Seminární práce z DENDROLOGIE Posouzení druhového složení dřevinné vegetace na modelovém příkladě lokality krajinné zeleně a plochy veřejné zeleně v intravilánu sídla Jméno: Tomáš Severa Obor: PÚPN Ročník: druhý
LOKALITA A: zámecký park Hluboká nad Vltavou 1.Charakteristika lokality Jedná se o anglický park, který je charakterizován tzv. umělou přirozeností( zakřivení cest), druhovou pestrostí, sbírkami dřevin, solitérními stromy i skupinami dřevin barevně sladěných v různých vegetačních obdobích. Areál zámku má tři části, přímo před hlavní branou je zahrada ( záhony, tvarované živé ploty), následuje park, který je o něco výše (asi dvanáct schodů mezi zahradou a parkem) a který jsem si vybral k popisu. Z druhé strany je ještě jedna zahrada.ve vlastním parku je zastoupeno jak velké množství cizokrajných dřevin, tak hodně domácích exemplářů ( solitérů i skupin). V zadní části jsou také palouky malebně lemované nebo přerušované skupinami dřevin. Konec parku má místy charakter mlází a lesa. Park je užíván k relaxaci, procházkám místních obyvatel i turistů. V parku jsou četné průhledy na zámek i na druhou stranu, tady na Munický rybník a bažantnici( zámek, původně hrad, je postaven na vyvýšenině, lze tedy vidět daleko do údolí). 2.Klimatologie Dle "Atlasu podnebí ČSR" je území lokality řazeno do klimatické oblasti B-mírně teplá, okrsku B3 mírně teplá, mírně vlhká, s mírnou zimou, pahorkatinatá Klimatický region (podle BPEJ): 5 Mírně teplý, mírně vlhký, Suma teplot nad 10 C: 2200-2500 Průměrná roční teplota: 7-8 C Průměrný roční úhrn srážek: 550-650 mm Pravděpodobnost suchých vegetačních období: 15-30 Vláhová jistota: 4-10 Počet dnů se sněhovou pokrývkou:40-50 3.Hydrologie Parkem neprotéká žádný potok (celý park je na kopci), za deště voda odtéká po cestách, kanály, za silného deště se tvoří rony. Celé území spadá do povodí Vltavy. 4.Geomorfologie a geologie Oblast je pahorkatinatá, převládá zde kopcovitý reliéf.
Nadmořská výška zámku je asi 400 m n. m. Zámecká zahrada je rovinatá, zámecký park je svažitý. Na tomto území jsou přirozeným porostem bukové doubravy. Ty se vyskytují na živinami chudých substrátech (ruly, žuly, svory, kyselé břidlice aj.). Vyskytují se zde jílovité půdy až jíly, I. kategorie nad 60 %. Mateční horninou jsou tercierní horniny. 5.Biogeografické členění území Toto území je kopcovité. Převažují zde louky, lesy, orná půda. V blízkosti zámku se nacházejí dva větší rybníky, a to Bezdrev a Munický rybník. 6.Fytogeografie a fytocenologie Podle Neuhäuslové (Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Academia 1998) jsou v daném území přirozeným porostem bukové doubravy. Biková doubrava s dominantním dubem zimním (Quercus petraea) se vyznačuje slabší příměsí až absencí méně či více náročných listnáčů břízy (Betula pendula), habru (Carpinus betulus), buku (Fagus sylvatica), jeřábu (Sorbus aucuparia), lípy srdčité (Tilia cordata), na sušších stanovištích i s přirozenou příměsí borovice (Pinus sylvestris). Dub letní (Quercus robur) se objevuje jen na relativně vlhčích místech. Zmlazené dřeviny stromového patra jsou nejdůležitější složkou slabě vyvinutého patra keřového. 7.Charakteristika současné dřevinné vegetace lokality Fyziotyp aktuální vegetace vegetace mezofilní až xerofilní vegetace AD acidofilní březové, borové a jedlové dubiny 8.Podrobná charakteristika dřevinné vegetace Dřeviny plní v zahradě především funkci okrasnou. Z části se jedná o dřeviny původní. Stromové patro K nejvíce zastoupeným jehličnanům patří některé smrky (Picea jezoensis, Picea abies Barryi, Cupressina, Nidiformis, Picea omorica), borovice těžká (Pinus ponderosa), žlutopestré tisy (Taxus baccata Aurea, Aureovariegata ), zerav obrovský (Thuja plicata), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) a zakrslý, pestrolistý zeravinec (Thujopsis dolabrata Variegata Nana ), jinan (Gingko biloba).
Z listnáčů jsou to především javory (Acer cissifolium, Acer monspessulanum, Acer platanoides Dilaceratum ), dále ořechovec plstnatý (Carya tomentosa), různolistý a převislý jasan ztepilý (Fraxinus excelsior Diversifolia a Pendula ), žlutopestrý jasan pensylvánský (Fraxinus pensylvanica Aucubaefolia ), ořešák černý (Juglans nigra), některé duby (Quercus cerris, Q. macranthera, Q. palustris, Q. petraea), jerlín japonský (Sophora japonica), jeřáb zvrhlý (Sorbus hybrida), robustní lípa stříbrná (Tilia tomentosa), bělavě pestrý jilm vysoký (Ulmus procera Argenteovariegata ) aj. Keřové patro Z keřů je tu zastoupen javor tatarský (Acer tatricum), akébie pětičetná (Akebia quinata), podražec velkokvětý (Aristolochia durior), dřisťál Juliin (Berberis julianae), čimišník křovitý (Caragana frutex), červenolistá ruj (Cotinus coggygria Rubrifoliusů), zákula japonská (Kerria japonica), drobnolistý zimolez tatarský (Lonicera tatarica Angustifolia ), jeřábník jeřábolistý (Sorbaria sorbifolia), klokoč (Staphylea pinnata), některé kaliny (Viburnum plicatum, V. rhytidophyllum) aj. stavem 9.Porovnání potenciální přirození vegetace lokality s jejím současným Současný stav vegetace vykazuje veliké odlišnosti s původní vegetací. Jedná se o uměle vytvořený park s velkým množstvím cizokrajných keřů i stromů, které se v původní vegetaci nevyskytovaly. Druhová skladba parku je pestrá a vyskytují se zde i dřeviny, které se neodlišují od původní vegetace.
LOKALITA B: část lesa mezi obcemi Hrdějovice, Borek a Hosín 1.Charakteristika lokality Jedná se o les mezi obcemi Hrdějovice, Borek a Hosín. Jedná se oblast mezi bývalým pískovým lomem a Ortami ( komplex podzemních chodeb, bývalý důl na kaolin). 2.Klimatologie Dle "Atlasu podnebí ČSR" je území lokality řazeno do klimatické oblasti B-mírně teplá, okrsku B3 mírně teplá, mírně vlhká, s mírnou zimou, pahorkatinatá Klimatický region (podle BPEJ): 5 Mírně teplý, mírně vlhký, Suma teplot nad 10 C: 2200-2500 Průměrná roční teplota: 7-8 C Průměrný roční úhrn srážek: 550-650 mm Pravděpodobnost suchých vegetačních období: 15-30 Vláhová jistota: 4-10 Počet dnů se sněhovou pokrývkou:40-50 3.Hydrologie Územím neprotéká žádný stálý vodní tok, pouze jím vede jedna roklina( zřejmě bývalá propadlá chodba Ort), ve které se po deštích vytvoří potůček, který u výtoku z lesa ústí do kanalizace.celé území spadá do povodí Vltavy. 4.Geomorfologie a geologie Oblast je pahorkatinová, převládá zde kopcovitý reliéf. Nadmořská výška se pohybuje zhruba okolo 430 m. Na tomto území jsou přirozeným porostem střemchové doubravy a olšiny. Ty se vyskytují v nadmořské výšce převážně mezi 375 460 m. Osidlují fluvizemě a glejové půdy různého zrnitostního složení od lehčích štěrkopísčitých po těžké jílovité půdy. Vyskytují se zde jílovité půdy až jíly, I. kategorie nad 60 %. Mateční horninou jsou tercierní horniny.
5.Biogeografické členění území Toto území je kopcovité. Převažují zde louky, lesy, orná půda. V nejbližsím okolí se nenachází žádné potoky a jiné vodní toky. 6.Fytogeografie a fytocenologie Podle Neuhäuslové (Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, Academia 1998) jsou v daném území přirozeným porostem střemchové doubravy a olšiny. Dominantou je dub letní (Quercus robur), přimíšena bývá střemcha (Padus avium) a lípa srdčitá (Tilia cordata), ve vlhčích polohách je typický výskyt olše lepkavé (Alnus glutinosa) s příměsí vrby křehké (Salix fragilis). Místy bývá vysazován jasan (Fraxinus excelsior). V keřovém patru se kromě střemchy víceméně pravidelně objevuje Sambucus nigra, příp. Corylus avellana, řidčeji ostružiníky (Rubus idaeus, R. fruticosus) nebo Viburnum opulus. 7.Charakteristika současné dřevinné vegetace lokality Fyziotyp aktuální vegetace vegetace mezofilní až xerofilní vegetace AD acidofilní březové, borové a jedlové dubiny 8.Podrobná charakteristika dřevinné vegetace Stromové patro Z jehličnanů se zde hojně vyskytuje smrk ztepilý (Picea abies), o něco menší zastoupení tu má borovice lesní (Pinus sylvestris). V severozápadní části lesa byly cca před 5 lety vysázeny modříny opadavé (Larix decidua). Z listnatých stromů zde najdeme hlavně dub zimní (Quercus petraea), dále břízu bílou (Betula verrucosa), topol osika (Populus tremula). Keřové patro V keřovém patře se nejhojněji vyskytuje ostružiník (Rubus fruticosus). stavem 9.Porovnání potenciální přirození vegetace lokality s jejím současným Les má takové čtyři hlavní, velmi výrazné části. V jihovýchodní části je borovicová monokultura, v nižším patře rostou nálety břízy, dubu a smrku. Roklí je oddělena od velmi čisté smrkové monokultury, ta je téměř bez náletu. Další ostrou hranici
tvoří cesta do ort, za kterou jsou především listnáče velmi podobné původní vegetaci( zřejmě se zde z obavy z porušení podzemního důlního komplexu netěžilo dřevo). V západní části byla asi před pěti lety vysázena modřínová monokultura( především jako náhrada za větrem poničené smrky)