I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Pracovní list č. 36 Geologický vývoj ČR Pro potřeby projektu MAN zpracovala: Mgr. Pavla Rudzká
Geologický vývoj České republiky Prostudujte si text v učebnici Zeměpis České republiky s. 8 a doplňkový text na konci pracovního listu. Na základě získaných informací vypracujte následující úkoly: Na časové ose zaznačte: 1. vznik černého uhlí 2. vznik vápenců 3. vznik hnědého uhlí 4. vznik spraší 5. vznik skalních měst 6. vznik krasu 7. vznik říční sítě Pro srovnání se podívejte do Školního atlasu Česká republika, kde je jiná časová osa. Kdy proběhla následující vrásnění a co způsobila? kaledonské hercynské alpínské Vysvětlete pojmy: flyš - peneplén - vrása - váté písky - bludné balvany -
zlom - příkrovové pohoří - Které geologické jednotky máme v České republice?... Sopečná pohoří a jednotlivé sopečné útvary: Sopečná pohoří jsou.. Vyhaslé sopky najdeme u nás. Jiné sopečné útvary jsou.. Z jakých hornin se skládají... Horniny Českého středohoří.... Zalednění na území České republiky Jak se projevilo ochlazení ve čtvrtohorách na našem území? Jaké pozůstatky z tohoto období u nás máme a kde? Prostudujte si text a vyberte metodou filtru 5 klíčových slov nebo termínů: Geologický vývoj území České republiky Území ČR náleţí ke dvěma hlavním geologickým jednotkám, které se liší stářím, horninovou skladbou i geologickým vývojem. Obě jednotky, ČESKÝ MASIV a KARPATY, odděluje linie procházející Dyjskosvrateckým úvalem, Vyškovskou bránou, Hornomoravským úvalem a Moravskou bránou (linie Znojmo-Vyškov-Ostrava). Nejstarší základ evropského kontinentu tvoří tzv. PRAEVROPA, severní a severovýchodní část Evropy vyvrásněná v období prekambria. Západní a severozápadní část Evropy, tzv. STAROEVROPA, byla vyvrásněna kaledonským vrásněním ve starších prvohorách. Oblast dnešní střední Evropy, tzv. MEZOEVROPA, vznikla při hercynském vrásnění v mladších prvohorách. NEOEVROPA, geologicky nejmladší část Evropy je vrásněna od konce druhohor alpínským vrásněním. Český masiv náleţí k Mezoevropě, Karpaty jsou součástí Neoevropy.
Český masiv je tvořen převáţně starohorními a prvohorními horninami, které byly vyvrásněny při hercynském vrásnění v mladších prvohorách (nejstarší částí Českého masivu je ale tzv. moldanubikum, oblast tvořená metamorfovanými horninami vzniklými při vrásnění ve starších starohorách oblast Českomoravské vrchoviny, Šumavy a Novohradských hor). Od konce prvohor je většina Českého masivu souší. Hercynským vrásněním byly usazené horniny ze dna moří vyvrásněny ve vysoké horstvo, místy byly přeměněny v metamorfované horniny (ruly, svory a fylity). Nepřeměněné sedimentární horniny (slepence, břidlice, vápence) starohorního a prvohorního stáří se vyskytují v pásu mezi Domaţlicemi a Prahou, geologicky nazývaném Barrandien, v oblasti Drahanské vrchoviny (Moravský kras) a Hranic na Moravě (Hranický kras) Jsou důkazem toho, ţe ve starších prvohorách byly tyto oblasti zatopené mořem, vyskytoval se i vulkanismus. Hercynské vrásnění v mladších prvohorách bylo provázeno magmatickou činností. Utuhnutím magmatu vznikaly v různých částech Českého masivu plutony, tělesa vyvřelých hornin, např. ţuly (Českomoravská vrchovina, Středočeská pahorkatina, Karlovarský a Krkonošsko-jesenický pluton aj.). Po vyzdviţení Českého masivu (pohoří u nás měla velehorský charakter) hercynským vrásněním se v mezihorských pánvích vytvořila řada sladkovodních jezer. Území ČR se v té době nacházelo v oblasti horkého tropického podnebí a v okrajových mořských pánvích i v pánvích jezerních docházelo k ukládání velkého mnoţství organického materiálu, který se stal základem loţisek černého uhlí. Naše největší černouhelná pánev ostravsko-karvinská vznikla ukládáním organické hmoty na dně mořského zálivu zasahujícího na naše území od severovýchodu. Během druhohor byl povrch Českého masivu postupně denudován (zarovnáván). Na konci druhohor v období křídy proniklo do severních a východních Čech moře. Z materiálu v něm ukládaném vznikly mocné vrstvy sedimentárních hornin (pískovce, opuky). Oblast se nazývá Česká křídová tabule. Alpinským vrásněním byl zarovnaný Český masiv rozlámán na jednotlivé kry. Podle vzniklých zlomů byly některé kry vyzdviţeny, jiné poklesly. Vyzdviţeny byly kry na okrajích Českého masivu (kerná pohoří Krušné hory, Luţické a Jizerské hory, Ještědsko-kozákovský hřbet, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky, Šumava) a ten získal charakteristickou podobu kosočtverce (Česká kotlina). Uvnitř Českého masivu docházelo místy k poklesu ker a vzniku pánví Třeboňské, Českobudějovické a pánví podkrušnohorských (Chebská, Sokolovská a Mostecká), kde vznikla jezera a močály, v nichţ během třetihor vznikala loţiska hnědého uhlí. Na východním okraji Českého masivu poklesla oblast Hornomoravského úvalu a Moravské brány a obě níţiny byly zaplaveny mořem. Systémem pravidelných puklin byla rozlámána i pískovcová Česká křídová tabule. Podle puklin pracovala během třetihor sráţková voda a dala vzniknout skalním městům (Hruboskalsko, Prachovské skály, Labské pískovce, Tiské stěny, Adršpašsko-teplické skály, Broumovské stěny). Na oblasti zlomů jsou dodnes vázány vývěry minerálních, v některých případech i termálních vod. Důsledkem alpínského vrásnění byla i rozsáhlá vulkanická činnost. Ve třetihorách vznikla vulkanická pohoří Doupovské hory (stratovulkán) a České středohoří. K sopečným výlevům docházelo také v oblasti České tabule (Bezděz, Říp, Trosky), Luţických a Jizerských hor. Nejmladšími sopkami jsou Komorní a Ţelezná hůrka u Chebu a sopky v Nízkém Jeseníku (Velký a Malý Roudný). Ve starších čtvrtohorách (pleistocénu) došlo k výraznému ochlazení, střídaly se doby ledové a meziledové. Ze Skandinávie se do střední Evropy rozšířil pevninský ledovec, který
pronikl do nejsevernějších oblastí našeho území, na Ostravsko, Opavsko, do Moravské brány i do nejsevernějších výběţků Čech. Ledovec po sobě v těchto oblastech zanechal nánosy písků a štěrků, místy i větší kusy severských hornin, tzv. bludných balvanů. I naše nejvyšší pohoří byla zaledněna horskými ledovci (Krkonoše, Šumava, Jeseníky). Jejich činnost dokládají kary, trogy, morény i ledovcová jezera Černé, Čertovo, Plešné, Prášilské a Laka. Na nezaledněném území docházelo v chladném podnebí k mrazovému zvětrávání (výsledkem jsou např. tzv. kamenná moře nebo rozmanité skalní útvary jako jsou Muţské a Dívčí kameny v Krkonoších). Na holém či řídkou tundrou porostlém povrchu se uplatnila i činnost větru, který navál do níţe poloţených oblastí vrstvy spraší (Polabí, moravské úvaly), na nichţ v teplejších obdobích vznikly úrodné černozemě. Dále se vytvořila současná říční síť a krasové oblasti s charakteristickou krápníkovou výzdobou. Obr. 1 Výskyt spraší 1 Po poslední době ledové (před 10 000 lety) se oteplilo a na území ČR se rozšířilo lesní a stepní rostlinstvo a ţivočišstvo. Karpaty zasahují na naše území na východě Vnějšími Západními Karpaty (Bílé Karpaty, Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Vsetínské vrchy, Chřiby, Ţdánický les, Pavlovské vrchy). Jsou tvořeny sedimentárními horninami druhohorního (křídového) stáří. Geologický vývoj byl aţ do konce prvohor podobný jako vývoj Českého masivu. Také zde vzniklo hercynské pohoří, které bylo erodováno a zarovnáváno. Na rozdíl od Českého masivu ale došlo v oblasti Karpat koncem prvohor k poklesu a zaplavení mořem. Oblast Karpat se stala součástí moře Tethys, které vzniklo rozpadem prakontinentu Pangea na Laurasii a Gondwanu. Na dně moře se hromadily v průběhu druhohor vrstvy usazenin, hlavně písků a jílů, později stmelených do pískovců a jílovců (souvrství pískovců a jílovců se označují jako flyš). Pohoří Karpaty bylo vyvrásněno v průběhu třetihor při alpínském vrásnění, sedimentární horniny při něm byly přesouvány ve formě příkrovů od jihu k severu. Vně pohoří vzniklo pásmo Vněkarpatských sníţenin (tzv. Karpatská předhlubeň) tvořené Dyjskosvrateckým úvalem, Vyškovskou bránou, Hornomoravským úvalem, Moravskou bránou a Ostravskou pánví. Toto pásmo bylo původně průlivem oddělujícím Karpaty od Českého masivu. Na dně průlivu vznikaly sedimentací vrstvy písků a jílů, které jiţ nebyly vrásněny, a také loţiska ropy a zemního plynu (Dolnomoravský úval). Po ústupu moře z Karpatské předhlubně se celé naše území stalo natrvalo souší. Od konce třetihor je geologický vývoj Karpat shodný s vývojem Českého masivu. Zdroj: http://geo.websnadno.cz/geologicky_vyvoj_uzemi_ceske_republiky.doc Obr. 2 Flyš 2
Vybraná klíčová slova: