Metodický dopis č. 14/2014 Enrique Pisani: Mini volejbal, 2. část Často bohužel vidím, že se u začínajících hráčů moc rychle zaměřujeme na konečnou podobu technického gesta. Příkladem může být odbití spodem (bagr). Nějak nám uniká podstata, na které je pozdější výsledek v podobě úspěšného odbití postaven. Buďme trpěliví a snažme se rozvíjet hráče pohybově komplexně. Mini volejbal je prostředkem pro technický rozvoj hráče a nejen formou hry. Ivan Pelikán ROZVOJ KOLEKTÍVNÍHO POJETÍ HRY 1. Kolektivní taktika Základním elementem kolektivního pojetí hry je relace mezi 2 hráči, kteří společně řeší herní situaci. Forma hry, která odpovídá v elementární podobě na tyto požadavky je forma 2 2. K tomu, aby hra 2 2 byla realizovatelná, musí hráči ovládnout: 1) Zpracování prvního míče, který je přehrán přes síť. 2) Po zpracování prvního míče nasměrování míče ke spoluhráči. 3) Zpětné přijetí míče od spoluhráče (hra na 3 doteky míče). Přechod k formě 2 2 je vhodné uskutečnit z herní formy 1 1. Osobně používám tzv. cvičení- test : Obr. 1
A posílá míč na B a přebíhá na druhou stranu B nahrává míč na A A opět nahrává míč na B Obr. 2 B nahrává nad sebe a následně na A. Přebíhá na druhou stranu sítě. Cvičení pokračuje stejným způsobem. Jde o základní průpravné cvičení, ve kterém můžeme vidět podstatu volejbalu: Následování (řetězení) pohybových úkolů. Pohyb směrem vpřed, do stran, vzad a po diagonále. Vyhodnocování dráhy letu míče (v prostoru i čase). Průběh hry bez přerušení. Taktický aspekt předbíhá technické provedení. Pokud rozdělíme hřiště na 4 čtverce, získáme zóny: Obr. 3
1. Levá / přední 2. Pravá / přední 3. Pravá / zadní 4. Levá / zadní Ve volejbalu 6 / 6 (volejbal v šestkách) se míč i hráči pohybují v těchto 4 základních zónách. Příklad: Blokař se přemísťuje ze středu sítě do zóny 1 nebo 2. Nahrávač se přemísťuje ze zóny 3 do zóny 2 nebo 1, když vbíhá nahrávat. Proč je to důležité vědět? Z důvodu schopnosti využívat a rozvíjet stejně efektivně pravou i levou část těla na principu rotace. Středový blokař rotuje směrem doprava, když se přemísťuje do zóny 2. Aby byl přesun efektivní, musí stabilizovat pravou stranu svého těla (nohu), levá strana rotuje (uskutečňuje překrok) kolem pravé, která je stabilizační. Na opačnou stranu je postup přesně opačný. Podobná je situace například u nahrávače, který vbíhá ze zóny 3 do zóny 1. Jedna strana těla vždy pohyb stabilizuje a druhá je mobilní. Správné ovládání (stabilita mobilita) pravé a levé strany těla je zásadní u herních činností, jako je přihrávka a obrana. Herní forma 2 2 nabízí možnost rozvinout zvládnutí herního prostoru a adaptaci pohybu hráče na principu ovládnutí pravé a levé strany těla hráče rovnocenným způsobem! Dále relaci mezi dvěma hráči, kteří spolupracují ve společném herním prostoru. PODLE MNE JE VÝŠE NAPSANÉ ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLAD PRO ADEKVÁTNÍ ROZVOJ TECHNIKY KAŽDÉHO HRÁČE!
2. Technika nebo způsob jak ovládnout míč? U nejmenších a začátečníků je dobré začít s chytáním a házením míče. Záhy upřesníme, že je nutno chytat míč nad hlavou a pokud možno do košíčku. Další etapa je: vyhodit míč nad hlavu a uskutečnit první odbití. Základní princip techniky přihrávky je mít rozkročené nohy v momentu kontaktu s míčem. Následuje práce s těžištěm těla. Cvičení: 1. 2. 3.
4. 5. 6.
7. Je žádoucí realizovat (rozvíjet pohyb) cvičení na obě strany těla. Můžeme provést cvičení, kdy hráč A hodí míč do osy nebo mimo osu těla hráče B, který provádí výše popsané cvičení a chytá míč. Pravidelně střídá strany. Kvalita zpracování míče není u začátečníků podstatná. Podstatný je pohyb, který hráč provádí. Další stupeň je pohyb hráčů ve dvojici, kteří řeší budoucí konfliktní zónu při zpracování míče mezi dvěma hráči: 1.
2. 3. Pohyb se děje v tomto pořadí:
1. Změna těžiště, kterou provokujeme z oblasti pánve 2. Vykročení jednou nohou a stabilizace postaveni 3. Souběžně s bodem 2 se spojují obě paže Pokračování. Enrique Pisani (přeložil Ivan Pelikán)