8. Hamlet, Romeo a Julie Vypracovala: Yvona Řepová, červenec 2013 Název školy Obchodní akademie a Střední odborné učiliště Veselí nad Moravou Název a číslo OP OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, CZ 1.5 Název šablony klíčové aktivity Číslo šablony, sady a materiálu 1/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti VY_12_INOVACE_02_01_8 Vzdělávací oblast dle RVP Tematický celek dle ŠVP Předmět, obor, ročník Anotace Estetické vzdělávání Renesance a humanismus Český jazyk a literatura, OA, 1. ročník Účelem tohoto pracovního listu je přiblížit žákům dvě nejslavnější Shakespearovy tragédie, vést je k interpretaci básnického textu, zopakovat na Shakespearových verších některé pojmy z literární teorie. Realizátorem tohoto projektu je Obchodní akademie a Střední odbo rné učiliště Veselí nad Moravou Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Tragédie o 5 dějstvích. Hamlet, králevic dánský Místo děje: dánské královské sídlo Elsinor Doba děje: začátek 17. století Obsah: Přítel Horacio upozorní Hamleta na podivný úkaz: noční stráži na hradě Elsinoru se zjevuje duch princova otce, nedávno zemřelého krále. Hamlet se od přízraku dovídá, že byl zavražděn bratrem, nynějším panovníkem Claudiem, který také svedl královnu Gertrudu (a záhy se s ní oženil). Má svého otce pomstít, ale neubližovat matce. Hamlet se dává na cestu pomsty chráněn předstíraným šílenstvím. Hrubě odmítne lásku Ofélie, když pozná, že se dala zneužít pro záměry svého otce, prvního ministra Polonia, a krále, kteří se snaží přijít na kloub jeho pomatenosti, za níž tuší ohrožení královské moci. Hamlet využije návštěvy herecké společnosti a inscenací dramatu o královraždě se pokouší získat pádnější důkaz Claudiovy viny. Váhá však krále, jehož svědomím hra otřásla, zákeřně zabít. Vraždí však bezděky Polonia, naslouchajícího za závěsem v královnině ložnici. Claudius Hamleta posílá do Anglie, kde má být odstraněn. Hamlet ale uniká a vrací se do Dánska. S Horaciem se setkává na hřbitově, kde žertující hrobníci kopou hrob Ofélii, která z nešťastné lásky zešílela a utonula. Jejího bratra Laerta, jenž se snaží pomstít sestřinu i otcovu smrt, Claudius přemění v nástroj Hamletovy likvidace. V nerovném souboji (Laertův meč má jedem napuštěný hrot) Hamlet sice vítězí, je však smrtelně zraněn. Zabije krále, je svědkem matčiny smrti, která náhodou vypila pohár s jedem určeným pro něho. Kompozice: Na začátku i na konci hry je otázka a oběť otrávená jedem. Tragédie začíná otázkou Kdo tam? Dá se říct, že je to hra napsaná v tázacím způsobu. (Časté Hamletovy řečnické otázky: Být, či nebýt? Co dělat? Jak jednat? Mstít se? A ke konci říká Horacio anglickým vyslancům: Co chcete spatřit? Jestliže hrůzu, nehledejte dál. Na začátku hry je rychlý dějový skok, nedozvídáme se, jak po smrti starého krále Claudius technicky provedl svůj státní převrat, jak oloupil jediného syna a legitimního dědice mrtvého krále o nástupnické právo a sám dosedl na trůn. Jazyk a styl Hra má dlouhé filozofické monology, ve kterých se Hamlet zabývá otázkou smyslu lidské existence. Shakespeare často používá obrazná vyjádření (metafory, personifikace), vtipné a sarkastické poznámky. Text Hamleta je nejdelší ze všech Shakespearových her. Martin Hilský říká o Hamletovi: Hamlet pro mě není hrou o člověku, který je slabý a nemůže se rozhodnout, jak se často interpretuje. Naopak, Hamlet je silný a váhá pouze proto, že zvažuje čin, který musí udělat. V mých očích je Hamlet především hrou o odpovědnosti. Hamlet strana 2
Dva měsíce je mrtev! kdežpak! méně! jak Nioba! táž paní, ano, táž! tak skvělý vladař! Vedle toho šaška vždyť i to zvíře, které nemá rozum, bůh vedle opice! tak milující manžel, si déle stýská! za strýce se vdala, že ani větřík trochu nevlídnější za bratra otcova, leč otci podobného, se matky nesměl dotknout! Je to možné? jak Heraklovi já. Už za měsíc, Když si tak vzpomínám! Což nevisela než ještě sůl těch licoměrných slz tak lačně na něm, jako by jí pastvou jí zanítila víčka sotva zrudlá, jen rostla chuť? A za jediný měsíc - se vdala! Jaká ohavnost, tak mrštně Té hanby! Křehkosti, tvé jméno je žena.- se hrnout pod peřinu krvesmilstva! Už za měsíc! Než prodrala ty botky, To není dobře, neskončí se dobře. v nichž za rakví šla otci, v slzách tonouc Leč pukej srdce, neboť musím mlčet! O čem mluví princ Hamlet? O smrti svého otce. Co mu nejvíc vadí na situaci na Elsinoru po otcově smrti? Ukvapená svatba matky s Hamletovým strcem. Proveďte jazykovou analýzu textu. Věty zvolací, obrazná vyjádření, řečnické otázky. Najděte v textu metaforu. V slzách tonouc jak Nioba, peřina krvesmilstva Najděte v textu apostrofu pukej, srdce Odhadněte nebo vyhledejte význam slova licoměrný. Pokrytecký, neupřímný Co mají společného jména Nioba a Herakles? Postavy z antických bájí Žít, nebo nežít to je, oč tu běží: Zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít spát nic víc a vědět, že tím spánkem skončí to srdce bolení, ta sterá strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít spát Spát! Snad i snít? Á, v tom je právě háček! To, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem, to, to, nás zaráží. To je ten ohled, jenž bídě s nouzí dává sto let žít. Vždyť kdo by snášel bič a posměch doby, sprostoty panstva, útlak samozvanců, soužení lásky, nedobytnost práva, svévoli úřadů a kopance, jež od neschopných musí strpět schopný, sám kdyby moh svůj propouštěcí list si napsat třeba šídlem? Kdo by chroptě se potil krví na galejích žití, než jen, že strach z něčeho po smrti, z těch krajů neobjevených, z nichž nikdo se nevrací, nám ochromuje vůli a dává snášet raděj zla, jež známe, než prchnout k jiným, o nichž není zpráv? (Přeložil E. A. Saudek) O čem uvažuje Hamlet? O smrti. Co myslí vzpourou? Sebevraždu. Co ho k těmto úvahám vede? Poměry na Elsinoru, otcova vražda, matčino a strýcovo chování. Proč to nakonec neudělá? Strach z toho, co by mohlo přijít po smrti. Srovnejte Hamletův slavný monolog s obsahem 66. sonetu a řekněte, čím se liší závěr. V sonetu 66 nechce opustit svou lásku. Pokuste se o interpretaci podtržených pasáží. Individuální žákovské interpretace. Charakterizujte morfologicky tvary chroptě (přechodník přítomný), zbudem (nespisovný tvar 1. os. pl.) strana 3
Romeo a Julie Milostná tragédie o 5 jednáních. Obsah Hra uvádí prologem ve formě sonetu do italského města Verony, kde zuří nepřátelství mezi rodem Monteků a Kapuletů. Vladař zakazuje ozbrojené potyčky. Montekův syn Romeo v masce na plese u Kapuletů poznává jejich jedinou dceru Julii a na první pohled se zamiluje. Jejich láska je stvrzena slibem manželství (slavná balkónová scéna). Julie využije pomoci své chůvy a pod záminkou zpovědi je v cele františkánského mnicha Vavřince s Romeem tajně oddána. Odpoledne Romeo zasáhne do Kapulety vyprovokovaného souboje přítele Merkucia s Juliiným bratrancem Tybaltem, jeho pokus o smír však nepřímo zaviní Merkuciovu smrt. Donucen k boji Romeo Tybalta zabíjí. Je vypovězen z Verony. Nazítří musí Julie svolit ke sňatku s hrabětem Parisem. Východisko jí nabízí bratr Vavřinec v podobě uspávacího nápoje, který způsobí domnělou smrt. O tomto plánu však Romeo není včas informován, vrací seě v noci z Mantovy, přede dveřmi hrobky vraždí truchlícího Parise a sám se otráví ještě před příchodem Vavřince, který nemůže zabránit ani sebevraždě probudivší se Julie. Nad mrtvolami milenců uzavírají pozůstalí obou rodů (Romeova matka zemřela žalem) v přítomnosti vladaře chmurný mír. Závěr tragédie zdůrazňuje renesanční představu o pomíjivosti lásky jako smyslového vztahu a o dočasnosti milostné touhy. Jazyk Hra je stylisticky poměrně pestrá. Střídají se zde verše s prózou, verše plné básnických obrazů s hovorovou mluvou Juliiny chůvy. Prolog má formu sonetu. Stejně jako v ostatních Shakespearových dílech i zde najdeme hodně metafor, personifikací či apostrof. Častý je inverzní slovosled (Tybalta zabils?), jmenné tvary přídavných jmen, patetická zvolání, archaismy, poetismy, expresivní výrazy. Postavy Romeo se mění ze sebelitujícího se milence v akceschopného muže, odhodlaného uskutečnit své představy o životě. Julie ze čtrnáctiletého děvčete se stává zralá žena, neochvějně stojící po boku svého vyvoleného. Ostatní postavy jsou charakteristické buď přímou nenávistí k jednomu z milenců nebo alespoň ironizujícím postojem. Výjimkou je snad pouze mnich Vavřinec, který mladému páru aktivně pomáhá v uskutečnění jejich záměru. Přes všechnu snahu však nedokáže zabránit tragédii a v závěru se ukazuje, že ani on ve skutečnosti nechápe sílu lásky mladých milenců. Tragédie jako inspirační zdroj Podle Shakespearovy tragédie vzniklo mnoho více či méně zdařilých adaptací operních, baletních i filmových. Tímto příběhem se volně nechali inspirovat i pozdější spisovatelé. Český prozaik Jan Otčenášek napsal novelu Romeo, Julie a tma (1958) na motiv lásky českého studenta a židovské dívky za nacistické okupace. Francouzský spisovatel Romain Rolland napsal novelu Petr a Lucie o tragickém osudu zamilovaného páru uprostřed prvoválečné Paříže. strana 4
Ruský skladatel Sergej Prokofjev zkomponoval na námět Shakespearovy tragédie stejnojmenný balet (1935). Americký skladatel a dirigent Leonard Bernstein příběh veronských milenců hudebně zpracoval v muzikálu West Side Story (1957). Italský filmový režisér Franco Zefirelli tuto tragédii úspěšně zfilmoval. Výňatky z tragédie: Romeo Kdo nepocítil ran, se jizvám směje. Julie se objeví v okně nad ním. Však tiše! Co to svítá nade mnou? V tom okně východ je a Julie slunce. Vstaň, slunce spanilé, a doraz lunu, jež beztoho už bledne závistí, žes mnohem krásnější, ač její služka. Kapulet Táhni, ty drzý, nezvedený spratku! Vyber si, buď se tenhle čtvrtek vdáš, a nebo mi už nechoď na oči: nic nechci slyšet, neodmlouvej, mlč. Svědí mě dlaně. ( ) Mě trefí šlak! Dnem nocí, kudy chodím, doma i venku, mezi přáteli, vstávaje lehaje si pořád myslím: dobře ji provdat jen to dojednám, najdu jí muže z knížecího rodu, má pěkné statky, vystupování, poctivec je to od hlavy až k patě, ideál muže, mladý, urostlý Romeo Jde k márám, na kterých leží Julie ve svatebních šatech Má lásko, má ženo! ( ) proč se tvé krásy zlá smrt nedotkla? To z lásky k tobě? Vždyť je nehmotná! Snad si tě tady ten vyzáblý netvor nedrží potmě jako milenku? Proto jsem přišel, mám o tebe strach. A nikdy toto sídlo věčné tmy už neopustím, usadím se tu, kde červi si tě berou na starost. Tady chci odpočívat navěky, zbavený jařma zlého osudu, uštvaný světem. Rozlučte se, oči! Poslední objetí! A vy, mé rty, Julie Tvé jméno jenom je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to Montek? Ruka ne, ni noha, Ni paže, ani tvář, ni jiná část, patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží zvou, I zváno jinak vonělo by stejně. ta husa mi tu začne trucovat, vrní jak loutka štěstí na dosah a řekne Nechci, nemiluju ho, jsem ještě mladá, prosím, odpusťte. Když ne, tak dobrá, já ti odpouštím: ven z mého domu, jdi se pást, kam chceš. Teď nežertuju, rozmysli si to. Čtvrtek je blízko. Rozum do hrsti: jestli jsi moje, dám tě hraběti, když nejsi, žebrej, zemři na ulici, třeba se oběs, nebudu tě znát, se vším, co mám, se můžeš rozloučit. Ty hořký vůdce, doprovoď mě k ní! Veslaři, zaber, najeď na skálu mou loďkou, mořem utrmácenou! Jdu, Julie! Vypije obsah lahvičky strana 5
veřeje dechu, jednou provždycky hrabivé smrti potvrďte tu smlouvu! Vezme ze záňadří lahvičku Náměty k práci s textem Shrňte vlastními slovy obsah Romeova a Juliina výstupu z balkónové scény. Romeo mluví o své lásce k Julii, Julie o tom, že jméno může někdy komplikovat život. Z Kapuletova textu doložte vztah otce a dcery a složitost Juliina postavení. Rodiče očekávají naprostou poslušnost i v případě sňatku z rozumu. Julii hrozí, že se jí otec zřekne,a zůstane bez prostředků. Vyhovět otci nemůže, proběhl tajný sňatek. Z posledního výňatku vyhledejte obrazná básnická vyjádření. vyzáblý netvor, sídlo věčné tmy, veřeje dechu, hrabivé smrti potvrďte tu smlouvu Co myslí autor výrazy: vyzáblý netvor, hořký vůdce, sídlo věčné tmy? Metafory pro smrt, jed, hrobku Pokuste se odhadnout význam slov jařmo (útlak, nesvoboda), veřeje (rám, zárubeň) Použitá literatura Kolektiv autorů. Slovník světových literárních děl. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 01-092-88. SHAKESPEARE, William. Romeo a Julie. 1. vyd. Praha: SNKLU, 1964 SHAKESPEARE, William. Hamlet. 2. vyd. Praha: Orbis, 1966 strana 6