Evropský parlament 2014-2019 Výbor pro právní záležitosti 19.5.2016 ODŮVODNĚNÉ STANOVISKO VNITROSTÁTNÍHO PARLAMENTU K SUBSIDIARITĚ Věc: Odůvodněné stanovisko polského Sejmu týkající se návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (COM(2016)0128 C8-0114/2016 2016/0070(COD)) Podle článku 6 protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality může každý vnitrostátní parlament ve lhůtě osmi týdnů ode dne postoupení návrhu legislativního aktu zaslat předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko uvádějící, proč soudí, že dotyčný návrh není v souladu se zásadou V příloze naleznete odůvodněné stanovisko polského Sejmu týkající se výše uvedeného návrhu směrnice. Podle jednacího řádu Evropského parlamentu je za dodržování zásady subsidiarity odpovědný Výbor pro právní záležitosti. NP\1095286.doc PE582.430v01-00 Jednotná v rozmanitosti
PŘÍLOHA Příloha výnosu Sejmu Polské republiky ze dne 13. dubna 2016 (č....) Odůvodněné stanovisko Sejmu Polské republiky ze dne 13. dubna 2016 obsahující důvody, proč Sejm soudí, že návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, není v souladu se zásadou Sejm Polské republiky konstatuje, že návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (COM(2016)0128 final) není v souladu se zásadou subsidiarity, na kterou odkazuje čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU). Návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, protože není zaručeno, že přijetím opatření na úrovni EU bude vytyčených cílů dosaženo lépe než na vnitrostátní úrovni. Uváděným cílem návrhu směrnice je odstranění nekalých praktik a prosazení zásady, podle níž by za tutéž práci na témže místě měli být pracovníci odměňováni stejným způsobem. Těchto cílů má být dosaženo tím, že se zavede povinnost, aby se na vyslaného pracovníka v případě, že je doba jeho vyslání delší než 24 měsíců, vztahovaly pracovněprávní předpisy členského státu, do kterého byl vyslán, že se výše odměny vyplácené těmto pracovníkům změní z minimální mzdy včetně sazeb na přesčasy na mzdu včetně sazeb za přesčasy a že se stanoví stejná výše odměny pro pracovníky delegované v subdodavatelském řetězci a pracovníky hlavního dodavatele tím, že se na obě skupiny pracovníků budou vztahovat pracovní podmínky hlavního dodavatele. Podle Sejmu nebude těchto cílů návrhem směrnice dosaženo lépe ve smyslu čl. 5 odst. 3 SEU a článku 5 protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU) než opatřeními členských států přijatými na základě vnitrostátních právních předpisů. Sejm se domnívá, že v současnosti platné právní předpisy Evropské unie, které stanoví minimální mzdu v členském státě, na jehož území je pracovník vyslán, umožňují skutečnou sociální ochranu pracovníků a zároveň zohledňují přirozené rozdíly v úrovni hospodářského rozvoje jednotlivých členských států, jejichž výsledkem je různá výše odměny. Proto se Sejm domnívá, že další sjednocování výše odměn v členských státech musí být výsledkem postupného hospodářského rozvoje jednotlivých členských států, a nikoli legislativních opatření Evropské unie. V návrhu zcela chybí odůvodnění souladu návrhu směrnice se zásadou Za odůvodnění nelze v žádném případě považovat jedinou větu, která stanoví, že změnu stávající směrnice lze provést pouze přijetím nové směrnice. Sejm se domnívá, že toto nelze v žádném případě považovat za odůvodnění souladu návrhu směrnice se zásadou Skutečnost, že stávající směrnici lze změnit přijetím nové směrnice, neznamená, že řešení navrhovaná jako změny platné směrnice musí být skutečně zavedena na úrovni Evropské unie. Komise vůbec nezdůvodnila, proč by cíle, kterých má být PE582.430v01-00 2/2 NP\1095286.doc
navrhovanými změnami směrnice dosaženo, nemohly být lépe splněny na úrovni členských států. Chybějící odůvodnění, a zejména chybějící kvalitativní a kvantitativní ukazatele, je porušením článku 5 protokolu č. 2. Navíc do značné míry komplikuje úlohu vnitrostátních parlamentů, ba dokonce jim brání v tom, aby ověřily, zda je dodržována zásada subsidiarity (čl. 5 odst. 3, čl. 12 písm. b) SEU a článek 6 protokolu č. 2). V důsledku tohoto lze rovněž považovat za porušení čl. 4 odst. 3 SEU, podle kterého se Unie a členské státy podle zásady loajální spolupráce navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů vyplývajících ze Smluv. Podle ustanovení čl. 3 odst. 1 směrnice 96/71/ES členské státy zajistí, aby podniky bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr zaručovaly pracovníkům vyslaným na jejich území pracovní podmínky týkající se dále uvedených záležitostí: maximální délky pracovní doby a minimální doby odpočinku, minimální délky dovolené za kalendářní rok, minimální mzdy, včetně sazeb za přesčasy, podmínek poskytování pracovníků, zejména prostřednictvím podniků pro dočasnou práci, ochrany zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci, ochranných opatření týkajících se pracovních podmínek těhotných žen nebo žen krátce po porodu, dětí a mladistvých, rovného zacházení pro muže a ženy a ostatních ustanovení o nediskriminaci. Toto ustanovení platí v případech, kdy výše uvedené záležitosti jsou v členském státě, v němž se práce vykonává, stanoveny: právními či správními předpisy nebo kolektivními smlouvami nebo rozhodčími nálezy, které byly prohlášeny za všeobecně použitelné, jestliže se týkají činností uvedených v příloze. Navrhované nové znění čl. 3 odst. 1 směrnice 96/71/ES mimo jiné předpokládá změnu spočívající ve vypuštění odkazu na činnosti uvedené v příloze. Vypuštění odkazu na přílohu znamená, že všeobecně použitelné kolektivní smlouvy budou použitelné pro vyslané pracovníky ve všech odvětvích hospodářství, bez ohledu na to, zda jsou tyto činnosti uvedeny v příloze směrnice (tato výjimka se obecně týká pouze odvětví stavebnictví). Sejm upozorňuje na skutečnost, že čl. 3 odst. 10 směrnice 96/71/ES členským státům výslovně umožňuje rozšířit použitelnost pracovních podmínek stanovených v kolektivních smlouvách nebo rozhodčích nálezech na jiné činnosti vykonávané vyslanými pracovníky, než které jsou uvedeny v příloze. Přijetí navrhovaného ustanovení by znamenalo povinné rozšíření oblasti působnosti všeobecně použitelných kolektivních smluv na všechny vyslané pracovníky ve všech hospodářských odvětvích. Jak vyplývá z informací uvedených v bodu 4.3.2 pracovního dokumentu Komise s názvem Posouzení dopadu (SWD(2016)0052 final) připojeného k návrhu směrnice, přijetí navrhovaného řešení by mělo vliv pouze na čtyři členské státy. Ostatní členské státy buď využily možnosti podle čl. 3 odst. 10 směrnice a rozšířily oblast působnosti všeobecně použitelných kolektivních smluv na všechna odvětví hospodářství (11 členských států), nebo nezavedly všeobecně použitelné kolektivní smlouvy ve znění směrnice (14 států včetně Polska). Směrnice členským státům umožňuje, aby se svobodně rozhodly, zda zavedou všeobecně použitelné kolektivní smlouvy nebo zda přizpůsobí jejich ustanovení týkající se vyslaných pracovníků všem odvětvím hospodářství nebo jenom odvětvím, která jsou uvedena v příloze směrnice. Z informací uvedených v posouzení dopadu vyplývá, že členské státy tuto možnost NP\1095286.doc 3/3 PE582.430v01-00
využívají. Více než jedna třetina členských států na svém území uplatnila opatření navržená Komisí. Zbývající státy se rozhodly, že tak neučiní. Komise nedoložila, že sledovaného cíle nelze uspokojivě dosáhnout na úrovni členských států. Navíc, jak vyplývá z informací, které sama poskytla, by navrhované změny ovlivnily pouze velmi malý počet členských států. Navrhované změny rovněž nevedou k tomu, aby byly v rámci celé Unie přijaty společné normy, které by zaručily stejná práva všem vyslaným pracovníkům, jelikož směrnice ponechává rozhodnutí o zavedení všeobecně použitelných kolektivních smluv na členských státech. Proto se Sejm domnívá, že navrhovaná změna čl. 3 odst. 1 směrnice 96/71/ES, která předpokládá zrušení odkazu na přílohu směrnice, nerespektuje zásadu V současnosti platná ustanovení čl. 3 odst. 9 směrnice 96/71/ES mají být nahrazena novým čl. 3 odst. 1b. Za současného stavu mohou členské státy stanovit, aby podniky vysílající pracovníky najaté agenturami těmto pracovníkům zaručily podmínky, které se vztahují na pracovníky najaté agenturami v členském státě, na jehož území je práce vykonávána. V souladu s informacemi uvedenými v posouzení dopadu této možnosti využilo 15 členských států. Ostatní státy včetně Polska v tomto smyslu nezavedly žádná ustanovení (bod 2.4.2 posouzení dopadu). V souladu s navrhovaným ustanovením budou mít členské státy povinnost zaručit, aby podniky vysílající pracovníky najaté agenturami těmto pracovníkům zaručily podmínky stanovené v článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání (článek 5 se týká zásady rovného zacházení), tzn. že jim zaručí podmínky, které se vztahují na pracovníky najaté agenturami práce usazenými v členském státě, v němž se práce vykonává. Sejm upozorňuje na skutečnost, že platné právní předpisy Evropské unie dávají členským státům možnost sjednotit práva pracovníků najatých agenturami, kteří byli vysláni do jiného členského státu, s právy pracovníků najatých agenturami práce usazenými v členském státě, v němž se práce vykonává. Nic nebrání tomu, aby členské státy přijaly tato ustanovení na základě analýzy trhu práce, pokud jde o ochranu zájmů podniků a pracovníků. Pokud se členské státy domnívají, že taková ustanovení jsou potřebná k tomu, aby byly zajištěny rovné podmínky pro podniky působící na jejich území, mohou je zavést. Jak vyplývá z údajů, které prezentovala Evropská komise, více než polovina členských států tato ustanovení zavedla. Členské státy, které tato opatření nepřijaly, se tak rozhodly proto, že nepovažovaly tato ustanovení za potřebná pro ochranu zájmů podniků a pracovníků. Sejm je toho názoru, že členské státy mohou lépe než Evropská komise posoudit, zda je třeba sjednotit práva delegovaných pracovníků zaměstnávaných agenturami. Není potřeba, aby se v této věci ve všech členských státech Evropské unie uplatňovala stejná pravidla. Komise nedoložila, že členské státy nemohou uspokojivě dosáhnout cíle, který si stanovila, na své vlastní úrovni. Proto je třeba uznat, že navrhovaný čl. 3 odst. 1b směrnice 96/71/ES nerespektuje zásadu PE582.430v01-00 4/4 NP\1095286.doc
Sejm se tudíž domnívá, že návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (COM(2016)0128 final), nerespektuje zásadu NP\1095286.doc 5/5 PE582.430v01-00