PANSKÁ LHOTA V RANÉM NOVOVĚKU

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav PANSKÁ LHOTA V RANÉM NOVOVĚKU (Magisterská diplomová práce) Ondřej Mlejnek Vedoucí práce: PhDr. Zdeněk Háza Brno 2006

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě uvedených pramenů a literatury. Ondřej Mlejnek 2

Děkuji PhDr. Zdeňku Házovi, Dr. za to, že se ujal vedení mojí práce, PhDr. Bronislavu Chocholáčovi, Dr. za cenné rady k tématu, prof. PhDr. Zdeňku Měřínskému, CSc. za zapůjčení nálezů získaných během archeologického výzkumu domu v Panské Lhotě č.p. 31, PhDr. Jiřímu Pajerovi za rady týkající se keramiky nalezené během archeologického výzkumu, RNDr. Miriam Nývltové Fišákové, Ph.D. za to, že určila osteologický materiál nalezený při výzkumu, a Aleně Radvanové za nakreslení vybraných artefaktů při tomto výzkumu nalezených. Ondřej Mlejnek 3

Motto: Babičce stačilo k nebeskému pocitu soběstačnosti a hrdosti, že si uměla vypěstovat obilí a napéci chleba. Dnes je to těžší, z nákupu chleba za snadno vydělané peníze se hrdost nerodí. Miroslav Nevrlý Karpatské hry 1 1 Nevrlý, M.: Karpatské hry. Praha 2000. 82. 4

Úvod V letech 2002 až 2005 provedl Ústav archeologie a muzeologie Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně pod vedením Zdeňka Měřínského záchranný archeologický výzkum domu v Panské Lhotě č.p. 31. V rámci tohoto výzkumu bylo v přízemí domu vyhloubeno několik sond, které vydaly nepočetný archeologický materiál. 2 V roce 2005 jsem byl pověřen Zdeňkem Měřínským zpracováním nálezů z tohoto výzkumu a také vypracováním krátké historické studie o dějinách domu v Panské Lhotě č.p. 31 na základě raně novověkých historických pramenů na pozadí dějin obce a panství. Při psaní této archeologické seminární práce 3 jsem se seznámil s bohatstvím pramenů týkajících se historie Panské Lhoty. Protože zároveň studuji historii, rozhodl jsem se pokusit napsat mikrohistorickou studii o Panské Lhotě, ve které bych zohlednil jak výsledky zmiňovaného archeologického výzkumu, tak i svědectví poměrně bohatě dochovaného archívního materiálu. Cílem této práce je popsání dějin Panské Lhoty se zaměřením na dějiny raného novověku. Sledované období možné ohraničit na základě dochovaných pramenů od prvního urbáře brtnického panství ze třicátých let šestnáctého století 4 až po poslední zápisy ve staré pozemkové knize Panské Lhoty z období napoleonských válek. 5 Rámcově se tedy jedná o interval let 1533-1806. Záměrně se vyhýbám detailnímu rozboru poddanských dávek a výzkumu zatížení obyvatel Panské Lhoty rentou a kontribucí. Této problematice se již dostatečně věnovala marxistická literatura v minulých letech. 6 Naopak jsem se snažil odpovědět si na otázky týkající se běžného života tehdejších obyvatel vesnice, jako např. jaký byl jejich geografický obzor, jak vypadala typická domácnost a jak se její podoba v průběhu sledovaného období měnila, podle jakých kritérií vybírali rodiče kmotry svým dětem, jak vybírali jména, jak vypadalo obdělávání půdy, jakou roli hrála v Panské Lhotě řemesla atd. Doufám, že se mně podařilo aspoň částečně na tyto otázky odpovědět. 2 Viz příloha číslo 13. 3 Mlejnek, O.: Dějiny gruntu v Panské Lhotě č.p. 31. Rkp. Písemné práce k souborné zkoušce. FF MU, obor archeologie. 4 MZA Brno, fond G371, kart. 1, inv. č. 51, Opis urbáře brtnického panství z let 1533-1538. 5 MZA Brno, fond C17, sign. 535, Pozemková kniha vesnice Panská Lhota (1637-1806). 6 Pro brtnické panství a Panskou Lhotu je to například sborník: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 51-80. 5

Dějiny výzkumů: Pojem mikrohistorie převzali italští historikové z románu Modrá světla, 7 z pasáže o zvláštnosti dějinných obzorů. V sedmdesátých letech dvacátého století publikovali Carlo Ginzburg a Carlo Poni v časopise Quaderni storici teoretickou stať o tom, co je to mikrohistorie. 8 Právě tento časopis se poté stal hlásnou věží italské mikrohistorie. Italští historikové jako např. Giovanni Levi, Carlo Ginzburg nebo Giovanni Poni zde publikovali své práce, ve kterých proklamovali obrat k malým věcem a přinášeli nový pohled na osudy obyčejných lidí v dějinách. Program mikrohistorie byl velmi volný, díky čemuž mohla reflektovat vývoj historického bádání, ale zároveň to vedlo možná až k přílišnému rozptýlení výzkumu. Mikrohistorikové se chtěli zabývat obyčejnými lidmi, chtěli dokázat, že také oni mají v životě možnost volby. Venkovské obyvatelstvo je v jejich podání hodnota s významem pro dějiny. Z tohoto důvodu kritizovali politické dějiny, dějiny významných osobností, přílišné nadšení pro pokrok a také teleologii 9. Marxistickým historikům vytýkali zase kauzalitu a kvantitativní pojetí historie. Mikrohistorický program v praxi předvedl např. Carlo Ginzburg ve své práci Sýr a červi 10, kde hlavně na základě inkvizičních protokolů popsal životní příběh a duševní svět furlandského mlynáře, Menocchia, který se dostal do konfliktu s učením katolické církve. Podobně podal zase Giovanni Levi osudy jednoho vymítače ďábla v Piemontu sedmnáctého století. 11 Zatímco italští mikrohistorikové měli k dispozici bohatství různých pramenů, především však mohli pracovat z cennými výslechovými protokoly, museli se jejich němečtí kolegové spokojit pouze s prameny spíše kvantitativní povahy, jako jsou katastry, soupisy obyvatel, matriky nebo pozemkové knihy. O osudech jednotlivců tyto druhy pramenů příliš nevypovídají, zato se z nich dá zjistit dostatek informací o podobě vesnice a o vztazích mezi jejími obyvateli. Charakter prací německých mikrohistoriků je tedy poněkud jiný. Všechny dostupné prameny k dané lokalitě ve sledovaném období se snažili zpracovat do jednoho pomyslného metapramene, který jim umožnil nahlédnout do vztahů mezi vesničany. Jako příklad lze uvést 7 Queneau, R.: I fiori blu. Torino 1967, 85. 8 Ginzburg, C. Poni, C.: Il nome e il come: scambio ineguale e mercato storiografico. Quaderni storici 40, 1979, 181-190. 9 Učení o účelnosti všech jevů, které využívala např. škola Annales. 10 Ginzburg, C.: Sýr a červi: Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600, Praha 2000. 11 Levi, G.: Inheriting Power: The story of an exorcist, Chicago 1988. 6

např. práci Reinera Becka o bavorské vesnici Unterfinningu 12 nebo studii o obyvatelích vestfálské farnosti Belm z pera Jürgena Schlumbohma. 13 Právě metody, které ve svých pracích používali tito němečtí historikové, se dají použít i pro dějiny raného novověku českých zemí. 14 O žádné české mikrohistorické škole nemůže být řeč, přesto se i v českých zemích objevilo v poslední době několik prací, které by se daly nazvat mikrohistorickými. Mimo jiné je to také zásluhou Jaroslava Čechury 15 a Josefa Grulicha 16, kteří s mikrohistorickými metodami seznámili českou odbornou veřejnost. Mikrohistorické metody použil Jaroslav Čechura ve svojí práci o průběhu selské rebelie roku 1680 na broumovském panství, 17 částečně také ve článku o sedlácích na jihočeském rožmberském panství v šestnáctém století. 18 Za mikrohistorickou by se dala označit i kniha Josefa Petráně o dějinách Ouběnic. 19 Na rozdíl od mikrohistorie, dějiny venkova a venkovského obyvatelstva mají v českých zemích dlouholetou tradici. Pokud bych chtěl vypsat jen ty základní práce, které byly v oblasti dějin venkova českých zemí napsány, vydalo by to na zvláštní publikaci. Přesto se zmíním aspoň o některých, které souvisí s tématem této diplomové práce. O vysoké úrovni bádání o dějinách rolnictva v českých zemích svědčí skutečnost, že první periodikum s touto tématikou bylo založeno už v roce 1902. Časopis Selský archív pro obecné a kulturní dějiny selského stavu, hlavně moravského i slezského, vydávaný čtvrtletně Selskou jednotou v Olomouci v letech 1902-1909 byl roku 1914 nahrazen časopisem Agrární archív, který roku 1920 změnil název na Časopis pro dějiny venkova. Obliba tématiky dějin venkova v první polovině minulého století bývá spojována s volebními úspěchy tehdejší agrární strany. Snad právě díky příhodnému klimatu ve společnosti mohla v této době vzniknout dnes již 12 Beck, R.: Unterfinning. Ländliche Welt von Anbruch der Moderne. München 1993. 13 Schlumbohm, J.: Lebensläufe, Familien, Höfe. Die Bauern und Heuerleute des Osnabrückischen Kirchhspiels Belm in proto-industrieller Zeit, 1650-1860. Göttingen 1994. 14 Více o významu mikrohistorie v evropské historiografii 20. století viz: Grulich, J.: Zkoumání maličkostí (Okolnosti vzniku a významu mikrohistorie). ČČH 99, 2001, 519-547. Nebo také: Ginzburg, C.: Mikro-Historie. Zwei oder drei Dinge, die ich von ihr weiß. Historische Antropologie 1, 1993, Heft 2, 169-192. 15 Čechura, J.: Mikrohistorie nová perspektiva dějepisectví konce tisíciletí? Dějiny a současnost 1, 1994, 2-5. 16 Grulich, J.: Zkoumání maličkostí (Okolnosti vzniku a významu mikrohistorie). ČCH 99, 2001, s. 519-547. 17 Čechura, J.: Broumovská rebelie. Praha 1997. 18 Čechura, J.: Sedláci Petra Voka. Historický obzor 5, 1994, 50-53, 81-85. 19 Petráň, J.: Příběh Ouběnic. Praha 2001. 7

klasická díla jako jdou např. Dějiny selského stavu Kamila Krofty 20 nebo Kniha o Kosti z pera Josefa Pekaře. 21 Zájem o dějiny venkova českých zemí nepolevil ani v období po druhé světové válce. Zejména považuji za nutné zmínit osobnosti Františka Matějka 22 a Františka Kutnara 23. Pro téma této diplomové práce je důležitá také studie Vladimíra Procházky o českých pozemkových knihách. 24 V posledních letech se tématu dějin venkova v českých zemích věnují např. Jaroslav Čechura 25, Josef Petráň 26, Jiří Mikulec 27 a mnozí další. Stručný přehled nejvýznamnějších prací o dějinách zemědělského obyvatelstva raného novověku evropských autorů podal B. Chocholáč. 28 Historické demografii raného novověku se v posledních letech systematicky věnuje hlavně Eduard Maur. 29 20 Krofta, K.: Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě. Praha 1920. Původně vyšlo časopisecky v Agrárním časopisu z let 1914-1918, druhé vydání vyšlo v Praze roku 1949 s pozměněným názvem: Dějiny selského stavu. Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě. 21 Pekař, J.: Kniha o Kosti. Kus české historie I-II. Praha 1909 a 1911. 22 Z prací F. Matějka je třeba zmínit zejména souhrnnou práci týkající se lánových rejstříků (Matějek, F.: Moravské lánové rejstříky. Praha 1979.), dále edici sumářů lánových rejstříku vydávanou po jednotlivých krajích. Pro Jihlavský kraj: Matějek, F. (ed.): Lánové rejstříky jihlavského a znojemského kraje z let 1671-1678. Praha 1983. Pro téma této práce jsou dále významné studie o moravských katastrech a také studie týkající se postavení poddaných na Moravě v raném novověku. 23 Např.: Kutnar, F.: Cesta selského lidu ke svobodě. Praha 1948. Nebo: Kutnar, F.: Tvář české vesnice v minulosti. Praha 1942. 24 Procházka, V.: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století. Praha 1963. 25 Např.: Čechura, J.: Broumovská rebelie. Praha 1997. 26 Např.: Petráň, J. Petráňová, L.: Rolník v tradiční evropské kultuře. Praha 2000. 27 Např.: Mikulec, J.: Poddanská otázka v barokních Čechách. 28 Chocholáč, B.: Selské peníze. Brno 1999, 11-19. 29 Např.: Maur, E.: Základy historické demografie. Praha 1983. Horská, P. Kučera, M. Maur E. Stloukal, M.: Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. Prahy 1990. 8

Výtah z dějin obce a panství Protože dějiny Panské Lhoty úzce souvisí z dějinami brtnického panství, kterého byla ves součástí a zejména s dějinami sousedního městečka Brtnice, bude nutné připomenout si základní momenty z dějin tohoto kraje. Nelze se přitom omezit jen na období raného novověku, ale bude nutné zmínit se i o středověkých dějinách, protože právě v tomto období mají kořeny mnohé jevy, které se naplno rozvinuly až v následujících stoletích. Dějiny Brtnice a okolních obcí se, hlavně díky poměrně dobře dochované pramenné základně, těšily v minulých letech pozornosti amatérských zájemců o historii i profesionálních historiků. Již koncem 19. století píše místní vlastenecký učitel A. J. Pátek několik vlastivědných publikací o tomto kraji. Roku 1887 to byly nejstarší vydané dějiny Brtnice a brtnického panství nazvané Brtnice Trhová a zboží brtnické, 30 v roce 1888 navázal vlastivědnou brožurou Okresní hejtmanství jihlavské 31 a roku 1901 vyšlo v rámci Vlastivědy moravské místopisu jeho životní dílo, Jihlavský okres. 32 Protože A. J. Pátek nebyl profesionálním historikem, obsahuje jeho dílo množství faktických chyb, přesto však zůstává cenným zdrojem informací o dějinách jihlavského kraje. V době první republiky zpracoval dějiny Brtnice obecní kronikář A. K. Hoffmann a roku 1926 vydal populární brožuru Městys Brtnice na Moravě. 33 Nejcennějším zdrojem informací jsou však vědeckým aparátem opatřené Dějiny Brtnice a připojených obcí, které byly roku 1988 sepsány kolektivem historiků, vedeným J. Janákem. 34 V této knize se také nachází řada informací i o Panské Lhotě, která je dnes součástí politické obce Brtnice. Založení Panské Lhoty: První zpráva o obci pochází zřejmě z roku 1233, kdy je společně se sousedním Smrčným uvedena pod jménem Elhota jako desátková ves kostela 30 Pátek, A. J.: Brtnice Trhová a zboží brtnické, Velké Meziříčí 1887. 31 Pátek, A. J.: Okresní hejtmanství jihlavské, Velké Meziříčí 1888. 32 Pátek, A. J.: Vlastivěda moravská. Jihlavský okres, Brno 1901. 33 Hoffmann, A. K.: Městys Brtnice na Moravě, Brtnice 1925. 34 Janák, J. (eds.): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988. 9

ve Staré Jihlavě v listině olomouckého biskupa Roberta, ve které potvrzuje prodej jihlavského statku řádu německých rytířů s patronátem kostela ve Staré Jihlavě a s desátky v řadě okolních obcí želivskému klášteru. 35 Dále je Panská Lhota připomínána jako Legota roku 1234, kdy daroval markrabě Přemysl, na přímluvu matky Konstancie, nově založenému klášteru cisterciaček v Předklášteří u Tišnova území kolem Jihlavy a Brtnice. 36 Společně s blízkou Lhotou Čertovec se jedná o nejstarší Lhotu na Moravě. Název vesnice vypovídá, že se jednalo o ves založenou v okrajových prostorech na lesní méně kvalitní půdě a do jisté lhůty osvobozenou od feudálních dávek a povinností. 37 Panská Lhota zřejmě byla založena během pozdní fáze vnitřní české kolonizace krátce před rokem 1233. Snad byla od počátku založena na tzv. zákupním, neboli emfyteutickém právu, nebo na něj osadníci záhy přešli. V čele kolonizátorů stával lokátor, který rozdělil nově vyklučená pole na lány, které rozdělil jednotlivým osadníkům. Lokátor se často poté stával dědičným rychtářem, případně získal větší část polí. S vrchností dohodl nájemní smlouvu, podle které platili sedláci dvakrát do roka pevně stanovený úrok purkrecht (podle toho také purkrechtní právo), někde museli navíc odvádět vrchnosti menší naturální dávky, případně vykonávat drobné roboty. Právě od placení úroku a vykonávání dalších povinností byli obyvatelé Panské Lhoty po určitou dobu (lhůtu lhotu) osvobozeni. Přívlastek Panská vznikl údajně zkomolením slova Panenská, protože Lhota patřila asi v letech 1234-1240 panenskému klášteru v Předklášteří. Panská Lhota do husitských válek: Podoba vesnice z doby krátce po lokaci se velmi odlišovala od vzhledu vesnice v raném novověku. Vesnice byla v této době tvořena několika provizorními obydlími, často ze dřeva, někdy dokonce ještě polozemnicemi (ty jsou dobře známy hlavně z městského prostředí díky archeologickým průzkumům městských jader). Selské statky se zděnou obytnou budovou, hospodářskými budovami (chlévy) a se stodolou vznikají většinou až během čtrnáctého století. Od patnáctého století je nejběžnějším typem obytné budovy dům s trojprostorovým členěním, s dýmnou 35 CDB III, s. 49-50, č. 49. Listina je dochována v padělané podobě, stylisticky však ukazuje na pravou předlohu a srovnáním s mladšími listinami vyplývá autentičnost textu týkajícího se výčtu vsí v okolí Staré Jihlavy. 36 CDB III, s. 97-100, č. 88. 37 Srovnej: Hosák, L.-Šrámek, R.: Místní jména I, s. 513, 519-523. 10

jizbou, síní a komorou. 38 Pro Panskou Lhotu můžeme předpokládat původně asi deset gruntů. Snad někdy konce středověku se jejich počet zvýšil na konečných devatenáct. 39 Panská Lhota patřila k zeměpanskému zboží v nově kolonizovaném území západní Moravy. Záhy po lokaci byla ves přifařena ke kostelu ve Staré Jihlavě (snad byl již tehdy zasvěcen sv. Janu Křtiteli), ovšem nedlouho poté došlo k výstavbě kostela sv. Jakuba Většího v blízké Brtnici a snad již od čtyřicátých let třináctého století patří Panská Lhota do Brtnické farnosti. V brtnickém farním kostele byla uzavřena také většina sňatků obyvatel Panské Lhoty. Pohřbíváni byli ale na hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele ve Střížově, který je jeden z nejstarších v okolí. Stylově náleží k přechodu mezi pozdně románským a raně gotickým slohem. Původně to byl farní kostel, ale za reformace zdejší farnost zanikla a duchovní správu zde prováděl brtnický pastor. Farnost byla ve Střížově obnovena až koncem osmnáctého století. Na zdejším hřbitově pohřbívali lhotečtí svoje mrtvé až do roku 1830, kdy se začalo se stavbou hřbitova a filiálního kostela v Panské Lhotě pro obce Dolní Smrčné, Panskou Lhotu a Malé. Jako důvod bylo uvedeno, že často nebylo možné přejít přes rozvodněnou Brtnici. 40 Brtnice, založená při brodu přes říčku Brtnici na jedné z větví haberské cesty, se stala centrem zeměpanského dominia v okolí. Od třináctého století zde zřejmě sídlil také správce panství. Roku 1234 daroval markrabě Přemysl Brtnici s okolím, tedy i Panskou Lhotu, nově založenému klášteru v Předklášteří u Tišnova. 41 Nedlouho poté bylo ale na Jihlavsku objeveno stříbro a markrabě tedy vyměnil tuto oblast s tišnovským klášterem za jiné statky. To bylo někdy kolem roku 1240 a od té doby zůstala Panská Lhota až do konce čtrnáctého století zeměpanským majetkem, třebaže byla přechodně zastavována různým věřitelům. 42 Severně od Panské Lhoty vzniklo před polovinou třináctého století menší dominium rodu Hrutoviců erbu leknínového listu bez stopky s centrem ve Střížově. Zde zakládá ve druhé polovině třináctého století snad Rutho z Rutenštejna hrad nazvaný podle Hrutoviců Rutenštejn (později Rukštejn, dnes Rokštejn). Protože byl 38 Srovnej např.: Nekuda, V.: Pfaffenschlag, zaniklá středověká ves u Slavonic, Brno 1975. 39 Srovnej se závěry kapitoly Archeologický výzkum domu č.p. 31. 40 Měřínský, Z.: Počátky osídlení Brtnicka a nejstarší dějiny obce. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 28-29. 41 CDB III, s. 49-50, č. 49. 42 Měřínský, Z.: Brtnice a její okolí od poloviny 13. století do válek husitských. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 51-80. 11

hrad postaven na nevysoké ostrožně nad pravým břehem Brtnice, nachází se dnes na katastru Panské Lhoty. Poprvé se hrad písemně připomíná roku 1289. 43 Kolem roku 1359 připojuje Rokštejn ke svému zboží markrabě Jan Jindřich a hrad se tak stává centrem markraběcího dominia, kam patří i blízká Panská Lhota. Hrutovici byli vytlačeni do Střížova a později snad obývali tvrz v Přímělkově. Jako záminka mohlo markraběti posloužit to, že byl Rokštejn založen na pravém, zeměpanském břehu Brtnice. Dále tedy sdílel hrad osudy společné s Brtnicí. 44 Po smrti markraběte Jana Jindřicha roku 1375 končí pro panství období prosperity. Svojí poslední závětí odkázal Jan Jindřich Rokštejn a Brtnici svému prostřednímu synu Janu Soběslavovi. Ten byl ale určen pro církevní dráhu, takže došlo dohodou z roku 1377 ke snížení jeho podílu ve prospěch markraběte Jošta. Tato dohoda byla ale uzavřena bez vědomí nejmladšího z bratří, Prokopa, který si činil nárok na část podílu Jana Soběslava a některá z těchto panství obsadil. Právě Brtnice a okolí patřilo mezi statky, o které vedl Prokop s bratrem Joštem několik válek. Jošt mezitím ale Brtnici postoupil lénem Heroltovi z Kunštátu, zřejmě šlo ale jen o zástavu. Rokštejn zůstal ale zřejmě i nadále zeměpanským hradem. Kdo držel v této době Panskou Lhotu není jasné. Roku 1394 došlo po smrti Jana Soběslava k narovnání mezi Joštem a Prokopem. Na Prokopa přešlo v této době patrně také rokštejnské zboží. Jeho finanční situace ale byla po letech bojů velice špatná. V listině z roku 1396 se přiznává, že dluží Hynkovi z Valdštejna 1000 kop grošů pražských. 45 To byl zřejmě hlavní důvod, proč přešel někdy v této době hrad s panstvím do majetku Valdštejnů. Společně s hradem přechází do vlastnictví Hynka z Valdštejna zřejmě i Panská Lhota. Přímý doklad o tom pochází ale až z roku 1437, kdy Albrecht Rakouský potvrdil Zdeňkovi z Valdštejna listinu markraběte Prokopa, kterou postupuje hrad Rokštejn s příslušenstvím Hynkovi z Valdštejna a jeho dědicům. 46 Tak se tedy dostala Panská Lhota na více než 200 let do vlastnictví rodu Valdštejnů. Hynek z Valdštejna, řečený Nestějka, svoje panství ještě do roku 1400 rozšířil nákupem vsí Jestřebí, Střížov, Dolní Smrčné a Přímělkov. Roku 1409 byl už Hynek po smrti a rokštejnské panství, do něhož v té době zřejmě již patřila i Brtnice, měl převzít nezletilý Jindřich z Valdštejna. Jeho poručníkem se stal manžel 43 CDM VI, s. 113 č. 143. 44 Měřínský, Z.: Rokštejn, středověký hrad na Jihlavsku. Brno 1989. 45 Švábenský, M.: Stavovské listiny, s. 357, č. 1537. 46 AČ VII, s. 579, č. 23. 12

Jindřichovy sestry Markéty, Zikmund z Křížanova, který z Rokštejna učinil sídlo skupiny lapků. Zikmund nejdříve společně s jinými lapky přepadal na přání Prokopa statky Rožmberků, později se účastnil také neúspěšného přepadení Jihlavy. V Jihlavě byl Zikmund zajat, musel se vykoupit a slíbit, že už dále loupit nebude, což ovšem nedodržel a byl ještě několikrát pohnán před soud. 47 Kolem roku 1413 se Jindřich z Valdštejna ujal svého dědictví. V té době byli moravští Lucemburkové již po smrti a Morava se dostala pod přímou vládu Václava IV. Roku 1415 si Jindřich vzal Annu z Pernštejna a v následujících letech navázal na švagrovo loupežné podnikání. Po upálení mistra Jana Husa se Jindřich přidal do řad moravské husitské šlechty. Byl tak v opozici vůči protihusitsky zaměřeným královským městům, v jeho případě šlo hlavně o Jihlavu. Kolem roku 1424 podnikli Jihlavští útok proti hradu Rokštejn. Hrad byl dobyt a vypálen. Jindřich z Valdštejna při tomto útoku nejspíš zahynul a panství přešlo na jeho bratra Zdeňka Sádeckého z Valdštejna. 48 V předhusitské době sice sídlili majitelé vznikajícího valdštejnského panství na Rokštejně, ale hospodářským a tržním centrem oblasti byla Brtnice, kde je v této době doložen mlýn, rychta, několik řemeslníků a kupec. Z trhové vsi se postupně vyvíjelo městečko. Lze předpokládat, že pod vlivem vrchnosti byl také na brtnickou faru dosazen po roce 1415 utrakvistický farář. Snad právě v této době začali přijímat také obyvatelé Panské Lhoty kromě těla i krev Páně. Panská Lhota a brtnické panství za Valdštejnů: Za husitských válek přestal rozvrácený hrad Rokštejn jako středisko panství vyhovovat, takže se centrem stává natrvalo Brtnice. Po smrti Jindřicha z Valdštejna spravoval panství za nezletilé syny Václava a Jana Jindřicha jejich strýc Zdeněk Sádecký z Valdštejna, jeden z nejvýznamnějších zastánců husitství na Moravě. Také Zdeněk byl ochráncem lapků v okolí a rád se zúčastnil přepadů jihlavských kupců nebo okolních statků. Vrcholem bylo roku 1432 přepadení a vydrancování Jihlavy. Jihlavským se podařilo zajmout Zdeňkova spojence Jana z Lichtemburka, takže přepad skončil výměnou zajatců. Roku 1433 uzavřel Zdeněk mírovou smlouvu 47 Měřínský, Z.: Brtnice a její okolí od poloviny 13. století do válek husitských. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 51-80. 48 Měřínský, Z.: Rokštejn, středověký hrad na Jihlavsku. Brno 1989. 13

s Albrechtem Rakouským. Poté podepsal moravský zemský landfrýd o obnovení pořádku v zemi. V následujících letech začal Zdeněk i přes protesty Jihlavských stavět hrad v Brtnici. Po smrti Jindřichova syna Václava roku 1444 získal brtnické panství i s Panskou Lhotou a zdejším poplužním dvorem Zdeněk a jeho synovec Jan Jindřich dostal hrad Sádek s příslušenstvím. Zdeněk měl se Žofkou z Kunštátu tři syny. Nejstarší Jan držel Slavkov a Ždánice a brtnické panství připadlo mladším synům Hynkovi a Václavovi. Ve válce mezi Matyášem Korvínem a Jiříkem z Poděbrad stáli oba bratři při Jiříkovi. Dobývání třebíčského kláštera vojsky Matyáše Korvína v roce 1468 mělo pro celý kraj hrozné následky. Několik vesnic zpustlo zcela, jiné byly vypáleny, mnoho lidí bylo povražděno. V této době mohly být vypáleny i usedlosti v Panské Lhotě a později znovu osazeny. Mohlo dojít také k příchodu lidí ze zpustlých vesnic v okolí, následkem čehož mohlo dojít ke změně počtu sedláků ve vsi. Snad právě v této době bylo postaveno osm půllánových usedlostí. 49 Boje ukončil až roku 1478 olomoucký mír, podle něhož zůstala Morava Matyáši Korvínovi až do jeho smrti. Václav zemřel roku 1486 a Hynek roku 1489, ale předtím stihl ještě svoje panství rozšířit o Kněžice, Rychlov, Větrov, Petrůvky, Mosty, Martěnice, Komárovice, Starou Říši a Opatov. 50 Roku 1486 povýšil Matyáš Korvín Brtnici na městečko a udělil jí právo dvou trhů ročně (na sv. Filipa a Jakuba a na sv. Václava). 51 Hynek měl s manželkou Dorotou Trčkovou z Lípy syny Zdeňka a Buriana, kteří zdědili brtnické panství po otcově smrti. Panství bylo velmi postižené předchozími válkami. Snad právě v této době přestává vrchnost hospodařit na poplužním dvoře v Panské Lhotě a půdu k němu náležející přerozděluje mezi lhotské sedláky. Na druhou stranu ovšem začínalo období nebývalé hospodářské prosperity šestnáctého století. Také v této době bylo brtnické panství dále rozšiřováno. Bratři přikoupili část dnes zaniklé vsi Střenčí, tvrz Čechočovice, Krahulov, Petrovice, Štěměchy, Předín, část Heraltic, Zašovic, Brancouz, Hvězdoňovic, Chlístova a několik pustých vsí. Roku 1522 koupili též sousední statek Moravské Budějovice. Podle listiny z roku 1493 52 se bratři vzdali v Brtnici a okolí (i v Panské Lhotě) práva 49 Srovnej se závěry kapitoly: Archeologický výzkum domu č.p. 31. 50 Zaoralová, M.: Od husitství do Bílé hory. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 101-106. 51 MZA Brno, Fond G169 Collalto I, č. 2540. Povýšení Brtnice na městečko, 1478. Brtnice byla zřejmě městečkem již od 14. století, ale za husitských válek poklesla opět na ves. 52 Listina se dochovala ve vidimusu vydaném purkmistrem a radou města Jihlavy 25. dubna 1604 OA Jihlava, fond OÚ Brtnice, listina č. 2. 14

odúmrtě, takže lhotští sedláci mohli svoje grunty nadále svobodně odkazovat. Kolem roku 1528 Zdeněk zemřel a panství držel Burian sám a panství dále rozšířil o Malé Brtničky a pusté Stančice. Z této doby pochází nejstarší urbář brtnického panství z let 1533-1538, o kterém bude blíže pojednáno dále. 53 Burian byl velmi dobrým hospodářem. Navíc dosáhl hodností královského rady a nejvyššího sudího markrabství moravského. 54 Roku 1526 byl za moravského markraběte přijat Ferdinand I. Habsburský a v této době začala být země ohrožována tureckým nebezpečím. Proti Turkům musel posílat své vojáky také Burian. Někteří snad byli i z Panské Lhoty. Burian měl se svojí ženou Kateřinou z Ludanic syny Jana a Zdeňka. Protože Zdeněk zemřel ještě dříve než jeho otec, ujal panství roku 1544 po Burianově smrti jeho syn Zdeněk z Valdštejna. Ten patřil k nejvýznamnějším šlechticům své doby na Moravě a v letech 1557-1561 byl moravským zemským hejtmanem. Dále rozšiřoval svoje panství. Koupil patronátní právo nad kostelem v Kněžicích, dále vsi Hrutov, Brodce a Vésku. Roku 1551 zdědil i panství sádecké. Zdeněk měl za ženu Annu Krajířovou z Krajku a s ní měl syny Hynka, Václava, Jana zvaného Lhošle a Jindřicha. Když Zdeněk roku 1561 zemřel, byly jeho děti neplnoleté. Nejstarší Hynek pobýval v té době na dvoře Ferdinanda I, kde sbíral zkušenosti. Když císař roku 1564 zemřel, ujal se Hynek správy svého dědictví. Když bratři dospěli, získal Hynek brtnické panství, Jan Moravské Budějovice, Starou Říši s Opatovem a Jindřich Sádek. Václav zemřel jako mladý. 55 Také Hynek byl jedním z nejvýznamnějších šlechticů své doby, dobře sloužil třem císařům a zastával nejvýznamnější zemské úřady. Roku 1580 se stal nejvyšším sudím a o dva roky později zemským hejtmanem. Ze zdravotních důvodů se tohoto úřadu musel po několika letech vzdát, zůstal ale nejvyšším komořím. Roku 1573 se oženil s Kateřinou Zajímačkou z Kunštátu. Měli spolu dceru Annu, která však zemřela již jako dítě. I Hynek dále rozšiřoval svoje majetky. Koupil část Přibyslavi, Radonín, Příseku, Markvartičky a část Chlístova. Z Hynkova období se zachovaly dva urbáře (z let 1570 56 a 1585 57 ) a dvě pozemkové knihy, 58 ze kterých si můžeme udělat 53 MZA Brno, fond G371, kart. 1, inv. č. 51, Opis urbáře brtnického panství ze třicátých let šestnáctého století. Viz příloha číslo 7. 54 Zaoralová, M.: Od husitství do Bílé hory. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 106-111. 55 Tamtéž. 56 MZA Brno, fond G371, kart. 1, inv. č. 52, Opis urbáře brtnického panství z roku 1570. Viz příloha číslo 8. 57 MZA Brno, fond G371, kart. 53, Opis urbáře brtnického panství z roku 1585. 58 MZA Brno, fond F16, sign. 89, Pozemková kniha brtnického panství 1563-1587. MZA Brno, fond G169 I, sign. 2556, Pozemková kniha brtnického panství 1586. 15

hrubou představu také o poměrech v Panské Lhotě. Panský dvůr ve vsi byl již celý rozdělen mezi sedláky a k devatenácti selským statkům přibyly tři nové chalupy. 59 Chalupníci si pronajímali půdu od obce. V této době se rozvíjela také Brtnice. Z roku 1564 pochází privilegium Ferdinanda I, kterým císař potvrzuje stará práva, dále zajišťuje možnost svobodného provozování řemesel v městečku a ke dvěma výročním trhům přidává týdenní trh každou sobotu, což svědčí o značném hospodářském rozvoji městečka v tomto období. V této době docházelo v Brtnici také ke značnému stavebnímu ruchu. Hrad byl v letech 1581-1593 přestavěn na renesanční zámek, roku 1588 došlo ke stavbě zámeckého kostela svatého Matouše s hrobkou Valdštejnů. Z této doby je i renesanční radnice a několik měšťanských domů. 60 Poslední Valdštejni pozvali do Brtnice luteránské pastory Ladislava Korvína, Samuela Sitínského a Matěje Chytrouše. Ti byli podřízeni meziříčskému děkanství. Podle zásady Cuius regio, eius religio konvertovali zřejmě v této době k luteránství také obyvatelé Panské Lhoty. Protestantští kněží z Brtnice sloužili luteránské mše také ve filiálních kostelech v Kněžicích, Střížově a Přísece. Kromě luteránů se na panství uchytili ale také čeští bratři. Hynek z Valdštejna jim dal postavit při zámku v Brtnici roku 1588 modlitebnu zasvěcenou svatému Matouši. Protože neměl Hynek žádné potomky, vyžádal si roku 1576 od Maxmiliána II. list, podle kterého mohl svůj majetek svobodně komukoliv odkázat. Brtnické panství bez Příseky odkázal Hynek své ženě Kateřině a po její smrti synovci Zdeňkovi, synovi Jindřicha, majitele hradu Sádek a Moravských Budějovic. Hynek zemřel roku 1596 a jeho žena Kateřina o čtyři roky později. Zdeněk Brtnický z Valdštejna tak zdědil hned tři panství. Zdeňkovi se dostalo výborného vzdělání. Po studiu na Štrasburské universitě se vydal v letech 1599-1602 na kavalírskou cestu po Evropě, ze které se dochoval jeho deník 61. Když roku 1603 svoje panství přebíral, měl nejlepší předpoklady být dobrým hospodářem, vysokým zemským úředníkem a císařským služebníkem. 59 Pojem chalupa se objevuje až v pozemkové knize. V urbáři z roku 1578 jsou dvě usedlosti označovány jako domky a jedna jako podsedek. 60 Zaoralová, M.: Od husitství do Bílé hory. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 111-120. 61 Tento deník je uložen ve Vatikánské knihovně, ve SÚA v Praze je jeho opis: SÚA Praha, sbírka opisů, sign. B 21. 16

Zdeněk se však díky svému sňatku s Magdalénou z Thurnu sblížil spíše s rodinami, které představovaly stavovskou opozici proti císaři. 62 Přes hospodářskou konjunkturu se potýkal Zdeněk s nedostatkem pracovních sil. Protože sedláci na větších gruntech často nemohli sami obdělávat veškerou půdu ke gruntu náležející, ležela část polí ladem. Zdeněk povolil brtnickým hospodářům tato pole od gruntu prodat. 63 Podobné obecné povolení sice pro Panskou Lhotu není, ale z pozemkové knihy vyplývá, že prodeje části gruntů s povolením vrchnostenského úředníka byly podstatně častější než v době pozdější. Po smrti Magdalény se roku 1617 Zdeněk oženil podruhé. Vzal si Kateřinu Křineckou z Ronova. Poté, co se moravští stavové připojili roku 1619 ke stavovskému povstání proti císaři, stal se Zdeněk Brtnický z Valdštejna za panský stav jedním z 29 moravských direktorů. Osobně se účastnil i vítání nového markraběte Fridricha Falckého. Po pádu povstání byl Zdeněk roku 1621 zatčen, z Jihlavy převezen na Špilberk a odsouzen ke ztrátě cti, statku i hrdla. Trest smrti byl Ferdinandem II změněn na doživotní žalář. Roku 1623 Zdeněk onemocněl a 24. června na Špilberku zemřel. 64 Podle konfiskačního protokolu z roku 1622 byl součástí brtnického panství zámek v Brtnici, tvrze v Kněžicích a Heralticích, městečka Brtnice, Opatov a Stará Říše a vsi Kněžice, Hrušov, Brodce, Víska, Předín, Heraltice, Chlístov, Markvartice, Hvězdoňovice, Krahulov, Petrovice, Přebyslavice, Číchov, Bransouze, Radonín, Zašovice, Lhota, Smrčné, Přímělkov, Bítovčice, Střížov, Malé, Komárovice, Uhřínovice, Jestřebí, Brtnička a Rychlov. Dále k panství patřily dva pivovary s chmelnicemi, šest dvorů, ovčírna, pět mlýnů, čtyři pily, dvě vápenky, jedna cihelna a 82 rybníků. 65 Panská Lhota a brtnické panství za třicetileté války: Císař Ferdinand II. prodal zkonfiskované brtnické panství 2. dubna 1623 svému plukovníkovi a věřiteli, hraběti Rombaldovi z Collalto et San Salvatore 62 Zaoralová, M.: Od husitství do Bílé hory. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 111-120. 63 OA Jihlava, OÚ Brtnice, listina č. 11. Listina Zdenka Brtnického z Valdštejna. 64 Tamtéž. 65 MZA Brno, fond G 10, Nová sbírka 404/4a. Konfiskační protokol panství Brtnice, 1622. 17

za levných 110 000 zlatých moravských. Později získal Collalto z konfiskací ještě statky Černou a Rudolec na jihozápadní Moravě. Rombald pocházel ze starého italského rodu a patřil k mnoha bezohledným kariéristům, kteří využili porážky stavovského povstání a neklidné doby třicetileté války k vlastnímu obohacení. Vzhledem ke svým povinnostem u vojska a u vídeňského dvoru, kde to dotáhl až k úřadu prezidenta dvorské válečné rady, se v Brtnici příliš často neobjevoval. Více se o správu panství starala jeho žena Blanka Polyxena, rozená z Thurnu. Tato původně protestantka, příbuzná Jindřicha Matyáše z Thurnu, musela kvůli sňatku konvertovat ke katolictví. Později ovšem podle přísloví Poturčenec horší Turka prováděla na panství důsledně a zřejmě i bezohledně rekatolizaci s pomocí jihlavských jezuitů. Roku 1625 byli již všichni poddaní na brtnickém panství aspoň formálně katolíky. Podle patentu z 12. října 1623 byli z Moravy vypovězeni všichni nekatoličtí duchovní, ale katolických kněží byl velký nedostatek. Collalto marně sháněl do Brtnice faráře, až roku 1626 se v Brtnici objevuje farář Jiří Nigrius, který měl prozatímně spravovat také ostatní farnosti na panství. Hrabě pozval také do Brtnice paulánské mnichy, pro které buduje od roku 1629 klášter, který byl však dostavěn až roku 1644. Bratrská modlitebna nedaleko zámku byla přestavěna na zámecký kostel Nanebevzetí Panny Marie. V této době byla v Brtnici postavena soukenická manufaktura, panská hospoda, synagoga a několik měšťanských domů. 66 Západní Morava byla třicetiletou válkou postižena méně než jiné kraje, přesto nejvíce vydrancované bylo v této oblasti právě okolí Jihlavy. 67 Brtnického panství se válečné hrůzy dotkly nejvíce v letech 1619-1624 a 1645-1647. Roku 1623 drancovali okolí vojáci důstojníků Baltazara Marradase a Martina Huerty, kteří navíc zavlekli na panství mor, o čemž svědčí listy důchodního Zikmunda Leuzendorffera Collaltovi. 68 V srpnu 1624 byli císařští vojáci z panství odveleni a Collalto si vymohl u císaře do budoucna ochranu před průchody vojsk, která vydržela v podstatě až do roku 1645. V letech 1628 a 1630 navštívil Brtnici sám císař Ferdinand II a roku 1638 jeho syn Ferdinand III. Toho už se ale Rombald Collalto nedožil, protože 19. listopadu 1630 ve švýcarském Churu zemřel a pochován byl ve Vídni. Ve své poslední vůli zřídil ze svých statků na Moravě nedělitelný svěřenecký fideikomis 66 Balcárek, P.: Brtnice ve víru třicetileté války. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 133-149. 67 Srovnej: Matějek, F.: Lánové rejstříky jihlavského a znojemského kraje. Praha 1983. 68 MZA Brno, Fond G169-I, sign. 1851. 18

a ustanovil nástupnickou posloupnost vždy pro nejstaršího člena rodu. Panství nadále spravovala vdova Blanka Polyxena s poručníkem svých dětí Michalem Adolfem z Althanu, protože její starší syn Klaudius byl teprve čtyřletý a Antonín František byl novorozenec. 69 Roku 1637 vypukl v Brtnici velký požár, který městečko značně poškodil. Než se stihly ale všechny domy opravit, vpadli na panství Švédové, kteří roku 1645 dobyli Jihlavu. Téhož roku vypálili Švédové Brtnici a vydrancovali okolní vesnice, zřejmě i Panskou Lhotu. Většina obyvatel ale před nimi utekla do lesů. Brtnický hejtman musel platit kontribuci jak Švédům do Jihlavy, tak císařským na hrad Sádek. Právě v této době dochází zřejmě k největšímu poničení panství za celé třicetileté války. V Brtnici zaniká nově zbudovaná soukenka a také zámek byl úplně vypálen. Počátkem roku 1647 byla císařskými neúspěšně obléhána Jihlava, ale už v dubnu toho roku Švédové opět drancují brtnické panství. Dobýt Jihlavu se císařským podařilo až v prosinci. Následujícího roku byl podepsán vestfálský mír, přesto trvalo ještě další dva roky, než Švédové definitivně opustili Moravu. Přes zpustnutí mnoha usedlostí v posledních letech války bylo podle první lánské vizitace z roku 1656 na brtnickém panství jen 16% poustek, což je poměrně málo. 70 Vdova Blanka Polyxena zemřela roku 1647 a panství zdědil její starší syn Klaudius Collalto. V této době probíhal na panství čilý stavební ruch. Opravovaly se škody způsobené válkou. Například v Brtnici se opravoval pivovar a dokončovala se stavba kláštera s kostelem. Život se vracel do normálních kolejí, přesto trvalo asi dvě generace, než byly zaceleny škody způsobené válkou. Panská Lhota a brtnické panství v letech 1648-1740: Od druhé poloviny sedmnáctého století množství pramenů podstatně narůstá. Několik z nich se také týká přímo i Panské Lhoty. Jedná se hlavně o novou pozemkovou knihu, 71 o aktualizovaný urbář panství, o tři soupisy lidu 72 69 Balcárek, P.: Brtnice ve víru třicetileté války. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 133-149. 70 Tamtéž. Dále srovnej: Matějek, F.: Lánové rejstříky jihlavského a znojemského kraje. Praha 1983. 71 MZA Brno, fond C17, inv. č. 535, Gruntovní kniha Panské Lhoty 1637-1806. 72 MZA Brno, fond F16, inv. č. 34, Soupis osedlých a dobytka s výměrou osevu na zimu v roce 1666. MZA Brno, fond F16, inv. č. 35, Soupis lidu na brtnickém panství v roce 1675. MZA Brno, fond G169 II, sign. 537, Soupis hospodářů a čeledi na brtnickém panství z roku 1703. Viz přílohy číslo 9, 10 a 12. 19

a o tereziánský katastr 73. Roku 1645 byla také založena pamětní kniha městečka Brtnice, kam se zapisovaly významné události až do šedesátých let osmnáctého století. 74 Všechny tyto prameny budou podrobněji pojednány později. Nyní se podíváme spíše na stav celého panství v letech po skončení třicetileté války. Majitelem panství byl Klaudius Collalto, který sloužil císařům Ferdinandovi III. a Leopoldovi I. jako velvyslanec v Itálii, Sasku, Braniborsku a Anglii, takže na panství příliš nepobýval. Oženil se s Marií Isabelou Gonzagovou a měl s ní syna Rombalda, který však záhy zemřel. Brtnice plnila v této době reprezentativní úlohu jako sídlo příslušníků dvou tak významných rodů. Z tohoto důvodu byl zřejmě v letech 1650-1655 přestavěn brtnický zámek do reprezentativní barokní podoby. Klaudius zemřel roku 1661 jako čtyřiatřicetiletý a správy jeho panství Brtnice, Černá a Rudolec se ujal jeho mladší bratr Antonín František. Centrem všech jeho dominií se stala právě Brtnice. 75 Zástupcem vrchnosti na všech jejich panstvích byl regent, neboli vrchní hejtman. Zástupcem vrchnosti na brtnickém panství byl hejtman. Jemu byl v této době podřízen důchodní písař (vrchní účetní) a purkrabí (dohlížel na hospodaření velkostatku, hlavně na živočišnou výrobu). Purkrabímu podléhal obroční písař (zodpovídal za rostlinnou výrobu, vedl obilní účty), lesní pojezdný (měl na starost lesní hospodářství) a hospodářský pojezdný (zodpovídal za polní práce, nadřízený šafářů a šafářek). O zámeckou budovu se staral zámecký správce. Za výrobu piva ručil vrchní sládek, za rybníky zase porybný. Ti už ale úředníky v pravém slova smyslu nebyli. 76 Více úředníků a dalších panských zaměstnanců bylo potřeba proto, že vrchnost začíná v této době podnikat více ve vlastní režii 77. Roku 1662 bylo na panství sedm panských dvorů, čtyři ovčíny a později byla založena ještě papírna, hřebčinec a další čtyři dvory. S tím ovšem souvisí také výrazné zvýšení robot v této době, které je způsobené také nedostatkem pracovních sil. Na Brtnickém panství sice nedošlo za třicetileté války k tak výraznému populačnímu úbytku, ale protože se jednalo o velmi chudý kraj, docházelo po válce často ke zběhnutí poddaných do úrodnějších oblastí, kde bylo dostatek pustých gruntů. 73 MZA Brno, fond D4, inv. č. 371, Tereziánský katastr vesnice Panská Lhota. 74 OÚ Brtnice, kniha č. 17, Pamětní kniha městečka Brtnice 1645-1760. 75 Zaoralová, M.: Období druhého nevolnictví 1648-1740. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 151-177. 76 Ke správě brtnického panství více viz: Zaoralová, M.: Vývoj správy brtnického velkostatku a její písemnosti, SAP 19, 1969, s. 268-271. 77 Roku 1655 tvořil výnos z poddanské činže již jen 4,18% z příjmu velkostatku. 20

Lhoty. 79 Antonín František zemřel roku 1696. Se svojí druhou ženou Marií Maxmiliánou Protože byla Brtnice sídelním městečkem Collaltů a centrem velkého panství, probíhala zde ve druhé polovině rozsáhlá výstavba, podpořená navíc velkým požárem městečka v roce 1657. Například v letech 1672-73 byla na kopečku nad městečkem směrem k Panské Lhotě vystavěna kaple Panny Marie Pomocné. Vrchností byl placen kněz, který zde sloužil mše, kterých se jistě někdy účastnili i obyvatelé Panské Lhoty, a také hudba. Právě ke zdejšímu záduší směřovala velká část zbožných odkazů ze Lhoty, další odkazy byly určeny hlavně ke svatému Jakubu a do Střížova. O hospodářském rozvoji svědčí skutečnost, že roku 1656 bylo v Brtnici už 62 řemeslníků. Roku 1671 povolil císař Leopold Brtnickým další výroční trhy na svatého Silvestra a na svatého Cyrila a Metoděje. Týdenní trh byl přeložen ze soboty na úterý. V roce 1680 se v Brtnici zastavil sám císař Leopold při útěku před morem z Vídně do Prahy. Nechal zde na zámku jednoho z dvořanů nakaženého morem, od kterého se nemoc rozšířila do městečka, následkem čehož zemřelo mnoho lidí. Jestli na mor zemřel někdo i v Panské Lhotě není jisté. Mor se na panství vrátil ještě i v dalších letech. Roku 1713 to byl mor dobytčí a v letech 1715-1716 mor lidský i dobytčí. 78 V době panování císaře Leopolda I. vrcholily turecké války. S tím souviselo zvyšování státní berně kontribuce. Právě za účelem kontroly výběru kontribuce byly v roce 1679 sepsány lánské rejstříky a později katastry (tereziánský, josefínský a stabilní). Kromě toho docházelo také k odvodům rekrutů do armády. V šedesátých letech bojoval například proti Turkům jako rejtar i jeden člen rodiny Vrtalů z Panské rozenou Altmanovou, poprvé provdanou Sinzendorfovou, měl dva syny. Starší Leopold Adolf zdědil panství na Moravě, zatímco mladší Karel Kristián statek Ebreichsdorf am Moos v Rakousku. Leopold však padl už roku 1707 v souboji s Augustem Jáchymem hrabětem Sinzendorfem a administrátorem dědictví byl určen Karel Ludvík z Rogendorfu. Roku 1708 připadlo brtnické panství Antonínu Rombaldovi, synovi Vinciguerry Collalto z mladší italské větve rodu, který držel panství až do své smrti roku 1740. Antonín byl kromě Brtnice také pánem na hradě Veveří, na panství Černá-Rudolec a držel také dvůr ve Velké Bíteši. 78 Zaoralová, M.: Období druhého nevolnictví 1648-1740. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 151-177. 79 Tamtéž. 21

V této době byly již zaceleny všechny ztráty způsobené třicetiletou válkou a docházelo k populačnímu růstu a hospodářské konjunktuře. Nejvíce zisků plynulo vrchnosti z panských dvorů, kterých bylo v této době již jedenáct, dále z vaření piva a jiného podnikání ve vlastní režii. Méně se již vyplácelo rybniční hospodaření, takže došlo k vysušení některých rybníků. Poměrně málo peněz získávala zatím vrchnost z lesů. Za významnou událost na panství lze jistě označit návštěvu císaře Karla VI. v Brtnici roku 1723. O deset let později potvrdil na přímluvu hraběte císař brtnickým měšťanům jejich dosavadní práva. Roku 1740 umírá jak císař Karel VI.,, tak i hrabě Antonín Rombald Collalto. Nástup císařovny Marie Terezie bývá považován za počátek období osvícenského absolutismu v habsburských zemích. Panská Lhota a brtnické panství v letech 1740-1792: Právě tohoto období se týká velká část následujících kapitol, proto se zde omezím jen na stručný výčet událostí, které postihly Panskou Lhotu, Brtnici a brtnické panství v době vlády osvícených panovníků Marie Terezie, Josefa II a Leopolda II. Roku 1740 umírá majitel panství hrabě Antonín Rombald z mladší větve rodu Collalto a statky po něm zdědil jeho syn Tomáš Vinciguerra Collalto. Roku 1751 rozšiřuje Tomáš brtnické panství nákupem alodních statků Okříšky a Pokojovice. V roce 1768 dále připojil k fideikomisu panství Uherčice, Písečné a Slavětín. Ve stejném roce ale umírá a panství se ujal jeho syn Jan Nepomuk, který zemřel ještě jako svobodný v roce 1772. Brtnické panství připadlo jeho strýci, Františku Augustinovi Collalto, mladšímu synovi Antonína Rombalda. Ten ale zemřel bezdětný už v roce 1779 a jeho dědictví získal Antonín Oktavián Collalto z jiné větve rodu, potomek Mikuláše Collalto, mladšího bratra prvního Collalta na Brtnici, Rombalda. Ten držel moravské državy Collaltů až do své smrti roku 1793. 80 V této době dochází ke značnému demografickému růstu. Všechny grunty v Panské Lhotě jsou však již osazené, takže se zvyšuje podíl vesnické chudiny podruhů a domkářů. Dále dochází ke stálému růstu kontribuce, což společně s vysokými poddanými dávkami odváděnými vrchnosti, zejména s neoblíbenou robotou vyvolává u vesnického obyvatelstva nespokojenost. Z tohoto důvodu je další růst roboty omezen robotními patenty Leopolda I, Karla VI a Marie Terezie. Aby mohl 80 Zaoralová, M. Janák, J.: Přechod od feudalismu ke kapitalismu. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 133-149. 22

stát lépe kontrolovat výši panských dávek, je roku 1775 sepsána tzv. urbariální fase, která představuje významný pramen pro poznání sociálního složení vesnického obyvatelstva v tomto období. 81 Tragickou událostí je bezesporu velký požár Brtnice v roce 1760, při které zcela shořela fara a v ní většina starých matrik. Obnovu fary a matrik měl na starost od roku 1768 nový farář František Josef Stejskal. Díky opisům předchozí matriky se mu podařilo zachránit většinu zápisů od roku 1741. Z tereziánských reforem se obyvatel Panské Lhoty dotklo hlavně zavedení čísel popisných roku 1771. Ves měla tehdy 40 čísel, z toho 19 selských statků, 3 chalupy a 18 domků vystavěných na obecní půdě. Další významnou reformou bylo zavedení povinné školní docházky roku 1774. Zpočátku chodili lhotské děti do Brtnice, ale protože to měly daleko, vyučoval od roku 1785 krejčí a vysloužilý voják Tomáš Šťáva ve svém domku č.p. 16 v Panské Lhotě. Tato škola byla oficiálně potvrzena roku 1788 a chodily do ní i děti z Malého a Dolního Smrčného. Zvláštní školní budova byla v Panské Lhotě vystavěna až roku 1827. 82 Z josefínských reforem se jistě obyvatel Panské Lhoty týkal hlavně dekret o zrušení nevolnictví z roku 1781. Díky tomuto dekretu nepotřebovali již poddaní ke stěhování ani k uzavírání sňatku souhlasu vrchnosti a mohli dokonce svobodně bez výhostu opustit panství. Na chudé západní Moravě to ale vedlo k odchodu mnoha lidí, zejména z nižších vrstev společnosti do úrodnějších krajů. Mnoho lidí se také stěhovalo do rostoucích měst, hlavně do Vídně. Další dekret císaře Josefa II ze stejného roku, týkající se náboženské tolerance, zvaný toleranční patent, se lhotských obyvatel tolik nedotkl. Třeba že se jejich předci hlásili k utrakvismu a později snad k luteránství, nekonvertoval koncem osmnáctému století k reformované církvi nikdo. Několik protestantů se ale objevilo v Brtnici a také v okolních vsích Střížov a Dolní Smrčné. 83 Další z řady reformních činů Josefa II. bylo rušení klášterů. V roce 1784 byl zrušen také pavlánský klášter v Brtnici. Prostory bývalého kláštera sloužily dále panskému velkostatku jako kanceláře a ubytovna. Počátkem devatenáctého století zde byla zřízena bavlnářská manufaktura, první podnik tohoto druhu na Moravě, který ale záhy zanikl. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie (původně bratrská modlitebna sv. Matouše) byl zrušen zároveň 81 MZA Brno, fond D5, inv. č. U26/Y, Urbariální fase vesnice Panská Lhota. 82 OA Jihlava, OÚ Brtnice, Kronika obce Panské Lhoty, s. 5. Dále OA Jihlava, fond: Národní škola Panská Lhota, inv. č. 156 a 157, Kronika školní a Kronika školní nově založená roku 1888, s. 8. 83 MZA Brno, fond E67, mikr. č. 6276, Matrika brtnické farnosti z let 1760-1784. 23

s klášterem, ale roku 1831 byl obnoven a zasvěcen blahoslavené Juliáně Collalto. Současně s klášterem byla odsvěcena také kaple Panny Marie Pomocné (pasovské) na kopečku nad Brtnicí a byl sem rozšířen přilehlý špitál určený pro bývalé panské zaměstnance. V této době byla také zbourána kaple svatého Jana Nepomuckého v Brtnici a na jejím místě byla postavena nová školní budova. Roku 1789 vypracovaný berní a urbariální patent, který prakticky rušil robotu pro sedláky bohužel prakticky nevstoupil v platnost, protože Josef II roku 1790 zemřel a nový císař Leopold II tento patent odvolal, takže na zrušení roboty si lhotečtí museli počkat až do roku 1848, ale to je už mimo období sledované v této práci. 84 Znak hrabat z Collalto et San Salvatore, majitelů Panské Lhoty v letech 1623-1848 84 Zaoralová, M. Janák, J.: Přechod od feudalismu ke kapitalismu. In: J. Janák (eds): Dějiny Brtnice a připojených obcí, Brno 1988, 133-149. 24