Otec a syn. Osudy dvou podorlických kněží podobojí v Třebechovicích pod Orebem (Jan Krocín Pražský a Darius Posthumus Jičínský)

Otec a syn. Osudy dvou podorlických kněží podobojí v Třebechovicích pod Orebem (Jan Krocín Pražský a Darius Posthumus Jičínský) Na třebechovickou faru přišel roku 1589 nový kněz, 1 jmenoval se Jan Krocín Pražský. V úředních písemnostech je jmenován pak jako všeliké cti a poctivosti hodný. O jeho původu moc nevíme, 2 pouze to, že asi přišel v pokročilejším věku 3 z nedalekých Bohuslavic na panství Nové Město nad Metují 4 a že zřejmě pocházel z Prahy. 5 Město témuž Janu Krocínovi připravilo uvítací hodokvas a za ryby, vlašské ořechy, sud piva a svíčky vydalo 76 grošů a potom mu vystrojilo oběd za 41 grošů (zřejmě českých). 6 Již roku 1600, když vydal opočenský úředník a humanistický poeta Mikuláš Jeremiáš 7 knihu Symbola reverendorum, ve které oslavil své přátele a příznivce, je jeden ze symbolů věnován Janu Krocínovi Pražskému. 8 1 2 3 Sled duchovních pastýřů v Třebechovicích pod Orebem a v Dobrušce a jejich činnost před rokem 1620 a částečně i za třicetileté války líčím ve studii: Jaroslav ŠŮLA, Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou. Orlické hory a Podorlicko. Přírodou Dějinami Současností. Sborník vlastivědných prací. 18/2011. Rychnov nad Kněžnou 2012, s. 59 99. Bohužel, literatura zaznamenává více humanistických literátů nesoucích příjmení Krocín, kteří asi nebudou navzájem příbuzní: Krocín Matěj z Chrudimi, Krocín Václav ze Sušice, Krocín Václav st. ze Žatce, Krocín Václav ml. (Antonín TRUHLÁŘ Karel HRDINA Josef HEJNIC Jan MARTÍNEK, Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. I. Praha 1966, s. 492 495). Jan Krocín Pražský je k roku 1569 zaznamenán jako Ioannes Pragenus Andreae Crocini (Josef TŘÍŠKA, Latinská a česká literatura na pomezí Čech, Moravy a Slezska. Litomyšl 2002, s. 104). 4 Zikmund WINTER, Život církevní v Čechách.. Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století. Praha 1895/1896, s. 365. V monografii o této vsi však není jmenovaný (viz: Antonín KRÁLÍČEK, Paměti obce Bohuslavic v okresu Nového Města nad Metují. Bohuslavice 1907, s. 64 ad.). 5 Třebechovice měly na základě privilegia z roku 1588, uděleného Jaroslavem Trčkou z Lípy na Opočně, právo vyhledávat si se svolením vrchnosti svého církevního správce pod obojí způsobou. 6 Z. WINTER, Život církevní v Čechách, s. 501; viz též: Státní okresní archiv Hradec Králové (dále jen: SOkA Hradec Králové), AM Třebechovice pod Orebem, i. č. 1515, kniha č. 135 (Kniha všelijakých příjmův a zase z toho vydání města Třebechovic z let 1597 1599), fol. 64b 65a, 67a, 70b. 7 A. TRUHLÁŘ K. HRDINA J. HEJNIC J. MARTÍNEK, Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. 2. Praha 1966, s. 436 437; Jaroslav ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství v 1628 1630 a humanistický básník. Východočeské listy historické, 17 18. Hradec Králové 2001, s. 155 156. 8 J. ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš, správce opočenského panství, s. 155 156. Mikuláš Jeremiáš se však také stýkal s Matějem Krocínem a do jeho publikace Spis o večeři Páně (1618) připojil latinské doporučující verše (TÝŽ tamtéž, s. 154 155). 1

Roku 1600 Jan Krocín, toho času správce církevní v Třebechovicích, koupil pro svoji rodinu ( paní Barboře, manželce, dítkám a budoucím jeho ) od sirotků po nebožtíkovi Vítu Pilném dům vedle domu farního za sumu 82 1 / 2 kop grošů českých, kterou postupně splácel až do roku 1617, kdy ji doplatil. 9 Mnoho dalšího z jeho života nevíme. Stýkal se s okolními protestantskými knězi a městskou inteligencí, byl např. roku 1616 jako správce církevní v městě Třebechovicích svědkem na slavné svatbě dobrušského kaplana Jana Stříbrského z Uherčic s vdovou Kateřinou, pozůstalou po dobré paměti panu Janovi Zádolském, někdy měštěnínu města Dobrušky 10 (Jan Stříbrský z Uherčic později vystřídal Jana Krocína v kněžském úřadě v Třebechovicích). Roku 1614 městská rada Jana Krocína (zvláště jí milého) žádala, aby se dočasně ujal místní školy a vyučoval mládež, dokud se nenajde jiný učitel. 11 Údajně se tento Jan Krocín přiznával k česko-moravským bratřím, k nimž na Moravu ujel. 12 Tato informace je však mylná (viz níže). Podrobněji můžeme sledovat životopis dalšího kněze, Daria Posthuma Jičínského, 13 kaplana v Dobrušce v letech 1607 1609 a poté faráře v blízkých Přepychách (na opočenském panství), kde působil asi v letech 1615 1624. 14 Ale o jeho dětství a studiu nic nevíme. I on se stýkal s ostatními knězi na opočenském panství, např. se 9 SOkA Hradec Králové, AM Třebechovice pod Orebem, i. č. 384, kniha č. 75 (Kniha smluv trhových 1591 1623), fol. X 1. 10 SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 306, kniha č. 256 (Kniha smluv svatebních města Dobrušky 1578 1650), fol. 186a. Kněží, panští úředníci a městská honorace byli navzájem propojeni příbuzenskými svazky, které bohužel nemůžeme pro nedostatek písemných podkladů detailně dešifrovat. 11 SOkA Hradec Králové, AM Třebechovice pod Orebem, i. č. 338 kniha č. 31 (Manuál právní 1623 1643), nepaginováno. 12 A. FLESAR, Poznámky o faře třebechovické. Hradec Králové, b. d., s. 13; Vilém KOLEŠ, Čtyři kališničtí a jeden aušpurský farář při kostele sv. Ondřeje Apoštola. Staré Třebechovice, č. XXVII, 1938, s. 11 13; č. XXVIII, 1939, s. 18 19. 13 Jméno Jičínský se na opočenském panství vícekrát objevuje. Václav Jičínský byl tchán Mikuláše Jeremiáše, který od něho koupil roku 1608 grunt (J. ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství, s. 144). 14 A. FLESAR, Popis historicko-archeologicko-statistický Okresu Opočenského. Hradec Králové 1895, s. 224, 220 233 241. 2

také zúčastnil roku 1616 jako správce církevní církve přepyšské slavné svatby dobrušského kaplana Jana Stříbrského z Uherčic. 15 Dne 8. září 1621 koupil dvojí cti hodný kněz Darius Posthumus, v ty časy pan farář ve vsi Přepychy, pro sebe a manželku Annu dům se vším k tomu gruntu příslušenstvím i hospodářstvím, patřícím kdysi zesnulému třebechovickému faráři Janu Krocínu Pražskému, za sumu 310 kop grošů míšeňských. 16 K dědictví po otci se hlásily tyto děti: Daniel 17 (nejstarší) a Václav, a dcery Mariana, provdaná za Pavla Flašku, 18 a Johana. Vdově Barboře Krocínové byl v domě zajištěn výměnek do konce života. Darius Posthumus splácel dům až do roku 1624. 19 Ale po roce 1628 rodina Daria Posthuma mizí z dějin Třebechovic. 20 V červenci roku 1625 předstoupila Anna, manželka kněze Daria Posthuma, s dětmi před právo města Dobrušky a přiznala, že koupila za 60 kop grošů českých chalupu od vdovy Václava Venclíka a dne 2. listopadu 1627 prohlásil dvojí cti hodný kněz Darius Posthumus Jičínský, že jeho manželka Anna prodala tuto chalupu i s kusem zahrádky za 26 kop grošů míšeňských Václavu Arnoštovi, který doplatil Anně Dariusové prodejní sumu až roku 1637. 21 15 SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 306, kniha č. 256 (Kniha smluv svatebních města Dobrušky 1578 1650), fol. 186a. 16 vstoupivše před pana purgkmistra, pány radní města Třebechovic společně s paní Barborou Krocínkou, paní matkou svou milou, i s jinými nápadníky, syny a dcerami vlastními leta majícími, pozůstalými po dobré paměti neboštíkovi cti hodným knězi Janovi Pražským (SOkA Hradec Králové, AM Třebechovice pod Orebem, i. č. 385, kniha č. 76 (Kniha smluv různých 1602 1704), fol. 121 122. Tato poněkud nejasná formulace i jméno navozuje myšlenku, že paní Barbora byla druhá manželka kněze Jana Krocína a Darius Posthumus byl jejím synem z bývalého manželství, čili byl nevlastním synem zesnulého. Darius byl zřejmě pohrobkem nám zatím blíže neznámého muže jménem Jičínský, zatímco ostatní děti jsou později označeny jako Krocínský (viz dále pozn. 20). 17 Pobýval roku 1623 v Poličce. 18 Roku 1614 se v nedalekých Nepasicích připomíná rychtář Pavel Flaška, kterému město zaslalo dopis. 19 SOkA Hradec Králové, AM Třebechovice pod Orebem, i. č. 385, kniha č. 76 (Kniha smluv různých 1602 1704), fol. 121 122. 20 Dne 23. ledna 1636 purkmistr a rada v městě Třebechovicích hory Oreb nad Dědinou prodávají Janu Cvekařovi grunt slove Dariusovský, přičemž pojištěné peníze musí být vyplaceny Johance [Krocínové], manželce po nebožtíkovi Jakubu Proboštovi, Václavovi, synu po nebožce Marianě Flaškové, Danieli Krocínovi, Václavu Krocínovi a nejmenovaným dítkám kněze Dariuse. Tento grunt byl ještě roku 1656 v majetku rodu Cvekařů (tamtéž, fol. 123). 21 SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 252, č. knihy 202 (Gruntovní kniha Nro 3, 1596 1737), fol. 459a. Osobně si peníze vyzvedla ještě roku 1636 Anna Dariuska. 3

Nastupuje však plánovaná rekatolizace. Z Českého království jsou vypovídáni čeští nekatoličtí kazatelé a učitelé (13. 12. 1621), evangelické kostely přejímají katoličtí kněží, začátkem roku 1622 přichází zákaz užívat kalicha při přijímání. Dne 9. dubna 1624 byl vyhlášen patent nařizující, že v Českém království nemá být provozováno jiné náboženství než katolické a patent byl doplněn sérií dalších nařízení potlačujících nekatolické vyznání. 22 Už 7. prosince 1625 městská rada dobrušská podává opočenskému hejtmanu zprávu, že rada se v případě kněží podobojích, kteříž by se u nás snad zdržovati měli, bedlivě poptá, kde by který kněz zůstával, aby města prázdni byli. 23 Zřejmě to byla pouhá vytáčka, městská rada musela o jejich pobytu či skrývání se vědět. Následovalo vydání Obnoveného zřízení zemského pro Čechy (10. května 1627), podle kterého se katolictví stalo jediným legálním náboženstvím v Království. Asi v dubnu 1627 si kněží Darius Posthumus a českomeziříčský Jan Zádolský 24 vyžádali v Dobrušce zachovací list, jehož text (nedatovaný) byl zapsán: 25 My, purgkmistr a rada města Dobrušky, oznamujeme tímto listem věřícím, jenž slově kundšoft, přede všemi, kdežkoli ukázán, čten aneb čtoucí slyšán bude, a zvláště tu, kdež by náleželo, že jsou se nás dožádali, předstoupivše před nás, dvojí cti hodní muži Boží, kněz Darius Posthumus Jitčínský a kněz Jan Zádolský, někdy farářové na gruntech vysoce urozeného pána, pana Jana Rudolfa Trčky z Lípy, pána, pana našeho milostivého a dědičného, správu toho činíc [ ] že jsou oumyslu toho, kdež je koli Pán Bůh obrátiti ráčí, mezi Vaše milosti a Vás jíti, žádajíc nás snažně a s pilností, aby všudy buď v městech, městečkách i také ve všech, jak v margkrabství Moravském, tak v Slezsku a jinde, mezi Vašimi milostmi a Vámi volného průchodu požívati mohli, za toto pod pečetí naší městskou listu vnově zase obnoveného dle 22 Podrobněji na základě literatury: J. ŠŮLA, Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou, s. 74 76. 23 SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6 (Právní manuál města Dobrušky N. 1 z let 1625 1632), fol. 34a. 24 Kněz Jan Zádolský je připomínán k roku 1623 v Českém Meziříčí (A. FLESAR, Popis historickoarcheologicko-statistický, s. 212). Zřejmě pocházel z bohaté selské rodiny Janáků ze vsi Zádolí, asi byl spřízněn s třebechovickým knězem Janem Stříbrským z Uherčic, ale jeho rodové zařazení se nepodařilo zjistit; o rodině viz: J. ŠŮLA, Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství, pozn. 78 na s. 158; TÝŽ, Ze života a působení kněží v Dobrušce, pozn. 37 na s. 64. 25 SOkA Rychnov nad Kněžnou, AM Dobruška, i. č. 56, kniha č. 6 (Právní manuál města Dobrušky N: 1 z let 1625 1635), fol. 96b. 4

předešlého z země České jejich k Decretu JMC vypovědění, věřící vysvědčení a přímluvu. Jejichžto žádosti nadepsaných dvojí cti hodných mužů Božích odepříti nemohouc (poněvadž nám předešle slovo Boží v pravé čistotě kázali, velebnými svátostmi podle samého nařízení Syna Božího Krista Ježíše Pána pod obojí spůsobou posluhovali a náboženství pravému křesťanskému dle confessí augšpurgské vyučovali). Podle nichž se, kdež by se koliv mezi Vaše milosti a Vás jakýmkoliv spůsobem křesťanským zatrefili, k Vašim milostem a k Vám přimlouváme a za to služebně i přátelsky žádáme, že jim mezi Vašemi Milostmi a Vámi volného a svobodného průchodu příti, do měst, městeček i vsí propustili a ve všelikých potřebách jejich, dle možnosti Vašich Milostí a Vašich, laskavě fedrovati ráčíte, učiníce to předně pro věčnou odplatu Boží a pro naše Vašim milostem a Vám toho v podobné příčině volné odsloužení a odměnění. Toho na svědomí a pro lepší důvěrnost pečet naši městskou dali jsme přitisknouti k tomuto listu věřícímu vědomé. Kněží ale z regionu neodešli (viz výše) a skrývali se dále. Dne 23. září 1627 Jiří Borůvka, vrchnostenský dobrušský rychtář, vysvětloval opočenskému hejtmanovi, proč ještě kněz Darius Posthumus a Jan Zádolský neodešli do emigrace: 26 Jakož jsem dne outerního na poručení Vaší Milosti dvě osoby z prostředku práva, to jest Jana Davidova a Jiříka mladšího Potůčka, na Opočen vypravil, jimžto od samého Jeho Milosti pána, pána našeho milostivého a dědičného, poručeno jest v příčině kněží pod obojích, skrze kteréž Jeho Milost pán od místodržících JMC veliké domluvy jmívati ráčí, kteříž by se při městě Jeho Milosti pána v Dobrušce zdržovali, aby do třetího dne jak sami, tak i manželky jejich, města Dobrušky a gruntův Jeho Milosti páně prázdni byli. Pokudž by se to jináče našlo, že Jeho Milost pán ouřad na hrdle trestati dáti a toho, u kohož by nalezeni byli, do měst pražských dodati, poručiti chtíti ráčí. Oznamuji Vaší Milosti: Předně, co se dotýče kněze Dariusa, když jsem pro něho poslal a jemu od nadepsaných osob radních cele a dokonale poručení Jeho Milosti pána oznámeno bylo, že jest tu odpověď dal: Co se tkne osoby jeho, že poručení Jeho Milosti páně naplniti a preč se odebrati chce, však aby manželka jeho s dítkami, poněvadž při tom městě rozena jest, také vypovědína býti, a od svého, což jí Pán Bůh tu požehnati a zanechati ráčil, odjíti jměla, nevěda s ní kam se podíti, toliko aby ona s dítkami jeho 26 Tamtéž, fol. 118b. 5

při svém zůstati mohla, že od ní dostatečně a jistotně kdež ho koliv Pán Bůh obrátí děj se s ním jak děj, odjíti neví. Dáleji co se dotýče kněze Jana Zádolského, kterýž v veliké a těžké nemoci zůstává, k němu jsem chodil s nadjmenovanými osobami radními, jemuž též poručení Jeho Milosti páně přednešeno bylo. On tu odpověď dal, že z toho celého srdce podle nejvyzší možnosti své poručení Jeho Milosti páně že by ihned rád a poslušně i s manželkou svou vykonal. Ale zůstávaje v veliké a těžké nemoci, jakožto na smrtedlné posteli ležíc, že nemůže z domu vyjíti, již že se ve všem Pánu Bohu a Jeho Milosti pánu, pánu svému a našemu milostivému a dědičnému, na milost poroučí, abyť s ním jakkoliv naloženo býti jmělo. Že jíti nyní nemůže a rady v té své nemoci od Vaší Milosti že pro Boha prosí a žádá. Protož v té věci k Vaší Milosti v důvěrnosti a tejnosti se utíkám a Vaši Milost za to uctivě žádám, že podle této odpovědi, kterouž Vaší Milosti pro správu činím, jak se dáleji zachovati s ouřadem mám, pro ujití následující těžkosti že mne radou laskavou fedrovati ráčíte. Jakou odpověď dostal, nevíme. Mezitím se situace v českém Podorlicku vyhrocovala, zejména v Dobrušce, až došlo ke známému povstání na jaře roku 1628. 27 Mezi jeho vůdci byli i zmiňovaní kněží. Jeden z povstaleckých předáků, Jan Samek, při výslechu na mučidlech 27. 3. 1628 řekl: Predikanta sem já viděl, asi dvě neděle před příjezdem pánův komisařův, 28 a tomu predikantu říkají Darius, a druhýmu predikantu říkají Janák, ten jest zůstával v Dobrušce, ale to nevím, u koho zůstával. Při dalším výslechu 30. 3. 1628 vypověděl: toho predikanta Dariusa viděl sem před dvěma nedělmi před pozdvižením, a to mezi sedláky v Dobrušce. Z strany pak predikanta Janáka slyšel sem, že byl taky v Dobrušce, ale jeho sem neviděl a nevím, u koho se zdržoval. 29 A toto jsou poslední zprávy o dvou podorlických farářích, Dariu Posthumovi Jičínském a Janu Janákovi Zádolském, kteří se výrazně zapsali do dějin Podorlicka XVII. století, poněvadž podněcovali odboj proti rekatolizačnímu úsilí vídeňského 27 28 29 Přehled novější literatury o tomto povstání podává J. ŠŮLA (Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce, pozn. 144 na s. 89). Reformační komise přijela do Opočna 3. února 1628. S odkazem na pramen publikuje J. ŠŮLA, Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce, s. 92. 6

panovníka. Zatím bohužel nevíme, kdy a kde se usadili a zesnuli. 30 jejich jména být zapomenuta. Neměla by však 30 Později se v Dobrušce připomíná švec Darius Přepy[š]ský, nekatolík, kterému roku 1651 bylo 30 let. Viz: (ed.) Lenka MATUŠÍKOVÁ Zlatuše KUKÁNOVÁ Magda ZAHRADNÍKOVÁ, Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Hradecko-Bydžovsko. Praha 2000, s. 898, kde je označen jako nekatolík, jeho manželka Kateřina (22 let) rovněž a u jejich šestileté dcery Anny byl předpoklad ke konversi. V Berní rule z roku 1653 (ed.: Václav PEŠÁK, Berní rula. 12. Kraj Hradecký. I. Praha 1951, s. 188) je označen jako chalupník, který vlastnil 4 strychy polností a 2 krávy Ještě roku 1645 a 1646 dobírá svůj podíl od Jana Cvekaře Darius Přepyský, soused dobrušský (SOkA Hradec Králové, AM Třebechovice pod Orebem, i. č. 385, kniha č. 76, fol. 124). Roku 1646 kupoval Darius Přepyský od Martina Lejska dům v Dobrušce. 7

SOkA Hradec Králové: AM Třebechovice p. O. i. č. 338, kniha č. 31 (Manuál právní 1623 1643) i. č. 339, kniha č. 32 (Manuál radní 1611-1634) Spisy? Archiv UK Praha? Literatura: FLESAR, A.: Poznámky o faře třebechovické. Hradec Králové, b. d., s. 13, 27 : Popis historicko-archeologicko-statistický Okresu Opočenského. Hradec Králové 1895, s. 224 ŠŮLA, J. : Mikuláš Jeremiáš Třebechovický, správce opočenského panství v letech 1628-1630 a humanistický básník. Východočeské listy historické, 17 18, Hradec Králové 2001, s. 156 : Ze života a působení kněží podobojí v Dobrušce před třicetiletou válkou. Orlické hory a Podorlicko. Přírodou Dějinami Současností. Sborník vlastivědných prací. 18/2011. Rychnov nad Kněžnou 2012, s. 61-64 ad. :Venkovský lid východního Hradecka (pro rok 1628) TŘÍŠKA, J. : Osobnosti podorlické literatury. 1996 : Podorlicko a literatura. 2000 : Disertace pražské univerzity 16.-18. století. 1977 : Latinská a česká literatura na pomezí Čech a Moravy - Darius Přepyšský v Dobrušce 1651 a 1653 - Jan Krocín Pražský není uváděn v Rukověti humanistického básnictví v Čechách (Dodatky?) - Neznáme data narození a úmrtí, jejich studia, - Darius Posthumus se účastnil povstání 1628 - pozemkové knihy a další v Dobrušce a v Třebechovicích - Rojek, Matrika vikariátu opočenského čili stručný výkaz všech kostelův, duchovních správcův, patronův neb podacích, též vladařův světských i duchovních, jakož i všech památek místních během celého tisíciletí (SOkA Rychnov n/kn., sign. 1357/22, kn. č. 223 SOkA Hradec Králové 8

Od Orebu, I. Staré Třebechovice J. TŘÍŠKA, Latinská a česká lit. na pomezí Čech AM Třebechovice, i. č. 1515, kniha č. 135 (Kniha příjmů z důchodu 1597-1559) i.č. 384, kniha č. 75 (Kniha smluv trhových 1591-1623) i. č. 385, kniha č. 76 (Kniha smluv různých 1602-1704) 9