Martin Dvořák OTA PAVEL RAŠKA Od 28. 2. 2014 v Šaldově divadle
Vážení a milí diváci, JAROSLAV KOLÁŘ dnes k Vám předstupujeme s taneční inscenací, kterou žánrově můžeme označit jako moderní taneční divadlo. Spojuje v sobě prvky neoklasického baletu, moderního a současného tance, improvizace, stejně jako komerční taneční zábavy a muzikálu. Je to paleta, ze které jsem se snažil vykreslit dva lidské osudy českých národních hrdinů, ale především lidí z masa a kostí. Představení pracuje s dvěma liniemi postavou Jiřího Rašky, jako nositele radosti, upřímné lidské naivity, víry ve štěstí, pracovitosti a úspěchu. Oproti němu stojí autor knihy o něm Ota Pavel. Jeho obrazy nesdělují příběh, ale pocity člověka roztrženého ve dví, oscilujícího mezi živelnou pozitivitou a spalujícími pochybami a zmarem. Jejich osudy se místy prolínají a nastavují zrcadlo nám všem. O Raškovi sníme a Pavla často žijeme a přitom bychom chtěli naopak. Jenže osudy píše život sám a my musíme využít každé příležitosti dokázat být sami sebou. Přeji si, abych tímto představením naplnil dramaturgickou linii šéfky baletu DFXŠ Alenky Peškové, tedy balancoval na hranici mezi něčím poetickým, něčím k zamyšlení a taky ukázal, že tanec dokáže vyjádřit i něco drsnějšího, nejen snové osudy bílých balerín a jejich princů. Mou snahou bylo stavět představení pod nohy vašich libereckých tanečníků a osobností tohoto komorního a originálního souboru. Ale nemůžeme se dnes spokojit jen s tím, co už jsme dokázali, co už umíme a známe, musíme jít dál, hledat a objevovat nové věci. A pro liberecké tanečníky byl pracovní proces na této inscenaci jistě něčím novým. Proto i pro Vás může být naše představení něčím neznámým a neobvyklým, ale mohu Vás ujistit, že každé Vaše vnímání a pocity budou správné, pokud se nám otevřete svým srdcem a svou fantazií. Protože divadlo nemá jen hladit a bavit, ale i burcovat, zasahovat a nutit k zamyšlení. Věřím, že se nám to s Otou Pavlem Raškou podaří. Váš Martin Dvořák
JIŘÍ RAŠKA (4. 2. 1941 20. 1. 2012) V mládí se dostal do slavné party zvané Remsa Boys kolem trenéra Zdeňka Remsy. Když hrozilo, že Raškovu kariéru zbrzdí vojenská služba na Šumavě, Remsa si ho nechal převelet do vojenského klubu Dukla Liberec. Na zimní olympijské hry 1968 v Grenoblu odjížděl jako jeden z favoritů. Při závodě na středním můstku Raška skočil 79 metrů, což sice bylo o metr méně, než skočil Rakušan Preiml, avšak díky lepšímu stylu po prvním kole vedl. Při druhém skoku netrefil odraz a přidal jen 72,5 metru, ale prvenství uhájil. Jiří Raška se stal prvním českým vítězem na zimních olympijských hrách v historii. K tomu přidal stříbro na velkém můstku. Za vítězství dostal tajně deset tisíc korun a televizor. Nabízený automobil Škoda 1100 MB nesměl jako olympijský amatér přijmout, a tak rok jezdil s továrním číslem a poté embéčko se slevou odkoupil. Týž rok dokázal vyhrát šest závodů v řadě. Na mistrovství světa ve Vysokých Tatrách mu fandilo sto tisíc diváků. V roce 1968 se přidal k řadě osobností a podepsal protikomunistický manifest Dva tisíce slov. Od roku 1974 působil jako trenér (v letech 1994 96 byl trenérem české reprezentace). V 90. letech působil i jako místopředseda Svazu lyžařů ČR. Zvítězil v anketě Český lyžař století, od Českého klubu fair play dostal za rok 2005 hlavní cenu za celoživotní činnost. Dne 28. října 2011 mu prezident Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy. Jiří Raška zemřel po dlouhé nemoci 20. ledna 2012, 28. září téhož roku byly jeho ostatky uloženy na Valašském Slavíně v areálu Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat. Pohádka o Raškovi OTA PAVEL původním jménem Otto Popper (2. 7. 1930 31. 3. 1973) Prozaik, novinář a sportovní redaktor Ota Pavel se narodil jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Před válkou se rodina pokoušela ukrýt v Buštěhradu v domě Otových prarodičů. Ani tam ale židovská část rodiny transportu neunikla oba synové a tatínek nastoupit museli (koncentrační tábory Mauthausen, Terezín). Doma zůstala maminka Hermína a Ota (ten nebyl od narození přihlášen k židovství), vzniklo mezi nimi velmi silné pouto. Od mládí byl plachý, ostýchavý vůči ženám, dlouho si nevěřil ani jako autor. Celé dospívání si zřejmě nesl trauma, že otec a bratři do transportu museli a on ne. I to někteří odborníci vnímají jako jeden z podnětů propuknutí jeho duševní choroby. Z táborů se sice všichni muži vrátili, ale ve velmi zuboženém stavu. I proto si po válce rodina změnila jméno z Popper na česky znějící Pavel. V 50. letech vstoupil Ota i tatínek do komunistické strany, nastoupil do sportovní redakce Československého rozhlasu a potkal svou ženu Věru. Mezi lety 1956 a 1957 pracoval v časopise Stadion a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Až tam dostal tolik toužený prostor pro sportovní publicistiku, jeho texty měly spíše povídkový charakter a čtenáři si je velmi oblíbili. Vznikla díla jako Hory a lidé, Dukla mezi mrakodrapy (1964). Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj naplno propukla maniodepresivní psychóza, v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Pravidelně pobýval v psychiatrické léčebně v Bohnicích, zemřel na srdeční infarkt ve věku nedožitých 43 let. Pohádka o Raškovi vyšla rok po jeho smrti. Zbláznil jsem se na zimní olympiádě v Innsbrucku. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha z Alp. Potkal jsem tam jednoho pána a pro mě to byl čert se vším všudy, měl kopyta, chlupy a rohy a staleté vykotlané zuby. Šel jsem pak zapálit do hor nad Innsbruckem selské stavení.
PAVEL NOVOTNÝ JAROSLAV KOLÁŘ ANDREY BAYNIYAZOV ANDREY BAYNIYAZOV VALERIJA RADIONOVA RIE MORITA JAN BŘEZINA
OTA PAVEL RAŠKA Tanečně-sportovní pohádka ze života pro dospělé a jejich děti. Podle literární předlohy Oty Pavla. Libreto, režie, choreografie... Martin Dvořák Scéna... Martin Dvořák Kostýmy... Jindra Rychlá Hudba... hudební koláž Martina Dvořáka (Wim Mertens Jiří Bauer Kamil Hála Miroslav Heřmanský Lubomír Novosad a Vítězslava Kaprálová) Projekce... Jan Březina As. choreografie... Anna Ščekaleva As. režie... Vlasta Vindušková Hudební nastudování a inspice... Elena Nagyová Dramaturgie... Helena Syrovátková Osoby a obsazení Trenér Remsa... Vladimir Kamenev Král Olaf, Pilot, Předseda... Pavel Novotný Skokani, Sportovci, Vojáci, Páni od strany... Andrey Bayniyazov Jan Březina Vladimir Kamenev Pavel Novotný Vrány, Fanynky, Vojáci, Albatrosi... Nikola Bohuňovská Šárka Brodaczová Maria Gornalová Marika Hanousková Karolína Miková Rie Morita Annabel Pearce Valerija Radionova Veronika Šlapanská Děti... Natálie Hejlová Viktorie Hejlová Lea Jiránková Julie Kabešová Dalibor Čirlič Tomáš Levko Jan Vedral Ota Pavel... Alexey Yurakov M jako mánie... Jan Březina D jako deprese... Rie Morita Manželka Věrka (Pavlová i Rašková)... Annabel Pearce Maminka... Valerija Radionova Tatínek... Andrey Bayniyazov Jirka Raška... Jaroslav Kolář Kněžna, Růže, Osud... Maria Gornalova Tetička Pravečková... Veronika Šlapanská Premiéra 28. února 2014, 2. premiéra 8. března 2014 v Šaldově divadle. Na tomto místě bychom rádi poděkovali bývalým reprezentantům ve skoku na lyžích Jaroslavu Balcarovi a Leoši Škodovi za darování dvou párů skokanských lyží.
MARTIN DVOŘÁK * 1979 v Brně, vystudoval tamní Taneční konzervatoř, později Anton Bruckner Universität v Linzi. Jako tanečník spolupracoval mj. s Laternou Magikou, Pražským komorním baletem či za hranicemi s tanečními soubory Volksoper Wien, Ballett Bern, Tiroler Landestheater Innsbruck nebo Landestheater Linz. Jako choreograf prezentoval svou práci nejen v Evropě, ale i v Koreji či Izraeli. V Čechách jsou jeho tvůrčí umělecké aktivity převážně spojeny s Mezinárodním workshop festivalem ProART a tanečním souborem ProART Company, jejichž je uměleckým ředitelem. V současné době žije a působí ve Vídni. MARTIN DVOŘÁK MANIODEPRESIVNÍ PSYCHÓZA S tímto duševním onemocněním bojoval Ota Pavel zhruba dvacet let. Nemoc je charakteristická střídáním nálad, má dvě resp. čtyři různé fáze hypomanické období je charakteristické dobrou náladou, hovorností, zvýšeným sexuálním apetitem, pacienti nepociťují potřebu spánku a často vysadí léky, protože jim je prostě dobře. Poté nastupují dvě nejvýraznější období manické a depresivní. Období manické je charakteristické až nepřiměřeně dobrou náladou, pacienti se cítí být nejsilnější, nesmrtelní, okolí už ale jejich nápadům přestává rozumět, mohou se přidat i bludy a halucinace. Mánii střídá období deprese je charakteristické poklesem nálady a životní energie, převládne smutek, únava, rezignace. Postižený se vyhýbá lidem, je ospalý, ale přitom často trpí poruchou spánku. Nevěří si, často ho ovládají myšlenky na sebevraždu. U žen dominuje období deprese, u mužů naopak převládají manické epizody. Onemocněním trpí jedno procento dospělé populace, současná léčba je založena na podávání antidepresiv, antipsychotik a stabilizátorů nálad. U těžších případů se přistupuje k léčbě elektrošoky, což byl i případ Oty Pavla. Pro nemocného je nutný pravidelný denní režim. Maniodepresivní psychózou trpěl např. Miloš Kopecký či skladatel Karel Svoboda, z žen je touto chorobou postižena herečka Catherine Zeta-Jones. PROLOG OTA PAVEL Dvě polarity mezi životem a smrtí vymezují osobní dráhu Oty Pavla. I. obraz Tatínka ševce a pilnou maminku navštíví kněžna, již tlačí bota. Kněžna mu věnuje růži... kouzelnou. II. obraz Maminka a tatínek nezůstanou sami. III. obraz Přichází válka a bída. Tatínek švec odmítá dělat boty pro vojáky. Raději bude hrobníkem. Byl veselým hrobníkem, než vykopal sto hrobů. Kněžna s růží za ním přichází a umírá mu v náručí. Tatínek onemocní a brzy umírá. Maminka zůstává s dětmi sama. OTA PAVEL I. INTERMEZZO Ota vzpomíná na tátu a na bratry, které odvedla válka. Poznává svou Věrku, připomíná mu milovanou řeku. IV. obraz Jirka zůstává s maminkou sám. Pomáhá a nosí sudy. Vzpomínky ho zavedou k tetičce Pravečkové. Sportuje s kamarádem
Pavlem. Cestou lesem pozorují ptáky, chtějí létat. Soupeří s nimi. Jirka se učí skákat, vrány ho pozorují a smějí se mu. Účastní se prvních závodů s kamarády. Jenže musí na vojnu. OTA PAVEL II. INTERMEZZO Ota zkouší psát. Ota musí psát... těžce hledat slova a emoce a obrazy v nich. / OTA PAVEL V. obraz Vojna na Šumavě. Jirkovi se stýská po skákání. Nešťastného ho najde trenér Remsa a odvádí ho skákat do Liberce. Vzpomínky na válku probouzí v Otovi první manické stavy a zkrat v podobě střelby. VI. obraz Strana žádá po Remsovi medaili, první olympijskou. Nabídne všechno, dokonce i korunovační klenoty. Remsa však odmítá, medaile se dá vybojovat jen poctivou prací. Jirka sní svůj medailový sen. VII. obraz Trénování s Remsa Boys. Jirka nijak nevyniká. VIII. obraz Olympiáda v Innsbrucku. Jirkovi zakázali skákat, aby neudělal ostudu. Skáčou jen ostatní a jemu je to líto. Musí však vydržet a neházet flintu do žita. OTA PAVEL III. INTERMEZZO Ota Pavel potkává v Innsbrucku Ďábla. Myslí si, že je Kristus a zapaluje stodolu. Osudu neunikneš... IX. obraz Jirka utíká z Liberce. Nechce být už vojákem, chce domů do Frenštátu... Loučí se s Remsou, slibují si přátelství na dálku. Tetička ho ale odmítá a nakáže mu víc trénovat a nefňukat. Jirka se vrací domů lesem a potkává Věrku. Bere si ji za ženu a narodí se jim Jirka a Věrka. 2. dějství X. + XI. obraz Jirka jede do Norska, aby se podíval, jak se vyhrávají medaile. Pozoruje Nory, sportují celé rodiny i král. Pak vyleze na můstek, ale nevyhrává. Trénuje dál s Remsou na Grenoble. XII. + XIII. obraz Když skočil svůj pětitisící skok, utíkal za tetičkou Pravečkovou, ta mu dala za úkol vysekat si lyže z jasanu. Tetička tančí svůj tajný sen o Francii, gramodesce s Frankem Sinatrou a parfémem Chanel No. 5. Jirka letí vstříc svému štěstí. OTA PAVEL IV. INTERMEZZO Samota stěn ústavu pro duševně choré. Jen své dvě věčné přítelkyně má u sebe Mánii a Depresi. Silou vůle se vrací zpátky do života. XIV. obraz Spanilá jízda začíná. Olympijské kruhy, fanynky, projev předsedy olympijského výboru. Letí, čas se zastaví, vyhrává. Růže se vrací, osudu neunikneš. Doma ho vítají děti a Věrka, přilétají i vrány. OTA PAVEL / V. INTERMEZZO Jirka touží po svobodě a pravdě, podepisuje Dva tisíce slov. Následuje stíhání a odstavení. Osudu neunikneš... Ota vede svůj všední život mezi zdmi domova a ústavu. Duševní stavy a nápory léků jeho srdce neunese. Životní pouť končí... FINALE EPILOG Jirka osamí. Dny zevšední, sláva vyprchává. Stárne a vzpomíná na uplynulá léta. Oporou mu zůstává Věrka. Před očima mu vyvstávají vzpomínky na tatínka a maminku, sourozence, Remsu a tetičku. Setkání Oty Pavla a Rašky v krajině věčnosti, kde se už nelétá na lyžích. K můstku přibíhá malý kluk a sní svůj sen o osudu šampiona. Albatrosi mu letí na pomoc.
Technická spolupráce Light designer... Pavel Hejret Osvětlovači... Luboš Udržal Jaroslav Němec David Lanči Štychy... Jaruška Müllerová Maruška Abrhámová Dagmar Loubová Hanička Mazánková Vedoucí zvukař... Miloš Vondráček Zvukař... Viktor Beneš Jevištní mistr... Jan Kocourek Vedoucí rekvizit... Danuše Klosová Rekvizity... Zuzana Borodinová Vlásenky... Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů... Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Luďka Hory. 2014 / cena 23 Kč / náklad: 800 ks Nositele autorských práv k dílu zastupuje: Warner/Chappell Music s.r.o. CZ, Haštalská 6/1072, 110 00 Praha 1. DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, o. s., Krátkého 1, Praha 9. SBOR DFXŠ Hudba v představení užita na základě licence OSA. ředitel: MgA. Martin Otava šéfka baletu: Alena Pešková redakce: Helena Syrovátková grafika: Pavel Dušek fotografie: Martin Šandera, Martin Babic (foto M. Dvořáka) Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. www.saldovo-divadlo.cz, www.evstupenka.cz RIE MORITA ALEXEY YURAKOV Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
www.saldovo divadlo.cz