Podněty k elementární klavírní improvizaci Anotace: Příspěvek se věnuje problematice elementární klavírní improvizace. Možnosti její realizace představuje na základě vybraných notových materiálů, zejména publikací editorky Moniky Hildebrand. Východiskem elementární klavírní improvizace je hra v rozsahu celé klaviatury bez jakýchkoli omezení. Vedle zažitých způsobů klavírní hry je možné uplatnit hru předloktími, dlaněmi, pěstmi či využít zvukových možností všech částí nástroje. Klíčová slova: Klavír, klavírní pedagogika, elementární klavírní improvizace, klavírní literatura Suggestions of elementary piano improvisation Abstract: This paper deals with the question of elementary piano improvisation. There are possibilities of its realization presented, that based on chosen sheet music, especially on publications edited by Monika Hildebrand. Early attempts to elementary piano improvisation come usually out of playing on the whole keyboard without any restrictions. Among the common ways of piano playing it is possible to use forearms, palms or fists and use also other parts of the instrument. Keywords: Piano, Piano pedagogy, Elementary piano improvisation, Piano sheet music Podněty k elementární klavírní improvizaci Elementární klavírní improvizace je nepochybně důležitou součástí počáteční výuky hry na klavír. Tato dovednost umožňuje klavíristovi s ohledem na stupeň rozvoje jeho hudebních schopností a dovedností bezprostředně vyjádřit, co cítí. Pomáhá klavíristovi sblížit se s klaviaturou, se zvukovými možnostmi nástroje, přispívá k rozvoji jeho hudební fantazie a tvořivosti a celkově představuje velký zdroj motivace ke hře na nástroj. Zatímco elementární klavírní improvizace je založena na bezprostřednosti, pro pedagoga vyžaduje snaha o rozvoj této dovednosti u žáka neustálé hledání nových podnětů, mimo jiné v hudební literatuře.
Česká produkce notových materiálů, které by klavírní pedagogy v oblasti výuky elementární klavírní improvizace inspirovaly, bohužel není nijak rozsáhlá. Jedním z materiálů, který se koncentrovaně elementární klavírní improvizací zabývá, je více jak čtvrt století stará výborná metodická příručka Jany Marcolové (1983), která se zaměřuje na děti předškolního věku a děti prvních ročníků hry na klavír. Marcolová předpokládá minimální znalosti dětí hry na nástroj a ve svých námětech správně zohledňuje dětské vidění světa, jejich dosavadní životní zkušenosti a možné zážitky. Prvotní pokusy o elementární klavírní improvizaci zpravidla vycházejí ze hry v rozsahu celé klaviatury bez jakýchkoli omezení. Posléze je tónový prostor se tónový prostor dětem vymezí. Námětem ke hře dětí jsou zvuky okolního světa (zvířátka), pohádky, počasí či lidové písně. K další národní literatuře v této oblasti pak patří notová publikace S písničkou u klavíru Zdenky Průšové a Zdeny Janžurové (1981). Také tyto autorky vycházejí z dětské přirozenosti a zvídavosti a vybízejí děti nejprve k rytmické, posléze metrorytmické improvizaci, která ústí v improvizaci doprovodů písní. Tento příspěvek se však specificky improvizaci doprovodů písní nevěnuje. Náměty k elementární klavírní improvizaci či skladby vyžadující improvizační přístup lze dnes hojně nalézt ve většině počátečních klavírních studijních materiálů, v klavírních školách, které vycházejí ze zásad moderní klavírní pedagogiky. Kupříkladu v Evropské klavírní škole Fritze Emontse (1992) jsou elementání klavírní improvizaci věnovány žluté stránky. Ty jsou řazeny v úvodu a na základě hry bez not upevňují orientaci na klaviatuře podle černých kláves. Improvizace na černých klávesách může spočívat například ve schovávání lidové písně nebo ve hře inspirované čínskými princi či princeznami. Improvizace v pentatonice na černých klávesách umožňuje, že děti nemohou ve své hře pochybit, neboť vše dobře zní. V souvislosti s klavírní školou Fritze Emontse je však třeba podotknout, že setrvává pouze v této rovině, a nepředstavuje tak možnost improvizace v chromatice. Obdobně jako u Emontse je hra na černých klávesách východiskem elementární klavírní improvizace pro Ines Mainz a Rudolfa Nykrina a jejich Klavier spielen und lernen 1 (2000). Tato klavírní škola dále vybízí děti k vlastnímu dotváření skladbiček a celkově velmi aktivně vede malé klavíristy k radosti z hudby. Velký prostor klavírní improvizaci záslužně a metodicky správně věnuje klavírní škola Claudie Ehrenpreis a Ulrike Wohlwender 123 Klavier (1995). Nejprve děti zhudebňují námět bez pevného určení tónového prostoru, rytmu, melodického průběhu, dynamiky nebo formy, později improvizují na základě grafické předlohy, která jim udává časový a vertikální průběh melodie, dynamiku i formu kompozice. Při elementární improvizaci melodie je vymezen
tónový prostor tak, aby výsledné možnosti zněly správně a motivovaly tak děti k dalším improvizačním pokusům. Navazující možností elementární klavírní improvizace jsou hry se základními hudebně výstavbovými prvky, které jsou vzájemně kombinovány. Při počátečním čtení z not využívají Ehrenpreis a Wohlwender vedle zvětšeného tradičního zápisu také grafickou notaci. Například ve skladbě Zvuky mlhy hrají děti na základě ploch v bílo-šedočerných odstínech a jejich hra posléze plynule přechází k zhudebnění postav a dějů, které se z mlhy vynoří. Velmi záslužné je jistě také zařazení kompozice Hudební zázrakostroj, která se realizuje na klavíru hrou podle grafických symbolů, přičemž po jejím provedení lze stránku otočit vzhůru nohama a hrát proměněnou kompozici. Podobně jako Evropská klavírní škola, také Klavierschule 2000 (1996) obsahuje stránky věnované improvizaci, které jsou zde pro větší přehlednost označeny žlutým pruhem. Zvolené náměty jsou blízké chápání a prožívání okolního světa dětí a jsou opět, stejně jako v dalších zmiňovaných klavírních školách, výrazným prostředkem motivace k vlastnímu vyjádření dětí na klaviatuře. Malí klavíristé na klaviatuře znázorňují zvířátka a pohádkové bytosti v pohádkovém lese, prázdninovou cestu rychlovlakem, zachycují zvuky a hluky okolního světa nebo hru čínských zvonkoher. Třetí námět vybízí k objevování zvukových možností klavíru, a to nejen hrou na klávesy, ale též na struny, přední stěnu klavíru a další části nástroje. V neposlední řadě představují velký zdroj motivace k elementární klavírní improvizaci zdařilé výtvarné ilustrace zmíněných klavírních škol. Obrázky přímo vybízejí k tomu, aby je děti zhudebnily (zvířátka vcházející do otevřeného piana, pasáček s ovečkami o letní noci apod.). Ilustrace mnohdy přímo zasahují do notového zápisu a stávají se tak nedílnou součástí kompozice vyžadující elementární klavírní improvizaci. Inspirace ilustracemi mohou pedagogové využít při uplatňování vlastních výtvarných předloh, kterými mohou být obrázky z nástěnných kalendářů, fotografie, kresby dětí a podobně. Skladby vyžadující improvizační přístup, které klavírní školy pro začátečníky obsahují, lze přirozeně využít také při práci se staršími a zkušenějšími klavíristy. I v tomto případě představují výrazný motivační prostředek, neboť dětem umožňují prožívat uspokojení a radost z vlastní tvořivé hry. Zatímco ze zmíněných zahraničních klavírních škol patří snad pouze Evropská klavírní škola mezi materiály u nás hojně rozšířené, další jmenované publikace si mezi českými pedagogy teprve hledají místo. Jako důvod této skutečnosti lze jmenovat jazykovou bariéru (zmíněné publikace jsou v němčině) nebo stále ještě výrazně vyšší finanční náročnost na koupi zahraničních materiálů. Také další publikace, o kterých bude řeč, jsou na tom z hlediska rozšířenosti mezi českými pedagogy obdobně. Jedná se o trojici poměrně nových publikací Moniky Hildebrand, které záslužně podněty k elementární klavírní improvizaci
přinášejí ve velmi zhuštěné podobě. Právě díky této skutečnosti je lze v současnosti u nás označit za netradiční tituly klavírní literatury. První z těchto publikací se jmenuje Living Piano a za svým živým názvem skrývá pestrou kolekci neotřelých a poměrně neznámých skladeb autorů 20. století. Některé z vybraných skladeb vyžadují improvizační přístup, jsou zde skladby s aleatorními pasáženi, skladby ve stylu minimal music. Uvedené skladby vyžadují již určitý stupeň dovednosti hry na klavír. Je zde však patrná snaha o sestavení sbírky, která má být inspirací a studijním materiálem bez ohledu na délku dosud absolvovaného klavírního vyučování. Vedle tradičního zápisu se v Living Piano objevují grafické partitury či netradiční notace. Klavírista improvizuje hudbu na základě básně, podle obrázku (například obrázek s názvem Znějící dům autorky Miriam Maslo vybízí k zhudebnění několika obyvatel domu, z nichž jeden posiluje, druhý zpívá, třetí medituje či další vrtá do zdi), na základě příběhu, který udává pořadí tónů nebo podle obrázků umístěných na notové osnově coby noty a znázorňující vesmírné předměty, planety či talíře. K netradičním zde uvedeným možnostem klavírní hry hry patří hra jednou rukou se současným němým stiskem kláves rukou druhou, hra klastrů, hra dlaněmi, preparování, ťukání na víko, bouchání pedálu. Většina autorů skladeb sbírky uvádí v doprovodné textu bližší návod, jak se jejich kompozice má hrát. Monika Hildebrand je editorkou také další zajímavé publikace s názvem Piano Variaté. Jak autorka uvádí v předmluvě sbírky, kolekce skladeb je určena těm, kteří chtějí hrát něco jiného, rádi experimentují, sní, fantazírují a jsou veselí. Poznat něco jiného, než jen Mozarta, Beethovena a Chopina mohou díky Hildebrand klavíristé, kteří mají za sebou dva až tři roky výuky hry na nástroj. Tedy sbírka náročností obdobná Living Piano. Skladby dvacítky evropských autorů, mezi níž byl zařazen také Petr Eben (skladba s názvem Falešná trumpeta), mají podněcovat k pokusům o improvizaci a komponování vlastních dílek. Obsah sbírky je rozčleněn do pěti oddílů pojmenovaných Zvukové snění, Nestoudnosti, Zamlžený klavír, Zvířecí hudba a Praštěný Mišmaš. První oddíl podněcuje mimohudební představy a vybízí klavíristy k improvizování pokračování skladeb. Ve druhé části se lze mimo jiné inspirovat skladbou Helmuta Lachenmanna Hänschen klein, která vychází z lidové písně, u které byl zachován pouze její rytmus. Melodie byla ozvláštněna různými efekty, například akcenty, dynamikou či pedálem. Zatímco skladby z oddílu Zamlžený klavír navádějí k velmi klidné hře bez výrazného pohybu melodie, závěrečné skladby jsou ve svých námětech velmi kontrastní. Kupříkladu Michal Veeter vybízí ke hře nejrůznějšími předměty na strunách, Peter Heilbut zaznamenává skladbu Ali Baba v loupežnické jeskyni a Diether de la Motte je prezentován skladbou Dny se zkracují, kde je notový zápis proložen obrázky oblohy.
Technicky náročnější obdobou předchozích dvou zmíněných sbírek je publikace Piano Times, ve které jsou sdruženy skladby autorů známých (Bartók, Eben, Pärt) i méně známých (Jenö Takács). Kompozice doplňuje veselý komiks, který sleduje dějiny hudby 20. století. Podnětů k elementární klavírní improvizaci je obrovské množství. Záleží na klavírním pedagogovi, do jaké míry je sám tvořivý a dokáže dané podněty vyhledávat, zpracovávat, svým žákům předávat a dále je povzbuzovat k jejich dalšímu uplatnění. Vedle inspirací běžným životem a čerpáním z prověřených publikací, se nabízí využít nových kreativných notových materiálů, z nichž některé jsou uvedeny v tomto příspěvku. Jejich zařazení do výuky zpestří klavírní vyučování a především umožní mladému klavíristovi všestrannější rozvoj jeho hudebních schopností a dovedností u klavíru. Literatura EHRENPREIS, C., WOHLWENDER, U. 123 Klavier. Klavierschule für 2 8 Hände. Wiesbaden : Breitkopf & Härtel, 1995. EMONTS, F. Europäische Klavierschule. Band 1. Mainz : Schott Musik International, 1992. ISBN 3-7957-5002-4. HANOUSEK, P. Pojďme do magického hájemství nové hudby! Talent, 2009, roč. 11, č. 8, s. 31. HILDEBRAND, M. Piano Varieté. Neue Spielsachen für Klavier. A collection of contemporary piano music for young players. Wien : Universal Edition A.G., UE 30225. HILDEBRAND, M. Piano Times. Leichte Originalstücke für Klavier Solo. Wien : Universal Edition A.G., UE 31153. HILDEBRAND, M. Living Piano. Lebendiges Klavier Musik Komponisten. Wien : Universal Edition A.G., UE 31587. How to improvise on the Piano. [cit. 25.1.2010]. Dostupné na WWW: <http://www.wikihow.com>. JIŘIČKOVÁ, J. Klavír jako didaktický prostředek učitele hudební výchovy na 1. stupni základních škol. Praha : Univerzita Karlova, 2008. Disertační práce. MAINZ, I., NYKRIN, R. Klavier spielen und lernen 1. Mainz : Schott Musik International, 2000. MARCOLOVÁ, J. Klavírní improvizace pro děti předškolního věku a žáky 1.-3. ročníku LŠU : metodická příručka pro pedagogy. Praha : Panton, 1983. MOLSEN, U., LEIHENSENDER, M., STENGER-STEIN, G. Klavierschule 2000. Wilhelmshaven : Heinrichshofen s Verlag, 1996. PRŮŠOVÁ, Z., JANŽUROVÁ, P. S písničkou u klavíru. Praha : Supraphon, 1981. PhDr. Jiřina Jiřičková, Ph.D. ZUŠ Mladá Boleslav, 17. Listopadu 1325, 293 01 Mladá Boleslav jirina.jirickova@volny.cz