UniverzitaPardubice Fakultaekonomicko-správní Sborníkpř íspě vků zvě deckékonferencesmezinárodníúč astí Aktuálníotázkysociálnípolitiky2010 teorieapraxe Pardubice,10.6.2010
Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní Fakulta sociálně ekonomická Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Odbor sociálních věcí Krajského úřadu Pardubického kraje Odbor komunitních služeb Magistrátu města Pardubic Asociace nestátních neziskových organizací v ČR Sociální služby města Pardubice TyfloCentrum Pardubice, o.p.s. Sborník příspěvků z vědecké konference s mezinárodní účastí Aktuální otázky sociální politiky 2010 teorie a praxe Záštitu nad konferencí převzali doc. Ing. et Ing. Renáta Myšková, Ph.D. děkanka Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice PhDr. Miloslav Macela člen Rady Pardubického kraje zodpovědný za sociální péči MUDr. Štěpánka Fraňková náměstkyně primátora města Pardubice Pardubice, 10. 6. 2010
Tato publikace prošla externí recenzí a za jazykovou úpravu zodpovídá autor příspěvku. Univerzita Pardubice, 2010 ISBN 978-80-7395-352-2 (online verze) ISBN 978-80-7395-299-0 (tištěná verze)
Programový výbor konference doc. Ing. et Ing. Renáta Myšková, Ph.D. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, děkanka předsedkyně programového výboru prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc. Univerzita Pardubice, prorektor pro vzdělávání a záležitosti studentů PhDr. Miloslav Macela Krajský úřad Pardubického kraje, člen Rady Pardubického kraje zodpovědný za sociální péči MUDr. Štěpánka Fraňková náměstkyně primátora města Pardubice Mgr. Danuše Fomiczewová Krajský úřad Pardubického kraje, Odbor sociálních věcí, vedoucí Mgr. Ivana Liedermanová Magistrát města Pardubic, Odbor komunitních služeb, vedoucí prof. PhDr. Karel Paulík, CSc. Ostravská univerzita v Ostravě, Fakulta filozofická PhDr. Karel Schwarz Asociace nestátních neziskových organizací v ČR Organizační výbor konference doc. Ing. Ilona Obršálová, CSc. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, proděkanka pro rozvoj a vnější vztahy Mgr. Jan Mandys Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Ústav veřejné správ a práva Ing. Pavlína Čížková Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, děkanát Ing. Radka Stárková Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, děkanát PhDr. Petr Balek Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta sociálně ekonomická Martina Myslilová, Dis. Magistrát města Pardubic, Odbor komunitních služeb Ing. Ivo Kaplan Asociace nestátních neziskových organizací ČR Lic. Hana Vičíková Sociální služby města Pardubice Dana Stoklasová, DiS. TyfloCentrum Pardubice, o.p.s. Odborné zaměření konference Sociální politika, sociální práce, veřejná správa. Cíle konference Deskripce aktuálních oblastí sociální politiky, sociální péče a veřejné správy Komparace a propojení teoretických poznatků se zkušenostmi z praxe
Úvodní slovo Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé, konference Aktuální otázky sociální politiky teorie a praxe se uskutečnila již po čtvrté. Na půdě Magistrátu města Pardubic diskutovali zástupci akademické obce, státní správy a nestátních neziskových organizací nad tématy, která jsou pro regionální sociální politiku důležitá a zásadně ovlivňují životy mnoha lidí. Situace v sociální politice není již dlouhou dobu nijak dobrá, a v souvislosti s finanční krizí, nutností státu šetřit, a provést reformu veřejných financí, nemůžeme očekávat zásadnější zlepšení. I proto je konference prostorem, kde může být diskutována dobrá praxe a konfrontovány teoretické poznatky z různých regionů České republiky. Regionální management stojí neustále před otázkou, jak koncipovat sociální politiku v dané oblasti se zaměřením zejména na potřebnost, efektivitu a kvalitu realizovaných opatření a poskytovaných služeb. Jak se mění situace veřejných financí, mění se neustále situace poskytovatelů sociálních služeb a také všech ostatních aktérů sociální politiky. Dopady všech změn jsou o to zásadnější, že se přímo dotýkají lidí, kteří se ocitají v nepříznivé životní situaci, kterou často nedokáží vyřešit za pomoci vlastních sil ani rodiny. Těmto lidem je pak potřeba dát jistotu, že instituce, které jim mají pomoci tuto nepříznivou situaci změnit, nejen existují, ale i fungují. Široké názorové spektrum odborníků skýtá příležitost pro zajímavé příspěvky a následné diskuze. Možnost setkávat se v takovémto plénu není bohužel v našich podmínkách tak častá, jak by si celá problematika sociální politiky zasluhovala. Přesto věříme, že konference přispěla do diskuze nad sociální politikou, posluchači se dozvěděli mnoho podnětných a nových informací a odnesli si jen samé příjemné zážitky. doc. Ing. Ilona Obršálová, CSc. proděkanka pro vnější vztahy a rozvoj Fakulta ekonomicko-správní Univerzity Pardubice
ÚVODNÍ REFERÁT: PILOTNÍ PROJEKTY PARDUBICKÉHO KRAJE V OBLASTI TRANSFORMACE INSTITUCIONÁLNÍ PÉČE Miloslav Macela Pardubický kraj 1. Úvod Pardubický kraj se stal tzv. pilotním pracovištěm ve dvou významných reformách systému sociální péče. První se týká transformace pobytových zařízení v sociální oblasti, konkrétně domovů pro zdravotně postižené. Jeho cílem je integrace obyvatel domovů do běžné společnosti. Druhá reforma je zaměřena na zásadní změnu systému péče o ohrožené děti. 2. Transformace pobytových zařízení v sociální oblasti Ještě před několika lety bylo možné v ústavech pro mentálně postižené v Pardubickém kraji nalézt společné ložnice pro 10 a více osob. Všechna zařízení zřizovaná Pardubickým krajem prošla během uplynulých šesti let (poté co kraj ústavy převzal od státu) velkými změnami. Standardem se stávají ložnice pro 1-2 osoby. Zdvojnásobil se počet osob v přímé péči, což umožňuje individuální přístup ke každému z klientů. U většiny domovů vznikly objekty chráněného bydlení, kde se klienti připravují na integraci do společnosti. Rekonstrukcí stávajících domovů a výstavbou chráněných bydlení v areálech ústavů nebo jejich bezprostřední blízkosti narazila ústavní péče na strop toho, co dokáže postiženým lidem poskytnout. Nyní se rozbíhá další fáze reformy spočívající v přestěhování části obyvatel do bytů a malých rodinných domků v běžné zástavbě. Zde jim i nadále bude k dispozici podpora sociální služby. V menších komunitách však budou lidé s mentálním postižením žít samostatněji, což jim umožní naplňovat všechny potřeby a zájmy ve větší míře, než je tomu možné ve velkých zařízeních. Samostatné byty a domky již fungují např. ve Svitavách a Bystrém. Velké stěhování čeká obyvatele domova ve Slatiňanech, který je shodou okolností největším ústavem pro mentálně postižené v rámci ČR (kapacita 280 obyvatel). V nejbližších letech se 144 obyvatel přestěhuje do malých domků, které budou postaveny v Chrudimi, Slatiňanech, okolí Pardubic atd. Při výběru lokality byla zohledňována dostupnost potřebných služeb, veřejné dopravy atd. Projekt je financován z prostředků Evropské unie, konkrétně z Integrovaného operačního programu. Proces integrace má pozitivní přínos nejen pro obyvatele domovů, kteří by jinak prožili velkou část života v ústavu. Integrace má dopad i na zbytek společnosti. Lidé s mentálním postižením se budou více objevovat na ulicích a stanou se dokonce sousedy. Česká republika se tak připojila k modernímu trendu péče, obvyklému ve všech vyspělých státech Evropy. 3. Reforma systému péče o ohrožené děti Česká republika figuruje na špičce žebříčku evropských zemí v počtu dětí umístěných v pobytové péči (v současné době je v různých typech ústavů cca 12.000 dětí). Velkou bolestí
českého systému je věcná a rezortní roztříštěnost. Zřizovateli pobytových služeb pro děti jsou rezorty školství (dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy), zdravotnictví (kojenecké ústavy, dětská centra, psychiatrické léčebny) a sociálních věcí (zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, domovy pro zdravotně postižené), ústavy zřizují stát, kraje a v některých případech i obce nebo nestátní neziskové organizace. Do systému významně vstupují soudy, státní zastupitelství, policie, školy, lékaři a samozřejmě orgány sociálně právní ochrany dětí v obcích a krajích. S výjimkou služeb v sociální oblasti nemají jednotliví aktéři pro svoji činnost stanoveny standardy práce a nastaven systém vzájemné komunikace. Péče o ohrožené děti je proto v mnoha ohledech velmi neefektivní a nezajišťuje důslednou ochranu práv dítěte. Česká republika se proto stala opakovaně předmětem kritiky mezinárodních společenství. Již v roce 2003 poukázal Výbor pro práva dítěte OSN na situaci dětí vyrůstajících v ústavních zařízeních, zejména potom za chybějící individuální přístup, omezování kontaktů dětí s jejich původní rodinou a blízkými osobami a také za nedostatečnou pomoc dětem při opouštění ústavního prostředí. Praxi odebírání dětí z rodin ze sociálních, resp. ekonomických důvodů (která je v rozporu s Úmluvou o právech dítěte) odsoudil Evropský soudní dvůr pro lidská práva ve dvou precedenčních rozsudích (causy Havelkovi a Wallovi). Na nedostatky v systému práce orgánů sociálně právní ochrany nedávno poukázal v jednom z nálezů Ústavní soud, který kritizoval postup při práci s rodinou, jehož důsledkem bylo neoprávněné svěření dětí do náhradní péče. Reforma byla odstartována v červenci loňského roku schválením vládního dokumentu Národní akční plán k transformaci a sjednocení péče o ohrožené děti pro období 2009 2011 (dále jen NAP) Na vzniku NAPu se podílelo několik rezortů mj. práce a sociálních věcí, školství, zdravotnictví, spravedlnosti a vnitra. Mezi hlavní principy změny systému patří: důraz na preventivní práci v rodinách (vytvoření sítě služeb, které jim mohou pomoci při řešení tíživé situace), vytvoření alternativ k pobytové péči, především rozvojem náhradní rodinné péče (zavedení specializované pěstounské péče krátkodobé, profesionální, pro děti se speciálními potřebami atd.; posílení společenský statusu pěstounství; změna způsobu vyhledávání a přípravy, ale i zřízení podpůrných a odlehčovacích služeb pro nové i stávající pěstounské rodiny) posílení kapacit orgánů sociálně právní ochrany, soudů a dalších účastníků systému, jejich podpora formou vzdělávání, vytvořením metodik a zavedením standardů činnosti. Vysoce specializovaná pobytová péče se bude v novém systému týkat pouze velmi omezeného okruhu dětí. Stávající personální a ekonomické kapacity pobytových zařízení je možno využít pro poskytování dosud chybějících terénních a ambulantních služeb pro biologické i náhradní rodiny. Do systému péče o ohrožené děti je nutné vnést řád, pravidla pro vzájemnou a včasnou informovanost, standardy práce všech aktérů a jednotné metodiky. Zahájením transformace se Česká republika přiřadila k dalším evropským zemím, kde již reforma proběhla (např. Velká Británie) nebo právě probíhá (Slovensko, Rumunsko, Bulharsko). Zahraniční zkušenosti jsou pro tvorbu nového českého systému významnou inspirací. Funkci koordinátora reformy plní Ministerstvo práce a sociálních věcí, které přizvalo ke spolupráci na implementaci NAPu všechny kraje. K ověřování se aktivně
přihlásily čtyři regiony: Karlovarský, Pardubický, Olomoucký a Zlínský. Zřejmě nejdále pokročily přípravné práce v Pardubickém kraji, kde v současné době probíhá detailní analýza stávajícího systému. První výstupy budou k dispozici na konci června. Ve spolupráci s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí bude do konce letošního roku provedena analýza i v ostatních pilotních krajích. Výsledky analýzy budou sloužit jako podklad pro další aktivity na národní i regionální úrovni: vymezení (typologie) služeb pro ohrožené děti a rodiny vytvoření návrhu sítě služeb pro práci s ohroženými dětmi a rodinami podle potřeb a sociodemografické stuace daného regionu zavedení nového systému řízení ochrany ohrožených dětí vytvoření a pilotní ověření diagnostiky zaměřené na identifikaci ohrožení v rámci jednotlivých resortů (určení identifikátorů ohrožení dítěte a rodiny) vytvoření systému vzájemného vyrozumění a registru ohrožených dětí optimalizace počtu pracovníků orgánů sociálně právní ochrany dětí stanovením normativu počtu klientů připadajících na jednoho pracovníka nastavení závazného mechanismu týmové spolupráce při vytváření preventivních programů, včetně sjednocení terminologie, metodologie a dotačních programů tvorba dalšího Národního akčního plánu na období 2012-2013 Součástí ověřování funkčnosti NAPu bude i pilotní transformace pobytových zařízení ve služby s ambulantní složkou a péčí rodinného typu. Mezi významné aktivity patří zpracování a pilotní ověření standardů a celé řady metodik. 4. Závěr Reforma systému péče o ohrožené děti je natolik komplexním a složitým problémem, že pro její implementaci bude nutné využít prostředky z Evropské unie. Se zvýšením nákladů je však počítáno pouze na počáteční přechodné období. První výsledky analýz ukazují, že do stávajícího systému plynou nemalé finanční prostředky. Problém je v efektivitě jejich využití. Zlepšení péče o ohrožené děti však bude mít celospolečenský dopad, mj. povede k omezení sociálně patologických jevů a kriminality. Především nabídne novou šanci desítkám tisíců dětí, které se dnes bez vlastního zavinění ocitají v situacích, které jim znemožňují prožít šťastné dětství jako jejich vrstevníkům. Kontaktní adresa: PhDr. Miloslav Macela Pardubický kraj Komenského nám. 125 532 11 Pardubice Email: miloslav.macela@pardubickykraj.cz
Obsah: BAREŠ, P.: Služby sociální a zdravotní péče očima pracovníků vybraných obcí: situace před nabytím účinnosti zákona o sociálních službách a po jeho uzákonění... 9 BERDYCHOVÁ, M.: Integrační tendence neziskového sektoru - cesta k udržení objemu i kvality sociálních služeb... 15 BRODSKÁ, T.: Bio psycho - socio - spirituální pohled na rodinu optikou probačního programu... 21 HEJZLAR, P.: Sociální začleňování duševně nemocných v podmínkách pardubického kraje 27 JIRAVA, P., MANDYS, J., KAŠPAROVÁ, M.: Modelování kvality života u osob se zdravotním postižením v kontextu regionálních strategických dokumentů... 36 KRÁTKÝ, J.: Přínosy podnikatelského poradenství pro osoby ohrožené sociálním vyloučením... 46 KŘUPKA, J., SVOBODOVÁ, J., AUGUSTINOVÁ, M, MANDYS, J.: Systémový přístup k problematice modelování kvality života... 52 LIEDERMANOVÁ, I.: Kvalita života seniorů v Pardubicích... 58 MLEJNKOVÁ, K.: Rámec kvality sociálních služeb v evropské unii... 64 ŘÍZEK, Z.: Multikulturalismus v ČR věc známá či neznámá?... 70 SLÁDEK, M.: Používání opatření omezujících pohyb osob v sociálních službách... 78 ŠÁNDOROVÁ, Z.: Evaluace kvality služby sociální prevence rané péče v kontextu individuálních potřeb klientů ve středisku rané péče v Pardubicích... 85 ŠIMEČKOVÁ, J.: Multikulturní výchova ve vztahu k sociálně vyloučeným skupinám (romům)... 93 ŠOTOLA, J.: Síťování jako nástroj lokálního rozvoje v oblasti sociální integrace... 98 ŠRAHŮLKOVÁ, K.: Primární prevence užívání návykových látek pro děti z minorit. Z pohledu českých a belgických odborníků... 104
SLUŽBY SOCIÁLNÍ A ZDRAVOTNÍ PÉČE OČIMA PRACOVNÍKŮ VYBRANÝCH OBCÍ: SITUACE PŘED NABYTÍM ÚČINNOSTI ZÁKONA O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH A PO JEHO UZÁKONĚNÍ 1 Pavel Bareš Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. Abstract: The paper presents information on the provision of services providing social care and health care in selected municipalities. The data was gathered from employees of identical municipal authorities in 2006 and 2008. The first aim of the paper is to present information on the provision of selected services in these municipalities and describe existing conditions for their provision. The second aim is to compare data gathered in each round of data collection and assess the development in the area. Keywords: Availability of social services, municipalities, provision of social services, social services. 1. Úvod Cílem příspěvku je zjistit, zda a jak se v souvislosti nabytím účinnosti zákona o sociálních službách změnil pohled pracovníků vybraných obcí na poskytování služeb sociální péče a zdravotní péče v jejich obcích. Pozornost bude soustředěna na služby sociální péče, pro doplnění byly sledovány také orientační informace o vybraných službách zdravotní péče. V roce 2007 nabyl účinnosti zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen zákon o sociálních službách ). Tento zákon zásadním způsobem změnil uspořádání a fungování systému sociálních služeb v České republice. [2, 3, 4] Přijetí tohoto zákona změnilo také postavení obcí ve vztahu k sociálním službám. To se týká především působnosti obce (působnost obce 94 zákona o sociálních službách) a působnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností ( 92 téhož zákona). [5] Na druhou stranu, ačkoli zákon změnil pojetí sociálních služeb v ČR i pozici obcí ve vztahu k nim, obce se v oblasti sociálních služeb přirozeně angažovaly již před nabytím účinnosti tohoto zákona. 2 Již před nabytím účinnosti zákona o sociálních službách totiž nebylo možné vztah obcí k oblasti sociálních služeb ztotožnit pouze s jejich vlastní působností (samostatnou či přenesenou) stanovenou v příslušné legislativě. Podle 2 zákona 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) [dále jen zákon o obcích; 6] totiž obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. V případě, že prostředkem péče o rozvoj území nebo o potřeby občanů mohou být sociální služby, by obec měla vytvořit vhodné podmínky pro jejich poskytování či rozvoj nebo (je-li to z jakéhokoli důvodu vhodnější) takovéto služby přímo podporovat či zajišťovat, což by jí 1 Příspěvek je zpracován na základě zjištění studie Bareš. P. Regionální dostupnost sociálních služeb: Zpráva z výzkumných šetření mezi pracovníky krajských úřadů a pracovníky obcí s pověřeným obecním úřadem. Praha: VÚPSV, v.v.i. 2009 [1]. 2 Jejich působnost v této oblasti již v tomto období upravovaly např. tyto legislativní předpisy: zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí či zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecním zřízení) apod. 9
mělo umožnit dostát příslušnému ustanovení. Je však zároveň zřejmé, že uvedené ustanovení nezakládá povinnosti obci přímo se týkající sociálních služeb 3 a že k výkladu tohoto ustanovení mohou jednotlivé obce přistupovat odlišným způsobem. Uvedené ustanovení zákona o obcích také explicitně neodkazuje na potřebu získávání, monitorování a vyhodnocování relevantních údajů. Je ale zřejmé, že dostatečná znalost současné situace na území obce v příslušné oblasti je nezbytným předpokladem pro kvalifikované rozhodování. Potřeba zjišťovat informace tak před rokem 2007 sice nebyla legislativně zakotvena, ale pro naplnění příslušného ustanovení také jeví jako nezbytná. V písmenu a) ustanovení 94 zákona o sociálních službách je tento požadavek již obcím přímo uložen, a to navíc konkrétně ve vztahu k sociálním službám v intencích tohoto zákona: obec zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na svém území. [5] Z charakteristiky obou odlišných legislativních rámců je patrné, že vymezení samotných sociálních služeb i působnosti obcí při získávání informací o nich se v období před rokem 2007 značně lišila od současné situace. To do značné míry implikuje i to, že lišit se mohou také informace o sociálních službách, jež obec získala a jimiž disponuje. V následujícím textu budou prezentovány výsledky šetření, jež se uskutečnila ve stejných obcích v letech 2006 a 2008. První šetření tedy bylo provedeno před nabytím účinnosti zákona o sociálních službách a druhé po jeho uzákonění. I v době prvního šetření nicméně předmětná legislativní norma prošla legislativním procesem a byla publikována ve sbírce zákonů. Ačkoliv tedy pojmy a instituty uzákoněné tímto zákonem nebyly doposud součástí legislativní praxe ani výkonu státní správy a samosprávy, byly již v době prvního provedeného šetření ustanoveny a obě šetření odkazovala k totožné typologii sociálních služeb. (Nicméně typy sociálních služeb mohly být nepřesně chápány respondenty; tuto otázku přirozeně nebylo možné ve výzkumu uskutečněném v době před nabytím účinnosti zákona dostatečně kontrolovat.) 2. Metody a zkoumaný vzorek Obě výzkumná šetření se zaměřila na podmínky pro poskytování služeb sociální péče a zdravotní péče v obcích situovaných při hranici tří sousedících krajů. Informace byly získány od pracovníků sociálních odborů osmi vybraných obcí s pověřeným obecním úřadem v Jihočeském, Plzeňském a Středočeském kraji. Informace byly zjišťovány opakovaně v rozmezí dvou let, nejprve v období před nabytím účinnosti zákona o sociálních službách (2006) a následně v kontextu nové legislativní úpravy (2008). Dotazníkový formulář použitý ve druhém šetření vycházel z formuláře pro první šetření a byl modifikován tak, aby mohl zachytit změny, k nimž v uplynulém období došlo. Při výběru vzorku bylo zvoleno specifické výběrové kritérium - do zkoumaného vzorku bylo zahrnuty pouze obce nacházející se při hranici tří vybraných krajů. Do šetření nebyly zahrnuty příhraniční regiony, jakožto regiony vyznačující se v tomto ohledu podobnými charakteristikami, avšak charakterizované dalšími strukturálními odlišnostmi. Dotazováni byli vedoucí sociálních odborů (sociálních věcí a zdravotnictví) vybraných obcí s pověřeným obecním úřadem. Jejich odpovědi lze chápat jako informované výpovědi, 3 Toto označení navíc před rokem 2007 nemělo vhodnou zákonnou oporu, o níž by se obec mohla opřít. 10
jež ovšem mohou být ovlivněny okruhem informací, které mají dotazovaní k dispozici, i jejich vlastními stanovisky. Určitým limitem získaných poznatků je skutečnost, že zjištěné poznatky jsou založeny na výpovědi specifického okruhu respondentů, která může být ovlivněna perspektivou, kterou k dané otázce respondenti zaujímají. Dalším limitem je počet provedených zjišťování a volba specifického výběrového kritéria při jejich výběru. Nicméně širší zobecnitelnost ani nebyla cílem provedených šetření. Šetření bylo svým charakterem spíše případovou studií mapující situaci, a především její vývoj, v obcích nacházejících na vybraném území. Hlavním záměrem byla identifikace těch aspektů, které mohou být významné z hlediska realizace sociálních služeb a zdravotní péče na úrovni regionální samosprávy v oblastech, jež nepokrývá (nebo pokrývá jen v omezené míře) činnost organizací působících ve větších a především krajských městech. 4 Dále předkládaná zjištění se tedy omezují na situaci obcí, u nichž faktor geografické polohy vzhledem k regionálnímu centru patrně nemůže výrazněji přispět k zabezpečení sociálních služeb a zdravotní péče na území obce a obec je tak v obou oblastech vystavena vyšším nárokům. Vybrané obce se lišily v řadě svých charakteristik. Nejen s ohledem na gesci tří různých krajských samospráv, ale také s ohledem na lišící se obecní statuty jednotlivých sledovaných obcí, rozlohu jejich území či počet obyvatel. V rámci šetření byly dotázány 4 obce s pověřeným obecním úřadem, 3 obce s rozšířenou působností, na jejichž území se nenachází další obec s pověřeným obecním úřadem a 1 obec s rozšířenou působností, na jejímž území se nacházejí další obce s pověřeným obecním úřadem. Z osmi vytipovaných obcí se jich do prvního provedeného šetření zapojilo sedm (3 obce s pověřeným obecním úřadem, 3 obce s rozšířenou působností bez dalších obcí s pověřeným obecním úřadem a 1 obec s rozšířenou působností, v rámci jejíhož správního obvodu se nacházely obce s pověřeným obecním úřadem) a šest do obou provedených zjišťování (3, 2 a 1). 3. Výsledky zjišťování Při vyhodnocení výsledků byla jako východisko zvolena situace zjištěná ve druhém provedeném průzkumu, tj. poznatky získané v roce 2008. Srovnání těchto zjištění s poznatky z prvního provedeného průzkumu umožňovalo zachytit také změny, k nimž v oblasti sociálních služeb došlo v období mezi oběma průzkumy. Tento retrospektivní přístup byl použit vzhledem ke snaze popsat především situaci v době druhého šetření. Pro přehlednou prezentaci poznatků získaných v aktuálnějším druhém zjišťování byl tento přístup vhodnější nežli chronologický přístup (tj. prezentace dat z prvního šetření a následných změn zjištěných ve druhém šetření). Primárně se šetření soustředilo na podmínky poskytování služeb sociální péče a zdravotních služeb, širší souvislosti, intervenující faktory apod. Pro účely šetření bylo nezbytné zachytit také údaje o rozsahu poskytování sociálních služeb a zdravotní péče (ty však byly s ohledem na zaměření a koncepci průzkumu popsány pouze souhrnně, jejich 4 To samozřejmě nevylučuje iniciativy kraje a nesnižuje význam krajské politiky, především v oblasti rozvoje sociálních služeb. Dostupnost sociálních služeb a sociální politiku je nicméně třeba vnímat jako odlišné faktory. Při vymezení vzorku byla klíčovým výběrovým kritériem vyšší vzdálenost od větších měst a situování obcí při hranicích krajů nebo v jejich značné blízkosti. 11
procentuální vyjádření či uvedení četností by bylo zkreslující). V rámci šetření byla nejprve srovnána potřebnost a míra realizace 14 služeb sociální péče a 5 služeb zdravotní péče. Chráněné bydlení nebylo zajištěno v žádné z dotázaných obcí, přitom se všichni respondenti shodovali, že zajištění této služby by v obci bylo potřebné. U dalších desíti služeb se všichni respondenti shodovali již pouze v otázce, zda je služba realizována(čtyři služby viz následující odstavec), nebo naopak pouze v otázce, zda je služba potřebná (šest služeb viz dále). Kromě chráněného bydlení nebyly zajišťovány v žádné z dotázaných obcí centra denních služeb, týdenní stacionáře, hospic a stacionáře pro dospělé. Centra denních služeb a stacionáře pro dospělé přitom bylo podle většiny dotázaných potřebné zajistit, naopak týdenní stacionáře a hospic byly ve většině obcí vnímány jako nepotřebné. Ve všech obcích bylo za potřebné považováno šest typů sociálních služeb a zdravotní péče: osobní asistence, pečovatelská služba, podpora samostatného bydlení, denní stacionáře, domovy pro seniory a domácí zdravotní péče. Dostatečně přitom byla zajištěna pouze pečovatelská služba. Domovy pro seniory a domácí zdravotní péče byly v některých obcích zajištěny dostatečně, zatímco v jiných pouze částečně nebo vůbec. Naproti tomu v případě osobní asistence, podpory samostatného bydlení a denních stacionářů převažovaly obce, kde tyto služby chyběly. Z osmi sledovaných služeb, na jejichž hodnocení se již neshodovali všichni dotázaní ani při hodnocení potřebnosti zajištění služby ani při hodnocení adekvátnosti jejího zajištění potřebám, jich bylo šest hodnoceno jako převážně chybějící. Z nich tři služby (tísňová péče, odlehčovací služby, domovy pro osoby se zdravotním postižením) bylo ve většině obcí potřebné realizovat a u tří dalších služeb (domovy se zvláštním režimem, léčebny pro dlouhodobě nemocné, dětské stacionáře a centra) se míra zajištění v dotázaných obcích značně lišila. Další dva typy služeb byly vnímány převážně jako nepotřebné (průvodcovské a předčitatelské služby, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče). Potřebnost i rozsah realizace značné části sledovaných služeb byly v obou provedených šetřeních hodnoceny srovnatelně. To platilo především o zdravotních službách a službách sociální péče, jež byly široce provozovány již před zavedením nové legislativní úpravy (domovy pro seniory, pečovatelská služba). U části služeb, které byly nově ukotveny teprve zákonem o sociálních službách, můžeme pozorovat častější hodnocení služby jako potřebné, přičemž ale v obcích, které potřebu zajištění služby nově uznaly, tyto služby provozovány doposud nejsou. Při hodnocení sítě organizací poukázali všichni respondenti na určité nedostatky či problémy, celkově však byla situace jako neuspokojivá hodnocena pouze v jediném případě (navíc pouze v oblasti sociálních služeb, naopak oblast zdravotních služeb byla zajištěna dostatečně). Spolupráce mezi jednotlivými typy organizací (organizace zřizované městem, nestátní neziskové organizace) byla s jedinou výjimkou hodnocena jako dobrá či vynikající. Úzká spolupráce se ukázala jako velmi užitečná při zprostředkování kontaktu mezi organizacemi, při vyřizování příspěvků na péči, stejně tak jako při převodu zajišťování pečovatelské služby z města na neziskovou organizaci. Spolupráce se oproti zjišťování z roku 2006 v některých obcích prohloubila, nicméně již v prvním šetření ji bylo možné hodnotit jako dobrou. V rámci systémů sociálních služeb a zdravotní péče byly nejlépe zajištěny: péče o seniory, následná a rehabilitační péče ve zdravotnickém zařízení, domácí zdravotní péče, pečovatelská služba, rozvoz obědů. Odpovědí získané od respondentů v roce 2008 se oproti zjištěním 12
z roku 2006 výraznější nelišily. V roce 2008 i v roce 2006 byla nejzásadnější překážkou problematika finančního zajištění. Po této stránce byla podle respondentů situace v obou letech srovnatelná. Vzdálenost obcí ve spádové oblasti od obce s pověřeným obecním úřadem byla ve většině dotazovaných obcí faktorem výrazně limitujícím dostupnost služeb sociální péče a zdravotních služeb. Pouze v jedné obci se je dařilo zajistit, v menších obcích ve srovnatelné míře jako v samotné obci. V roce 2006 nebyl hotový komunitní plán v žádné z dotazovaných obcí, nicméně komunitní plánování (respektive po nabytí účinnosti zákona o sociálních službách procesy střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb) bylo započato již před prvním šetřením ve třech obcích s rozšířenou působností a jedna obec s pověřeným obecním úřadem se účastnila přípravy plánu ve spolupráci s příslušnou obcí s rozšířenou působností. V roce 2008 již byl komunitní plán zpracován pro území všech těchto čtyř obcí. Další tři menší obce (respektive dvě v roce 2008) do přípravy plánů nebyly zapojeny. Celkově tak lze proces plánování rozvoje sociálních služeb ve sledované oblasti považovat za velice rozšířený. Zároveň je patrný pozitivní vývoj v této oblasti mezi oběma uskutečněnými zjišťováními. Zjišťování poukázalo také na rostoucí provázanost mezi procesy plánování rozvoje sociálních služeb na obecní a krajské úrovni. Do zpracování krajského střednědobého plánu sociálních služeb se promítla činnost tří dotázaných obcí. Krajský plán nicméně neměl výraznější vliv na samotné poskytování sociálních služeb na území obce a v jejím spádovém území. 4. Závěr Ze srovnání situace v roce 2006 a v roce 2008 vyplynuly spíše postupné přeměny v oblasti sociálních služeb. Výchozí situace byla v příslušném regionu rozhodující především pokud jde o okruh poskytovaných služeb sociální péče a zdravotní péče. Docházelo spíše k postupným proměnám spektra poskytovaných služeb. V souvislosti s nabytím účinnosti zákona o sociálních službách nedošlo k výraznějším změnám ve struktuře služeb, nicméně zjištění naznačila, že patrně jsou rozběhnuté procesy, které by k tomu mohly přispět. V roce 2008 bylo také možné pozorovat zintenzivňující se spolupráci mezi obcemi a kraji, byť bylo zřejmé, že se plánování na krajské a obecní úrovni doposud spíše slaďuje, než že by již bylo výrazněji koordinované. V roce 2008 byla patrná lepší obeznámenost s pojmy používanými v nové legislativě, což naznačovaly změny ve vnímání, které služby jsou v daném regionu považovány za potřebné. Tato zjištění lze tedy shrnout tak, že nabytí účinnosti zákona o sociálních službách představovalo výraznější mezník spíše pro zadavatele a poskytovatele sociálních služeb, zatímco samotné spektrum nabízených služeb v uvedeném období procházelo spíše postupnou proměnou. Článek je výstupem projektu MPSV MPS4577300901 - Výzkumný záměr VÚPSV 13
Použité zdroje: [1] BAREŠ, P. Regionální dostupnost sociálních služeb: Zpráva z výzkumných šetření mezi pracovníky krajských úřadů a pracovníky obcí s pověřeným obecním úřadem. Praha: VÚPSV, v.v.i. 2009 [2] ČÁMSKÝ, P., KRUTILOVÁ, D., SEMBDNER, J., SLADKÝ, P. 2008. Manuál pro tvorbu a zavádění standardů kvality poskytovaných sociálních služeb. Praha: Centrum sociálních služeb Praha. [3] MATOUŠEK, O. a kol. 2007. Sociální služby. Praha: Portál. [4] PRŮŠA, L. 2008. Sociální služby srovnání ČR a EU. Praha: Centrum sociálních služeb Praha. [5] zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. [6] zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Kontaktní adresa: Mgr. Pavel Bareš Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i Palackého nám. 4 128 01 Praha 2 Email: pavel.bares@vupsv.cz Tel. 224 972 114 14
INTEGRAČNÍ TENDENCE NEZISKOVÉHO SEKTORU - CESTA K UDRŽENÍ OBJEMU I KVALITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Martina Berdychová Členka Výkonného výboru Asociace nestátních neziskových organizací ČR Abstract: Position of Czech NGO s in social services isn't easy because of legal and finance conditions. Future reform process should seek effective client prices for respective social services and may introduce equal economical conditions for all legal subjects in public benefit activities. In the period of economical recession and governmental spending measures are capacity and quality of social services in acute danger. Partnership between NGO - sector and regional public governments can contribute to solving these problems. Keywords: NGO, social services, need of reform process in social care, keeping capacity and quality of social service. 1. Úvod V souladu s cíli této konference bych se chtěla věnovat neziskovému sektoru jako významnému poskytovateli sociálních a zdravotně sociálních služeb. Jeho problémy jsou spíše chronické, ale s ohledem na rostoucí deficit státního rozpočtu je silně aktuální je řešit rychle, aby bylo možné udržet kvalitu i objem těchto služeb. Můj příspěvek je původní a čerpá především z vlastních praktických zkušeností. 2. Formulace problematiky 2.1. Občanský sektor Občanský sektor vyplňuje prostor mezi státem a jeho institucemi na straně jedné a jednotlivými občany nebo skupinami občanů na straně druhé. Působí v prostředí trhu služeb, v němž k tržnímu ziskovému hospodaření nabízí jako alternativu neziskové hospodaření, které zisk nerozděluje mezi zakladatele, vlastníky či společníky podniku, ale vkládá ho zpět do vlastního hospodaření. Občanský sektor přirozeně reaguje na diskrepance mezi státem a trhem. Reprezentuje to, co chtějí zodpovědní lidé sami od sebe společně dělat v zájmu společnosti a spoluobčanů. Má své specifické potřeby a požadavky, zejména potřebuje akceptaci od veřejné správy jako rovnocenný a svéprávný partner. 2.1.1. Význam občanského sektoru pro společnost: Společenský: Působí na zmírňování sociálního napětí a společenských konfliktů, včetně politických. Zatímco klasická struktura moci a veřejná správa, stejně jako klasifikace sociálních vrstev je vystavěna vertikálně (od shora dolů), občanský sektor organizuje lidi horizontálně dle společných, byť dílčích zájmů, např. v místě bydliště, dle profesních specializací či osobních preferencí. Propojuje tak občany z různých příjmových skupin i různé politické orientace a působí na upevňování společenských kontaktů a vazeb v konkrétním místě či daném oboru. Ekonomický: Občanské organizace jsou schopny pružně reagovat na potřeby občanů v oblasti sociálních služeb. Nejsou svázány složitou byrokratickou nadstavbou a dovedou rychle mobilizovat 15
lidské i finanční zdroje v případě mimořádných událostí či strukturálního deficitu ve stávající nabídce. Zajišťují tak širokou škálu služeb a činností, garantovaných občanům Listinou základních práv a svobod, které by veřejná správa nebyla schopna zabezpečit jak z organizačních, tak ekonomických důvodů. Občanský sektor je také prostředím, kde dochází ke zvětšování společenského bohatství, ačkoliv jeho cílem není dosažení zisku. Přispívají k vytváření zaměstnanosti, jsou schopny nabídnout uplatnění i osobám se zdravotním či sociálním handicapem, které by v podnikatelském sektoru jen těžko obstály. Z ekonomického chápání trhu služeb se nestátní poskytovatelé veřejně prospěšných služeb liší od podnikatelů svou formou inkasa: zatímco na klasickém trhu hradí cenu za službu plně spotřebitel, ve veřejných službách si "spotřebitel" (pacient, klient, posluchač, účastník) částečně platí službu někdy přímo spoluúčastí, vždy však nepřímo povinným či dobrovolným pojištěním a placením daní. Většinový zbytek nákladů služby hradí stát, samospráva či veřejnoprávní instituce, případně sponzoři (podnikatelské subjekty i jednotliví občané). Řada neziskových organizací je navíc také ekonomicky aktivní formou malého a středního podnikání. Na rozdíl od praxe řady evropských zemí dosud nebyl v ČR přijat koncept tzv. sociální ekonomiky. Sociální ekonomika ani sociální podniky proto dosud nejsou formálně definované, chybí jakékoliv legislativní ukotvení. Sociální podniky přinášejí alternativní a doplňkové způsoby řešení sociálních, ekonomických a environmentálních problémů a přispívají k ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu rozvoji obcí, regionů a zemí. 2.1.2. Problémy občanského sektoru v České republice Velkým problémem je značný legislativní chaos v této oblasti. Český právní řád dosud přesně nedefinuje ani pojem občanský sektor, ani nezisková organizace. V této oblasti dramaticky chybí novelizace občanského práva - OZ, řídíme se úpravou z 60. let minulého století. Rámec pro občanský sektor tedy vytvářejí pouze statusové zákony (sdružovací zákon, zákony o nadacích a nadačních fondech, o.p.s. apod.), dále legislativní úpravy pro statistické vymezení a účetní vykazování, přičemž terminologie v těchto normách není nejednotná. Právě chybějící jednoznačné právní vymezení a nepřehlednost občanského sektoru vede k překážkám v jeho rozvoji, mnohdy snižuje jeho transparentnost a důvěryhodnost. Hlavním problémem neziskových organizací ČR je zcela nesystémové financování prostřednictvím tzv. účelových dotací, které je nejen ohrožujícím faktorem jejich existence. 2.1.3. Právnické osoby zakládané státní správou a samosprávou Další poměrně běžnou právní formou jsou příspěvkové organizace zřizované samosprávou, které zůstávají jakýmsi reliktem totalitní minulosti. Postrádají transparentní úpravu vztahů v rámci organizační struktury a jasné vymezení odpovědnosti jednotlivých funkcionářů za jejich činnost v rámci organizace, stejně jako vnitřních kontrolních mechanismů. Namísto moderní správy tak příspěvková organizace často symbolizuje byrokratický přístup k hospodaření a plýtvání spojené s odpovědností nikoho za nic. Ve stávající podobě nejsou vhodným nástrojem pro nakládání s veřejným majetkem. Nově vznikající obchodní společnosti založené obcí či krajem k poskytování vybraných služeb veřejného zájmu. Za tímto účelem je jim svěřován obecní a krajský majetek, resp. peníze občanů dotyčné obce či kraje. Případné selhání jejího managementu nejde k tíži konkrétního soukromého investora, nýbrž všech daňových poplatníků. Na rozdíl od soukromého investora občan nemá možnost vykonávat přímý vliv na fungování společnosti ovládané veřejnoprávní korporací. Jejich činnost může ovlivňovat toliko zprostředkovaně 16
prostřednictvím politiků a profesionálních úředníků, jejichž rozhodování bývá vedeno nejrůznějšími motivy. 2.2. Sociální a zdravotně-sociální služby Sociální a zdravotně sociální služby poskytují v ČR převážně občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a církevní právnické osoby, dále pak příspěvkové organizace krajů a obcí, méně obvykle také obchodní společnosti zakládané samosprávami. Ty jsou mnohem častější v oblasti zdravotní péče. Rozvoj nových typů služeb, jejichž potřeba již dlouho existovala, plně umožnila až změna společenského systému po roce 1990. Nositeli inovací a pružné reakce na poptávku klientů byly především nestátní neziskové organizace. Limitujícím faktorem rozvoje NNO byl zejména zvolený systém financování generovaný právě počátkem 90. let. Vycházelo se totiž z mylného předpokladu, že si nestátní organizace pokryjí provozní náklady na veřejně prospěšné služby z darů sponzorů nebo z vlastní výdělečné činnosti. Zatímco rozpočtové a příspěvkové subjekty měly rozpočet plně krytý zřizovatelem, neziskovky měly dle zákona o rozpočtových pravidlech možnost získat dotaci ve výši maximálně 70% rozpočtu projektu, realita stáních dotací však pokrývala obvykle 40-60% skutečných provozních nákladů. Tato skutečnost měla následující dopady do sektoru NNO: Rozvoj tzv. vedlejších výdělečných činností NNO, která však mnohdy vyčerpávala personální kapacitu organizace a ne vždy se setkala s ekonomickým úspěchem. Finanční podhodnocení NNO, které se promítalo zejména do mezd. Finanční diskriminace NNO znemožnila stanovení reálné ceny různých typů sociálních služeb 2.3. Integrační procesy NNO Výše uvedené problémy negativně působí na stabilitu neziskového sektoru. Ten je nucen čelit vysoké míře administrativní náročnosti a je ohrožován každoročně především nejistými zdroji financování. To platí v době hospodářské recese mnohem naléhavěji. Variabilita různých typů NNO znesnadňuje jejich síťování s cílem ochrany společných zájmů. Zatímco podnikatelé i různé specializované profese mají své komory, zaměstnanci mají své odbory, na půdě neziskového sektoru jsou integrační procesy teprve v počátcích. 2.3.1. Integrační procesy v ČR Snadněji se ustavovaly oborová sdružení NNO, všeoborová Asociace NNO ČR hájí zájmy celého neziskového sektoru 6 let, ale z hlediska počtu členů se dlouho za silného reprezentanta sektoru považovat nemohla. Překážkou integrace a síťování NNO v ČR byly faktory právní, ekonomické, organizační i psychologické. Předpokladem územního síťování NNO byl vznik krajů, kde působí krajské asociace NNO jako samostatné subjekty a k dnešnímu dni existují s výjimkou Prahy a Středních Čech v podstatě ve všech krajích ČR. Mají ambice stát se partnerem krajských samospráv při zabezpečení a rozvoji veřejně prospěšných služeb v regionu. Významným počinem v tomto směru bylo jednání ANNO ČR s Asociací krajů ČR, které vyústilo podpisem memoranda o partnerství v září 2009, současně s doporučením jednotlivým krajům, aby postupovaly obdobně. Tento proces smluvního uzavírání partnerství s neziskovým sektorem se nyní postupně rozbíhá. Dochází také k mnohem lepší spolupráci uvnitř neziskového sektoru, konkrétně ANNO ČR s významnými oborovými sdruženími, které z určitých důvodů nemohou (např. Charita) nebo necítí potřebu být členem ANNO ČR. Nadějné jsou zejména výsledky 7. všeoborové 17
konference NNO (30. 3. 2010), které vedly ke vzniku pracovní skupiny NNO s cílem formulovat a prosazovat řešení společných problémů a projednat je s novou vládou. 2.3.2. Integrační procesy v EU V květnu 2010 se ve španělské Malaze konala evropská konference NGO. Konstatovala, že v EU neziskový sektor vytváří 26 % HDP a zaměstnává 30% lidí. Přinesla tyto základní výstupy: Občanská společnost znamená začleňování, participaci a partnerství. Diskuse a jednání NNO navzájem i s jednotlivými vládami a orgány EU jsou více než potřebné proto, aby se EU stala bližší a potřebnější občanům. Probíhá proces integrace NNO v jednotlivých zemích EU i jednání s vládami, konkrétní smlouvu s vládou mají NNO ve Švédsku, Velké Britanii a v Estonsku. Partnerství již existuje ve více zemích, např. ve Španělsku, Portugalsku atd., v nějaké formě až v polovině zemí EU. Kooperace na evropské úrovni musí být založena na iniciativách národní úrovně. Měl by být překonán současný stav "každý sám za sebe", důležitá je vzájemná spolupráce a integrace občanské společnosti Měly by vzniknout fondy na národních úrovních i na celoevropské úrovni na kvalitní servis poskytovaný síťovými a střešními organizacemi. Doporučuje se využívat článek 11 Lisabonské smlouvy; zákonodárných procesů se dle tohoto čl. 11 mohou účastnit jednotliví občané, evropské sítě NNO i jednotlivé NNO 3. Potřebné reformy v sociální a zdravotní oblasti 3.1. Reforma sociálních služeb S reformou penzijního systému je nutné reformovat i systém sociálních služeb. Cílem je zprůhlednění finančních toků, úspory pracovních kapacit ve veřejné správě v souvislosti se stávajícími dotačními systémy. Zásadní chybou reforem počátkem 90 let bylo ponechání nákladů veškeré sociální péče (důchody, dávky sociální pomoci a sociální služby) v mandatorních výdajích státního rozpočtu. Nebyla vůle zjistit cenu dané služby na klienta. Způsoby financování sociálních a zdravotních služeb, které zvolily MPSV a MZ ČR jsou protichůdným směrem. V rozporu s potřebou zdravotní a sociální služby integrovat, zvolily oba resorty vlastní, zcela nekompatibilní cestu. Zatímco zdravotnictví důsledně váže své platby na klienty/pacienty, sociální péče váže své platby na právnickou osobu s registrací. To v praxi znemožňuje nejen potřebné propojení obou typů péče, ale v souvislosti s napojením zdrojů na státní rozpočet a s i přímé ohrožení sociálních služeb v souvislosti s nutnými úsporami na straně mandatorních výdajů. Na straně poskytovatelů sociálních služeb by přitom mělo dojít ke vzniku rovných podmínek, k tlaku na efektivitu, ke garanci perspektivy pro kvalitní služby a jistoty pro klienty. Po téměř 10 letech příprav a projednávání byl v roce 2008 přijat zákon o sociálních službách, který mj. definuje různé typy sociálních služeb, zavádí příspěvek na péči fyzickým osobám a stanoví povinnost akreditace poskytovaných sociálních služeb. Působení tohoto zákona přineslo za necelé 2 roky i řadu problémů. Jednak nebyly finanční dopady nákladů příspěvků na péči dostatečně předem promítnuty do státního rozpočtu, což způsobilo tlaky na snížení objemu dotací poskytovatelům sociálních služeb, jednak z původního návrhu vlivem různých lobbistických tlaků vypadla možnost příspěvku pro osoby s chronickou duševní poruchou nebo osoby se sociálním handicapem, které se aktivně chtějí zapojit do programů sociální integrace. Samotná akreditace služeb sleduje především statické statusové a organizační normy. MPSV téměř rezignovalo na sledování dynamiky a kvality procesu, zejména u služeb sociální prevence a na sledování ceny služby na klienta v předem stanovené a kontrolované kvalitě služby. 18
Jednou z cest je vznik veřejnoprávní instituce sociální pojišťovny, kde je předem stanovena cena a požadovaná kvalita služby. Platby poskytovatelům jsou za výkony dle skutečně vykázaných služeb, a to na základě smlouvy mezi oběma stranami. Další možností je vydělení samostatné kapitoly z rozpočtu na veřejně prospěšné služby, kde příjmem může být např. část sociálního pojištění, daňové asignace, daně z výnosů z hazardu, část spotřebních daní, (z tabáku a lihovin, apod.). Vytvoření trhu sociálních služeb s potřebnými regulacemi by rovněž podnítilo rozvoj tzv. sociální ekonomiky. Došlo by tak k růstu potřebné efektivity sociální péče. Roste počet seniorů, kteří současně potřebují zdravotní i sociální péči. Zároveň se v současné době (zejména v období krize a v postkrizovém období) zvyšuje potřeba služeb sociální prevence, jejichž cílem je, aby klient znovu získal adekvátní místo ve společnosti a vymanil se ze sociální sítě dávek a podpor, a to ve všech věkových skupinách. Tyto služby jsou často charakteru zdravotně-sociálního (léčba závislostí, bezdomovectví, prostituce apod.) Oblast zdravotní péče a sociálních služeb jsou přitom natolik rozdílné systémy, že je organizačně velmi náročné zabezpečit jejich poskytování jednou právnickou osobou. 3.2. Partnerství s neziskovým sektorem K tomu, aby se neziskový sektor mohl stát akceschopným a silným parterem veřejné správy při zabezpečení a rozvoji kvalitních sociálních služeb, potřebuje zejména: Rovné právní a ekonomické prostředí pro všechny neziskové organizace bez ohledu na jejich právní formu a zakladatele (včetně příspěvkových organizací) Důležité je urychlené přijetí občanského zákoníku a dalších právních norem, které posílí transparentnost neziskového sektoru. Kraje i stát pak bude NNO lépe akceptovat jako partnera, měl by je zapojit do plánování a hodnocení sociální politiky, účasti v odborných a grantových komisích, tvorby standardů. Vyčlenění finančních zdrojů pro sociální služby ze státního rozpočtu, protože v době úsporných opatření hrozí nedostatek zdrojů. Lze vytvořit zvláštní fondy na sociální služby i na krajské úrovni. Je nutné zjednodušení nesystémového a byrokratického dotačního systém financování, Každoroční dotace je možno nahradit víceletými smlouvami či veřejnými zakázkami. Na vládní úrovni je potřebné zajistit legislativní zakotvení sociální ekonomiky a sociálních podniků a svěřit agendu podpory rozvoje sociální ekonomiky některému ministerstvu. 4. Závěr Úkolem veřejné správy není přímo provozovat sociální a zdravotní služby. Musí však garantovat finanční a kvalitativní standardy. Samotné poskytování služeb je efektivnější zadat nestátním subjektům. Stát zabezpečuje jen to, co mu legislativně přísluší, případně služby, které z nějakých důvodů nestátní sektor poskytovat neumí nebo nechce (praxe zemí EU). Takovýto rozvoj sociálních služeb není dosud v České republice možný. Stát nestanovil ceny těchto služeb (ve zdravotnictví analogie s úhradovými vyhláškami) Je bohužel pravidlem, že mnohdy neuspěje ten, kdo nabízí nejkvalitnější a nejlevnější sociální služby, ale ten, kdo ukořistí dotace z nespočetných dotačních programů díky politickým kontaktům a lobbistickým praktikám. Bez rychlých a důsledných reforem v této oblasti jsou v budoucnu objem i kvalita poskytovaných sociálních a zdravotně sociálních služeb skutečně v ohrožení. 19