Předmluva Ray Bradbury Jako dítû jsem miloval pohádku o chlapci a kouzelném stroji vyrábûjícím ka i, kter pracoval tak zufiivû, Ïe zalil celé mûsto tfiemi stopami ka e. Aby se ãlovûk dostal od domu k domu nebo na ulici, musel si vzít velikou lïíci a cestu si projíst. AÈ el blízko, nebo daleko. Byla to moc pûkná my lenka, ale já jsem si místo ka e pfiedstavoval rajãatovou polévku a máãené su enky. Putovat a hodovat zároveà! Myslím, Ïe jméno chlapce v té pohádce klidnû mohlo b t Isaac Asimov. ProtoÏe od na eho prvního setkání na Prvním svûtovém sjezdu science fiction v prvním ãervencovém t dnu roku 1939 Isaac putuje Ïivotem a hoduje. Tu u stolû astronomie, tu jin ch vûd ãi víry, aby se zase vracel k literatufie. Nûkdo by mohl fiíct, Ïe je jako kavka, ale to by nebyl ten správn pfiímûr. Kavky sbírají drobné lesklé pfiedmûty. Ale Isaaca zajímají objekty velikosti hory. On je nesbírá, ale pojídá. Dejte mu knihu a za nûkolik hodin, stejnû jako chlapec z té pohádky, se prodlabe na druhou stranu, a má stále hlad. Pochybuji, Ïe existuje oblast literatury, do níï by nezabrousil. V této knize se seznámíme s ãestn mi syny a dcerami Isaaca Asimova. Jejich stroje se moïná nezblázní a nezaplaví mûsto, ale pfiesto tvofií a ãekají na uznání otce Asimova a na e, které jim rozhodnû nelze upfiít. Psát víc by bylo jen pfiitahováním pozornosti k mé maliãkosti, která je vedle nûho stejnû v znamná jako krtek vedle pevnosti nebo pfiírodních sil. Jen jedna poslední poznámka. Lidé fiíkají, Ïe Isaac je workoholik. Nesmysl. Zamiloval se do stovek oblastí lidské ãinnosti. Jen nûkolik málo tuctû oblastí zûstalo nedotãen ch. Nûkolik málo oblastí zûstane panensk ch, aï Isaac opustí zemi a odejde tam nahoru, aby napsal dvacet pût nov ch knih bible. A to jen za první t den! 13
Martin H. Greenberg (ed.) / Pfiátelé Nadace Asi pfied dvûma roky se mi zdálo, Ïe jsem Isaac Asimov. KdyÏ jsem se probudil, trvalo mé manïelce celé dopoledne, neï mû pfiesvûdãila, abych nekandidoval na prezidenta. Sláva tobû, Isaacu. Sláva i tv m dûtem z následujících stránek. Dvacátého prvního února 1989 14
Nekovový Isaac aneb Nádherný život Ben Bova Astrofyzikové (abych zaãal vûdeck m slovem) dûlí vesmír do tfií chemick ch kategorií: vodík, hélium a kovy. Vodík a hélium jsou nejlehãí z více neï stovky znám ch prvkû. Cokoli tûï ího neï hélium astrofyzikové rozmarnû naz vají kovem. Vodík a hélium tvofií pfiibliïnû devadesát osm procent vesmíru. Pro astrofyziky se vesmír skládá ze spousty vodíku, slu ného mnoïství hélia a petky kovû. Isaac Asimov je na téhle planetû (a moïná i jin ch, o kter ch zatím prostû nevíme) znám jako spisovatel science fiction. KdyÏ si ale uvûdomíte cel rozsah jeho literární ãinnosti víc neï ãtyfii sta knih, nesãetné mnoïství ãlánkû, sloupkû, limerickû a v eho moïného zabírá jeho science fiction tvorba opravdu jen malé procento. Asimovov mi kovy jsou science fiction povídky. A vûdecká fakta jsou jeho pfiirozeností. Chci vzdát hold nekovovému Asimovovi. Znáte klasick film Îivot je krásn? V nûm andûl ukazuje Jamesi Stewartovi, kter chce ukonãit svûj Ïivot, jaké by bylo jeho rodné mûsto, kdyby se nebyl nikdy narodil. Pfiedstavte si, jaká by asi byla na e rodná planeta, kdyby Isaac Asimov nikdy nezaãal psát o vûdû. Chybûlo málo, a byl by nás takov osud potkal. V jednu chvíli se mlad Isaac ocitl na kfiiïovatce: má pokraãovat ve vûdecké kariéfie, nebo se naplno vrhnout do psaní? Zvolil psaní a cel svût je nesmírnû Èastn, Ïe to tak dopadlo. ProtoÏe vûdûl, Ïe psaním science fiction v tehdej ích dfievních dobách neuïiví rodinu, zaãal psát o vûdû, namísto aby se vûnoval kariéfie biochemika. 15
Martin H. Greenberg (ed.) / Pfiátelé Nadace Ale co kdyby to bylo jinak? Pfiedpokládejme, Ïe by se Isaac rozhodl pro klidnou, ale nenápadnou kariéru prûmûrného v zkumníka, kter jako koníãek obãas napí e vûdeckofantastickou povídku. Stále bychom mûli podstatnou ãást jeho science fiction povídek, které oslavuje tato antologie. Nepfii li bychom o Pfiíchod noci, O klivého chlapeãka, pûvodní trilogii Nadace a povídky jako Oblázek na obloze. Ve smyslu úvodní metafory bychom tedy i v tomto pfiípadû mûli IsaacÛv kov. Ale nemûli bychom jeho vodík a hélium, obrovské mnoïství knih, které se zab vají fakty, pfiedev ím knih o vûdû, pfiestoïe i v nich je mnoho nádhern ch pfiíbûhû, citací rozliãn ch literárních dûl a chlípn ch limerickû. Kdyby se Isaac protloukal Ïivotem jako biochemik na pln úvazek a obãasn spisovatel science fiction, byli bychom pfii li o v echny ty nádherné vûdecké knihy. MoÏná celá generace vûdcû by zvolila jiné zamûstnání, protoïe by si nepfieãetli knihy, které by nenapsal. Pokrok na poli fyzikálních vûd by se moïná aï katastroficky zpomalil. MilionÛm lidí na celém svûtû by bylo odepfieno potû ení z poznání, Ïe dovedou pochopit zákonitosti fyziky, matematiky, astronomie, geologie, chemie, fungování lidského tûla a sloïitosti lidského mozku. ProtoÏe knihy, z nichï by to vûdûní a potû ení ãerpali, by nebyly nikdy napsány. Celá nakladatelství by nepochybnû zbankrotovala, neb t stabilního pfiísunu penûz z Isaacov ch vûdeck ch knih, jimiï je po desítky let zásoboval. A ten pfiísun bude pokraãovat i nûkolik dal ích desetiletí. Neb t doktora Isaaca Asimova, Kanada by se patrnû zafiadila mezi zemû tfietího svûta. Mám-li b t osobnûj í, sám bych nikdy nezaãal psát populárnû vûdeckou literaturu neb t Isaacova díla a jeho osobní podpory a vedení. Jen bohové vûdí, kolika spisovatelûm Isaac pomohl. Buì tím, Ïe ãetli jeho knihy, nebo se na nûho pfiímo obrátili o pomoc s vûdeck mi problémy, na které narazili. Zniãené kariéry, zruinované spoleãnosti, nevzdûlanci marnû hledající osvícení. Takov by byl svût, kdyby se Isaac s velikou energií a nad ením nevûnoval knihám o vûdû. A závûreãné slovo bude patfiit slovu popularizace. V oãích jist ch kritikû (vãetnû nûkter ch profesionálních vûdcû) je slovo popularizace témûfi sprost m slovem, nûãím, co se prakticky rovná pokles- 16
Ben Bova / Nekovov Isaac aneb Nádhern Ïivot lé literatufie, za kterou je science fiction je tû nûkdy povaïována. Popularizaci vûdy tihle parchanti povaïují za nehodnou pozornosti dûstojn ch vûdcû. Tito kritici sami sebe vnímají jako elitu a opovrhují popularizací se stejnû nadutou zabednûností jako Jifií III. sv mi americk mi poddan mi. ObjasÀovat vûdu je snad ten nejdûleïitûj í úkol, kter v dne ním sloïitém a technologiemi ovládaném svûtû stojí pfied kaïd m spisovatelem. Psát o vûdû tak dobfie a zábavnû, Ïe kaïd obyãejn ãlovûk na svûtû prahne po va ich knihách, to zaslouïí Nobelovu cenu. koda, Ïe si Alfred Nobel nikdy neuvûdomil nutnost vysvûtlování vûdy masám. Jsem si jist, Ïe by za to vymyslel zvlá tní cenu. Isaac Asimov pí e o vûdû (a v em moïném) tak skvûle, Ïe to vypadá velice snadnû. MÛÏe uchopit jakékoli téma pod sluncem a napí e o nûm tak osvícenû a srozumitelnû, Ïe mu kaïd, kdo umí ãíst, bez zvlá tní námahy porozumí. Pro tenhle svûj neobyãejn talent je obãas zmiàován jako pouh popularizátor. Zopakuji, co jsem fiíkal uï v minulosti: kdokoli si myslí, Ïe to, co Isaac dûlá, je snadné, aè si to zkusí. Já sám jsem se o to s jist m úspûchem pokusil, ale snadné to rozhodnû není! Díky silám, které stvofiily tenhle vesmír, se Isaac rozhodl, Ïe nebude vûdcem na pln úvazek, ale spisovatelem. Proslavil se sice jako spisovatel science fiction, ale jeho propagace vûdy je mnohem rozsáhlej í a dûleïitûj í pokud se to slovo dá uplatnit na psaní neï jeho zaslouïenû obdivovaná a oceàovaná beletrie. Pokud tohle v echno vede k závûru, Ïe Isaac Asimov je hvûzdou, pak jí, nebesa jsou mi svûdkem, je! A jednou z nejjasnûj ích. 17
Poslední interview George Zebrowski Poprvé jsem se s Isaacem Asimovem setkal v roce 1963 na Svûtovém srazu science fiction ve Washingtonu, D.C. Vídal jsem ho na rûzn ch setkáních uï od roku 1960, ale nikdy jsem nesebral odvahu, abych se mu pfiedstavil. Tehdy, ani ne v osmnácti, jsem byl tak okouzlen ãetbou jeho trilogie Nadace, Ïe jsem nûco vykoktal a potfiásl jsem mu rukou. Hmm, mohl byste se mû na nûco zeptat? zeptal jsem se a nechtûnû jsem tak zapfiel ego rádoby spisovatele. Samozfiejmû! vykfiikl okamïitû, protoïe jsem mu nahrál na skvûlé zahájení. Na co bych se tû mûl zeptat? Zrudl jsem a roztfiásly se mi nohy. Nádhernû si moje zdû ení vychutnával. âekal jsem, Ïe potkám asketického Hariho Seldona a zaïiji intelektuální radost, coï pro mû byl nejcharakteristiãtûj í rys Asimovova díla. Temperamentní Hari Seldon byl pro mû zjevením. Ubûhla chvilka a mnû se ulevilo a cítil jsem se polichocen, kdyï Isaac namísto vûdoucího úsmûvu nasadil laskav v raz. Pfií tí rok jsem se pfiipravoval na maturitu z pfiírodních vûd tak, Ïe jsem si pár dní pfied zkou kami pfieãetl Asimovova PrÛvodce vûdou pro inteligentního ãlovûka (The Intelligent Man s Guide to Science). A staãilo to. O est nebo sedm let pozdûji jsem byl na Philconu. Vy lo mi nûkolik povídek. Pfied velik m nástûnn m zrcadlem jsem narazil na teì uï kolegu Isaaca Asimova. Vûfiil bys tomu? zeptal se halasnû. Tomu ãlovûku v zrcadle je ãtyfiicet osm let! Nevûdûl jsem, co na to fiíct. Pozdûji o stejném víkendu jsem pfii el na veãírek právû vãas, abych vidûl, jak si Isaac posadil Pamelu Sargentovou, moji obãasnou Ïivotní lásku, 493
Martin H. Greenberg (ed.) / Pfiátelé Nadace na koleno. Vzal do dlanû její levé Àadro a kodolibû se pásl na mém pfiekvapení. OkamÏitû jsem si mu sedl na pravé koleno a on nás nechal oba spadnout! O nûkolik let pozdûji, kdyï Isaac získal svoji první Nebulu za Ani sami bohové, zavolal na mû pfies prázdn sál. Neklidnû jsem ãekal, aï ke mnû pfiijde. A je to tady, Georgi. Konec. Jak to myslí? opáãil jsem. Zdvihl svoji trofej. Dosáhl jsem vrcholu. Urãitû získá je tû dal í, fiekl jsem. Ode el a bylo vidût, Ïe moje slova ho nijak nepovzbudila. âasem jsem vypozoroval, jak o emetná je lidská povaha a lidské dûjiny, ale stále mám pocit, Ïe potfiebujeme intelektuální radost, abychom se probili k lep ím pomûrûm. Musím pfiiznat, Ïe jsem smutn, kdyï vidím, jak málo lidí má podobn vztah k intelektu, ale i Hari Seldon jistû obãas propadal zoufalství. V roce 1990 jsem dostal nabídku udûlat interview s Isaacem Asimovem, nejvût ím ãlovûkem, do nûhoï se vtûlil Hari Seldon. OkamÏitû jsem souhlasil. Rok pfiedtím jsem zaãal povídku Svûdomí Nadace slovy: Mé hledání Hariho Seldona zaãalo roku 1056 éry Nadace. V podobném rozpoloïení jsem zaãal toto interview. Bylo moïné znovu hledat Isaaca Asimova, zeptat se ho na vûci, na které se ho nikdo nikdy nezeptal? Byl jsem rozhodnut to zjistit, kdyï jsem mu pokládal otázky po tou, telefonicky a nakonec osobnû. KdyÏ jsem psal Svûdomí Nadace, konzultoval jsem telefonicky povídku s Isaacem. Na povrch vyplulo pár zajímav ch my lenek. Jednou z nich bylo, Ïe umûlá inteligence, která postrádá lidskou evoluci a psychologii, nemusí podléhat Seldonov m psychohistorick m zákonûm a mohla by se vyvíjet vlastním smûrem, moïná podle vlastních psychohistorick ch zákonû, s relativnû vût ím stupnûm svobody, neï jak kdy mûlo lidstvo. Isaaca ta my lenka zfiejmû zaujala a mû napadlo, Ïe by to mohlo hrát nûjakou roli v poslední knize o Nadaci. Teì cítím, Ïe mû Isaac poïádal, abych si el chvíli hrát na jeho dvorek. Radost a sebejistota, kterou jsem cítil pfii psaní Svûdomí Nadace, mi potvrdila, jak pronikav vliv mûl na mû i na mé pozdûj í psaní. 494
George Zebrowski / Poslední interview Teì kdyï ode el, si uvûdomuji, Ïe jsem Isaaca znal témûfi tfiicet let, z nichï druhou polovinu byl m m kolegou a pfiítelem. Nikdy mezi námi nepadlo kfiivé slovo. Dvefie jeho domu pro mû byly vïdy otevfieny a já lituji, Ïe jsem jeho pozvání nevyuïíval ãastûji. KdyÏ jsem se v osmdesát ch letech neshodl s nakladatelem, zaãal mû Isaac okamïitû bránit. Neztrácel ãas a jeho pomoc byla úãinná. Pomohl mi, i kdyï na tom nebyl dobfie se zdravím. KdyÏ jsem el na svatého Valent na 1991 nav tívit svého pfiítele, aby dokonãil na e interview, vydûsilo mû, jak hroznû vypadá. Isaac odpovídal na mé poslední otázky a tváfiil se stateãnû. Bûhem na eho rozhovoru nûkolikrát zvedl telefon a pokaïdé, i kdyï bylo zfiejmé, Ïe mu není dobfie, odpovídal logicky, jasn m a siln m hlasem. Byl to hlas otce (samotného Hariho Seldona!), kter mi pomohl pfiem let o sobû a stát se spisovatelem, jak m jsem. Jedno je jisté: bude stále mezi námi, protoïe psal tolik, Ïe ho budu ãíst do konce Ïivota. A za to jsem mu vdûãn. Sbohem, Isaacu, ale jen na chvíli. George Zebrowski: Rád bych se tû zeptal, jaké jsi mûl nejsilnûj í pocity, kdyï jsi poprvé zaãal psát. Co sis od toho úsilí sliboval nejvíc? Jak sis pfiedstavoval, Ïe to dopadne? Isaac Asimov: KdyÏ jsem zaãal psát (to mi bylo jedenáct), chtûl jsem prostû jen psát. Nevûdûl jsem proã. Chtûl jsem jen vymyslet pfiíbûh. Do sv ch osmnácti let jsem se dostal na novou úroveà. Chtûl jsem své povídky vidût vyti tûné a se sv m jménem. To bylo v echno, o ãem jsem snil. Vidût své jméno v Astoundingu. Nikdy jsem nemyslel na peníze. Vidût své jméno bylo skvûlé, to jsem chtûl pfiedev ím. A kdyï navíc pfii ly peníze, hodily se, protoïe jsem je potfieboval na studium. A pak jsem se uï jenom musel snaïit, abych byl lep í a lep í Zebrowski: Je pravda, Ïe za tvou prvotní touhou vidût vyti tûné své jméno byla hluboká láska k science fiction, kterou jsi ãetl od dûtství, a snaha okrá lit ji svou prací? A mohl bys nám fiíct, která díla z tfiicát ch let tû nejvíc zaujala? 495
Martin H. Greenberg (ed.) / Pfiátelé Nadace Asimov: Ano, od devíti let jsem byl nad en m ãtenáfiem science fiction. Od roku 1929 do roku 1938 jsem pfieãetl v echno, co se mi dostalo do rukou. Pokud jde o moje oblíbené povídky z toho období, jsou v mé antologii Before the Golden Age. Z románû jsem mûl pfiedev ím rád Vesmírnou legii Jacka Williamsona a The Cometeers, v echno od E. E. Smithe, zvlá È jeho Galactic Patrol, a The Universe Wreckers od Edmonda Hamiltona. Jakmile mi zaãala vycházet science fiction, zaãala to pro mû b t víc práce a uï jsem ji nemohl milovat s tak bezuzdnou vá ní jako v mládí. Snad proto, Ïe taková vá eà je vlastní jenom mládí. Zebrowski: Které ze sv ch dûl má nejradûji? Mohl bys to rozdûlit do kategorií povídka, román a práce, které se nezab vají science fiction? Asimov: Povídky: Mou nejoblíbenûj í povídkou je Poslední otázka, která poprvé vy la v Science Fiction Quarterly v roce 1956. Romány: M m nejoblíbenûj ím je Ani sami bohové, kter vy el u vydavatelství Doubleday v roce 1972. A práce mimo science fiction: Nejradûji mám své autobiografie: In Memory Yet Green (Doubleday, 1979); In Joy Still Felt (Doubleday, 1980); a tu, která teprve vyjde. Zebrowski: Proã má nejradûji román Ani sami bohové? Asimov: ProtoÏe kdyï ho po sobû ãtu (coï jsem dûlal nedávno), vidím, Ïe jsem pfiekonal sám sebe. Zvlá È v té druhé ãásti. Pfiipadá mi, Ïe jsem tehdy psal líp a zruãnûji neï obvykle. Nejspí to bylo jenom tûstí, protoïe si nepamatuji, Ïe bych právû na tomhle románu pracoval jin m zpûsobem neï na jin ch. Pfiiznám se, Ïe ve druhé ãásti jsem se trochu odvázal. Ve sv ch románech se vyh bám sexu a mimozem ÈanÛm, ale sly el jsem, Ïe bych ani jedno téma nezvládl. Rozhodl jsem se, Ïe tûm, kdo to fiíkají, pfiedvedu, Ïe se naprosto pletou. Ve druhé ãásti románu jsou mimozem Èané, ktefií jsou skuteãnû jiní, a to jenom v sexu. PokaÏdé, kdyï na tu knihu myslím, cítím uspokojení, jak jsem to tûm, ktefií mû podceàovali, natfiel. 496
George Zebrowski / Poslední interview Zebrowski: Mnoho m ch kolegû sdílí mûj názor, Ïe Ani sami bohové jsou tvoje nejlep í dílo, protoïe je po technické stránce moderní, je plné originálních my lenek a provokativním zpûsobem se dot ká otázek vûdy a vlády. K nim fiadíme také Ocelové jeskynû, Nahé slunce, Konec vûãnosti azpovídek The Dead Past (Mrtvá minulost), O kliv chlapeãek a The Martian Way (MarÈansk obyãej). Hovofií v nich elegantnû srozumiteln m a kultivovan m jazykem. Pfiesto pfii rûzn ch pfiíleïitostech, naposledy v pfiedmluvû ke tvému poslednímu románu Nemesis, popírá, Ïe by lo o takzvané mistrovství. íkám takzvané, protoïe nevûfiím, Ïe bys mûl nûco proti skuteãnému mistrovství, ale jen proti tomu snobskému. Pfiipadá mi, Ïe autor, o jehoï díle Anthony Burgess fiekl, Ïe to nejsou Ïádné tretky na vyplnûní nudn ch veãerû, ale vyïadují stejné soustfiedûní jako Henry James, si neváïí sv ch vlastních úspûchû. Asimov: Neãiním si nárok na Ïádné mistrovství, protoïe své knihy nepotím. Pí i je co nejrychleji a nikdy se neohlíïím. Netfiíbím a neopravuji kromû nezbytn ch oprav skuteãn ch chyb. Abych toho dosáhl, pí i zámûrnû co nejjednodu eji a nejpfiehlednûji a vyh bám se v em zbyteãnostem. MoÏná slovem mistrovství myslím právû zbyteãnosti. MoÏná existuje umûní úsporného psaní, pokud ano, dûlám to podvûdomû, nikdy zámûrnû. Kritici o mnû tvrdili, Ïe nemám Ïádn styl, ale já na to nedbám. Oni tím myslí, Ïe mi chybí zbyteãnosti, a to je naprostá pravda. Jedin rozdíl je v tom, Ïe oni si myslí, Ïe bych tam mûl nûjaké mít, a já nechci. Zebrowski: Rád bych s dovolením na i diskuzi trochu roz ífiil. V posledním úvodníku Asimov s Science Fiction ses podivil nad tím, kolik problémû mûl Robert A. Heinlein bûhem své kariéry s nakladateli a éfredaktory. Rád bych se zeptal, proã tû to tolik udivilo? Jako ãlovûk, kter se mezi nakladatelstvími pohybuje mnoho let, sis jistû v iml, Ïe úcta, jíï se autor tû í, nemusí vïdycky odpovídat tomu, jak se k nûmu chovají éfredaktofii a nakladatelé. Greg Bear jednou fiekl, Ïe science fiction má sklon poïírat své nejlep í. Co si myslí o závûrech z mé recenze Heinleinov ch dopisû Grumbles from the Grave? 497
Martin H. Greenberg (ed.) / Pfiátelé Nadace Asimov: ProtoÏe je Ro ha ana (Ïidovsk Nov rok), dovol, abych citoval z bible. Je to z Druhé Knihy Paralipomenon, kapitola první, ver e sedm aï dvanáct: Té noci ukázal se BÛh alomounovi, a fiekl jemu: Îádej, zaã chce, a dám tobû. I fiekl alomoun Bohu dej mi moudrost a umûní, aèbych vycházeti mohl pfied lidem tímto i vcházeti. Nebo kdoï by mohl souditi tento lid tvûj tak mnoh? Tedy odpovûdûl BÛh alomounovi: Proto Ïe bylo to v srdci tvém, a neïádal jsi bohatství, ani zboïí, ani slávy, ani bezïivotí tûch, jenï tebe nenávidí, aniï jsi také za dlouh vûk Ïádal, ale Ïádal jsi sobû moudrosti a umûní, abys soudil lid mûj Moudrost a umûní dáno jest tobû, k ãemuïè pfiidám i bohatství a zboïí, i slávy To následující se nestalo, ale pokud by se bylo stalo, bylo by to asi takhle: Pfied padesáti lety zjevil se mi BÛh, a fiekl: Îádej, zaã chce, a dám tobû. A Isaac fiekl Bohu Dej mi touhu psát a dar b t vydáván. To je v e, co chci. Tedy odpovûdûl BÛh Isaacovi: Proto Ïe bylo to v srdci tvém, a neïádal jsi bohatství, ani zboïí, ani slávy, ani tuãn ch záloh, ani veliké reklamy, ani dlouhého Ïivota, je ti dána touha psát a dar b t vydáván, k ãemuïè ti pfiidám bohatství a zboïí a tuãné zálohy, reklamu a dlouh Ïivot. A tak to je, Georgi. Mám dohodu se v emi sv mi nakladateli, zvlá È s Doubleday, a je to pfiesnû tak. Vydají v echno, co jim dám k vydání, a neïádám nijak velké zálohy, nebo Ïádné, kdyï je tfieba, neptám se na prodeje, ani nepoïaduji reklamu, ani nechci zvlá tní zacházení. V sledkem toho je, Ïe mi Doubleday vydal sto tfiináct knih vãetnû mnoïství knih esejû a anotací k bibli, Shakespearovi, Gilbertovi a Sullivanovi a tak dál. Nikdy mi neodmítli jedinou knihu (vlastnû jednou ano, kdyï tak o tom pfiem lím, a dodnes toho litují) a nikdy se v raznûji ne- Èourali v niãem, co jsem napsal. A dávají mi vût í zálohy, neï chci, dûlají dal í a dal í reedice a chovají se ke mnû jako k oblíbenému dítûti. A to 498
George Zebrowski / Poslední interview v echno jen proto, Ïe jsem nechtûl nic víc neï publikovat. Tohle platí i pro mé ostatní nakladatele. Jeden z nich mi jednou fiekl: Jste ná nejlep í autor a úïasné je, Ïe i nejmilej í. Tyhle dvû vûci obvykle nikdy nejdou dohromady. To byl pro mû v znamn objev. A protoïe nejsem sobec, pfiedám ti ho úplnû zadarmo. Hodní kluci vyhrávají. Pokud jde o Roberta Heinleina, není pochyb, Ïe byl mnohem víc uznáván jako spisovatel science fiction (pouze jako spisovatel science fiction) a nepochybnû vydûlal víc penûz neï já, ale kaïd, kdo si pfieãte Grumbles, musí vidût, Ïe to byl ne Èastn ãlovûk, zatímco kaïdému, kdo si pfieãte mûj dvousvazkov Ïivotopis, musí b t zfiejmé, Ïe jsem byl Èastn ãlovûk. Bob byl ne Èastn, protoïe mûl velice siln pocit, Ïe ho kaïd nakladatel podfoukne. Myslím, Ïe vût ina spisovatelû má podobné pocity (s rûzn m stupnûm oprávnûnosti, pokud mohu soudit). Já takov pocit nemám. VÏdycky jsem pfiedpokládal, Ïe vydavatel je na mé stranû. KdyÏ já vydûlám peníze, vydûlá peníze i on a naopak. A pokud vím, vïdycky to fungovalo. TvÛj popis Heinleina v recenzi Grumbles vûbec nepoznávám, kromû jeho naráïky, Ïes v roce 1988 podporoval Jeane Kirkpatrickovou na viceprezidentku. Vedle ní by i Quayle vypadal dobfie. Myslím, Ïe tahle odpovûì bude pouïita jako dûkaz mého zbytnûlého ega, ale k ãertu s tím. Jsem pfiíli star a zaji tûn, neï abych se staral, co kdo fiíká. Zebrowski: Ktefií souãasní spisovatelé, fieknûme od roku 1965, tû zaujali a pobavili? Které spisovatele nemá rád? Nebo trochu obecnûj í otázka, se kter mi trendy v science fiction nesouhlasí? Asimov: OdpusÈ, Georgi, ale na první ãást tvé otázky nemohu odpovûdût. Nerad soudím své kolegy. Za prvé to není fér a za druhé myslím, Ïe na to nemám právo. Ale nelíbí se mi napodobování Tolkiena. Je toho stále víc, nic z toho mu nesahá ani po paty a velice to omezuje rozmach skuteãné science fiction. 499
Martin H. Greenberg (ed.) / Pfiátelé Nadace Zebrowski: Jaká beletrie s vûdeck m zamûfiením mimo Ïánr science fiction je ti nejbliï í? Asimov: Velice se mi líbila V roba atomové bomby od Rhodese. Rád sáhnu po jakékoli knize s vûdeck m námûtem od Martina Gardnera, L. Sprague de Campa, Stephena Jay Goulda, Paula Daviese nebo Timothyho Ferrise. Zebrowski: Jakou beletrii mimo science fiction má nejradûji? Asimov: Nesmírnû rád ãtu Charlese Dickense, Marka Twaina, P. G. Wodehouse a Agathu Christie. Stále dokola ãtu v echno, co napsali, a hodlám v tom pokraãovat. Zebrowski: TvÛj poslední román Nemesis je po del í dobû první kniha, která nepatfií do Ïádné série. Co tû pfiimûlo ji napsat? Asimov: Byl to nápad mé editorky Jennifer Brehlové z nakladatelství Doubleday. Dala mi rozkazem napsat knihu, která by nepatfiila do Ïádné série. Udûlal jsem to jen proto, abych jí dokázal, Ïe to dovedu. Zebrowski: Na ãem pracuje v souãasné dobû? Co sis naplánoval? Chystá nûco s názvem Nadace a vûãnost? Asimov: Teì pracuji na románu s názvem A zrodí se Nadace. V detailech jsem opût poslu n pfiíkazu Jennifer Brehlové. Chtûla román o Nadaci, kter by stejnû jako tfii první nebyl jednolit. Proto jsem navrhl, Ïe ho napí i jako pût vzájemnû provázan ch novel. Dvû uï mám hotové a pracuji na tfietí. Je to dfiina vymyslet pût oddûlen ch zápletek, které smûfiují k finálnímu odhalení. Pomalu bych mûl pfiestat pfiijímat takové v zvy jen proto, abych se pfiedvedl. Zebrowski: A teì poslední otázka na eho rozhovoru. Na co bych se tû mûl je tû zeptat? 500
George Zebrowski / Poslední interview Asimov: Myslím, Ïe ses mû nezeptal, jestli jsem mûl jako spisovatel Èastn Ïivot. Odpovûì zní: To si pi. BlíÏím se ke konci Ïivota, ale kdyï se ohlédnu, byl pln vzru ení, napûtí a uspokojení z psaní. Nedûlal jsem témûfi nic jiného. Necestoval jsem, nepofiádal jsem veãírky, nechodil jsem se bavit. Jen jsem sedûl u psacího stroje a psal jsem. A lituji toho? V Ïádném pfiípadû. Mám jen neurãit pocit, Ïe bych chtûl v echno zaãít znova, a tentokrát psát víc a o více tématech. Lituji krátk ch úsekû svého Ïivota, které jsem promarnil tím, Ïe jsem nepsal. Mírnû odli ná verze tohoto rozhovoru byla oti tûna v pátém ãísle druhého roãníku Science Fiction Review z prosince 1991. Toto je mírnû upravená verze, která vy la ve dvacáté sedmé roãence Nebula Awards, editované Jamesem Morrowem, v nakladatelství Harcourt Brace v roce 1993. 501