5. Koncept a klasifikace tkání

Podobné dokumenty
Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

Histogeneze příklady. 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání

Diferenciace tkání. Diferenciace blastocysta: Cytotrofoblast. Trofoblast. Syncytiotrofoblast. Epiblast. Embryoblast. Hypoblast

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

Základní morfogenetické procesy

Mezonefros. Neokortex s glomeruly. Metanefrogenní blastém. dřeň s kanálky. Magn. x10. Henleovy kličky (nižší buňky) Sběrací kanálek (vyšší buňky)

PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADNÍ EMBRYOLOGICKÉ POJMY 9 2. VÝZNAM EMBRYOLOGIE PRO KLINICKOU MEDICÍNU 13

Embryonální období. Martin Špaček. Odd. histologie a embryologie

Obsah Úvod Základní vlastnosti živé hmoty

Gastrulace, neurulace, somitogenese 508

Termíny z časného vývoje zárodku:

Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ

Histologie a embryologie

Zdravotní nauka 1. díl

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Neurulace. Vývoj ektodermu.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

4.2.1 Molekulární podstata svalové kontrakce Klidové napětí svalu a jeho význam Typy svalové kontrakce

1- živočichové úvod. Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková. Tematická oblast. Ročník 2. Datum tvorby

Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha vědět, co je příčinou nemoci a smrti

Živá soustava, hierarchie ž.s.

Indukovaná pluripotence. Petr Vodička Liběchov 16/11/2016

Genetická kontrola prenatáln. lního vývoje

ČLOVĚK. Antropologie (z řeckého anthrópos člověk) - snaží se vytvořit celkový obraz člověka

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ

Variace Vývoj dítěte

Anatomie a fyziologie člověka

Organizace buňky Cytoplasmatická membrána a specializace buněčného povrchu

Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění

Sekvenování genomu a bioinformatika Kmenové buňky vytvořené genetickou manipulací Materiálové a tkáňové inženýrství Editace genomu

Seznam šablon - Přírodopis

Učební osnovy vyučovacího předmětu přírodopis se doplňují: 2. stupeň Ročník: osmý. Dílčí výstupy. Tematické okruhy průřezového tématu

BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN

M A T U R I T N Í T É M A T A

Otázky k ústní zkoušce z anatomie pro posluchače bakalářského studia všech oborů kromě fyzioterapie a ergoterapie

Embryologie III. Vývoj žloutkového váčku, amnion, chorion. Extraembryonální coelom. Ústav pro histologii a embryologii 1.LF Univerzity Karlovy

POŽADAVKY NA HODNOCENÍ STUDENTA

Zdravotní nauka 1. díl

Vstup látek do organismu

LÉKAŘSKÁ BIOLOGIE B52 volitelný předmět pro 4. ročník

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Úvod do preklinické medicíny PATOFYZIOLOGIE. Kateryna Nohejlová a kol.

Variace Dýchací soustava

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Seminář pro maturanty

Segmentální organizace těla

DIDAKTICKÝ TEST- OBECNÁ ZOOLOGIE

Buňka --- tkáň --- orgán --- org. soustava --- organismus

EPITELOVÁ TKÁŇ. šita. guru. sthira. ušna. mridu višada. drva. laghu. čala. Epitelová tkáň potní žlázy. Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň

Okruh B: Orgánové soustavy (trávicí, dýchací, močová a pohlavní soustava, srdce, žlázy a kůže) zelená

Vývoj obličeje nosní a ústní dutiny Vývoj zubu

PRIR2 Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti přírodních věd

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Druhy tkání. Autor: Mgr. Vlasta Hlobilová. Datum (období) tvorby: Ročník: osmý. Vzdělávací oblast: přírodopis

Živočišné tkáně EPITELOVÁ TKÁŇ

Biologie - Septima, 3. ročník

Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

:25 1/5 1. přednáška

Prvotní organizmy byly jednobuněčné. Rostla složitost uspořádání jednobuněčných komplikované uspořádání uvnitř buňky (nálevníci).

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

EMBRYONÁLNÍ KMENOVÉ BUŇKY

Oběhový systém. Oběhový systém. Tunica intima. Obecná stavba cév. Tunica media. Endotelové buňky. Srdce (cor) Krevní cévy. histologie.

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno

Úvod do preklinické medicíny NORMÁLNÍ FYZIOLOGIE. Jan Mareš a kol.

Patologie. PATOLOGIE, Všeobecné lékařství, 3. ročník. Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze (

VY_32_INOVACE_11_ORGANOVE_SOUSTAVY_LIDSKEHO_TELA. Časová dotace: 45 min Datum ověření:

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 7. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se stavbou těla savců. Materiál je plně funkční pouze s použitím

CZ.1.07/1.5.00/

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

PRAKTICKÉ CVIČENÍ č. 1

ZŠ ÚnO, Bratří Čapků 1332

Téma I: Tkáň svalová

Biologie člověka a základy zdravovědy 1 a 2

doc. RNDr. Renata Veselská, Ph.D., M.Sc. Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta MU

Nervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní základní funkce jako:

cílem připraveného dumu je procvičit si vědomosti a znalosti z oblasti Vývoj a stavba člověka.

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo

Maturitní témata Biologie MZ 2017

Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

Zdravotní nauka 1. díl

Tělní dutiny Alexandra Hánová Brno; 2014

SOMATICKÁ A VEGETATIVNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA

OTÁZKY PRO STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠKY

Název materiálu: Savci stavba těla

2.ročník - Zoologie. Rozmnožování Zárodečné listy (10)

Živočišné tkáně. Vznik - histogeneze diferenciace proliferace

Základní škola praktická Halenkov VY_32_INOVACE_03_03_16. Člověk III.

Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl

EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Zdravotně sociální fakulta. Fyziologie (podpora pro kombinovanou formu studia) MUDr.

Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vyučovací předmět: Přírodopis Ročník: 8. Průřezová témata,

Variace Soustava tělního pokryvu

ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVIN MNOHOBUNĚČNÝCH, TKÁNĚ

HLAVOVÉ NERVY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

Transkript:

5. Koncept a klasifikace tkání Petr Vaňhara, PhD Ústav histologie a embryologie LF MU pvanhara@med.muni.cz

Organizace lidského těla Hindu Chinese medicine Jan E. Purkyně Matthias J. Schleiden Theodor Schwann Robert Remak Rudolf Wirchow a další Avicenna Aristoteles a navazující středověká medicína Moderní buněčná teorie

Co je podstatou buněčné tkáňové variability Jak mnohobuněčného Co se je liší to myš vlastně a organismu kvasinka? tkáň??

Moderní buněčná teorie Organismy jsou sloţeny ze základních jednotek - buněk Nové buňky vznikají pouze dělením stávajících buněk Buňky představují termodynamicky otevřený systém Dědičná informace se přenáší na dceřiné generace Buňky se neliší v základním strukturním a chemickém složení

Orgány a tkáně - 6 10 13 buněk více neţ 200 různých typů Tkáně - funkční, trojrozměrné, organizované seskupení morfologicky podobných buněk a jejich produktů a derivátů Orgán část těla adaptovaná k funkci skládá se z jednotlivých tkání

Kmenové buňky Asymetrické dělení Diferenciace Knoblich JA. Asymmetric cell division during animal development. 2001. Nat Rev Mol Cell Biol

Kmenové buňky Totipotence - Všechny buňky těla včetně extraembryonálních tkání - Zygota a raná stádia Pluripotence - Všechny buňky těla s výjimkou trofoblastu - Blastocysta Inner cell mass - ICM (embryoblast) - Embryonální kmenové buňky (hescs) Multipotence - Různé buněčné typy v rámci tkáně - Mesenchymální SC, hematopoietické SC Oligo- a unipotence - Jeden nebo několik buněčných typů hematopoietické buňky, tkáňové prekurzory (obnova epitelů apod.) http://www.embryology.ch/anglais/evorimplantation/furchung01.html

Kmenové buňky Embryonální kmenové buňky - odvozeny z embryoblastu (ICM) blastocysty - pluripotentní - model rané embryogeneze, histogeneze, význam pro regenerativní medicínu Tkáňové (adultní) kmenové buňky - regeneration and renewal of tissues - GIT, CNS, mesenchym - regenerativní medicína, nádorová biologie

Kmenové buňky Nádorové kmenové buňky - solidní tumor je vţdy heterogenní - malá populace buněk s charakterem SC můţe znovu iniciovat růst tumoru Indukované pluripotentní kmenové buňky - dospělá diferencovaná buňka (fibroblast) je dediferencovaná do pluripotentního stavu - reprogramovaná k diferenciaci do ţádaného buněčného typu - regenerativní medicína, buněčná a genová terapie Nobel prize 2012 Nakagawa M., Yamanaka S. Reprogramming of Somatic Cells to Pluripotency. In Meshorer E., Plath K., (eds). The Cell Biology of Stem Cells. Landes Bioscience 2010.

Mikroskopická stavba tkání Je dána průnikem velkého mnoţství parametrů Dynamika genové exprese Epigenetický profil Funkční adaptace Rozdíly v těchto parametrech TKÁŇ se odráţejí ve vlastní histologické stavbě tkání Mezibuněčné interakce Embryonální vývoj Evoluční historie

Genetický a epigenetický profil tkání Výslednou stavbu a funkci tkání určuje projev řady strukturních genů různý v různých lokalizacích i časových úsecích doi:10.1038/nature10523

Embryonální původ Trilaminární zárodečný disk (3. týden) Ektoderm Entoderm Mesoderm

Laterální Neuroektoderm Intermediální Povrchový ektoderm Paraxiální Hlavový Embryonální původ Ektoderm Mesoderm Entoderm Epidermis a její deriváty Rohovka a epitel čočky Zubní sklovina Vnitřní ucho Adenohypofýza Epitel ústní dutiny a části análního kanálu Neurální trubice a její deriváty: - CNS - Retina - Neurohypofýza - Epifýza Neurální lišta a její deriváty: - Kraniální, spinální, autonomní ganglia, PNS - Schwanovy buňky, gliální buňky, - Chromafinní buňky nadledviny - Enteroendokrinní buňky - Melanoblasty - Mesenchym hlavy a jeho deriváty faryngeální oblouky - Odontoblasty Pojivová tkáň hlavy, lebka, dentin Kosterní svalovina hlavy, trupu a končetin Dermis Pojivová tkáň Urogenitální systém + vývody a přídatné ţlázy Viscerální pojivová tkán Serózní membrány pleury, peritonea a perikardia Krevní buňky, leukocyty Kardiovaskulární a lymfatický systém Slezina Adrenální kortex Epitel GIT s výjimkou ústní dutiny a části análního kanálu Extramurální ţlázy GIT Epitel močového měchýře a trubice Epitel respiračního systému Thyroidea, parathyreoidní tělíska, thymus Parenchym tonsil Epitel cavum tympani a Eustachovy trubice

Evoluční historie Redukce vlastní buněčné identity během vývoje mnohobuněčných organismů - Striktní kontrola buněčného dělení - Schopnost diferenciace a funkční specializace - Programovaná buněčná smrt Selekční tlak vedoucí k vytvoření efektivní mezibuněčné kooperace - Transport ţivin, pohyb, reprodukce Evoluční novinky - Lokomoční polarita, bazální membrána, mezibuněčná spojení - Extracelulární trávení, chemické (acetylcholin) a elektrické synapse, senzorické buňky - Primární (apikální-blastoporální) a sekundární (anterio-posteriorní) osa těla - Příčně pruhované svaly, protonefridie (vylučovací systém)

Příklad plasticity tkání buňky neurální lišty Ref.: Shakhova O., Sommer L. Stem Book 2012. Neural crest-derived stem cells

Molekulární principy histogeneze Příklad: Hox komplex Starobylá skupina genů řídích transkripci ostatních regulátorů Tkáňová diferenciace podél anterio-posteriorní osy doi:10.1038/sj.hdy.6800872 Člověk (39 genů) Cluster Chromozom Počet Hox genů HoxA 7 11 HoxB 17 10 HoxC 12 9 HoxD 2 9

Hox komplex a morfogenetické pole Příklad I: Diferenciace myšího urogenitálního traktu (prostata) doi: 10.1210/en.2006-1250 Dorsal Ventral Anterior Posterior Posterior Anterior Hoxb13 Místně i časově specifická exprese různých regulačních genů určuje výslednou lokalizaci, orientaci i podobu tkáně Distal Proximal

Příklad II: Růst a diferenciace zubu - Indukce a tkáňové interakce - interakce orálního epitelu a dentálního mesenchymu - specifická exprese homeoboxových genů v mesenchymu ohraničuje regiony, ve kterých se bude budoucí zub vyvíjet odontogenní homeoboxový kód - jednotlivé okrsky sousedních tkání se ovlivňují pomocí signálních molekul (cytokinů) např. BMP, FGF - morfogeneze zubů podél proximální distální a orální aborální/rostrální kaudální osy

Příklad organogeneze - vývoj končetin 4. týden končetiny v podobě vychlípenin ventrolaterální stěny Apikální ektodermální výběţek (AER) 6. týden rozlišitelné dlaně a chodidla vytvořená základní chrupavčitá kostra (hyalinní chrupavka) endochondrální osifikace od 12. týdne primární osifikační centra v dlouhých kostech)

Tvar končetin

Tvorba chrupavčitého skeletu 6. týden 8. týden

Tvorba končetin HOX BMP FGF IGF Proliferace Vaskularizace Thalidomid Ektoderm AER Mesenchym ZPA

Poruchy vývoje končetin Unilaterální amelie Meromelie (phocomelia) Kritický první trimestr

Proč se zajímat o embryonální vývoj tkání a molekulární mechanismy histogeneze? - Regenerativní a transplantační medicína - Individualizace léčby na míru konkrétnímu pacientovi - Vývoj a testování specifických léčiv - Modelování různých onemocnění

Přestávka

Raný embryonální vývoj a vznik tkání

Na začátku vývoje je jen jediná buňka

Lidské tělo 10 13 10 14 buněk (10 000 000 000 000 100 000 000 000 000)

Týden 1 Den 1 7 po oplození

Týden 2 Embryonální tkáně vznikají pouze z malé skupiny buněk Bilaminární zárodečný disk

Týden 2

Týden 3 Tvorba třetího zárodečného listu Trilaminární zárodečný disk

Týden 3-8 Jsou určeny tělní osy Je rozhodnuto o osudu všech buněk a vývoji tkání Koncem 8. týdne embryo začíná mít lidský tvar plod (fetus)

Týden 8

Týden 21 Týden 13

Tkáně

Tkáň Z definice: tkáň struktura těla tvořená buňkami stejného (podobného) typu vyvinutých k plnění určité funkce. Z různých tkání jsou sloţeny jednotlivé orgány (lekarske-slovniky.cz). Více neţ 200 různých buněčných typů v lidském těle ale jen čtyři základní typy tkání

Současná klasifikace tkání Na základě morfologických a funkčních znaků Epitelová Svalová Kontinuální, avaskulární vrstvy buněk s různou funkcí, orientovaných do volného prostoru, se specifickými mezibuněčnými spoji a minimem mezibuněčného prostoru a ECM Deriváty všech tří zárodečných listů Obsahují myofibrily schopnost kontrakce Derivát mezodermu - KS, myokard, mezenchymu - HS Výjimečně ektoderm (např. m. sphincter a m. dilatator pupillae) Nervová Neurony a neuroglie Příjem a přenos elektrického vzruchu Derivát ektodermu, výjimečně mezenchymu (mikroglie) Pojivová Dominantní přítomnost extracelulární matrix Vazivo, chrupavka, kost, tuková tkáň Derivát zejména mezenchymu

Tkáň epitelová Buňky kryjící a vystýlající povrchy buňky jsou otevřené do volného prostoru Odvozeny ze všech tří zárodečných listů Funkční a morfologické adaptace

Různé funkční adaptace Keratin Epitel Podkoží Krycí (kůže)

Různé funkční adaptace Absorpční (střevo)

Různé funkční adaptace Sekreční (epitelové ţlázové buňky)

Různé funkční adaptace Vomeronasální orgán Vnímání (neuroepitel)

Tkáň pojivová Mezenchymální původ Vazivo, chrupavka, kost

Tkáň svalová Mezenchymální původ Hladká svalovina Příčně pruhovaná (kosterní) svalovina Srdeční svalovina (myokard)

Tkáň nervová Centrální (CNS) a periferní nervová soustava (PNS) Nervový systém CNS je oddělený hematoencefalickou bariérou Neurony (10 10-10 11 ), neuroglie a Schwannovy buňky

Embryonální původ tkání Ektoderm Mesoderm Endoderm Epidermis a některé koţní deriváty Svalová tkáň Plíce CNS/PNS Ledviny Pankreas Pigmentové buňky Urogenitální systém Štítná ţláza Oční čočka Srdce Ţaludek Pojivová tkáň hlavy Krev Střevo Slezina Močový měchýř

Orgány a orgánové soustavy Orgán skupina tkání vykonávající určitou funkci např. srdce, mozek, plíce, játra, střeva, děloha, slinivka Orgánová soustava skupina orgánů s určitou funkcí např. : Trávicí soustava (ústní dutina, jazyk, zuby, jícen, ţaludek, střevo, atd.) Dýchací soustava (dýchací cesty, plíce) Vylučovací soustava (ledviny, močové cesty) Ţlázy s vnitřní sekrecí (slinivka, štítná ţláza, vaječníky, nadledviny) Ţlázy s vnější sekrecí (slinivka, játra, potní a mazové ţlázy, slinné ţlázy)

Orgánová soustava skupina orgánů s určitou funkcí Pohybová a opěrná soustava (svaly, kosti chrupavky) Oběhová (srdce, cévy) Mízní (mízní cévy a uzliny) Nervová (mozek, mícha, smyslové orgány) Rozmnoţovací (vaječníky, děloha, prsní ţlázy, genitálie) Krycí (kůţe a její deriváty)

Po této přednášce máte představu o: základní architektuře, funkci a typizaci tkání, orgánů a orgánových soustav embryonálním a fetálním vývoji principu utváření orgánů, tvarů a struktur

Děkuji za pozornost Petr Vaňhara, PhD. Ústav histologie a embryologie LF MU www.med.muni.cz/histol/histolc.html pvanhara@med.muni.cz