Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/problematika-historickych-vzacnych-kniznich-fondu) Problematika historických a vzácných knižních fondů 29. 11. 2008 Machová Lucie Tato zpráva informuje o průběhu konference, na téma Problematika historických a vzácných knižních fondů, konané 5. 6. listopadu 2008 v Olomouci. Byly zde probírány otázky a problémy týkající se historických sbírek, katalogizování, zdokonalování nástrojů pro uživatelské vyhledávání, ale také konkrétní případy z historie týkající se knihovnictví, knižních fondů, a také knihovnické profese. Úvod: Již 17. ročník konference na téma Problematika historických a vzácných knižních fondů pořádala Vědecká knihovna v Olomouci a Sdružení knihoven České republiky. Konala se v Arcidiecézním muzeu v Olomouci, Václavské náměstí 3, v termínu: 5. - 6. listopadu 2008.
Celkem vystoupilo 24 přispěvatelů, 3 se bohužel nedostavili. Této konference se účastnili také kolegové ze Slovenska a Polska, někteří z nich podpořili konferenci i svými pracemi. Příspěvky budou zveřejněny na stránkách Vědecké knihovny[1]. Dále také budou publikovány ve sborníku v průběhu února až dubna[2]. Součástí této konference byla výstava v Uměleckém centru UP Portolánový atlas v Olomouci". V příloze naleznete fotodokumentaci místa konání, autorů příspěvků a také k výstavě. Přiložené fotografie bohužel nedosahují vysoké kvality, ale k přiblížení průběhu konference postačí. PROBLEMATIKA HISTORICKÝCH A VZÁCNÝCH KNIŽNÍCH FONDŮ Zahájení konference: Konferenci uvedla paní ředitelka Vědecké knihovny v Olomouci Ing. Hana Študentová. Představila nám některé z příspěvků, dále okomentovala pokroky týkající se knihoven, knihovníků a knihovnictví, upozornila na poradu v Národní knihovně týkající se katalogizace, a dále poukázala na volný den v muzeu," což znamenalo, že máme volný vstup pro prohlídku Arcidiecézního muzea. Následovaly technické pokyny, které nám prezentoval pan Rostislav Krušinský, týkající se sponzorství, organizace a drobných změn v programu. Pak následovalo přání příjemné zábavy a konference mohla vypuknout. Průběh konference: 5. listopadu 2008 dopolední program: 9:00-12:25 Osobné knižnice slovenských žien v 19. storočí Mgr. Peter Sabov, PhD. (Slovenská národná knižnica v Martine) ve svém příspěvku poukázal, že je třeba dokumentovat aktivní účast žen, nejen na emancipačním procesu, ale také na vývoji národně-kulturních, výchovně-vzdělávacích a vědeckovýzkumných aktivitách. Že je nutné provést rozbor a analýzu velkého počtu archivních materiálů (včetně korespondence), pracovat se signaturními systémy a knižními fondy. Představil formy a oblasti, ve kterých se zapojovaly slovenské ženy, a byly to tyto činnosti: pedagogická, literární, sběratelská a vědecko-výzkumná. Uvedl, že sběratelská činnost vychází z tradice rodiny. Poté se začal věnovat konkrétním příkladům žen, které se na tomto angažovaly, a blíže nám je představil. Izabela Textorisová - byla velmi vzdělaná, uměla 6 jazyků, učila Slovenštinu, měla pozitivní vztah k ruské literatuře. V její knihovně byly nalezeny knihy z ruské, francouzské, anglické, německé,
české a samozřejmě slovenské literatury. Drahotína Križková-Kardossová - její rodina vlastnila velkou knihovnu, z toho se odvíjela její sběratelská činnost, velký vliv mělo také německé kulturní prostředí. Podílela se na národní, kulturní a výchovné činnosti. Existuje seznam knih, které vlastnila ve své knihovně a knihy měla bibliograficky zpracované - 143 záznamů. Další ženy, které pravděpodobně vlastnily knihovnu: Adela Dobšinská, Terézia Vansová, Anna Halašová, Marína Maliaková, Gabriela Petrikovičová, Elena Maróthy-Šoltésová, Ľudmila Podjavorinská. Bohužel neexistuje žádný seznam žen, které měly vlastní sbírku. Knihy P. Vojtěcha Srby v kroměřížském zámeckém knihovním fondu Bc. Cyril Měsíc (Muzeum umění Olomouc- Arcidiecézní muzeum Kroměříž) začal svoji prezentaci údaji o Vojtěchu Srbovi. Je považován za osobu neznámou, nebyl dochován jeho portrét, ani na náhrobku není jeho podobizna - pan Měsíc nám pro představu ukázal kresbu, jak asi" mohl Vojtěch Srba vypadat. Byl narozen roku 1855. Byl vysvěcen 1879, kázal v Hošticích, dále v Partutovicích. Vynikal znalostí jazyků. Působil na mnoha místech, je uvedeno asi 35 - byl štván z místa na místo z důvodu podávání rad rolníkům, by své půdy neprodávali vrchnosti. Zabýval se litevskou syntaxí a překládáním z litevštiny, přeložil knihu: Kdy byla střední Evropa osídlena Slovany. Psal knihy v litevštině a Litevci psali knihy o něm. Věnoval se také starému runovému písmu (hákový kříž pochází ze slovanského runového písma). Stýkal se s velkými vědátory." Zemřel 23. března 1927 v Chvalnově u Kroměříže. V kroměřížském zámeckém knihovním fondu se nachází některé z jeho knih: Osudná chyba výchovná v rodinách našeho lidu, Vlastenecká dějeprava na školách národních po Moravě, Ještě jednou o jméně Hostýn, Víra starých Slovanů a naše mythologie. Taková byla výprava do života P. Vojtěcha Srby. Knižní ilustrace Tobiase Stimmera ve fondu VKOL Mgr. Petra Kubíčková (Vědecká knihovna v Olomouci) uvedla, že v letech 2006-2008 probíhal seminář Digitalizace historických fondů ve VKOL, součástí semináře bylo seznámení s tištěnou knihou, její historií, s technikami knižní výzdoby a s osobnosti podílejícími se na vzniku knihy. Díky tomuto semináři započala komplexnější digitalizace starých tisků ve Vědecké knihovně a tím i detailnější zpracování fondu, jehož součástí jsou knihy s ilustracemi umělců 16. století, např. Urse Grafa, Josta Ammana, Virgila Solise nebo Tobiase Stimmera. Dále jsme se již věnovali samotnému Tobiasu Stimmerovi. Žil v letech 1539-1584. Narodil se ve Schaffhausenu jako nejstarší syn učitele a malíře. Byl švýcarským malířem, kreslířem, grafikem, vyučil se Flachmalerem," podnikal tovaryšské cesty po Itálii, Rakousku a také Francii. Zabýval se portrétním uměním. V r. 1564 si založil vlastní malířskou dílnu, pracovali zde i někteří jeho bratři. Jeho nejvýznamnější prací je výzdoba tzv. štrasburského orloje - jeho malby a plastiky zobrazují období života člověka, alegorii smrti, sedm vozů s planetami, Slunce, Měsíc, věčný kalendář, náboženská témata a znázornění ctností a neřestí. Další významné dílo je fresková malba na fasádě domu - tzv. Haus zum Ritter, je to důležité dílo v oblasti německé pozdní renesance. Dále vznikaly stropní fresky v knížecím sále markraběcího zámku v Baden - Badenu, bohužel se nedochovaly. Systematická ilustrátorská činnost začala po
Stimmerově přestěhování do Štrasburku. Velká kniha byla vydána 1570 a obsahuje výpravný ilustrační titulní list a dalších 60 dřevořezů. Velmi slavným dílem jsou ilustrace ke knize, kterou vydal jeho přítel B. Jobin. Kniha obsahuje 27 portrétů papežů, ilustrace vznikly podle maleb známých umělců, je zde také uveden umělecký seznam tehdejších malířů a grafiků. Nový kompoziční způsob a prostorové uspořádání kresby se uplatnilo v knize o židovských dějinách, jde o rozsáhlé dílo - 130 dynamických ilustrací. Závěrem nám pí. Kubíčková zdůraznila, že T. Stimmer patří k nejvýznačnějším umělcům v německy mluvících zemí v období pozdní renesance. Bylo zachováno jeho rozsáhlé dílo. Ve svých pracích vytvořil takřka malířský styl, užíval dramatičnost a dynamické pohybové motivy - položil základy jihoněmeckému baroknímu výtvarnému umění. Kompatibilita, interoperabilita formátu MARC - TEI a katalogizace starých tisků PhDr. Jaroslava Kašparová (AiP Beroun s.r.o.) začala svůj příspěvek vysvětlením některých pojmů a poté začala mluvit o samotných formátech MARC a TEI. Formáty lze stále rozvíjet a zlepšovat. MARC21 je ripidní knihovnický formát, pí. Kašparová uvedla, že je sešněrovaný a strnulý," méně flexibilní než XML. Usnadňuje tvorbu záznamu a uživatelské vyhledávání. TEI je pružnější, variabilnější a flexibilnější než MARC21. Má vícestupňovou strukturu, což může znamenat určitá úskalí. Dále se paní doktorka rozhovořila o verzích TEI, verze 4 - Master je již minulostí, nyní se pracuje na vývoji verze 5, který bude zapracován do modulu MS desk a slouží pro popis starých tisků. Zatím ale není v provozu. Dále jsme se dozvěděli, že analýzu formátů provádí firma AiP Beroun a snaží se vylepšit kompatibilitu obou formátů. Nyní se paní Kašparová velmi věnuje katalogizaci starých tisků, společně s panem doktorem Pumprlem, začátkem nového roku chtějí uvést do praxe vylepšenou verzi digitálně zpracovaných historických dokumentů. Jezuitské a piaristické učebnice ve sbírkách Pedagogického muzea J.A.K. v Praze Mgr. Magdaléna Šustová (Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze) se nám představila a ihned přešla k výkladu o učebnicích. Učebnice byly rozděleny na 4 části, pravděpodobně to bylo inspirováno biblí. Tyto učebnice" již měly koncept našich nynějších učebnic, byly také doplněny tabulkami. Piaristické učebnice pojednávaly o dějepise, zeměpise, heraldice, apod. Ve sbírce Pedagogického muzea mají 2 exempláře. Výklad v těchto učebnicích je také rozdělen na 4 části a jedná se o chronologický výklad o panovnících. Jezuitskou učebnici zastupovala např. učebnice Komenského. Pro srovnání piaristické a jezuitské učebnice, ty jezuitské pracovaly s memorováním textu a obsahovaly tabulky jako pomůcky pro lepší zapamatování. Paní Šustová nás ještě pozvala na výstavu a ukončila svůj výstup. Atlasy Claudia Ptolemaia VKOL do roku 1550 Mgr. Jiří Glonek (Vědecká knihovna v Olomouci) začal hovořit o Ptolemaiově životě. Ptolemaios (90-160) byl alexandrijským učencem a byl první,
kdo uměl popsat povrch Země, jeho hlavní dílo bylo Geógrafiké byfégésis (zkráceně Geografia). Skládal se z 8 knih a byl zachován pouze ve středověkých řeckých opisech. Geografie se do Evropy dostala koncem 14. století, v letech 1406-1409 byl dokončen latinský překlad. Vytištěna, ovšem bez map byla 1475 a mapy byly dotištěny o dva roky později. Zajímavosti je, že tento atlas se stal nejdražším prodaným atlasem světa, bylo za něj nabídnuto 2 136 000 liber v roce 2006. Poté jsme přešli k exemplářům ve VKOL. Nejstarším vydáním je 9. ptolemaiovská edice z roku 1507. Atlas obsahuje 27 mědirytinových a 7 nových map - tzv. Tabula moderna. Asi nejcennějším vydáním ve VKOL je grüningerovo štrasburské vydání z roku 1525, atlas obsahuje 27 tradičních a 23 nových mapových tabulí. Na výzdobě se měl podílet i Albrecht Dürer. Olomoucký exemplář je unikátní díky vloženému dopisu a vpiskům Willibalda Pirckheimera - rozesílal výtisky mnoha přátelům. Dalším Ptolemaiovým atlasem ve VKOL je lyonské vydání z roku 1535, obsahuje 27 tradičních a 23 nových tabulí. Mapová výplň a taktéž výzdoba jsou u dvou předchozích vydání takřka podobné. Posledními zástupci exemplářů jsou basilejská vydání z roků 1542 a 1552, jedná se o reedice vydání z roku 1540. O torzu jedné knihy Ing. Jan Štefan (Filozofická fakulta Ostravské univerzity) - Agáta Šebestová Pan Štefan se nám zpočátku 3x omluvil. Osvětlil, že jeho příspěvek bude o pátrání po původu a účelu jedné knihy. Přirovnal osudy knih k osudům lidí, některé knihy jsou nám dostupné na každém kroku a o některých víme pouze z doslechu, v antikvariátech jsou knihy také uchovávány jako v knihovnách. Pak jsme se již soustředili na samotnou knihu. Autorem je John Cousin, byl kaplanem Karla I., kritikem, napsal soubor liturgických textů, snažil se usměrňovat církev, byl liturgickým puritánem a nepřál si sloučení anglikánské církve s katolickou. A nyní o samotné knize. Kniha má naučný význam a popisuje biblický zákon, byla publikována ve 4 vydáních v letech 1657, 1672, 1683 a 1684. Čtenáři o ni měli velký zájem, byla vydána v Londýně. Tato kniha byla důležitým spisem pro anglikánskou církev. Pan Štefan ukončil příspěvek slovy, že kniha byla minulý rok nabízena za 300 dolarů v antikvariátu, pak už se pouze uklonil a odešel z pódia. Mapová sbírka Moravské zemské knihovny Mgr. Lucie Heilandová (Moravská zemská knihovna) uvedla, že MZK vlastní asi 600 map, které byly získány během času převodem, darem, nebo konfiskací majetku. Nejvíce map pochází z Františkova muzea a další byly dříve součástí sbírek různých spolků. Mapy jsou tvořeny převážně mědirytinou nebo liturgií a málo z nich má provinienční poznámku. Dále nám sl. Heilandová popsala, že uložení map bylo nešetrné, byly roztroušeny po celé knihovně, v krabicích, jsou tedy potrhané a ušpiněné, a nyní jsou v rukou restaurátorů. Ve sbírce MZK se nachází např. poštovní mapy, stavební plány, mapy vojenských tažení, rukopisné mapy, plány měst, apod. Sbírka je nyní ucelena a katalogizována, v blízké době by mělo dojít k její digitalizaci. Knihy Mikuláše Pázmánye v olomoucké knihovně Mgr. Eszter Kovács (Katolická Universita Petra Pázmánye, Filozofická fakulta) Pan Krušinský nám polskou knihovnici představil a slečna Eszter se pustila do prezentování svého příspěvku. Dozvěděli jsme se, že Mikuláš Pázmány byl velmi vzdělaný, mluvil několika jazyky, byl
velmi aktivním cestovatelem. Po smrti otce byl v péči strýce, v jeho 17 letech zemřel i jeho strýc. Pazmány vstoupil do Jezuitského řádu, studoval v Olomouci. Asi 28% jeho knih je psáno francouzsky a 2% maďarsky. Napsal také českou knihu, kterou byl herbář. Zajímal se také o politiku. Inventář Vědecké knihovny v Olomouci obsahoval jedinou knihu, kde se nachází báseň od Mikuláše Pázmánye. Později bylo nalezeno dalších 20 svazků. Jeho knihovny vlastnili po jeho smrti Jezuité a po zrušení jejich řádu se knihy dostaly do Olomouce. Většina jeho knih je uložena ve VKOL, některá díla jsou upravena jeho rukou, přepisoval v knihách slova. V Moravské zemské knihovně je uložena závěť M. P. odpolední program: 14:00-16:30 Anton Löwe a jeho aktivity na knižnom trhu v Bratislave 18. storočia Mgr. Petronela Bulková (Univerzitná knižnica v Bratislave) nám stručně popsala dějiny knižní kultury a výzkum knižního trhu. Dále hovořila o Bratislavě jako o kulturním a administrativním centru Uherska, o struktuře školství, složení obyvatelstva, o úřadech a o kulturním životě. Dalším bodem byl knižní trh, bylo nastíněno prostředí vydavetelství a konkurence v něm. Pak už přišla řada na samotného Antona Löweho. Narodil se kolem roku 1740 a zemřel okolo roku 1800, byl vydavatelem, tiskařem, a také knihukupcem. Paní magistra Bulková hovořila velmi obsáhle, bohužel jsem si další detaily nestihla poznamenat... Jezuitské vydavateľsko-kníhkupecké katalógy Mgr. Miriam Poriezová (Univerzitná knižnica v Bratislave) uvedla dva pohledy na vydavatelskou a knihkupeckou činnost. Vydavatelsko-knihkupecké katalogy byly vydávány v Akademické tiskárně v Trnavě, nalezeno bylo asi 4500 vydání, ale vydáno bylo více než 1 000 000 výtisků těchto katalogů. Byly různého rozsahu, latinské tituly převažují. Trnavaká univerzita měla vlastní tiskárnu, kde se tiskly tyto vydavatelsko-knihkupecké katalogy. Univerzita fungovala v letech 1635-1773, tiskárna v letech 1648-1773. Katalogy obsahovaly seznam knih tisknutých výhradně v Akademické tiskárně, probíhaly propagace sortimentu a skladových zásob tiskárny. Paní magistře jsem moc nerozumněla, proto jsou mé poznámky poněkud strohé. Kalendáře 19. století Mgr. Zdenka Bosáková (Národní knihovna ČR) nejprve nám byl představen projekt záchrany bohemikálních dokumentů 19. století v rámci Finančních mechanismů EHP/Norsko. Cílem je zpřístupnění digitální kopie dokumentů v rámci systému Kramerius. Kalendářům je přidělováno fiktivní ISSN. Poté začala paní magistra hovořit o samotných kalendářích. Kalendář se skládá z několika částí: kalendářová část, literární část, seznam trhů, další části (inzerce, nakladatelské seznamy, apod.). Kalendářovou část tvoří přehledný kalendář, jména svatých, seznam trhů v daný den, pranostiky atd. Literární část se skládá z události uplynulého roku, zábavné části[3], beletrie, nacházejí se zde také odborné články, rady do domácnosti, články pojednávající o vydavateli (výroční zprávy, zprávy o hospodaření, seznam členů atd.). V části kde je věnován prostor trhům nalezneme: seznam trhů abecedně podle měst (jsou rozděleny do několika částí podle regionů, liší se podle jazyka kalendářů) a některé další informace: poštovné, rodokmen, císařské rodiny, atd. Kalendáře se dělí
podle nakladatele a uživatelského určení. Toto dělení je ještě podrobnější. Existují různé verze jednoho kalendáře. Toto dělení je opět podrobnější, např. rozdílný formát (větší, menší), různá vydání podle regionů, různé jazykové verze, atd. Bibliografické záznamy všech dosud zpracovaných kalendářů jsou k dispozici v elektronickém katalogu NK nebo v naskenovaném lístkovém katalogu NK. Paní Bosáková ukončila příspěvek příslibem, že digitální kopie kalendářů budou výhledově k dispozici v systému Kramerius. Výzdoba tisků katolických pohřebních kázání Mgr. Radmila Pavlíčková, PhD. (Univerzita Palackého, Katedra historie FF UP) nejprve charakterizovala svůj příspěvek. Poté se rozhovořila o novověku, kdy zaznamenala pohřební kázání radikální rozvoj. Oblíbeným žánrem byla útěšná, povzbuzující literatura. Koncem 90. let vyvstal zájem historiků o tato pohřební kázání. Pro vyšší církevní úředníky byla psána pohřební kázání, byla zdobena drobným dekorem a jednoduchými symboly spojenými se smrtí. Tématem byly: smrt, pomíjivost, marnost. Motivy pro znázornění byly používány lebky, andílci, smrtka. Byly zobrazovány jako celostránkové ilustrace, někdy byl zobrazován portrét zesnulého, nebo pohled do smutečně vyzdobeného kostela. Nevyskytuje se zobrazení pohřebního průvodu. Nejčastěji se pohřební kázání objevovalo jako mědirytina. Paní magistra nám na závěr ukázala ještě několik obrázků a rozloučila se s námi. Internetová databáze kramářských tisků Mgr. Iva Bydžovská (Knihovna Národního muzea) poznamenala, že je vytvářena databáze s kramářskými písničkami, která bude časem dostupná pro uživatele a bude se podobat Manuscriptoriu. Pro snadné vyhledávání, je nutné vytvořit rozsáhlý bibliografický popis, který se pak ukládá do katalogu. Osvětlila nám, že katalogizátor má jiné cíle než tvůrce databáze, tvůrce databáze potřebuje co nejpřesnější údaje XML, jak dodržovat šablonu[4]. Katalogizátor musí mít sám přehled, snaží se dodržet poměr mezi přesností a přehledností. Z toho vzniká snaha o vznik online editoru, pro uživatele příjemnější prostředí, byla by zde možnost zapojení uživatelů, kdo by chtěl, mohl by kramářské písně sám zpracovávat. V databázi kramářských písní bude možno vyhledávat dle: klíčových slov, tématu, postav, zeměpisných názvů, data. Bude zde možné vyhledávat: nápěvy, písně, které mají stejný začátek, apod. Roku 1931 byla objevena sbírka asi 6000 písní. Kramáři vyznávali katolickou víru. Slečně Bydžovské také vypršel čas, na závěr nám ukázala pár digitalizovaných záznamů. Dejiny etnológie a historické knižničné fondy Mgr. Igor Zmeták, PhD. (Slovenská národná knižnica v Martine) uvedl, že jeho cílem je zmapování historických dokumentů z různých geografických oblastí. Výzkum je prováděn ve Slovenské národní knižnici a na Universitě v Bratislavě. Po zpracování historických tisků vznikla sbírka těchto historických dokumentů. Na základě výzkumu historických tisků zachovaných na Slovensku, které obsahují zprávy o exotických zámořských kulturách, můžeme pro knihy z druhé poloviny 17. století a počátkem 18. století určit dvě základní formy zpráv. Informační typ a díla encyklopedického charakteru. Druhou formu zpráv encyklopedistického charakteru o exotických
zámořských kulturách charakterizuje dílo Emila Holuba, týkající se zmapování Afriky. Bohužel byl pan Zmeták posledním přispívajícím a tedy i moje pozornost už byla v koncích. večerní program: 16:30-18:00 Výstava portolánového atlasu Po skončení odpoledního programu jsme se všichni přesunuli do Uměleckého centra, kde jsme mohli shlédnout výstavu Portolánového atlasu. Něco k vzniku výstavy, objevení atlasu a tomu co atlas znázorňuje, nám řekl pan Mgr. Jiří Glonek. Portolánový (námořní) atlas, jehož autorem je Jaume Olives, pochází z roku 1563. Zachycuje oblast Středozemního i Černého moře a zhruba severní část Atlantiku. Atlas zapůsobí na pozorovatele především bohatě barevnou formou. Rozměry jsou 31 23,5 cm a skládá celkem ze sedmi folií. Měli jsme možnost prohlédnout a osahat si papírovou a pergamenovou kopii. Pan Glonek nám sdělil, že pergamenová replika stála 600 000 Kč a papírová 60 000 Kč. Poté už jsme se věnovali vlastní prohlídce a volné zábavě. 6. listopadu 2008 dopolední program: 8:30-14:00 Nové prvotisky - etiam etiamque Rostislav Krušinský (Vědecká knihovna v Olomouci) zpočátku uvedl, že Vědecká knihovna v Olomouci vlastní 1451 rukopisů, 1950 prvotisků, 65000 starých tisků. V posledních dvou letech bylo objeveno 25 nových prvotisků. Byly objeveny pouze díky tomu, že archiv starých tisků byl projit kniha po knize." Pan Krušinský uvedl některé z nich. Liber Chronicarum od Hartmana Schedela, který žil v letech 1440-1514, byl lékařem, humanistou a historikem. Je autorem textu Norimberské kroniky známé jako Schedelova kronika. Byla to pravděpodobně zakázka tiskaře Antona Kobergera. Kronika je známá spíše pro svou výzdobu než pro svůj text. Na výzdobě se podílel Norimberský malířský
ateliér, kde působili Michael Wolgemut, Wilhelm Pleydenwurff a Albrech Dürer. Dalším dílem je Historia destructionis Troiae, jejímž autorem je Guido de Columnis. Byl právníkem, poetou a latinským básníkem 13. st. Beligraphia inter Sigismundum Austriae od Conrada Wengera, jež byl kanovník v Brixenu v jižním Tyrolsku a doktor práv. Je autorem stručných dějin benátské války z roku 1487. Jako historik je Wenger dosti sporný, neboť uvádí vévodu Zikmunda Habsburského, oproti většině pramenů, jako zářného vítěze všech šesti fází války. Opuscula beati Anselmi - Svatý Anselm, je patron filosofů, byl svatořečen 1497. Je jedním ze zakladatelů scholastiky. Thesaurus Magistri sententiarum - Petrus Lombardus byl filosof, teolog, představitel scholastiky. Jeho dílo bylo základem vědeckých prací po celý středověk. Canones poenitentiales - Astesanus De Ast byl františkánský právníkem a teologem. Bohužel se čas vymezený pro příspěvek pana Krušinského uchýlil ke konci, a tak nám pouze vyjmenoval další díla, která byla nalezena ve VKOL. České dějiny v portálu Kramerius: dilemata výběru a zachování PhDr. Františka Vrbenská (Národní knihovna ČR) přirovnala výběr dokumentů ke sbírání hub. Uvedla, že novodobé[5] dokumenty budou méně zajímavé než ty starší. Před 15 lety se uchovávání dokumentů dělo mikrofilmováním, nyní se děje digitalizací, v budoucnu se třeba bude dít rychlými skenery. Na počátku formování uchovávání dokumentů vyvstalo několik otázek: Jak rychle probíhá destrukce novodobého materiálu? Je nutné v důsledku destrukce papíru ukládat dokumenty do ochranných obalů? A jak rychle se rozpadnou tyto obaly? Co tedy uchovat? V systému Kramerius dochází již 10 let k ukládání digitálních kopií bohemikálních dokumentů. Tento systém je zcela dostupný, avšak omezený autorským zákonem, není možno otevřít dokumenty vydané po roce 1889. Monografie jsou zde rozřazeny podle autorů a názvů. Pokud je dokument žádaný, je uchováván jak mikrofilmováním, tak digitálně a pokud není žádaný, je uložen pouze v podobě mikrofilmu. Je zde možno prohlédnou jednotlivé kapitoly, stránky. Typickým problémem starých dokumentů jsou zažloutlé listy, velké písmo, nečitelné stránky, z toho důvodu se provádí barevná kopie. Na závěr pronesla paní doktorka krásná slova: Je úžasné listovat minulostí." Kronika českých měst z období raného novověku Mgr. Marie Tošnerová (Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i.) na začátku objasnila, proč kroniky vznikaly v pobělohorské době. Bylo období renesance a člověk se dostává do popředí, začíná se obracet sám k sobě. Dochází ke změně přístupu, je opuštěno scholastické učení, začíná se nahlížet na minulost a přechází se k argumentaci. Nastává doba, kdy je možnost, dosáhnout vyššího vzdělání pro všechny, mnohem větší než tomu bylo v dobách dřívějších. V městských poměrech bylo studium prestižní záležitostí[6]. Na základě vyššího vzdělání si měšťané začali vést zápisky, rejstříky, zaznamenávat osobní záležitosti i co se událo ve městě. Staré letopisy české[7] vznikly na přelomu 14. a 15. století a částečně je lze považovat za kroniku města Prahy. Letenská kronika je nejstarší městskou kronikou v Čechách, vznikla v 2. polovině 16. století. Dochovalo se celkem 18 kronik z předbělohorské doby. V Německu vznikají kroniky v 15. století. Motivací pro jejich napsání byl obvykle konflikt[8]. České kroniky bývají humanistické. Vznikají i pamětní knihy. Autoři kronik začali postupovat do městských rad, byla to otázka prestiže.
Kroniky nebyly vydávány tiskem až do 19. století, přetrvávaly rukopisně. Vyvstává otázka, komu byly kroniky určeny? Odpovědi nalezneme pouze v kronikách. Většina kronik nemá název, byl jim přidělen až v 19. století při přípravě edice. Otázkou je také datace kronik. Dodnes se dochovalo pouze asi 30 rukopisných kronik z poloviny 16. století. Některé kroniky byly nalezeny v mladších opisech, některé byly zakomponovány do novějších kronik. Et bibliothecae habent sua fata. Knižnica arcibiskupského gymnázia v Trnave Mgr. Erika Juríková, PhD. (Trnavská univerzita, Filozofická fakulta, Katedra klasických jazykov) - Mgr. Nicol Sipekiová začala svůj příspěvek dějinami arcibiskupského gymnázia. Roku 1561 vznikla kapitulní škola zřízená Jezuity, která měla 8 tříd. V 17. - 18. století se ze školy stalo gymnázium, které založil Peter Pazmánov, kde mohlo studovat až 800 žáků a bylo proslulé po celé Evropě. Po odchodu Jezuitů bylo přestěhováno do Budína a počet tříd byl snížen na 5. V letech 1807-1850 vlastnili gymnázium Benediktýni. Od r. 1919 je gymnázium postátněné a přejmenované na Katolícke vyššie reálne gymnázium Jána Hollého v Trnave. Dále se paní Juríková věnovala dějinám knihovny. Formovala se od 16. století, první písemná zmínka o knihovně pochází z r. 1784. V r. 1879 byl vydán 997 stránkový katalog a vznikaly také menší tematické katalogy. V r. 1919 byl vydán příkaz ministerstva školství na vytřídění historického fondu a darování Univerzitní knihovně, proti tomuto byl podán protest. V 50. - 80. letech 20. století byl fond neustále stěhován a nakonec byla navržena dohoda mezi Maticí slovenskou a muzeem v r. 1877, dohoda však byla podepsána až v roce 1985. Jedná se o typickou školní knihovnu, nachází se zde učebnice, slovníky, encyklopedie, díla antických autorů, periodika, oběžníky, příležitostné tisky, atd. Díla pocházejí z 50% z 19. století, ostatní je z časového rozmezí 16. - 20. století. Svůj výstup ukončila paní doktorka poděkováním za pozornost. Proces s Lazarem Abelesem Mgr. Lubomír Novotný (Vědecká knihovna v Olomouci) nejprve popsal složení právních tisků ve VKOL, nachází se zde prvotisky, mapové sbírky, ilustrace ve starých tiscích. Dále uvedl, že období pozdního baroka není jen obdobím vzmachu umění, obdobím vrcholného absolutismu, obdobím katolické reformace, ale i dobou formování a ustalování procesních zásad v civilních a trestněprávních řízeních v rámci absolutistického státu. Pan Novotný také mluvil o vývoji soudního řízení v pobělohorském období o zásadách soudního řízení v této době, také o apelačním soudu (jeho vzniku, vývoji, působnosti a pravomocích). Poté jsme přešli k samotnému procesu. Jednalo se o trestní řízení na přelomu 17. - 18. století. Na základě udání, že došlo k vraždě mladého židovského chlapce Šimona Abelese, došlo k zatčení jeho otce Lazara Abelese, jeho macechy Ley Abelesové a kuchařky, později rodinného přítele Löbla Kurtzhandl. V trestním řízení, pak bylo prokázáno, že trestný čin spáchal Lazar Abeles a Löbl Kurtzhandl. Lazar za podivných okolností spáchal sebevraždu, Löbl se při lámání v kole přihlásil ke křesťanství a byl pohřben jako křesťan. Dále se pan magistr věnoval procesní stránce a procesnímu pochybení a zvláštnostem. Vycházel z vydaného spisu. Sám císař dal pokyn k tomu, aby byl medializován proces s Abelesem a Kurtzhandlem. Uvedl, že sebevražda Lazara nebyla až tak sebevraždou. Nečekaně se objevila jakási svědkyně. Löbl Kurtzhandl překonal všechno mučení a přesto uznán vinným. Svědci uváděli různé příčiny úmrtí. Důležitý svědek Kafka nikdy nebyl
předvolán a nesvědčil a jedním z neposledních rozporů byly časté změny výpovědi kuchařky. Pan Novotný závěrem dodal, že těžko dnes posoudíme, zdali byl proces zmanipulován či ne, ale většina autorů se domnívá, že spíše ano a dobový kontext tomu napovídá. Jak františkánské řády nakládaly s církevně zakázanými knihami PhDr. Matyáš Bajger (Ostravská univerzita v Ostravě, Univerzitní knihovna) Pálení knih vycházelo už z biblického příběhu, např. pálení knih najdeme na zobrazení sv. Pavla z Efezu. Minorité pálili ty knihy, které obsahovaly něco nečistého. Kazatelé vyzývali k přinesení knih a spálení, společně s nevhodnými obrazy a hazardními hrami. Bonaventura z Kolína uspořádal obřadné pálení knih ve Fulneku, předcházelo tomu pátrání po domech a zabavování nepovolených knih. Vhazování knih do ohně byla pravděpodobně ceremonie[9]. Bohužel této ceremonii" neušla ani knihovna Komenského. Komenský nechal svoji knihovnu uschovanou na radnici, byla objevena fulneckými dětmi a spálena. Sám Komenský však toto pálení nečistých knih schvaloval. Minorité shromažďovali knihovny i se zakázanými knihami a některé poté nechali spálit. Kapucínu Benediktovi lidé knihy sami nosili na kázání. Povolení k uchovávání knih bylo vydáváno na omezenou dobu, po uplynutí musely být knihy spáleny, nebo odevzdány církvi. Toto povolení musel vždy vydat papež. Bylo vydáváno pouze několika vyvoleným církevním hodnostářům. Knihy byly získávány na žádost, nebo je příslušníci církve nakupovali při vlastních cestách. Zakázané knihy byly vždy uloženy v zamřížovaných a uzamykatelných regálech, oddělené od ostatních knih. Červenkův žaltář (1562) a jeho význam pro Kralickou bibli PhDr. Robert Dittmann (Univerzita Palackého) Červenkův žaltář je překlad vyhotovený při Červenkově působení v Přerově, byl nalezen v roce 1562. Práce, které se věnovaly tomuto tématu, publikovali: J. Blahoslav, A. Molnár, R. Říčan. Blahoslav kritizuje tento žaltář, usuzuje, že Červenka překládal z latiny. Z předmluvy se ukazuje, že Červenka měl znalosti z hebrejštiny. Molnár pouze upozorňoval na některé aspekty, ale samotnému textu se nevěnoval. Říčan tvrdí, že Červenkův žaltář je přímým předchůdcem překladu Bible Kralické. Formální jazykový rozbor Červenkova žaltáře je text smíšený s hebrejštinou a neshody s českou tradicí. Č. ž. je někdy přesnější překlad než Bible Kralická[10] Červenka ovlivňoval překlad vkládáním hebrejského jazyka do překladu. Kraličtí i Červenka se shodují v převádění podkladu, někdy se objeví i společná odchylka. Křiklavá řešení Červenky byla Kralickýma odstraněna. Byly doloženy lexikální a slovosledné shody Červenky a Kralických. Závěrem pan doktor Dittmann uvedl, že Červenkův žaltář, je překlad s převažujícím hebrejským typem textu. Katalogizace Mollovy mapové sbírky Jiří Dufka (Moravská zemská knihovna) se pokusil nastínit a objasnit některé problémy, které byly řešeny při kompletaci Mollovy mapové sbírky. Prvním okruhem byly signatury starých sbírek. Mollova sbírka je ucelený celek asi 13 000 map, vedut (grafik), kreseb. Dědicové Mollovu sbírku věnovali Františkovu muzeu, asi 100 let se s touto sbírkou nepracovalo. Moravská zemská knihovna ji dostala v původní podobě s rozsáhlými rukopisnými katalogy. Soubor map je rozdělen na 2 části - germanicus a australicus. Pro tuto
sbírku byl dříve vytvořen její vlastní signaturní systém, je velmi složitý, některá signatura obsahovala až 30 znaků, pokud byla mapa rozdělena na 6 listů, každý list měl svoji signaturu, aby nevznikaly duplicity. Pan Dufka uvedl, že při katalogizaci v MZK byly signatury ponechány, ale že už by se do tohoto podruhé nepustil. Katalogizace probíhala v MARC21. Druhým okruhem problémů bylo rozpoznání mapy a grafiky, docházelo ke smíšení, což bylo systémovým problémem. Dalším problémem byly geografické autority, není vytvořen systém pro historické územní celky. Kódy geografických oblastí navazují na Mezinárodní desetinné třídění a k záznamům jsou přidávány ještě souřadnice oblasti. Pan Dufka usuzuje, že by mělo dojít k nějakému sjednocení zaznamenávání těchto autorit, protože každý katalogizátor je uvádí jinak a tím vznikají rozdílné záznamy, mělo by tedy dojít k rozšíření geografických autorit. Dalším okruhem problémů byla datace, vydání a autorství. Jednalo se o kombinaci co nejrychlejšího zpracování a co nejpřesnějšího určení datace, autorství, vydání. Mělo by dojít k sjednocení způsobu určování, důsledně uvádět privilegium tisku, u autorství uvádět všechna jména na mapě uvedená. Dalším úskalím byl problém poznámek, konkrétně jejich formalizace do pevné formy. Dále by mělo dojít k vytvoření vzorové databáze, kde budou do detailu rozepsány rozdíly v mapách. Posledním problémem, který již pan Dufka nestihl řádně rozebrat, protože se jemu vyměřený čas uchýlil ke konci, byl problém formátu a vyhledávání map. Pokračování Knihopisu českých a slovenských tisků Mgr. Jan Andrle (Národní knihovna ČR, Oddělení rukopisů a starých tisků) nám představil nový koncept zaznamenávání číselných dodatků. Uvedl, že v nejbližších dnech bude dokončena stávající 7. část 2. dílu číselných dodatků, která vychází tištěna od roku 1994. 7. část je nově zrevidována a doplněna o seznam zkratek literatury, jedná se pouze o provizorní seznam zkratek. Kompletní zkratkový seznam bude uveden v poslední 9. části. Dále se pan Andrle rozhovořil o počátku práce na plných záznamech dodatků, ke každému dodatku bude přiřazeno knihopisné číslo. Dojde také k úpravě záznamů podle nových pravidel, bohužel je to prováděné ručně a tím pádem to bude trvat dlouhou dobu. Elektronická databáze umožňuje nezávisle řadit tituly, číselná řada neodpovídá abecední řadě, je dále číslována podle pořadí zpracování. Obsahem nových záznamů bude stejná struktura jako u starých, ale více rozvinutá. V rámci tohoto však nebude docházet k přečíslování, až na výjimečné případy. Nastane změna v záhlaví. Je požadováno např. podrobnější rozšíření popisu výzdoby dokumentů. Měla by vzniknout nová redakce číselných dodatků pro realizaci nové koncepce.
Diskuse: Po každém bloku, který se skládal ze tří příspěvků, byla vedena diskuze na probíraná témata. Rozebíraly se zde sporné a nejasné oblasti. Závěr konference: Konferenci uzavřel pan Rostislav Krušinský z VKOL, který se celou dobu staral o komentování konference. Jeho přáním bylo, abychom si z konference něco odnesli a abychom se příští rok setkali na další konferenci s touto tematikou. Uvedl, že konference bude, že sice zatím není známo kde, ale že doufá, že se opět sejdeme v krásném sále Arcidiecézního muzea. Pak už jen zbývalo popřát pěkný zbytek dne a konference byla skončena. Závěr: Tato konference pro mě byla velmi zajímavá, přinesla mi spoustu nových a velmi cenných informací z různých oblastí knihovnictví. Byla pro mě i motivující, není nic krásnějšího než vidět člověka, který miluje svoji práci. Určitě bych se chtěla zúčastnit dalšího ročníku této konference. Pokud budete mít příležitost, určitě vám doporučuji, zúčastnit se konference s takovouto tématikou, protože je úžasné, dovědět se něco o záznamech našich předků, jak je s nimi v současnosti nakládáno a že je možnost se na ně podívat díky novým technologiím. Jsem ráda, že jsem tuto konferenci mohla absolvovat. [1] http://www.vkol.cz/cs/ v sekci Dokumenty, dále Sborníky z konferencí [2] je podmíněno včasným dodáním příspěvků od autorů [3] složeno podle zaměření kalendáře
[4] takovým tvůrcem databáze je např. AiP Beroun [5] 200 let staré... [6] u chlapců, dívky měly toto stále odepřeno [7] histografie [8] zaznamenání sporu, soudu, apod. [9] aby se toto poselství co nejvíce zapsalo do paměti lidí a tím se co nejvíce rozšířilo [10] bohužel jsem z daného výkladu nepochopila čeho je Červenkův žaltář překladem Štítky: databáze, digitalizace, dokument, ilustrace, katalogizace, knihovna, knihopis, kniha, knižní fond, tiskárny, uživatel, vyhledávání