Ísak Harðarson Stokkseyri Dvě meze příboje Ve svitu zlatém V ranním rozednění On sem přišel Aby žití dal vznik Paprsek jde v hloub A klidem klidu Dá láskou lásku By světlem se stal Ve svitu zlatém Než rozběhly se vlny Svým jazykem svědčí: Příboj právě přišel! A hleď, stáhl se V moři a soli A zvedá se suchá zem Pod svitem zlatým! Při prvním příboje odlivu Při ranním rozmlouvání On dolů shlíží A světlo skýtá A ve svitu zlatém On světlo skýtá A světlem život žene A výše, výše... Schodiště Dole na pobřeží Jsou čtyři pouze a poté Popatříš na modř bez konce. Duch moře On byl na pobřeží S šátkem z mořských řas Zdál se být otazníkem Smotaným kolem krku Vystrčený krk se vzepjal
A zmizel zas jak sdělené slovo Směrem do svrchníku Do temna moře A na zátce Třes jdoucí z pekel A pak: vyskočí mužská hlava V očních důlcích tma A pozdrav nahých šklebů Kostí země. Blues příboje Je to příboj který stříká A příboj stříká A stříká A dlouho poté jsi suchý až se práší Ten příboj stříká A stříká A stříká stále Poštovní schránka srdce Toulka na břehu Vše v téže písni Tichý večer Já a růžový Západ slunce A jako Snímek z pohlednice A ve střech linkách Hraji neschopnost Být něžný Je jasné Jak denní světlo Že Jde o milostný list ikdo neví kde bydlím Nikdo neví kde bydlím Ve své chatce. Nikdo Neví kde já jsem.
Nikdo neví kde já jsem V chatce u prádelních Provazů na kůlech v zahradě. Nikdo Neví kde se skrývám. Nikdo neví kde se skrývám V chatce u kůlů jež Rámují nekonečnou step. Nikdo neví kde já sním. Nikdo neví kde já sním V chatce u kůlů a Nekonečné stepi, halené Do šedých záhybů spánku. Nikdo neví kde já čekám V chatce u prádelních provazů na kůlech U nekonečné stepi, halené Do povlaků deště na okně Nikdo neví kdy otevřu A Vstoupím. Pozvání moře A já to říkám právě tak Jako kdokoliv jiný By řekl: Půjdeš Se mnou na večeři ven, Upíjet ohnivé víno A naslouchat kytarám Kouzelnému nářku? Já říkám právě totéž Až na to, Že říkám: nechceš Se jít se mnou ven Procházet Ven procházet se večer Až na horizont moře Stříbrný horizont moře A upíjet slané doušky příboje Už dlouho potopených jiter času A poslouchej A poslouchej se škeblemi Jemně bílými škeblemi na svých lících A chceš poslouchat Vlnu po vlně po vlně věků
Šeptání ze spánku oceánu Snění O budoucnosti lidí Poslouchat vlny vyprávět O měsíci barvy bílé kosti O tajemstvích jež nikdo nevyslechne Jimž nikdo nerozumí Jež nikdo nezapíše Kromě Dvou malých znalců řeči moře Kteří kradou na samé mezi Dvě kráčející ryby na stříbrné mezi Nekonečné budoucnosti lidí Ó, chceš Vyjít ven a procházet se Nocí? Bokem čerpací stanice Zapomněl jsem šátek Mazací gumu a Kytaru A Vědomě Jsem zapomněl na svou samotu Ale ona na mne nezapomněla A přijela autobusem Ty Ne Vesnické verše Stařec si Najal dům u moře Pod nebesy A předpisy z Reykjavíku O výšce A šířce A hlava A verš A počítání slepic Vše navždy Pryč a v prachu Stařec si Najal dům pod nebesy
U moře Ty starý blázne Ty žaloval bys na ryby? Jenom to Ten starý muž se zeptal Dnes svého zrcadla Stokkseyri z pohledu boha moře Domy se tlačí dovnitř Z mlhy, tak vidí to pták z útesu On prchá (Ga-ga-ga-ga Frká do té mlhy kolem) Před útokem pobřeží A země se jakoby řítí Do moře a pak příboj Se prožene vesnicí v oblouku Země jež zase hledá přístav Černé Neelektrifikované Osvětlené Domy a světlo majáku Jak oči jitra svitly Do té mlhy Mořské řasy nebes Když už příliv ustupuje Když už život ze mně odchází Pak i já vyvanu Já zmizím s ním Sklouznu s ním Vyletím na jeho vlnách Na jeho modrých perutích Temnotou rudou Hlubokou nocí smrti Nad mrazivé hvězdy Zúplna zmrzlý Poletím, sklouznu s ním Tam kde začíná moře Tam, odkud přichází život Sklouznu a sednu si
Do objetí života mořských řas Jež se táhne Celou tu cestu k tobě A šeptá v příboji Když už příboj ustupuje Když už život z tebe odchází Pak i ty vyvaneš Ty zmizíš s ním Vyletíš na jeho perutích Sklouzneš a sklouzneš a Poletíš a poletíš Domů Dvě meze příboje II Ledové doby později Ve večerním svitu V páteční noci Při příboji Tam je těší Mluvit o životě Rychle se rozběhl V ranním světle Mírný vánek Vznešená zář slunce Zátoky plné soli A původ života! Život jenž se rozběhl Plovoucí život Život který dorazil Na suchý břeh! Já vyhlížím na moře Ve večerním svitu Pak jsem se pootočil To nebe trpí závratí Vydáno 1994, z islandštiny přeložil Miloslav Ransdorf, 26. 12. 2009