Životnost jako rizikový faktor elearningových online aplikací Filip Rubáček (FIM UHK), Eva Milková (FIM UHK) Klíčová slova elearningová aplikace, životnost, rizikové faktory, export, elearningový komplex Abstrakt Cílem článku je upozornění na rizika plynoucí z rychlého vývoje IT technologií, které mají vliv na životnost elearningových online aplikací. Zaměříme se na možné rizikové scénáře a srovnání rizik u komerčních a Open Source aplikací. Životní cyklus vývoje versus životnost Každá aplikace má za sebou životní cyklus vývoje. Ten jednoznačně určuje postup jak danou aplikaci vytvořit a otestovat. Lepší metodiky vývoje obsahují navíc i postupy jak aplikaci aktualizovat. Žádná běžně používaná metodika však již neřeší co s aplikací, když končí její životnost. Vývojářské firmy většinou ohlásí konec podpory daného produktu a doporučí přejít na nový produkt. Životnost aplikace může také skončit akvizicí daného produktu jinou firmou, či odchodem Open Source vývojářů. Starý produkt pak musí zákonitě postupně zmizet z běžného života. U desktopových aplikací je tato praxe zaběhlá a jsme na ni zvyklí. Starší aplikace po čase přestane na novějším operačním systému či hardwaru fungovat. Některé za tři, jiné za pět či za deset let. Z pohledu délky lidského života není životnost aplikací nijak vysoká. Je to dáno ještě stále velmi rychlým tempem vývoje IT technologií. elearningový kompex Na univerzitách, kde se běžně využívá elearning, je v aplikaci nebo správněji řečeno v datové vrstvě aplikace uloženo obrovské množství informace. V datové vrstvě těchto aplikací však nejsou jen holé informace, ale ke každému dobrému kurzu je zde ukryto také workflow a pedagogické know-how. Jednu konkrétní instalaci elearningové aplikace s již hotovými kurzy budeme dále v textu označovat jako elearningový komplex. Z předchozího textu je zřejmé, že celý komplex má pro univerzitu s každým dalším kurzem vyšší cenu a ztráta tohoto komplexu nebo jeho části by ve výsledku znamenala snížení kvality výuky.
Úplná nebo částečná ztráta elearningového komplexu Kdy a za jakých podmínek hrozí částečná nebo úplná ztráta komplexu? Řada uživatelů elearningových komplexů je přesvědčena, že komplex ztratit nelze. To je však jednoznačně výrok nepravdivý. Nejjednodušší, avšak dnes naštěstí již velmi výjimečný způsob ztráty je hardwarová či softwarová chyba, která způsobí smazání dané instalace včetně uložených dat. Proti tomuto způsobu ztráty se bráníme vhodným zálohovacím systémem. Zálohovací systém je i pojistkou proti případným útokům blackhat hackerů. Ztráta části elearningového komplexu může být způsobena také odchodem vyučujícího či jiné osoby, která konkrétní část spravovala a tato část nebyla řádným způsobem dokumentována ani předána. Díky živelnému a velmi často neřízenému způsobu tvorby kurzů je bohužel i tento způsob reálný. Cílem tohoto článku je však zaměřit se na třetí způsob ztráty. Za velké riziko považujeme konec životnosti elearningové aplikace, na které je výukový komplex postaven. Konec života elearningové aplikace je možná pro mnohé nepředstavitelné, avšak tento fakt je nutné brát jako jev jistý. U klasických elearningových komplexů založených na decentralizované správě obsahu mohou nastat na konci životnosti elearningové aplikace velmi specifické problémy. Tyto problémy mohou vést k částečné či úplné ztrátě komplexu. Životnost elearningové aplikace Otázka je, kdy končí život elearningové aplikace. Pro příklad elearningových aplikací jsme vybrali v České republice nejpoužívanější elearningové aplikace, které zároveň zastupují dva typy a dvě filozofie při vývoji aplikací: Moodle Open Source, WebCT komerční aplikace Komerční WebCT je na začátku roku 2008 (vznik v roce 1997) u šesté hlavní verze [1], zatímco Open Source Moodle (vznik v roce 2002) u osmé [3]. Můžeme říci, že WebCT vydávalo novou hlavní verzi průměrně jednou za necelé dva roky, Moodle pak častěji než jednou za rok. Což samozřejmě nic nevypovídá o té či oné aplikaci. Důležitá je vysoká rychlost vydávání zásadních změn. Obdobnou rychlostí jsou vytvářeny hlavní verze i u dalších elearningových aplikací.
Vydání nové verze není signálem ukončení životnosti aplikace. Spíše se jedná o omlazení stávající aplikace. I při tomto omlazení může dojít k omezení funkčnosti některého z modulů z důvodu jeho zastaralosti. Za konec života považujeme ukončení vývoje dané aplikace. Po ukončení vývoje je sice možné webovou aplikaci ještě nějakou dobu užívat. Nicméně díky rychlému vývoji webových technologií bude nutné aplikaci po čase odstavit. Nelze samozřejmě stanovit, jak dlouho může aplikace po ukončení vývoje fungovat. Na základě vydávání nových omlazovacích verzí však předpokládáme, že se bude řádově jednat o roky. Kdy skončí WebCT a kdy Moodle Vezmeme-li v úlohu výše zmíněné aplikace, jsou reálné dvě cesty ukončení aplikace, dle způsobu vývoje. WebCT je sice robusní, ale drahý produkt a dle renomované analytické společnosti Gartner je u elearningových aplikací jasným trendem přechod od komerčních k Open Source aplikacím [2]. Při tomto vývoji je samozřejmě teoreticky možné ukončení vývoje tohoto projektu. Nic na tom nemění sloučení WebCT s Blackboard Learning System. Oproti WebCT je Moodle produktem Open Source, tzn. že lze tento produkt nejen zdarma používat, ale i upravovat kód dané aplikace a případně doprogramovat vlastní moduly. Moodle patří do skupiny elearningových aplikací, které se stávají stále populárnější. U Open Source existuje dnes poměrně širokospektrální nabídka a stále se objevují nové aplikace tohoto typu. Vývoj Open Source aplikací je často závislý na přesvědčení programátorů či nezávislých investorů, že aplikace má smysl. Nástup nového kvalitního Open systému může znamenat odliv kvalitních programátorů a postupný úpadek aplikace a v nejhorším případě i ukončení vývoje produktu. U obou konkrétních aplikací, a zároveň obecně u těchto dvou typů, existuje scénář, který může vést k ukončení vývoje, což by znamenalo konec hotového komplexu. Není samozřejmě nic složitého začít používat jinou elearningové aplikaci, nabídka je široká. Ale co bude s komplexem? Vyrovnání se s koncem životnosti Na základě předchozí argumentace lze připustit, že i naše aplikace může jednou skončit. Po konci životnosti bude aplikace ještě nějaký čas pravděpodobně fungovat. Dle rychlosti vývoje technologií, na kterých jsou dnešní webové aplikace postavené a dle rychlosti vývoje nových verzí elearningových aplikací předpokládáme dobu dožití 2 až 5 let. I kdybychom připustili delší dobu dožití, bude nutné aplikaci po čase zastavit. Z většiny
elearningových aplikací lze alespoň část dat exportovat do obecných formátů. Tato část však bývá velmi malá. Podobně velmi malá část informací jde nyní do elearningových systémů importovat. Jednotlivé kurzy lze tedy zachránit jedině ručním přesunem do nové aplikace. Nově zvolená aplikace však nemusí obsahovat všechny možnosti původní aplikace. Někteří autoři kurzů již také nemusí být k dispozici a noví správci nemusí být schopni složitější struktury v novém prostředí vytvořit. Proto ani ručním přesunem nedokážeme zachovat kompletní komplex. Existuje řešení? Na závěr si položme otázku ke které celý článek směřuje. Existuje řešení, jak uchránit komplex proti zániku způsobeném ukončením životnosti elearningové aplikace? Optimální řešení podle nás neexistuje. Ideální by bylo definování standardů pro elearningové aplikace, které by jasně definovaly jakým způsobem se dají jednotlivé části komplexů exportovat a importovat. Díky velkým rozdílům v nástrojích a možnostech jednotlivých elearningových aplikací jsme tuto myšlenku museli zavrhnout jako aktuálně nereálnou. Snažili jsme se tedy alespoň navrhnout opatření, které by měly ztráty při vynuceném přesunu komplexu minimalizovat. Výsledkem jsou čtyři základní premisy, při jejichž dodržení budou ztráty minimalizovány. 1. Vytváření kurzů musí být transparentní a řízené. Musí existovat centrální správa kurzů, kde je jasně definováno, kdo který kurz vytvořil a spravuje. Pak lze i export dělat řízeně. 2. Nutná kompletní dokumentace jednotlivých kurzů. Budou-li správně popsané všechny kurzy v komplexu, půjdou daleko lépe přenést na nový systém. 3. Nově vybraný systém by měl být co nejpodobnější původnímu systému ve funkčnosti a ovládání. Nejenže bude přechod na nový systém méně bolestivý pro uživatele, ale povede se převést velká část komplexu. 4. Export je nutné začít řešit ihned po ukončení vývoje produktu. Bude dostatek času řešit případné problémy. Navržená opatření nelze považovat za cílové řešení. Optimálním řešením by bylo navržení standardů, které by zajistily přenositelnost komplexu. To jsme sice nyní zavrhli, avšak v budoucnu předpokládáme větší standardizaci nástrojů elearningových systémů. Ta
by měla být impulsem k vytvoření exportních a importních nástrojů, které by měly zaručit přenositelnost elearningových komplexů. Použité zdroje 1. Poulová, P., 2004. Porovnání dostupných VLE in Vedecký seminár Divai 2004 Dištančné vzdelávanie v Aplikovanej Informatike. Nitra. 2. Vrana, I., 2007. Videozáznam zvané přednášky na konferenci elearning 2007. Hradec Králové. http://fim.uhk.cz/elearning/video2007/ 3. Oficiální dokumentace produktu Moodle. http://docs.moodle.org/