Právnická fakulta Masarykovi univerzity Katedra mezinárodního a evropského práva Bakalářská práce LEGALIZACE INTERNETOVÉHO SÁZENÍ V ČESKÉ REPUBLICE V KONTEXTU PRÁVA EVROPSKÉ UNIE Martin Zlámal 2005/2006 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Legalizace internetového sázení v České republice v kontextu práva Evropské unie zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.
OBSAH 1. Úvod 3 2. Celosvětový pohled na legalizaci internetového sázení 4 2.1. Výhody a nevýhody kursového sázení po internetu 7 2.1.1. Výhody kursového sázení po internetu 7 2.1.2. Nevýhody kursového sázení po internetu 7 2.1.3. Porovnání finanční návratnosti u klasických a internetovým sázkových společností 9 2.2. Sázení prostřednictvím internetu 9 2.3. Závislost na sázení 10 2.4. Sportovní sázky versus ruleta 10 3. Úprava problematiky sázení normami EU 12 3.1. Rozpor mezi normami EU a České republiky upravujícími hazardní hry 12 4. Rozsudky Soudního dvora ES 17 4.1. Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Piergiorgio Gambelli a ostatní (C-243/01), ze dne 6.listopadu 2003 17 4.2. Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci The British Horseracing Board Ltd. a další versus William Hill Organisation Ltd. (C-203/02), ze dne 9. listopadu 2004 20 4.3. Vliv rozsudků v praxi 22 5. Sázení na území České republiky a jeho zákonnost 24 5.1. Zákonná úprava sázení v ČR 24 5.2. Sankce 27 6. Závěr 29 Cizojazyčné resumé (Summary of the Work) 31 Seznam použité literatury 32 2
1 Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem se rozhodl zpracovat téma Legalizace internetového sázení v České republice v kontextu práva Evropské unie. Domnívám se, že tomuto problému členské státy EU dříve nevěnovaly dostatečnou pozornost, a proto v poslední době narůstá počet konfliktů s právem Společenství. Dlužno ovšem dodat, že možnost sázení elektronickou cestou umožnil až masový rozvoj poskytování přístupu k internetové síti v posledních letech (to platí především pro nově přijaté unijní země).ukázalo se, že společnosti provozující internetové sázení či kasina nemají pro svou činnost legální oprávnění (licenci) a tím vlastně ani nemohou odvádět daně a poplatky v zemích, jejichž občané pokoušejí své štěstí. Konkrétně například v České republice se k tomuto faktu přidává zákonná překážka v podobě neumožnění příjmu sázek elektronickou cestou. Zároveň se ukazuje, že i v případě, pokud by subjekty usilující o provozování nabírání sázek a loterií o udělení licence zažádaly, byla by jejich žádost neúspěšná, jelikož jednou z podmínek pro udělení licence je povinnost mít sídlo společnosti v tuzemsku. Vzhledem k tomu, že se takřka ve většině případů jedná o zahraniční společnosti, je situace, aspoň dle národních úprav, zřejmá. Buď provozovat internetové sázení bez licence a v případě hrozby soudní pře se dovolávat práva Evropské unie a jejich základních pilířů, nebo vůbec v tomto oboru nepodnikat, což se však vzhledem k ekonomické výtěžnosti jeví jako velmi nepravděpodobné. Z výše uvedených důvodů jsem se rozhodl věnovat této problematice podrobněji a zkusit naleznou odpověď. 3
2 Celosvětový pohled na legalizaci internetového sázení Podnikání internetových sázkových kanceláří působí po celém světě národním státům problémy, kdy Česká republika a samozřejmě Evropská unie nejsou výjimkou. Tuzemské úřady požadují po společnostech zanechání činnosti podněcující české občany podílet se na internetovém trhu loterií a sázek, oproti tomu se sázkové kanceláře brání fenoménem volného evropského trhu. Hlavním problémem je nejen dle mého názoru skutečnost, že jednotlivé státy nejsou schopny díky teritoriálně omezené národní jurisdikci vymoci povinnou část z těchto příjmů poplatky a u mnohých také daně. Většina z existujících internetových provozovatelů byla totiž založena v tzv. offshore zemích daňových rájích, kde je minimální daňové zatížení či dokonce nulové. Tím, že internetové sázkové kanceláře nemusejí tyto platby odvádět, mohou oproti kamenným sázkovým kancelářím nasadit příznivější (vyšší) hladinu kurzů a tím si zajistit zvýšený zájem o jejich nabídku tipovaných událostí. V průběhu shromažďování informací o tomto problému, když jsem studoval různé články o legalizaci internetového sázení, dospívám k názoru, že se nejedná pouze o nepodstatný problém, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale že z tohoto na první pohled marginálního problému postupně stává problém obrovských hospodářských dopadů v celosvětovém žebříčku. Téměř všechny členské země se brání provozování internetových sázkových kanceláří, nicméně v rámci současné úpravy Evropských společenství a především ve světle několika rozhodnutích Evropského soudního dvora lze očekávat, že tato jejich bude spíše neúspěšná. Internetové sázkové společnosti připravují státy denně o obrovské sumy peněz, jelikož argumentují tím, že server není ve státě, kde lidé sázejí, a, jak dále tvrdí, tudíž nepotřebují žádných licencí či jiných legálním oprávněním vzdávaným v tomto daném státě. Zde se musíme taktéž zamyslet nad tímto problémem v širších souvislostech. Především samotný fenomén dnešní elektronické doby internet. Tato nekonečná studnice informací již dávno přesáhla hranice lidské schopnosti obsáhnou všechny myšlenky vyjádřené ve slovech a větách zde uvedených. Tím samozřejmě vyvstává otázka důsledné 4
kontroly a vynutitelné ochrany všech jevů provázející tento rozmach. Za těch několik málo let se objem stránek rozšířil natolik, že běžný uživatel není schopen je ani navštívit. Internet se mimo jiné stal i něčím, kde se dají velmi snadno zlegalizovat neoprávněně nabyté peníze (např. prostřednictvím právě internetových sázkových agentur) a člověk zde vlastně může koupit cokoliv, na co jen pomyslí. V souvislosti s internetem se tedy ne nadarmo začíná objevovat i internetová kriminalita nebo také internetové pirátství. Jedním z aspektů internetového pirátství, který právě v hojném množství využívají sazkové kanceláře, je hromadné rozesílání spamů na e-mailové adresy. Jistě i Vám se objevil ve vaší elektronické adrese spam rozesílaný např.společností Sportingbet.cz, která vyzývá k registraci a následnému sázení prostřednictvím internetu. Nepříliš klidu zástupcům členských zemí a místním provozovatelům sázkových her přidává skutečnost, že i když s problémem provozní činnosti internetových sázkařských kanceláří řada států již bojuje, tak bojuje spíše neúspěšně. Drtivá většina soudních sporů, které se dostali až k Evropskému soudnímu dvoru skončily neúspěšně, jelikož Evropská unie striktně ctí zásady, na kterých je vybudována, což nahrává provozovatelům těchto internetových sázkařských kanceláří. Za základní pilíře jsou považovány volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Právě volný pohyb kapitálu a služeb je tím, kde veškeré snahy ztroskotávají. Řada států, ke kterým se připojila i Česká republika, přišla s návrhem, aby úprava loterií a všeobecně hazardních her byla výjimkou z principu volnosti pohybu zboží a že by měla být vydána směrnice umožňující absolutní volnost v regulaci sázkařského trhu národními zákonnými úpravami. Bohužel, zde tedy vesměs pro národní monopoly, tento názor nesdílí tvůrci komunitárního práva, neboť nevidí důvodu udělit tuto výjimku pro národní trhy, jelikož by to již bylo narušování základních zásad, na kterých se Evropská unie buduje. Vezměme si třeba příklad České republiky. Pokud by Česká republika trvala na vlastní regulaci loterijních her na úkor volného trhu, jednalo by se o porušení komunitárního práva členským státem. Důsledkem toho by se ČR mohla dočkat řízení pro porušení povinnosti členským státem, dle č.226 Smlouvy o založení Evropského společenství. Má-li Komise za to, že členský stát nesplnil povinnost, kterou má podle smlouvy, vydá o tom odůvodněné stanovisko poté, 5
co umožní tomuto státu uplatnit své připomínky. Nepodřídí-li se tento stát tomuto stanovisku ve lhůtě stanovené Komisí, může Komise předložit věc Soudnímu dvoru. 1 a následně popř. žaloby před ESD dle čl.228 téže smlouvy. Navíc historie zná soudní případy, které dopadly vítězně pro sázkové společnosti. Například v Itálii v listopadu roku 2003 Soudní dvůr Evropského společenství (ES) rozhodl, že v právu je společnost Stanley (potažmo p.gambelli a ostatní žalovaní) a nikoliv italský stát. Italská legislativa vymezuje právo provozovat sázení pouze státu nebo držitelům legálně vydaných povolení. Vydávání těchto licenci je plně v kompetenci příslušného italského ministerstva či jiného, příslušným zákonem vybaveného pravomocí, orgánu ( např. Italského národního olympijského výboru). Národní zákony této jihoevropské země upravující provozování sázkových her tak omezovaly svobodu podnikání a služeb v EU. V kauze podobného typu tehdy rozhodoval soud poprvé. Abych deklaroval to, že se nejedná pouze o problém v Evropě a potvrdil tak nadpis, který jsem zvolil pro tuto kapitolu mé bakalářské práce, uvedl bych rád i příklad, který se odehrál ve Spojených státech amerických. V loňském roce rozhodla Světová obchodní organizace, že Spojené státy americké nemohou zakázat svým občanům sázet v online sázkových kancelářích a kasinech na území malého karibského státu Antigua a Barbados, protože by to narušilo, jak jinak, pravidla Světové obchodní organizace. Tento verdikt, který popřel americké zákony, měl také značný symbolický význam a nesmím také opomenout fakt, že rozhodoval o miliardách dolarů. České ministerstvo se soudit nechce, ale případných kauz se neobává. Potvrzuje to i Pavel Němec: V této oblasti nelze argumentovat nějakými precedentními soudními rozsudky. Každý případ je specifický. Například ve známém sporu 'Gambelli' 2 bylo konstatováno, že záleží vždy na posouzení národních soudů, zda v tom či onom případě došlo k porušení norem primárního práva Evropského společenství nebo nikoliv. Každý případný soudní spor bude individuální a soud bude muset zvažovat při svém rozhodování nejen 'holý' text 1 Týč, Vladimír. Dokumenty ke studiu práva Evropské unie 1, 2.vydání. 2003, s.50 2 Viz kapitola 4.1 Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Piergiorgio Gambelli a ostatní (C-243/01), strana 16 6
Smlouvy o ES, ale i další kritéria, jakými jsou veřejný pořádek, veřejné zdraví nebo ochrana veřejného zájmu státu. 3 Státy se pokoušely hájit tím, že v internetových sázkových kancelářích mohou snadno sázet osoby mladší 18 let, což internetové sázkové kanceláře popírají. Údajně jejich systémy pracují tak, že se hráči musí zaregistrovat, vložit peníze na svůj účet a doložit se identifikačními doklady. V případě výhry je zapotřebí prokázat se platným pasem. Pokud se zjistí, že hráč nesplňuje požadované podmínky, výra mu nebude vyplacena. Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách byl samozřejmě několikráte upravován a v současné době platí novela zákona z roku 2005, která výslovně zakazuje provozování internetových sázkařských společností v České republice. Nejsem si však jist, do jaké míry je tento zákon dodržován, jelikož si myslím, že rozpětí internetové sítě je v dnešní době tak široké, že nelze uhlídat všechny zájemce o sázení po internetu. Navíc, když v České republice platí, že nikdo není povinen přiznávat, odkud své finanční prostředky získal, což bychom mohli uplatnit na případný větší obnos peněz. 2.1 Výhody a nevýhody kursového sázení po internetu 2.1.1 Výhody kursového sázení po internetu Za výhody kursového sázení lze považovat následující: Získání finančního bonusu při registraci po splnění určitých nenáročných podmínek Nízké výdaje na vedení těchto internetových sázkových kanceláří nemusí vydávat finanční prostředky na vedení fyzických poboček Pohodlné sázení z domova Rychlost akceptace přijetí sázky (odpadá čekání ve frontě ) Možnost snadnější kalkulace potencionální výhry před samotným vkladem Osobní účet (přehled sázkových transakcí) 3 Němec, Pavel. Zakázané sázení po internetu? Lidové noviny, 2005, č.284, s.3. 7
Neveřejnost Nonstop otevírací doba Možnost sázet i v průběhu zápasu (v ČR dle výkladu Min.financí není dovoleno) 2.1.2 Nevýhody kursového sázení po internetu Stejně jako jsem definoval výhody kursového sázení prostřednictvím internetu, musím definovat i nevýhody tohoto typu sázení. Jsou jimi: Nutnost vlastnit počítač a připojení k internetové síti (sázení z internetové kavárny sice přípustné je, ale ztrácí se tímto způsobem řada výhod, které jsem jmenoval) Možnost daleko více sporných událostí, kdy se stane problematické domáhání se svého práva (ve více rovinách komunikace samotná, výplata výhry, neopodstatněná omezení výše vkladu..) Nutnost mít uložené peníze na účtu u dané sázkové kanceláře, kde chci vsázet Jak jsem vypozoroval, obrovským plusem pro sázení v kamenných pobočkách je aspekt sociální. Možnost se svěřit se smůlou, kterou jsem měl při včera uzavřené sázce, pochvalné a obdivné pohledy nejen sázejících kolegů při ukazování vítězného tiketu či vášnivá debata pří neuznaném gólu (nejlépe v baru se sázkovou kanceláří), prostě společné sdílení svých prožitků. Možnost patřit k určitému spolku. Sázkařské komunitě. Objektivním pozitivem takových sázkových kanceláří je pak částečná návratnost sumy vložených financí zpět do společnosti pro veřejně prospěšné účely. Pro představu jaké výše mohou dosahovat ony zmiňované sumy nahlédněme níže. Povolení se vydá, jestliže provozování loterií a jiných podobných her je v souladu s jinými právními předpisy, nenarušuje veřejný pořádek, je zaručeno jejich řádné provozování včetně řádného technického vybavení a bude-li na sociální, zdravotní, sportovní, ekologický, kulturní nebo jinak veřejně prospěšný 8
účel použito části výtěžku ve výši, která odpovídá v tabulce stanovenému procentu, to je nejméně 6% až 20% z rozdílu, o který příjem provozovatele, tvořený všemi vsazenými částkami ze všech jím provozovaných her podle 2 a 50 odst. 3, které podléhají vyúčtování v účetním období, převyšuje výhry vyplacené sázejícím, správní poplatky, místní poplatky a náklady státního dozoru (dále jen "část výtěžku"). Výše rozdílu v mil. Kč do 50 50-100 100-500 500-1000 nad 1000 Stanovené % odvodu 6% 8% 10% 15% 20% 4 2.2 Porovnání finanční návratnosti u klasických a internetových sázkových společností Tabulka je sestavena z kursů, které byly 9. března 2005 na fotbalový zápas Ligy mistrů Leverkusen Liverpool. Symbol v tabulce CZ znamená klasickou kamennou sázkovou kancelář a symbol @ představuje internetovou sázkovou kancelář. Na jednotlivé tipy jsou uvedeny kursy a je uveden i asijský handicap a návratnost. Název 1 0 2 AH 1 AH 2 návratnost Tipsport - CZ * 1,85 3,30 3,75 - - 81,9 % / - (1,68) (3,00) (3,41) 1,95 3,40 3,30 Fortuna - CZ * - - 81,9 % / - (1,77) (3,09) (3,00) 1,93 3,60 4,80 1,92 2,06 94,8 % / 94,6 Betfair - @ * (1,84) (3,43) (4,57) (1,83) (1,96) % Gamebookers - 93,8 % / 92,7 1,87 3,27 4,45 1,85 1,86 @ % Pinnaclesports - 94,1 % / 98,1 1,87 3,27 4,50 1,88 2,05 @ % Sportingbet - @ 1,83 3,25 4,33 - - 92,2 % / - 4 Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů 9
Z uvedené tabulky jasně vyplývá výhodnost internetových sázkových kanceláří. 2.3 Sázení prostřednictvím internetu Sázení po internetu funguje na stejném principu jako sázení v klasické sázkové kanceláři, avšak pohodlnější a v drtivé většině případů výhodnější. Při sázení po internetu neplatíte manipulační poplatek za podání sázky a pokud máte otevřený účet u více společností, můžete si vsadit u té, která nabízí výhodnější sázku. Právě účet je druhý podstatný rozdíl v případě sázení po internetu. K sázkové kanceláři si uložíte libovolné množství peněz, které používáte k sázení. Můžete začít i s pár desítkami korun na zkoušku, protože můžete umisťovat i sázky v jednotkách korun. Když to považujete za vhodné, necháte si výhru z účtu od sázkové kanceláře poslat na svůj běžný účet. Většinou zdarma. 2.4 Závislost na sázení Závislost není ojedinělou záležitostí a riziko závislosti na hazardních hrách je poměrně známá věc. Pro někoho je účast v hazardních hrách více či méně riziková než pro ostatní. Bohužel, již i našich zeměpisných šířkách, se objevují velmi závislý lidé patologičtí hráči. Odborné studie mluví o tzv.gamblingu patologickém hráčství na výherních automatech, ale pod vlivem smutných případů s kursovým sázením se v současné době diskutuje definice zhoubné závislosti na tomto druhu zábavy. Problém tohoto směru je však námětem spíše pro sociálně- patologickou studii. 2.5 Sportovní sázky versus ruleta V nabídce online sázkových kanceláří se často setkáte s nabídkou hazardních her jako je ruleta, poker, blackjack apod. Většina z těchto her je 10
masivně propagována, sázková kancelář se Vás bude snažit zlákat k účasti. Existuje k tomu relativně velmi dobrý důvod. Matematický propočet návratnosti značné části nesportovních her je vyšší než u fotbalu či hokeji. Pevný zisk sázkových kanceláři z rulety se s podstaty hry pohybuje pouze mezi dvěmi až čtyřmi procenty. Znamená to, že 96-98% všech vsazených peněz se vrací mezi hráče. Ovšem právě při takových hrách vzniká největší rizika spojená s výše zmiňovaným patologickým chováním. 11
3 Úprava problematiky sázení normami EU 3.1 Rozpor mezi normami EU a České republiky upravujícími hazardní hry Ze zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, který je platný v České republice, vyplývá, že provozování internetových sázkových kanceláří je nelegální, jelikož bylo prokázáno, že sázkové kanceláře tohoto typu nemají povolení k provozování. Tím, že je ale Česká republika součástí Evropské unie, se ovšem situace komplikuje a na problém již nelze nahlížet pouze z pohledu České republiky, nýbrž se musíme dívat na problém v celém kontextu, v celé šíři, tedy z pohledu práva Evropské unie. Vzhledem k tomu, že normy Evropské unie povolují volný obchod, služby a kapitál, stávají se záchytným bodem pro všechny provozovatele internetových sázkových kanceláří. Nemusím jistě připomínat, že normy Evropské unie jsou aplikačně nadřazeny vnitrostátním normám, jenž dopadají na tutéž věc a jsou s nimi v rozporu. Z tohoto důvodu také provozovatelé internetových sázkových kanceláří považují aktivitu Ministerstva financí za porušování jednotného vnitřního trhu Společenství. Tento rozpor mezi unijními a domácími zákony, které upravují hazardní hry však není ojedinělý. Tento problém řeší i jiné členské státy EU, kterým stejně jako České republice tímto uniká obrovský objem příjmů do státního rozpočtu. Stejně jako Česká republika i tyto další státy požadují, aby oblast, která upravuje loterie a jiné podobné hry byla ze směrnice EU vyňata a aby tato oblast mohla být řešena na národní úrovni. Domnívám se, že odvolávání se na základní pilíře, na kterých stojí EU (volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu), by měly být vykládány v širším kontextu, aby tak nepoškozovaly členské státy. Na druhou stranu tím, že internet je vlastně celosvětově propojená síť, kdy vlastně kdokoliv může brouzdat na stránkách, jaké se mu zlíbí, je i těžké definovat, zda vlastně někdo, kdo vlastní server, na kterém se tyto sázky uzavírají a který vlastně se vůbec nenachází na území České republiky by měl zapotřebí vyřizovat si v České republice živnostenský list. Majitel takto může 12
argumentovat, že tím, že si zřídil server na jiném území než je Česká republika, vůbec neměl v úmyslu obchodovat na území České republiky. Proti tomuto argumentu se však dá oponovat, jelikož pokud tvrdí, že neměl v úmyslu obchodovat na území České republiky, proč si tedy zakládal webové stránky i v českém jazyce. Nicméně, pokud se podíváme na sázkovou společnost založenou mimo ES a účasti domácích hráčů sázejících u této společnosti, v rámci liberálních pravidel WTO je vše legální, neboť ES jako celek jsou členským státem Světové organizace. Pokud se podíváme na záležitost legalizace internetového sázení očima komunitárního práva, pak v rámci Evropských společenství nenalezneme žádnou zákonnou úpravu provozování loterií a sázkařských her. Elektronické sázky totiž nespadají do rámce regulovaného směrnicí o elektronickém obchodování. Orgány Evropských společenství ponechaly tuto oblast zcela v kompetenci jednotlivých národních právních úprav, samozřejmě na základě respektování principů volného podnikání v rámci EU. Ovšem s ohledem na množství sporných případů vedených před Evropským soudním dvorem obsahujících odstranění omezení na sázkařském trhu přece jen vznikla aktivita směrem k úpravě této tématiky. Není tomuto tak dávno, kdy Evropský parlament posuzoval schválení kontroverzní směrnice o liberalizaci služeb, která měla firmám výrazně usnadnit podnikání v jiných zemích unie. Původní návrh Evropské komise však parlament výrazně upravil a velkou část navrhovaných norem úplně vypustil. Mezi předloženými okruhy, jenž by spadaly pod komunitární úpravu, byla také úprava loterií a sázkových her. Na základě jakých předpisů tedy obhajují zastánci liberalizace sázkařského podnikání provozování internetového sázení neomezeně v rámci jednotného trhu? Relevantní právní argumenty spatřují zástupci těchto herních společností především přímo v několika článcích Smlouvy o založení Evropského společenství. Článek 43 Římské smlouvy hovoří o svobodě usazování, kdy omezení této svobody je zakázáno stejně tak jako omezování při zřizování poboček již v jiném členském státě existující společnosti. Pod tímto pojmem se myslí právo zahájit a provozovat výdělečnou činnost. Výjimkou jsou (čl.45 a 46) činnosti spjaté s výkonem veřejné moci, z důvodu ochrany veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a zdraví. Protože provozování sázkařských her 13
nesplňuje žádnou výjimku, je tedy jakékoliv zabraňování v činnosti příjmu sázek zcela v rozporu se základními unitárními svobodami. Oproti tomu se zástupci členských vlád, respektive provozovatelé na národních (vesměs monopolních) trzích, brání ochranou veřejného pořádku. Ovšem na základě několika rozsudků ESD především z roku 2003 vesměs neoprávněně a tím i neúspěšně. Pohledem práva Společenství je tedy neumožnění možnosti založit společnost, resp.její pobočku, subjektu pocházejícího z jiného členského státu bráno jako neopodstatněný diskriminační prvek a tedy v rozporu s komunitárním právem. Ochrana veřejného pořádku by byla přípustná pouze v okamžiku regulace národními zákonnými pravidly, která by měla na zřetel jednoznačně ochranu svých občanů před nežádoucími vlivy hazardu. Pokud se však podíváme na úpravu sázení většiny členských zemí, důvodem znemožnění provozování sázkových her jinými, než-li povolenými subjekty, je jednoznačně ekonomický důvod. Zde jen stěží obstojí tvrzení, obdobně jako právní názor České republiky, že se tak děje z důvodu ochrany možnosti sázet osobami mladšími 18 let, jakožto kategorický požadavek obecného zájmu, pro který je možno neaplikovat ustanovení čl. 43 anebo 48 Smlouvy o založení Evropského společenství. Jak jsem již zmínil ve druhé kapitole, je toto ošetřeno verifikací dat u osobních účtech sázkařů vedených u sázkových společností. Zde je ovšem potencionální slabina takový sběr osobních dat, byť z důvodu zamezení sázení osob mladších 18 let, by mohl být v rozporu s ochranou osobních údajů. Ovšem, jak se v několika průzkumech prokázalo, tak právě kamenné pobočky, resp.jejich zaměstnanci, měli velké problémy s dodržováním tohoto zákona. Také tu máme tvrzení z legalizace praní špinavých peněz. Srovnáme-li kamenné pobočky s internetovými, pak u prvně zmiňovaných je spíše problém jednotlivých osob nabírajících sázky oproti elektronickým provozovatelům, kde může být právě problém v systému zpracovávajícím data. Zde ale záleží právě na úrovni právních předpisů a jejich vymahatelnosti v praxi. Dále dle čl.49 Smlouvy o založení ES o volném poskytování služeb je zakázáno omezování volného poskytování služeb uvnitř Společenství. Myšleno je tím nejen poskytování, ale i příjem služeb od subjektu sídlícího v jiném členském státě (viz případ Gambelli níže). Domnívám se, že právě potlačování této svobody národními regulátory trhu se děje z důvodu úniku financí v podobě licencovaných poplatků. Restriktivní opatření jsou v podobných oblastech 14
podnikání často vedeny snahou jednotlivých států o prevenci daňových úniků. Nutno však opakovat, že pouze takovýto důvod by podle ustálené judikatury ESD výhradu z důvodu veřejného zájmu neospravedlňoval. Jak Evropský soudní dvůr dovodil již v rozsudku ve věci Zenatti (C-67/98), restrikce v této oblasti mohou do určité míry sledovat fiskální účel, určitě však nestačí pouhý záměr financovat některé sociální aktivity na základě dávek placených provozovateli sázek a loterií, není-li takovýto záměr spojován i s dalšími obecně prospěšnými záměry, jako například s omezováním nebezpečných důsledků hazardních her, ať již s ohledem na ochranu spotřebitele, či s ohledem na ochranu veřejného pořádku a bezpečnosti. 5 Co se týče legálnosti provozování sázkařských her v ČR, pak dle naší právní úpravy je nutno, aby subjekt, získal povolení pro provozování takovéto činnost. Avšak již první zákona 202/1990 Sb. hovoří o možnosti získání licence pouze pro ty společnosti, jenž mají sídlo pouze v ČR. K porušování zákona dle naší úpravy může jít nejen ze strany společnosti bez licence, ale i ze strany jednotlivých sázejících ( 4 odst.11 téhož zákona). Navíc naše, dnes již zastaralá loterijní úprava, vůbec nepočítá s internetovým sázením. Nelze bez určitého údivu nahlédnout do Důvodové zprávy doprovázející chystanou novelu tohoto loterijního zákona, která má přímo zakázat sázení prostřednictvím internetu a šíření reklamy elektronického způsobu sázení, ve které se uvádí dokonce (byť právně irelevantně) rozpor s ústavním pořádkem ČR a, to především, rozpor s některými články Smlouvy o založení ES! Konkrétně v I. Obecná část, body: d) zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky: Navrhovaná novela není zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky, konkrétně s ústavním zákonem č. 395/2001 Sb. (tzv. euronovela), neboť je v rozporu s články 43 a 49 (svoboda usazování a poskytování služeb) a článkem 56 (volný pohyb kapitálu a plateb) Smlouvy o založení ES. e) zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními 5 http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2005/36/lexikon.html 15
smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnosti s právními akty Evropských společenství a odůvodnění případných odchylek: Provozování loterií a jiných podobných her je v právu evropských společenství upraveno pouze primárním právem. Orgány ES zatím nevydaly žádné sekundární předpisy a oblast provozování loterií a jiných podobných her není proto na komunitární úrovni harmonizována. Platná právní úprava není v některých ustanoveních ( 1 odst. 6, 4 odst. 5 a 4 odst. 11) v souladu s primárním právem ES, konkrétně s čl. 28, 43, 49 a 56 SES upravujícími svobodu usazování a poskytování služeb a volný pohyb zboží a kapitálu. V souladu s Programovým prohlášením vlády je cílem této novely v krátkém časovém horizontu posílit transparentnost a regulaci oblasti provozování loterií a jiných podobných her. Jedná se proto o dílčí, nikoli komplexní novelu, která se dotýká těch ustanovení a právních institutů platné právní úpravy, které vyžadují v souladu s Programovým prohlášením vlády zprůhlednit a přísněji regulovat. Z tohoto důvodu a rovněž vzhledem k nutnosti zajistit kvalitní kontrolu tohoto podnikání, chránit bezpečnostní zájmy státu a zabránit praní špinavých peněz v této oblasti, se předkládaná novela dotýká pouze některých ustanovení platné právní úpravy a neklade si za cíl komplexní úpravu problematiky loterií a sázkových her. Vzhledem k probíhající diskusi na úrovni Evropské unie doporučujeme tuto oblast řešit zásadním způsobem teprve v závislosti na schválení směrnice evropského parlamentu a rady o službách na vnitřním trhu. 6 Je zřejmé, že je spíše jen otázkou času, kdy komunitární orgány vydají právní předpis upravující jednotně tuto oblast a sjednotí tak doposud omezující a diskriminační národní zákonná pravidla. 6 http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/loterie_duvodova_zprava.pdf 16
4 Rozsudky Soudního dvora ES 4.1 Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Piergiorgio Gambelli a ostatní (C-243/01), ze dne 6.listopadu 2003 Evropský soudní dvůr (ESD) vydal rozsudek v již výše zmiňovaném případě Gambelli dne 6.listopadu roku 2003. Jablkem sváru byla možnost svobodného poskytování online internetového sázení v členských státech Evropské unie. Konkrétně zde ESD rozhodoval v prejudiciálním řízení podstoupeným italským soudem v trestním řízením vedeném vůči Gambellimu a ostatním 137 účastníkům. Apel na ESD se týkal výkladu čl.43 o svobodě usazování a čl.49 o volném poskytování služeb Smlouvy o založení Evropského společenství. Zajímavostí tohoto případu je mínění poskytovatelů sázení elektronickou cestou, že komunitární soudní dvůr vynesl rozsudek zcela ve prospěch právě těchto poskytovatelů oproti přesvědčení druhé strany ve sporu (a zde, jak ještě posléze uvedu, zástupců dalších členských států EU) o jejím vítězství. Zatím ponechme důvody pro tento rozdíl v názorech na později. Italská legislativa vymezuje právo provozovat sázení pouze státu nebo držitelům úřady posvěceného povolení. Subjektům provozujícím tuto činnost v rozporu s národní legislativou, hrozí sankce v podobě odnětí svobody v trvání šesti měsíců (v minimální výši) až tří let nebo finančními pokutami (až v řádech milionů italských lir). V tomto případě bylo trestní řízení před italskou justicí zahájeno proti panu Gambellimu (italskému občanovi) a dalším obžalovaným z důvodu nelegálního poskytování dat určených k využití sázení. Gambelli a ostatní obžalovaní jsou majiteli center, která zpracovávají a dále pak tato data přenáší. Data obsahují údaje o sázejících, která se poté přenesou do ústředí sázkové společnosti Stanley Internacional Ltd. v anglickém Liverpoolu. Italský trestní tribunál předložil Evropskému soudnímu dvoru otázku slučitelnosti ustanovení národní legislativy s principy volného pohybu služeb a svobody usazování. 17
V průběhu řízení před Evropským soudním dvorem se zodpovídaly otázky jenž míří přímo k fundamentálním bodům samotného fungování EU. Na otázku omezení svobody usazování (zde respektive založení společnosti) se ESD zamýšlel, zda omezení aktivit prostředníka ve sběru informací, na jejímž základě se uskuteční vklad sázkaře, představují překážku ke svobodě založení. Za další, zda v rozsahu italských zákonů, které udělování licencí pro poskytování sázení de facto neumožňují v praxi získat pro takto podnikající společnosti povolení (respektive, jestli činí italské právo rozdílů mezi založením v Itálii či jiném členském státě). A konečně, zda podmínky kladené těmito pravidly také nepředstavují překážku ke svobodě založení. K otázce volného pohybu služeb, se ESD zamýšlel, zda nějaké omezení aktivit subjektů zapojených do poskytovatelského nabídkového sázení přes internet k příjemcům v jiném členského státu, nepředstavuje omezení principu volného pohybu služeb. Svoboda poskytování služeb zahrnuje nejen samotné poskytování, ale též možnost přijímání služeb (zákaz účastnit se sázkařských her organizovaných v jiných členských státech) spadá pod principy, na nichž stojí hospodářská politika Evropských společenství. ESD mínil, že ustanovení hovořící o možnostech provozování sázení obsažených v italské legislativě skutečně představují omezení jak svobody založení společnosti tak principu volného pohybu služeb. Dvůr dále v pokračování výkladu svobod vydal závěr, že je nutno vždy zvážit, zda taková omezení jsou přijatelná jako mimořádná opatření (např. aby z důvody ochrana veřejného pořádku, ochrany hráčů či společnosti, prevence podvodu, atd.) nebo oprávněný pro důvody prvořadého zájmu (na základě již dříve vydaných precedenčních výroku Evropského soudního dvora ). Jestliže členské státy chtějí či již jakýmkoliv způsobem omezují svobodu usazování a volného poskytování služeb, tak omezení musí odrážet záměr způsobit přímé snížení příležitostí účastnit se hazardu. Předchozí závěry evropského dvora sídlícího v Lucemburku říkají, že jejich precedenčních výroku lze použít pouze pokud přijatá (či existující) nějaká omezení budou ospravedlněny naléhavými požadavky v obecném zájmu vhodnými pro dosažení cíle. Omezení však nesmí přesahovat nutnou míru potřebnou k dosažení opodstatněných cílů. 18
Samozřejmě, jak to upravuje komunitární právo v rámci výroku ESD v předběžných opatřeních, soudní dvůr ponechal právo na konečný výrok italskému dotazujícímu se soudu. Nicméně, ESD sdělil, že při rozvažování zda omezení upravující sázení jsou v přijatelná, musí italský tribunál vzít v potaz tyto jeho závěry: - jestliže členský stát sám provozuje a umožňuje potencionálním zákazníkům, aby se účastnili loterií, hazardních her a sázení, kde jeho pohnutky jsou zcela zřejmé z ekonomických důvodů (poplatky, daně), pak ten stát nemůže využít záminky ochrany veřejného pořádku tak, aby ospravedlnil omezení svobod garantovaných v komunitárních předpisech - jakákoliv omezení musejí být aplikována bez jakýkoliv diskriminace (italský dvůr musí přezkoumat podmínky, které jsou nutné k získání licence pro italské poskytovatele vůči poskytovatelům z jiných členských států) - jakákoliv omezení nesmějí přesahovat míru potřebnou k dosažení potřebného cíle (italský dvůr musí přezkoumat, zda výše sankcí jsou úměrná k dosažení cíleného stavu). Skutečností je, že ESD kategoricky nekonstatoval v tomto případě, že úprava v rámci italských zákonných předpisů (který ustanovuje státní monopol) je zcela v rozporu s právem ES. Jeho výrok je tak měkčí než-li doporučující zpráva generálního advokáta předložená 13 března 2003. Pan S.Alber vyjádřil názor o skutečnému omezení pohybu služeb tento závěr ESD skutečně shledal oprávněným. Nicméně, generální advokát dále vyjádřil názor, že ospravedlnění ochrany spotřebitele není odůvodnitelné, pokud není ošetřeno italskou legislativou ohraničení dostupnosti možnosti se zúčastnit hazardu regulovaného státním monopolem. Z tohoto důvodu, generální advokát konstatoval, že výše uvedený cíl není obsažen v italské legislativě, a tím není možno náležitě ospravedlnit omezení práva k usazení (založení společnosti) a poskytování služeb z jiného členského státu na italském trhu. Protože však Evropský soudní dvůr předal konečné rozhodnutí, zda je úprava možnosti poskytování sázení v národní legislativě v rozporu se zásadami práva ES, či je diskriminační a/nebo proporcionální do kompetence italského soudu a tím nepřevzal předkládaný názor generálního advokáta, tak členské státy (respektive státem podporované monopoly) považují závěr ESD jako své vítězství. 19
Na druhé straně, poskytovatelé a zastánci online sázení přijali výsledek ESD s optimistickým uspokojením. ESD se sice nevyjádřil v tom smyslu, že italské právní předpisy jsou v rozporu s komunitárním právem a přenechal konečný výrok na národním soudu, ale jen stěží by se dalo očekávat, že by vydané rozhodnutí k ospravedlnění omezení bylo zcela protichůdné oproti závěrům p.albera. 4.2 Rozsudek Evropského soudního dvora ve věci The British Horseracing Board Ltd. a další versus William Hill Organisation Ltd. (C-203/02), ze dne 9. listopadu 2004 Tento rozsudek patří do skupiny rozsudků Evropského soudního dvora, které odmítly naděje tvůrců sportovních databází jako jsou např. fotbal nebo dostihy na získání dodatečných zdrojů pro sport tím, že by sázkovým kancelářím účtovali poplatky za používání údajů z těchto databází. Rozsudek se týká povahy a rozsahu práva sui genesis ( svého druhu ) na ochranu databází, upraveného ve Směrnici 96/9/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. března 1996, o právní ochraně databází (dále jen Směrnice ). 7 Tento konkrétní případ se týkal, jak již nadpis napovídá, společnosti The British Horseracing Board Ltd., která se věnuje sestavování a vedení databází, které obsahují velké množství informací o dostizích konaných ve Velké Británii. Mimo jiné tato databáze obsahuje název, místo a datum závodu, délku tratě, kritéria pro účast v závodu, datum uzávěrky přihlášek, výši startovného, konečný seznam koní a jezdců pro závod atd. Společnost William Hill je v tomto případě žalovaná strana. Tato společnost je jedním z nejdůležitějších organizátorů sázek mimo dostihové dráhy ve Velké Británii, která nabízí také on-line sázení přes Internet. Na své webové stránce poskytuje informace o koních a jezdcích, které čerpá z databáze The British Horceracing Board Ltd.. 7 Kocián, Alexandr - Šolc, Martin Balaštík, Jiří. Právní ochrana sportovních databází. European Community Law News. 2005, č. 7, str.5 20
Z tohoto důvodu podala The British Horceracing Board Ltd. žalobu. V ní tvrdila, že žalovaná společnost William Hill porušovala její právo na ochranu databáze vyplývající ze Směrnice. V prvostupňovém rozhodnutí, ve kterém rozhodoval High Court of Justice of England and Wales, bylo dáno za pravdu žalobci. Společnost William Hill se však odvolala ke Court of Appeal, který se dále obrátil na Evropský soudní dvůr s předběžnou otázkou podle článku 234 Smlouvy ES, která se týká interpretace několika ustanovení Směrnice. Podle ustanovení Směrnice má tvůrce databáze, která vykazuje podstatnou kvalitativní a/nebo kvantitativní investici do získání, ověření či prezentace jejího obsahu, právo zabránit jednání spočívajícímu ve vyjímání či používání obsahu celé databáze nebo její podstatné části, přičemž hodnocení, zda se jedná o podstatnou část databáze, je třeba provádět jak z hlediska kvantitativního, tak i kvalitativního. 8 Evropský soudní dvůr však ve svém rozsudku stanovil, že při posuzování toho, zda byla konkrétní databáze vytvořena s vynaložením podstatné investice, a zda tudíž podléhá ochraně tímto právem sui generis na ochranu databází, je možná brát pouze v úvahu investice do získání, ověření či prezentování jejího obsahu. Když bych to převedl do praxe, tak to znamená, že je možno zohlednit pouze investice vynaložené na vyhledávání existujících nezávislých materiálů a jejich seskupení do databáze. Účelem ochrany prostřednictvím práva sui generis upraveného Směrnicí je podnítit zřizování systémů na ukládání a zpracování existujících informací, a nikoli vytváření nových materiálů, které se budou později moci seskupit do databáze. 9 Investice vynaložené na vytvoření obsahu databáze nemohou být pro tyto účely považovány za část investice do databáze. A toto se týká i výdajů spojených se sestavováním seznamu koní účastnících se závodů a jejich ověřování, které tvoří podstatnou část investic společnosti The British Horceracing Board Ltd. souvisejících s předmětnou databází, a tudíž podle citovaného rozsudku Evropského soudního dvora nemohou být považovány za investice použité výhradně k získání, ověření či k prezentaci obsahu databáze. 8 Kocián, Alexandr Šolc, Martin Balaštík, Jiří. Právní ochrana sportovních databází. ECLN. 2005, č. 7, str. 6 9 tamtéž 21
Je řečeno, že vlastník práva na ochranu své databáze má právo zabránit jednání spočívajícímu ve vyjímání či používání obsahu celé databáze nebo její podstatné části bez ohledu na to, zda byl obsah databáze zpřístupněn veřejnosti či nikoliv. Dále má také právo zabránit každému opakovanému či systematickému vyjímání či používání nepodstatných částí obsahu databáze v případě, že by takovéto jednání nepřiměřeně poškozovalo oprávněné zájmy tvůrce dané databáze. Evropský soudní dvůr dále v rozsudku vysvětlil, že jde o nedovolená jednání spočívající ve vyjímání a/nebo používání, jejichž souhrnným důsledkem je reorganizace nebo zpřístupnění celého obsahu databáze nebo její podstatné části, bez souhlasu tvůrce takové databáze, jenž způsobuje vážnou škodu na investici, kterou tvůrce databáze vynaložil. 10 V citaci je uveden pojem podstatná část, protože si myslím, že tento pojem by mohl vyvolávat různé interpretace, je důležité objasnit i tento pojem. Podstatnou část lze z kvantitativního hlediska definovat jako vztahující se na objem dat vyjímaných z databáze a/nebo jinak používaných, a porovnat jej s celkovou velikostí obsahu databáze. 11 Evropský soudní dvůr konstatoval, že informace zveřejněné na webové stránce společnosti William Hill představují jen malou a nepodstatnou část obsahu databáze The British Horceracing Board Ltd. Z tohoto důvodu ani počínání společnosti William Hill, které se týkalo vyjímání a použití některých údajů (i když je nutno připustit i opakované a systematické), nemělo za cíl reorganizaci ani zpřístupnění celé nebo podstatné části databáze The British Horceracing Board Ltd. Tím tedy nezpůsobilo vážné škody na investici vynaložené společností The British Horceracing Board Ltd. na její vytvoření. 4.3 Vliv rozsudků v praxi Jak jsem již naznačoval ve třetí kapitole, tak případ Gambelli lze brát do určité míry jako základní kámen, od kterého se odvíjí náhled zainteresovaných stran v současné době a samozřejmě v době budoucí. Evropský soudní dvůr skutečně 10 Kocián, Alexandr - Šolc, Martin Balaštík, Jiří. Právní ochrana sportovních databází. ECLN. 2005 č. 7, str. 6 11 tamtéž 22
jasně vyřkl, že pokud stát sám vyvíjí činnost k vedoucí ve finální části k podpoře hry v hazard a přitom na druhou stranu nepřeje konkurenčnímu prostředí se zdůvodněním, že chrání své obyvatelstvo před tím totožným, co mu sám nabízí, odporuje principům jednotného trhu ES. Ovšem zároveň kritéria pro posouzení míry omezení či diskriminace v přístupu subjektů nabízející a provozující sázkové hry z jiných členských států ponechal z velké části rozhodnout národními soudy. Tím se ale příliš nezasloužil o zavedení právní jistoty potřebné k předpokladu legálnosti v obdobných sporech.jaký můžeme z tohoto konkrétního případu vyvodit závěr? Je zřejmé, že výrok ESD, respektovaný obecně komunitárním právem jako kvazinormativní právní akt, zde rozhodně nenahradil právní úpravu v rovině přímého sekundárního práva, dle mého názoru potřebnou, směrnici. V druhém případě se bezpochyby jedná o vítězství subjektů shromažďujících data určená pro konkrétní další využití, konkrétně servisních společnosti nabízejících podklady důležitých pro samotné sázení. Zde soud poukázal na důležitý argument, který použil pro vynesení závazného právního názoru. Oním důležitým jazýčkem na vahách je poměr použité části k původnímu celku ve spojitosti s mírou investice nutné k určité modulaci jejího obsahu. V reálu tento výrok, a jeho následná akceptace, znamenají další krok k dalšímu rozšiřování elektronického sázení jdoucího v ruce s o něco větší právní ochranou. A především s žádnými, v tomto případě reálně hrozícími, finančními náklady. 23
5 Sázení na území České republiky a jeho zákonnost 5.1 Zákonná úprava sázení v ČR Oblast loterií a jiných podobných her upravují: - zákon č.202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č.70/1994 Sb., zákona č.149/1998 Sb., zákona č.63/1999 Sb., zákona 353/2001, zákona č.320/2002 Sb., a zákona č.284/2004 Sb. - vyhláška č.223/1993 Sb., o hracích přístrojích - vyhláška č.285/1998 Sb., o podmínkách monitorování a uchovávání záznamů v kasinu - vyhláška č.315/1999 Sb., o způsobu oznamování soutěží, anket a jiných akcí o ceny, které nejsou spotřebitelskou loterií 12 Úpravu internetového sázení v naší legislativě nenaleznete, neboť naše norma z roku 1990, přijatá 17.května, s ničím takovým samozřejmě nepočítala. Samozřejmě není ani vyjádřený zákaz elektronického příjmu sázek, a proto by dle soukromoprávní zásady co není zakázáno to je povoleno neměl být problém v provozování internetového sázení. Nemělo by tedy nic bránit tomuto podnikání, avšak doposud nepřekonatelným problémem je získání, jak je již známo, příslušného povolení od Ministerstva financí. Provozování hazardních her je v ČR upraveno zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Tento zákon byl v roce 2005 novelizován, neboť znění ze dne 17. května 1990, které bylo přijaté Českou národní radou, nemohla v době přijetí počítat s variantou sázení prostřednictvím Internetu, protože tato celosvětová síť u nás v té době ani zdaleka neměla svoje místo na trhu. I přes postupné novely, které byly od přijetí tohoto zákona schvalovány, nepočítal tento zákon s možností sázet prostřednictvím Internetu. S tímto zákonem v ruce muselo tedy i ministerstvo přiznat, že sázení prostřednictvím Internetu nemohlo zakazovat. Současná právní úprava po novela v roce 2005 v zákoně č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, již v legislativní zkratce loterie a jiná 12 http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/loterie_duvodova_zprava.pdf 24
podobná hra definuje mimo jiné, že nezáleží na tom, jestli se hra provozuje pomocí mechanických, elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízeních. Za rozhodující se pokládá to, že hry se účastní fyzická osoba dobrovolně, která zaplatí vklad a o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo jiná neznámá skutečnost. Požadavky na osobu, která se účastní loterie nebo jiné podobné hry a opatření předcházející sázení osobám mladším 18 let, zákon vymezuje takto: Účastníkem loterie nebo jiné podobné hry (dále jen sázející ) může být jen fyzická osoba, která dovršila 18 let věku, a která v souladu s herním plánem zaplatí vklad (sázku) provozovateli předem, a to v hotovosti nebo bezhotovostně. Bezhotovostním placením se pro účely tohoto zákona rozumí peněžní platby platební kartou nebo převodem ve prospěch účtu provozovatele. Jiné bezhotovostní platby jsou zakázány. Osobám mladším 18 let je účast na loteriích a jiných podobných hrách zakázána. Provozovatel loterií a jiných podobných her musí učinit taková opatření, aby se tyto osoby nemohly hry zúčastnit. K tomu účelu je oprávněn požadovat předložení průkazu totožnosti. Oprávnění požadovat průkaz totožnosti má rovněž orgán, který kontroluje provozování loterií nebo jiných podobných her a osoba odpovědná za dodržování zákazu hry osob mladších 18 let. 13 Nyní se dostávám k další úpravě, která se v zákoně objevila po novele 2005 a týká se provozování loterií nebo jiných podobných her prostřednictvím veřejných serverů na Internetu. Budu citovat ze zákona: Provozování loterie nebo jiné podobné hry prostřednictvím veřejných serverů na internetu je zakázáno. Tento zákaz se vztahuje i na napomáhání k uzavírání sázek a vyplácení výher u loterie nebo jiné podobné hry provozované tímto způsobem a na šíření reklamy na loterii nebo jinou podobnou hru provozovanou tímto způsobem. Veřejným serverem se pro účely tohoto zákona rozumí centrální řídící jednotka (server), která umožňuje provozovat loterii nebo jinou podobnou hru a uzavírat sázky hráčům i z jiného prostoru nebo místa, než které je pro provozování loterie nebo jiné podobné hry oprávněným orgánem schváleno. 14 13 Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů 14 tamtéž 25
S touto citací 8 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách souvisí i následující paragraf v zákoně, tedy 9, který se dále odkazuje na zvláštní zákon. Ve věci zakázaného šíření reklamy provozování loterie nebo jiné podobné hry prostřednictvím veřejných serverů na internetu se postupuje podle zvláštního zákona. 15 Zvláštním zákonem, na který se tento paragraf zákona č. 202/1990 Sb. odvolává, je zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a změna a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách také udává, že provozovat loterii lze pouze na základě povolení vydaného příslušným orgánem. Zákon také připouští možnost provozování loterie pověřenou organizační složkou státu, která sama o sobě nemá právní subjektivitu a jedná jménem státu. Povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry se vydává v případě, pokud provozování loterie nebo jiné podobné hry je v souladu s právními předpisy a splňuje další požadavky, které jsou vyjmenovány v 4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Z vyjmenovaných podmínek mě v tomto paragrafu zaujala především ta, která stanovuje, že část výtěžku se odvede na veřejně prospěšný účel v oblasti sociální a humanitární, zdravotní, sportovní, ochrany lidských práv, rozvoje neziskového sektoru, rozvoje regionálního života, ochrany životního prostředí 16, což si myslím, že by bylo přínosem, pokud by to tak fungovalo. Bohužel se však domnívám, že v souladu s tímto ustanovením, kde jsou vyjmenovány podmínky pro udělení licence, se chová minimální procento provozovatelů tohoto typu podnikání. Povolení k provozování kursových sázek vydává na žádost ministerstvo. Toto povolení je vydáváno maximálně na dobu deseti let, kdy přímo v povolení stanoví podmínky pro provozování loterie nebo jiné podobné hry. Žadatel o povolení musí dokládat svou bezúhonnost, kdy za bezúhonného se pokládá ten, který nebyl pravomocně odsouzen buď pro úmyslné spáchání trestného činu 15 tamtéž 16 Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů 26
nebo nebyl pravomocně odsouzen pro trestný čin majetkový, trestný čin hospodářský nebo trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných. Jako minimální základní jmění zákon uvádí částku nejméně 60 000 000 Kč ( v souladu s 4 odst. 7) spolu se složením jistoty (dle 4b odst. 1 písm. e). Pokud chce provozovatel loterie nebo jiné podobné hry provozovat svou činnost v jiné měně, tak tuto měnu je nutno mít povolenou od ministerstva. 5.2 Sankce Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách definuje mimo jiné správní delikty a přestupky. Správního deliktu na úseku provozování loterií a jiných podobných her se dopustí provozovatel loterií nebo jiných podobných her prostřednictvím veřejných serverů na internetu (možnost uložit pokutu až 500 000 Kč) a napomáhání uzavírání sázek a vyplácení výher z loterie nebo jiné podobné hry provozované prostřednictvím veřejných serverů na internetu (možnost uložit pokutu až 300 000 Kč). Přestupku se dopustí fyzická osoba, která provozuje loterii nebo jinou podobnou hru prostřednictvím veřejných serverů na internetu (možnost udělení pokuty až 500 000 Kč) a nebo napomáhá uzavírání sázek a vyplácení výher z loterie nebo jiné podobné hry provozované prostřednictvím veřejných serverů na internetu (možnost udělení pokuty až 300 000 Kč). Navíc stíháni mohou být i občané, jenž se sami účastnili (vsadili si) K tomuto probíhala téměř ve všech celostátních médiích rozsáhlá diskuse. 14. listopadu 2005 Policie ČR přišla s následujícím prohlášením: Každý, kdo se nechá zlákat různými loteriemi nebo obdobnými sázkovými hrami na Internetu, se může stát obětí podvodu a navíc se sám vystavuje nebezpečí trestního postihu. Proto Policie ČR upozorňuje občany, aby v žádném případě neinvestovali peníze do loterií a podobných sázkových her. 17 Avšak, jak jsem již naznačoval, toto je zákon v českém právním řádu, který stojí proti právní úpravě EU, která udělení licence nepožaduje, respektive, 17 http://www.mvcr.cz/zpravy/2005/loterie.html 27