Evropský polytechnický institut, s.r.o. První soukromá vysoká škola na Moravě Kunovice. Finanční právo. Autor: JUDr.

Evropský polytechnický institut, s.r.o. První soukromá vysoká škola na Moravě Kunovice Finanční právo Autor: JUDr. Ivana Pazderská Kunovice, 2005

JUDr. Ivana Pazderská Finanční právo Vydavatel, nositel autorských práv, vyrobil: (C) Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2005 ISBN 80-7314-057-8

OBSAH 1 OBECNÁ ČÁST FINANČNÍHO PRÁVA... 5 1.1 POJEM, PŘEDMĚT A PRAMENY FINANČNÍHO PRÁVA... 5 1.1.1 Postavení finančního práva v systému práva... 5 1.1.2 Vztah finančního práva k jiným právním odvětvím... 6 1.1.3 Finanční právo a jeho systém,právní úprava... 7 1.1.4 Charakteristika finančně právních vztahů... 8 1.2 INSTITUCE FINANČNÍHO PRÁVA... 10 1.2.1 Česká národní banka... 11 1.2.2 Další instituce finančního práva... 12 1.3 BANKY A SPOŘITELNY... 14 1.3.1 Povolení působit jako banka... 14 1.3.2 Organizační struktura bank... 15 1.3.3 Provozní požadavky bank... 16 1.3.4 Účetnictví a obchodní dokumentace... 17 1.3.5 Opatření k nápravě a pokuty... 18 2 ROZPOČTOVÉ PRÁVO... 20 2.1 STÁTNÍ ROZPOČET... 20 2.1.1 Výdaje státního rozpočtu... 22 2.1.2 Rozpočtový proces... 22 2.1.3 Hodnocení plnění státního rozpočtu... 23 2.1.4 Finanční kontrola... 24 2.1.5 Hospodaření organizačních složek státu a příspěvkových organizací... 25 2.1.6 Hospodaření příspěvkových organizací... 26 2.2 MÍSTNÍ ROZPOČTY... 26 2.2.1 Rozpočtový proces... 29 2.2.2 Změny rozpočtu... 30 2.2.3 Závěrečný účet územního samosprávného celku... 30 2.2.4 Porušení rozpočtové kázně v územních rozpočtech... 31 2.2.5 Organizace územních samosprávných celků... 32 2.2.6 Hospodaření svazků obcí... 33 2.3 STÁTNÍ FONDY... 33 3 OBECNÁ PROBLEMATIKA DAŇOVÉHO A POPLATKOVÉHO PRÁVA... 37 3.1 DAŇOVÁ SOUSTAVA - OBECNĚ... 37 3.1.1 Historie daní... 37 3.1.2 Základní prvky daňové techniky... 38 3.2 ÚPRAVA JEDNOTLIVÝCH DANÍ... 40 3.2.1 Daň z příjmu fyzických osob... 40 3.2.2 Daň z příjmů právnických osob... 42 3.2.3 Daň z nemovitostí... 42 3.2.4 Daň dědická, darovací, z převodu nemovitostí... 43 3.2.5 Daň silniční... 45 3.2.6 Daň z přidané hodnoty... 45 3.2.7 Spotřební daň... 46 3.3 ÚPRAVA JEDNOTLIVÝCH POPLATKŮ... 48 3.3.1 MÍSTNÍ POPLATKY... 48 3.3.2 SOUDNÍ POPLATKY... 52 3.3.3 SPRÁVNÍ POPLATKY... 56 3.4 ŘÍZENÍ VE VĚCECH DANÍ A POPLATKŮ... 57 3.4.1 Pojem daňového řízení, správa daní, správce daně,daňové subjekty... 57 3

3.4.2 Právní úprava daňového řízení... 58 3.4.3 Základní zásady daňového řízení... 59 3.4.4 Jednotlivá stadia daňového řízení... 59 4 CELNÍ PRÁVO... 66 4.1 HISTORIE CLA... 66 4.2 POJEM CLA... 66 4.3 PRÁVNÍ ÚPRAVA CLA... 66 4.4 PRVKY KONSTRUKCE CELNĚPRÁVNÍHO VZTAHU... 67 4.4.1 Subjekt... 67 4.4.2 Předmět... 67 4.4.3 Vyměření cla a splatnost cla... 68 4.4.4 Osvobození od cla... 70 4.4.5 Základ a sazba... 71 4.4.6 Celní řízení... 72 5 ÚVĚR... 78 5.1 POJEM A PRÁVNÍ ÚPRAVA ÚVĚROVÝCH VZTAHŮ... 78 5.2 VEŘEJNÁ PODPORA ÚVĚRU... 80 5.3 STÁTNÍ PODPORA ÚVĚRU... 81 5.3.1 Státní podpora bytové výstavby... 81 5.3.2 Státní podpora podnikání... 81 6 MĚNOVÉ PRÁVO... 85 6.1 POJEM MĚNOVÉHO PRÁVA, MĚNA,PENÍZE... 85 6.2 SOUSTAVA ČESKÝCH PLATIDEL... 86 6.3 OCHRANA MĚNY V ČESKÉ REPUBLICE... 86 6.4 HOTOVOSTNÍ PENĚŽNÍ STYK, BEZHOTOVOSTNÍ OBĚH... 87 6.5 MĚNOVÉ OPERACE ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY... 92 7 DEVIZOVÉ PRÁVO... 94 7.1 POJEM DEVIZOVÉHO PRÁVA... 94 7.2 PRÁVNÍ ÚPRAVA DEVIZOVÉHO PRÁVA... 94 7.3 SUBJEKTY DEVIZOVÉHO PRÁVA... 94 7.4 DEVIZOVÉ HODNOTY A HODNOTY SOUVISEJÍCÍ... 95 7.5 OBCHODOVÁNÍ S DEVIZOVÝMI HODNOTAMI... 95 7.6 DEVIZOVÁ LICENCE... 95 7.7 PRÁVA A POVINNOSTI TUZEMCÚ A CIZOZEMCÚ... 97 7.8 DEVIZOVÁ KONTROLA... 98 8 ZAHRANIČNÍ PLATEBNÍ OPERACE... 100 8.1 CHARAKTERISTIKA PLATEBNÍHO STYKU SE ZAHRANIČÍM... 100 8.2 JEDNOTLIVÉ FORMY MEZINÁRODNÍHO PLATEBNÍHO STYKU... 101 8.3 PLATEBNÍ KARTY... 112 9 PRÁVNÍ ÚPRAVA FINANČNÍHO TRHU... 113 9.1 CHARAKTERISTIKA FINAČNÍHO TRHU... 113 9.2 NÁSTROJE FINANČNÍHO TRHU... 113 9.3 TRH S INVESTIČNÍMI NÁSTROJI... 125 9.3.1 BURZA CENNÝCH PAPÍRŮ... 127 9.3.2 MIMOBURZOVNÍ TRH... 129 9.4 SUBJEKTY FINANČNÍHO TRHU... 130 LITERATURA... 134 4

1 OBECNÁ ČÁST FINANČNÍHO PRÁVA Autor této části: Bc. Lenka Jančaříková Cíle kapitoly: Cílem 1. kapitoly je, aby student zvládl základní pojmy finančního práva, které bude potřebovat pro studium jak zvláštní části finančního práva, tak v jiných předmětech oboru Finance a daně. Těmito základními pojmy jsou samotný pojem finančního práva, jeho předmět, kterým jsou finančně právní vztahy, systém finančního práva, jeho rozdělení na obecnou část a zvláštní část, subjekty finančního práva, vztah finančního práva k jiným právním odvětvím, ať už jak k veřejnoprávním, tak k soukromoprávním a právní úprava finančního práva. Při studiu se studenti zaměří zejména na finanční instituce, jejich právní úpravu a v souladu s ní na jejich činnost. Studenti zvládnou uvedenou teorii a zároveň sami již na základě nabytých znalostí budou reagovat na práce prezentované jejich kolegy a na některé vybrané články z tisku a odborné literatury. Klíčová slova: pojem finančního práva, předmět finančního práva, finančně právní vztahy, subjekty finančně právních vztahů, systém finančního práva, obecná část, zvláštní část, vztah finančního práva k jiným právním odvětvím, prameny finančního práva, jednotlivé právní předpisy finanční právo upravující 1.1 POJEM, PŘEDMĚT A PRAMENY FINANČNÍHO PRÁVA 1.1.1 Postavení finančního práva v systému práva Finanční právo je samostatným odvětvím v systému českého práva. Tato samostatnost je dána specifikem společenských vztahů, které jsou upravovány normami finančního práva. Finanční právo patří do oborů veřejnoprávních. Veřejné právo vyjadřuje nadřazenost veřejné moci v zákonem vymezených případech vůči ostatním subjektům práva. Veřejná moc je vykonávána subjekty, kterými mohou být jednak státní orgány, jednak orgány územní samosprávy a to v rámci pravomoci a působnosti stanovené těmto subjektům zákonem. Právo soukromé odpovídá vztahům rovnosti subjektů včetně státu. Pro dělení práva je nezbytné analyzovat také metody právní regulace. Pro jejich určení je rozhodující obsah, tj. objekt a účel regulace. Společenské vztahy jednoho a téhož druhu se mohou stávat a stávají předmětem regulací, jimiž se sledují většinou heterogenní účely a s nimi spojené hodnoty. Jednoho a téhož účelu je nezřídka možno docilovat různými metodami a různými účinky. Právní úprava je pak výsledkem a formou určení proporcí relativních preferencí či priorit. V teorii práva se spatřuje rozdíl mezi soukromoprávními a veřejnoprávními subjektivními právy v podstatě ve třech oblastech: 1) Soukromoprávní vztahy se vyznačují dispoziční, smluvní, autonomií subjektu práva. Příslušné vztahy jsou zčásti upraveny dispozitivními normami. Naproti tomu povaha nebo náplň veřejnoprávních subjektivních práv a povinností je vždy určena kategorickými, tj. kogentními právními normami. 5

2) Za soukromoprávní metodu regulace lze označit případy, kdy právní normy váží vznik, změnu nebo zánik příslušných právních vztahů na soukromoprávní úkony. Tato právní jednání vyjadřují vztah rovnosti subjektů. Jejich právní účinky v zásadě závisejí na vůli druhých subjektů. Naproti tomu za veřejnoprávní metodu úpravy můžeme označit, jestliže právní vztah vzniká, mění se či zaniká právním aktem orgánu veřejné moci. Tyto akty obrážejí nadřazenost orgánů veřejné moci nad ostatními subjekty práva, zejména tím, že jejich právní účinky nastávají nezávisle na vůli adresátů, a že se vyznačují tzv. předpokladem správnosti. Patří sem konstituování právních vztahů přímo ze zákona, normativním aktem nebo prostřednictvím aktů aplikace práva. 3) Pokud jde o záruky a sankce, za soukromoprávní lze považovat ty sankce, z nichž závazky vznikají přímo v důsledku protiprávního jednání nebo protiprávního stavu a spočívají zpravidla v ekvivalentu nebo části ekvivalentu hmotné, újmy způsobené deliktem. Naproti tomu veřejnoprávní jsou záruky, které se realizují aktem konstitutivní povahy a sankce, nejsou v hmotné relaci způsobené újmě. Zůstává skutečností, že současné období přechodu od centralistického direktivního řízení k volnému působení tržních mechanismů se vyznačuje absencí některých norem finančního práva, které by řešily aktuální problémy tohoto období. Je snaha urychleně právní normy dotvářet, následně upravovat, opravovat, novelizovat. Mnohé právní normy platí dříve, než jsou platným zákonným způsobem publikovány. Ztrácí se přehled, kontinuální provázanost norem. Objevuje se nejistota při výkladu norem. Tímto stavem dochází k nevyváženosti mezi situací v rozvoji ekonomiky, hospodářství a trhu a mezi právní úpravou, která by tento rozvoj měla zakotvovat. Schelle, K. a kol. Základy veřejného práva. Brno 1993. Rozeznáváme tyto druhy vztahů: Neekvivalentní vztahy finanční vztahy. Stát jako celek nebo jeho územní části uskutečňují nebo organizují pro fyzické osoby i právnické osoby služby, které tyto osoby neplatí nebo je platí pouze částečně. Jde například o obranu státu, zajištění bezpečnosti, školské a zdravotnické služby, sociální služby... Na tyto činnosti musí stát nebo jim řízené instituce získat peníze prostřednictvím neekvivalentních plateb. Výdaj takto soustředěných peněz je uskutečňován státem jako celkem pomocí státního rozpočtu dále nižšími celky státoprávního uspořádání pomocí jejich rozpočtů a obcemi pomocí rozpočtu obcí. Vztahy finanční povahy Vztahy společenské, které vznikají v průběhu finanční činnosti státu Vztahy spojené s řídící funkcí státu, které vznikají v průběhu práce s peněžními prostředky. 1.1.2 Vztah finančního práva k jiným právním odvětvím Finanční právo je veřejnoprávním oborem. I když je samostatným odvětvím práva, neznamená to, že nemá styčné plochy, s dalšími právními obory. Velmi úzká souvislost je s dalšími veřejnoprávní obory, zejména s právem ústavním a s právem správním. Pokud jde o ústavní právo, tak toto je základem pro ostatní obory práva. Z hlediska práva finančního stanoví kromě základních principů našeho právního řádu zakotvených v Ústavě a v Listině základních práv i některé konkrétní finančně právní principy, zvláště v oblasti rozpočtu, daní a měny. 6

Nejužší souvislost mí finanční právo s právem správním. Je to dáno hlavně tím, že řada finančních orgánů je zároveň orgány státní správy. Činnost správních orgánů je upravena předpisy, které patří do práva správního. Dříve prakticky takřka v celé oblasti finančního práva platil minimálně podpůrně správní řád. Tato souvislost byla v důsledku přijetí nových právních norem např. pro daňovou a poplatkovou oblast zrušena. A tak vedle rozpočtového řízení, které mělo již v předchozím období vlastní právní úpravu, se nyní i řízení daňové a poplatkové řídí samostatnými ryze finančně právními procesními předpisy. To samé lze říci i o řízení na úseku měny, kde se používají jak při emisi platidel, tak při platebním styku zvláštní metody. Kombinovaná metoda řízení se používá na úseku devizového hospodářství, což znamená, že zčásti je řízení upraveno předpisy finančně právními zčásti pak správním řádem. Řada finančně právních vztahů obsahuje mezinárodní prvek a vychází z mezinárodních smluv, které jsou předmětem práva mezinárodního. Zde se projevují vazby mezi právem finančním a právem mezinárodním. Souvislost finančního práva nalezneme i s mezinárodním právem veřejným, a to je zejména v oblasti devizového hospodářství a daní. Dohody o ochraně investic a transferu kapitálu a dohody o zamezení dvojího zdanění většinou stanoví příznivější režim pro zúčastněné subjekty než domácí finanční zákonodárství. V oblasti práva trestního také nacházíme styčné plochy, neboť sankce za nejzávažnější porušení zákonů v oblasti práva finančního jsou obsaženy v trestním zákoně. I když je finanční právo oborem veřejného práva, neznamená to, že nemá žádné vazby s právem soukromým, zejména občanským, resp. obchodním. Je to především úsek půjček, úvěru a pojištění, ale i problematika operací s cennými papíry, které zajímají oba obory práva. V těchto případech objekt bývá stejný jako u finančně právních vztahů, tj. peníze či peněžitá plnění ale subjekty vystupují v rovnoprávním smluvním postavení. 1.1.3 Finanční právo a jeho systém,právní úprava Finanční právo je souhrn právních norem, které upravují vztahy vznikající v procesu tvorby, rozdělování a užívání peněžních fondů státu, tedy v průběhu finanční činnosti státu, za účelem zabezpečení jeho úloh a funkcí. Finanční činnost státu je činností značně rozsáhlou a mnohostrannou. Tato rozsáhlost, mnohostrannost a různorodost finanční činnosti a tím i finančních vztahů, vznikajících v souvislosti s ní, je i příčinou kvantitativní početnosti norem finančního práva. Každé právní odvětví tvoří určitou soustavu danou vzájemnými vztahy jejích jednotlivých institutů. To platí samozřejmě i pro právo finanční. Uspořádání jednotlivých článků finanční soustavy vyžaduje určit mezi finančně právními normami jejich obsahový vztah, souvislost a příbuznost. Společným znakem všech finančně právních norem je, že upravují finanční vztahy. Hlavním kritériem pro rozčlenění finančně právních norem bude pak jejich poslání, účel příslušného peněžního fondu, který upravují. Podpůrnými kritérii mohou být i hlediska další jako např. který finanční orgán určité finančně právní normy realizuje a podobně. Finanční právo tvoří souhrn právních norem, které upravují vztahy vznikající v procesu tvorby a používání peněžních fondů státu i dalších organizací i v průběhu operací na finančním trhu. Finančním právem jsou upravovány především ty vztahy, ve kterých vystupuje, či do 7

nichž zasahuje stát, a které se přímo nebo alespoň zprostředkovaně týkají ústředních či decentralizovaných peněžních fondů. Finanční právo je tak jako převážná většina jiných pozitivních právních oborů, členěno na dvě části - na část obecnou a část zvláštní. Náplní obecné části finančního práva,jsou obecné poznatky o právním oboru tj. problematika finanční činnosti státu a jejích organizačně právních forem, předmětu a systému finančního práva a problematika realizace finančně právních norem. Do obecné části patří rovněž otázky finančně právních vztahů ( subjekt, objekt a obsah), opomenout nelze ani problematiku pramenů práva, zejména ústavních základů oboru. Zvláštní část finančního práva je velmi obsáhlá a je tvořena desítkami zákonů a stovkami norem nižší právní síly. Zvláštní část tvoří vlastní pozitivní finanční právo a je možno podle obsahové příbuznosti jednotlivých norem členit finanční právo na: právní úpravu rozpočtu a státních fondů, právní úpravu daní, poplatků, cla, resp. příspěvků, právní úpravu měny a peněžního oběhu, devizového hospodářství, včetně problematiky finančního trhu. Nejrozsáhlejší oblastí finančního práva je právní úprava rozpočtu a jeho příjmové stránky, tedy daní, poplatků, cla, resp. příspěvků. Do práva rozpočtového patří jak hmotněprávní tak procesněprávní normy, které upravují státní rozpočet, jeho ústavní principy, rozpočtová pravidla, rozpočtovou skladbu, státní účelové fondy i rozpočty územních samosprávných celků. Z procesně právního hlediska patří do rozpočtového práva řízení týkající se sestavování, schvalování a plnění rozpočtu tj. rozpočtový proces. Do práva daňového a poplatkového se řadí hmotněprávní i procesněprávní normy upravující jednotlivé daně a poplatky, vznik, obsah i zánik daňové a poplatkové povinnosti a daňové řízení. Dále je možné řadit sem i normy upravující další příjmy, např. clo. Právní úprava peněžního oběhu a měny tvoří další skupinu norem finančního práva. Tyto právní normy upravují především měnovou jednotku, soustavu platidel a jejich ochranu, emisi i pokladní operace, peněžní oběh a jeho řízení. Měnové právo velmi úzce souvisí s právem devizovým. Zatímco obecné poznatky, tzn. určení devizové příslušnosti osob, vymezení devizových hodnot apod. se novými úpravami podstatně nemění, rozšiřováním principu konvertibility se mění obsah norem devizového práva. Nově se za součást finančního práva v posledních letech bere i úsek právní úpravy finančního trhu. Kromě otázek upravených obchodním resp. občanským právem řadí se do finančního práva právní nejen úprava kapitálových a peněžních operací ale i operací s jednotlivými deriváty - futures, forwards, opce, swapy, se kterými již počítá devizový zákon. 1.1.4 Charakteristika finančně právních vztahů Finančně právní normy jsou taková normy, které stanoví pravidla chováni subjektů, vystupujících při soustřeďování, rozdělování a využívání peněžních prostředků. Právní vztahy jsou zvláštním druhem společenských vztahů, v nichž jejich účastníci vystupují jako nositelé navzájem spjatých oprávnění a právních povinností. U každého právního vztahu musí jako nezbytný prvek existovat jeho subjekty, dále objekt právních vztahů a jejich obsah tj. oprávnění a právní povinnosti. Předpokladem vzniku a trvání právního vztahu je pak právní norma a právní skutečnosti. Charakteristickým rysem finančně právních vztahů je skutečnost, že tyto vztahy vznikají a existují v procesu právní regulace finanční činnosti 8

státu. Toto úzké sepětí finančně právních vztahů s právní úpravou finanční činnosti státu se musí nutně odrazit i v jejich prvcích. Subjekty finančně právních vztahů jsou v našem právním řádu označeny jako účastníci právních vztahů. Na jedné straně je to stát představovaný převážně svými orgány působícími na úseku řízení finanční činnosti státu a na druhé straně osoby právnické a fyzické. Zatímco stát je především subjektem oprávněným, právnické a fyzické osoby jsou většinou subjekty zavázanými, subjekty majícími vzhledem ke státu určité povinnosti. Objektem finančně právního vztahu je to, čeho se týkají práva a povinnosti subjektů, tj. peněžní prostředky nebo určitá peněžní plnění. Ne vždy vystupují peněžní prostředky nebo peněžní plnění ve finančně právním vztahu přímo, vždy ale jde o vztah k peněžním prostředkům nebo peněžnímu plnění, i když zprostředkovaný. Práva a povinnosti subjektů finančně právních vztahů, stanovené finančně právní normou jsou obsahem finančně právních vztahů. Vždy se přímo či alespoň zprostředkovaně týkají tvorby, rozdělování a používání ústředních nebo decentralizovaných peněžních fondů. Stát má z titulu plnění svojí funkce, vždy právo požadovat určité plnění ve prospěch příslušného peněžního fondu od závazných subjektů. Vznik, zánik nebo změna právního vztahu je vázána na právní skutečnosti. Právní skutečnosti mohou spočívat na vědomém volním jednání osob - potom hovoříme o právní nebo protiprávním jednání nebo může jít o právní skutečnosti, které nezávisí na lidské vůli a to mohou být právní události či protiprávní stavy. Příkladem veřejnoprávního jednání v oblasti finančního práva může být vydání rozhodnutí ve věci samé např. v daňovém řízení, protiprávní jednání znamenající porušení práva je pak např.spáchání trestného činu zkrácení daně. Právní událostí jsou události vzniklé bez závislosti na lidské vůli,na které právní norma váže vznik, změnu či zánik subjektivních práv či povinností, tj. například úmrtí daňového poplatníka. Protiprávním stavem se dá označit stav, který vznikl působením skutečnosti nezávislé na lidské vůli, ze kterého vznikají, mění se či zanikají subjektivní práva a povinnosti. Jde o protiprávním stav, který má být podle práva odstraněn, napraven a to splněním povinnosti vzniklé tomu, kdo má tzv.objektivní odpovědnost. Lze říci, že za charakteristické rysy finančně právních vztahů je nutno považovat především to, že : a) předmětem finančně právních vztahů jsou ať již přímo nebo nepřímo peněžní prostředky nebo peněžní plnění, b) jedním ze subjektů finančně právních vztahů bývá stát, představovaný většinou svými orgány státní moci nebo státní správy. Subjekty finančně právních vztahů vystupují také většinou jako nerovnoprávní partneři. Převážnou část orgánů, které zastupují stát ve finančně právních vztazích je možno zahrnout do kategorie orgánů finančních. c) finančně právní vztahy, se přímo nebo nepřímo týkají ústředních peněžních fondů státu a zprostředkovaně i fondů decentralizovaných. Peněžní prostředky resp. výsledky peněžního plnění jsou vždy v konečné fázi odváděny do některého z peněžních fondů a odtud opět přerozdělovány a používány na jiné účely. d) specifickým rysem finančně právních vztahů je jejich majetkový aspekt a projevující se v majetkové újmě na straně subjektu povinného a ve zvětšení majetkové podstaty na straně oprávněné. e) subjekty vystupují většinou jako nerovnoprávní partneři Stát vystupuje ve finančně právních vztazích nejen jako subjekt moci, ale v některých případech i jako subjekt hospodářský. Mobilizací peněžních prostředků, jejich přerozdělováním, uskutečňuje stát na základě mocenských aktů činnost materiálního, 9

majetkového charakteru. Ve finančně právních vztazích se projevují právní prvky které určují i celkovou povahu finančně právních vztahů jako vztahů mocensko - majetkových vyjádřených v peněžní formě. 1.2 INSTITUCE FINANČNÍHO PRÁVA Ve finančně právních vztazích zastupují stát orgány státní správy, které zabezpečují realizaci výkonu státní moci na daném úseku státní správy. Na úrovni ústředních orgánů vystupuje zejména Ministerstvo financí ČR, které upravuje zákon číslo 2/1969 Sb.. Specifické úkoly plní Česká národní banka. Územními finančními orgány jsou finanční ředitelství a finanční úřady, určitá oprávnění ve finančních vztazích jsou dána i orgánům celním. Tyto orgány souhrnně označujeme finanční orgány. Určité úkoly ve finančních vztazích plní i Nejvyšší kontrolní úřad, ale za finanční orgán se nepovažuje. Ministerstvo financí plní v okruhu své působnosti úkoly stanovené mu v zákonech a jiných obecně závazných právních předpisech. Jeho činnost, jako činnost všech ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda České republiky. Výčet okruhů činnosti, které jsou svěřeny Ministerstvu financí, jako vrcholnému orgánu v oblasti financí, vychází ze zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje kompetence jednotlivých ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy v České republice. Konkretizace jeho jednotlivých práv a povinností je obsažena v dalších právních normách. Ministerstvo financí je ústředním orgánem státní správy zejména pro státní rozpočet a státní závěrečný účet. Rozsah kompetence je v tomto případě vymezen zákonem o rozpočtových pravidlech. Ministerstvo financí tedy např. řídí práce na vypracování návrhu státního rozpočtu republiky a hodnotí plnění státního rozpočtu republiky. Dále řídí finanční ředitelství, (zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů), vykonává správu daní v rozsahu stanoveném zákonem o správě daní a poplatků (zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přezkoumává rozhodnutí finančních ředitelství v odůvodněných případech provádí úkony, které jinak patří do pravomoci finančních úřadů nebo finančních ředitelství. Na úseku celnictví, které je upraveno celním zákonem (zákona č. 13/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů), ministerstvo řídí oblastní celní úřady, zabezpečuje a plní úkoly v oblasti boje proti podloudnictví apod. Celní správu, včetně Generálního ředitelství cel, řídí a za její činnost odpovídá ministru financí generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr. Státní dozor vykonává Ministerstvo financí nad vydáváním veřejně obchodovatelných cenných papírů a obchodováním s nimi, činností střediska, veřejných trhů, obchodníka s cennými papíry, makléře a provozovatele tiskárny cenných papírů apod. Obdobná oprávnění má také Ministerstvo financí z hlediska dozoru nad činností investiční společnosti a investičního fondu a činností depozitáře. K podnikání v pojišťovnictví nebo ke změně předmětu podnikání uděluje povolení ministerstvo jako orgán státního dozoru nad pojišťovnictvím pro území České republiky. Ministerstvo financí vydává povolení ke vzniku burzy, k jejímu rozdělení, sloučení nebo splynutí s jinou burzou, jakož i k jejímu zrušení bez právního nástupce. Na úseku devizového hospodářství plní ministerstvo úkoly devizového orgánu pro vymezené subjekty napojené na státní rozpočet. Dále provádí povolovací a kontrolní činnost v oblasti poskytovaných a přijímaných vládních úvěrů. 10

Ministerstvo financí rozhoduje např. i spory ohledně práva hospodaření s národním majetkem, předloží-li ústřední orgány státní správy doklad, že se jim nepodařilo odstranit pochybnost, které z organizací přísluší právo hospodaření s národním majetkem. Ministerstvo vykonává působnost při uplatňování, regulaci a kontrole cen výrobků, výkonů, prací a služeb. 1.2.1 Česká národní banka Česká národní banka je ústřední banka státu nezávislá na výkonné moci. Její postavení vychází z Ústavy (čl. 98) a je konkretizováno v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. Je samostatnou právnickou osobou nezapisující se do obchodního rejstříku, působící v rozsahu vymezeném zákonem jako správní orgán, ale zároveň je jí dáno v majetkoprávních vztazích při nakládání s vlastním majetkem postavení podnikatele. Banka je nezávislá na pokynech vlády. Může vydávat na základě zákonného zmocnění obecně závazné předpisy, které mají obvykle formu vyhlášky či opatření. Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o stabilitu měny, do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon. Organizačně je Česká národní banka tvořena ústředím, pobočkami a účelovými organizačními jednotkami. Nejvyšším orgánem řídícím Českou národní banku je bankovní rada, sedmičlenný orgán, který tvoří guvernér a dva více guvernéři a čtyři vedoucí pracovníci České národní banky. Banka není vlastním hospodařením napojena na státní rozpočet, není organizační složkou státu, ani příspěvkovou organizací, nedostává dotace ze státního rozpočtu a je osvobozena od daně z příjmů právnických osob. Na všechny bankovní operace České národní banky včetně stavů na účtech, které vede, se vztahuje bankovní tajemství. Mezi hlavní úkoly České národní banky patří péče o měnu a její stabilitu Emise bankovek a mincí je výhradním právem České národní banky. Řídí devizové hospodářství, spravuje zlaté a devizové rezervy. Náleží jí i stanovení měnových kurzů a vydávání devizových povolení. Koordinace rozvoje bankovního informačního systému, dále pak vedení účtů bank, vedení účtů státního rozpočtu, státních fondů a státních finančních aktiv a pasív patří k jejím dalším úkolům. Opomenout nelze ani stanovení úrokové sazby, resp. další podmínek obchodů, určení diskontní sazby, za kterou poskytuje ČNB úvěrové prostředky obchodním bankám Banka má možnost poskytnout České republice krátkodobý úvěr nákupem státních pokladničních poukázek splatných do tří měsíců od jejich nákupu,dále též dává do prodeje státní dluhopisy, vede registr cenných papírů emitovaných Českou republikou a splatných do jednoho roku. Má také oprávnění vydávat sama krátkodobé cenné papíry se splatností do šesti měsíců a obchodovat s nimi. Udělování bankovní licence novým bankám i výkon bankovního dohledu nad činností bank a jiných osob, které mají povolení působit podle zvláštního zákona také patří mezi úkoly ČNB. Při zjištění nedostatků v jejich činnosti může banka činit opatření směřující k odstranění nedostatků a ukládat pokuty, které jsou příjmem státního rozpočtu. Z pohledu bankovnictví je Česká národní banka podstatnou institucí bankovní soustavy, která : emituje bankovky reguluje činnost bankovní soustavy a provádí bankovní dohled odpovídá za měnovou politiku vykonává bankovní služby státu 11

Česká národní banka je nezávislá instituce na vládě, kde však může vyvstat problém míry samostatnosti. Česká národní banka je vymezena těmito definičními znaky: emisní monopol právo emise bankovek a mincí realizace měnové politiky regulace množství a stabilita měny regulace bankovního systému povinnosti a pravidla obchodních bank. Cíle České národní banky můžeme rozdělit na následující: hlavní, primární cíle operativní, sekundární cíle Základní cíl ČNB tedy primární je stabilní měnový vývoj v úrovni : vnitřní stability měny ceny, inflace vnější stability měny devizový kurz, platební bilance ČNB realizuje zákonem stanovené cíle, tedy primární, operativní : stabilita národní měny volba ekonomických nástrojů měnové regulace státní rozpočet nákup a prodej obchodovatelných cenných papírů emise vlastních cenných papírů devizy, devizové rezervy, devizový kurz bankovní informační systém Realizace cílů ČNB má podstatné důsledky pro bankovní soustavu. Funkce ČNB v bankovní soustavě jsou rozdílné od obchodních bank. Uvedené funkce se vyvíjí spojitě v čase. Makroekonomické funkce : 1) emise peněz 2) měnová 3) devizová Mikroekonomické funkce : 1) banka bank 2) banka státu 3) reprezentace státu 4) regulace a dohled 1.2.2 Další instituce finančního práva Soustavu územních finančních orgánů tvoří finanční úřady a finanční ředitelství. Jde o orgány, které zabezpečují státní správu ve stanovených územních celcích, a to v oblasti správy daní, dávek, poplatků, odvodů, sankčních odvodů za porušení rozpočtové kázně, příspěvků, pokut a penále odváděných do státního rozpočtu České republiky a státních fondů (pokud k tomu není zákonem zmocněn jiný orgán). Územní finanční orgány vykonávají i správu dotací, příspěvků a jiných přídělů poskytovaných ze státního rozpočtu a ze státních fondů, pokud tato správa není zákonem svěřena jinému orgánu. Dále pak také provádějí řízení o přestupcích v oboru jejich působnosti, finanční revize či cenovou kontrolu podle zvláštních předpisů. Finanční ředitelství vykonává svoji působnost v územním obvodu tvořeném územními obvody jím řízených finančních úřadů. Územní působnost finančních ředitelství upravuje ministerstvo vyhláškou (vyhláška č. 588/1990 Sb., kterou se stanoví sídla a územní působnost finančních ředitelství a zřizují se finanční úřady a stanoví jejich územní působnost, ve znění pozdějších předpisů). Finanční ředitelství řídí finanční úřady, 12

přezkoumává rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správním řízení, provádí revize, cenovou kontrolu apod. Finanční ředitelství řídí a za jeho činnost odpovídá ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr financí České republiky. Finanční úřady zřizuje a jejich územní působnost stanoví ministerstvo vyhláškou. Místní příslušnost územních finančních orgánů se řídí převážně bydlištěm nebo sídlem poplatníka, plátce daní, popř. příjemcem dotace. V některých případech to však může být jiné kritérium, které rozhoduje o místní příslušnosti finančních úřadů (např. u daně z nemovitostí je to místo, kde se nachází nemovitost). Finanční úřad jako základní článek na úseku správy daní a poplatků vykonává správu daní a provádí řízení o přestupcích. Správu dotací mohou provádět také finanční úřady, ale pouze ty, které určí ministerstvo vyhláškou. Finanční úřad řídí a za jeho činnost odpovídá ředitel, kterého jmenuje a odvolává ředitel finančního ředitelství. Pokud se týká obce, jako samosprávného územního celku, z řady úkolů, které obec plní, je nutné připomenout to, že obec spravuje své záležitosti samostatně v rámci samostatné působnosti. Do této působnosti spadají takové záležitosti, které se dotýkají života obyvatel obce, jejichž význam tento rámec nepřekračuje, a které nechává zákon k relativně samostatnému rozhodování obcí (v souladu se zákony eventuelně dalšími obecně závaznými předpisy). Obcím je však svěřena také určitá působnost při výkonu státní správy, která se označuje jako přenesená působnost, tj. stát deleguje výkon státní správy v určité míře na tento samosprávný útvar. Organizačně je tato působnost zajišťována obecními úřady (městské úřady, magistrát, úřad městské části) nebo pověřenými obecními úřady, které si vytvářejí jednotlivé odbory pro zajištění jednotlivých úseků činnost. Na úseku finanční správy to budou zejména finanční odbor a kontrolní odbor, které jsou zřizovány obligatorně. Celní orgány jsou specializované orgány státní správy s odvětvovou působností v oblasti celnictví, které jsou také činné i v oblastech kontroly dovozu a vývozu, v oblasti devizové a při vybírání a správě některých daní a poplatků. Pravomoc a působnost celních orgánů vyplývá především z celního zákona ale i z některých dalších předpisů. Celní orgány vyvíjejí svou činnost v oblasti celnictví, vykonávají rovněž správu daně z přidané hodnoty a spotřebních daní vybíraných při dovozu, poplatků spojených s dovozem a vývozem, jakož i silniční daně u zahraničních osob. Celní orgány dále vykonávají kontrolu dovozu a vývozu zboží, devizových hodnot, české měny a jiných hodnot (platebních dokumentů a cenných papírů) znějících na českou měnu, projednávají celní a devizové přestupky a celní delikty a ukládají za ně sankce. Soustava celních orgánů je třístupňová a skládá se z Generálního ředitelství cel, oblastních celních úřadů a celních úřadů. Generální ředitelství cel je součástí Ministerstva financí České republiky s působností pro celé území České republiky a do jeho pravomoci patří např. řídit oblastní celní úřady a přezkoumávat jejich rozhodnutí, plnit úkoly vyplývající z mezinárodních smluv apod. Oblastní celní úřady rozhodují v prvním stupni v celním řízení ve vymezených věcech, přezkoumávají rozhodnutí celních úřadů, plní úkoly v oblasti boje proti podloudnictví atd. Celní úřady rozhodují např. o propuštění zboží do navrženého celního režimu, vyměřují a vybírají clo a některé daně a poplatky, provádějí řízení o celních přestupcích a celních deliktech apod. Vzhledem k tomu, že u nás neexistuje dosud žádný Nejvyšší finanční dvůr či obdobná instituce, plní funkci nejvyššího kontrolního článku státních financí Nejvyšší kontrolní úřad. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon č. 166/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu se vztahuje na ministerstva, jiné správní úřady a státní orgány a na fyzické a právnické osoby, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Česká národní banka kontrole úřadu nepodléhá. 13

1.3 BANKY A SPOŘITELNY Bankami se pro účely zákona o bankách č. 21/92 Sb.ve znění pozdějších předpisů rozumějí právnické osoby se sídlem v České republice založené jako akciová společnost, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry a dále, kterým k výkonu činností bylo uděleno povolení působit jako banka. Kromě uvedených činností může banka, pokud z povolení působit jako banka nevyplývá něco jiného, vykonávat tyto další činnosti, kterými jsou: a) investování do cenných papírů na vlastní účet; b) finanční pronájem (finanční leasing); c) platební styk a zúčtování; d) vydávání platebních prostředků, např. platebních karet, cestovních šeků; e) poskytování záruk; f) otvírání akreditivů; g) obstarávání inkasa; h) obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami, v oblasti termínovaných obchodů (futures) a opcí (options) včetně kursových a úrokových obchodů, s převoditelnými cennými papíry; i) účast na vydávání akcií a poskytování souvisejících služeb; j) finanční makléřství; k) poskytování porad ve věcech podnikání; l) obhospodařování cenných papírů klienta na jeho účet včetně poradenství (portfolio management); m) uložení a správa cenných papírů nebo jiných hodnot; n) výkon funkce depozitáře; o) směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků); p) poskytování bankovních informací; r) pronájem bezpečnostních schránek. Banka může vydávat hypoteční zástavní listy jen pokud je oprávnění k této činnosti výslovně uvedeno. Bez povolení působit jako banka nesmí nikdo přijímat vklady od veřejnosti, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Slovo "banka" nebo "spořitelna" smí užívat v obchodním jménu pouze právnická osoba, které bylo uděleno povolení působit jako banka. 1.3.1 Povolení působit jako banka Žádost o povolení působit jako banka se předkládá České národní bance. Se žádostí o povolení se předkládá i návrh stanov. Náležitosti žádosti a minimální výši upsaného základního jmění která je podmínkou pro udělení povolení, stanoví Česká národní banka opatřením, které vyhlásí ve Sbírce zákonů. O udělení povolení působit jako banka rozhoduje Česká národní banka, která si před rozhodnutím vyžádá stanovisko Ministerstva financí. 14

O udělení povolení se rozhoduje po posouzení: a) původu, dostatečnosti a složení základního jmění a dalších finančních zdrojů banky; b) odborné způsobilosti a občanské bezúhonnosti osob, které jsou na základě pracovní, mandátní či jiné smlouvy navrhovány v bance na výkonné řídicí funkce, s nimiž je spojena pravomoc a odpovědnost vymezená stanovami, c) technických a organizačních předpokladů pro výkon navrhovaných činností banky; d) reálnosti ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě banky; e) způsobilosti zakladatele s podílem 10 % a více na hlasovacích právech banky k výkonu práv akcionáře při podnikání banky. Zahraniční banka, která hodlá zřídit pobočku na území České republiky, předkládá žádost o povolení působit jako banka České národní bance. O udělení povolení rozhoduje Česká národní banka, která si před rozhodnutím vyžádá stanovisko Ministerstva financí. Náležitosti žádosti, jakož i minimální výši poskytnutého kapitálu stanoví Česká národní banka opatřením, které vyhlásí ve Sbírce zákonů. Povolení působit jako banka se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelné na jinou osobu. V povolení působit jako banka může být výkon některých činností vyloučen nebo omezen. Úplný seznam bank a poboček zahraničních bank působících na území České republiky vede Česká národní banka. Seznam je k nahlédnutí v ústředí a pobočkách České národní banky. Povolení působit jako banka zaniká dnem: a) kterým nabývá právní moci rozhodnutí o odnětí povolení působit jako banka, b) ke kterému se banka zrušuje, c) od kterého podle rozhodnutí valné hromady dosavadní banka nadále nebude vykonávat činnost, ke které je třeba povolení působit jako banka, d) výmazu banky z obchodního rejstříku. Povolení působit jako banka udělené zahraniční bance pro její pobočku zaniká rovněž dnem, ke kterému zahraniční banka ukončí činnost své pobočky na území České republiky, a dále dnem, ke kterému zahraniční banka pozbyla ve státě svého sídla oprávnění působit jako banka. 1.3.2 Organizační struktura bank Banka musí mít statutární orgán a dozorčí radu. Statutární orgán musí být nejméně tříčlenný a musí být složen z vedoucích zaměstnanců banky. Člen statutárního orgánu banky nesmí být současně statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo členem dozorčí rady jiné právnické osoby, která je podnikatelem. Pravomoci statutárního orgánu a dozorčí rady musí být uvedeny ve stanovách. Na dozorčí radu banky nesmějí být přenášeny pravomoci, které obchodní zákoník svěřuje představenstvu akciové společnosti. Členové statutárního orgánu banky, kteří porušili své povinnosti z titulu člena statutárního orgánu banky vyplývající pro ně z právních předpisů nebo stanov, odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikne věřitelům banky tím, že v důsledku porušení povinnosti těmito členy statutárního orgánu banka není schopna plnit své splatné závazky. Banka je povinna ve stanovách také upravovat tyto následující věci: a) strukturu a organizaci banky; b) pravomoc a odpovědnost vedoucích zaměstnanců; 15

c) pravomoc a odpovědnost dalších zaměstnanců ústředí a poboček, popřípadě jiných organizačních jednotek banky, oprávněných k provádění bankovních obchodů; d) systém vnitřní kontroly. Ověřené kopie stanov a jejich změn musí být uloženy u České národní banky. Banky a pobočky zahraničních bank se zapisují do obchodního rejstříku a jsou povinny uložit u České národní banky výpis z obchodního rejstříku. 1.3.3 Provozní požadavky bank Banky a pobočky zahraničních bank jsou povinny informovat ve svých provozních prostorách písemnou formou v českém jazyce o podmínkách pro přijímání vkladů, poskytování úvěrů a taky dalších bankovních obchodů a služeb. V informaci o službách, které spočívají v převzetí peněžních prostředků od klienta, musí být výslovně uveden vztah této služby k pojištění vkladů. Banka je povinna čtvrtletně uveřejňovat údaje o složení akcionářů, o své činnosti a finanční ukazatele v rozsahu a způsobem stanoveným opatřením České národní banky. Totéž platí i pro pobočku zahraniční banky. Banka a pobočka zahraniční banky je povinna vést agendu každé smlouvy uzavírané s klientem takovým způsobem, aby na žádost České národní banky byla bez zbytečného odkladu schopna předložit příslušné doklady v ověřeném překladu do českého jazyka. Banka nesmí uzavírat smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek pro banku, především takové, které zavazují banku k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné. Banka je povinna informovat Českou národní banku: a) o zamýšlené změně stanov týkající se skutečností, které musí být ve stanovách uvedeny na základě požadavku obchodního zákoníku nebo tohoto zákona, b) o návrzích personálních změn ve statutárním orgánu banky a na místech vedoucích zaměstnanců banky, c) o záměru otevřít pobočku nebo zastoupení v zahraničí, d) o záměru založit právnickou osobu v zahraničí nebo se na ní majetkově podílet. Měli bychom si vysvětlit dva pojmy, které jsou hodně podstatné. Jsou jimi finanční instituce a kvalifikovaná účast: Finanční institucí se rozumí jiná právnická osoba než banka podle tohoto zákona, která provádí některou z činností zákona o bankách, a dále investiční společnost, investiční fond, penzijní fond a pojišťovna, které vykonávají činnosti podle zvláštních zákonů. Kvalifikovanou účastí se rozumí přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 10 % na základním jmění jiné právnické osoby nebo na hlasovacích právech v jiné právnické osobě nebo uplatňování významného vlivu na řízení této právnické osoby. Banka může poskytnout úvěr nebo zajištění závazků pouze v případě, že o tom rozhodne statutární orgán. Banka je povinna zabránit: a) při provádění investičních obchodů využívání informací získaných v souvislosti s jejími úvěrovými obchody a naopak, b) při provádění investičních obchodů na vlastní účet využívání informací získaných v souvislosti s jejími investičními obchod na účet klienta a naopak, nejde-li o informace veřejně přístupné. 16

Banky provádí úvěrové a investiční obchody. Úvěrovými obchody se rozumí činnosti týkající se poskytování úvěrů a záruk. Investičními obchody se rozumí činnosti týkající se: a) investování do cenných papírů, b) obchodování s cennými papíry, c) obchodování s právy spojenými s cennými papíry nebo odvozenými od cenných papírů, d) účastí na vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících služeb, e) obhospodařování cenných papírů včetně poradenské činnosti. Investiční obchody na účet klienta může banka provádět pouze za nejvýhodnějších podmínek pro klienta, zejména za nejvýhodnější cenu pro klienta, které je možno při vynaložení odborné péče dosáhnout. Banka vede samostatnou evidenci o investičních obchodech prováděných na účet klienta. Banka může vydávat akcie, s nimiž je spojeno hlasovací právo, pouze jako akcie zaknihované. Kromě akcií, s nimiž je spojeno hlasovací právo, mohou banky vydávat prioritní akcie. S těmito akciemi však není spojeno hlasovací právo, a to ani v případech, kdy obchodní zákoník stanoví jinak. Důležité je vědět, že Česká národní banka může navrhnout, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady banky, pokud je v rozporu s právními předpisy nebo stanovami. Akcie, jejichž majiteli byla pozastavena akcionářská práva, se po dobu, po kterou je nadále drží tento majitel, nepovažují za akcie s hlasovacím právem. Neměli bychom zapomenout na mezibankovní styk. Banky si na území České republiky převádějí navzájem peněžní prostředky v české měně podle jednotlivých položek vytvořených na základě příkazů svých klientů výlučně prostřednictvím technického systému pro mezibankovní platební styk, který provozuje Česká národní banka. K tomu účelu vede Česká národní banka každé bance účet mezibankovního platebního styku v českých korunách. Účet mezibankovního platebního styku nemůže být předmětem výkonu rozhodnutí nebo předběžného opatření. Banky si v České republice mohou vzájemně zřizovat účty v české měně v souladu s vyhláškou České národní banky. Jestliže banka nezúčtovala částku nebo nepoužila bankovní spojení v souladu s příkazem klienta a způsobila tím chybu v zúčtování, je povinna ji opravit opravným zúčtováním. Tato banka je povinna bez odkladu převést na účet oprávněného příjemce peněžní prostředky ve správné výši a úrok vyplývající ze smlouvy za období, kdy s nimi nemohl nakládat. 1.3.4 Účetnictví a obchodní dokumentace Banka, jakož i pobočka zahraniční banky, je povinna vést účetnictví podle zvláštního zákona. V případě, že banka má podílovou účast na jedné nebo více obchodních společnostech nebo jiných právnických osobách větší než 20 % základního jmění, musí její účetní výkazy poskytovat také souhrnné údaje o těchto obchodních společnostech nebo jiných právnických osobách. Banka ale i pobočka zahraniční banky je povinna evidovat v rámci účetnictví odděleně obchody na účet klienta a obchody na účet banky nebo zahraniční banky. Doklady o uskutečněných obchodech jsou banky a pobočky zahraničních bank povinny uschovávat po dobu nejméně 10 let. Banka je povinna prostřednictvím auditorů podle zvláštního zákona zajistit: a) ověření účetní závěrky banky; b) ověření hospodaření banky za příslušný rok; c) vypracování zprávy o ověření účetní závěrky a hospodaření banky. 17

Vybrané auditory je banka povinna oznámit České národní bance, která je oprávněna do 30 dnů po obdržení tohoto oznámení auditory odmítnout. Banka je povinna oznámit do 15 dnů po odmítnutí Českou národní bankou nové auditory. Banka je povinna zveřejňovat ověřené údaje z účetní závěrky způsobem stanoveným zvláštním předpisem a vydávat za účelem zveřejnění výroční zprávu. Vykáže-li banka v běžném roce ztrátu, je valná hromada povinna rozhodnout při schvalování účetní závěrky banky za tento rok o úhradě této ztráty z vlastních zdrojů banky. 1.3.5 Opatření k nápravě a pokuty Činnost bank a poboček zahraničních bank podléhá bankovnímu dohledu vykonávanému Českou národní bankou. Zjistí-li Česká národní banka nedostatky v činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky, je oprávněna podle povahy zjištěného nedostatku: a) vyžadovat, aby banka nebo pobočka zahraniční banky ve stanovené lhůtě zjednala nápravu, zejména omezila některé povolené činnosti nebo ukončila nepovolené činnosti, vyměnila osoby ve vedení banky nebo pobočky zahraniční banky, vytvořila odpovídající výši opravných položek a rezerv, nebo aby banka snížila základní jmění ve stanoveném rozsahu, vyměnila členy dozorčí rady banky nebo použila zisk po zdanění přednostně k doplnění rezervních fondů nebo ke zvýšení základního jmění, b) změnit povolení působit jako banka vyloučením nebo omezením některých činností podle tohoto zákona c) nařídit mimořádný audit na náklady banky nebo pobočky zahraniční banky, d) zavést nucenou správu, e) uložit pokutu do 50 000 000 Kč, f) snížit základní jmění banky o částku odpovídající ztrátě po jejím zúčtování s rezervními a dalšími fondy za předpokladu, že ztráta přesahuje 20 % vlastního kapitálu banky. Nedostatkem v činnosti se rozumí: a) porušení podmínek stanovených v povolení působit jako banka, b) porušení tohoto zákona, zvláštních zákonů, právních předpisů a opatření vydaných Českou národní bankou, c) provádění obchodů bankou způsobem, který poškozuje zájmy jejích vkladatelů nebo ohrožuje bezpečnost a stabilitu bankovního systému, d) řízení banky osobami, které nemají dostatečnou odbornou způsobilost nebo nejsou občansky bezúhonné, e) jestliže bankou vytvořený souhrn rezerv a opravných položek nepostačuje k pokrytí rizik vyplývajících z bankou vykázaného objemu klasifikovaných aktiv. V případě, že statutární orgán nebo dozorčí rada zjistí, že banka je nebo se stane platebně neschopnou nebo že bance vznikly nebo pravděpodobně vzniknou ztráty, které způsobily nebo mohou způsobit pokles poměru kapitálu k rizikově váženým aktivům pod dvě třetiny poměru stanoveného Českou národní bankou, informuje o tom neprodleně Českou národní banku. Při přetrvávání závažných nedostatků v činnosti banky nebo pobočky zahraniční banky Česká národní banka, která si vyžádá stanovisko Ministerstva financí, povolení působit jako banka odejme; tomuto opatření nemusí předcházet zavedení nucené správy. Povolení působit jako banka může být dále odňato, jestliže: a) banka nezahájila činnost do 12 měsíců ode dne udělení povolení působit jako banka nebo jestliže po dobu 6 měsíců nepřijímá vklady od veřejnosti, b) povolení působit jako banka bylo získáno na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti. 18

V rozhodnutí o odnětí povolení se stanoví datum, ke kterému se odnímá povolení působit jako banka; rozhodnutí se zveřejní v Obchodním věstníku, u pobočky zahraniční banky se navíc oznámí orgánu pověřenému bankovním dohledem v příslušném státě. Ode dne právní moci rozhodnutí o odnětí povolení působit jako banka nesmí dotčená právnická osoba přijímat vklady a poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, s výjimkou těch, které jsou nezbytné k vypořádání jejích pohledávek a závazků; do doby, než vypořádá své pohledávky a závazky, se považuje za banku podle tohoto zákona. Zrušuje-li se banka s likvidací, návrh na jmenování likvidátora může podat pouze Česká národní banka. Likvidátor předkládá České národní bance bez zbytečného odkladu účetní výkazy a doklady zpracovávané v průběhu likvidace v souladu s obchodním zákoníkem. Banky poskytují klientům služby na smluvním základě. Banka je povinna požadovat prokázání totožnosti klienta u každého obchodu, jehož hodnota převyšuje 100 000 Kč, a při pronájmu bezpečnostních schránek. Poskytnutí služeb se zachováním anonymity klienta může banka odmítnout. Na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství. Existují však určité modifikace, které jsou vymezeny tímto zákonem. Samostatná práce studenta: 1. Zopakujte si z teorie práva, co znamená, že finanční právo je právem veřejným. 2. Najděte v Listině základních práv a svobod principy, které se vztahují k finančnímu právu. 3. Za použití občanského zákoníku, který je hlavní právní normou občanského práva a obchodního zákoníku, který je hlavní právní normou obchodního práva a za použití znalostí nabytých při studiu občanského práva,obchodního práva a z obecné teorie finančního práva najděte, v čem jsou styčné plochy právě mezi finančním právem a právem občanským a právem obchodním. 4. Rozeberte činnost ministerstva financí ve vztahu vždy k jednotlivým pododvětvím zvláštní části finančního práva. 5. Zabývejte se postavením České národní banky. Vyjádřete se k její nezávislosti.porovnejte její postavení s postavením centrálních bank v jiných zemích. 6. Od roku 1991 vzniklo v České republice množství bank, ne všechny však fungují do dnešní doby. Najděte informace o tom, které banky v České republice jako banka působí, které jsou v nucené správě, které již přestaly fungovat. Vyjádřete se k možnosti založit banku v dnešní době. 7. Za použití počítačových programů sami najděte právní předpisy, ať už zákony či právní normy nižší právní síly, které jednotlivé oblasti finančního práva upravují. Shrnutí: Výsledkem 1. kapitoly je podrobná znalost obecné části finančního práva. Jedná se zejména o zvládnutí základních termínů. Těmito jsou pojem finančního práva, předmět finančního práva, jeho systém, právní úprava a vztah finančního práva k ostatním právním odvětvím, jak k odvětvím veřejnoprávním, tak k odvětvím soukromoprávním. Podrobně je nutno zvládnout problematiku finančních orgánů, se zaměřením na nejvyšší orgán, kterým je ministerstvo financí, dále finanční ředitelství a finanční úřady. Z oblasti celnictví se jedná o Generální ředitelství cel jako součást ministerstva financí, celní ředitelství a celní úřady. Důkladně se zabývá finanční právo ve své obecné části Českou národní bankou a dále postavením bank. 1.kapitola musí být tedy studenty dostatečně zvládnuta, aby mohli navázat na výuku zvláštní části finančního práva a dále aby byli schopni reagovat na články v odborném tisku a diskutovat nad zadanou problematikou. 19