Vklad a základní kapitál

Vklad a základní kapitál 1. Vymezení pojmu V závislosti na typu obchodní korporace vykazuje zákon o obchodních korporacích (dále též jen ZOK ) rozdílný přístup k vkladové povinnosti jejích společníků. Shodně s předchozí právní úpravou v obchodním zákoníku (dále též jen obch. zák. ) není vklad předepsán společníkům veřejné obchodní společnosti a komplementářům, a naopak se přikazuje vložit (vnést) vklad komanditistům, společníkům společnosti s ručením omezeným, akcionářům a členům družstva. Změny se dotkly výše vkladu komanditisty, jejíž minimální hodnota není již zákonem předepsána (určuje ji společenská smlouva), a vkladu společníka spol. s r. o., jehož minimální výše může činit jen 1 Kč. Nově je dovoleno, aby vkladem do osobních společností a družstva bylo, v souladu s podmínkami stanovenými zákonem a zakladatelským právním jednáním, provedení nebo provádění práce nebo poskytnutí nebo poskytování služeb. Z důvodové zprávy Pojetí vkladu je v zásadě nezměněno, nicméně je přeformulováno s ohledem na novou klasifikaci předmětů právních vztahů (věci v právním smyslu hmotné a nehmotné) a sjednoceno pro družstva a společnosti, ledaže to z povahy věci není možné nebo stanoví-li ustanovení o družstvu něco jiného. Napříště je tedy vkladem do obchodní korporace (nikoliv společníka, a to s ohledem na vklad při vzniku obchodní korporace, kdy se zavazuje zakladatel, a nikoliv společník) peněžní vyjádření hodnoty předmětu vkladu, přičemž předmětem vkladu je určitá věc, kterou se vkladatel zavazuje vložit do společnosti, za účelem získání účasti v ní. Obsahově se tak na koncepci vkladu nic nemění. Zákon o obchodních korporacích definuje vklad jako peněžní vyjádření hodnoty předmětu vkladu do základního kapitálu obchodní korporace. U akciové společnosti se vklad označuje jako jmenovitá hodnota akcie nebo účetní hodnota akcie. Jakkoliv by se mohlo ze zákonné dikce jevit, že vkladem může být pouze penězi ocenitelná věc, nikoliv tedy i peněžní prostředky, není tomu tak. Zákon vzápětí stanoví, že vkladovou povinnost lze splnit splacením v penězích (peněžitý vklad) nebo vnesením jiné penězi ocenitelné věci (nepeněžitý vklad). Pojem vklad lze z titulu jeho zákonné úpravy vymezit jako peněžní vyjádření hodnoty předmětu vkladu, předmět vkladu (peníze a jiné penězi ocenitelné hodnoty), vkladovou povinnost vkladatelů, základ pro určení výše podílu, 1

součást základního kapitálu, popř. základní kapitál v plné výši, jedná-li se o jednočlennou společnost. 2. Nepeněžité vklady Formulace peněžní vyjádření hodnoty předmětu vkladu se vztahuje k vkladům nepeněžitým, neboť peníze se z logiky věci neoceňují naopak, jejich prostřednictvím se určuje hodnota věcí, které se mají stát nepeněžitými vklady. Ve smyslu občanského zákoníku (dále též je obč. zák. ) je věcí ve smyslu právním vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Definice věcí je prolomena konstatováním, že věcí není živé zvíře; není jí lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny a obecně jimi nejsou veškeré ovladatelné přírodní síly (vítr, sluneční energie). Hodnota věci, lze-li ji vyjádřit v penězích, je její cena. Zatímco obch. zák. normoval, že nepeněžitým vkladem může být jen majetek, jehož hospodářská hodnota je zjistitelná a který může společnost využít ve vztahu k předmětu podnikání, zákon o obchodních korporacích od využitelnosti ve vztahu k předmětu podnikání upustil. Vkladem tak může být jakákoliv ocenitelná věc, kterou společníci (zakladatelé) jako vklad do obchodní společnosti přijmou. Po vzniku obchodní korporace jí správce vkladu předá předměty vkladů i s plody a užitky, ledaže ohledně plodů a užitků společenská smlouva určí jinak. Občanský zákoník klasifikuje věci na věci hmotné a nehmotné, ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, věci movité a nemovité, věci zastupitelné a nezastupitelné, věci zuživatelné a nezuživatelné, věci hromadné. Primárním kritériem pro členění věcí je jejich hmotná nebo nehmotná povaha (podstata). Za hmotnou věc je považována část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu. Věcí není živé zvíře, avšak ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. Na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, se použijí přiměřeně ustanovení o věcech hmotných; základními znaky je jejich ovladatelnost a obchodovatelnost (zemní plyn, elektřina). 2

Nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Nehmotnými věcmi jsou typicky všechna majetková práva, s nimiž lze nakládat (např. právo stavby, právo držby, práva odpovídající služebnostem). Z nehmotných věcí jsou vyloučena všeobecná osobnostní práva (právo na živost, zdraví, důstojnost, čest, vážnost, soukromí, podobiznu, duševní a tělesnou integritu aj.) a osobnostní práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti. Nehmotnou movitou věcí je např. pohledávka. Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Nemovitou věcí je i bytová jednotka. Podzemní stavbou je např. metro nebo vinný sklep pod cizím pozemkem. Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité. Movitými věcmi bez hmotné podstaty jsou např. obchodní firma, ochranná známka, zeměpisné označení, označení původu, know-how, obchodní tajemství aj. Movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu, je zastupitelná; ostatní věci jsou nezastupitelné (např. umělecká díla či starožitnosti). V pochybnostech se případ posoudí podle zvyklostí. Movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím spotřebování, zpracování nebo zcizení, je zuživatelná; zuživatelné jsou i ty movité věci, které náleží ke skladu nebo jinému souboru, pokud jejich běžné užití spočívá v tom, že jsou prodávány jednotlivě. Ostatní věci jsou nezuživatelné. Zuživatelnou věcí je např. automobil, osobní počítač, potraviny, topivo; nezuživatelnou věcí jsou vždy nemovitosti. Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, se pokládá za celek a tvoří hromadnou věc. Ostatní věci jsou věci individuální. Hromadné věci hmotné jsou např. sbírka známek, stádo krav či koní, roj včel, sklad zboží, polévkový servis; nehmotnou hromadnou věcí je např. soubor pohledávek; kombinací souboru hmotných a nehmotných věcí tvořících věc hromadnou je jmění (souhrn majetku a dluhů jedné osoby) nebo obchodní závod (organizovaný soubor jmění jedné fyzické nebo právnické osoby) či jeho pobočka. Občanský zákoník upravuje též součást věci a příslušenství věci a dále její plody a užitky. Např. součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé; příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Plod je to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy, jak je dáno jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně k němu, ať s přičiněním člověka nebo bez něho (např. mláďata zvířat, ovoce, 3

přírůstek dřeva v lese). Užitky jsou to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy (např. úroky, úroky z prodlení, nájemné nebo pachtovné, dividendy). Veřejná obchodní společnost nevytváří základní kapitál, společníci nemají vkladovou povinnost; za dluhy společnosti ručí společně a nerozdílně veškerým svým majetkem. Hodnota nepeněžitých vkladů se určí dohodou společníků, nikoliv posudkem znalce, a uvádí se ve společenské smlouvě. Pro komanditní společnost platí ohledně ocenění vkladů totéž. Hodnota vkladů společníků veř. obch. spol. a komplementářů se nezapisuje do obchodního rejstříku. Nepeněžitý vklad společníků kapitálových společností oceňuje znalec vybraný ze seznamu znalců vedeného podle jiného právního předpisu. 1 Seznam znalců se vede u každého krajského soudu; zapisují se do něho všichni znalci jmenovaní ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu, kteří mají bydliště v obvodu krajského soudu. Ústřední seznam znalců vedený Ministerstvem spravedlnosti je souhrnem seznamů krajských soudů; člení se na obory (odvětví) jako krajské seznamy. Znalce vybírají při zakládání společnosti zakladatelé, v době existence společnosti statutární orgán (např. při zvyšování základního kapitálu). Posudek znalce obsahuje alespoň popis nepeněžitého vkladu, použité metody nebo metodu ocenění, částku, na kterou se nepeněžitý vklad oceňuje, odůvodnění, jak znalec k ocenění došel. Znalci náleží za zpracování znaleckého posudku odměna, která se určí dohodou mezi ním a zakladateli a hradí ji společnost. Vedle odměny náleží znalci náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s vypracováním posudku (např. cestovné). V případě, že společnost nevznikne, hradí odměnu společně a nerozdílně zakladatelé. Výjimky z povinnosti oceňovat nepeněžitý vklad znalcem jsou součástí právní úpravy akciové společnosti ( 468-473), na jejíž ustanovení odkazuje 143 odst. 4 ZOK pro účely spol. s r. o. Rozhodne-li tak statutární orgán kapitálové společnosti, nemusí být oceněn znalcem investiční cenný papír nebo nástroj peněžního trhu podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Pro určení ceny takových vkladů se použije vážený průměr z cen, za 1 Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, v znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. 4

které byly uskutečněny obchody tímto cenným papírem nebo nástrojem na jednom nebo více evropských regulovaných trzích v době šesti měsíců před vnesením vkladu, resp. příplatku. Pro jiný majetek, určí-li tak statutární orgán, se použije určení jeho ceny obecně uznávaným odborníkem za využití obecně uznávaných standardů a zásad oceňování ne déle než šest měsíců před vnesením vkladu. Účtuje-li upisovatel o jiném majetku v reálných hodnotách, použije se, se souhlasem jednatele, pro určení jeho ceny tato reálná hodnota, a to při splnění dvou podmínek: (i) je-li reálná hodnota vykázána v účetní závěrce za předchozí účetní období před valnou hromadou rozhodující o tomto vkladu, a (ii) byla-li účetní závěrka ověřena auditorem bez výhrad. Nepeněžité vklady se do kapitálových společností a družstva vnáší před jejich vznikem; peněžité i nepeněžité vklady se do osobních společností vkládají ve lhůtě určené společenskou smlouvou, jinak bez zbytečného odkladu po vzniku společnosti. Do obchodního rejstříku se zapisuje hodnota nepeněžitého vkladu, nikoliv předmět nepeněžitého vkladu. 2 3. Peněžité vklady Budou-li předmětem vkladu peníze, musí se jednat o peníze platné. 3 Ve většině případů vytvářejí obchodní společnosti základní kapitál v české měně, s čímž koresponduje i měna peněžitého vkladu. Zákon o obchodních korporacích zásadně nevylučuje peněžité vklady i v cizí (konvertibilní) měně. Peněžité vklady (nebo jejich části) se po založení kapitálových společností splácí bezhotovostně na zvláštní účet vedený u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva; v praxi nebude záležet na tom, v jaké výši a v jaké měně budou prostředky poukázány, ale v jaké výši budou na příslušný účet připsány. V případě SRO se na tom zakladatelé dohodnou ve společenské smlouvě. 4 Akciová společnost, vede-li účetnictví v eurech, může vytvořit základní kapitál v eurech a připustit tak v eurech i peněžité vklady. Není vyloučeno, aby banka, jíž svědčí vedení účtu, byla současně správcem vložených peněžitých vkladů. Účet zřizuje správce vkladů a banka neumožní s prostředky, jež mají v budoucnu tvořit základní kapitál, nakládat dříve, než kapitálová společnost vznikne. Výjimkou je úhrada zřizovacích výdajů nebo vrácení emisních kursů zakladatelům, jestliže společnost nevznikne. 2 Srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 2790/2012, ze dne 13. 8. 2014: Převod nemovitostí vložených do společnosti jako nepeněžitý vklad. 3 Pokud by se zakladatelé dohodli na vkladu tvořeném např. souborem historických mincí, nejednalo by se vklad o peněžitý, ale nepeněžitý, který by musel být oceněný znalcem. Jednalo by se o hromadnou movitou věc. 4 Blíže srov. LASÁK, J.; POKORNÁ, J.; ČÁP, Z.; DOLEŽIL, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 15 5

4. Vkladová povinnost Vkladová povinnost vyplývá společníkům ze závazku vkladatele vložit do obchodní korporace vklad. V osobních společnostech je vklad dobrovolný, v opačném případě by musel být určen ve společenské smlouvě. Není nezbytné, aby se k vkladové povinnosti zavázali všichni společníci VOS či komplementáři. Souhrn jejich vkladů netvoří základní kapitál a takto se nezapisuje do obchodního rejstříku. I ti společníci, kteří vložili vklady, ručí za dluhy společnosti celým svým majetkem. Ke vkladu jsou ex lege zavázáni je komanditisté, a to ve výši určené společenskou smlouvou. Ve společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a družstvu jsou ke vkladové povinnosti zavázáni všichni společníci (členové). V SRO je pro tvorbu základního kapitálu primární vklad, resp. souhrn vkladů, v akciové společnosti je primární určení výše základního kapitálu, který je rozvržen na určitý počet akcií. V družstvu není dána minimální výše základního kapitálu, ale minimální výše základního členského vkladu, který musí být pro všechny členy družstva stejný. Před podáním návrhu na zápis společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku se splatí celé vkladové ážio a na každý peněžitý vklad alespoň 30 %. Zbývající část splatí společníci ve lhůtě určené společenskou smlouvou, nejpozději však do pěti let od vzniku společnosti. Založení akciové společnosti je účinné, splatil-li každý zakladatel případné emisní ážio a v souhrnu alespoň 30 % jmenovité nebo účetní hodnoty upsaných akcií v době určené ve stanovách a na účet u banky určený ve stanovách, nejpozději však do okamžiku podání návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Plnou výši emisního kursu akcí splatí akcionář nejpozději do jednoho roku ode dne vzniku společnosti. Výši peněžitého vkladu určenou stanovami schválenými na ustavující schůzi družstva splní zakladatel do 15 dnů ode dne konání ustavující schůze. Je-li stanovami umožněno splatit pouze část základního členského vkladu, tzv. vstupní vklad, splní zakladatel svou vkladovou povinnost ohledně části vkladu rovněž do 15 dnů. Vkladová povinnost v rozsahu rozdílu mezi základním vkladem a vstupním vkladem musí být splněna ve lhůtě určené ve stanovách, která nesmí přesáhnout tři roky od vzniku družstva. 5. Správa vkladu Před vznikem obchodní korporace přijímá a spravuje splacené nebo vnesené předměty vkladů nebo jejich části společenskou smlouvou pověřený správce vkladů. Zatímco podle ObchZ mohl být správcem vkladu jen pověřený zakladatel, popř. banka, jednalo-li se o peněžitý 6

vklad, zákon o obchodních korporacích zavedl, že správcem vkladů může být i třetí osoba (odlišná od zakladatele). Vzhledem k tomu, že zákon výslovně neumožňuje, aby měla založená korporace více správců vkladu (je užito singuláru), lze dospět k závěru, že správce vkladů může být pouze jeden. Není-li dohodnuto (roz. mezi zakladateli a osobou správce) jinak, provádí správce činnost na základě ustanovení o příkazu podle obchodního zákoníku. Na správu vkladu se přiměřeně použijí ustanovení občanského zákoníku o správě cizího majetku 5 ; správce činí vše, co nutné k zachování tohoto majetku. Správci vkladu náleží za jeho činnost sjednaná odměna nebo obvyklá odměna podle povahy jeho služeb. Správce vkladu plní svou roli v časově omezené lhůtě: od založení do vzniku obchodní korporace. Jeho jméno (název, obchodní firma), bydliště (sídlo) a další údaje jsou součástí zakladatelského právního jednání, avšak lze je po vzniku společnosti a splnění vkladové povinnosti vypustit. 6 Z důvodové zprávy Správcem vkladů může být napříště nejen zakladatel, resp. uchazeč o členství v družstvu, nebo banka, ale také kterákoliv jiná třetí osoba s předpokladem odborné způsobilosti ke správě vkladů (advokát, notář, realitní kancelář apod.). Správce vkladů vykonává svou činnost na základě písemné smlouvy uzavřené mezi ním a všemi zakladateli, resp. uchazeči o členství, a to zpravidla za úplatu. Je povinen správcovskou činnost vykonávat s péčí řádného hospodáře a zachovávat v tajnosti veškeré relevantní informace, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem správcovské činnosti a které mohou způsobit škodu druhé smluvní straně, popř. společnosti či družstvu. Odpovědnost za škodu nelze nijak omezit. Je-li nepeněžitým vkladem nemovitá věc, je předmět vkladu vnesen tak, že vkladatel předá správci vkladu nemovitou věc a písemné prohlášení s úředně ověřeným podpisem o vnesení nemovité věci; předání nemovité věci z ruky do ruky není pojmově možné, tzn., že správci vkladu budou po prohlédnutí nemovitosti např. předány klíče od vstupu na pozemek; fyzické předání není vůbec možné u věcných práv k pozemkům, proto bude směrodatné zmíněné písemné prohlášení, 5 Srov. ust. 1400 an. Každý, komu je svěřena správa cizího majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného, je správcem cizího majetku. Má se za to, že správce právně jedná jako zástupce vlastníka. 6 Domníváme se, že ust. 146 odst. 2 a 3 a 250 odst. 2, 3 a 4 ZOK nejsou formulovány zcela správně. Po vzniku společnosti předává správce vkladů předměty vkladů nebo jejich části obchodní společnosti. Rozdíl mezi upsaným a splaceným vkladem v době trvání společnosti se předává statutárnímu orgánu. Není důvod, aby bylo jméno správce vkladů vypuštěno ze společenské smlouvy teprve poté, co budou vklady splaceny v plné výši. 7

movitá věc, je předmět vkladu vnesen předáním věci správci, ledaže společenská smlouva určí jinak; úprava předání movité věci má dispozitivní charakter, nicméně není zcela jasné, nakolik a v čem by mohla společenská smlouva modifikována; neníli z povahy věci možné faktické předání movité věci (věci nehmotné), je předána odevzdáním datových nebo jiných nosičů, které zachycují předávanou věc, a dokumentace, která zachycuje povahu, obsah a jiné skutečnosti důležité pro možnost využití nepeněžitého vkladu (např. ochranná známka, know-how), závod nebo jeho část, je předmět vkladu vnesen účinností smlouvy o vkladu; na smlouvu o vkladu závodu nebo jeho části se použijí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o koupi, pohledávka, je předmět vkladu vnesen účinností smlouvy o vkladu pohledávky s přiměřeným použitím ustanovení občanského zákoníku o postoupení pohledávky ( 1879 an.); vkladatel ručí za dobytnost této pohledávky do výše jejího ocenění; pohledávka společníka za kapitálovou společností nemůže být předmětem jeho vkladu do této společnosti; započtena proti pohledávce společnosti na splacení emisního kursu může být pouze smluvně; smlouva o započtení vyžaduje písemnou formu a její návrh schvaluje nejvyšší orgán společnosti. V ostatních případech je nepeněžitý vklad vnesen účinností smlouvy o vkladu mezi vkladatelem a správcem vkladu (např. živé zvíře). U osobních společností se může jednat o provedení práce nebo poskytnutí služby, což by musela umožnit společenská smlouva, a navíc by s poskytnutím takového vkladu museli souhlasit všichni zakladatelé. Správce vkladů vydá tomu 7, kdo je oprávněn podat návrh na zápis do obchodního rejstříku, písemné prohlášení o splnění vkladové povinnosti nebo její části jednotlivými vkladateli. V SRO jsou navrhovateli jednatelé, v AS a družstvu představenstvo nebo předseda (malého) družstva. V osobních společnostech jsou navrhovateli všichni společníci. Je-li uvedenými navrhovateli udělena k podání návrhu na prvozápis společnosti do obchodního rejstříku plná moc, předá správce vkladů písemné prohlášení zplnomocněnému zástupci; Prohlášení se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku, ledaže zákon zápis rozsahu splnění vkladové povinnosti do obchodního rejstříku nevyžaduje. Splnění vkladové povinnosti se nevyžaduje u společníků VOS a komplementářů, tzn., že by se poslední část předchozí věty měla týkat společníků kapitálových společností a členů družstva. Podle 48 7 V SRO jsou navrhovateli jednatelé, v AS a družstvu představenstvo nebo předseda (malého) družstva. V osobních společnostech jsou navrhovateli všichni společníci. 8

ZoVŘ se však u společnosti s ručením omezeným nevyžaduje zápis ohledně rozsahu splnění vkladové povinnosti, ani ohledně rozsahu splnění vkladové povinnosti; totéž platí pro družstvo. U akciové společnosti se pak zapisuje rozsah splacení základního kapitálu, tzn. nikoliv rozsah splnění vkladové povinnosti jednotlivých akcionářů, ale všech akcionářů společně. Uvede-li správce vkladů v prohlášení vyšší částku, než ve které byla vkladová povinnost splněna, ručí věřitelům obchodní korporace za její dluhy až do výše tohoto rozdílu; ručení vzniká ex lege, není třeba ničeho sjednávat. Ručení správce vkladů zaniká, nebyla-li pohledávka vůči obchodní korporaci uplatněna u soudu do pěti let od vzniku obchodní korporace. Lhůta je svým charakterem propadná. 6. Převod vlastnického práva Vlastnické právo k předmětu vkladu vnesenému před vznikem obchodní korporace nabývá obchodní korporace okamžikem svého vzniku. To neplatí v případě, kdy se předmět vkladu zapisuje do veřejného seznamu. Tehdy nabývá obchodní korporace vlastnické právo až zápisem vlastnického práva do veřejného seznamu: katastru nemovitostí, leteckého rejstříku, námořního rejstříku aj. Do té doby se jedná o řádnou, na platném právní základě vykonávanou držbu. Zákonem je řešena situace, kdy na společnost nepřejde vlastnické právo k nepeněžitému vkladu, který byl řádně vnesen. Vznikne-li taková situace, aniž by zákon rozlišoval důvody, pro které vlastnické právo nepřešlo, je vkladatel povinen uhradit jeho cenu v penězích podle ocenění uvedeného ve společenské smlouvě a obchodní korporace mu převzatý předmět vrátí, ledaže ho vydala nebo je povinna vydat jiné osobě. Zákonná úprava nepřipouští změnu (výměnu) dříve vneseného nepeněžitého vkladu, výslovně je vyžadována úhrada v penězích. Obdobná úprava použije na situaci, kdy cena nepeněžitého vkladu nedosáhne v den, kdy k němu obchodní korporace nabyla vlastnické právo, emisního kursu uvedeného ve společenské smlouvě: vkladatel je povinen doplatit rozdíl v penězích. Z důvodové zprávy Zákon přebírá stávající řešení situace, kdy je sice nepeněžitý vklad považován za splacený, ale na společnost nebylo převedeno vlastnické právo. V dané věci zákon neřeší teorií diskutovaný problém, kdy se splnění vkladové povinnosti stane nemožným v důsledku zničení předmětu vkladu apod. Vychází se totiž z toho, že tuto situaci řeší právě ona povinnost relutární náhrady, kdy zanikne-li předmět vkladu nebo se stane z jiného důvodu nemožným převést na obchodní korporaci vlastnické právo, stíhá společníka povinnost nahradit 9

(zaplatit) jeho cenu v penězích. V tom případě není obchodní korporace povinna předmět splaceného vkladu vracet, ledaže má ve své držbě plody nebo užitky. Uvedený postup se samozřejmě netýká situace, kdy došlo ke zničení věci vlastní činností obchodní korporace, resp. správce vkladů. Pokud obchodní korporace nevznikne, vrátí správce vkladů předměty vkladů s plody i užitky bez zbytečného odkladu vkladatelům; za splněné této povinnosti ručí zakladatelé společně a nerozdílně, tj. včetně správce vkladů, je-li rovněž jedním ze zakladatelů. Podíl 1. Podíl jako míra účasti společníka ve společnosti Podíl představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí. Práva se člení na majetková, nemajetková a doplňková, rovněž tak povinnosti. Společníci VOS, komplementáři a členové družstva mohou mít v téže společnosti (družstvu) pouze jeden obchodní podíl; komanditisté a společníci SRO mohou mít podílů více, určí-li tak společenská smlouva; počet podílů, tj. akcií v téže AS není pro jednotlivé akcionáře zákonem nikterak omezen. Podíly společníků VOS a komplementářů KS jsou stejné, neurčí-li společenská smlouva jinak. Společenská smlouva může mj. určit odlišnou výši podílů jednotlivých společníků právě v závislosti na výši jejich vkladů. Podíly komanditistů se určují podle poměru jejich vkladů. Podíl společníka v SRO se určuje podle poměru jeho vkladu na tento podíl připadající k výši základního kapitálu, ledaže společenská smlouva určí jinak. I přesto, že společníci vložili vklad ve stejné výši, může být velkost jejich podílů různá. Podíl akcionáře na základním kapitálu se určí výší jmenovité hodnoty akcie ve vztahu k ostatním akcionářům. Vydala-li společnost kusové akcie, určí se podíl na základním kapitálu podle počtu akcií. Rozlišují se dvě stránky podílu: stránka kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní stránka představuje práva a povinnosti společníka; kvantitativní stránka pak velikost (výši) a hodnotu (cenu) podílu. Výše podílu se v kapitálových společnostech vypočítá poměrem vkladu k výši základního kapitálu a počtu společníků. Podíl je předmětem právních vztahů, je pojímán jako věc ve smyslu právním (věc nehmotná, movitá, nezastupitelná, nezuživatelná, individuální). Podíl je převoditelný, nestanoví-li zákon jinak; je obchodovatelný, má svou majetkovou složku, avšak obecně nikoliv v hmatatelné, fyzicky změřitelné a ovladatelné 10

podstatě, nejedná-li se o kmenový list nebo akcii. Hodnota (cena) podílu je veličina proměnná, a to na rozdíl od velikosti podílu, která může být pro každého společníka po celou dobu existence společnosti stejná. 2. Podíl na zisku Podíl na zisku se stanoví na základě řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem společnosti. Primárně se zisk rozděluje mezi společníky, ledaže společenská smlouva určí jinak. Určí-li jinak, pak lze zisk rozdělit i mezi členy statutárního či kontrolního orgánu jako tantiému, mezi zaměstnance společnosti nebo třetí osoby (obvykle věřitele); vyloučeny nejsou ani další osoby: prokurista, obchodní zástupce, vedoucí poboček obchodního závodu aj. Konkrétní část (určenou např. procentuálně) rozdělovaného zisku pro jednotlivé okruhy osob může určit společenská smlouva, nebo rozhodnutí konkrétní valné hromady. Ve společenské smlouvě nelze určit, že podíl na zisku bude rozdělován vždy jen mezi jiné osoby, aniž by byl současně rozdělen i mezi společníky. Právo na podíl na zisku je základním majetkovým právem společníka; právo na výplatu podílu na zisku společníkovi vzniká vždy, je-li zisku dosaženo a je-li rozhodnuto o jeho plném nebo částečném rozdělení. 8 Podíl na zisku je v kapitálových společnostech splatný do tří měsíců ode dne, kdy bylo přijato rozhodnutí nejvyššího orgánu o jeho rozdělení, ledaže společenská smlouva nebo nejvyšší orgán určí jinak. Podíl na zisku v osobních společnostech je splatný do šesti měsíců od konce účetního období, ledaže společenská smlouva určí jinak. Lhůta pro splatnost podílu na zisku by neměla být nepřiměřeně prodlužována (především rozhodnutím konkrétní valné hromady), v opačném případě by bylo možné operovat rozporem s dobrými mravy. 9 O vyplacení podílu na zisku rozhoduje statutární orgán. Podíl na zisku se nevrací, ledaže osoba, které byl podíl na zisku vyplacen, věděla nebo měla vědět, že při vyplacení byly porušeny podmínky stanovené zákonem o obchodních korporacích; v pochybnostech se dobrá víra předpokládá. Promlčecí (obecná tříletá) lhůta na vrácení podílu na zisku počíná běžet dnem vyplacení. Podíl na zisku se primárně vyplácí v penězích; zakladatelské právní jednání 8 K tomu se již v minulosti vyjádřil NS v Usnesení sp. zn. 29 Cdo 1326/2009, ze dne 25. 2. 2010, i když ve vztahu k akcionářům akciové společnosti: Usnesení valné hromady akciové společnosti, jímž byl schválen zisk k rozdělení s tím, že podíl na něm bude vyplacen toliko členům orgánů společnosti, a nikoliv i jejím akcionářům, je neplatné pro rozpor s ustanovením 178 odst. 1 obch. zák. Analogicky by bylo předmětné usnesení aplikovatelné i na společnost s ručením omezeným, neboť ust. 123 odst. 1 ObchZ normovalo, že společníci se podílejí na zisku určeném valnou hromadou k rozdělní mezi společníky v poměru svých obchodních podílu, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Společenská smlouva tak mohla upravit pouze jiný poměr, nikoliv vyloučit participaci společníků na podílu na zisku. 9 Srov. Usnesení NS sp. zn. 29 Cdo 4284/2007, ze dne 30. 9. 2009. 11

či rozhodnutí všech společníků nebo nejvyššího orgánu může určit jinak. Platí zákonná domněnka, že ti členové statutárního orgánu, kteří s vyplacením podílu na zisku v rozporu se ZOK souhlasili, nejednali s péčí řádného hospodáře. Společníkům lze vyplácet i zálohy na podíl na zisku. Je však zakázáno vyplatit zisk nebo prostředky z jiných vlastních zdrojů, ani na ně vyplácet zálohy, pokud by si tím společnost přivodila úpadek podle InsZ. Záloha na podíl na zisku může být vyplacena i k podílu, s nímž je spojen pevný podíl na zisku. Neurčí-li společenská smlouva jinak, rozhoduje o vyplacení zálohy v souladu s podmínkami zákona statutární orgán společnosti. Zálohu na výplatu podílu na zisku lze vyplácet jen na základě mezitímní účetní závěrky, ze které vyplyne, že obchodní korporace má dostatek prostředků na rozdělení zisku. Výše zálohy na výplatu zisku nemůže být vyšší, než kolik činí součet výsledku hospodaření běžného účetního období, nerozděleného zisku z minulých let a ostatních fondů ze zisku snížený o neuhrazenou ztrátu z minulých let a povinný příděl do rezervního fondu. K výplatě zálohy nelze použít rezervních fondů, které jsou vytvořeny k jiným účelům, ani vlastních zdrojů, jež jsou účelově vázány a jejichž účel není obchodní korporace oprávněna měnit. Vyplacenou zálohu na podíl na zisku v rozporu se ZOK nebo zakladatelským právním jednáním je neoprávněný příjemce povinen společnosti vrátit bez ohledu na to, zda věděl nebo vědět měl, že byly porušeny podmínky vyplacení částky připadající na podíl na zisku. 10 3. Vypořádací podíl Majetkovým právem společníka nebo jeho právního nástupce a tomu odpovídající povinnost společnosti je právo na vypořádání (vypořádací podíl) při zániku účasti společníka jinak než převodem obchodního podílu nebo udělením příklepu v řízení o výkonu rozhodnutí. Vypořádací podíl náleží každé oprávněné osobě, popř. jejímu právnímu nástupci a vyplácí se dispozitivně v penězích. Hodnota vypořádacího podílu se určuje z vlastního kapitálu podle účetních závěrek; tato pravidla jsou rovněž dispozitivní. Pokud by byla účetní 10 Pojmem záloha a vnitřně rozporným pojmem nevratná záloha se zabýval NS již v roce 2007. Uzavírá, že 1. Zálohou je v občanskoprávních vztazích míněna část platby poskytnutá předem, zpravidla před vznikem práva na zaplacení konečné platby smlouvou sjednané (ceny kupní, ceny díla, provize atd.), případně platba uhrazená ještě před uzavřením určité smlouvy (viz 498 ObčZ). Právním důvodem k poskytnutí zálohy je závazek k úhradě určité (konečné) sumy vyplývající z konkrétního smluvního ujednání. Principiálně platí, odpadne-li (nenastaneli) právní důvod, na jehož základě byla záloha jako částečné plnění poskytnuta, je třeba ji vrátit, není-li ve smlouvě dohodnuto jinak (viz též NS sp. zn. 33 Odo 890/2002). 2. Z tohoto hlediska nelze v dané věci odvolacímu soudu vytknout jakékoliv pochybení, hodnotí-li pojem nevratná záloha jako vnitřně rozporný a ujednání o zaplacení nevratné zálohy jako neplatné. Ze skutkových zjištění odvolacím soudem učiněných totiž nevyplývá, že by mezi účastníky byly ujednány podmínky, za nichž by si sjednanou zálohu mohla žalovaná ponechat (na rozdíl od NS sp. zn. 29 Odo 512/2002). 12

hodnota majetku společnosti odlišná od skutečné hodnoty, použije se reálná hodnota snížená o výši dluhů vykázaných v účetní závěrce sestavené ke dni řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti. Obecně platí, že lhůta pro vyplacení vypořádacího podílu počne běžet okamžikem zániku účasti společníka ve společnosti a je tříměsíční s následným odkazem na zákaz zbytečného prodlení. V případě, že je rozhodováno o vypořádacím podílu společníka, jehož účast zanikla z důvodu porušení jeho povinností, lhůta pro vyplacení počne běžet později až okamžikem prodeje, resp. nemožností prodeje. Důvodem je zabránění situaci, kdy společník, který společnost poškozoval, má nárok na vypořádání bez ohledu na okamžitou schopnost společnosti plnit. 4. Podíl na likvidačním zůstatku Při zrušení obchodní korporace s likvidací má každý společník právo na podíl na likvidačním zůstatku; nestanoví-li společenská smlouva nebo dohoda společníků jinak, vyplácí se tento podíl v penězích. Likvidační zůstatek se rozdělí mezi společníky nejprve do výše, v jaké splnili svou vkladovou povinnost. Nestačí-li likvidační zůstatek na toto rozdělení, podílejí se společníci na likvidačním zůstatku v poměru k výši svých splacených či vnesených vkladů. Zbytek likvidačního zůstatku se rozdělí mezi společníky podle jejich podílů. Likvidátor vyplatí podíl na likvidačním zůstatku bez zbytečného odkladu po schválení návrhu na použití likvidačního zůstatku. Není-li návrh použití likvidačního zůstatku schválen, rozhodne o jeho rozdělení soud na návrh likvidátora nebo společníka. Při zrušení obchodní korporace s likvidací ručí společníci za její dluhy po jejím zániku do výše svého podílu na likvidačním zůstatku, nejméně však v rozsahu, v němž ručili za jejího trvání. Mezi sebou se společníci vyrovnají stejným způsobem jako při ručení za trvání společnosti. Jestliže společníci za trvání společnosti za dluhy společnosti neručili, vypořádají se mezi sebou podle poměru svých podílů ke dni zániku společnosti. Základní kapitál 1. Vymezení pojmu Z důvodové zprávy 13

Základní kapitál zůstává obsahově zachován, byť je jazykově částečně zjednodušen. Kapitálové společnosti mají povinnost zapsat jeho výši do obchodního rejstříku. Do zákona se zatím věcně neprojevily diskuse o přehodnocení pojetí základního kapitálu vedené v rámci EU, a to zejména proto, že výhled shody v řešení je plánován řádově v několika letech. Odlišnost nacházíme pouze v úpravě společnosti s ručením omezeným, kde základní kapitál ztrácí svou garanční funkci a je nahrazen jinými režimy ochrany věřitelů (test insolvence, přísnější pravidla správy, pravidla podnikatelských seskupení apod.). Základní kapitál obchodní korporace je souhrn všech vkladů. Základní kapitál vypovídá o tom, že společníci obchodní korporace investovali již před jejím vznikem určité prostředky (tzv. startovné). Vklady, resp. předměty vkladů tvořící základní kapitál nejsou nedotknutelné; společnost je může při své činnosti využívat. Jedná se především o peněžité vklady, které není nutné ponechat v době trvání společnosti deponované na účtu, ale naopak je možné je použít k běžnému provozu společnosti. Majetek poskytnutý společníky v podobě vkladů nezůstává ve společnosti nedotčený, v průběhu činnosti společnosti se struktura jejího majetku neustále mění. Tato skutečnost nestojí proti tzv. stálosti základního kapitálu ve smyslu účetní položky; jeho výši lze měnit při dodržení přísných formalizovaných postupů upravených zákonem. Při snižování základního kapitálu SRO a AS je nutné dodržet ustanovení o ochraně věřitelů (ediktální řízení). Konstatování, že základní kapitál je publikované peněžní vyjádření souhrnu vkladů společníků povinně vytvářené v zákonem stanovené minimální výši, je platné právě pro kapitálové společnosti. Osobní společnosti základní kapitál nevytvářejí. Základní kapitál jakožto souhrn všech vkladů společníků (členů) je jedním z charakteristických ekonomických znaků kapitálových společností a družstva. 2. Význam základního kapitálu Na základní kapitál nelze nahlížet pouze na základě jeho zákonné definice, neboť pojem základní kapitál má několik odlišných významů. Jedná se o a) základní kapitál ve významu majetku, b) základní kapitál ve významu financování, c) základní kapitál jako funkce míry účasti společníka na společnosti. 11 Ad a) Základní kapitál v uvedeném pojetí vyjadřuje, že společníci poskytli společnosti určitý majetek v podobě peněžitých a nepeněžitých vkladů. Jakmile přejdou vklady do 11 Blíže srov. ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva: právnické osoby jako podnikatelé. 5. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 42 14

majetku společnosti, nemohou společníci požadovat jejich vrácení. To je kompenzováno právem společníků podílet se na výnosu z činnosti společnosti ve formě podílu na zisku, ve formě vypořádacího podílu a v případě likvidace společnosti ve formě podílu na likvidačním zůstatku. Ad b) Základní kapitál ve formě financování má podobu číselné hodnoty vytvořené ze součtu číselných hodnot vkladů nepředstavuje tedy žádný konkrétní majetek, ale vyjadřuje, nakolik jsou potřeby společnosti pokryty vlastními zdroji, které společnost nemusí nikomu vracet. Základní kapitál je v tomto pojetí chápán jako vlastní zdroj společnosti, který je v bilanci veden na straně pasiv. Ad c) Funkce míry účasti společníka na společnosti je funkcí základního kapitálu, kterou praxe zpochybňuje jen výjimečně. Míra účasti společníků kapitálových společností na společnosti se odvozuje z poměru výše jejich vkladů k celkové výši základního kapitálu. Tento poměr určuje velikost jejich podílů na společnosti, z kterého vyplývá rozsah majetkových i nemajetkových společnických práv, mimo jiné i možnost uplatňovat vlastní vůli při řízení společnosti a rozhodovat o jejích záležitostech. 12 3. Funkce základního kapitálu Přestože se v odborné literatuře objevuje množství různých funkcí, které základní kapitál má nebo by měl mít, pravidelně jsou zmiňovány tyto tři: funkce ochranná (garanční) funkce měřítka zisku a ztráty funkce (role) určení velikosti podílu společníků Garanční funkce, jíž byl v minulosti přisuzován značný význam z důvodu ochrany věřitelů, byla současně funkcí nejdiskutovanější. Zejména v kapitálových společnostech má základní kapitál zobrazovat, nakolik jsou potřeby společnosti kryty vlastními zdroji, kolik činí cizí zdroje a nakolik lze předpokládat, že společnost skutečně má majetek hodnotově vyjádřený základním kapitálem. Bohužel ani vysoký základní kapitál zapsaný v obchodním rejstříku neznamená, že má společnost k dispozici tyto prostředky. Věřitelé se obvykle spoléhají na tento zápis, přičemž si neuvědomují, že základní kapitál není mírou, kterou společnost odpovídá za své dluhy. Společnost totiž neodpovídá za své dluhy jen do výše základního kapitálu, ale celým svým majetkem. Pokud společnost nemá majetek ve výši (alespoň) 12 Tamtéž, s. 48 15

základního kapitálu, nemohou věřitelé uspokojit své pohledávky do výše základního kapitálu, ale jen do výše majetku společnosti. Pak nastupuje ručební povinnost společníků, je-li pro společníky zákonem dána. Jakkoliv je ochranná funkce základního kapitálu kritizována a zavrhována, nelze jí jistý význam upřít. Na minimum je oslabena ochranná funkce základního kapitálu v SRO, jestliže se jeho výše může rovnat 1 Kč. Obecně je však v obou kapitálových společnostech nahrazena jinými (novými) instituty. Jedná se o úpravu normovanou zákonem o obchodních korporacích spočívající v odpovědnosti volených orgánů, pravidlu podnikatelského úsudku, péči řádného hospodáře, loajalitou, pravidlech o střetu zájmů, testem insolvence a ručením členů orgánu při úpadku obchodní korporace. Jinak řečeno, i když je základní kapitál v SRO a AS povinný, není hlavním garančním nástrojem ochrany věřitelů. Tím je tzv. test úpadku, jestliže ze z. o. k. zakazuje vyplácet prostředky z vlastních zdrojů, pokud by si tím přivodila insolvenci nebo předlužení podle InsZ. 13 Jako problematický se jeví základní kapitál i jako měřítko zisku. Zisk a ztráta nemají vazbu na základní kapitál, ale mají dopad na vlastní kapitál jako celek. Pokud by měl být základní kapitál jejich měřítkem, pak pouze v tom smyslu, že skončí-li hospodaření společnosti ztrátou, může se stát, že výše základního kapitálu bude vyšší než hodnota čistého obchodního majetku. K tomu ale nedojde v případě, kdy společnost disponuje dostatečně vysokými ostatními složkami vlastního kapitálu: kapitálovými fondy, fondy ze zisku nebo nerozděleným ziskem z minulých let. 14 Je-li vklad součástí základního kapitálu, pak společník po dobu trvání obchodní korporace ani po jejím zrušení nemá právo na vrácení předmětu vkladu. Mnohdy by to nebylo ani možné, neboť společnost může s předmětem vkladu disponovat, stává-li se jeho vlastníkem. Nelze sjednat ani vyplácet úroky z emisního kursu. 13 K ust. 62 a 68 ZOK viz kapitolu Volené orgány obchodních korporací. 14 Blíže srov. KOREČKOVÁ, M. Základní kapitál po novelizace druhé směrnice. Brno, 2008. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Právnická fakulta. Katedra obchodního práva, s. 20-21. 16