracování bakalářské práce. V neposlední řadě bych také chtěla poděkovat paní Ing. Vitáskové, Ph.D a panu Prof. Ing. Františku Tomanovi, CSc. za přínosné konzultace. 3

4 ABSTRAKT Tato bakalářská práce se skládá ze dvou částí. V první části je zpracován vývoj zemědělství ve světě a na území Čech, dále vlastnické vztahy v období feudalismu, kapitalismu a socialismu. V druhé, stěžejní části práce je zachycen historický vývoj katastrálního území Polanka nad Odrou a vybraných parcel od prvních písemných zmínek až po současnost, z hlediska vlastnických vztahů k půdě. Přednostně byly vybrány parcely spadající do obvodu komplexní pozemkové úpravy. KLÍČOVÁ SLOVA Polanka nad Odrou, parcela, vlastnictví, půda, katastr nemovitostí, ABSTRACT This bachelor thesis consists of two parts. In the first part is processed agricultural development in the world and in Bohemia, as well as ownership in the feudalism, capitalism and socialism. In the second, a pivotal part of the work is recorded history of cadastral territory Polanka nad Odrou and selected plots from the first written references to the present in terms of ownership relations to land. Priority plots were selected within the circuit complex reparcelling. KEYWORDS Polanka nad Odrou, plot, ownership, land, real estate register 4

5 OBSAH 1.ÚVOD Cíl práce 7 2. VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ 8 3. CHARAKTERISTIKA K.Ú. POLANKA NAD ODROU Geomorfologické údaje Polanka v letopočtech VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ FEUDALISMU Počátky evidence užívání půdy Zemské desky a urbáře První a druhá berní rula Třetí berní rula Čtvrtá berní rula Panské vyrovnání Exaequatorium dominikale Proces Raabizace Josefský katastr (Josefínský) VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ KAPITALISMU Pozemková držba v období kapitalismu Scelování půdy (komasace) Stabilní katastr Pozemková kniha Katastr daně pozemkové Pozemkový katastr (PK) Pozemkové reformy a přídělová řízení Pozemkové úpravy v období VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ SOCIALISMU Období socializace vesnice První etapa Druhá etapa Třetí etapa Jednotná evidence půdy (JEP) Evidence nemovitostí (EN) VÝVOJ POZEMKOVÝCH ÚPRAV PO ROCE KATASTR NEMOVITOSTÍ (KN) Předmět KN 28 5

6 8.2 Obsah KN Katastrální operát VLASTNICKÉ VZTAHY V K.Ú. POLANKA NAD ODROU Počátky evidence půdy v k.ú. Polanka nad Odrou Polanka v období kapitalismu Pozemková reforma Polanka v období II. světové války Polanka v období socialismu Vznik a vývoj JZD VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ U VYBRANÝCH PARCEL Parcely starého pozemkového katastru PK č. 302, č. 118, č. 303/1, č. 303/2, č. 304, č. 305/1, č. 305/2, Parcely starého pozemkového katastru PK č. 308/1, č. 308/ Parcela starého pozemkového katastru PK č Parcela starého pozemkového katastru PK č. 294/8, č Parcela starého pozemkového katastru PK č. 294/9, č Parcela starého pozemkového katastru PK č. 294/10, č KPÚ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ POLANKA NAD ODROU ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM PŘÍLOH 46 6

7 1.ÚVOD 1.1 Cíl práce Cílem mé bakalářské práce je zpracovat na základě studia a analýzy historických materiálů a podkladů vývoj vlastnických vztahů k půdě a její využití ve vybraném katastrálním území. První část je zaměřena na vývoj zemědělství, dále na vlastnické vztahy v období feudalismu, kapitalismu a socialismu. Ve druhé, stěžejní části práce jsem se zaměřila na historický vývoj vlastnických vztahů k půdě a jejímu využití u vybraných parcel. Pro zpracování jsem využila historické materiály a podklady z Městského archivu v Ostravě, kroniky obce či Katastrálního úřadu v Ostravě. 7

8 2. VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ Počátky zemědělství ve světě a na našem území Podle odhadů člověk pěstuje a chová domácí zvířata let. Zemědělství mohlo vzniknout jen v oblastech, kde byly rostliny vhodné pro pěstování a zvířata vhodná k chovu, a také vhodné klimatické podmínky. Za kolébku zemědělství je považována jihozápadní Asie, zejména Irák, Irán a Palestina. Díky příznivým podmínkám zde zemědělství zaznamenalo prudký vývoj. Z předoasijské pravlasti zemědělství se jeho znalost šířila do Mezopotámie, z Palestiny do Egypta, dále do Afriky, z malé Asie na Balkán, podél Dunaje dále do Evropy. Samostatně se vyvíjelo zemědělství na americkém kontinentě. Naproti tomu není zcela jasný vývoj zemědělství v Indii a Číně. Zemědělství ve starém Egyptě využilo pro pěstování rostlin bohatých náplavů, pravidelně obnovovaných při záplavách Nilu. Byly zde velmi příznivé podmínky pro pěstování rostlin, úrodná půda a pravidelné závlahy podporující hnojení. Již tehdy se objevily první náznaky toho, že veškerá půda je vlastnictvím krále. Podobně se vyvíjelo zemědělství také v Mezopotámii, kde mělo příhodné podmínky u řek Eufrat a Tigrid. Za zmínku stojí i skutečnost, že již v této době bylo zemědělství poprvé podrobeno zákonné úpravě. Chamurabiho zákoník z 18. stol. př.n.l. pojednával o vlastnických vztazích k půdě, jejím nájmu, zavodňování půdy, ale i o škodách způsobených zvěří. Na území Čech vznikala první sídliště zemědělců na rozhraní 5. tisíciletí př.n.l. v období neolitu, tedy mladší doby kamenné. Obdělávání půdy bylo bez orby, pole se kypřila pouze dřevěnými nástroji. Prvním oradlem byl jednoduchý hák. Pěstovala se především pšenice, ječmen, len, hrách a čočka. Chov hospodářských zvířat nebyl až tak významný. Zemědělství v období středověku Obr.1 Úrodný půlměsíc Slovanská společnost na našem území neprošla otrokářským řádem. Feudální řád se vyvinul ze společnosti rodové a ne z otrokářské. Období naší země od 5. stol. n.l. se vyznačovalo vyspělou zemědělskou kulturou. Můžeme se domnívat, že jednotlivé slovanské kmeny usazené v Čechách se dělily na jednotlivé menší rodové svazky, organizované do určitých žup. O několik století později však v našich zemích existovaly jiné společenské a právní poměry. Mimo obyvatelstvo královských měst, která se 8

9 rozvíjela hlavně ve 13. stol., se zde nachází kromě velkého počtu duchovních vlastníků pozemkového majetku poměrně malý počet svobodných majitelů statků. Již ve 12. stol. existoval rozdíl mezi půdou, na které hospodařili privilegované vrstvy a půdou, kterou obdělávali lidé neprivilegovaní. V dalším vývoji zemědělství se setkáváme s uplatňováním německého práva, tzv. německou kolonizací. Nejdůležitějším právním prostředkem při provádění této kolonizace byla lokační smlouva, která zakládala právní i ekonomický vztah mezi vlastníkem půdy a nájemcem. Dalším důležitým mezníkem bylo České stavovské povstání z roku Selský stav tehdy neměl politická práva a nemohl ani v povstání samostatně vystoupit. V roce 1775 proběhlo poslední velké povstání selského lidu před zrušením nevolnictví, které se uskutečnilo v roce 1781, na základě patentu o zrušení nevolnictví. Památným dnem se stalo 7. září 1848, kdy byla v Českých zemích zrušena robota. Odstranil se rozdíl mezi dominikálními a rustikálními pozemky a veškerá půda byla zbavena břemen. Kapitalismus v zemědělství Rok 1848 odstranil středověké feudální způsoby a začal se uplatňovat kapitalistický způsob hospodaření. Změna feudálního statku na kapitalistický se neobešla bez značných organizačních změn. Ty probíhaly různě podle dosavadního vývoje velkostatku a jeho řízení v dané oblasti. V tomto období přicházejí do vesnic nové stroje, provádí se meliorační práce a hlásí se také konkurence ze zámoří. Socialismus v zemědělství V roce 1949 je přijat zákon o jednotných zemědělských družstvech. Na rozhraní let byly shrnuty zkušenosti předních JZD v podobě nových řádů. Podle těchto řádů byly vytvořeny jednotlivé typy JZD, nichž nejvyšší IV. Typ představoval nejvyšší formu. Po listopadu 1989 dochází k rozsáhlým změnám v zemědělství. Plně se uplatňuje právo na soukromé vlastnictví půdy a prosazuje se soukromé zemědělství. V letech schválily zákonodárné orgány mnoho legislativních opatření, které upravovaly složité majetkoprávní vztahy v zemědělství. Největší význam mají tyto zákony: zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě. (Kubačák, 1992) Obr.2 Ruchadlo 9

10 3. CHARAKTERISTIKA K.Ú. POLANKA NAD ODROU Kraj: Moravskoslezský Okres: Ostrava-město Historická země: Slezsko Obr.3 Znak obce Počet obyvatel: Zeměpisná šířka: 49 47' s. š. Zeměpisná délka: 18 09' v. d. Obr.4 Vlajka obce 3.1 Geomorfologické údaje Katastrální území Polanka nad Odrou obec Polanka, patří svou rozlohou 17,3 km² k největším městským obvodům. Jihovýchodní hranici tvoří řeka Odra, podle níž získala i část svého názvu. Odra je současně také hranicí Národní přírodní rezervace Polanská Niva. Část tohoto území je začleněno do CHKO Poodří. CHKO byla vymezena v severní části Moravské brány mezi obcemi Makovice a Vražné, a jižním okrajem Ostravy. Plocha území je 81,5 km² a zasahuje do okresů Ostrava, Frýdek - Místek a Nový Jičín. Nadmořská výška se pohybuje v rozpětí od 212 m.n.m až 298 m.n.m. Osou této oblasti je řeka Odra vstupující do CHKO z Nízkého Jeseníku. Průměrná roční teplota je zde 7-8,5 C, za rok zde spadne průměrně 700 mm srážek. V CHKO se vyskytuje velké množství vodních, lučních a lesních rostlin. U vodních ploch se vyskytují zejména ostřice a rákos, u slepých říčních ramen nalezneme například ohroženou žebratku bahenní. Charakteristickým a velmi významným prvkem oblasti jsou rybníky, jejichž vývoj se během staleté historie výrazně měnil. Louky a pastviny byly prvními umělými kulturami, které nahradily lesní komplexy. Dodnes 10

11 zůstal zachován pás aluviálních luk, který lemuje řeku Odru po obou březích. Jedná se o největší systém pravidelně zaplavovaných luk v ČR, výměra činí ha. 3.2 Polanka v letopočtech Nejstarší dochovanou písemnou sbírkou o Polance je zápis v zemských deskách knížectví opavského z roku 1424, kterou zajistil Jan Kravař z Jičína své manželce Anežce, roční důchod na vsi Polance. Sídlem majitelů Polanského panství byla tvrz, která byla poprvé písemně doložena v roce Počátkem 17. stol. byla Polanka rozdělena na dvě části - Horní Polanka, vlastníkem byl Zikmund Porubský a Dolní Polanka, jejíž vlastníkem byla Anna Porubská. Na počátku 18. stol. Získali Horní Polanku Mönnichové a založili osady Václavovice, Fonovice a Janová. V roce 1850 se Horní a Dolní Polanka spojily v jednu politickou obec Polanka, její součástí byly také osady Janová, Vácalvovice, Fonovice a nově Přemyšov. Vedle zámku, který tvořil dominantu obce je nutné zmínit také římskokatolický kostel sv. Anny, který byl v roce 1900 vysvěcen. Dopravní přístupnost zlepšilo zprovoznění místní dráhy Svinov - Polanka - Klimkovice z roku Po 1. světové válce se široce rozvíjel i spolkový život a občanská vybavenost obce. Zavedení telefonu, telegrafu a elektrifikace v roce 1926 znamenalo pro obec velký krok kupředu. Roku 1935 se stal čestným občanem Polanky T. G. Masaryk. V obci převažovala hlavně zemědělská činnost. Zaměstnanost se však začala měnit na počátku 20. stol., zejména vlivem industrializace Svinova, Mariánských Hor a dalších obcí ostravské aglomerace. Po osvobození obce po 2. světové válce obnovila většina předválečných spolků opět svou činnost. S obcí Polanka je velmi úzce spjato jméno Helena Salichová (akademická malířka), která zde působila a tvořila v letech V období po válce až do současnosti se v obci realizovaly akce pro zlepšení životního prostředí, a také občanské vybavenosti. Rozšířily se komunikace, opravilo se veřejné osvětlení, byly postaveny dvě mateřské školy, základní škola, širokoúhlé kino a další. V roce 1976 se stala Polanka součástí města Ostravy, jako část městského obvodu Ostrava - Poruba. Od roku 1991 je Polanka nad Odrou samostatným obvodem statutárního města Ostravy. (Statutární město Ostrava - Polanka nad Odrou, 2006) 11

12 4. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ FEUDALISMU 4.1 Počátky evidence užívání půdy Historie pozemkových úprav sahá až do dob starého Babylonu, Egypta, Řecka, zejména pak do období starověkého Říma. Dějiny pozemkových úprav na našem území nesahají ovšem tak daleko. Již kronikář Kosmas se ve své Kronice o Čechách zmiňuje o počátcích pozemkové evidence. Začátky pozemkových úprav na našem území můžeme situovat do stol., kdy byly osídlovány okrajové části našich historických zemí, aby půda jejím vlastníkům tedy panovníkovi a ostatním feudálům přinášela zisk. Vesnice byly budovány jen z malého počtu zemědělských usedlostí. Často se vyskytovaly samoty, tzv. dvorcové usedlosti. Docházelo k jejich rozšiřování upravováním pastvin, klučením lesů, zabíráním a ochrannou lovišť. Platila zásada, že půda, která nemá pána, patří knížeti. Knížata usazovala na této půdě sedláky nebo dávala půdu do zástavy a držby za různé dluhy a závazky. Tato vnitřní kolonizace, která byla vynucena růstem populace a zájmem feudálů zakládat nové poddanské vesnice, trvala asi do 12. stol., kdy dochází k vyčerpání pracovní síly poddaných. Nájemce pozemků byl nesvobodný na nesvobodné půdě, patřící feudálovi. Podle práva českého, respektive moravského byl nájem sjednán ústně, byl nedědičný a kdykoliv vypověditelný. Ve 12. a 13. stol. dochází na našem území k velké kolonizaci (německá kolonizace), kdy panující šlechta přiděluje území zejména německým kolonistům, z důvodu nedostatku domácích pracovních sil. Zde pramení počátky problémů Sudet. Nájemce získal půdu tzv. zákupním penízem, byl osobně svobodným na nesvobodné půdě, která i nadále patřila feudálovi. Vzniká právo emfyteutické, čili zákupní. Podle národností kolonistů se nazývalo též německým právem, eventuelně holandským. Osidlování půdního fondu prováděl sjednaný měřič, zvaný lokátor. Ten opatřil kolonisty, vybral zákupné, stanovil hranice mýcení lesa, místa pro osady, průběh cest, lokality orné půdy a pastvin a následně také rozdělil a vyměřil půdu mezi jednotlivé kolonisty. Lze tedy říct, že se jednalo o pozemkové úpravy, jejichž výsledkem byly různá osídlení patrná dodnes (silniční ves, návesní ves, lánová ves, dvorcová zástavba apod.). ( Dumbrovský, Mezera, Střítecký, 2004) Právo emfyteutické, na rozdíl od práva českého (moravského) zajišťovalo, že nájem byl již sjednáván písemně, byl dědičný, časově neomezený a nevypověditelný. 12

13 Postavení cizích kolonistů osídlených na základě emfyteutického práva bylo tedy rozhodně lepší než postavení domácího obyvatelstva na základě práva českého. Počátkem 15. stol. již zájem feudálů o cizí kolonisty končí a příliv kolonistů se zastavuje. Postupným upevňováním moci panovníka a zvyšováním státní moci se zvyšoval i požadavek na odvádění poplatků do státní pokladny daní. Pro jejich spravedlivý předpis bylo třeba spolehlivého přehledu o výměře a kvalitě půdy. Již první odhady výměr tzv. lánů (asi 18 ha), podle nichž se vybírala daň, byly značně nepřesné, z toho pramenily opakující se stížnosti na nespravedlivé daňové výměry. (Podhrázská a kol., 2006) 4.2 Zemské desky a urbáře Zemské desky soukromá práva na majetek si začala šlechta na počátku 14. stol. zajišťovat zápisem do těchto desek. Původně však tyto desky sloužily pro zápisy o soudních sporech. První písemná zmínka o zápisech je ve formuláři zemského písaře z roku Podle českého vzoru byly na Moravě roku 1348 zavedeny zemské desky u soudu brněnského a olomouckého a na počátku 15. stol. i ve Slezsku u soudu opavského. Urbáře pozemkovou držbu poddaných a jejich povinnosti si dávala vrchnost zapisovat do knih zvaných urbáře. Pozemky, které byly připsány v urbářích poddaným a svobodníkům byly nazvány pozemky urbárními, rustikálními a později kontribuentními. Pozemky vrchnostenské, nazývané též panské, dominikální nebo dvorské v těchto urbářích zapsány nebyly, až do roku 1706 nepodléhaly žádné dani. Obr.5 Urbář 4.3 První a druhá berní rula Roku 1571 podala Česká komora návrh na změření země, Dvorská komora ho však zamítla, obávala se, aby nezačala daň vybírat pravidelně na rozdíl do současného stavu, kdy byla odváděna daň pouze z poddanské půdy, tzv. rustikální půdy. V roce 1650 se sněm království Českého usnesl na tom, aby daně byly vyměřovány na spravedlivějším a věcnějším základě. Této dani měly být i nadále podrobeny jen statky a pozemky v držbě poddaných. V letech vznikl elaborát, který byl prvním berním katastrem pro Čechy a je znám jako první rustikální katastr, označován též jako první berní rula, který platil v letech První rustikální katastr byl revidován 13

14 a doplněn o přesnější měrnou jednotku a o rozdělení orné půdy podle úrodnosti v letech a uvádí se pak jako druhý rustikální katastr, známý jako druhá berní rula, který platil až do roku Za první moravský katastr je možné považovat tzv. lánové rejstříky první lánová vizitace proběhla v letech , druhá v letech První katastry měly zabránit převádění poddanské (rustikální) půdy na panskou (dominikální), která byla oproštěna od daně. 4.4 Třetí berní rula Od roku 1706 byl prováděn soupis rustikální i dominikální půdy na základě přiznání (fase), vznikly tzv. knihy fasí. Dne vstoupil v platnost první tereziánský katastr rustikální, vydaný Marií Terezií. Byl označován jako třetí berní rula a nahradil druhou berní rulu i moravské lánové rejstříky. Je výsledkem katastrálních prací z let Snahou panovníka bylo získat daně z půdy rustikální i dominikální. 4.5 Čtvrtá berní rula Po nové generální vizitaci začal v roce 1757 platit druhý tereziánský katastr rustikální, označován jako čtvrtá berní rula. Vznikla na základě připomínek a námitek ke třetí berní rule. Obsahuje soupis poddanské i panské půdy. Základem tohoto nového berního systému bylo stanovení základu daně, kombinací úrodnosti půdy a možnosti odbytu hrubého výnosu pozemku. Třetí a čtvrtá berní rula tvořily tereziánský rustikální katastr. 4.6 Panské vyrovnání Exaequatorium dominikale V roce 1749 byly zavedeny i nové přiznávací listy pro statky dominikální, aby byla vyrovnána pozemková daň, a to podle počtu a plochy půdy jednotlivých vrchností vyrovnání = exaequace. Toto šetření bylo ukončeno roku 1756, výsledným elaborátem bylo Exaequatorium dominikale, neboli panské vyrovnání z roku Tento elaborát tvořil základ pro tereziánský katastr dominikální. Tereziánský katastr rustikální společně s dominikálním tvořily úplný a velký katastr všech pozemků a statků jak rustikálních, tak i dominikálních. ( 4.7 Proces Raabizace Období Raabizace probíhalo v letech Marie Terezie pověřuje kancléře F. A. Raaba provedením návrhu aboliční soustavy na území Čech a Moravy. Podstatou tohoto návrhu bylo rozparcelování půdy korunních (státních) statků, dále půdy 14

15 jezuitských, církevních a královských měst. Na soukromých statcích byla Raabizace dobrovolná, pokud souhlasila vrchnost a 2/3 poddaných. Při realizaci byl použit tehdy jistě dokonalý technický postup. Byly vyhotoveny mapy, bylo provedeno číslování parcel, prováděla se bonitace půdy, projektoval se intravilán. Stanovila se výměra přídělů pro drobné uchazeče, kteří neměli vlastní půdu. Přídělci se stali dědičnými nájemci. Pozemky se vyměřovaly v pravidelných tvarech, byly několikanásobně delší než širší. Vyhotovený písemný operát byl předchůdcem pozdějšího pozemkového katastru a pozemkové knihy. V Čechách bylo takto rozparcelováno 148 panství, na Moravě 69. Osidlováním poddaných na pozemky velkostatků vzniklo v Čechách 128 nových vesnic, na Moravě pak 117. Státní i církevní půda byla již trvale rozparcelována, i když se jednalo o katolickou monarchii. (Dumbrovský, Mezera, Střítecký, 2004) 4.8 Josefský katastr (Josefínský) Na základě neustálých námitek proti daňovým výměrům a zkušenosti získané při budování Milánského katastru vedly k tomu, že dne nařídil císař Josef II. patent o reformě daně pozemkové a vyměření půdy. Podstata tohoto nařízení spočívala v tom, že všechny úrodné pozemky rustikální i dominikální půdy uvnitř obce se zaměří, zobrazí a určí se jejich výměry a hrubý výnos podle úrodnosti. Každá obec byla rozdělena na několik tratí, které byly měřeny samostatně a zobrazeny na tzv. brouillonu (náčrtu). Každý pozemek v trati měl zapsáno jméno vlastníka, obdržel své topografické číslo a byla určena jeho výměra v jitrech. Výsledky měření byly použity pro sestavení map jednotlivých obcí. Josefský katastr byl první katastr založený na přímém měření skutečného stavu v terénu. Josefský katastr platil pouze v letech , šlechta si vymohla jeho zrušení a opětné zavedení tereziánského katastru. I přes jisté nedostatky byl ale příznivě přijat zvláště sedláky, protože zrovnoprávnil daňovou povinnost z rustikální i dominikální půdy. Po zrušení josefského katastru platil tereziánský katastr jen velmi krátkou dobu. Byl zaveden kombinovaný, tzv. tereziánsko - josefínský katastr, v němž se převzaly správné výměry z josefského katastru a ponechaly se výhody šlechtě z ocenění exaequatoria. Tento katastr vstoupil v platnost v roce 1792 a byl podkladem pro založení zemských desek a pro daňové předpisy až do roku 1860, kdy vstoupil v platnost operát stabilního katastru. ( 15

16 5. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ KAPITALISMU 5.1 Pozemková držba v období kapitalismu Další etapa vývoje pozemkové držby nastává nástupem kapitalismu a zrušením nevolnictví. Kapitalismus v zemědělství je charakterizován tím, že značná část půdy je soustředěna v rukou velkostatkářů, kteří se snaží zvětšovat výměru statků i jednotlivých pozemků. Zásadní změny v pozemkových poměrech přinesl rok 1848, který je označován jako revoluční i co se týče vlastnictví pozemků. Císařským patentem Josefa II. bylo zrušeno poddanství a robota. Bývalí poddaní pachtýři půdy, se stali de jure (podle práva) majiteli pozemků, které doposud obhospodařovali. Veškerý majetek, včetně budov, které získali, měli stejně jako při Raabizaci noví vlastníci zaplatit. Ani tehdy však nebyl získaný majetek většinou uhrazen. Projevily se problémy, které měly kořeny již v minulosti. Tam, kde nebyla provedena Raabizace, byly pozemky nových vlastníků rozptýlené, nevhodných tvarů a řada z nich nebyla přístupná z veřejných cest. V důsledku vzniklé osobní volnosti rolníků docházelo k dalšímu drobení pozemků dělením pozemků mezi potomky, prodejem části pozemků nebo rozdělováním pozemků v důsledku technických staveb např. železnice, silnice apod. Tyto skutečnosti však vedly ke stále horším hospodářským výsledkům v zemědělství a dospělo se k nutnosti provádět scelovací práce. (Dumbrovský, Mezera, Střítecký, 2004) Neupravenost pozemkové držby je charakterizována těmito znaky: a) Rozptýlenost a rozdrobenost pozemků vznikla jako důsledek původního osidlování krajiny b) Nevhodný tvar pozemků úzké a dlouhé pozemky, souvisí se zavedením pluhu do zemědělství c) Nepřístupnost pozemků příjezd možný pouze přes sousední pozemky, vznik tzv. vázanosti obůrové, tj. vázanost v osevním postupu, aby projížděním po sousedních pozemcích nevznikaly škody na úrodě d) Nepravidelné tvary katastrálních hranic první úřední stanovení těchto hranic provedeno na základě patentu Josefa II. ( Podhrázská a kol., 2006) 16

17 5.2 Scelování půdy (komasace) Národohospodáři i zemědělci viděli v rozdrobenosti a neupravenosti pozemkové držby jednu z hlavních brzd rozvoje zemědělství. Již od poloviny minulého století byly na našem území i v zahraničí snahy o úpravu pozemkové držby, zejména zaokrouhlováním hranic (arondace), zpřístupňováním pozemků dokonalejší cestní sítí (konsolidace) a někde i budováním samostatných dvorců s ucelenou půdní držbou (separace). V našich podmínkách se nejvíce rozšířilo scelování půdy (komasace). Podstatou tohoto scelování bylo scelení půdní držby do několika pozemků se současným vybudováním vodohospodářských, dopravních, melioračních a společných zařízení. V roce 1855 byl vypracován návrh 1. scelovacího zákona, který však nebyl realizován. Protože se potřeba scelování pozemků ukazovala stále naléhavější, docházelo proto ke scelovacím akcím dobrovolným. V letech bylo provedeno první dobrovolné scelování. Na základě nového katastrálního operátu jej zorganizoval v Záhlinicích na Kroměřížsku velký propagátor, místní rodák, pozdější starosta obce a poslanec říšské rady František Skopalík. Ukázalo se, že scelování půdy je potřebným přínosem pro zemědělství. Dle vzoru Záhlinic bylo provedeno scelení ještě v dalších 17 - ti moravských obcí. Teprve v roce 1868 byl vydán říšský arondační zákon, umožňující dobrovolné směny pozemků. I přes částečné úspěchy bylo ale stále jasnější, že dobrovolné scelování není správným řešením. V roce 1883 byl vydán parlamentem ve Vídni říšský rámcový zákon o scelování hospodářských pozemků, který uvádí účel a zásady komasací, organizaci scelovacích úřadů, scelovací řízení a způsob hrazení nákladů. V důsledku odlišné politické situace v českých zemích se vyvíjely rozdílně i pozemkové úpravy a scelování. V roce 1884 byl přijat zemský zákon pro Moravu, o rok později byl přijat pro Slezsko. V roce 1888 byla v Brně zřízena Zemská komise pro agrární operace, která řídila scelovací práce na Moravě. Od roku 1890 do roku 1940 bylo na Moravě a ve Slezsku provedeno scelení pozemků na území 323 obcí. Takto provedené scelovací práce se mohly stát po roce 1945 základem pro rychlý přechod zemědělství na moderní formy hospodaření. Nástup kolektivizace však tento příznivý vývoj na dlouhou dobu přerušil. V Čechách se situace zcela lišila. Na Čechy se říšský zákon nevztahoval, neboť český zemský sněm jej nepřijal. Jeho přijetí se nepodařilo prosadit ani v roce Důsledkem toho bylo, že až do roku 1940 se nemohlo v Čechách provádět scelování na základě právních norem, ale jen na základě dobrovolnosti a za 100% souhlasu všech účastníků. Na území Čech se podařilo provést scelovací práce jen na území dvou obcí. 17

18 Vlastní scelovací práce tvořily: a) Určení a zaměření scelovacího obvodu b) Odhad pozemků bonitace c) Projekt společných zařízení d) Nové rozdělení náhradních pozemků vycházelo ze zásad průměrné vzdálenosti, bonity (± 2,5% z ceny), plošné výměry (± 5%) 5.3 Stabilní katastr Základem dnešního novodobého katastru nemovitostí se stal patent rakouského císaře Františka I. ze dne , o dani pozemkové a vyměření půdy. Jejím základem byl přesný soupis a geodetické vyměření veškeré půdy, tzv. stabilní katastr. Stabilní katastr byl již zcela založen na vědeckých základech velkoměřítkového mapového díla. Pro nové mapové dílo bylo zvoleno Cassini - Soldnerovo nekonformní, transverzální válcové zobrazení a systém pravoúhlých souřadnic. Tyto pravoúhlé souřadnice měli počátky v trigonometrických bodech Gusterberg (pro Čechy) a Svatý Štěpán (pro Moravu). Zvolené základní měřítko zobrazení 1:2 880 vycházelo z požadavku, aby se jedno dolnorakouské jitro (čtverec o straně 40 sáhů) na mapě zobrazilo jako jeden čtvereční palec (1 sáh = 6 stop, 1 stopa = 12 palců => 40 sáhů * 6 stop * 12 palců = 2 880). Hranice všech pozemků byly v přírodě za účasti všech držitelů řádně vyšetřeny a označeny. Podrobné měření bylo realizováno metodou měřického stolu (grafickým protínáním). V Čechách probíhalo podrobné měření v letech , na Moravě pak v letech Všechny zaměřené pozemky byly zobrazeny a očíslovány jako parcely. Z měřického operátu stabilního katastru je dodnes odvozena i většina katastrálních map pro území České republiky. Protože nebylo zajištěno systematické udržování tohoto katastru, bylo nařízeno jeho jednorázové doplnění tzv. reambulace stabilního katastru. Práce byly prováděny ve velkém spěchu v letech , proto kvalita původního díla značně utrpěla. ( 18

19 5.4 Pozemková kniha Pozemkové knihy byly vyhrazeny pro zápis rustikálního majetku vedeného v josefínském katastru. Předchůdkyní pozemkové (gruntovní knihy) byly původně zemské desky, které měly zahrnovat zápisy o všech nemovitostech.. V roce 1871 byl přijat obecný knihovní zákon (zákon č. 95/1871 ř.z.) a v roce 1874 (zákon č. 92/1874 z.z.č. o založení nových pozemkových knih pro království České a o jejich vnitřním zařízení). Bylo stanoveno, že v nových pozemkových knihách mají být zaneseny veškeré nemovitosti, práva a povinnosti s nimi spojené, s výjimkou nemovitostí, které tvořily veřejný statek a nemovitostí zapsaných v jiných veřejných knihách. Zákon stanovoval, že pozemkové knihy jsou veřejné. Platila zásada, že každá nemovitost může být zapsaná jen v jedné veřejné knize. Práva zapisovaná do pozemkových knih se nabývala vkladem, tzv. intabulací. Úprava všech veřejných knih je podobná. Tvoří je tzv. hlavní knihy, knihovní vložky skládající se z: a) List podstaty statkové list A b) List vlastnictví list B c) List závad list C V listu A byly zapsány všechny nemovitosti se všemi právy, které se k nim vztahovaly, v listu B byly zaznačeny vlastnické vztahy s případným omezením. V listu C byla vyznačena tzv. věcná břemena, která se vztahovala k zapsaným nemovitostem např. povinnosti výměnku, zástavní právo v případě výpůjčky na nemovitost apod. Písemné doklady, na jejichž základě se prováděly zápisy do pozemkových knih, tvořily sbírku listin. 5.5 Katastr daně pozemkové Reambulance map stabilního katastru ukázala, že pokud nebude zajištěn systém jeho doplňování a údržby, může být katastr velmi brzy znehodnocen. Zákon ze dne č. 83 ř.z., o evidenci katastru daně pozemkové nařídil, že se katastr daně pozemkové musí udržovat v souladu se skutečným a právním stavem. Od roku 1898 bylo zavedeno i užívání metrické míry. Katastr daně pozemkové platil až do roku

20 5.6 Pozemkový katastr (PK) Dne byl přijat zákon č. 177/1927 S.z.n., o pozemkovém katastru a jeho vedení, tzv. Katastrální zákon. Katastr daně pozemkové, který byl zákonem změněn na katastr pozemkový, začal podstatně měnit svůj původní účel. Stal se nepostradatelnou součástí všech právních jednáních o nemovitostech a jeho původní daňové poslání se začalo přetvářet na účel právní a hospodářský. Technická úroveň nově vytvářených map byla již na vysoké úrovni. Zastaralé zobrazení pozemků a budov bylo nahrazeno moderním, podrobným a přesným zobrazením zpravidla v měřítku 1:1 000 nebo 1: Nově vyhotovené katastrální mapy byly zobrazeny v lokálním národním souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), charakterizovaným Besselovým elipsoidem a Křovákovým konformním kuželovým zobrazením v obecné poloze. Pozemkový katastr sestává z operátu měřického, operátu písemného a úhrnných výkazů. Měřický operát skládá se z katastrální mapy a příslušné katastrální mapy. Nejčastěji bylo využíváno měřítko 1:2 880, avšak při obnovení PK a při scelování pozemků byla později využívána měřítka 1:2 500, 1:1 000, 1: Katastrální mapa zobrazuje území jedné politické obce katastrální území. V příslušné katastrální mapě je každý pozemek zakreslen jako parcela s parcelním číslem. Písemný operát obsahuje rejstřík parcel, rejstřík držitelů, parcelní protokol, pozemkový arch, seznam neplodné půdy tzv. parifikační půdy, záznam změn a sbírku listin. Z pohledu držitele jsou nejdůležitější součástí písemného operátu parcelní protokol a pozemnostní arch. Parcelní protokol obsahuje pořadí parcelních čísel, u každé parcely je evidováno číslo mapového listu, název polní tratě, parcelní číslo, číslo pozemkového archu, druh pozemku, bonita, výměra, kat. výtěžek, výměra zaplavované půdy a poznámky. Pozemnostní arch zakládal se pro každého držitele v evidovaném území, obsahuje veškeré údaje o jednotlivých parcelách. V každém souboru katastrálního operátu mají svůj pozemnostní arch všichni majitelé pozemků, kteří mají v daném kat. území svůj pozemek bez ohledu na bydliště. Úhrnné výkazy - obsahují celkové údaje pozemkového katastru pro katastrální území anebo širší finanční obvod 20

21 Pozemkový katastr byl zákonem stanovený jako veřejný. Do roku 1938 byl velmi přesný a spolehlivý, avšak později již nebyla jeho údržba dostatečná a zejména po r se začal hrubě rozcházet se skutečností. Po roce 1956 se přestal udržovat vůbec. Katastrální zákon 177/1927 byl zrušen až v roce 1971 a byl nahrazen zákonem č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii. 5.7 Pozemkové reformy a přídělová řízení S pozemkovými úpravami velmi úzce souvisejí pozemkové reformy a přídělová řízení, od nichž mnoho vlastníků odvozuje původ svých pozemků. První pozemková reforma se v naší zemi uskutečnila vydáním: a) Zákona záborového č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku, podle kterého měly být zabrány pozemky nad 150 ha zemědělské půdy a 250 ha veškeré půdy pro účely pozemkové reformy. Nebyl proveden důsledně, vytvořily se tzv. zbytkové statky. Pro účely vedení pozemkové agendy byl zřízen Pozemkový úřad zákonem č.330/1919 Sb., o pozemkovém úřadu. b) Zákona přídělového č. 81/1920 Sb., o přídělu zabrané půdy a o úpravě právních poměrů. Ten stanovoval zásady přídělu. Přiděloval se tzv. rolnický nedíl, tj ha, při horší jakosti i 15 ha půdy. Jednalo se o soběstačný zemědělský celek stačící k obživě přídělce a jeho rodiny. c) Zákona náhradového č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový, který stanovoval zásady pro výpočet náhrad. Revize první pozemkové reformy: byla provedena zákonem č. 142/47 Sb., o revizi pozemkové reformy a následnou novelizací, zákon č. 44/48 Sb. Do záboru přešla veškerá půda velkostatků, zbytkových statků a církví nad 50 ha. Nová pozemková reforma: byla provedena zákonem č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, vztahující se na pozemky s výměrou nad 50 ha, dále na půdu, na které vlastníci sami trvale nepracovali (nezohledňovala se výměra) a na půdu právnických osob. Přídělové řízení: Pod tímto názvem je zahrnut proces, kterým byly rozdělovány novým vlastníkům pozemky a jiné nemovitosti ze zkonfiskovaného majetku na základě dekretů prezidenta Beneše. a) Dekret prezidenta č. 12 ze dne o konfiskaci a urychleném rozdělení majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Byl zřízen Národní pozemkový fond, jehož hlavním úkolem bylo zajistit zapsání přídělů do pozemkových knih. 21

22 b) Dekret prezidenta č. 28 ze dne o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a dalšími slovanskými zemědělci. Dnem převzetí přídělové listiny přecházela půda do vlastnictví přídělce. Tyto listiny obsahovaly pouze číslo popisné usedlosti nebo přídělu, výjimečně výměru, ale bez parcelních čísel. Proto Okresní národní výbory vydávaly osvědčení o věcné náplni přídělu, které s přídělovou listinou představovalo listiny vyhovující pro zápis do evidence nemovitostí. Přídělový operát nebyl založen všude zcela jednotně. Měřičskou část tvořil zejména grafický přídělový plán, který se vyhotovoval na zmenšeninách katastrálních map, a to do měřítka 1: Vytyčené hranice území byly v terénu označeny jen kolíky. Nové hranice byly zakreslovány co nejjednoduššími způsoby. Z takto přibližných zákresů byly zjišťovány dalším jednoduchým způsobem i výměry dělených parcel. Dne byl přijat zákon č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek, který tak velice zjednodušil zápisy do pozemkových knih. Připuštěno bylo používání provizorních a málo přesných měřičských podkladů. Během několika let vznikl neutěšený stav, který nebyl dodnes napraven. Příděly nebyly zaměřeny a nové hranice území nebyly v mapách zaznačeny. Většina scelovacích prací tak nebyla nikdy dokončena a na území vznikl velmi chaotický právní vztah. ( 5.8 Pozemkové úpravy v období Po druhé světové válce bylo stále více evidentní, že dosavadní scelovací předpisy nevyhovují novým poměrům. Z tohoto důvodu byly zahájeny práce na přípravě scelovacího zákona. Do popředí stále více vystupuje politické řešení zemědělské problematiky. Je přijat zákon o nové pozemkové reformě č. 46/1948 Sb., a následně je přijat další zákon č. 47/1948 Sb., o některých technicko hospodářských úpravách pozemků (THÚP). Tento zákon obsahoval jednotné právní normy pro celou republiku. THÚP mohly ještě pozitivně ovlivnit vývoj zemědělství k moderním formám soukromým či družstevním. Výhodou bylo, že veškerá iniciativa měla být v rukou samotných zemědělců. Scelování mělo být prováděno prostřednictvím scelovacích družstev, jejichž členy byli přímí účastníci pozemkové úpravy a zástupce obce. Dozorčí orgánem bylo ministerstvo zemědělství. Náklady na scelování měly být hrazeny státem. 22

23 THÚP bylo prováděni ve třech etapách: a) Předběžné řízeni zahrnovalo vyznačení scelovacího obvodu, odhad pozemků, sestavení rejstříku držebností apod. b) Hlavní řízení zahrnovalo vypracování, projednání a provedení projektu společných zařízení (cestní síť, vodohospodářská a půdo - ochranná opatření), vypracování scelovacího plánu, stanovení náhradních pozemků a peněžitých náhradních částek. Před vypracováním plánu,se mohli účastníci vyjádřit, kde by chtěli mít náhradní pozemky. c) Závěrečné řízení obsahovalo sestavení podkladů a pomůcek pro změnu a opravu nebo založení pozemkové knihy a pozemkového katastru administrativní opatření, které se týkalo ukončení prací. Nový scelovací zákon kladl velký důraz na náhradní pozemky. Měla být zachována zejména kvalita, výměra a vzdálenost nových pozemků ve srovnání s původními pozemky. Zákon také umožňoval použití rezervních ploch pozemků získaných během revize 1. pozemkové reformy z roku V roce 1949 byl přijat zákon č. 69/1949 Sb., O jednotných zemědělských družstvech, který určil pozemkovým úpravám zcela nový politický směr, a to zavést v co nejkratším čase tzv. socialistickou zemědělskou velkovýrobu. ( Podhrázská a kol., 2006) 23

24 6. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V OBDOBÍ SOCIALISMU 6.1 Období socializace vesnice V tomto období prodělávaly pozemkové úpravy tři hlavní etapy vývoje První etapa Tato etapa spadá do období let , kdy vznikala JZD. Úpravy prováděné v tomto období se stále ještě řídily scelovacím zákonem č. 47/1948 Sb. Byl však zvýrazněn přesun důrazu z otázek technických a organizačních na otázky politicko - hospodářské. Projekty jsou přejmenovány na Hospodářsko - technické úpravy pozemků (HTÚP). Jednoduchý projekt HTÚP (JHTÚP) jednoduchými způsoby řešil scelení roztříštěných pozemků zemědělců tvořících družstvo do půdních celků. V roce 1955 byl scelovací zákon nahrazen vládním nařízením č. 47/1955 Sb. Na tuto vyhlášku pak navázala metodika pro zpracování projektů JHTÚP. Do roku 1960 byla socializace vesnice v podstatě dokončena Druhá etapa Tato etapa pozemkových úprav probíhala v letech Tato etapa spočívala v organizační a hospodářské stabilizaci družstev. Dochází ke slučování malých družstev ve větší celky s výměrou do 1000 ha. V roce 1962 byla vydána metodika pro zpracování tzv. Souhrnných projektů HTÚP (SHTÚP). Tento projekt řešil další scelování pozemků do větších celků. Cílem bylo maximální využití půdního fondu pro zemědělskou výrobu. V průběhu této etapy byl vytvořen zejména obraz krajiny, který existuje v současné době. Práce na SHTÚP byly zastaveny v roce Třetí etapa Začíná po roce 1974 s předpokladem, že bude dokončena v první polovině devadesátých let. Po ukončení prací na projektech pozemkových úprav byly zpracovány pouze tzv. Generely pozemkových úprav (GPÚ) jejichž hlavním důsledkem bylo utvoření pozemkových bloků neodbornými zásahy do krajiny. V tomto období dochází k násilnému slučování podniků do seskupení o výměře několika tisíců hektarů. Proto se začínají dělat projekty Souhrnných pozemkových úprav (SPÚ). V těchto projektech neměla být řešena pouze organizace půdního fondu a ekonomika provozu podniků, ale 24

25 také ochrana a tvorba krajinného prostředí. Převládlo hledisko maximální využití mechanizace. Opatření k ozdravění krajiny tak zůstala pouze v návrhu. Po roce 1989 se JZD stala nevyhovující a nestabilní právní formou, proto docházelo k jejich postupným transformacím na akciové společnosti, družstva nebo majetek přecházel do soukromých vlastnictví. 6.2 Jednotná evidence půdy (JEP) V nově panujících politických poměrech zcela upadl zájem na evidování soukromých práv k nemovitostem. Socialistické zemědělství bylo založeno zejména na plánování zemědělské výroby. Proto bylo potřeba znát kdo půdu obhospodařuje a nikoliv kdo ji vlastní. Proto byla na tomto požadavku založena v roce 1956 Jednotná evidence půdy. Od Pozemkového katastru bylo již zcela upuštěno i přesto, že nebylo dosaženo jeho souladu se skutečností a přestal být nadále udržován. JEP neměla základ v obecně závazném právním předpisu a byla zakládána jen na základě usnesení vlády č. 192 z Podstatou JEP bylo evidování užívání půdy bez ohledu na vlastnické vztahy. Soukromá práva k nemovitostem nepodléhala v letech žádné úplné a systematické evidenci. 6.3 Evidence nemovitostí (EN) nabyly účinnosti občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.), zákon o evidenci nemovitostí (zákon č. 22/1964 Sb.) a notářský řád (zákon č. 95/1963 Sb.). Ani tato nová právní forma nesměřovala k obnovení intabulačního principu a úplné evidenci soukromých práv k nemovitostem. Zákonem o evidenci nemovitostí byl definitivně zrušen obecný knihovní zákon z roku EN měla evidovat především údaje o nemovitostech nutné pro plánování a řízení především zemědělské výroby. Soulad EN se skutečným stavem měla zajišťovat ohlašovací povinnost všech uživatelů nemovitostí vůči příslušnému národnímu výboru (do 15 dnů od vzniku změny) a následná oznamovací povinnost národního výboru vůči orgánům geodézie (do 15 dnů od ohlášení uživatelem). Údaje EN byly závazné pouze pro plánování a řízení zemědělské výroby, pro výkaznictví a statistiku o zemědělském půdním fondu a pro přehledy nemovitostí vedené socialistickými organizacemi. Součástí EN mělo být také evidování právních vztahů k nemovitostem. Vzhledem k tomu, že se od r žádná taková úplná a systematická evidence právních vztahů nevedla, bylo nutné její nové založení. EN obsahovala jak operát měřický, operát písemný, sbírku listin a sumarizační výkazy. 25

26 Měřický operát tvoří: a) Mapa pozemková všechny nemovitosti jsou na ní zobrazeny svým půdorysem a označeny parcelními čísly b) Mapa pracovní je kopií mapy pozemkové, využívalo ji středisko geodézie c) Mapa evidenční je rovněž kopií mapy pozemkové Do měřického operátu patří i geometrické plány, které sloužily jako podklad pro zápis změn v EN. Operát písemný tvoří: a) Výkaz změn podklad pro zápis změn v operátech EN, zhotovoval se pro každou obec na období kalendářního roku b) Soupis parcel všechny parcely obce sestavené v aritmetickém pořadí parcelních čísel, nejvíce používaná část operátu EN c) Evidenční list zhotovoval se pro každého uživatele, obsahuje údaje o všech nemovitostech, které uživatel vlastní. d) List vlastnictví zhotovoval se pro každého vlastníka, tvoří jej čtyři části: A uveden vlastník, spoluvlastník, organizace, B parcelní čísla a způsob využívání, C čísla listin omezující vlastnické právo, případně druh omezení, D- důležité poznámky k části C e) Seznam uživatelů a seznam vlastníků jména a adresy uživatelů a vlastníků v aritmetickém pořadí čísel evidenčních listů a listů vlastnictví f) Rejstřík uživatelů a rejstřík vlastníků abecední pořadí jmen s adresami uživatelů a vlastníků g) Seznam domů popisná, evidenční, parcelní čísla apod. Sbírka listin: Obsahovala soubor listin a technické podklady, např. geometrické plány, záznamy podrobného měření změn, výpočty geodetických údajů a další. Sumarizační výkazy: Nacházely se zde souhrnné údaje týkající se operátu EN. ( Podhrázská a kol., 2006) 26

27 7. VÝVOJ POZEMKOVÝCH ÚPRAV PO ROCE 1989 V roce 1991 byl vydán zákon č. 229/1991 Sb., známý jako zákon o půdě a zákon č. 284/1991 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Na základě tohoto zákona byly ustanoveny okresní pozemkové úřady a Ústřední pozemkový úřad. Zemědělský majetek byl restitucemi vrácen původním vlastníkům a začala etapa nově pojatých pozemkových úprav na základě vlastnictví pozemků. Uvedení těchto zákonů do praxe umožňuje odstranit většinu křivd, spáchaných na vlastnících pozemků i na životním prostředí. Oba tyto zákony byly později doplněny novelami, dodatky a vydáním dalších souvisejících zákonů a vyhlášek. V roce 2002 byl vydán nový zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zásadním důsledkem zákona je převedení Pozemkových úřadů pod působnost ministerstva zemědělství ČR. Na tento zákon pak navazuje vyhláška č. 545/2002 Sb. Současné pozemkové úpravy jsou stále častěji chápány jako nezastupitelná činnost pro zavedení pořádku ve vlastnictví pozemků. Pozemkové úpravy umožňují řešení protierozní ochrany, ochranu a tvorbu krajiny, vytváření podmínek pro účelné a ekonomické hospodaření. Řeší také rychlou a bezpečnou zemědělskou dopravu, potřebnou úpravu vodohospodářských poměrů, vytvářejí podklady, které umožňují čerpání finančních zdrojů z EU a jsou jednou z mála možností obnovy katastrálního operátu. Pozemky vrácené restitucemi vlastníkům jsou většinou zorány do velkých celků, bez přístupu. Bez provedení pozemkových úprav není možné tyto pozemky samostatně obdělávat, pronajmout je nebo prodat. (Dumbrovský, Mezera, Střítecký, 2004) 27

28 8. KATASTR NEMOVITOSTÍ (KN) V nově vzniklých společenských podmínkách po roce 1989 byla pozornost v oblasti evidování nemovitostí orientována na řádnou evidenci vlastnických vztahů k nemovitostem. Zákon České národní rady č. 344/92 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) ze dne vstoupil v platnost dne Katastr nemovitostí ČR (KN) je soubor údajů o nemovitostech v ČR, zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Je vytvářen jako moderní, počítačem ovládaný informační systém. Přebírá funkci bývalé pozemkové knihy i bývalého pozemkového katastru. 8.1 Předmět KN V katastru nemovitostí se evidují katastrální území, pozemky v podobě parcel, které jsou členěné dle druhů, u zemědělských pozemků navíc doplněné o údaje BPEJ, budovy spojené se zemí pevným základem - neevidují se drobné stavby, byty a nebytové prostory evidují se pouze v SPI, rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, stavby spojené se zemí pevným základem, jenž jsou stanoveny zvláštními předpisy 8.2 Obsah KN Katastr nemovitostí obsahuje: a) Geometrické a polohové určení nemovitostí v katastrálním území (k.ú.) b) Parcelní čísla, druhy pozemků a výměry parcel, popisná a evidenční čísla staveb,vybrané údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, údaje pro daňové účely a údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy, které mají vztah k obsahu KN c) Údaje o právních vztazích včetně údajů o vlastnících a údaje o dalších právech k nemovitostem podle zákona d) Údaje o podrobných polohových bodových polích e) Místní a pomístní názvosloví 28

29 8.3 Katastrální operát Katastrální operát obsahuje veškerou mapovou a listinou dokumentaci KN, která je založena samostatně pro každé k.ú. Katastrální operát tvoří: a) Soubor geodetických informací (SGI) b) Soubor popisných informací (SPI) c) Souhrnné přehledy o půdním fondu d) Dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu SGI e) Sbírka listin Formy SGI: Hlavní součástí je katastrální mapa, která může mít tyto formy: Digitální katastrální mapa (KM) s body polohového pole, určené v systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), Katastrální mapa grafická, Katastrální mapa obnovená digitalizací tzv. Digitalizovaná katastrální mapa (DKM). SPI: Zahrnuje údaje o katastrálním území, parcelách, o stavbách, bytových a nebytových prostorech a o právních vztazích. Je veden v lokálním databázovém souboru na příslušném k.ú. a záložně je ukládán v centrální databázi v Zeměměřičském úřadě v Praze. ( VÚMOP Praha 2000) Souhrnné údaje o půdním fondu: Na základě údajů z KN se vyhotovují každoročně k 1.1. sumarizační výkazy (souhrnné výstupy z SPI, rozbor změn v půdním fondu) Dokumentace výsledků šetření a měření: Obsahuje výsledky činnosti v KN, dále doklady a námitky např. při zjišťování průběhu hranic,výpočtu výměr parcel, přehled záznamů o podrobném měření změn, měřické náčrty a další. Sbírka listin: Obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do KN. Katastrální úřad je veřejný, na objednání zhotoví opisy, výpisy či identifikaci parcel z katastrálního operátu. 29

30 Zákon o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem se opírá o tyto zásady: a) Zásada konstitutivní: všechna práva k nemovitostem, pokud jsou zřízena smluvně, vznikají, mění se, případně zanikají dnem vkladu či výmazem z KN. b) Zásada formální publicity (zásada veřejnosti): každá osoba je oprávněna nahlédnout do KN a zjistit si informace pro vlastní potřebu. c) Zásada materiální publicity (zásada veřejné víry): každý, kdo vychází ze zápisu v KN, po dni účinnosti zákona je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu. d) Zásada priority: dle zákona se řídí pořadí zápisů do KN dnem, ve který byl návrh na zápis do katastru tomuto úřadu doručen. e) Zásada dispoziční: řízení o vkladu se zahajuje pouze na návrh účastníka smlouvy, nikdy nezahajuje sám katastrální úřad a bez návrhu. f) Zásada legality: povinnost katastrálního úřadu zkoumat listiny, zda nejsou v rozporu s předpisy.po přezkoumání je možno provést vklad do KN. Podle zákona se zápisem práv do KN rozumí vklad, záznam a poznámka. Vklad má za následek vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitostem. Předmětem jsou věcná práva zapisovaná do KN. Záznam nemá vliv na vznik, změnu či zánik práva k nemovitostem. Předmětem jsou práva, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora v dražbě. Poznámka má pouze informativní charakter, upozorňuje, že o nemovitosti bylo zahájeno určité řízení. Taktéž nemá právotvorný účinek. (Podhrázská a kol., 2006) 30

31 9. VLASTNICKÉ VZTAHY V K.Ú. POLANKA NAD ODROU 9.1 Počátky evidence půdy v k.ú. Polanka nad Odrou Hlavním zdrojem obživy obyvatelstva bylo zemědělství. I v současné době lze považovat Polanku za zemědělskou obec. Podle karolinského katastru z roku 1723 bylo v Horní Polance 47 sedláků, 42 domkářů a 14 dalších poddaných, kteří obhospodařovali 187 maldrů polí včetně úhoru. Majitel panství zde měl 4 dvory Zámecký dvůr, Nový dvůr, Dolní dvorek a Malý dvorek. Podle II. rektifikace karolinského katastru z let odvádělo 56 sedláků pozemkovou činži ve výši 51,5 šefle tzv. husího ovsa a 70 domkářů pozemkovou činži ve výši 323 tolarů 20 grošů 7,5 haléřů. V roce 1800 bylo v Horní Polance 187 obytných budov s 1113 obyvateli, 3 vrchnostenské mlýny a nově postavená krčma vedle lávky přes řeku Odru. Územní rozloha činila jiter, 190 2/3 sáhu orné půdy, 471 jiter /3 sáhu luk, zahrad, rybníků a pastvin a 100 jiter /3 sáhu lesa. Podle karolinského katastru z roku 1723 bylo v Dolní Polance 9 sedláků a 5 domkářů, kteří obhospodařovali 34 maldry 11 šeflí 2 čtvrtě polí včetně úhoru. Dále tu byly dva dvory Horní a Dolní. V roce 1800 zde bylo 27 obytných budov se 193 obyvateli, dva vrchnostenské dvory, jeden mlýn a jez přes řeku Odru. Územní rozloha činila 276 jiter orné půdy, 28,5 jiter zahrad a luk a 7,5 jitra pastvin. 9.2 Polanka v období kapitalismu Podle stabilního katastru bylo v roce 1843 v Horní Polance 114 domů, 920 obyvatel a 200 domácností, z nichž 181 se živilo zemědělstvím, 15 průmyslem a živnostmi, 1 kombinací obou a 3 ničím. Dohromady zde působilo 26 celoláníkových sedlák, 2 půlláníci, 3 zahradníci, 13 velkých a 66 malých domkářů. Rozloha území činila jiter půdy. Z toho jiter polí, 85 jiter luk a 74 jitry neproduktivní půdy. Chovalo se zde 236 koní, 615 kusů hovězího dobytka, ovcí a 56 vepřů. V Dolní Polance bylo 93 obytných sídel, 695 obyvatel a 146 domácností, z nichž 131 se zabývalo zemědělstvím, 14 zemědělstvím, průmyslem a živnostmi a 1 ničím. Působilo zde 20 celolánových sedláků, 2 půllánoví sedláci, 5 zahradníků, 3 velcí a 55 malých domkářů. Rozloha území činila jiter půdy. Z toho jiter polí,

32 jiter luk a 78 jiter neproduktivní půdy. Chovalo se zde 111 koní, 294 kusů hovězího dobytka, ovcí a 14 vepřů Pozemková reforma Během první pozemkové reformy v roce 1926 bylo při parcelaci Zámeckého dvora a Nového dvora knížete Blüchera přiděleno 167 zájemcům z Polanky 168,5 ha půdy a byly vytvořeny čtyři zbytkové statky Zámecký dvůr č. I o výměře 70,8 ha, Zámecký dvůr č. II o výměře 33,8 ha, Nový dvůr I o výměře 47,7 ha a Nový dvůr II o výměře 52,7 ha Polanka v období II. světové války Na základě Mnichovské dohody byla Polanka 10. října 1938 začleněna do tzv. Sudetské župy ve vládním obvodu Opava a landrátu Bílovec. 1. října 1942 byla sloučena s Klímkovicemi až do svého osvobození v roce 1945 pod názvem Könnigsberg II. V letech 1942 a 1943 bylo násilně vysídleno 26 zemědělských rodin z jejich usedlostí. Obec byla osvobozena Rudou armádou ve dnech V roce 1946 byl rozparcelován zbytkový statek Nový dvůr I drobným uchazečům a obci. Ostatní tři zbytkové statky byly převedeny v letech 1949 a 1951 do správy státních statků. (autorský kolektiv, 1993) S Obr.6 Historická mapa katastrálního území 32

33 9.3 Polanka v období socialismu Vznik a vývoj JZD Roku 1949 se obec zabývala založením JZD. K jeho založení však nedošlo hlavně proto, protože nebyl dostatečně vyvinut nábor příslušných činitelů. Tyto nedostatky však byly odstraněny v průběhů žní, kdy se utvářely tzv. žňové skupiny, které mezi sebou soutěžily v práci. JZD mělo však mnoho nedostatků, přičemž hlavní z nich byl, že družstvo nemělo činného předsedu. JZD 1. květen Polanka nad Odrou bylo pevně stanoveno o výměře 44 ha. Od vstoupilo do III. typu hospodaření. Po vstupu do tohoto typu hospodaření rozšířilo svou výměru o 11 ha. Během následujících dvou let se výměra JZD značně zvýšila, a to tak, že v roce 1958 hospodařilo družstvo již na 504 ha zemědělské půdy, z čehož 381 ha byla půda orná. Během 70. let se výměra půdy více než zdvojnásobila (výměra činila téměř ha). S tímto nárůstem souvisel i značný rozvoj živočišné výroby. Situace po listopadové revoluci v roce 1989 znamenala pro JZD v naší republice velké změny. JZD přestalo být stabilní právní formou, a proto docházelo k jejich postupnému transformování. Stejně tomu bylo i v Polance. V roce 1991 vzniká z původního JZD Zemědělské družstvo. O rok později se toto zemědělské družstvo přetransformovalo na Družstvo vlastníků, které svou činnost provozuje doposud. (Figala, Král, ) 33

34 10. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ U VYBRANÝCH PARCEL Po stručném přehledu o vývoji vlastnických vztahů v k.ú. Polanka nad Odrou následuje přehled vlastnických vztahů u vybraných parcel. U jednotlivých parcel je popsán historický vývoj od poloviny 19. století po současnost. Vzhledem k tomu, že vybrané parcely vstupují do komplexní pozemkové úpravy, která v současné době v k.ú. probíhá, bude této problematice věnována samostatná kapitola. Vývoj vlastnických vztahů ve zvoleném katastrálním území je zachycen na základě současných parcelních čísel katastru nemovitostí a parcelních čísel původního pozemkového katastru, který platil před rokem Na základě těchto evidencí jsou zachyceny změny ve vlastnictví, které se vyvíjely od minulosti až po současnost. Hlavním podkladem byla mapa starého pozemkového katastru a současná mapa katastru nemovitostí. Historie vlastnictví k jednotlivým parcelám byla čerpána především z pozemkové knihy Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava Parcely starého pozemkového katastru PK č. 302, č. 118, č. 303/1, č. 303/2, č. 304, č. 305/1, č. 305/2, 306 (knihovní vložka č. 89, 250, list vlastnictví 1088, 365) První zmínka o vlastnictví k těmto parcelám pochází z roku 1909, kdy na základě situačního nákresu dělí se parcela č. 303 v parcelu č. 303/1 a 303/2 zahradu, parcela č. 305 v parcelu č. 305/1 a 305/2 pastva. Na základě kupní smlouvy ze dne 12. prosince 1909 odlučuje se parcela č. 118 staveniště s domem na něm stojícím číslo popisné 26, dále parcela č. 302 a 303/2 zahrady, č. 304 role a č. 305/2 pastva a převádějí se z původní vložky č. 89 do. vložky č Tímto parcely přecházejí do vlastnictví rodiny Mihulových. Novými vlastníky se stávají manželé František a Marie Mihulovi, kteří parcely odkoupily od původního vlastníka pana Cyrilla Sykory. Dne 19. září 1921 vkládá se jim právo vlastnické na polovici. 24. listopadu 1952 vkládá se na polovici Marie Mihulové právo vlastnické, jehož nabyla paní Terezie Mihulová. Vzhledem k tomu, že paní Terezie Mihulová nezanechala závěť, po její smrti nabyl pozůstalý manžel pan Antonín Mihula ¼ nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví (dále jen LV) č Jednalo se o PK parcely č. 302 zahrada, č. 118 stavební plocha, č. 303/2 zahrada, dále parcely č. 305/1 a č. 305/2 pastva, č. 304/1 role, č. 304/2 role parcely byly odloučeny od původní parcely č. 304 role a parcely č. 306/1 role a č. 306/2 louka 34

35 odloučeny od původní parcely č. 306 orná p., v užívání bývalé socialistické organizace. Pozůstalý syn nabyl v dědictví taktéž ¼ nemovitostí zapsaných na LV č Po smrti pana Antonína Mihuly, zemřelém v roce 1989, stal se jediným dědicem syn, pan Vladimír Mihula, který nabyl zbylé ¾ nemovitostí zapsané na LV č Dle současného stavu katastru nemovitostí (dále jen KN) došlo ke sloučení PK parcel č. 304, č. 305/1, č. 305/2 a č. 306 do nové parcely č. 479/1 orná půda, která není zapsána na LV. PK parcela č. 302 zahrada je dle současného stavu KN opatřena novým parcelním č. 494, PK parcela č. 118 stavební plocha je opatřena taktéž novým parcelním č. 492 a PK parcela č. 303/2 je opatřena také novým parcelním č PK parcela č. 303/1 zahrada je dle současného stavu KN zapsána na LV č. 365 a zároveň je vedena pod novým parcelním č Jejími vlastníky jsou manželé Petr a Alena Práškovi, přičemž každý vlastní ½ nemovitosti Parcely starého pozemkového katastru PK č. 308/1, č. 308/2 (knihovní vložka č. 90, list vlastnictví 1096) Nejstarší zmínka o vlastnictví k parcelám pochází již z roku 1862, kdy vlastníkem byl pan Karl Neuwirth. V roce 1898 přešlo vlastnictví na jeho syna majora Václava Neuwirtha. 25. února roku 1903 nabyla spoluvlastnictví manželka pana Václava Neuwirtha, paní Marie Neuwirthová, rozená Soneková. Na základě odevzdávací listiny ze dne 23. srpna 1916 vkládá se právo vlastnické na spoluvlastnictví paní Marie Neuwirthové ve prospěch pana Václava Neuwirtha. Podle notářského opisu ze dne 1. února 1917 vkládá se právo vlastnické ku jedné ideální polovině ve prospěch druhé manželky pana Václava Neuwirtha, paní Marii Neuwirthové, rozené Kalusové. Na základě odevzdávací listiny ze dne 16. prosince 1918 po zemřelém panu Václavu Neuwirthovi, vkládá se právo vlastnické ve prospěch paní Marie Neuwirthové. V roce 1934 odkoupili tyto parcely manželé Josef a Hedvika Stanovští. Nabyli tak právo vlastnické na polovici. V roce 1959, na základě kupní smlouvy, stávají se novými vlastníky parcel pan Josef Kurka a paní Marie Kurková, přičemž každý z manželů vlastní jednu polovinu. Po smrti paní Marie Kurkové v roce 1995 připadají pozůstalému manželovi nemovitosti zapsané na LV č. 1096, a to rodinný dům č. popisné 225 s parcelním číslem 487 zastavěná plocha podle stavu KN, parcela č. 488 zahrada - podle stavu KN, parcela č. 489 zahrada taktéž podle stavu KN a PK parcely č. 308/1 a č. 308/2 zahrady které jsou sloučeny s již uváděnými PK parcelami č. 304 role, č. 305/1 a č. 305/2 pastva a č. 306 louka do parcely č. 479/1 orná půda. Podle darovací 35

36 smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene z roku 1999, uzavřené mezi dárcem, panem Josefem Kurkou a jeho vnukem panem Richardem Pospíšilem, daruje pan Josef Kurka vnukovi nemovitosti zapsané na LV č Touto smlouvou si dárce vyhrazuje doživotní užívání části rodinného domu na pozemku parcelní č. 487 a dále užívání části pozemků parcelní č. 488 zahrada a č. 489 zahrada. V případě prodeje nemovitostí, je obdarovaný, pan Richard Pospíšil povinen vyplatit čtyřem dcerám dárce každé ¼ z prodaných nemovitostí Parcela starého pozemkového katastru PK č. 307 (knihovní vložka č. 90, list vlastnictví 1096) O vlastnických vztazích k PK parcele č. 307 toho není příliš známo. Prvními vlastníky byli zřejmě sourozenci Marianna a Johanna Bartoschovi.Tento zápis v knihovní vložce pochází z října roku Další zápis o vlastnických vztazích k této parcele již nebyl zjištěn. Podle parcelního protokolu bylo zjištěno, že parcela je připsána na LV č a jejím posledním vlastníkem je tedy rodina Kurková i když přepis vlastnictví nebo případný odkup parcely není prokazatelný. Podle současného stavu KN je PK parcela č. 307 pastva, sloučena s PK parcelami č. 308/1 a č. 308/2 zahrada, dále s parcelami č. 304 role, č. 305/1 a č. 305/2 pastva a č. 306 louka do parcely č. 479/1 orná půda Parcela starého pozemkového katastru PK č. 294/8, č. 185 (knihovní vložka č. 259, list vlastnictví 1075) První zápis o vlastnictví k parcelám pochází z roku 1911, kdy na základě kupní smlouvy ze dne 11. ledna 1911 vkládá se právo vlastnické ve prospěch manželů Jana Kunce ku jedné ideální polovici a Žofie Kuncové ku jedné ideální polovici. Základem odevzdací listiny ze dne 3. prosince 1919 po zemřelém panu Janu Kuncovi vkládá se na jeho spoluvlastnictví k jedné ideální polovici právo vlastnické ve prospěch pozůstalé manželky paní Žofie Kuncové. Podle ohlašovacího archu z roku 1923 byla parcela č. 294/8 rozdělena na parcelu č. 294/8 zahrada a parcelu č. 185 stavební plocha s číslem popisným 520. Další záznam o vlastnictví pochází až z roku Po smrti pana Viléma Kunce, který nezanechal závěť, nabyl pozůstalý syn Vladimír Kunc ½ nemovitostí zapsaných na LV č. 1075, a to PK parcela č. 185 stavební plocha s domem č. popisné 520 a PK parcela č. 294/8 zahrada s tím, že vyplatí dědické podíly pozůstalé manželce paní Marii Kuncové a druhému synovi panu Liboru Kuncovi. Dle současného stavu KN je původní PK 36

37 parcela č. 294/8 zahrada přečíslována na parcelu č. 507 zahrada a PK parcela č. 185 stavební plocha na parcelu č. 506 zastavěná plocha a nádvoří Parcela starého pozemkového katastru PK č. 294/9, č. 170 (knihovní vložka č. 88, list vlastnictví 1248) První zmínka o vlastnictví k PK parcelám č. 294/9 a č. 170 pochází již z roku 1872, kdy na základě uzavření manželství nabyli vlastnictví pan Franz Tomaschek na polovinu a paní Eufrosine Tomaschek také na polovinu. V roce 1893 se vkládá právo vlastnické na polovinu pana Frnaze Tomaschka, které nabývá syn, major Johann Tomaschek. Na základě odevzdací listiny ze dne 26. září 1908 vkládá se právo vlastnické pro pozůstalou manželku paní Žofii Tomáškovou. Podle notářského opisu z 8. listopadu 1927 a oddavkového listu vkládá se právo vlastnické jehož nabyli manželé Bedřich a Albína Tomáškovi na polovici. Na základě notářské postupní smlouvy ze dne 13. prosince 1956 vkládá se vlastnické právo jehož nabyli manželé Jaroslav a Marie Tomáškovi, každý jednu polovinu. Další záznam o vlastnictví pochází až z roku 1995, kdy po smrti pana Tomáška, který nezanechal závěť stává se dědičkou pozůstalá manželka, paní Marie Tomášková a děti Marie Mihulová, Rostislav Tomášek a Blažena Vaculová. Do dědictví připadá jedna ideální polovina nemovitostí zapsaných na LV č. 1248, a to ideální jedna polovina rodinného domku PK parcela č. 170 stavební plocha a ideální jedna polovina PK parcely č. 294/9 zahrada. Dle současného stavu KN je PK parcela č. 170 označena novým parcelním č. 509 a PK parcela č. 294/9 číslem 510. Pozůstalé manželce, paní Marii Tomáškové, připadá ideální jedna polovina nemovitostí zapsaných na LV č Pozůstalá dcera paní Marie Mihulová nabyla ideální jednu polovinu nemovitostí zapsanou na témže LV s tím, že druhou dceru zůstavitele, paní Blaženu Vaculovou vyplatí. Pozůstalý syn, pan Rostislav Tomášek nenabyl z dědictví ničeho, neboť se úhrady svého dědického podílu vzdal. 37

38 10.6 Parcela starého pozemkového katastru PK č. 294/10, č. 189 (knihovní vložka č. 329, list vlastnictví 1061) První zápis o PK parcele č. 294/10 role pochází z roku 1923, kdy podle notářského opisu a úředního osvědčení zapisuje se zde ve vložce odepsaná parcela č. 294/10 role. Dále se poznamenává právo služebnosti chůze, jízdy a hnání dobytka. Podle potvrzení představenstva obce Polanky ze dne 12. srpna 1923 poznamenává se, že na pozemku parcelní č. 294/10 role byl vystavěn nový dům, který obdržel číslo popisné června 1925, podle ohlašovacího archu se vyznačuje, že byla parcela č. 294/10 rozdělena na parcely č. 294/10 zahrada a č. 189 stavební plocha s číslem popisným 533. Podle notářského spisu z roku 1923 se vkládá právo vlastnické manželům Josefu a Anně Vypiorové na polovici. Manželé Vypiorovi parcely prodaly a na základě kupní smlouvy z roku 1926 stávají se novými vlastníky manželé Josef a Anežka Tomáškovi, z nichž každý vlastní jednu polovinu. Podle odevzdací listiny po zesnulé paní Anežce Tomáškové z roku 1948 vkládá se právo vlastnické jehož nabyl na polovici Josef Tomášek. Téhož roku došlo k zamítnutí vkladu vlastnického práva na polovici paní Anežky Tomáškové pro dceru Marii Tomáškovou. V roce 1949 se poznámka o zamítnutí vkladu vymazává. Dle odstupní smlouvy vkládá se na ideální polovinu paní Anežky Tomáškové vlastnické právo pro Marii Tomáškovou. Na základě odevzdací listiny po zesnulém panu Josefu Tomáškovi vkládá se vlastnické právo i jeho ideální poloviny ve prospěch Marie Tomáškové. Podle pravomocného usnesení z 11. dubna 1957 poznamenává se, že paní Marie Tomášková byla zbavena svéprávnosti pro duševní chorobu a následně byla umístěna do psychiatrické léčebny. Po její smrti v roce 1993 a bez zanechání závěti se jediným dědicem stává nevlastní syn pan Jaroslav Tomášek. Ostatní dědicové se svého podílu zřekli. Tímto se tedy pan Tomášek stává výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV 1061, a to PK parcely č. 294/10 zahrada a PK parcely č. 189 stavební plocha. Dle současného stavu KN jsou původní PK parcely přečíslovány, a to na parcelu č. 521 zahrada a parcelu č. 522 zastavěná plocha. Na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene daruje pan Tomášek nemovitosti zapsané na LV 1061 paní Janě Vehovské. Obdarovaná paní Jana Vehovská zřizuje věcné břemeno, a to doživotní a bezplatné užívání veškerých nemovitostí zapsaných na LV

39 Zajímavostí je, že se během historie vlastnictví opakovala stejná jména a dokonce i příjmení, jak tomu bylo například u výše zmiňovaných PK parcel č. 294/9, č. 170, č. 294/10 a č z toho pak mohou vyplývat duplicitní vlastnictví. Při porovnání se současným stavem KN ale bylo zjištěno, že se jedná o pouhou shodu jmen a o duplicitní vlastnictví se tedy nejedná. Obr. 7 Výpis z knihovní vložky (list B) 39